KAPVERDY: SANTIAGO za KAČKU

Santiago, ostrov, kde jsem poprvé spatřila Kapverdy zelené. Ostrov, kde jsem odložila růžové brýle nejen před tisíci odstíny zelena, ale také před naivitou, že "turistická destinace" jako Kapverdy se musí mít uprostřed Atlantiku v obklopení tyrkysového oceánu a bělounkých pláží božsky. Santiago je ostrov, kde jsem se podívala skutečné bídě přímo do očí a ani všechna uklidňující zeleň a nádherné pláže už ten vjem nedokázaly smazat. Nedokázal to ani místní 45% rum..

Santiago je největší ostrov Kapverd a Praia je nejen hlavním městem ostrova, ale i celého souostroví. Na tomto ostrově žije více než polovina všech obyvatel Kapverdských ostrovů a z hlediska krajiny je Santiago pravděpodobně nejrozmanitějším kapverdským ostrovem. Nechybí zde jemné písečné pláže, mohutné hory, suché stepní oblasti, náhorní plošiny a úrodná zelená údolí. Taky koloniální města s bohatou historií, centrum obchodního a společenského dění a Prezidentský palác, který je umístěn přímo u lunaparku!

A co je hlavní - na tomto ostrově je sídlo Nadace Naděje Cabo Verde, jejíž činnost jsem měla tu čest pozorovat nejen v každém cípu tohoto ostrova, ale i na všech ostrovech okolních. Díky tomu nejen mohu, ale musím právě této nadaci věnovat ze svého cestopisu vždy to nejcennější - jeho závěr.

Santiago je navíc ostrov, který má nejlepší dopravní spojení jak do Evropy (mezinárodní lety), tak i na okolní Kapverdské ostrovy (vnitrostátní lety a trajekty). Pro vás všechny, kteří jste se ptali, jak se na ostatní Kapverdské ostrovy než je Sal a Boa Vista dostat, tak právě cestou Santiaga, potažmo hlavního města Praia. Sem se dostanete velice dobře z Lisabonu, ale také z Holandska a dalších evropských zemí. No a odtud pak lodí a nebo místní leteckou dopravou do všech koutů této nádherné Kapverdské republiky.

Strukturně ostrovu dominují dvě vulkanická pohoří: Oblouk Serra Malagueta (1394 metrů), který se táhne od západního pobřeží k východu na severu; ve středu ostrova se kolem nejvyššího vrcholu ostrova, Pico de Antónia, táhne druhé pohoří. Tyto dvě přírodní památky jsou obklopeny náhorními plošinami a plochými horami lávových kamenů. Plošiny ve vnitrozemí ostrova vykazují bohatou vegetaci - například jsou zde hodně běžné akácie a fíky, a to proto, že půda je zde poměrně vlhká. Na severu a jihu jsou náhorní plošiny mnohem neúrodnější a protínají je suchá údolí (ribeiras).

Ostrov byl kulturou velmi silně ovlivněn Afrikou. Koneckonců bylo po mnoho let centrem obchodu s otroky se sousedním kontinentem. Klasické hudební styly jako funana a batuco, které jsou všude přítomné, jsou silnou připomínkou této skutečnosti.

TERMÍN CESTY:

1. - 29.3. 2022, Santiago celkem 5 nocí

PROČ KAPVERDY A OSTROV SANTIAGO?

KAPVERDY podruhé aneb CESTA SNŮ…

Je načase podělit se o příběh, díky kterému jsem nyní tam, kde jsem - v ráji, ve světě, kde realita posledních dnů je něco, co zde jak mávnutím kouzelného proutku nějak zmizelo z povrchu země (a to i kdyby člověk nechtěl!), prostě na Bohem (a Evropskými konflikty) zapomenutém (nebo možná naopak Bohem zaslíbeném) souostroví jménem Kapverdská republika..

Když jsem poprvé na své cestovatelské facebookové stránce četla útočný a negativní komentář, a to ve smyslu, zda se nestydím být právě teď (válka) a právě tady (daleko od války) a ještě to veřejně prezentovat, byl to impuls k sepsání příběhu, který bych vám dřív či později stejně vyslepičila..

