VINAŘSTVÍ za KAČKU

TERMÍN:

7. - 9.8.2020

PROČ ZAJEČÍ?

Protože je to tradice už několik let. Možná šest, možná ještě víc. Jezdím sem každý rok v srpnu se svou kamarádkou Jolanou. Ani letos to tedy nemohlo být jinak. Když jsem zde byla náhodou při svém dubnovém výletu na Jih, nevěřila jsem, že by se to zde ještě někdy mohlo proměnit opět v to místo, které tak dobře znám. V tu dobu, v dobu koronavirovou, zde bylo všechno v hodně neutěšeném stavu. Vybydlené, zanedbané...dočista postapokalyptický výjev. Bazén, který znám jako tyrkysově modrý klenot nad zelenou vinicí z letních měsíců, byl bahňák první kategorie. Když jsem se na tu apokalypsu dívala, plavala v něm ještě jakási stará matrace a nebe bylo zvlověstně temné. To ale pořád nebylo všechno. Během chvilky se v tomto bazénku objevilo hejno kachen, včetně mláďat. Bylo by to docela vtipný, kdyby to současně nevyvolávalo pocit zmaru. Zmaru z toho, že možná už opravdu nic nebude jako dřív…

Nicméně je srpen, my máme náš pobyt opět zamluvený od ledna letošního roku a nemáme žádnou informaci, že by se konat neměl. Tak uvidíme! Máme s Jolanou jedno heslo, které platí, ať jedeme kamkoliv - u nás, do Zaječí, do Rumunska nebo přes půl světa daleko! To heslo zní, že ať už to bude kdekoliv jakékoliv, my si to prostě hezké uděláme, a to všude! Tohle vědět a mít několikrát ročně už několik let za sebou odžité, s tím vědomím (a s tím parťákem), můžete jet klidně v době koronaviru třeba do Somálska.

PROČ TENTO CESTOPIS, KTERÝ VLASTNĚ NENÍ CESTOPISEM?

• Protože někdy a někde jsou na světě i takové místa - a nemusí být tisíce kilometrů daleko, ani mít našlapaný itinerář od sklepa po půdu - která ve vás zanechají takový vjem a pocity, o které se prostě musíte podělit. A mě se přesně tohle stalo tady, v Zaječí. Původně jsem tenhle flákací víkend opravdu neměla v plánu publikovat, ale souhra okolností a hlavně moje první reklamace ubytování v životě tomu prostě chtěly jinak...
• Protože žijeme v době, kde se chválí hrozně málo a je to děsná škoda. Jakoby to bylo sprosté slovo.. Říct kamarádce, že más kvělé šaty, říct kolegyni, že ji za vše, co ví, obdivujete, říct pokladní v Kauflandu, že díky jejímu úsměvu i středeční frontu u pokladny zvládáte líp...a nebo jen pochválit skvělý přístup skvělého podniku. A protože já chválím strašně ráda a protože si myslím, že je to to nejmíň a zároveň - pohledem mým, stanu-li se někdy náhodou také "obětí" nějaké chvály - to nejvíc, co lze někomu jen tak dát ...tak proto.
• Protože tady na CL v sekci cestopisy tak trochu chcípl pes a tak si říkám, že třeba toto může být inspirace pro jiné, aby popsali nějaké pěkné místo taky. Nejen zážitkové , ale klidně i relaxační. Nejen na druhé straně planety, ale klidně i tady, za humny.
• Prostože Iveta! Ježiš, co by ta holka v práci tenhle týden dělala, kdyby bez pauzy na pití a wc nečetla, co jsem o víkendu dělala a kolik jsme toho vypila!! Navíc - ona se mnou poctivě srká už víc jak půl roku teplé bublinky po celém světě a teď bych ji ochudila o dokonale vychlazenou Pálavu všech Pálav? To ne, to si rozhodně na triko nevezmu!

