Když se mi naskytla možnost vycestovat do Íránu, řekla jsem si, proč ne. Bude to opravdová výzva! Přeci jen žijeme v zemi předsudků (ať už si to přiznáme, nebo ne) a řekla jsem si, že by bylo super si je nechat opět trochu vyvrátit. Samozřejmě netvrdím, že jsem neměla před cestou trochu strach a obavy, ale nakonec převládlo NADŠENÍ.
Cesta byla naplánovaná pouze na týden. Na Írán je to opravdu málo, ale každý den se počítá!
Cestovala jsem pouze s příručním zavazadlem (opravdu to stačí! Ušetříte čas i peníze).Cestou jsme měly mezipřistání v Kyjevě, který jsme si během naší prohlídky zběžně prošly.
Ale zpět k samotnému Íránu.
Nebudu tu rozepisovat, co vše jsme viděly, zažily. Spíše bych chtěla obecně vyjádřit mé hlavní pocity, a jak na mne tato země působila celkově.
Už po příjezdu hned první den bylo zřejmé, jak otevření a přátelští Íránci jsou. V brzkých ranních hodinách jsme bloudily a hledaly marně nějaké místo, kde bychom se nasnídaly. V tom nás jeden pán pozval k sobě do "restaurace" (spíš výloha s malou kuchyňkou) a že nám dá polévku. V první chvíli jsme si myslely, že se jedná o něco sladkého, jelikož do ní sypal skořici. Ale po prvním soustu jsme se na sebe tak nejistě podívaly (dobrý, nepřipadá to divný jenom mě!). Byla to polévka s masem a s něčím podobnému kroupám. V kombinaci se skořicí byl zbytek polévkové "hmoty" bez chuti opravdu na můj žaludek moc. Naštěstí jsme měly tu čest se prvně seznámit s tradičním pečeným íránským chlebem. Takže jsem se nakonec docela dobře nasnídala.
Zajímavá je komunikace mezi místními. Sice tomu vůbec nerozumíte, ale působí to na vás, jakoby se ti dva znali celý život. Jistě, určitě se jedná o zdvořilostní rozhovor, ale navenek to vypadá opravdu famózně.
Co pro mne příjemné rozhodně nebylo, tak bylo přecházení silnic. V Íránu auta na přechodech a celkově chodcům prostě nezastavují. Samotný jízdní režim je opravdu velmi odlišný. Působilo to na nás velmi divoce. Ale vše fungovalo a všichni jeli plynule a chodci přecházeli. Ani jsem neměla tu čest vidět žádnou nehodu (čemuž jsem se opravdu divila). Myslím si však, že běžně se tu bude nehod stávat dost. Ještě abych se vrátila k tomu přecházení, postup je následující - vkročíte do silnice a jdete. Musíte jít stejným plynulým tempem, abyste nerozhodili řidiče. To by mohlo totiž právě vyústit k nehezké nehodě. Řidič vás vidí a přizpůsobí tomu svou jízdu. Ale stejně jsem si na to nezvykla a vždy jsem se při přecházení někoho držela a zavírala oči.
O oblékání žen jsem již psala příspěvek na svém Instagramu (andy_slavice). Podtrhla bych asi jen nejdůležitější poznatky- ženy zde mají respekt (není to jako například v Saúdské Arábii, nebo v Indii). Nemusí a ani nesmí si zahalovat obličej. Oblékání není dnes již tak striktní, ale určitá pravidla se dodržovat musí, jelikož se jedná o islámskou republiku. Záleží také, v jakém regionu se nacházíte. Ve větších městech jsou pravidla většinou volnější. Když si vezmeme samotné nošení šátků, ženám to takto povětšinou vyhovuje. Berou to jako jakousi symboliku, že jsou zahalené pro okolí, ale odhalí se celé jen tomu svému vyvolenému (manželovi). Má to v sobě jisté kouzlo. Nemyslíte? Ale rozhodně jsem ráda, že my si můžeme nosit co chceme (i když občas by to bylo na pováženou).
Co mne také překvapilo, že jsme často viděly páry, jak se vedou za ruku. V tomto ohledu jsem žila v přesvědčení, že je to zakázáno. A pak to vidíte na vlastní oči! Určitě ale opět záleží, v jaké části země se nacházíte.
Pokud si myslíte, že rozvody nejsou možné, tak se také pletete. Ty jsou zde prý na denním pořádku. Často se lidé zde berou i jen proto, aby mohli spolu spát (jelikož bez svatby není sex dovolen). Dalším trendem je, jako u nás v Evropě, že počet svateb se snižuje a zvyšuje se věk žen a mužů v době prvního sňatku.
