Cestopis

Izrael po vlastní ose

Sjeli jsme ho od jihu na sever a zpět
Avatar uživatele Andrea
Cestopis z roku 2018 napsala Andrea

Cesta do Izraele byla neplánovanou dovolenou. Objevily se levné letenky a tak jsme je ihned vzali (cestovali jsme přelom února / března). Neplánované akce jsou stejně ty nejlepší!

Cestu jsme dopředu moc neřešili. Zařídili jsme si jen pronájem auta a ubytování na první 2 dny. Navrhla jsem přibližnou cestu, jaká místa bychom mohli navštívit. Bylo nám však jasné, že průběh cesty se bude vymýšlet až na místě.

Letěli jsme na letiště v Ovdě. Po příletu nás čekala dlouhá fronta na pasovou kontrolu. Při té se nás pracovnice vyptávala jak dlouho v Izraeli budeme, kde budeme bydlet, jaký je vztah mezi námi a na další otázky ohledně naší cesty. Po kontrole jsme si ihned vyměnili peníze, jelikož jsme měli jen americké dolary a potřebovali jsme šekely na autobus. Autobus z letiště jezdil podle toho, jak se naplnil. Cestou do Eilatu se nám nabízel výhled na poušť, hory a egyptskou hranici. Jakmile jsme dorazili do Eilatu, začali jsme hledat hotel. Na ten jsme nakonec narazili úplnou náhodou. Ubytovali jsme se a vyšli jsme pátrat po nějakém supermarketu, abychom si nakoupili. Zde nás čekalo nepříjemné překvapení. Ceny v Izraeli jsou zhruba 3-4x vyšší než u nás. Moc jsme si dopředu nezjišťovali informace a předpokládali jsme, že si uděláme low cost výlet. Ale nakonec se nám s konzervami a instantními pokrmy podařilo tento plán docela dodržet. 

Kartička místo razítka do pasu.
Vyrážíme na cestu ...
"Naše" auto.
Ideální místo pro piknik.

V Eilatu jsme měli původně v plánu si první 2 dny užít u moře. Avšak moc teplo na koupání nebylo. Alespoň pro nás. Bylo kolem 20°C a Rudé moře bylo poněkud studené (na mě, přítel tam odvážně vlezl). Těšili jsme se proto až vyrazíme na cestu dále.

Vyzvedávání auta mne stálo trochu více nervů, než bylo v plánu (problém s kreditkou, jelikož se v Izraeli nikde evidentně nezadává klasicky pin jako u nás, ale jen se kartou projede terminálem - a já neměla chytře kreditní kartu aktivovanou, jelikož jsem si jí pořídila nově). Naštěstí vše dobře dopadlo a dostali jsme ještě lepší a větší auto, než jsme měli objednané. Akorát jsem si nepřečetla, že je to automat. Při pohledu na řadící páku, která vypadá jinak, než jak ji znám, jsem propadla mírné panice. Přítel mi řazení vysvětlil a díky bohu, mělo auto i zadní kameru na parkování, takže se mi nakonec řídilo mnohem lépe a v městských zácpách jsem byla později za automat velice ráda!

Prvním cílem bylo Mrtvé moře a pevnost Masada. Podle mapky nám přišel Izrael malý, ale cesty byly o něco delší než jsme čekali. Nejprve jsme dojeli k Masadě, na kterou jsme se rozhodli vystoupat pěšky. Nejspíše asi jako jediní, protože nikdo stejným směrem jako my nešel. Bez pití, jídla a s pařícím sluníčkem v zádech nám (čti mě) výšlap dal trochu zabrat, zvláště schody. Nakonec jsme si ale vychutnali nádherný výhled a cesta rozhodně stála za to! Nemohla jsem se vynadívat pohledem na vyprahlou pustinu a kaňony.

K odpoledni jsme dorazili k Mrtvému moři. Nechtěli jsme kempovat moc v blízkosti hotelů nebo dalších lidí. Našli jsme si tedy odlehlejší parkoviště a vydali se na večerní procházku. Jediné co je nevýhodou cestování v Izraeli v únoru - brzy se stmívá (v 18. hodin je již tma). Večer jsme přenocovali v autě. Museli jsme však občas nastartovat a vytopit si, jelikož se mírně ochladilo. 

