Ahojte, náš posledný výlet uplynulý rok bol na severe. Z Krakova sme leteli do Malma a nazad z Kodane opäť do Krakova.Spísal som o tom článok, ale žiadne akčné udalosti v ňom nečakajte. Nikto nás neokradol, neoklamal a ani nič iné sa nekonalo.Bol to do pohody výlet. Naše postrehy a kopa fotiek si môžte prečítať na našom blogu:http://cestujzamenej.sk/2018/01/...dan-malmo/ .
Ahoj, kdyby to někomu pomohlo nebo inspirovalo, tak jsem právě sepsala svůj cestopis o 3 týdnech stanování na Havaji. Najdete zde: http://blog.antonindanek.cz/clanek/na-h ... avaj-2016/ Tereza .
Ahoj všem. Pro zájemce jsem sepsal pár postřehů z krátké prosincové cesty na vodopády (Zambie+Zimbabwe) a noční kempování v parku Chobe (Botswana). K přečtení zde: http://tygrlive.blogspot.cz/2017...swana.html .
Už to bude pomalu čtvrt roku, co jsem se navrátil z mé první návštěvy Jižní Ameriky. Během ní jsem po dva týdny putoval po Peru. Navštívil jsem Limu, Cuzco, Machu Picchu, jezero Titicaca i město Arequipa. Zažil jsem i karneval. Bohužel jsem do plánu nedokázal zakomponovat Nazcu.Cestopis má víc dílů. Můžete začít od začátku nebo rovnou skočit na Machu Picchu. Titicaca, Arequipa a stopovery se ještě připravují.Přílet do Limy: https://michal-na-cestach.blogsp...prvni.htmlMachu Picchu: https://michal-na-cestach.blogsp...-2017.htmlOrientační náklady:letenka z Mnichova do Peru ... 14500 Kčautobus/vlak do/z Mnichova ... dohromady cca 1000 Kčmístní letenky po Peru ... 170 $hotel na jednu noc ... 15-30 $polední menu ... 7 - 15 solůnávštěva Machu Picchu ... hodně drahá & omezenáLvouni u Islas Palominos ... 45 $Dvoudenní výlet po jezeře Titicaca ... 45 $ .
Zdravim vospolok. Po predlzenom vikende v Kazachstane prinasam posledny tohtorocny trip report :)http://tonicove.sk/mraziva-astana/Astana sice nie je laska na prvy pohlad, ale na predlzeny vikend super destinacia a aj pri -25C. Slnecno, mrazivo - ma to nieco do seba.A osobne sa mi rata, ze vela veci budete mat fakt len sami pre seba.Naklady:Letenka cca 60 euroUbytovanie 70 euro na tri noci (izba pre troch, dufam ze pride booking 40USD)Autobus 90 KZT - t.j. cca 25 centovtaxik po meste cca 500KZT - 1,2 eura, max 1000KZT na druhu stranu rieky, funguje Uber aj Yandex, ale kludne staci rukou niekoho zastavittaxi do Alzhiru (cca 75-80km otocka) - 4000-5000KZTjedlo - velmi zalezi od podniku, ale maximalne som dal 10 euro za kralovsku veceru v Taikazane, inak sa da za 2 eura riadne natlacitvstupy - tak medzi 500-1000KZTSIM karta Beeline za 500KZT bez registracie v obchodoch, 12GB data za 1600KZT (asi na mesiac), 4G je skoro vsade v meste .
Na letošní listopadový státní svátek a s ním spojený prodloužený víkend jsem si naordinoval cestu do Athén. Jedná se o mou první návštěvu Řecka jako takového. Odlet i návrat z Berlína. Tam s Ryanairem a zpátky s Easyjetem. Autobusoví dopravci mi to zvládli osladit. Kalkuloval jsem s cenami z loňska s 250 - 350 Kč za jednu jízdenku. Letos ale začínají spíš na 500 Kč. Do toho mi Ryanair přesunul odlet z pátečního rána na páteční večer, kvůli čemuž mě v Athénách čekal o den méně. Navíc, než jsem jel, se nad Řeckem rozlila silná tlaková níže spojená se silnými lijáky a bouřkami. Do poslední chvíle jsem tak nevěděl, jestli odletím.Jak to dopadlo? https://michal-na-cestach.blogsp...athen.htmlNáklady:- letenky ... cca 75 €- autobusy Praha-Berlín ... cca 800 Kč- MHD v Athénách ... 22 €- MHD v Berlíně ... cca 6 €- 2 noci v hostelu ... 24 €- kombi ticket na památky ... 30 € .
Ahojte, dnes nad ranom som konecne dokoncil na blogu Mexiko. Leteli sme na prelome augusta a septembra z Amsterdamu s Aeromexico a dohromady aj s Amsterdamom sme mali 10 dni. Obehli sme Cancun, Tulum, Isla Mujeres, Chichen Itza a necelych 10 hodin aj v Mexico City. Naklady:Letenky Katowice – Amsterdam – 66€Amsterdam – Cancun – 230€Ubytovanie – 175€ (Amsterdam, Mexiko)Doprava – 130,33€ (taxi, trajekt, autobus, vlak, metro Amsterdam)Strava 155,5 € (Amsterdam + Mexiko)Vstupenky – 37,66€ (Chichen Itzá výlet, Tulum ruiny)Suveníry a iné 100,34 €Celkove naklady boli 894, 83€ na osobu z coho rovnych 266€ zhltol Amsterdam.Cely clanok s fotkami si mozte precitat na nasom blogu ak mate zaujem: http://cestujzamenej.sk/2017/12/...ude-prsat/ .