Samozřejmě jako v každé zemi jsou zde i temná úskalí a věci, které se nenesou v tak pozitivním duchu. Problémem z hlediska cestovního ruchu je, že stát investuje raději do armády a obrany než do ochrany památek. Což bude do budoucna veliký problém. Proto pokud chcete vidět Persepolis a jiná úchvatná místa, raději vyrazte co nejdříve, aby zde ještě něco zbylo.
Problémem je bezpečnostní situace, která se ale týká vměšování se jiných států do věcí Íránu. V samotné zemi se cítíte bezpečně. A to říkám opravdu upřímně. Navíc všichni mají v sobě zakořeněné, že se nekrade (oko za oko). Samozřejmě jiní turisté vás okrást mohou. Takže i tak bych si na věci dávala pozor. Ale nějaké kriminality a nebezpečí jsme se zde opravdu vůbec nebály. Dokonce jsem se zde k večeru cítila bezpečněji než u nás doma.
Jde krásně vidět, jak se snaží přizpůsobit turistům a pomáhat. Často za pomoc ani neočekávají peníze (jako v jiných zemích). Sami Íránci běžně kávu nepijí, ale protože turisté kávu chtějí, tak zde na všech turistických místech naleznete podniky a stánky nabízející tento nápoj.
Rozhodně doporučuji Íránskou kuchyni a nebojte se ochutnávat. Kolikrát to sice nevypadá nijak vábně, ale ta směs chutí a koření je opravdu neuvěřitelná. Jediné co mi opravdu nesedlo, byl vývar z ovcí. Měl opravu velmi zvláštní pachuť. A co jsem se neodvážila ochutnat byla specialita, která stojí i nemalé peníze - tzv."kalipače"(alespoň takto to znělo při vyslovování), což je vývar z ovčí hlavy (včetně očí, mozku atd.) a nohou.Stačilo mi vidět, jak ovčí hlava plave ve vývaru a zvedl se mi žaludek. Připravte se navíc na hromadu a hromadu rýže, do které velmi často přidávají šafrán (to byla mňamka). Ten jsme dostaly jako dárek, ale jak s ním neumíme pracovat, tak se mi na něj doma akorát práší (snad se někdy odvážím to zkusit). Souhrnně mají Íránci rádi slané a kyselé jídlo. Takže když jsem se zakousla do květáku a čekala chuť květáku, najednou to chutnalo jako kyselá okurka. Dále jsme si koupily jakési ovoce - zelené, vypadalo jako větší třešně a chutnalo jako kyselé nedozrálé třešně (což mi chutnalo). Aby prodejce tomu asi "vyšperkoval" chuť, tak nám to osolil. Nechápavě jsme na to zíraly. Vysvětlení je prosté. Používají hodně sůl, jelikož ta zadržuje vodu (aha!). U nás také začínáme pociťovat problém sucha a nedostatku vody. Představte si, jaké problémy s vodou musí mít v mnohem sušší zemi.Ještě jedna věc mne vlastně moc neoslovila a to byl nápoj, který vznikne tak, že smícháte jogurt s jemně perlivou slanou vodou a přidají se do toho někdy ještě různé bylinky. Chutnalo to jako vincentka s jogurtem. Lokla jsem si a předala láhev dále.Zvláštní byl dezert, co byl udělaný z vařeného rozmixovaného masa, smíchaný s jogurtem a cukrem.Když nám bylo řečeno, z čeho to je, tak jsme nechápaly, že to může takto chutnat. Chutnalo to totiž jako termix. Vaří a kombinují věci, co by nás ani nenapadly. To mě na tom strašně baví.
Mrzelo mě, že jsme na cestu měli tak málo času, jelikož Írán je opravdu rozlehlá země. Ale jsem ráda,že jsem alespoň takto trochu mohla nahlédnout pod pokličku. Teď už vím, co mne zde čeká až se sem jednou vrátím.Rozhodně bych se chtěla podívat do hor na severu, zavítat do pouštních oblastí a projet se podél Perského zálivu. Takových míst a měst a památek, že snad ani měsíc by vám nestačil na to, procestovat zemi celou!
Nebojte se, nenechte se ovlivňovat médii ani nikým dalším. Další netradiční a skvělé zážitky čekají.
A že jich v Íránu zažijete určitě spoustu!
Zážitky pro tebe sepsala Andrea
26. 01. 2019, poslední aktualizace 2019-01-26T22:06:16+01:00
Andrea žije v České republice a procestovala 20 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 11 měsíců, napsala pro tebe 2 cestopisy .