Ráno jsme vyšli na dopolední koupel v Mrtvém moři.  Že "moře"nadnáší, jsme věděli, ale netušili jsme, že až takovýmhle způsobem a byla to veliká sranda. Navíc, jak je voda extrémně slaná, tak má úplně jinou konzistenci a je jaksi mazlavá. Naštěstí měli na plážích sprchy se sladkou vodou. Jediné, co bylo nepříjemné, byla chůze po vysrážené soli na dně. Proto doporučujeme mít s sebou dobré boty do vody, pokud nejste zrovna v té části, kde je na dně bahno.

Lanovka, kterou jsme nejeli.
Ráda bych řekla, že to bylo tím sluníčkem, ale bohužel tato fotka vznikla ještě před výšlapem.
Cestou, necestou ...
Když zvládáte samospoušť .
Když jsem žila ještě v naději, že jí vítr rozevlaje. Po 10 minutách mě to přešlo.
Koupačka v Mrtvém moři.

Po ozdravné koupeli nás čekala cesta do nejvýznamnějšího místa v Izraeli - Jeruzaléma. Máme raději přírodu a odlehlá místa, kde není moc lidí. Ale vycestovat do Izraele a nenavštívit Jeruzalém by byl hřích!

Cestou jsme jeli podél hranice s Palestinou. Betonová několikametrová zeď omotaná ze všech stran ostnatými dráty vzbuzovala zvláštní pocit. Takovéto hranice my Evropané už moc neznáme (tedy alespoň naše mladší generace).

V Jeruzalémě jsme se přesvědčili o řidičském "neumu" místních řidičů. Izraelci neustále troubí, nejspíše aby při jízdě upozornili, že jedou. Dále nedodržují moc jízdní pruhy. Nebylo nic neobvyklého, že na dvouproudé silnici jely 4 auta vedle sebe. O používání blinkrů ani nemluvě. Celý tento zážitek se v nás umocnil i tím, že jsme v Jeruzalémě bloudili skoro 3 hodiny, než jsme našli náš hotel.

Prohlídce Jeruzaléma jsme věnovali zbytek večera a většinu zbylého dne. Večerní procházka uličkami Starého města byla značně dobrodružná. Večer jsme došli až ke Zdi nářků, u které je atmosféra opravdu silná. Jako bonus jsme k naší procházce nejen museli obcházet celou starou část města, protože jsme vylezli na druhé straně od hotelu, ale také jsme značně vymrzli, jelikož se ochladilo a teploty klesaly až k nule. Druhý den jsme se vydali na protější stranu k Olivetské hoře, abychom měli na starou část hezký výhled. Fascinoval nás hlavně židovský hřbitov. 

Cesta podél hranice s Palestinou.
Jeruzalém - Zeď nářků.
Jeruzalém - krásný výhled na Staré Město.
Cestování si bere svou daň.

Dalšími cílem byl Tel Aviv a jeho starý přístav Jaffa.

Nejen zde, ale v celé zemi nás fascinovalo, jak se v Izraeli mísí jednotlivé kultury a náboženství. Chvílemi jste ani nepoznali kdo je kdo (pokud se nejednalo o ortodoxní věřící).

Chtěli jsme přenocovat někde dále od města, proto jsme večer vyjeli dále na sever k Haifě. To jsme netušili, že celé západní pobřeží je vkuse zastavěné. Město v podstatě nikde nekončilo. Navazovala další a další zástavba. Nakonec jsme zajeli někam do postranních uliček a utábořili jsme se na místním parkovišti.

V Haifě byly cílem Bahaistické zahrady. Při vstupu zespoda, jsme zjistili, že se můžeme podívat jen odsud anebo si vyjít doprostřed či úplně nahoru do vybraných ulic. Rozhodli jsme se samozřejmě pro nejvyšší možnou variantu. Když už jsme tady, že. Vzhledem k neustálým změnám teplot, jsme v průběhu naší cesty nastydli a výšlap nám dával chvílemi zabrat. Výhled nám ale za tu námahu rozhodně stál.

Jaffa.
Tel Aviv.
Haifa - zahrady.
Haifa.

Posledními zastávkami, před zpáteční cestou do Eilatu, byly Nazaret a Galilejské jezero. V okolí těchto míst byla nádherná zelená příroda, že jste si chvílemi připadali skoro jako doma. Až na ty palmy.

