Cestopis

Dvě holky v Íránu

Aneb naše perské dobrodružství
Avatar uživatele Andrea
Cestopis z roku 2018 napsala Andrea

Když se mi naskytla možnost vycestovat do Íránu, řekla jsem si, proč ne. Bude to opravdová výzva! Přeci jen žijeme v zemi předsudků (ať už si to přiznáme, nebo ne) a řekla jsem si, že by bylo super si je nechat opět trochu vyvrátit. Samozřejmě netvrdím, že jsem neměla před cestou trochu strach a obavy, ale nakonec převládlo NADŠENÍ.

Cesta byla naplánovaná pouze na týden. Na Írán je to opravdu málo, ale každý den se počítá!

Cestovala jsem pouze s příručním zavazadlem (opravdu to stačí! Ušetříte čas i peníze).Cestou jsme měly mezipřistání v Kyjevě, který jsme si během naší prohlídky zběžně prošly.

Kyjevsko pečerská lávra
Když fotíš i tam, kde nesmíš fotit. Ale stálo to za to.
Jaro a léto jsou na výlet do Kyjeva perfektní! :)
Další střípky z Kyjeva.
Poslední skřítek (vlastně střípek) z Kyjeva

Ale zpět k samotnému Íránu.

Nebudu tu rozepisovat, co vše jsme viděly, zažily. Spíše bych chtěla obecně vyjádřit mé hlavní pocity, a jak na mne tato země působila celkově.

Už po příjezdu hned první den bylo zřejmé, jak otevření a přátelští Íránci jsou. V brzkých ranních hodinách jsme bloudily a hledaly marně nějaké místo, kde bychom se nasnídaly. V tom nás jeden pán pozval k sobě do "restaurace" (spíš výloha s malou kuchyňkou) a že nám dá polévku. V první chvíli jsme si myslely, že se jedná o něco sladkého, jelikož do ní sypal skořici. Ale po prvním soustu jsme se na sebe tak nejistě podívaly (dobrý, nepřipadá to divný jenom mě!). Byla to polévka s masem a s něčím podobnému kroupám. V kombinaci se skořicí byl zbytek polévkové "hmoty" bez chuti opravdu na můj žaludek moc. Naštěstí jsme měly tu čest se prvně seznámit s tradičním pečeným íránským chlebem. Takže jsem se nakonec docela dobře nasnídala.

Snídaňová polévka s masem a skořicí.
Výborný íránský chléb!
Jídlo na cesty. Pistácie! Naprosto jiná chuť, než kupované u nás. Čerstvé, jak je normálně neznáme. A to jsem ještě nevěděla, že těch druhů pistácií je více.

Zajímavá je komunikace mezi místními. Sice tomu vůbec nerozumíte, ale působí to na vás, jakoby se ti dva znali celý život. Jistě, určitě se jedná o zdvořilostní rozhovor, ale navenek to vypadá opravdu famózně.

Co pro mne příjemné rozhodně nebylo, tak bylo přecházení silnic. V Íránu auta na přechodech a celkově chodcům prostě nezastavují. Samotný jízdní režim je opravdu velmi odlišný. Působilo to na nás velmi divoce. Ale vše fungovalo a všichni jeli plynule a chodci přecházeli. Ani jsem neměla tu čest vidět žádnou nehodu (čemuž jsem se opravdu divila). Myslím si však, že běžně se tu bude nehod stávat dost. Ještě abych se vrátila k tomu přecházení, postup je následující - vkročíte do silnice a jdete. Musíte jít stejným plynulým tempem, abyste nerozhodili řidiče. To by mohlo totiž právě vyústit k nehezké nehodě. Řidič vás vidí a přizpůsobí tomu svou jízdu. Ale stejně jsem si na to nezvykla a vždy jsem se při přecházení někoho držela a zavírala oči.