Ale popořádku, prvně odpověď na otázku: NE, nestydím se. Jsem šťastná, že zde můžu být a ještě víc za načasování. Nic si člověk v dnešní době nemůže přát víc než teleport na místo, kde jako jediný problém řeší písek ve všech tělních otvorech. Tady totiž vypnete a přenesete se úplně do jiného světa. Strašně bych si přála tento únik zažít vám všem, ale na to jsem malej pán. No a tak vám zde alespoň vše sdílím, přenáším vás sem virtuálně a snažím se být v komentářích a odpovědích na vaše zprávy a emaily pomocníkem, abyste to mohli i vy zažít na vlastní kůži. No a s tím nepřestanu děj se co děj, takže koho cestovatelské informace na cestovatelském blogu uráží nebo pohoršují, nechť udělá jediný klik..

Jinými slovy nestydím se žít svůj život, cestovat a sdílet to. Žila jsem tak i v době pandemie (dokonce bez pasivní imunity vpravené do těla jehlou), kdy každý tvrdil, že to nejde. Šlo to a to tak, že zrovna na tyhle dva cestovatelské roky budu na stará kolena sakra vzpomínat! Stejně jako pošťák, co každý den zvoní na vaše dveře s doporučeným psaním, skladník v Makru, zmrzlinářka plnící kornoutky božským vanilkovým krémem před Kauflandem nebo kdokoli jiný, kdo prostě jen žije svůj život a snaží se v něm prožít co největší porci radosti a osobního štěstí (i když právě ten život nám hodí občas pod nohy ty největší klacky), dělám i já totéž.

Takže zpátky k příběhu cesty snů.

V lednu jsem byla na Kapverdách, konkrétně na ostrově Sal a tenhle ostrov mě naprosto dostal. Dělila jsem se o to s vámi formou denních postů, ostatně jako vždy. Psala jsem krátké (vtip) reporoty, přidávala fotky a videa a všem i individuálně radila se vším, s čím jste se na mě obrátili (těch zpráv a mailů nebyly desítky a myslím, že ani stovky - opravdu to byla skoro tisícovka konverzací..). A důvod? Protože cestování miluju, protože cestování je smyslem mého života a protože věřím, že cestovatelská krev tepe v srdci většiny lidí. Jen ji trošku rozpumpovat.

No a protože všechno jednou končí, tak i já se z Kapverd vrátila domů. V den přistání na letišti v Praze mi v mailu přistála i jedna zpráva. Byla jiná než stovky dalších. Nebyl to dotaz, nebylo to sdílení vlastních zážitků ze stejného místa. Byla to pozvánka na setkání, jejímž adresátem byla Česko kapverdská komora.

Přiznám se, že jsem o existenci této komory, její činnosti, ani o charitativních projektech, které na ostrovech realizuje, neměla ani zdání. Co jsem si ale za dobu pobytu na Salu vygooglila spolehlivě, to byl fakt, že Kapverdy nejsou jen dva profláklé ostrovy Sal a Boa Vista, kam se dostanete přímým letem s cestovkou (mezi kterými jsem sama vybírala), ale že je těch ostrovů uprostřed Atlantiku rovnou deset, z toho devět obydlených. A nejen to! Taky že jsou to ostrovy naprosto rozdílné, nejen tvarem, velikostí, počtem obyvatel, ale hlavně barvou! Zatímco Sal a Boa jsou ostrovy bílé - písečné, návětrné ostrovy jsou zelené, skalnaté a vybízející k neuvěřitelným trekům zcela neprobádaným terénem. No a na jihu je třeba Fogo, což je nejen název ostrova, ale i sopka, na kterou se dá do téměř třítisícové vejšky vydrápat! Pro někoho, kdo zdolal Teide a do krve se mu vlila láska k vrcholům a pocit, že vše pod 4 tisíce s přehledem vyšlápne (vtip) - neuvěřitelná výzva! Ale to pořád není vše! Je tu i Brava, která je nejvíce ovlivněna jižní Amerikou, k níž má nejblíž a která je skutečnými plícemi Atlantiku. Tolik zeleně, že z toho prý vidíte i nebe v zelených tónech! Taky Maio, ostrov s plážemi, kterým prý Karibik nesahá po kotníky. A tak dál a dál! Co ostrov, to úplně jiný svět. Prostě ZAKOPANEJ POKLAD, na kterej jsem náhodou narazila a pochopila, že můj cestovatelský sen už není Bora Bora, ale průzkum těchto utajených perel kdesi v Atlantiku.