DOPRAVA

Tak v tomto případě se jednalo o road trip. Řídila samozřejmě Jolana -  jednak jí to baví, druhak to nebaví mě. Já jsem se opět vžila do role navigátora a šlo mi to tak skvěle, že jsme dle Google map stanovenou trasu v délce 1,5 hodiny jízdy zvládly za krásné 3 a 3/4 hodinky. Navíc levou zadní.  Asi to mají u toho Googlu nějaký porouchaný nebo co…

Abych přinesla i nějaké užitečné motoristické detaily, mohla bych napsat něco k našemu vozu. S tím autem už jsme projely kus světa! Docela mě mrzí, že Jolča přemýšlí na upgradem vozu do mladších ročníků. Mluvila něco o poslední technické a konci… No bude to těžké loučení, to je mi jasné už teď! Na SPZ vozidla se mě ptala recepční při ubytování, ve stejnou chvíli, kdy si Jolana odskočila do auta pro telefon, ve kterém měla duchapřítomně uložené všechny informace k naší rezervaci pobytu. Recepční vůbec nezaskočilo, když jsem jí oznámila, že SPZ vozidla své kamarádky, vlastně ani svého vozidla, opravdu z hlavy neznám. Požádala mne alespoň o informaci, o jaký typ vozidla se jedná. Zde už trošku zaskočená byla, protože odpověď "modrý" se jí nezdála asi dost přesná…Každopádně ani teď nevím, jakou máme jedna nebo druhá espézetku, pořád nevím, jaký typ vozidla má Jolana, ale že je modrý, tím jsem si stoprocentně jistá! Taky má na zadním skle dva klobouky a nejede jí klimatizace. V autě se dá skvěle přespat, když je potřeba a je to zkrátka parťák do nepohody. Stejně jako jeho majitelka.

JÍDLO V ZAJEČÍ

Jedním slovem katastrofa!!🙈😂 Hlavně tehdy, když se před cestou sem rozhodnete držet dietu a pracovat trochu na své postavě. My jsme tady teda postavy do plavek opravdu vyladily, akorát do plavek o dvě velikosti větších… Stačily na to pouhé 3 dny! Jinými slovy, Vinařství U Kapličky je místo, kam vemte každého, kdo trpí nechutenstvím, podvýživou nebo jen potřebuje přibrat na váze co nejrychleji. Opravdu to funguje!

Je to současně místo, a to říkám naprosto vážně, které vede na mém seznamu nejlepší gastronomie u nás. Je to místo, kam bych vzala někoho, komu chci dopřát nejlepší gastro zážitek. Jídelní lístek nemá kilometr, je zde zhruba 20 jídel, ale ať zapíchnete prst na kterýkoliv řádek, bude to bomba. To garantuji! Rovnou připojuji ještě jednu informaci, kterou jsem slyšela už mnohokrát… Jsou zde drazí. Jídlo od 250 Kč – tatarák – klidně i šest stovek – steak s přílohou. Ano, s tímto se naprosto ztotožňuji. Letmý pohled na jídelní lístek a ceny ze začátku vyděsí. Nicméně ten zážitek za to opravdu stojí a mohu jednoznačně potvrdit, že i když jsem obrovský žrout, zde je jedna porce opravdu spíše pro dvě osoby. Cena tomu potom víc než odpovídá. Podrobnosti ke gastronomii v itineráři. Vlastně můj itinerář je pouze o gastronomii zde…🙈😂

ITINERÁŘ:

Den 1- pátek 7.8.2020

Je zase pátek a mám toho dost, tak beru kramle, za zády Černý most...

No nejsme v Praze, jsme na Moravě, ale i my toho máme tak akorát dost a  10 hodin dopoledne je přesně ten čas, kdy máme vyjíždět. Samozřejmě 10 hod. u Jolany znamená 11, takže je to spíš doba, kdy stačí v pohodě vylézt z postele… Před 11. hodinou opravdu přijíždí Jolča a vyrážíme na cestu.

Původně plánovaná hodinu a půl trasa trvá zmíněné téměř 4 hod. Vzaly jsme to prostě zkratkou. Je to až neuvěřitelné, do Zaječí jedeme snad posté, ale nyní mám opět pocit, že jsme objevily zase novou příjezdovou cestu. Jelikož jsme jely v nejteplejší denní dobu, bylo přes 30° ve stínu a v autě nefungovala klimatizace, dojely jsme opravdu spařené jak slepice. Před druhou hodinou parkujeme. To, co z dálky vypadalo jako  “hele vidíš tam ten kolotoč?!”, je najednou obrovské ruské kolo, které stojí přímo ve vinařství. Šok. Co to tu dělá?? Proč?