O oblékání žen jsem již psala příspěvek na svém Instagramu (andy_slavice). Podtrhla bych asi jen nejdůležitější poznatky- ženy zde mají respekt (není to jako například v Saúdské Arábii, nebo v Indii). Nemusí a ani nesmí si zahalovat obličej. Oblékání není dnes již tak striktní, ale určitá pravidla se dodržovat musí, jelikož se jedná o islámskou republiku. Záleží také, v jakém regionu se nacházíte. Ve větších městech jsou pravidla většinou volnější. Když si vezmeme samotné nošení šátků, ženám to takto povětšinou vyhovuje. Berou to jako jakousi symboliku, že jsou zahalené pro okolí, ale odhalí se celé jen tomu svému vyvolenému (manželovi). Má to v sobě jisté kouzlo. Nemyslíte? Ale rozhodně jsem ráda, že my si můžeme nosit co chceme (i když občas by to bylo na pováženou).

Co mne také překvapilo, že jsme často viděly páry, jak se vedou za ruku. V tomto ohledu jsem žila v přesvědčení, že je to zakázáno.  A pak to vidíte na vlastní oči! Určitě ale opět záleží, v jaké části země se nacházíte. 

Horská vesnička Abyaneh. Na obrázcích po ní jsou muži, kteří padli v írácko-íránské válce.
Tržiště.
Tohle nepochopím, jak dokážou pít. Snažila jsem se, ale opravdu mi to nešlo. Prostě jogurt s perlivou vodou, celé je to slané a v restauraci si do toho dávají třeba ještě různé bylinky a podobně.
Isfahán - Náměstí Emáma Chomejního
Jídlo, jídlo a zase jídlo...takhle nějak probíhal každý oběd a večeře.
Třesoucí se minarety.

Pokud si myslíte, že rozvody nejsou možné, tak se také pletete. Ty jsou zde prý na denním pořádku. Často se lidé zde berou i jen proto, aby mohli spolu spát (jelikož bez svatby není sex dovolen). Dalším trendem je, jako u nás v Evropě, že počet svateb se snižuje a zvyšuje se věk žen a mužů v době prvního sňatku.

Samozřejmě jako v každé zemi jsou zde i temná úskalí a věci, které se nenesou v tak pozitivním duchu. Problémem z hlediska cestovního ruchu je, že stát investuje raději do armády a obrany než do ochrany památek. Což bude do budoucna veliký problém. Proto pokud chcete vidět Persepolis a jiná úchvatná místa, raději vyrazte co nejdříve, aby zde ještě něco zbylo.

Naqsh-e Rustam - hrobky králů.
Persepolis poprvé.
Persepolis podruhé.
A do třetice Persepolis.
Pokud se spálíte (což na íránském sluníčku docela hrozí), tak si hlavně ohlídejte, co si kupujete (nebo někdo kupuje) za krém.
Shiraz - tohle město na mne zapůsobilo nejvíce (ještě tedy hory nad Teheránem, ale ty až o něco níže).

Problémem je bezpečnostní situace, která se ale týká vměšování se jiných států do věcí Íránu. V samotné zemi se cítíte bezpečně. A to říkám opravdu upřímně. Navíc všichni mají v sobě zakořeněné, že se nekrade (oko za oko). Samozřejmě jiní turisté vás okrást mohou. Takže i tak bych si na věci dávala pozor. Ale nějaké kriminality a nebezpečí jsme se zde opravdu vůbec nebály. Dokonce jsem se zde k večeru cítila bezpečněji než u nás doma.

Jde krásně vidět, jak se snaží přizpůsobit turistům a pomáhat. Často za pomoc ani neočekávají peníze (jako v jiných zemích). Sami Íránci běžně kávu nepijí, ale protože turisté kávu chtějí, tak zde na všech turistických místech naleznete podniky a stánky nabízející tento nápoj.

