Po Kazachstánu a Kyrgyzstánu
Na krátkou návštěvu do střední Asie za přírodními krásami, památkou UNESCO a místní gastronomií.
Cestopis z roku 2019 napsal Daniel Valchovník
Kazachstán 🇰🇿
Po pohodlném letu s Turkish Airlines přistávám v Kazachstánu, deváté největší zemi světa. Almaty, kam jsem přiletěl, je největším městem Střední Asie. Za minulého režimu bylo po Moskvě a Petrohradu třetím největším v SSSR. Přesto již není hlavním městem. Tím je dnes Nur-Sultan, přejmenovaný v březnu tohoto roku na počest bývalého prezidenta a diktátora Nursultana Nazarbajeva z původní Astany, ještě dříve Celinogradu. Město Almaty se dřív jmenovalo Alma-Ata a předtím Věrnyj. Nursultan Nazarbajev zemi vládl dlouhých 28 let.
Pro rok 2022 se Almaty ucházelo dokonce o pořádání zimních olympijských her. Těsně prohrálo s Pekingem. Během své poměrně krátké historie bylo dvakrát zpustošeno zemětřesením. Proto tady nejsou historické památky. Jedinou původní stavbou, která přežila otřesy o síle 7,7 stupně Richterovy škály, je dřevěná pravoslavná katedrála z roku 1904. Hlavní dominantou města je to Kok Tobe, 1 100 m vysoký kopec s vysílačem a zábavním parkem. Je tam také pěkná místní restaurace Abay se skvělým kazašským jídlem a nádherným výhledem na město. Nahoru se dostávám z města lanovkou, za zpáteční cestu platím 2 000 tenge, což je asi 120 Kč. (1 USD = 390 tenge, listopad 2019.)
Na jih od centra navštěvuji skokanské můstky, vedle nichž se tyčí asi 30m stožár s velkou kazašskou vlajkou. Přepravuji se hromadnou dopravou (autobusy, trolejbusy) za 150 tenge, což je asi 10 Kč, a z důvodu úspory času také oficiálními a neoficiálními taxíky. Ty stojí po městě 1000–3000 tenge, tj. 60–180 Kč, mimo město záleží na domluvě s řidičem. Stačí se postavit k silnici a mávnout, za chvíli je u vás taxi nebo řidič, který si chce přivydělat. Litr benzínu vyjde na 8,50 Kč. V Almaty je jediná linka metra s 9 zastávkami, postavená teprve před 8 lety. Jedna cesta stojí 80 tenge, asi 5 Kč, avšak málokdo z místních tento způsob dopravy využívá – údajně kvůli strachu ze zemětřesení, která jsou zde poměrně častá. Zajímavostí je, že stanice Abaj se s hloubkou 78 m řadí k nejhlubším stanicím metra na světě, takže její návštěvu rozhodně nemohu vynechat. Nepodařilo se mi koupit lístek, protože azbukou už nevládnu, a tak jsem požádal o pomoc dvě místní slečny. Jedna z nich mi lístek koupila a nad zaplacením jen mávla rukou. V každé stanici metra je tříčlenná policejní hlídka. Před vstupem musíte projít detektorem kovů a všechna zavazadla (včetně např. kabelky) dát do rentgenu. Vzhledem k tomu, že cestujících není mnoho, nezpůsobuje tento proces žádné velké zdržení. Je to takové netradiční metro. Jezdí v desetiminutových intervalech a lidí v něm cestuje skutečně málo. Jak jsem se několikrát přesvědčil, je dobré dívat se pod nohy, protože občas se stane, že každý schod má jinou výšku.
Povědomí o naši zemi u místních obyvatel, které jsem potkal, bylo vysoké. Spousta z nich navštívila Prahu, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, dokonce Sokolov nebo Cheb. Takže jsme měli vždy společné téma.
V Kazachstánu se vaří hlavně z jehněčího, skopového a hovězího masa. Především hovězí je špičkové. Národním jídlem je bešbarmak. Jde o vařené skopové, hovězí nebo někdy i koňské maso s nudlemi a zeleninou. Vývar se potom pije zvlášť. Skutečně tady narážím na koňské steaky, klobásy nebo sušené koňské maso. Vždycky si můžete dát také jehněčí nebo skopový šašlik, který není místní specialitou, ale je oblíbený a většinou bývá nejlevnější položkou na jídelním lístku.