Chytáme snad poslední parkovací místo, což jenom svědčí o tom, kolik je zde lidí. Všichni! Jdeme na recepci, která je také úplně jinde, než jsme za ty roky zvyklé. Všechno je jiné. Recepce je teď dlouhý pult a místo dvou slečen jsou zde hned čtyři. Lidí je zde nespočet, takže to odhadujeme na pěkně dlouhou dobu k našemu odbavení. Skutečnost je ale úplně jiná, během pár minut jsme na řadě. Dostáváme pokoj číslo 20, který poprvé není nad RETRO klubem, ale ve starém vinařství.  Vždycky jsme rezervovaly ubytování právě nad klubem, kde je v pátek a v sobotu pravidelná diskotéka. Pokoje nad tímto klubem jsou vystaveny hluku a vibracím, takže je zde ubytování právě v tyto dva dny výrazně levnější. Toho samozřejmě využíváme spolu se slevou za ubytování na dvě a více nocí. Vibrace a hluk nám nevadí, obvykle si večery krátíme právě v tomto klubu. Naopak – snížená cena nám maximálně vyhovuje. Teď jsme jinde za stejnou cenu - v klidu a s vyhlídkou na ten bílej cirkus. I tak vidíme velký posun. Finanční a samozřejmě do vyšších čísel. Zatímco jsme zde kdysi měly dvě noci za 800 Kč na osobu, nyní je to 1 150 Kč se všemi slevami. Pořád ale dobrý na to vše, co cena zahrnuje.

Ubytování je možné až od 16 hodin, což nyní, ve 14 hodin, trošku zamrzí. Na druhou stranu chápeme, že uklidit všechny pokoje zabere opravdu hodně času. Recepce nás okamžitě posílá k bazénu - jsme vybaveny identifikačními štítky na ruce, které nás ke vstupu do magické modré hlubiny opravňují. Vyrážíme k bazénu a opravdu zde do podvečerních hodin trávíme čas. I přes tropické počasí a množství ubytovaných hostů je u bazénu pořád dost lehátek a volného místa. Bazén také doznal obrovských změn. Oproti dubnové vyhlídce na bahňák s kačenkami je zde opět křišťálově čistá voda, dokonce přibyl bazénový bar. Co mě trošku zamrzelo, to je absence sprchy. Ta v minulosti byla a byla to vítaná oplachovačka vší té bazénové chemie, pokaždé, když člověk vylezl z vody. Doufám, že příští rok i na tu sprchu dojde…

Kolem 17 hodiny vyzvedáváme naše čipové karty od pokoje 20 a jdeme se ubytovat. Také osprchovat všechen ten chlór. Jakmile se nám to podaří a jedna z nás si vesele chodí po pokoji v ručníku, druhá beze všeho, vstoupí nám do pokoje cizí mladý pár. Docela vtipná situace. Teda aspoň pro mě a pro Jolanu. Ti dva mladí pobaveně nevypadali, spíš trošku šokovaně. Hoch byl konsternován pohledem na Jolči prsa a slečna pohledem na hocha. Musím říct, že i naše počáteční pobavení nakonec vystřídal trošku blbý pocit. Hlavně proto, že nevíme, kdo s jakou další kartou může do našeho pokoje vstoupit a jsme přece jen zvyklé nechávat si na pokoji všechny naše cennosti, platební karty, telefony…

Přichází na řadu malá reklamace, reklamace číslo 1. Jde o vyjádření určitého pocitu diskomfortu. Jdeme na recepci, kde právě odžitou skutečnost popíšeme recepční. Je vidět, že je opravdu upřímně zaskočena a velice ji to mrzí. Omluví se asi desetkrát a nabídne láhev místního výborného vína. Přijímáme omluvu i láhev vína, kdo zná kolekci Dalibor tak ví, že nejde jinak. Vybaveny lahvinkou a trošku lepším pocitem jdeme do restaurace na večeři.

Máme docela štěstí, i přes opravdu narvaný podnik obrovských rozměrů zde není takřka žádné volné místo. Naštěstí jsme jen dvě, takže místo nacházíme. Obsluze ukážu láhev vína a zmíním, že jsme jí právě dostaly jako bolestné za menší technický problém a zda nevadí, že ji budeme během večeře konzumovat. Ostatně je nádherně vychlazená a byla by škoda, nechat ji teplat. Trochu očekávám, že to vadit bude… Opak je ale pravdou, během chvilky máme na stole jak džbánek s ledem, taky dvě sklenice.

