Kdy jste se v cizině styděli za své spoluobčany z ČR/SR?

Navážu na svůj komentář z vlákna o tom, co vás štve během cestování, kde se často objevilo, že to jsou spoluobčané z ČR/SR. Máte proto nějaké vysvětlení? Styděli jste se někdy za to, co vaši spoluobčané v cizině dělají/říkají? Máte pocit, že nás považují za burany z Východu? Nebo máte úplně jiné zkušenosti?

Osobně bych řekl, že jsem v tom dost rozpolcen. Zažil jsem spoustu situací, kdy jsem se fakt styděl za to, co spoluobčané v cizině provádějí a asi těchto situací bylo víc, než těch, kdy jsem byl rád, že jsem potkat někoho, kdo mluví česky/slovensky. Ale možná je to dáno tím, že lidé, kteří více nebo pravidelně cestují, se obvykle na cestách nechovají jako idioti, takže na sebe neupozorňují. A na rodný jazyk asi každý reaguje přece jen citlivěji než když se jako blbci chovají jiné národy...

Určitě nepatřím k těm, co se v zahraničí nehlásí k našincům. Pokud zaslechnu češtinu, slovenštinu či polštinu, a situace to dovolí, slušně aspoň pozdravím a tvářím se překvapeně, že koho jsem to potkal. Někdy si prostě "sedneme" a prohodíme pár slov, někdy je to bohužel tak, že se někteří chovají skutečně jako burani, neodpoví na pozdrav nebo vás předběhnou ve frontě. Nějaké tleskání nebo hulákání, to už mě po těch letech vůbec nevzrušuje :-)

Blbce a burany najdeš všude. Ty řeči o tom, jak se někdo stydí za český národ, jako národ závistivců a buranů, mě vytáčejí. Burani a závistivci jsou všude.

Nikdy jsem nazažil v zahraničí čechy dělat věci, abych se za to styděl. Na druhou stranu nejsem nijak v cestování zběhlý, je možné, že jsem měl štěstí.

Skoro pokaždé, když jsem čechy potkal a poznali jsme na sobě díky hovoru, že jsme češi, bylo to v klidu. Pozdravili jsme se, často prohodili pár slov, odkud, kam, na jak dlouho. Naprosto v pohodě.

Jediné negativní situace (dvě) jsem zažil letos v Thajsku. S kamarádama jsme tam byli na výletě a dvakrát jsme na plážích potkali rodinky nějakých "hele koukej čecháčků". Megaopálení, věkem asi kolem 50-55 let, samé zlato a hleděli na nás stylem, jakože jak je možné, aby nějací třicetiletí podlidi z ČR si mohli dovolit taky Thajsko, když tam jezdí ONI. Ale podobné namyšlence potkávám od různých národů, takže to přecházím.

Neměl jsem ani nikdy problém s rusákama, na které se nadává za buranství. Jednou jsem potkal v restauraci rodinku očividně bohatých rusů, prarodiče, mladí, vnoučata, na stůl jim snášeli vše možné, rusáci občas střelili namyšleně pohledem po restauraci a jiných hostech. Po chvíli k nám po zemi došla nějaká malá vnučka jejich, my v klidu na ni dělali opičky, malá se mohla podělat smíchy a rusáci úplně roztáli a za chvilku jsme kecali všichni společně.

Takže asi tak, idioti a pohodáři jsou v každém národě.

Většinou se za Čechy nestydím, až na výjimky. Ale většinou se k nim teda ani nehlásím, to jsem dělala jen při dlouhodobých pobytech v zahraničí, kdy mi Češi a čeština chyběli :)

Dvakrát se mi stalo, že jsem se trochu styděla, ale to bylo spíš tím, co říkali (v češtině).

1. Kambodža, Otres Beach před 5ti lety, kdy tam nebyla skoro ani noha. Jediní 2 lidi ve vodě. Sedím si na pláži, kochám se tou nádherou a k mým uším dolehne: "Helé? Dyť je to tady jak na Mácháči!"