Rozhodně doporučuji Íránskou kuchyni a nebojte se ochutnávat. Kolikrát to sice nevypadá nijak vábně, ale ta směs chutí a koření je opravdu neuvěřitelná. Jediné co mi opravdu nesedlo, byl vývar z ovcí. Měl opravu velmi zvláštní pachuť. A co jsem se neodvážila ochutnat byla specialita, která stojí i nemalé peníze - tzv."kalipače"(alespoň takto to znělo při vyslovování), což je vývar z ovčí hlavy (včetně očí, mozku atd.) a nohou.Stačilo mi vidět, jak ovčí hlava plave ve vývaru a zvedl se mi žaludek. Připravte se navíc na hromadu a hromadu rýže, do které velmi často přidávají šafrán (to byla mňamka). Ten jsme dostaly jako dárek, ale jak s ním neumíme pracovat, tak se mi na něj doma akorát práší (snad se někdy odvážím to zkusit). Souhrnně mají Íránci rádi slané a kyselé jídlo. Takže když jsem se zakousla do květáku a čekala chuť květáku, najednou to chutnalo jako kyselá okurka. Dále jsme si koupily jakési ovoce - zelené, vypadalo jako větší třešně a chutnalo jako kyselé nedozrálé třešně (což mi chutnalo). Aby prodejce tomu asi "vyšperkoval" chuť, tak nám to osolil. Nechápavě jsme na to zíraly. Vysvětlení je prosté. Používají hodně sůl, jelikož ta zadržuje vodu (aha!). U nás také začínáme pociťovat problém sucha a nedostatku vody. Představte si, jaké problémy s vodou musí mít v mnohem sušší zemi.Ještě jedna věc mne vlastně moc neoslovila a to byl nápoj, který vznikne tak, že smícháte jogurt s jemně perlivou slanou vodou a přidají se do toho někdy ještě různé bylinky. Chutnalo to jako vincentka s jogurtem. Lokla jsem si a předala láhev dále.Zvláštní byl dezert, co byl udělaný z vařeného rozmixovaného masa, smíchaný s jogurtem a cukrem.Když nám bylo řečeno, z čeho to je, tak jsme nechápaly, že to může takto chutnat. Chutnalo to totiž jako termix. Vaří a kombinují věci, co by nás ani nenapadly. To mě na tom strašně baví.

Ach ano, nejkrásnější výhled na pohoří Alborz z Milad Tower.
A ještě jednou. Bylo úžasné, že ve městě jste měli přes 20°C a nahoře na horách jste viděli sníh. Boží kombinace!
Takhle prosím vypadal Ramadán :D
Cestování Teheránským metrem.
Zmiňovaná pochoutka "kalipače"
Ano, i takováto místa lze najít v Íránu.

Mrzelo mě, že jsme na cestu měli tak málo času, jelikož Írán je opravdu rozlehlá země. Ale jsem ráda,že jsem alespoň takto trochu mohla nahlédnout pod pokličku. Teď už vím, co mne zde čeká až se sem jednou vrátím.Rozhodně bych se chtěla podívat do hor na severu, zavítat do pouštních oblastí a projet se podél Perského zálivu. Takových míst a měst a památek, že snad ani měsíc by vám nestačil na to, procestovat zemi celou!

Nebojte se, nenechte se ovlivňovat médii ani nikým dalším.  Další netradiční a skvělé zážitky čekají. 

A že jich v Íránu zažijete určitě spoustu!

Avatar uživatele Andrea

Zážitky pro tebe sepsala Andrea

26. 01. 2019, poslední aktualizace 2019-01-26T21:06:16+01:00

Andrea žije v České republice a procestovala 20 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 4 měsíce, napsala pro tebe 2 cestopisy .

12 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele Andrea
Andrea

Chtěla bych takto hromadně poděkovat za všechny dosavadní a snad i budoucí komentáře. Velice mne těší, že článek vzbuzuje reakce.