Výběr večeře je opravdu snadný, já si dávám tatarák, Jolana steak na doporučení obsluhy. Díky tomu, že jsme ušetřily za víno, které bychom si zde určitě taktéž daly, není výsledná suma v hodnotě okolo 800 Kč za vše zas tak tragická. Co je totiž důležité zmínit ještě jednou je fakt, že téměř každé jídlo, které si zde dáte, je porce odpovídající pro dvě osoby. Navíc – každé jídlo, které jsme zde ochutnaly, bylo naprosto luxusní!

Po večeři si jdeme na chvilku odpočinout na pokoj, protože večer máme velké plány. V tomto vinařství mají ve zmíněném klubu celoročně řadu zajímavých akcí a vystoupení a dnešní večer není výjimka. Dva dny před cestou sem jsme zjistily, že zde hraje kapela Lunetic. Ne že bysme byly nějaké skalní fanynky, to vůbec, vlastně známe 2 - 3 vyhlášené hitovky. Na druhou stranu – nechat si ujít takové retro okénko – to opravdu nechceme.  Navíc v tom dnešním světě showbyznysu člověk nikdy neví, že. Třeba na takovou Ivetu Bartošovou jsem chodila tak dlouho, až skočila pod vlak. Naopak třeba takového Káju jsem stihla za pět dvanáct a jsem za to nesmírně vděčná! Jinými slovy – dnešní koncert si nenecháme ujít ani za nic. I když vlastně… Snažíme se jít trochu za kačku, takže si s Jolčou stanovujeme nejvyšší částku, kterou jsme obě ochotné za tento koncert uvalit. Bezmyšlenkovitě obě dvě vyhrkneme 200 Kč (z čehož je asi patrné, jak moc tuto kapelu obdivujeme…). Každopádně máme štěstí, nebo možná ho má kapela Lunetic, vstupné je 190 Kč. Je rozhodnuto, určitě půjdeme.

Jenže bohužel, když se snažíme dostat nejen na náš pokoj, ale i do budovy, kde tento pokoj je, naše čipové karty nespolupracují. Nemůžeme se dostat dovnitř. Teď už jsem vážně naštvaná a kdyby to nebylo blbé psát veřejně, tak řeknu nasraná jak špaček. Tolik peněz za ubytování (ve světě nedám za ubytko víc jak 300 za noc a nikdy tolik výdrbů) a dvě takové krpy v jeden den.  Bohužel, recepce už je zahalená do tmy, nikde nikdo. Je to dost nepříjemná situace, když se nemůžete dostat do pokoje a nemáte se na koho obrátit! No nic, jdeme zpátky do restaurace a obrátíme se na naši obsluhu. Číšník Roman, kterému bych touto cestou chtěla zvlášť poděkovat, byl opravdu člověkem na svém místě. Nejenom, že bravurně ustál můj ne zcela příjemný úvod, v klidu nás usadil a šel během vteřiny na recepci "spravit" naše čipové karty, ještě nás po příchodu, poté, co jsem mu opět trochu (a ne zcela adekvátně) vynadala, že určitě nestihneme koncert, pustil na zmíněný koncert zdarma.

Takže máme ušetřené čtyři stovky za dvě vstupenky, což je nejen láhev dobrého vína, ale taky trošku kompenzace. Ne ovšem dost, to si půjdeme vyřídit ráno na recepci. Pro dnešek ale pocit fajn, na pokoj se opět dostaneme a ještě si můžeme užít kapelu. Za KAČKU.

Koncert je prima, největší hitovka Ať je hudba tvůj lék opravdu pohladí na duši. Ze všeho nejvíc jsme dojaté z jedné fanynky, která stojí zhruba ve 3. řadě a očividně zná každou písničku úplně nazpaměť. Jelikož my zas takové fanynky nejsme a jako vždy se nám podařilo nějakým zázrakem trhnout první řadu, pouštíme ji místo sebe. Její pohled a její prožívání koncertuje je nám za to nejlepší odměnou. Večírek to byl prima, večeře boží, až na ty dvě chybičky – luxusní den.

Den 2 - sobota - 8.8.2020

Ráno se budíme okolo 8. hodiny a hrneme na snídani. Ještě pořád ve mně doznívá znepokojení z toho, že jsme se nemohly večer dostat do pokoje. Chvíli o tom s Jolanou diskutujeme a shodneme se, že na takový velký podnik a na cenu, za kterou jsme zde ubytované, je to opravdu velká chyba. Snídaně opět luxusní, tady nikdy nezklame. Vajíčka se slaninou jsou zde fenomenální, každému doporučuji. Než se přesuneme k bazénu, beru to přes recepci. Ne nadarmo se říká: líná huba, holé neštěstí.