Jenže…

Cena letenek na jakýkoliv jiný ostrov než Sal a Boa Vista je darda, cena přeletů ještě větší a existence spojů (informace k nim) visí někde v Bermudském trojúhelníku a dopátrat se plavebních nebo leteckých řádů zdá se být větší záhada jak záhada hlavolamu!

Klapka. Zpátky v Praze. Ťukám na dveře Česko kapverdské komory a ze dveřmi Monika Sofie, prezidentka jak komory, tak i nadace Naděje Cabo Verde.

Během deseti minut, kdy mě pochválí za reporty ze Salu, kapverdskou češtinou (připomínající slovenskou maďarštinu) mi vysvětlí vše o komoře i nadaci, a mezi hltem vody a mým skoro dušením se mi sdělí jejich (pro mě naprosto nečekanou) nabídku. Tou nabídkou je procestovat většinu Kapverdských ostrovů s téměř nulovými náklady s tím, že o všech místech budu psát stejně, jak jsem to dělala na Salu a vlastně 2 roky zpět. Na základě těchto zápisků pak vyjdou průvodce pro tyto lokality, což pomůže rozvoji cestovního ruchu a hlavně místním lidem, kteří mimo letoviska žijí na hranici chudoby (resp. pod ní). I ostatní ostrovy totiž potřebují turisty a každé euro utracené ne v rezortu, ale v místní restauraci, je tu sakra cenné. Nebudu bydlet v all inclusive hotelech, ale v ubytování v mém stylu (čti za málo peněz kvalitní muzika), stravovat se budu na své triko (takže za KAČKU a zřejmě ve stylu suchý březen), k přesunům využiji jak letecké spojení, tak i lodě a budu tak mít možnost odkrýt plavební a letecké řády utopené v Bermuďáku a vše vám popsat tak, abyste to i vy zvládli.

Koukám na Moniku a říkám si, zda je to legrace nebo kocovina po mejdánku, kterej se včera nekonal. Po chvilce ale zjišťuji, že to myslí naprosto vážně a že poprvé v životě někdo vnímá moje cestování jako práci. I když já to tak nevnímám a věnuji psaní a cestování i desítku hodin denně - je to pro mě neskutečná odměna. Dar. Pro mě totiž není život o milionovém kontu v bance, ale o milionovém kontu ve vzpomínkách - o kontu, na kterém bude poznání co největšího množství míst, které tato planeta nabízí. Neexistuje pro mě lepší “mzda” než kompletní krytí cestovatelských nákladů a navíc za něco, co miluju dělat. Tedy žhavit vás, pokoušet se přenášet vás sebou, pomáhat vám s realizací vlastní cesty.

Nevím, zda by někdo z vás na podobnou nabídku řekl něco jiného než já, ale protože jste moji “fanoušci”, tak věřím, že NE! Resp. že byste všichni zakřičeli ANO stejně jako jsem to udělala já.

Takže teď je o měsíc a kousek od tohoto setkání v Praze později a tenhle sen se proměnil ve skutečnost. Jo, načasování dost na hovno, o tom žádná. Nicméně i když je svět vzhůru nohama, život jde prostě dál. Někdo točí zmrzku, někdo roznáší poštu, já jsem zde. Myslím, že i přes stávající dění, skokové ceny benzínu a jiné šílenosti - každej potřebujeme i pozitivní vjemy, zprávy a myšlenky. A pokud to tak máte, tak se mnou tuhle cestu odžijte.