Odpovědět
před 17 dny

Jedu do Itálie nebo do Řecka a do kostelů mě nepustí s nohavicemi nad kolena, v Indii do všech posvátných částí jen bosky no a v Iránu si ženy musí vzít šátek. Říká se tomu respektování lokálních zvyklostí. Alternativou je dřepět doma u počítače a diskutovat o kvalitě šátků. A nebo vám tato diskuse o šátcích připadá normální?

před 20 dny

Demagogicky michate dohromady pravidla co plati v omezenem miste (kostel, mrsita,atd..) s tim co plati v cele zemi.

před 19 dny
Avatar uživatele Matěj
Matěj

Myslel jsem si, že lidi se zájemem o cestování bývají zpravidla zbaveni předsudků vůči jiným kulturám. Prostě to je tradice a tečka. Neříkám, že mám ze všech podobných zvyklostí neskonalou radost, když někam cestuji, ale jak píše kolega výše, říká se tomu respekt. Vždyť v západním světě taky ještě před sto lety nebylo úplně normální, pokud žena nosila kalhoty, nedej bože krátkou sukni. Chci tím říct, že třeba si i ženy v islámských zemích jednou vybojují větší volnost. Ale teď je to holt tak, jak to je. Mj. krásný článek!

před 19 dny

Rikej tomu predsudek jak je libo, pro me je to zkusenost. Sekani rukou a kamenovani je tez tradice. Ale proc s tim souhlasit ci to dokonce respektovat? Ne vsechny kultury nejsou stejne a neni treba respektovat tento stredovek. I kdyz dnesni doba vyvracena z kloubu kaze jinak. NIC si nevybojuji a Evropa brzo ochutna plody dnesni necinosti.

před 19 dny
Proky

Tomio, jsi to ty? Jak se vede, kluku jeden ušatá? :)

před 19 dny

Zase vedle, Proky nemel dneska zvuj den. Zena mu utekla, barak vyhorel a ted ten straslivej koment...volej Sorose 🤣

před 19 dny
David Eiselt

Konečně jeden osvětový cestopis a vy ho tady takhle przníte 🙈😀 chudák Andrea

Přidat odpověď
před 18 dny

"Když si vezmeme samotné nošení šátků, ženám to takto povětšinou vyhovuje". Opravdu vyhovuje? Ja zase myslim ze musi drzet hubu a krok jinak je pekne zmrskaji. Autorka se s velkou pravdepodobnosti dozije teto vymozenosti v Evrope. Snad ji to tez budu vyhovovat...

před 21 dny

Holkám turistkám šátek přes hlavu taky většinou kupodivu vyhovuje, co znám, tak jim to přišlo praktické.

Tak pokud někdy budeš mít taky holku, zkus se jí zeptat.

před 21 dny

Jo zeptal jsem se a nevyhovuje.

Holkam turistkam vyhovuje? A kdyz ne tak co muzou? NIC

před 21 dny
Avatar uživatele padrino11
padrino11

Z mých zkušeností záleží především na značce toho šátku. Troufnu si tvrdit, že značky jako Hermés nebo Gucci vyhovovat budou, u značky Hong-Fang Li si už tak jistý nejsem.

Jinak 2 holky v Íránu - možná už špatně vidím, ale přijde mi to pořád jako jedna a ta samá holka., navíc dost exotického vzhledu a když si odmyslím sportovní kalhoty a boty, považoval bych jí za místní. Zajímavý je také ten etno-makeup, to bych v Íránu nečekal, je to charakteristické třeba pro Aboridžince.

Přidat odpověď
před 20 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 21 minut
Toulky Indonésií 3. část: Jávské sopky a vodopády
Avatar uživatele Jiří Macháček
Jiří Macháček 2019-02-16T22:08:48+01:00 0 komentářů
Indonésie 2018

Famózní rodinný výlet k "Tisíci vodopádům" a 2 sopky za 20 hodin s hektickým přesunem navrch.

Čtení na 12 minut
Pomedzi dažďové kvapky za madridským slnkom
Jana Jasmi 2019-02-16T16:05:40+01:00 0 komentářů
Španělsko 2018

Madrid nám ukázal toľko skvostov a pripravil toľko nezabudnuteľných zážitkov, že by bolo hriech nenapísať cestopis. Ak chcete spoznať Madrid mojimi očami, prajem Vám príjemné čítanie :)

Čtení na 5 minut
Austrálie - Road trip po Great Ocean Road
Gabriela Sládková 2019-02-13T19:00:07+01:00 0 komentářů
Austrálie 2015

Dvoudenní putování po jedné z nejscéničtějších cest světa.

Další cestopisy