Další cestopisy
Přes národní parky až po pobřeží do Ria a zpět...
Vánoce na SEYCHELLES. Propršený celý týden a sluníčko jen poslední dva dny. Štěstí nám moc nepřálo.
Jarný lenivý predĺžený víkend v ruskom “hlavnom meste severu” s jednodňovým odskočením si do Vyborgu.
Týdenní roadtrip po Izraeli.
Baví nás, jak tě baví cestopisy.
Přidáš se k nám?
Vytváření cestopisů, reakce a další prima věci na tebe už čekají, stačí si je jen založit cestovatelský profil.
Přidej se k nám
28 komentářů
Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.
Dimik napsal: "Když si vezmeme samotné nošení šátků, ženám to takto povětšinou vyhovuje". Opravdu vyhovuje? Ja zase myslim ze musi drzet hubu a krok jinak je pekne zmrskaji.
Doporučuju nejen Dimikovi, ale všem přečíst si výborný rozhovor s Indonésankou žijící v Malajsii viz níže. Ta je emancipovaná víc než průměrná Evropanka, cestuje a žije single, využívá couchsurfing (bydlí i nabízí, s jedním klukem, kterého znala jen přes CS, ne osobně, si půjčila na NZ karavan). Pro nošení hidžábu se rozhodla sama v 25 letech po rozvodu (ona se rozhodla pro rozvod a zaplatila to) s manželem, který ji podváděl.
http://www.zcestykolemsveta.cz/2...dzabu.html
Sorry, ale nedá mi to. ;) Měl jsem za to, že každý průměrně vzdělaný jedinec s minimálním povědomím o dění ve světě vnímá, že téma šátků je přinejmenším kontroverzní. Že tady každý ví, že v Íránu funguje náboženská policie. Že to často samotné Íránky vnímají jako symbol režimního útlaku. Zprávy o útocích na náboženskou policii, o ženách co si demonstrativně šátek strhávají, se objevily i v českých médiích.
https://edition.cnn.com/2019/02/...index.html
https://www.bbc.com/news/world-m...t-44040236
Tak nechápu, proč se tu (skoro) všichni tváříte, jako by o nic nešlo.
Nevim LiboreS, ale co znamená rozhovor s jednou ženou.Jakou to ma vypovídající hodnotu? To je jako bych ja dal příklad některé ze tři studentek z Anglie, co se teď jedna chce vrátit domu a vydával to jako běžný vzorek všech muslimských děvčat. Myslim , ze problematika nošení šátku je podstatně složitější a asi nelze úplně srovnávat ženy, které žijí v Malajsie či Indonésie s ženami v Íránu atd. Když si ten šátek sunda devce v Malajsii, tak se ji nic nestane. Myslis ze je tomu tak i v tom Íránu nebo Saúdské Arabii? Ja myslim ze ne.
Jedna emancipovana jaro nedela. O tech tisicich co zemreli rokou bratru, otcu,atd protoze vrazda ze cti nam tez povis?
Tak já netvrdím, že téma nošení šátků není kontroverzní a že mnohé muslimky je nosit nemusí, nebo že se v některých muslimských zemích nedějí ženám i horší věci a nadměrnou emigraci muslimů do Evropy taky určitě nechci, ale reagoval jsem na slova Dimika, že musí držet hubu a krok (což vypadá, že myslí, že všechny). Když je jedna taková, jistě jich je mnoho. Sám jsem třeba u jedné takové bydlel v homestay v Ternate. Hodně jich nosí šátek, aby měly pokoj od zvýšené pozornosti mužů. Saúdskou Arábii nemá smysl zmiňovat, tu kritizovala v tom rozhovoru i ta muslimka.
Že se v poslední době v Íránu stal ze šátku symbol odporu k režimu, je jiná věc. To bych mohl přirovnat k oblibě dlouhých vlasů u některých mužů v 70. a 80. letech u nás, kdy to taky byl symbol odporu k režimu. Kdyby ta, která nosí šátek, byla považovaná za sympatizantku s režimem, museli by být za takové považovaní i muži, kteří tehdy v Československu nosili krátké vlasy.
https://www.i60.cz/clanek/detail...pamatujete
Tady máte něco aktuálního k šátkům a Iránu, pokud tu někdo opravdu napsal, že jim nošení šátků vyhovuje... https://www.amnistiepdm.org/cent...efsgEHOEkk
Myslím, že kdyby měly ženy v Iránu právo svobodné volby, rády by se vrátily k předrevolučním tradicím...
https://www.bbc.com/news/world-m...t-47032829
Ono to má něco do sebe, nemusí přemýšlet co si vzít zítra na sebe, chtěli revoluci, tak ji mají i když jen islámskou.