2. Napěchovaná lanovka v Gibraltaru, z druhého konce se ozve (holka klukovi): Miláčku, můžu ti lízat bradavky?" Výbuch smíchu bohužel nešel stopnout, tak jsem se nedozvěděla, kam by to pokračovalo :D

Neviem, či to máte podobne, ale po niekoľkých týždňoch mimo Európy mimovoľne nadobúdam pocit "však mi nikto nerozumie" a poviem nahlas veci, ktoré by som doma na ulici zašepkal.

Raz som sa veľmi hanbil, za seba.

na WaT v DC som sa nahlas a veľmi otvorene bavil s kamarátom o proporciách veľmi peknej slečny v metre, stojacej hneď vedľa nás. Potvora si všetko vypočula a potom sa prihovorila, samozrejme čistou slovenčinou. Červenali sme sa až za ušami, pretože boli povedané veci, ktoré by som si doma pri pohľade na podobné dievča maximálne pomyslel. Našťastie to vzala v pohode, ale odvtedy si dávam viac bacha :)

Buď se mi nic hrozného s krajany nestalo nebo jsem to radši rychle zapomněl. :) Jen mě občas zamrzí, když slyším češtinu/slovenštinu, pozdravím (aniž bych se u toho tvářil jako nějaký heloumajfrend) a najednou se stanu neviditelným.

Na cestách mi zatím lezli na nervy snad jen Rusové a občas Poláci.

Jo, toto mi připomíná jak jsem si na podzim v Thajsku na Railey Beach přečetl v písku napsané "Jděte do prdele".

A na cestách mám nejradši Španěly, Italy a Portugalce. S nimi se vždy super pokecá.

Před lety na pláži na Mallorce jsem viděl dva homosexuály. Na tom by nebylo nic až tak zvlástního, ale co tam ti dva hošíci předváděli, to byl nevymyslel ani Padrino. Vše bylo doprovázeno "úžasnými" průpovídkami se silným pražským přízvukem, tak jsme se pousmáli a radši se přesunuli opodál.

My loni dělali road trip po západní Kanadě a západu USA a v Yellowstonu jsme se právě procházeli po dřevěném chodníčku kolem nádherného barevného Grand Prismatic Springu. Bylo tam dost lidí všech národností, všichni se bavili tak nějak na stejné zvukové hladině, žádný kravál, když tu najednou kousek za sebou slyším úplně na celé kolo: „To jsou ale krásnýýý barvičkyyy, viiiiď?“ Už za tím chyběl jen ten dovětek „mámo“. Přiznám se, že v tu chvíli jsem myslel (tím spíš, že jsem Ostravák), že toho magora shodím do některého z těch horkých pramenů. :D

„To jsou ale krásnýýý barvičkyyy, viiiiď?“ - spadl jsem pri praci ze zidle smichy diky Proky za to :-)

Je to asi jak kdy a za jakych okolnoti , bavil jsem se na tohle tema s jednim polakem a shodli se na tom, ze on obcas nemusi svoje spoluobcany a radeji povyklada s cechy, stejne jako ja se nekdy cechum vyhnu a popovidam s polakem

par ostud jsem zazil , napriklad kdyz jsem jako pruvodce s cestovkou jel se skupinou doktoru a inzenyru do Norska , soferi pri tankovani u benzinky dostavali zdarma kavu ,ktera tam byla pripravena v konvici pro tyto ucely , no a ridic co byl vevnitr me pozadal ,at zavolam kolegu a cestuici to nejak vztahli na sebe a sli si zadarmo na to kafe taky ...no ostuda jako hrom , nerozpakoval jsem se to lidem pak v autobuse verejne vytknout

