Guadeloupe - karibský motýl - díl 1.

Level na druhou

Zpočátku bláznivý a bezprostřední nápad navštívit Guadeloupe se zrodil jednoho podvečera, kdy jsem do emailu poprvé dostal tip na levné letenky Levelu z Paříže na oba velké francouzské ostrovy v Karibiku – Martinik a Guadeloupe, které jsou od té doby místním cestovatelům již zaběhlou mimosezonní klasikou. Přiznávám, svou roli sehrálo hlavně to, že jsme tehdy zrovna seděli ve veselé náladě při drinku v restauraci All Inclusive rezortu o „kousek vedle“ - v Punta Caně, kam nás shodou náhod jen pár dní předtím dovezla jiná promo akce Levelu z Barcelony, se kterou tyto aerolinky přišly hned při svém založení v roce 2017. Takže hele, další Karibik za hubičku, to si přece nemůžeme nechat ujít, jedééém. Protesty žádné, je rozhodnuto.

Z množství termínů, kdy letenky z Orly začínají někde okolo 200 EUR, vybíráme ten, který je i přes státní svátek v září, ať máme den volna k dobru. Ale kam vyrazit? Martinik? To mi něco říká, hm … Guadeloupe? To mi neříká vůbec nic … Takže je rozhodnuto -  Guadeloupe. Honem rezervovat a zaplatit letenky. Jenže ouvej, narážím na klasický problém francouzských stránek. Neprochází nám platba českou kartou. Ale jak nás naučili životní moudro na jedné z prvních hodin financí – nedá jedna, dá druhá. A skutečně, po necelé hodině dalšího snažení slavím úspěch, karta konečně prochází. Asi pátá z těch, co postupně zkouším...

Takže začínáme

Hlavní letenky už máme, takže ještě vymyslet, jak se ideálně dostat přískokem do Paříže. Odlétáme z Paříže v pátek odpoledne. A pátek je zrovna jediný den, kdy Transavia, která létá téměř denně z Prahy přímo na Orly. Na rozdíl od ostatních aerolinek, které létají na Charles de Gaulle, zde má Transavia v pátek ranní let místo večerních v ostatní dny. I na pondělní dopolední návrat nám pak zase navazuje podvečerní let zpět do Prahy. Super, nemusíme tak vůbec řešit přesun CDG – ORY a zpět, sic za cenu delších přestupů, ale u extra letenek, nenávazných, není rezerva nikdy na škodu. A delší čekání stejně vyřeší  letištní WiFi a pár plechovek silného belgického piva v Relay.

Přes Skyscanner nalézám půjčovnu aut se solidními cenami a ubytování řeším přes Booking. Vzhledem k tomu, že plánujeme pobyt na 10 dní, volím dvě rozdílná ubytování, každé na jiném křídle motýla, což je geografický tvar ostrova Guadeloupe. Sic v reálu jde o ostrovy dva, oddělené úzkým kanálem, ale to je jen drobný detail.

A konečně vyrážíme

Je konečně polovina září a my ráno v Praze sedáme do posledního místa naplněného letadla Transavie směr Paříž.. Po dvou hodinách jsme na Orly, kde na odletových tabulích v hale marně hledáme náš let do Karibiku. Slečna na informacích vše jednoduše vysvětluje - holt musíme vláčkem Orlyval přejet do vedlejšího teminálu, odkud létají do zámoří všechny místní francouzské aerolinky. Tam pár hodin čekáme na check-in a až kolem čtvrté odpolední širokotrupým  Airbusem A330 míříme na západ. Máme štěstí, naše sedadla jsou v posledním oddíle za přepážkou, u nouzového východu. Takže máme luxus více než dostatečného místa na nohy. Navíc i palubní zábavní systém je v té době stále zdarma, takže cesta rychle utíká. K tomu ještě zjišťujeme, že hladolet bez jídla a pití na palubě má tu výhodu, že se i přes zcela zaplněné letadlo vůbec netvoří fronty u WC a lidé i mnohem méně trajdají po letadle. Cestujeme pouze s příručákem, což, jak jsme si ověřili již v Dominikáně, je naprosto postačující zavazadlo pro středně dlouhý pobyt v Karibiku, kde si člověk vystačí doslova s pár tričky , bermudami a dostatkem financí. A na vše ostaní je Mastercard ... což jak později zjišťujeme, tady až tak úplně neplatí.