Pro mě osobně je tato cesta splněný sen. To, co dělám pár let jako koníček, je nyní můj job. Zvláštní pocit. Připadám si podobně, jak když jsem před dávným časy (za sedmero horami a sedmero řekami) coby zdravotní sestra absolvovala nástupní praxi a mohla jako sestřička sloužit bez dozoru zkušené sestry. První směna sama - vidím to jako včera. Strach, zodpovědnost, nejistota, ale současně úžasný pocit a těšení se na vše, co je přede mnou. Je to prostě velký krok vpřed a o tom náš život je. Děkuji každému z vás, kdo se mnou po těch schodech lezete, protože jste mou motivací, inspirací a když je sakra těžko - úsměvem a energií stoupat i v kyslíkové tísni (s prázdnou lahví vína!!) nad mraky..

COVID‌ ‌SITUACE‌ ‌-‌ ‌OPATŘENÍ‌ ‌

Na Kapverdy mohou všichni bez rozdílu! Pokud nejste očkovaní (nebo papírově prodělaní), pak stačí jen antigen za 200 Kč před odletem, samozřejmě negativní a max 48 hodin starý. Můžete i PCR test, pokud máte peněz nazbyt. Test si nemusí dělat ani očkovaní ani ti, co mají prodělání nemoci do 180 dnů.

Tento test ukážete při odletu z Prahy před vydáním letenek, dále po příletu na ostrov, kde jej okem zkontrolují (stejně tak i ostatní doklady “bezinfekčnosti”, tedy očko a prodělávku).

Dále chtějí vidět vaše potvrzení vyplněného příletového formuláře do země - to si děláte před cestou sami (nikoli CK) a po odeslání údajů vám dojde na mail jejich certifikát. Adtresa pro vyplnění je zde:

https://igrp.gov.cv/IGRP/app/web...sPublic=1.

I když MZV tvrdí, že test musíte na ostrovech předkládat všude (ubytko, bary, restaurace) - je to naprostý nesmysl. Za celou dobu toto naprosto nikde nikdo neřešil, vidět jej chtějí pouze dopravci při přesunech na ostatní ostrovy, a to jak na letišti, tak v přístavech.

Na ostrově se dost nosí roušky, někteří nadšenci z řad místních i venku. Každopádně pokud toto nadšení nesdílíte, místním je to úplně jedno. No stress, tady každej jak sám uzná za vhodné. V hotelu musíte roušku jen v restauraci, a to na těch symbolických pár vteřin, než si sednete k jídlu. Zkuste to dodržovat a respektovat, nedělají to proto, že by je to těšilo nebo se báli Covidu a věřili, že je to ochrání. Dělají to proto, že musí a že pokud by to nedělali, jejich hotelu by mohl být odebrán status bezpečného hotelu, což by vedlo k tomu, že nebudou mít práci. A práce je zde stejně jako voda ceněna zlatem.

DOPRAVA NA KAPVERDSKÉ OSTROVY:

Kapverdy mají 4 mezinárodní letiště : Praia (ostrov Santiago), Sal, Boa Vista a Sao Vicente. Letiště Sal a Boa Vista mají často překvapivě levné lety s cestovními kancelářemi, zatímco cestování do Santiaga nebo Sao Vicente může být dražší.

LETIŠTĚ SANTIAGO

Toto letiště je už zastřešená moderní budova poloviční velikosti Letiště Brno. Což asi nejlip svědčí o jeho přehlednosti a snadné orientaci. Na letišti je wi-fi gratis bez jakéhokoliv ověřování nebo zadávání emailu.

Je zde jedna směnárna, prodejna mobilního operátora CV Novel (SIM karty), dva stánky leteckých společností (TSP Portugal a Caboverde). Je zde jedna malá restaurace se základní nabídkou občerstvení za normální ceny, také balička kufrů pokud někdo potřebuje a krásné velké čisté toalety. Naprosto Evropský standard.

KOMPLETNÍ CESTOPIS:

https://www.cestujizakacku.cz/po...y-santiago