dalsi takova vzpominka byla jeste z dob totality, kdy jsme se dostali prostrednictvim autoturistu do byvale Jugoslavie a byli jsme v jednom arealu , kde polovina bungalovu byla vyhrazena nudistum , smeju se dodnes kdyz si vzpomenu na to, jak se jakysi bus ROH tocil v na konci arealu a lidi byli prilepeni na skle kam to vlastne prijeli -)) Typicka scenka jako ve Vesnicko ma strediskova -)) , na plazi ovsem pak nastal jednou mega trapas , kdyz si jeden cesky chlapik, co tam byl se svou rodinkou, stavel sve deti k foceni tak ,aby za nimi mel nejakou cizi zenskou ,,,no jeden s nemcu si vsiml ze mu takto foti partnerku , vzal fotak postavil se pred tu zenskou toho chlapika co fotil a cvak -)) ta rodinka se pak uz na te nudi plazi neukazala a chodili na tu textilni plaz ..

Co mi spis ale vadi je to , ze cesi si v zahranici prilis nepomahaji v nouzi , samozrejme i tady jde narazit na vyjimky , mozna to dneska uz tolik neplati , ale pracoval jsem v USA na Floride jak pod cechem tak pod polakem a musim rict otevrene ze cechum jsem se pak radeji vyybal , tykalo se to i holek , treba holka prijela s klukem a kdyz se vyhrabali z nejhorsiho tak mu dala kopacky a nabalila si amika ...

Na Novem Zelande jsem ale zase potkal cechy, kteri me pomohli a tak to je skutecne pripad od pripadu

Proky mi připomněl Stonehenge před lety. My jsme s mým chlapem nějaký zvláštní pár, většinou nás typují na Holanďany, Němce nebo Iry (i v Irsku jsme byli za domorodce).

Ve Stonehenge česká rodinka, brzy ráno, málo lidí " hele, mámo, přeskoč ten provaz a já tě vyfotím" , tak povídám pánovi "to snad nemyslíte vážně?". Lekl se a rychle zamířili i s mámou jinam. To je asi to, co mi na cestách nejvíc vadí a to nejen u Čechů. a nejen v zahraničí. Zvedání želv na pláži, chytání se jich v moři, přelézání zábradlí a tak dále.

Letos při letu z NY s námi letěl páreček tlusťochů do PRG, ona ho pořád komandovala a bohužel v poloprázdném letadle seděli nedaleko. To bylo za trest, pořád poslouchat" hele, nesou jídlo, nespi..."

Ale přidám historku, kvůli které si dávám pozor na jazyk všude. Na lanovce v Cavalese přistoupili na mezistanici lidi k jednomu našemu příbuznému. A on nahlas "tak jsem chtěl mít výhled a teď budu koukat na tyhle prasečí ksichty." Odpověď "vy taky nevypadáte zrovna krásně".

Já jsem se nejvíc styděl na jednom letu TS/QS, kde skupinka asi patnácti dospělých, zmožených alkoholem, vyřvávala "sprostonárodní" písně asi hodinu, než i ti nejodolnější z nich usnuli. V tu chvíli jsem letuškám, které se je snažily uklidnit, práci fakt nezáviděl...

Pak mi vadí takové to povýšené tykání cizincům v češtině ve stylu "hele, ty blbej čmoude, dám ti tady za to padesát, rozumíš, padesát" obvykle následované něčím jako "mámo, von mi asi nerozumí..."

A pak jsou takové vtipné scénky, jako minulý týden, kdy si mladá rodinka fotila selfíčka na brooklynském mostě, kde se různě polohovali, pózovali, přehazovaly foťáky a mobily, aby těch fotek bylo co nejvíc. Samozřejmě stáli v té části vyhrazené cyklistům, kteří na ně zvonili, křičeli, gestikulovali a mladá paní se po chvíli obrátila na partnera se slovy "Nevieš, čo chcú?"

Jee to je sranda tohle číst. Ještě jsem si při té příležitosti vzpomněla na jeden případ.

Bangkok, 3 hodiny ráno, stojím ve frontě na check in u Aerosvitu (ukrajinský aerolinky). Co si budeme povídat, v tuhle nekřesťanskou hodinu nikdo nevypadá zrovna fresh. Stojím za dvouma týpkama, jeden z nich se otočí a při pohledu na mě řekne tomu druhýmu: "Já jenom když vidím ty jejich ksichty tak se mi chce blejt". Na moje šokovaný "Prosím?!" pak už zareagoval jen otočením se zpět.