Pokud jde o nápoje, hodně se tu pije zelený a černý čaj. Ochutnávám bozo, nápoj ze zkvašeného prosa. V obchodech je k dostání spousta druhů piv místní i zahraniční produkce. Kromě Staropramenu a Kozla nacházím i „české pivo“ Žatecký gus. Vaří ho v Rusku, označují českou etiketou a prezentují jako české. Kvalita bídná. S vínem je to špatné, zato výběr tvrdého alkoholu je obrovský a na naše poměry levný. Z lokálních specialit je tu běžně v obchodech k dostání kumys, zkvašené kobylí mléko. Bohatý je výběr mléčných výrobků z kravského a koňského mléka.
V Almaty jsem vyzkoušel typickou kazašskou restauraci, kde tříchodové menu vyšlo na 350 Kč, což je na místní poměry hodně. Můžete si tady dát například koňský steak, nebo dokonce celou jehněčí hlavu. Po cestě zpět na mě dýchne atmosféra mysteriózní halloweenské noci.
Almaty je jedním z mála velkoměst, které leží v těsné blízkosti velehor. Hned za hranicemi města jsou dvě vysokohorské lokality. Takže se těžko hledá důvod, proč se do hor nevydat. Navštěvuji Ile-Alatau, údolí Malé Almatinky. Počasí je na konci října velmi příjemné, je tam o 9° C více než v Praze. V nadmořské výšce 2 800 m je 6° C, ve 3 200 m pak už jen 5° C, ale s modrou oblohou. Dělám si asi 20km túru, potkávám jen pár místních a žádného zahraničního turistu.
Celá oblast je součástí národního parku Ile-Alatau, pojmenovaného podle horského pásma táhnoucího se přes 300 km podél kyrgyzsko-kazachstánské hranice. Jeho vrcholy dosahují průměrných nadmořských výšek mezi 4 000 a 4 500 m. n. m., nejvyšší hora je Talgar v pohoří Ťan-šan s nadmořskou výškou 4 979 m.
Vstupní bránou do údolí Malé Almatinky je kluziště Medeu. Je to nejvýše položená rychlobruslařská dráha na světě (1 691 m. n. m.), její tribuny mají kapacitu 8 500 diváků a pyšní se mnoha světovými rekordy. Mimo jiné zde zanechala svou stopu i naše Martina Sáblíková. K dráze se dostávám autobusem. Nad kluzištěm se vypíná obří, asi 150 m vysoká hráz, k níž musím vyšlapat snad tisíc schodů. Neslouží k zadržování vody, byla postavena pro případy přívalových dešťů a sesuvů půdy. Z hráze se naskýtají krásné výhledy na okolní krajinu. Dále se vydávám pěšky po silnici a zhruba po hodině stopuji minibus plný zaměstnanců horské restaurace. Jinak se sem lze dostat kabinovou lanovkou, která začíná několik set metrů pod kluzištěm. Přespávám v horském hotelu ve výšce 2 800 m. Druhý den na zpáteční cestě volím lanovku, jedu v ní sám a 25minutová jízda stojí pouhých 2000 tenge, což je asi 120 Kč. Navíc dostavám 5% slevu za platbu kreditní kartou! :) Tady svoji návštěvu zakončuji a následně se přesouvám pozemní cestou do sousedního Kyrgyzstánu.
Kyrgyzstán 🇰🇬
Cesta z Almaty na hranici trvala 2,5 hodiny. Jel jsem maršutkou za 2 500 tenge, tedy asi 150 Kč. Po překročení hranice mezi Kazachstánem a Kyrgyzstánem mě vítá kdysi bohatá středoasijské říše ležící na Hedvábné stezce spojující Západ s Východem. Přechod hranic byl nečekaně rychlý, jedno razítko v Kazachstánu, 5minutová fronta, 3 minuty pěšky do Kyrgyzstánu, fronta žádná a druhé razítko. Pak si beru místní bus, který jede další hodinu přímo do hlavního města Biškeku. Cena lístku je 50 somů. (1 USD = 69 somů, listopad 2019.) V Kyrgyzstánu se klade důraz hlavně na přírodní krásy, poznání života a tradic místních obyvatel. Zemi dominují horské masívy a leží zde jedno z největších horských jezer světa, Issyk-kul.