Dnes jsem strčil hlavu do Levných knih na Smíchově a měli tam spoustu průvodců od Bradt a Rough Guide za 79,-Kč. Spoustu z nich jsem letos viděl za ceny o 200-400 Kč více. A třeba ta Ukrajina je moc pěkně udělaná. Tak tip pro levný dárek:-) .
Ahoj čtenáři, vzpomínáte, jak na vás zapůsobila jihovýchodní Asie, když jste tam poprvé přijeli? Nebo jste tam ještě nebyli a chystáte se? Podívejte se na mojí měsíční cestu do tohoto koutu světa. Stihli jsme toho poměrně hodně. Viděli slona uprostřed džungle, nafotili super fotky chrámů, stopem se dostali na nejvyšší horu Thajska, navštívili hadí show, žili týden u thajské rodiny, byli jsme okradeni na thajsko-kambodžských hranicích a viděli davy při východu slunce u Angkor Watu a mohl bych pokračovat... Deník z cesty s fotkama najdete na Johnny na cestách - Thajsko a Kambodža .
Zdravím všechny, přes Cestujlevně.cz jsme v roce 2016 našli letenky na Island (wizzair), u Sixt jsme půjčili fakt výhodně Mitsubishi Pajero a projeli celý Ring road na Islandu + občasné odbočky do vnitrozemí. tady je výsledek: https://youtu.be/3ygwdzjmecA .
Posílám odkaz na pár fotek ze své pracovně - dovolenkové cesty na Mauricius. Ráj (jak tvrdil Twain) to dneska už asi není, jako dostupná a levná tropická destinace však obstojí.Enjoy:) https://goo.gl/rTaiTr .
Ahojte. Momentálne sa stáva čoraz populárnejšie Maroko vďaka priamym letom z Poľska a Maďarska. Aj my sme sa rozhodli, že ho navštívime a vyhral Marrakéš. Strávili sme tam predĺžený víkend počas sviatku 17.11. Leteli sme z Krakowa s FR. Veľmi sa nám tam páčilo a určite sa tam ešte niekedy vrátime. Marrakéš určite môžem odporučiť a nič určite nepokazíte ak si ho vyberiete za vašu ďalšiu cestu.Ak máte záujem, môžte si prečítať článok s dosť veľa fotkami na našom blogu: http://cestujzamenej.sk/2017/11/...instatrip/ .
Čau všichni,kamarád dostal jednou nápad, že pojede na kole do Gruzie a zpátky, nikdo mu to nevěřil, tak sedl na kolo a jel...no a za pár měsíců byl úspěšně zpátky. Udělal o tom pár přednášek z cesty a tak přemýšlel co dál.Tak ho napadlo, že pojede do Bangkoku, koupí tuktuk a přijede na něm zpátky domů. Tak koupil letenku, letěl do Bangkoku, koupil tuktuk a už je tam pár měsíců a celkem to tam válí přes všechny možný peripetie apod... Každej týden vydává videovlogy z cesty a myslím, že to celkem stojí za to a že by to lidi tady na foru mohlo zajímat:)Proto přidávám link na jeho youtube stránku. Určitě ho potěší každé zhlédnutí a případně odběr...a určitě bude super, když mu poskytnete i nějaké rady a tipy :)https://www.youtube.com/channel/...OBQ/videos .
Ahoj, chystám se přelom dubna a května na Madeiru a měl bych dva dotazy: 1 - má někdo dobré zkušenosti s nějakou autopůjčovnou? chtěli by jsme si pujčit auto přímo na letišti (bez letištních poplátku, vysoké kauce, atd ... ) 2 - doporučit nějaké normální ubytování, které by bylo tak nějak uprostřed všeho .
Zdravím, zpracovávám teď video z Kambodži kde jsme byli před pár týdny. Můžete se mrknout na YouTube na můj kanál:https://www.youtube.com/watch?v=LavOg4wPHxIMám tam těch videí víc. .
Caute,posledny vikend sme stvrtu navstevu Kyjeva (a prvykrat letecky) venovali jednodennemu vyletu do cernobylskej zony, tak som nieco malo spisal a odfotil: https://romanherda.com/category/...obyl-2017/ .