Po téměř devíti hodinách letu, již za soumraku, přistáváme v Pointe a Pitre. Protože máme jen příručáky, mezi prvními opouštíme příletovou halu a bez fronty vyřizujeme během chvilky papíry ohledně výpůjčky auta v kanceláři, která se jako ty ostatní nachází venku, vpravo od letištní budovy. Na parkoviště nás pak po chvíli odváží shuttle a tam přebíráme malé sympatické Suzuki Swift, které bude dalších 10 dní naším přibližovadlem.

Večerní příjezdová bojovka

První 4 noci máme domluveny na hornaté části ostrova Basse Terre, kousek od Deshaies, v kopcích přímo nad pláží Grande Anse. Za tmy a v hustém, ale přitom svižném, pátečním provozu chytáme příslušný severozápadní azimut. Tak, jak se vzdalujeme od letiště a hlavního města, provoz znatelně slábne, a na západní straně ostrova je už minimální. Problém nastává ve chvíli, kdy máme najít naše ubytování. Je totální tma, devět večer, nikde ani živáčka a my jezdíme vesnicí v kopci na okraji džungle, ze které se ozývá hlasitý koncert místní fauny, sem a tam a hledáme. Protože jak se ukazuje (a letos na Svatém Martinu se nám to opět potvrdilo), mapky s umístěním ubytování od Bookingu jsou v této části světa skutečně jen velmi přibližné, 300 metrů žádná míra.

Zkouším se zeptat skupinky místních, kteří popíjejí a mastí karty v místním obchodě či nálevně nebo obojím zároveň. Moje angličtina ani obrázky penzionu jim nic neříkají. No nic, zkoušíme jít dům od domu, na některých z nich jsou dokonce i čísla popisná. Po chvíli zjišťujeme, že hledaný penzion je pouhých 30 metrů přes ulici od chlápků, kterých jsem se ptal. Schovaný za vysokým plotem. Paní domácí, starší upovídaná kreolka, už na nás čeká. Bohužel si moc nepokecáme, ona má problém s angličtinou, my zase neumíme francouzsky.

Ukazuje nám něco jako dřevěný zahradní domek, s vlastním vjezdem do zahrady z hlavní ulice a s parkovacím místem.  Domek je plně vybaven, klima, kuchyň se vším potřebným, malá koupelna, velká postel s moskytiérou. Ubytování máme s polopenzí, což je zde zcela raritní nabídka na Guadeloupe obecně, v případě obdobného bungalowu naprosto výjimečná. Takže během chvilky nám paní domácí přináší večeři, několik chodů jí osobně vařeného kreolského jídla a láhev domácího punche na uvítanou. Ten a plechovka piva k večeři nás pak dokonale uspí. Není divu, je tu časový posun šest hodin a u nás jsou čtyři ráno.  Takže jsme na cestě z domu až sem strávili 26 hodin.

Ráno začínáme pořádnou snídaní z toho, co pro nás paní domácí v kuchyni a ledničce nachystala. Vše, co sníme nebo vypijeme, pak pravidelně každý den doplňuje. Jsme v rohu velké tropické zahrady, zcela bokem od penzionu, kde je několik dalších pokojů, takže po celý pobyt tady  máme absolutní soukromí a klid.

Ostrovem křížem krážem

Západní část Guadeloupe, Basse Terre, je hornatá, s hustou džunglí a její dominantou je sopka Sourfriére s vrcholem 1.467 m.n.m. Tato část ostrova je svou členitostí vhodná pro turistiku i poznávání přírodních krás. Nejvíce značených turistických tras je v okolí sopky, ale i jinde, často přímo u hlavních i vedlejších cest naleznete značené trasy různé délky i náročnosti. Lze tu narazit i na nějakou tu historii a památky, hlavně u bývalého hlavního města – Basse-Terre na jihozápadě ostrova. Hlavním lákadlem jsou samozřejmě písečné pláže, které byly v době naší návštěvy, tzn. v mimosezoně, obvykle poloprázdné, pouze o víkendu se zaplnily větším množstvím domácích. Několikrát jsme na plážích, kterých jsme běžně projeli několik za den, byli úplně sami. Nebudu se podrobně rozepisovat, co a jak jsme během čtyř dnů, kdy jsme v rámci možností projeli Basse Terre křížem krážem, viděli. Pouze uvádím to, co na nás nějak více zapůsobilo.