Aspoň se mi pak dostalo zadostiučinění, když si v Kyjevě při přestupu omylem stoupli do špatné fronty a ztratili tak min. půlhodinku.

Mozna vetsi krasavice nez ty tve filipinske prostitutky. Za 6 tydnu na Filipinach jsem videl jen nekolik malo atraktivnich mistnich holek, ale spoustu peknych mladych Evropanek.

Že je potřeba si dávat pozor na pusu i na místech, kde by se snad ani nedalo očekávat, že někdo bude mluvit/rozumět česky jsem se přesvědčil při nedávné cestě, kdy jsem zamířil i na Cookovy ostrovy. Při stoupání k nejvyššímu bodu ostrova Rarotonga jsem shora uslyšel (slušné) „počkej, ještě někdo jde“. Cesta byla úzká a celkem prudká, takže jsem byl rád, že se na ní nebudeme tlačit. S oběma cestovateli jsme si pak chvíli příjemně popovídali, ale určitě ani oni, ani já jsme nečekali, že bychom zrovna tady mohli potkat někoho z ČR. Čím blíž České republice se ale pohybuji, a o čím „profláknutější“ destinaci se jedná, tím je pravděpodobnost, že se za své spoluobčany budu stydět, větší. Zatím asi nejvíc jsem se styděl na Krétě, kam jsem jel s rodiči prostřednictvím jedné nejmenované české CK (vím, byl to hloupý nápad jet s „koupáckou“ CK, však to bylo poprvé a naposledy). Značná část našich spolucestujících se tam chovala jako největší burani. Ale je třeba taky říct, že v každém národě se najdou blbci, kteří svým chováním kazí pověst své země. O tom, kolik jsem jsem při svých cestách potkal neurvalých, hlučných či nezdvořilých příslušníků jiných národů (aniž bych nějaké jmenoval), je zbytečné mluvit.

Tá historka z lanovky na Gibraltare sa mi mimoriadne páči - "Chcem ti lízať bradavky" . Ako keby som sa počul :D

Neberte to až tak vážne.. ;)

jo ta lanovka je best :D

Jinak, jak žiju ve středu Anglie v Leedsu, tak se docela stydím za naše lidi zde, většinou jsou to jen hulváti, kteří křičí a nadávají sprostě na ostatní lidi okolo... Ale potkal jsem mladý pár v Dubaji a při cestě na zpět do Maďarska jsem si s nimi popovídal v pohodě a cesta uběhla rychleji a aspoň si každý řekl zážitky z cesty.

Dnes jsem si nějak vzpomněl na toto: http://sip.denik.cz/celebrity/dr...50323.html

Já bych se tím asi v novinách nechlubil :-)

Hele, takových různě ojebaných je mnohem, mnohem více:-) Trochu daň za to, že dnes může kamkoliv vycestovat kdejaký lolek.

Keby na ten let do Číny chceli nastúpiť až na prestupnom letisku namiesto na tom z ktoreho kupili odlet tak ako sa tu stale niekto pyta, tak by aspoň ušetrili :D

Zažil jsem v Číně něco podobného - letěl jsem s kamarádem který normálně necestuje do Manily a měli jsme stopover v Pekingu, šli jsme se podívat na náměstí Nebeského klidu a než jsem stačil udělat pár fotek, tak si ho tam vybrali jako jediného bílého nějací 2 místní vošousti a než jsem ho stačil varovat, tak ho zatáhli do čajovny a pak po něm chtěli cca 15.000 czk za konvici čaje. Když mu to konečně došlo, tak jsem ho zase musel mírnit, aby jim moc neublížil a tu čajovnu nezdemoloval. Pospíchali jsme na letiště a nepotřebovali žádné zdržování policií.

Dodnes nechápu ten jejich optimismus, když dohromady oba vážili méně než on...