Fáze plánování, zařizování a balení Zhruba v květnu 2016 jsme spolu s přítelkyní začínali plánovat další dovolenou. Jelikož máme poměrně dost procestovanou Evropu a nikde "dál" jsme zatím nebyli, tak jsme přemýšleli nad variantami USA (mám zde dobrého kamaráda a mohli bychom část pobytu bydlet u něj), Kuba a Vietnam. Ano, jsou to velmi odlišné varianty. Nakonec jsme na základě zhlédnutých videí na youtube, přečtených informacích o jednotlivých zemích a nalezení poměrně levných letenek s Turkish Airlines z Vídně do Hanoje zvolili variantu Vietnam. Období jsme měli stanovené (a oba dva schválenou dovolenou) na 5.10. – 28.10.2016, tedy něco málo přes 3 týdny. Po zakoupení letenek jsme přes internet objednali tzv. schvalovací dopis, na základě kterého a po zaplacení poplatku obdržíte po příletu do Vietnamu vízum a pak jsme ještě zařídili cestovní pojištění. Protože jsme plánovali i půjčení motorky, tak jsem si pro jistotu vyřídil mezinárodní řidičák. Očkování povinné není a v mém případě jsem „pouze“ se čtyřročním opožděním absolvoval tetanus, vzali jsme si sebou lékárničku s běžnými léky, obvazy a samozřejmě dva litry slivovice, která léčí vše Každý máme 45l batoh, do kterého jsem si já sbalil šest triček, troje kraťasy, plavky, dlouhé kalhoty, softshellku, lékárničku, čelovku, nožík, powerbanku, GoPro, nabíječky (redukce nejsou potřeba), pláštěnku, spodní prádlo, žabky, ručník, toaletní potřeby a již zmíněnou slivovici. Dále jsem si sebou do letadla ještě bral iPad. Poměrně dost využíváme stránky Booking.com, přes které jsme si na první 3 noci zarezervovali Golden Palace Hotel na ulici Bat Su, pokoje Deluxe Double Room (vlastní koupelna, televize, klimatizace, snídaně) za cenu 35USD/pokoj za noc. Další ubytování jsme chtěli řešit až na místě. Po rezervaci nám z hotelu nabídli odvoz z letiště za cenu 20USD/auto, což jsme využili, protože jsme po 20 hodinách na cestě a neznalosti Hanoje nechtěli shánět něco na místě. Teď už bychom zvolili jinou variantu, ale o tom dále. Cesta Olomouc – Vídeň – Istanbul – Ho Chi Minh - Hanoj Do Vídně nás vezl taťka od přítelkyně, kdy z Olomouce jsme vyjížděli něco okolo 15hod a letadlo A330-200 z Vídně do Istanbulu odlétalo v 20:15hod. Cesta byla pohodlná, bez větších turbulencí, dostali jsme večeři a na výběr byly alko i nealko nápoje. Jelikož jsme velcí milovníci vína, dali jsme si červené, suché francouzské víno. Přílet do Istanbulu byl v 23:35hod (+1hod) a čekali jsme do 2:20hod na další let, nyní v A330-300. Po vzletu jsme dostali další jídlo (a další víno), toaletní taštičku obsahující papuče, kartáček, pastu, škrabošku na spaní, špunty do uší, lůj na rty a také polštářek a deku. Uchýlili jsme se tedy ke spánku a ráno jsme byli probuzeni snídaní. Před stopem v Ho Chi Minh City jsme ještě dostali svačinu ve formě bůlky. Stop trval kolem 1hod, kdy naběhli zaměstnanci úklidové firmy do letadla, někteří cestující vystoupili, někteří nastoupili a pak jsme pokračovali dále do Hanoje, kam jsme přiletěli v 19:55hod (+5hod). Zde jsme si vystáli krátkou frontu na víza, kdy doporučuji mít sebou vyplněnou žádost a připravené fotografie, které vám čekání podstatně urychlí. Pokud mít nebudete, čekání se prodlouží. Za zhruba 20min už jsme pokračovali dále, kdy jsme prošli pasovou kontrolou, vzali batohy a šli najít řidiče s naší cedulkou. Už samotná cesta z letiště Noi Bai do centra Hanoje byla pro nás zážitkem. Neustálé troubení, předjíždění ze všech stran, všude skůtry, projíždění křižovatek na červenou, jízda na kruhovém objezdu ve všech směrech,… Doposud jsme toto znali pouze z videí. Řidič za zhruba 45min dorazil před hotel, kdy zaměstnanci ihned vyběhli ven a pomáhali nám s batohy. Po vstupu na recepci jsme ukázali pasy, dostali talíř s čerstvým ovocem, fresh a šli nám ukázat pokoj. Pokoj byl relativně čistý, ale koupelna už měla viditelně něco za sebou a všude vodní kámen. Dali jsme si sprchu a natěšení na Hanoj bylo větší než únava z cesty, tak jsme alespoň na chvíli šli ještě obhlédnout okolí a dali si první pravou vietnamskou polévku ve street foodu blízko našeho hotelu. Milujeme pálivé a toto bylo něco pro nás. Nechceme jíst v turistických restauracích a nedej bože například v Burger Kingu, ale chceme jíst tam, kde jí praví vietnamci. První 4 dny v Hanoji Ráno jsme šli na snídani, která byla formou bufetu a obsahovala spoustu ovoce (dračí ovoce, papaya, ananas, banány,…), vajíčka, nudle, polévku, párky, toasty, freshe, kafé a čaje. Zaměstnanci do této chvíle byli ještě příjemní a v pohodě. Po otázkách typu odkud jsme však začaly otázky, co máme v plánu, co budeme dělat, kam jdeme, jestli nechceme přes ně nějaký zájezd a že bychom měli jet tam a