Cali, nechápu, proč jsi sem toto postnul. To není nijak v rozporu s tím, co jsem napsal výše. Když někdo provokuje takový režim, není divu, že mu hrozí vysoký trest. To by u nás v 50. letech bylo podobné. V Rusku by to vyřešili ještě "efektivněji" i dnes. V Íránu jde o symbol, jak se v článku píše: "Women have their own small acts of resistance and often try as far as possible to push their scarves back." V úvodu se píše: "Before the revolution, the hijab was already widely worn but many women also chose to don Western-style clothes, including tight-fitting jeans, miniskirts and short-sleeved tops." Nejde o to, co je dobré či špatné, moderní či zaostalé, ale prostě se situace nějak vyvinula a teď jim to vyhovuje, protože mají pokoj nejen od policie, ale i od pohledů mužů. Kdyby většina šátek neměla, toto by neřešily.
I v Malajsii a asi i v Indonésii dříve ženy šátky tolik nenosily, ale do těchto zemí se dostal více vliv Saúdské Arábie, která zdarma vyškolila mnoho duchovních, takže i když je tam nikdo nenutí, tak se ženy častěji rozhodují dobrovolně z různých důvodů pro šátek. Bavil jsem se o tom vlivu Saúdské Arábie na šátky s muslimem u dveří v Národní mešitě v KL, který tam byl jako hlídač a pro informace.
V Íránu jsem strávil tři týdny a mohu potvrdit zkušenosti děvčat. Je to nesmírně krásná a přátelská země a obyvatelé Íránu udělají vše pro to aby jste se u nich cítili dobře. Co v nás ovšem s manželkou zanechalo největší dojem je jejich respekt k ženám, o tom si tady my můžeme nechat jen zdát. Ve státě který nám představují jako člena zemí "Osy zla" se k nim chovají s opravdovým respektem a úctou. Určitě to leckde na venkově může být jinak, to je jistě pravda, my jsme se s tím však nesetkali. Bydleli jsme v soukromí a měli jsme tedy možnost s lidmi hovořit o všem a otevřeně, jejich největší starostí je to, jak se o nich ve světě hovoří a pořád nám kladli na srdce abychom všem u nás řekli co jsme u nich viděli a zažili, rád to plním a všem mohu poradit - na nic nečekejte a vydejte se tam, fakt to stojí za to.
A co respekt k homosexualum? Ci jak respektuji samotnou holku? To Nam tez reknes?
Před 20 lety byl kamos na Kubě. Tehdy to byl podstatně tvrdší režim než dnes. Když se vrátil tak mi tvrdil, ze všichni Kubánci jsou šťastní a spokojeni a ze jim vlastne nevadí, jak to v jejich zemi vypadá. Taky tam byl 3 týdny. Víc se k tomu asi nebudu vyjadřovat.
Petrmach1 netvrdí, že jsou Íránci spokojení s tím, jak to v zemi vypadá. To je spíš přesně naopak. O těch Kubáncích bych tomu i věřil, že tehdy byli spokojení (potraviny a základní potřeby včetně zdravotní péče měli zajištěné, nevěděli, jak to vypadá jinde, propaganda jistě fungovala, teda pokud to nebyli disidenti, ale s těmi by se těžko setkal, navíc příjemné klima a žádný stres - maňana). Člověk může být spokojený a šťastný, i když je chudý. Horší je, když vidí, že mnoho jiných je bohatších a ještě horší, když vidí, že bohatí rychle bohatnou, zatímco on ne (i když se má dobře). Špatné je taky, když relativně bohatí chudnou, jako to bylo třeba nedávno v Řecku. I když byli po zchudnutí mnohonásobně bohatší než Kubánci, byli asi méně šťastní. Více třeba tady:
https://www.patria.cz/zpravodajs...tunel.html
S tím respektem a úctou k ženám to je ale složitější. K vlastní manželce, pokud plní své povinnosti, se muslimové chovají obvykle s větším respektem než je běžné na Západě (aspoň by měli, mají to mezi svými povinnostmi, jsou k tomu vedeni), ale k ostatním ženám mají respekt a úctu nižší než k mužům. Hezky jsou vztahy mužů a žen v islámu stejně jako důvody pro nošení šátků popsány tady:
http://www.hks.re/wiki/doku.php?..._-_souziti
Dimik ty musíš být fakt dost nešťastný člověk. Jednak mám dojem že se bojíš těch valících se hord a také vůbec nechápu, proč trolíš dobrý příspěvek někoho kdo to aspoň zkusil. Co tak přestat srát okolí a koupit si letenku ? Možná k tomu někdy najdeš dost odvahy a potom, ale to se neví, si snad konečně řekneš jaký si dříve býval pitomec. Promiň, ale nemohl jsem si pomoct .-)
Vsak ja ti tvuj nazor neberu klidne si i plivni. Zrovna jsem priletel z cesty kolem sveta ty jeden mudrce. I v 30 letech pri hladomoru na ukrajine renomovani novinari psali ze to neni pravda a SSSR je raj na zemi. Proc by jsi ty tedy TY nemohl basnit o Iranu a jejich respektu k ženám.