Čekala nás dlouhá cesta na jih do Eilatu, kam jsme dorazili druhý den dopoledne. Cestou jsme přenocovali opět v autě někde na odpočívadle v poušti. Probuzení se v poušti mělo pro mne velké kouzlo. Přítel nechápal, že mne takto fascinuje vyprahlá pustina, ale přeci jen, nemáte takovýhle výhled každý den.

Nazaret.
Nazaret.
Výhled od Nazaretu.
Galilejské jezero.
Galilejské jezero.
Dobré dáno.

Vrátili jsme auto. Nasedli na autobus směr letiště. Prošli dalším poněkud zdlouhavým pohovorem na letišti, kde se ptali na další osobní otázky. Zvláště "úsměvná" byla pak prohlídka zavazadel. Zavazadla se kontrolovala několikrát rentgenem a poté se vše musí vyndat a prohlédnout, zda nenaleznou nějaké stopy po bombách či drogách. Úsměvné bylo pro nás hlavně to, že před vámi projdou každou kapsu a tašku. Ano, i tu se špinavým spodním prádlem.

Kontroly zabraly tolik času, že jsme do letadla nastupovali po času našeho odletu. Navíc jsme ještě čekali asi 45 minut na posledního pasažéra, takže jsme měli zhruba hodinu zpoždění (pán se nejspíše zasekl někde během kontroly). Ono by to bylo jen takové menší zpestření, kdybychom měli s sebou alespoň nějaké jídlo nebo pití (a v letadle jsme nechtěli utrácet za předražené pití a jídlo). Cesta zpět nám přišla nekonečná. Doma nás přivítaly teploty o 40°C nižší než jaké byly v ten den v Izraeli. Naštěstí už jsme byli natěšeni na to, že se za chvilku najíme velmi "zdravě a plnohodnotně" v Mekáči a už nám bylo vše jedno.

Spokojeně najedení a později i vykoupaní jsme se příjemně unavení odebrali k odpočinku a vstřebávali naše zážitky z cesty.

PS: Pokud se někdo bojí vycestovat, že by nemohl poté vyrazit do jiných zemí - kvůli izraelskému razítku, tak už nemusíte. Místo razítek se dávají takové vstupní a výstupní kartičky, které si vložíte do pasu. Po skončení cesty si kartičku vyndáte a můžete zvesela cestovat dále (viz fotka v úvodu). 

 

A na závěr nejlepší modely místních aut.
Avatar uživatele Andrea

Zážitky pro tebe sepsala Andrea

31. 01. 2019, poslední aktualizace 2019-01-31T15:32:49+01:00

Andrea žije v České republice a procestovala 20 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 1 rok, napsala pro tebe 2 cestopisy .

1 komentář

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Ahoj, kdyz se vyjde na Masadu pesky, jako vy, vstupne se neplati?

Odpovědět
před 2 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 26 minut
Vietnam 2019
Petr Dobeš 2019-11-14T19:05:05+01:00 0 komentářů
Asie 2019

Níže naleznete popis naší cesty do Vietnamu.Uskutečnila se na přelomu dubna a května roku 2019 a snad se při jejím čtení nebudete moc nudit :-)

Čtení na 1 minutu
Murmansk & Teriberka s kúskom Piteru
cizy 2019-11-14T08:20:46+01:00 3 komentáře
Rusko 2017

Septembrový únik za polárny kruh do Murmansku a dediny na pobreží Barentsovho mora, kde sa natáčal oceňovaný film Leviathan. Na záver 48 hodín v slnečnom Petrohrade.

❤️ Oblíbené
Čtení na 6 minut
Cyklovýlety po Zanzibaru
Jaromír Volavý 2019-11-14T08:12:59+01:00 0 komentářů

Po výstupu na Kilimandžáro je dobrý rozhejbat překyselený svaly jízdou na kole, třeba na Zanzibaru

Čtení na 12 minut
Nečekané setkání v horském letovisku Arosa, Švýcarsko
MONIKA KUPCOVÁ 2019-11-13T14:46:58+01:00 5 komentářů
Švýcarsko 2019

Arosu jsem navštívila na doporučení kamarádky. Jak se mám ale chovat v přítomnosti 80% populace ortodoxních Židů, to mi už nedoporučila.

Další cestopisy