tam. Toto se opakovalo každou snídani a vlastně každým průchodem přes recepci. Pak už jsme jen vždy slušně řekli, že nemáme zájem a ignorovali tyto otázky. Po snídani jsme šli do Vietcom bank vyměnit dolary za vietnamské dongy. Dostali jsme poměrně dobrý kurz (1USD = 22500VND) a směnili většinu peněz. Dá se vybírat i z bankomatu, ale většinou je maximální výběr 2.000.000 dongů a poplatek činí cca 125CZK za výběr. Výměna peněz z USD mi tedy přišla nejlepší variantou. Můžete peníze směnit i v nějakém office centre nebo přímo v hotelu, ale nikde nám nenabídli více než 22.000VND za 1USD. V hotelu jsme obdrželi poměrně podrobnou mapu staré čtvrti, ve které jsme se nacházeli, která nám byla velkým pomocníkem v prvních dnech. Každý hotel, ve kterém jsme bydleli, nějakou mapu měl, avšak někde jsme si o ní museli říct. Pokud ji tedy nedostanete, zeptej se. První dny jsme byli na těchto místech: - Jezero Hoan Kiem, kde je od pátečního večera do neděle zakázán pohyb aut a motorek a funguje zde bezplatná volně přístupná Wi-Fi. Večer je navíc krásně nasvětleno. Na začátku jezera je pár stánku se zmrzlinou a prodávají zde spoustu druhů, kdy cena je 6.000-6.500VND, čili něco kolem 7CZK a je opravdu výborná. Je to nepřehlédnutelné a kdyžtak se dívejte, odkud chodí lidi se zmrzlinou. Nejlepší je peprmint-mentol Zde jsme byli téměř každý večer při nočních procházkách. - Chrám nefritové hory – Ngoc Son na jezeře Hoan Kiem - Vodní loutkové divadlo u jezera Hoan Kiem – vstupné je zde zřejmě nejdražší ze všech památek, které jsme viděli, 100.000VND (100CZK), ale určitě stojí za ten zážitek. Délka představení něco přes hodinu, doprovázena živou tradiční vietnamskou hudbou a vše je pochopitelné i bez znalosti vietnamštiny. Obsahem je život na vesnici, pěstování rýže, chov bůvolů, draci,… - Vojenské historické muzeum – složeno ze dvou vnitřních částí a jedné vnější. Ve vnitřní části jsou růžné obrázky, zbraně, sochy ve válce proti Francii a USA. Ve vnější části je nejznámější imperiální citadela, různé stíhačky, letadla, vrak letadla, tanky a ostatní vozidla, které sloužili ve válce. - Ho Chi Minh mauzoleum – je zde uchováno balzámové tělo prvního prezidenta Severního Vietnamu. Myslím si, že se jedná o jednu z nejnavštěvovanějších památek a není zde vstupné. Pozor však, na zemi jsou nakreslené čáry, přes které nemůžete jít a pokud za ní vstoupnete, už na vás pískají a běží za vámi vojáci, kteří střeží tuto památku. Samozřejmě dále jsme ochutnali spoustu místních jídel (polévky, maso na špejli, bagety, barbecue,…) a také jsme často chodili na vietnamskou kávu blízko našeho hotelu, která stála 6.000VND, s mlékem 8.000VND (6-8CZK). Někde chtěli za jídlo přemrštěné ceny, které nemají však problém zaplatit lidé z řad německých a anglických turistů. Myslím si, že takové standardní ceny jsou 25.000-40.000VND za velkou obědovou polévku, 10.000-15.000VND za bagetu s masem a vším možným, láhev vody 0,5l 3.000VND – 5.000VND, láhev vody 1,5l 10.000VND, čerstvý kokos 20.000VND (objevili jsme i za 12.000VND!!! Toto jsem využil ještě několikrát při nákupu suvenýru a dárků domů. Ve většině případů se nám podařilo ukecat až 50% z původní ceny dolů a všichni jsme se usmívali a byly spokojeni. Můžu říci, že mě toto ukecávání začalo i bavit. Před poslední nocí v hotelu jsme začali vymýšlet, kam se posuneme dále. Měli jsme v plánu navštívit asi nejnavštěvovanější místo a to Halong Bay. Toto bylo jediné místo, na které jsme chtěli využít službu místních turistických center. Po obejití pár prodejen zájezdů jsme zjistili, že ceny jsou opravdu dost odlišné. Nakonec se nám podařilo domluvit 3 denní výlet na jedné z lepších lodí za cenu 125USD za osobu z původní ceny 220USD. Jak jsme později zjistili, někteří lidé cestující s námi zaplatili 165USD, 200USD,… a my jsme měli zřejmě nejlepší cenu. Nutno podotknout, že tato cena obsahovala vše, tzn. vyzvednutí u hotelu, cestu, všechno jídlo, cestu lodí, spaní první noc v kajutě, kayaking, vstupné do jeskyní, druhou noc spaní v bungalovu na Monkey Island, trekking na Monkey Island za opicemi, cooking lesson na lodi, cestu zpět až před hotel. Pozor, někdy po domluvení ceny při placení zkouší fintu s daní. Tzn., že domluvíte se na ceně 100USD za výlet, ale účtenku vám dají na 110USD, protože přičtou 10% tax. Ihned je na to upozorněte, že cena se říká s daní a že s tímto nesouhlasíte a zaplatíte domluvenou částku a pokud ne, tak odejděte. Jelikož jsme věděli, že po návratu z tohoto výletu už nebudeme chtít být dále v hotelu, ve kterém jsme byli nyní ubytování, tak jsme si vyhlídli jiný, který byl na stejné ulici pouze o dva baráky vedle a už od pohledu vypadal mnohem čistěji. Hotel se jmenuje