By mě zajímalo, které země jsi cestou kolem světa navštívil, když ti tak záleží na lidských právech. Těžko najít zemi, kde je dodržují, možná království krále Míroslava, tam se měli dobře, i kytky uměli naučit zpívat.
Ty můj kvítku medový,
to se nikdo nedoví.
Chtěla bych takto hromadně poděkovat za všechny dosavadní a snad i budoucí komentáře. Velice mne těší, že článek vzbuzuje reakce.
Jedu do Itálie nebo do Řecka a do kostelů mě nepustí s nohavicemi nad kolena, v Indii do všech posvátných částí jen bosky no a v Iránu si ženy musí vzít šátek. Říká se tomu respektování lokálních zvyklostí. Alternativou je dřepět doma u počítače a diskutovat o kvalitě šátků. A nebo vám tato diskuse o šátcích připadá normální?
Demagogicky michate dohromady pravidla co plati v omezenem miste (kostel, mrsita,atd..) s tim co plati v cele zemi.
Myslel jsem si, že lidi se zájemem o cestování bývají zpravidla zbaveni předsudků vůči jiným kulturám. Prostě to je tradice a tečka. Neříkám, že mám ze všech podobných zvyklostí neskonalou radost, když někam cestuji, ale jak píše kolega výše, říká se tomu respekt. Vždyť v západním světě taky ještě před sto lety nebylo úplně normální, pokud žena nosila kalhoty, nedej bože krátkou sukni. Chci tím říct, že třeba si i ženy v islámských zemích jednou vybojují větší volnost. Ale teď je to holt tak, jak to je. Mj. krásný článek!
Rikej tomu predsudek jak je libo, pro me je to zkusenost. Sekani rukou a kamenovani je tez tradice. Ale proc s tim souhlasit ci to dokonce respektovat? Ne vsechny kultury nejsou stejne a neni treba respektovat tento stredovek. I kdyz dnesni doba vyvracena z kloubu kaze jinak. NIC si nevybojuji a Evropa brzo ochutna plody dnesni necinosti.
Tomio, jsi to ty? Jak se vede, kluku jeden ušatá? :)
Zase vedle, Proky nemel dneska zvuj den. Zena mu utekla, barak vyhorel a ted ten straslivej koment...volej Sorose 🤣
Konečně jeden osvětový cestopis a vy ho tady takhle przníte 🙈😀 chudák Andrea
"Když si vezmeme samotné nošení šátků, ženám to takto povětšinou vyhovuje". Opravdu vyhovuje? Ja zase myslim ze musi drzet hubu a krok jinak je pekne zmrskaji. Autorka se s velkou pravdepodobnosti dozije teto vymozenosti v Evrope. Snad ji to tez budu vyhovovat...
Holkám turistkám šátek přes hlavu taky většinou kupodivu vyhovuje, co znám, tak jim to přišlo praktické.
Tak pokud někdy budeš mít taky holku, zkus se jí zeptat.
Jo zeptal jsem se a nevyhovuje.
Holkam turistkam vyhovuje? A kdyz ne tak co muzou? NIC
Z mých zkušeností záleží především na značce toho šátku. Troufnu si tvrdit, že značky jako Hermés nebo Gucci vyhovovat budou, u značky Hong-Fang Li si už tak jistý nejsem.
Jinak 2 holky v Íránu - možná už špatně vidím, ale přijde mi to pořád jako jedna a ta samá holka., navíc dost exotického vzhledu a když si odmyslím sportovní kalhoty a boty, považoval bych jí za místní. Zajímavý je také ten etno-makeup, to bych v Íránu nečekal, je to charakteristické třeba pro Aboridžince.