DEVONEM PO SVÝCH A SAMA - Síla přílivu

ČAS NA ČAJ

Znáte ten pocit, když vás zvonící budík absolutně nemusí zajímat, protože před vámi leží den plný nicnedělání, kafíček, procházek a krásného počasí? Tak tohle je dneska můj den v Combe Martin! Včera jsem si dala pěkně do těla a dokonce i krosna si potřebuje oddechnout, takže tady zůstanu až do zítřka. Newberry Valley je obrovský kemp. Je tak velký, že k mému místečku úplně na druhém konci mě vezli čtřkolkou. Ale teď už zase pěkně po svých.

Combe Martin je kouzelné městečko s pláží a zálivem obkrouženým útesy. Podél hlavní cesty najdete spoustu obchůdků, půjčovny kajaků, čajovny, kavárny, a množství dalších míst, kde je fajn se zastavit a nahlédnout. Ale sehnat tady novou pláštěnku, toť paradoxně docela oříšek! No tak, najdu někoho, kdo by takovou, pro Anglii naprosto nesmyslnou věc prodával??? Mějte slitování! Zítra má už zase pršet :(

Combe Martin

Nevím, jak chápete odpočinek vy, ale já jako odpočinkový program beru sedmikilometrový pochod k zálivu Watermouth Cove a zpátky. Viděla jsem ho na fotkách a zaujal mě natolik, že se k němu musím vypravit! Na obrázcích dlouhý pruh zčeřené vody zahryznutý do pevniny vypadal tajemně - nasvícený odpoledním sluncem, na hladině se líně pohupují zakotvené loďky... Jo a pak tam přijdete a je zrovna vrcholný odliv, lodě na suchu, všude spousta vyplavených chaluh a jeden protivný potůček, který se vám furt plete pod nohama, ať šlápnete, kam šlápnete. Holt příliv a odliv jsou svými vlastními pány, a řekla bych, že vlastně kralují celému pobřeží, které jim musí, chtě nechtě podřídit své životní tempo. Takže má rada zní - pokud máte v plánu honbu za luxusními fotkami pláží a zálivů, dopředu si pozjišťujte, kdy se v daném místě koná příliv a odliv, ať pak nejste zklamaní. Nicméně pokud je pro vás požitek už jenom samotná procházka, pak nějaký ten odliv při troše kreativity potěší i vás ;)

Watermouth Cove a trocha kreativity - s maskotem Spottym děláme reklamu na Havlíkovy tyčinky

Watermouth Cove

Zpátky v Combe Martin. Vydávám se na lov. Potřebuju se něčím odměnit a proč si nedopřát rovnou něco velice anglického! V jednom z místních Tea houses si objednávám Cream tea, který sestává z konvičky čaje dle vlastního výběru, já na to jdu tradičně - černý čaj s mlékem, a k tomu se podává sladký bochánek scone (obdoba našeho velikonočního mazance, lepší přirovnání jsem zatím nenašla) s marmeládou a clotted cream, což je jakési smetanové máslo. Ale pozor! Není to jen ledajaká svačinka s čajem a buchtou, toto je přímo obřad. A velmi záleží, v jaké části Británie si scones dáváte. Například tady v Devonu je třeba bochánek rozkrojit a nanést nejprve smetanu a teprve na ni marmeládu. V Cornwallu to namažete přesně naopak. Ale myslím si, že když to uděláte jakkoliv jinak, obsluha vám hlavu neutrhne. Tedy určitě ne před tím, než zaplatíte :)

Cream tea

A protože si právě dáváme gastronomické okénko, pokračujeme další lahůdkou a tou je místní Pasty. Pod tímto názvem najdete na pultech pekařství a rychlých občerstvení kapsu z křupavého těsta plněnou roztodivnou směsí. Základem bývá dušená zelenina - tuřín, brambor, cibule, a k tomu se přidává maso - hovězí, kuřecí, jehněčí... Nejvíc mě nadchly ty úžasné kombinace, které mohou vymyslet snad jen Angličané. Proto si dávám ovečku s mátou. Zní to divně, ale pasty byl výborný!!!