Milton Boutique Hotel na ulici Bat Su, pokoje typu Superior Double Room, cena za noc byla 25USD, což je o 10USD za noc méně, takže jsme si jej zarezervovali na další dvě noci po návratu z Halong Bay. 3 dny Halong Bay, Cat Ba, Monkey Island Ráno po snídani nás dle domluvy na recepci přišel vyzvednout průvodce, který nás doprovázel po celou dobu. Byla před námi cesta kolem 4hod minibusem spolu s ostatními účastníky zájezdu. Celkem nás bylo 11 + průvodce. Průvodce nám řekl lámanou angličtinou základní informace a také se zeptal, zda má někdo omezení v jídle, zda je někdo vegetarián, nebo nejí mořské plody. V polovině cesty jsme měli 20min přestávku, kdy jak je standardní, tak vás autobus vyhodí na jedné straně budovy a čeká na druhé straně, abyste záměrně museli projít celou prodejnou, ve které bylo vše od jídla, oblečení, upomínkových předmětů, vše ale tak za 3x vyšší ceny než v Hanoji. Po 4 hodinách jsme dorazili do přístavu Halong Bay a čekali na naši loď. Nakoupili jsme si v marketu ještě vodu a zhruba za půl hodiny už jsme byli na lodi, kde nás hned čekal oběd ve formě kuřecího, vepřového masa, závitků, rýže, mořských plodů, hromady zeleniny a ovoce. Jak jsme zjistili, tak pití v ceně zájezdu nebylo a bylo poměrně dost drahé. Navíc v nápojovém lístku a i v kajutě byly upozornění, že pokud si někdo donese vlastní vodu, tak se platí poplatek 1USD za láhev. Naštěstí po nás nic nechtěli. Po chvíli cesty už jsme projížděli úžasnými scenériemi, leželi nahoře na lodi na lehátkách a vše si fotili a natáčeli. Dorazili jsme na jeden ostrov, kde jsme měli prohlídku jeskyní a pak pluli na jeden menší ostrov, kde jsme vyšli nahoru na krásný pohled na Halong Bay při západu slunce a měli cca 2hod volného času na pláži a večerní koupání. Pak jsme se přesunuli zpět na loď, následovala večeře a přesun do kajut a spánek, protože další den (v 6:00hod ráno!!!) byl budíček a následoval kayaking, poté rychlá snídaně a už nás vyhazovali na ostrově Cat Ba, odkud jsme se menší lodí přesunuli na ostrov Monkey Island. Nyní už jsme si říkali, jak toto nesnášíme a že toto je náš poslední výlet přes agenturu Večer jsme měli opět společnou večeři, kde bylo navíc barbecue a bylo to opět výborné. Ráno už jsme se přesunuli zpět na ostrov Cat Ba, dále Halong Bay a absolvovali cestu zpět do Hanoje. V Hanoji jsme řidiči rovnou řekli, aby nás vyhodil už u nového hotelu. Proběhlo standardní předložení pasů, dostali jsme fresh z melounů, ananas a banány. Jak jsme zjistili, tak tento hotel vlastní a pracují zde dva manželé, strašně moc obětaví, i když jejich angličtina není na moc velké úrovni. Před ukázáním pokoje jsme se museli před ním vyzout a šlo vidět, že se snaží udržovat pořádek opravdu na vysoké úrovni. Navíc nám za celou dobu nic nevnucovali a za to mají velké plus. Snídaně zde byly formou bufetu + si každý může vybrat z lístku, na kterém je výběr asi z 10 jídel a pak kafé, čaj, vždy minimálně 4 druhy freshů z čerstvého ovoce, pečivo, máslo, džem a různé ovoce. Dá se říci, že jsme se s nimi skamarádili a pokud by měl někdo zájem, tak mohu zde zkusit domluvit lepší cenu než je na bookingu a případně i odvoz z/na letiště. Dopravu nabízejí za 15USD z letiště a za 12USD na letiště. Pod 12USD jsme cenu nikde neviděli a pokud někdo využívá službu Uber, tak se dá domluvit odvoz přes tuto aplikaci za zhruba 265.000VND. 20USD které jsme zaplatili prvnímu hotelu je opravdu dost a tolik bych už nyní nezaplatil. 1 den Hanoj Tento den jsme částečně využili k relaxaci po návratu z Halong Bay, ale ještě jsme stihli i navštívit muzeum vězení Hỏa Lò, které bylo používáno francouzskými kolonisty ve Vietnamu pro politické vězně a později severním Vietnamem pro americké válečné zajatce během války ve Vietnamu. Během tohoto pozdějšího období bylo sarkasticky nazýváno jako "Hanoi Hilton". Vevnitř vám jde sice mráz po zádech, ale určitě doporučujeme! Další den jsme měli naplánován přejezd do Sa Py, ale jelo se až nočním vlakem do Lao Cai a následně autobusem do Sa Py a přemýšleli jsme jak využít čas před den. Nakonec padla varianta jednodenního výletu do Perfume Pagody, který nás vyšel na 22SUSD z původních 35USD, tak proč ne. 1 den Perfume Pagoda, cesta nočním vlakem do Lao Cai Protože jsme další noc už v hotelu nebyli, tak jsme se alespoň domluvili, že si všechny věci necháme zde uložené a po návratu z Perfume Pagody si je jen vyzvedneme a půjdeme na vlak. Výlet byl naplánován tak, že v 8:00hod nás průvodce vyzvedne v hotelu, v 19:00hod je návrat a v 21:40hod nám odjížděl vlak směr Lao Cai. Jeli jsme opět minibusem, avšak účastníků zájezdu bylo pouze 6 + průvodce. 