Deshaies – turisticky zaměřená vesnička u pobřeží s velkou koncentrací restaurací a barů. Poblíž je i botanická zahrada, kterou jsme ovšem vynechali, neboť dle názorů jiných cestovatelů stačí navštívit všudypřítomnou džungli někde jinde na ostrově

Pointe-Noire – vesnička, kde se můžete přímo z cesty podívat na místní hřbitov, které jsou zde velmi specifické. Místo našich náhrobků zde staví malé domečky, většinou obložené kachličkami

Basse-Terre – za krátkou procházku stojí centrum s kostely, spoustou obchůdků a místní tržnicí. Byli jsme zde v sobotu po poledni, kdy zde bylo už polomrtvo. Typický místní mix francouzsko-karibské atmosféry

Fort Louis Delgrés – asi největší a naprosto nečekaný zážitek, rozlehlá a velmi zachovalá pevnost na jihu Basse-Terre, nádherná ukázka pevnostního stavitelství. Rozhodně doporučuji. Vstup zdarma. Návštěva tak na 1,5 hodiny, pokud člověk absolvuje celý prohlídkový okruh. A za tu dobu jsme potkali pouze jednu další rodinku. Jedna z místních pracháren sloužila díky svému masivnímu stropu jako pozorovací bunkr pro vědce při posledním výbuchu sopky v roce 1976, kdy bylo evakuováno na 72.000 místních obyvatel.

Gourbeyre – vesnička na kopci, jejíž dominantou je velký kostel hned vedle hlavní cesty

Pointe de Vieux-Fort – maják na jižním cípu ostrova, nedaleko jsou zbytky opevnění

Pointe de la Grande Anse – obdobný výběžek několik kilometrů východněji, kde je u místního fotbalového hřiště zbytek dělostřelecké baterie

Alleé Dumanoir – nádherná alej vzrostlých palem hned vedle hlavní cesty na jižní straně Capesterre- Belle-Eau na východním pobřeží Basse-Terre

La Soufriére – sopka, v jejímž okolí je několik turistických tras. Zhruba do výšky jednoho kilometru lze dojet autem, kdy cesta je ke konci s obyčejným autem místy náročnější. Nad vrcholovým parkovištěm menší bazén s možností koupání, ovšem s varováním na přítomnost nějakých životu nebezpečných breberek

Cascade aux Écrevisses – snadno dostupný vodopád, kousek od hlavní cesty D23, která vede džunglí přes hory středem ostrova

Maison de la Foret – parkoviště, informační centrum a 2 značené turistické okruhy džunglí. Dali jsme ten kratší s krásným dřevěným mostem uprostřed džungle, nikde ani noha. Přímo u D23, kterou stojí za to si určitě projet celou.

Vodopád d´Acomat – vodopád cca. 2 kilometry od muzea kakaa, sestup z cesty k němu je 200 metrů náročnějším prudkým skalnatým terénem

Muzeum rumu – destilérka Reimonenq kousek od Sainte Rose, vstupné 6 EUR. Muzeum rumu i místní historie, k tomu velké modely historických lodí a velká sbírka motýlů, brouků a podobné havěti. Možnost ochutnat asi 10 místních rumů

Pláže

Grande Anse – údajně nejhezčí místní pláž. Dlouhá, ale s prudkým vstupem do vody a obvykle většími vlnami, při větší návštěvnosti asi problém zaparkovat přímo u ní

Plage de la Perle – obdobně krásná pláž, s mírnějším vstupem do vody a menšími vlnami

Anse Tillet – tajný tip, zcela opuštěná nádherná a fotogenická pláž. Nutno sejít asi 200 metrů od odpočívadla u hlavní cesty

Plage de Clugny – snadno dostupná pláž přímo u hlavní cesty, o víkendu obsypána místními. Značky zde upozorňují i na výskyt želv, ale my jsme žádnou neviděli

Petite Anse – další tip. Menší zastrčená pláž 3 km jižně od Deshaies, z obou stran chráněná. Příjemné koupání bez vln, díky západní orientaci možnost sledovat západ slunce do moře

Plage de Riviere-Sens – pláž jižně od Basse-Terre. Na Karibik zcela netypická - černý písek, takže taková vzpomínka na Kanáry J

Samozřejmě míst k návštěvě je zde nepřeberně, stačí jen nakouknout do map. A musím ocenit, že zde pro turisty mají velmi dobře značenou každou i tu nejmenší zajímavost, takže stačí jen vyjet, sledovat směrovky a nechat se často překvapit, co se za francouzským názvem vůbec skrývá.

Následovat bude díl druhý, kdy se podíváme na druhé křídlo motýla - plošší část ostrova - Grande-Terre.