Ovečka s mátou

Po jídle se doporučuje trocha pohybu. Nakrmená a velmi spokojená se vydávám po chodníčku lemujícím skály zálivu až k ústí chodby, která vede do nitra hory. Tady se všude těžilo, ať už stříbro, což bylo konkrétně v tomto dole West Challacombe lead mine, tak třeba i měď, cín a jiné kovy. Dále v Cornwallu se nachází ještě víc památek po těžebním průmyslu, takzvané Engine houses, budovy, ve kterých byly strojovny, vypínají k nebi své vyhaslé komíny a připomínají slavnou minulost. Do chodby jsem nakoukla, ale nikam dál jsem si netroufla, protože jsem neměla ani vhodné boty ani osvětlení. Zato mě napadlo něco lepšího - mám přece dneska odpočinkový den, takže co je víc odpočinkové než sedět na břehu moře, poslouchat šplouchání vln a číst si knížku. Ano, já jsem ten blázen, co si s sebou na téměř 100km dlouhý pochod bere knížku, protože co kdyby se náhodou začal nudit!!! Je tady ještě někdo, kdo se diví, že moje krosna měla 18kg... ?

Cestou k dolu

Vchod do dolu

Tajemná chodba

Pohled ven

Jak si tak sedím na chodníčku poblíž dolu, najednou koukám - hele, ten kámen, co byl támhle vzadu, už tam není. No nic. Za chvíli zvednu hlavu znova - a hele, tamta skála je skoro celá ve vodě, a nebyla! Tak tady nám úřaduje asi pěkně rychlý příliv. Ani se nestačím začíst do knihy a už mě první vlnky šplouchající o moje palce vyhánějí z příjemného posezení. Popojdu o kus dál, ale za chvíli opakuji stejné cvičení a za chvíli zase. Nedá se nic dělat, příliv si bere chodníček zpět a zanedlouho jej za veselého výskotu nadšených dětí několika dobře mířenými vlnami zaplavuje celý. Právě jsem pochopila, jaké jsem měla štěstí, že jsem důl ještě stihla suchou nohou. Další možnost bude patrně až zítra, ale to já už tady nebudu. Na tohle je potřeba si dávat pozor obzvláště u pláží, které jsou hůře přístupné. Příliv vás může odříznout od poslední únikové cesty dřív, než si jej vůbec všimnete.

Zaplavovaný chodníček

.... moc z něj nezbylo

Dočítám kapitolu, slunce se pomalu sklání a můj žaludek hlásí, že ovečka s mátou už jsou pryč a je čas na... navlhlý toust s roztopeným chedarem. Zlatá ovečka! Zvedám kotvy a odplouvám zpátky ke svému bydlišti. V Newberry Valley je všechno, co si jen chudý pocestný může přát. Prostorné umývárny, vybavená kuchyně, varná konvice, mikrovlnka a taky několik elektrických zásuvek, kde si můžete volně nabít své příslušenství. Dobíjím baterky telefonu, foťáku, powerbankám a nakonec i sobě. A během té doby se seznamuji s mou dnešní spolubydlící. Je to mladá holčina asi v mém věku, přišla sem z Belgie. Tohle je opravdu mezinárodní stezka, dopravní uzel všech států, na jaké si jen vzpomenete. Svorně si spolu nabíjíme telefony a při tom pějeme ódy na Decathlon, neboť tak polovinu jeho skladu táhneme s sebou napříč Devonem a život je tak nějak všeobecně fajn. A je moc příjemné mít si po několika dnech mlčení zase s kým popovídat. Ale už je čas jít na kutě, venku se šeří, takže si popřejeme dobrou noc a zalézáme - já do svého mini sarkofágu pro 1 osobu a druhá holčina do vzdušného paláce s ložnicí pro dva a předsíní asi tak pro 100 pecnů tousťáku. Že bych záviděla? Neeeee, vůbec ne!!! Sláva minimalismu :)