2 vietnamky z Ho Chi Minhova města, anglický pár a my. Cesta trvala 2hod s klasickou zastávkou u marketu. Po příjezdu jsme nastoupili na menší loďku, kdy pádlovala vietnamka ve středních letech a úsek byl dlouhý něco přes 3km proti proudu. Myslím, že se musela celkem spotit. Po cestě jsme ještě navštívili jednu menší pagodu, která však byla rovněž velmi pěkná a přítelkyni vyděsila volně pohybující se tarantule u jídla, které je součástí každé síně. Po zhruba hodině jsme dorazili na místo, absolvovali oběd v restauraci, který byl v ceně. Jak jsme zjistili, tak tato restaurace patří našemu průvodci. Vietnamky, které s námi cestovaly, všem rozdaly misky, doplňovali jídlo a starali se o nás. Pěkný zážitek takto poobědvat s vietnamci, jak jsou zvyklí. Následovala cesta lanovkou nahoru, kde se nachází posvátná jeskyně, kam chodí stovky tisíc poutníků. Cestu dolů jsme jako jediní absolvovali pěšky (proto jsme měli i lepší cenu), která trvala zhruba 40min a byly jsme dole dokonce rychleji než cestující lanovkou, protože museli čekat, než pojede a není puštěna pořád. Nyní jsme šli do Perfume Pagody, parfémové pagody, která je nejslavnějším budhistickým poutním místem Vietnamu, kam zavítají tisíce poutníků, aby se modlili za šťastný a úspěšný rok. Obrovský zážitek a toto místo bylo nejkrásnější pagodou, které jsme viděli ve Vietnamu. Pozor, do většiny pagod je zakázán vstup v kraťasích a musíte mít dlouhé kalhoty. My jsme to bohužel nevěděli a nebyli jsme na to upozorněni, ale náš průvodce nám naštěstí domluvil vstup. Pro jistotu doporučuji tedy dlouhé kalhoty, i když v tom horku je to nic moc. Po prohlídce následoval návrat zpět do Hanoje. Na hotelu jsme si vyzvedli věci a vydali se pěšky na vlakové nádraží. Cesta trvala zhruba 20min, takže není nutné brát si taxi. Předem přes stránky Baolau jsme zakoupili jízdenky pro cestu tam i zpět. Cesta tam nočním lůžkovým vlakem za 400.000VND za osobu, kdy jsme zvolili, že upřednostňujeme horní lůžka. Toto se však ukázalo jako špatně rozhodnutí, protože celou noc jela klimatizace, která nešla vypnout, a akorát nás z toho bolelo v krku. Příště bychom zvolili spíše preferenci dolních lůžek. 4 dny Sa Pa Cesta vlakem byla poměrně v pohodě, s námi v kupé ještě cestovala paní z Francie a pán ze Skotska. V 5:15hod procházel průvodčí vlak a budil nás. Zároveň nabízel lístky na autobus z Lao Cai do Sa Py za zhruba 60.000VND, ale toto jsme odmítli. Je zde spousta prodejců jízdenek na autobus a mnoho čekajících minibusů na turisty před nádražím. Do Lao Cai jsme dorazili dle plánu v 5:35hod a šli před nádražím doleva cca 100m k zastávce místního autobusu, kdy cena je 28.000VND za osobu a jezdí poměrně často. Do Sa Py jsme dorazili kolem 7:30hod a byli hned svědkem „nahánění“ turistů ženami z etnické skupiny Hmong. Jakmile vidí turisty v přijíždějícím autobusu, hned se seběhne kolem 20-30 žen k autobusu a pomalu vás nenechají ani vystoupit a nabízí ubytování v homestay a trekkingové tůry. Toto na nás působilo velmi negativně a byly opravdu dotěrní. Dokonce za námi chodily a museli jsme je slušně požádat, aby nás nepronásledovaly. Šli jsme do místní kavárny na snídani a poté našli taxíka, který nás za 180.000VND odvezl do předem zamluveného homestay opět přes stránky Booking.com Toto homestay jsme měli na doporučení naší kamarádky, která poměrně dlouhou dobu žila ve Vietnamu a navštívila i toto místo. Check-in byl až ve 14hod, ale požádali jsme o dřívější mezi 9:00-10:00hod, s čím nebyl problém. Ubytování se jmenuje Hoang Kim Homestay a cena byla 33USD/pokoj se snídaní za 3 noci. Po příjezdu pro nás přišla slečna Kim, která nás zavedla do homestay, protože se nenachází přímo u cesty, ale zhruba 3min cesty pěšky nad cestou. Byli jsme překvapeni opravdu krásným výhledem na rýžová pole, klidem, který tu panoval a celkově uvolněnou atmosférou. Pokoj byl čistý, s teplou přikrývkou, protože je zde větší zima. Sprchy a záchod společné, avšak vše čisté. Snídaně jsou poměrně jednoduché, na výběr byla omeleta nebo lívance a ke snídani jsme dostali výborný zázvorový čaj s citronovou trávou. Za peníze, které stojí toto ubytování dostačující. Večeři jste si mohli vybrat společnou s ostatními ubytovanými, kdy například jeden večer bylo společné barbecue a bylo zde 6 párů, každý pár z jiné země. Zažili jsme tedy česko-švýcarsko-finsko-polsko-kolumbijsko-německo-vietnamskou večeři a byl to další z krásných zážitků. Byla zde i možnost každé ráno odejít za drobný poplatek na nějakou trekkingovou tůru, avšak toto jsme nevyužili a šli raději po vlastní ose na výšlap a pak k vodopádům. Ostatní čas jsme relaxovali a užívali si klid a pohled na krásnou přírodu. Čtvrtý den jsem si ráno domluvili taxíka za stejnou cenu pro odvoz do centra Sa Py, následovala