Přestože jsou na recepci čtyři recepční, ta, u které jsme včera reklamovaly cizí příchod na náš pokoj, si mě pamatuje. Z toho bych odhadovala, že zas tolik reklamací tady nemívají. Nebo spíš tolik potížistů… Připomínám se, resp. připomínám, jak nám předešlý den přišli cizí lidé na pokoj a připojuji příběh o tom, jak jsme se okolo 22 hodiny na pokoj nemohly dostat pro změnu vůbec. Líčím vlastně celé to martirium až po chvíli, kdy nás zachránil číšník Roman. Opět vidím ve tváři této recepční, ale i všech okolo, že jsou z toho velice špatné. Bohužel už mi omluva nestačí. Opakuji to, o čem jsme se před chvilkou bavily s Jolanou – je to opravdu velký podnik a tohle je chyba hodná reklamace. Recepční je chvilku vyděšená a pak znovu opakuje po mě: vy chcete reklamovat ubytování? Říkám jí, že ano, tu jednu noc určitě. Chvíli je zaražená, ale ihned dodává, že to půjde prodiskutovat s jednatelem. Zmizí do zadních dveří. Objeví se za 2 minutky a hlásí, že pan jednatel souhlasí s tím, že nám opravdu cenu ubytování za první noc vrátí..

Jako čumím! Zkoušela jsem to, ale vůbec jsem nečekala takový přístup. Už vůbec ne tak vstřícný! Nejen že nám recepční nabídla vrátit peníze i v hotovosti, ještě připojila spoustu dalších omluv. Vzít si peníze v hotovosti jsem odmítla, mně šlo spíš o pocit zadostiučinění a nějaký osobní pocit, že si nenechám líbit úplně vše. Rozhodně se nebudeme obohacovat víc, než je nutné a všechno, co nám chtějí vrátit, tady zase utratíme. Místní restaurace si o to vyloženě říká! Nechám nám tedy nabít částku "na pokoj" a ve mě se poprvé ozve pocit - tohle je na veřejné poděkování! No a s tímto pocitem odcházím k bazénu.

A to je přesně ten důvod, proč píšu tento cestopis. X-krát se člověku na spoustě cest stane, že se něco nepovede. Ostatně i já často něco pokazím. Všichni jsme lidé a sebelepší služba - třeba právě ubytování - může mít nějaký drobný kaz na kráse. Poznat ale takové místo, kde když se něco pokazí, tak přijde hned omluva a když ta zrovna moMENTÁLNĚ nestačí, přijde okamžitá a bezeslovná kompenzace, to je fakt zážitek nad zážitky.  Skoro bych v dnešní době řekla - nevídané. Alespoň já takovou zkušenost nemám. Kdysi jsme podobnou tradici wellness pobytu zkusily zahájit i v Mikulově v Hotelu Galant. Čtyřhvězdičkový hotel… První pobyt naprostá dokonalost, druhý pobyt naprostá tragédie. Dokonce nás jako hotelové hosty ani nepustily k hotelovému bazénu – chtěli za to zaplatit navíc. To považuji v dnešní době za naprosto absurdní záležitost. Místo klimatizace jsme na vyžádání a drobnou stížnost obdržely větrák a pak už bylo špatně všechno, na co jsme ""sáhly" - třeba negfunkční lednice nebo chybně vystavená faktura. Když jsme se snažily cokoliv řešit, obsluha byla velice nervózní a nevrlá. Od té doby už by mě tam nikdo nedostal. Naopak do Zaječí, i po téhle zkušenosti (nebo možná spíš díky této zkušenosti) - kdykoliv znovu a zas!

Opět si užíváme celý den bazén. Dnešní den mají ve vinařství Otevřené sklepy, což je akce, kdy můžete v odpoledních hodinách přijít a zdarma degustovat vzorky místních vín. Chvíli jsme nad touto variantou přemýšlely, ale pak jsme si řekly, že je počasí na Aperol. Raději budeme čas trávit u bazénu a na to víno si tu do večera uděláme alespoň pořádnou chuť.