Možná právě proto samotné hlavní město Biškek nenadchne a nemá cenu se zde zdržovat. Je to klasická postsovětská, nepříliš vzhledná metropole, kde najdete vzorně udržované parky a monstrózní památníky, ale jinak v podstatě nic, co by stálo za řeč. Biškek leží v nadmořské výšce kolem 800 m. Kousek za parlamentem se nachází náměstí Ala too, které je na jedné straně ozvláštněné květinovou výzdobou s bohužel nefunkčními vodotrysky. Na druhé straně se nachází budova národního historického muzea, socha Manase Velkodušného a stožár s vlajkou Kyrgyzstánu, u které stojí jako stráž dva vojáci v klimatizované skleněné budce.
O co méně je v hlavním městě k vidění, o to více je na výběr z exotických jídel. Zkouším šorpu, mastnou polévku s kusem vařeného skopového masa s kostí a bramborou – je výborná. Na dalším rohu grilují na jehlách kousky skopového. Tradiční kyrgyzské jídlo je bešparmak, jedná se o nudle s krájeným masem v bujónu. K dostání jsou pelmeně nebo panty, knedlíčky podobné italským raviolám plněné zelím, masem nebo zeleninou – chutnaly také výtečně. Ke všem jídlům se hodí nekvašený chleba lepjoška. Když jsem v Kyrgyzstánu, musím ochutnat kumys, zkvašené kobylí mléko. Od místních si dávám pouze hlt, jednou a dost. To samé dělám s koňským mlékem. Jídlo zapíjím jako správný Kyrgyz zeleným nebo černým čajem, který se k jídlu většinou podává zdarma a v neomezeném množství. Nabízí se taky pivo, to ale místní moc nepijí – než si dávat půllitr za 23 Kč, raději se složí na vodku, je levnější. Za výborné jídlo v dobré restauraci včetně čaje platím kolem 200 Kč. Na ulici se dá pořídit daleko levněji.
Litr benzínu vychází na 14 Kč, městská doprava na 1,50 Kč. Zajímavostí je, že do autobusu nastupujete zadními dveřmi a řidiči platíte při výstupu, když odcházíte dveřmi předními. Taxi po městě seženete bez problémů do 25 Kč, na okraj města se svezete za 40 Kč. Slouží k tomu skvělá aplikace Yandex Taxi, která vám předem ukáže délku a cenu jízdy, poznávací značku auta a čas jeho příjezdu. Nikdy jsem nečekal déle než 2 minuty. Je podobná našemu Uberu nebo Boltu. Zvláštností je, že ačkoliv se jezdí vpravo, řidiči mají volant jak na levé, tak pravé straně. Samozřejmě jsem si zakoupil místní SIM kartu. Za 20 GB dat a 30 dnů neomezeného volání po Kyrgyzstánu jsem zaplatil 160 somů, což je asi 50 Kč. Po několikáté se v zahraničí přesvědčuji, jak nás doma operátoři doslova okrádají.
Na tradiční historické památky je Kyrgyzstán poměrně chudý. Nejznámější pamětihodností, kam se vydávám i já, je věž Burana u města Tokmok, ležícího asi 80 km východně od Biškeku. Autobusem se sem v pohodě dostanete za hodinu, cesta vychází na 17 Kč. Jízdní řády neexistují – pojede se, až bude plno. Zajímavostí na cestě je, že de facto projíždíme kazašským územím, ale žádný hraniční přechod tady není. Burana je zapsaná na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Vstupné je 110 somů, tedy 37 Kč. Jde o torzo minaretu z 10. nebo 11. století, který původně měřil 45 m a který obklopovalo již zaniklé karachánské město Balasagun. Také zde jsou zde častá zemětřesení, takže z věže zbylo jen 24 m. Přesto jde o působivou rekonstruovanou památku. Její okolí zdobí velmi zajímavé náhrobní kameny ve tvaru lidských postav zvané bal-bal. Údajně zpodobňují buď zemřelé, nebo naopak jejich nepřátele, kteří jim podle pověsti musí po smrti za trest sloužit. Kolem mě se tyčí majestátní hory Tian Shan se sněhovými čepičkami, ale přeje mi počasí – v listopadu mi stačí krátké tričko, úplná paráda. Kyrgyzstán je zajímavý také tím, že jím procházela slavná starověká Hedvábná stezka, cesta vedoucí z východní Asie až do Středomoří. Její celková délka činila 8 000 km. Po dvou dnech se vracím zpět do hlavního města a mířím rovnou na letiště. Za taxi z centra, což je 27 km, platím v přepočtu 170 Kč. Letiště v Biškeku je poměrně malé, zvenku spíš připomíná hlavní nádraží. Pokud nemáte zavazadlo k odbavení jako já, stačí dorazit hodinu před odletem. Na návštěvu obou zemí jsem neměl tolik času, kolik bych si představoval. Pouhý týden, ale i tak to bylo lepší než nic.