cesta místním autobusem do Lao Cai, která byla velmi záživná. Zjistili jsme, že když jsme jeli nahoru do hor, tak cesta byla sice klikatá, ale autobus do kopce jel velmi pomalu a vše bylo v pořádku. Po cestě dolů, když autobus jel rychleji, tak postupně začínali cestující zvracet do připravených pytlíků na sedadlech a završil to řidič, který pod kopcem při stání na červené otevřel okýnko a vyhodil to také. Pro cestu denním vlakem z Lao Cai do Hanoje jsme zvolili sedadla soft-bed, kdy cena byla 133.000VND za osobu a cesta trvala téměř 9 hodin. Ještě byla možnost zvolit sedla hard-bed, kdy sedíte na dřevěné lavici za cenu 100.000VND, ale to jsme skrz délku cesty raději vynechali. Možná příště. Po příjezdu do Hanoje jsme se vrátili zpět do našeho oblíbeného Milton Boutique Hotelu, kde jsme strávili ještě 2 noci. 2 dny Hanoj Tyto dny jsme využili pro návštěvu chrámu literatury, což je chrámový komplex, který je rozdělen stěnami na 5 nádvoří. Vstupné je 30.000VND (30CZK). Jsou zde hlavně kamenné desky, na kterých je zaznamenané původní vietnamské písmo (podobné čínským znakům), které nesou sochy ve tvaru želvy, což je znakem dlouhověkosti. Dále zde uvidíte pagody a zvonice. Pak jsme navštívili pagodu Tran Quoc, která j nejstarším budhistickým chrámem v Hanoji a leží na ostrůvku Západního jezera. Není velká, ale historicky velmi cenná. Pozor, opět zde kontrolují dlouhé kalhoty, pokud nemáte, tak striktně všechny u vchodu vyhazují. Vstupné není. Jako poslední jsme navštívili Dong Xuan market, který je největším marketem v Hanoji. Otevřeno je denně od 7:00hod do zhruba 17:00hod (pak už to tady uklízeli a stánky postupně zavírali). Nakoupíte zde úplně vše, my jsme zde nakoupili spoustu dárků domů. Nezapomeňte smlouvat ceny. Nyní jsem musel ustoupit přítelkyni a koupili jsme letenky přes Vietnam Airlines do Da Nangu a z tama jeli do Hoi Anu k moři. Původním plánem bylo koupit letenky přes VietJet Air nebo Jetstar, kdy cena letenek byla nižší, ale platil se poplatek za zavadlo a konečná cena byla vyšší než u Vietnam Airlines, kde je 1 zavadlo do 20kg v ceně. Cena zpáteční letenky byla v přepočtu 1622CZK za osobu. 8 dní Hoi An Letecká společnost Vietnam Airlines je mi velmi sympatická a líbí se mi jejich sladění. Let byl letadlem A321 a po cestě byly poměrně velké turbulence. Na palubě každý obdržel láhev 0,5l vody. Ubytování jsme měli v Blue An Bang Ville, která je vzdálena 400m od pláže. Cena za 7 nocí byla 154USD za Double room se snídaní. Vila čistá, vlastní ji paní Dao, která je na první pohled taková hodná, upovídaná babička. Ubytovali jsme se a šli se podívat na pláž. Na recepci nás hned paní Dao zastavila a ptala, se kam jdeme, tak říkáme na pláž. Dostali jsme hned vizitku, kam máme jít, tak jsme poděkovali a šli. Hned u pláže na nás už volala její kamarádka, že ji paní Dao volala a máme jít k ní. Výhodou bylo, že jsme zde měli lehátka a slunečníky zdarma. Jak jsme zjistili, každý barák zde má kousek své pláže, kde má lehátka, slunečníky a nabízí jídlo a pití. Pláž pěkná, relativně čistá, voda také. Ceny byly však zděšením. Vše je zde nasazené na turisty, za dvě jídla a dvě piva jsme zde nechali téměř 400.000VND, což je oproti cenám v Hanoji tak 4x, 5x více. Navíc kvalita jídla, které se představovalo jako best fresh seafood, byla příšerná. O polévce Phó nemluvě. Paní Dao nás zřejmě brala za klasické německé turisty, kteří zde byli s námi ubytovaní. Když jsme ji řekli, že to jídlo je nic moc a chceme jíst klasickou vietnamskou kuchyni, tak se na nás dívala pohledem, jestli jsme normální a proč chcete toto, když kousek ve městě máte Burger King. V ceně ubytování bylo zdarma půjčení kol, které sice nebrzdily a byly v hrozném stavu, ale do centra města nás dopravily. Zde jsme nalezli pár klasických street foodů, kde jedli opravdu vietnamci a procházející turisti se na nás dívali divně. Dále jsme našli vegetariánskou restauraci, kde jídlo chutnalo dobře (i když jíme vše) a měli zde točené pivo za 3.000VND, takže jsme zde byli téměř každý večer. Snídaně v hotelu byly dalším zklamáním. Na výběr byly míchané vajíčka, omeleta nebo hemenex a ke všemu bageta. Nic víc, takže po pár dnech nám vajíčka lezla krkem. Při jedné projížďce do centra jsme si zakoupili klasické vietnamské kloboučky, kdy původní cena byla 100.000VND, my už znalí jsme nakonec domluvili cenu 70.000VND za dva. Při návratu na hotel se nás paní Dao ptala, kolik jsme za ty kloboučky dali, tak říkám pravdu a ona po nás pomalu vyjela stylem, jak jsme si to mohli dovolit, koupit to tak levně, když se ten klobouček vyrábí ručně a výroba trvá celý den … No nemuseli nám ho přeci prodávat za takovou cenu. Toto už bylo vyvrcholením. Dokonce