Večer jdeme na další večeři a tentokrát si obě dvě dáváme jídlo všech jídel – místní hovězí žebra s křenovou omáčkou, domácím chlebem se slaninou a sýrem, salátem Coleslaw a tak luxusním  dipem, do kterýho byste si klidně namočili i prst a kousli. Nic lepšího jsem opravdu hodně dlouho nejedla! Večeři si užíváme - pereme se s tím víc jak hodinu. Porce těchto žeber je opravdu pro dvě osoby a my máme porce dvě! Trochu jsme se přecenily… Mezi orgastickými vzdechy vydáváme na střídačku ve výdechu jen jedinou větu: “asi prasknu!”

No nepraskly jsme, dokonce jsme toho snědly opravdu větší část!

Výsledný dojem je naprosto senzační. Obsluha je stejná jako včera – pozorná, na všechno se ptá, všímavá. Každý číšník, se kterým jsme zde za ty 3 dny přišly do kontaktu (nejen Roman), s námi během chvilky navázal hovor a byl velice milý. Dokonce bylo i vidět, že by povykládali déle, kdyby je povinnosti nenutili spěchat dále. Zavzpomínali jsme také na kačenky v bazénu – bylo vidět, že je těší, že jako host vnímám ten obrovský kus práce, co zde od dubna je. Co se mi opravdu líbilo bylo to, že po každém jídle, když nám odnášeli talíře, upřímně se ptali, zdali je všechno v pořádku. A nebyla to jen fráze… Pochvala do kuchyně probudila na tváři každého upřímný úsměv a radost a věřím, že ji se stejnými pocity i předali dál.

V sobotu večer usínáme opravdu brzo, asi to celodenní zevlování u bazénu. Tenhle itinerář byl jeden z neúnavnějších za poslední dobu!!! Ještě než usínám, pořád dokola myslím na to, jak jsou tady lidi fajn. A co je hlavní – jak je na nich cítit, že svou práci dělají opravdu rádi.

Den 3 - neděle 9.8.2020

Ráno se budíme brzo, dokonce před 7. hodinou. To jsou ty brzké večerky! Ještě chvilku odpočíváme, pak zabalíme sakypaky a jdeme odnést naše věci do auta. Samozřejmostí startu dne je zdejší vydatná snídaně, která bohatě postačí na celý den. Kombinace místních míchaných vajíček, čerstvého ovoce, sladkostí, všelijakých sýrů, salámů, pečiva… To je prostě naprostý luxus!

Před 10. hodinou jdeme vrátit karty od pokoje a prosíme, zda si ještě můžeme půjčit osušky k bazénu – plánujeme zůstat až do odpoledních hodin. Naprosto bez problému si je půjčit můžeme, při odchodu je máme nechat u bazénu nebo na recepci. Nic není problém, každé přání dopředu splněné.

Užíváme si poslední den tohoto tropického léta u bazénu ve Vinařství U Kapličky. Jednoznačnou povinností a také tradicí je dát si zde místní Pálavu z kolekce Dalibor. Cena je trošku tristní – 116 Kč za dvě deci, nicméně kdo ji ochutnal, tak ví, že nejde odolat. Tahle Pálava není jen víno, tahle Pálava je naprostý strop všech Pálav! Srkám ji a vzpomínám si na zážitek, o který jsem se zde na CL dělila v komentářích celkem nedávno, pod cestopisem z Barcelony.

Věci, lidé, místa, myšlení, dokonce i vstupné a ceny  (a vůbec všechno!) se v čase prostě mění. To je prostě fakt. Ale i když to tak na první pohled možná nevypadá, nemusí to být vždy k horšímu. Mých plus 8 kg mě třeba vyloženě se.e, na druhou stranu jsem díky nim mnohem silnější.. A taky za každým tím mým kilem stojí kopa dobrot a luxusních životních soust, které jsem měla tu šanci ochutnat. V zaječí U Kapličky jsou možná ceny šílené, to souhlas, ale občas, třeba nedávno při čekání na repatriační let v ospalé kostarické Cahuitě jsem s rukou na kokosovém ořechu s namalovaným obličejem alá smail, unavená, se strachem, že se domů nevrátím a současně po novinovém titulku o zákazu vycestovat z ČR 2 roky s úzkostí, že vrátím...zavřela oči a vzpomněla jsem si na jeden konkrétní den právě zde. Ve Vinařství U Kapličky. Na dokonalý salát s obřími krevetami, opečenou bagetku s bylinkami, luxusní dresing, horký letní den, skleničku neskutečné Pálavy z kolekce Dalibor, kterou srkám jako dezert z michellinské restaurace, na tváři úsměv obsluhy a darovaný korek z této vyjímečné láhve na památku.