Jak se ti cestopis líbil?
Daniel Valchovník procestoval 165 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 16 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil17 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jaký bylo ubytování
Nevíte někdo, zda-li je možné autem s půjčovny přejíždět mezi Kazachstánem a Kyrgyzstánem?
Před 2 lety, když jsem to sám sháněl to nebylo možné.
Pěkné a se spoustou zajímavých informací. Tu zmínku o zemětřesení ale musím opravit. S 9,5 stupni Richterovy škály by to bylo nejsilnější zaznamenané zemětřesení na světě, což samozřejmě zdaleka nebylo. Byla tam zemětřesení jen o síle kolem 8 stupňů:
https://en.wikipedia.org/wiki/19...earthquake
👍 opraveno
To jsme se tam minuly. Byli jsme v Almaty a v Bishkeku od 25.10. do 3.11.2019. Super byl Charyn Canyon v Kazachstánu a Ala Archa v Kyrgyzstánu. Bydleli jsme Almaty a v Bishkeku a každý den dělali výlety. Doporučuji si stáhnout aplikaci Yandex taxi, funguje v obou zemích a 1 km vychází cca na 6kč.
Super! Jinak o aplikaci Yandex taxi píši v článku.
Podle https://mapy.cz/zakladni?x=75.16...d=14846540
to vypadá, že dříve vedla hranice "logicky" středem řeky, zatímco silnice opravdu kousek Kazachstánem. Dnes je hranice srovnaná podél silnice, čili došlo nejspíš k nějaké úpravě hranic.
Mě by zajímalo, jak jsi jel z Biškeku nebo Tokmoku k Burana kazašským územím...
Teoreticky se opravdu projíždí, přesně tady: http://bit.ly/2CsnF5Q. De iure hranice vede po řece, ovšem de facto podél silnice, z kazažské strany je plot s ostnatým drátem, faktická hranice je tedy posunuta o nějakých 50 metrů do vnitrozemí Kazachstánu. Na té dálnici je i upozornění, že se vjíždí do tranzitní zóny, ale jinak opravdu nic víc.
Já jsem tam právě jel a všude byl plot, kde by neprolezla myš...
Z Ivanovky se dle navigace projíždělo krátce kazašským územím, tak jsem to viděl já v mapě a proto mě to i překvapilo. Do komentáře nemohu vložit print screen, ale Kryštof to vysvětlil.
No však plot tam je, na kazašské straně, ale reálně je už cca 50 metrů ve vnitrozemí a ta silnice asi na 250 metrech protíná kousek Kazachstánu, tedy de iure. De facto na to upozorňuje jen cedule o tranzitní zóně, a dle pohraničních patníků se může zdát, že ta dálnice vede přesně "po čáře", ale je to prostě celé šoupnuté dovnitř Kazachstánu. Já tamtudy jel cca před 2,5 lety.
Kryštofe, myslím, nebo jsem si téměř jistý, že jste ani jeden v Kyrgyzstánu přes území Kazachstánu nejeli, prostě jen mapové podklady asi nebyly up to date. Já jsem tam jezdil s maps.me a tam to bylo myslím si správně. Dokonce jsem tankoval v té benzínce Aziya. https://ibb.co/KV31JPS
Ahoj, jak je to s platbou kartou v ob zemi? je nutna hotovost?
Ve městech s platbou kartou není problém, mimo ně určitě doporučuji mít hotovost.
Jaký bylo ubytování