Vzpomínám i na úsměv mé kamarádky Jolči proti mně a na pocit, že nic víc teď nemůže být VÍC. A poprvé po dlouhé době jsem v tom Karibiku ZA KAČKU, během mailování na ambasády všech světových stran a shánění léků pro toho dušného s embolií na krku vedle sebe, během vaření instantních polívek, protože jen Bůh ví, jak dlouho zde, ve městě s vůní Marihuany na každém kroku, zůstaneme trčet, poprvé jsem zde na chvilku cítila KLID. Věděla jsem totiž, že se TAM VRÁTÍM a že si toho Dalibora s krevetami zase dám! Ať to stojí co to stojí! Ať je ta poce klidně zase o kousek menší (mé váze to jen prospěje), ať si je déšť, ať si je mráz! 

ROZPOČET:

• ubytování se snídaní 2 noci/ 1 osoba: 1 150 Kč

• večeře den 1: 400 Kč

• Aperol u bazénu: 0 Kč (vyreklamované ubytování)

• víno k večeři: 0 Kč (reklamace č. 1. cizí lidé na pokoji)

• večeře den 2: 0 Kč (vyreklamované ubytování)

• koncert Lunetic/vstup RETRO klub: 0 Kč (vyreklamované ubytování)

• rozlučková sklenička Pálavy: 116 Kč

Celkem 3 dny/ 2 noci relaxace a té nejlepší gastronomie za 1 756 Kč/os.

ZÁVĚREM?

Když jsem sem jela, sama jsem měla pocit smíšený. Očekávání velké komerce, ztrátu kouzla malého vinařství, které se přeměnilo v obrovskou firmu. Přesně tak o tomto místě mluví i hodně místních lidí… Ostatně není to jediné vinařství, ve kterém se zde pohybujeme jako doma. Narůstající ceny za ubytování, narůstající ceny za jídlo, narůstající ubytovací kapacita, ostatně i to ruské kolo… Všechno tomu nasvědčuje.

Jenže skutečnost je úplně jiná. Tohle je JEN vinařství, které vede někdo, kdo to prostě umí. Někdo, kdo má tah na branku. Ostatně ten milion lidí sem nejezdí den za dnem, rok za rokem jen tak pro nic za nic. Není to jenom značka. Je to skvělý podnik se skvělými lidmi. To ti ho dělají takovým, jakým je - takovým, do kterého se chcete vracet. Jak už jsem zmínila, tady dělají lidi svou práci srdcem.

Jo a ještě jsem zapomněla zmínit plavčici u bazénu – naprosto skvělá. Nebo paní v baru u bazénu. Když jsem za ní šla poprvé poprosit ji o led na Jolči štípanec včelou, obratem nabízela i ocet a starost v jejich očích rozhodně nebyla hraná. Servírka, která nás obsluhovala poslední nedělní den a která nám ochotně nosila ke skleničkám vína i další skleničku plnou ledu, o té ani nemluvím. I s ní bylo velice příjemné popovídat a zavzpomínat na dubnové kačenky v bazénu. Co mě dojalo asi ze všeho nejvíc, to byly misky na vodu. Misky na vodu pro čtyřnohé mazlíčky. Ve venkovních prostorách restaurace jich bylo hned několik, už to je milá skutečnost. Po celou dobu našeho pobytu v restauraci jsem viděla všechny misky plné vody. Párkrát za jeden večer jsem si všimla, že obsluha, která už tak s naprosto narvaným podnikem má práce nad hlavu, misky několikrát vylila a doplnila vodu čerstvou. Jen tak, bez podnětu, bez požádání. Tohle je fakt boží místo a kdo nevěří, ať tam běží! Já si to zopakuju za rok v srpnu a pokud zase někde zkysnu v době další pandemie, vím, že až se zasním u jakéhokoliv oceánu, budou to právě ty luxusní žebra, co mi vlijou krev a těšení se na doma do žil 😊

Jo a to ruské kolo taky není špatný! Ty radostné dětské tváře, co nezažily pád z centrifugy ✌🙈, nešlo přehlédnout 💛