jsme byli i svědky situace, kdy dvě němky šli za paní Dao, že by chtěly dvoudenní výlet, ona jim řekla cenu 240USD za jednu a ony jen kývly ano a hotovo. Takto se to přece ve Vietnamu nedělá a možná proto jsou ty ceny tady takové. Když to shrnu dohromady, tak Hoi An byl pro nás obrovským zklamáním a pokud bychom si mohli vybrat, tak sem jedeme maximálně na 2-3 dny, abychom to zde viděli a pak se vrátili zpátky do Hanoje. Bohužel už jsme měli koupené zpáteční letenky a také zaplacený hotel, kdy nešlo změnit datum a v případě storna byl poplatek 100%. Takže bychom museli stejně zaplatit celou částku a to by se nevyplatilo. Pokud někdo hledá válení na pláži a nevadí mu připlatit si, tak bude spokojený. Pokud někdo hledá typický Vietnam a vietnamské jídlo, tak bude zklamaný. Takový je můj názor. Zpáteční let byl rovněž A321, který byl zhruba půl hodiny opožděn z důvodu nepřízně počasí (poměrně dost to foukalo) a po startu to dost házelo. Zbytek letu už byl v pořádku. Následoval let z Hanoje zpět do Istanbulu a Vídně. Pozor, u Turkish Airlines není možné dělat on-line check-in při letu z letiště Hanoj a je potřeba být 3hod předem na letišti a doporučuji pro jistotu ještě dříve. My jsme po příletu z Da Nangu jeli ještě do centra Hanoje dokoupit poslední dárky a byly jsme zpátky na letišti až 3hod před odletem a vystáli jsme si zhruba hodinou frontu. Celkově tuto dovolenou hodnotíme velmi kladně, poznali jsme novou zemi, která je velmi odlišná, viděli spoustu zajímavých míst, poznali mnoho nových lidí a místní kulturu. Už nyní víme, že jsme zde nebyli naposledy a chceme se minimálně do Hanoje znovu podívat a třeba to i spojit s návštěvou okolních států Laos a Kambodža. Kompletní náklady (všechny částky jsou za osobu): - Letenka 13539CZK - Schvalovací dopis (approval letter) 230CZK - Poplatek při příletu za víza 25USD - Pojištění 774CZK - Mezinárodní řidičák 50CZK - Výměna cca 15000CZK na dolary - Vlak Hanoj – Lao Cai a zpět 710CZK - Letenky Hanoj – Da Nang a zpět 1622CZK - Výběr z bankomatu skrz vyšší náklady v Hoi Anu 2312CZK (2.000.000VND) --------------------------------------------------------------------------------------------- Suma sumárum zhruba 34650CZK Vybrané fotky najdete na https://goo.gl/photos/mjPMK2R9d7u4gztA8 Na videu nyní pracuji a jak budu mít dokončené, tak sem doplním odkaz. Jedná se o můj první cestopis, tak se předem omlouvám za případné nedostatky .
Ahojte vsetci. Posledny julovy vikend sme si predlzili a vyrazili na Balkan. Nakolko sa nam nikdy nechce do pisania tak spracovanie fotiek a zazitkov trvalo trosku dlhsie. Ak mate zaujem mozte si cestopis precitat na http://cestujzamenej.sk/2017/08/...a-plovdiv/Navstivili sme Sofiu a Plovdiv a celkove naklady boli cca 100€ na osobu za 4 dni co je super pomer cena/vykon. V tej stovke su uz letenky, ubytko, doprava po meste, strava a suveniry :) Urcite sa tymto smerom este poberieme. .
Jak jsme málem nejeli do Vídně, aneb vlakem do hlavního města bývalé monarchie. Tipy, kam vyrazit s dětmi: https://www.literak.cz/2017/10/viden-s-detmi/ .
Ahoj cestovatelé, ráda bych se s Vámi podělila o pár praktických zkušeností s mým krátkým pobytem v anglickém Southend-on-sea, kam jsem se dopravila přímým letem z Prahy se společnostní FlyBe. Začnu hned v Praze. Při odletu z pražského letiště není možnost online check-inu z pohodlí domova, ale je potřeba se dostavit alespoň hodinu před odletem k přepážce, kde se standardně bez poplatku odbavíte (ať s kufrem nebo bez). Při boardingu neprobíhala žádná důkladnější kontrola rozměrů/hmotnosti příručních zavazadel, takže jsem svůj příruční nacpaný Osprey farpoint 40 pronesla bez povšimnutí. Letělo se Embraerem E175, pro nezkušené letce to je poměrně maličký proudový letadlo se sedačkama 2+2. Letěla jsem sama a při obou cestách jsem měla obě sedačky pro sebe. Po příletu na letiště London - Southend on-sea (SEN) probíhalo vše bez problémů. Na pasovce to odsýpalo, byli jsme jediné letadlo co zrovna přistálo, takže jsme byli všichni snad do 15 minut za kontrolou. Pro cestu do města Southend-on-sea jsem zvolila z několika praktických důvodů vlak (jednak to je jednodušší než se rychle zorientovat v autobusech, většinou se nedá zblbnout směr, zastávka,... je to prostě blbuvzdorné). Vlaková stanice se nachází hned před východem z letiště, asi 100 m pěšky projdete přes příjezdové cesty, všechno je pěkně značené. Na ministanici vlaku je nutné zakoupit lístek na vlak a to buď v pokladně, nebo v automatu. Za pomocí pracovníka, který mi sám ihned nabídl pomoc jsem si koupila za 3 libry (nebo 3,5?) jednosměrnou jízdenku do stanice Southend Victoria. Je to konečná vlaku, umístěna na začátku centra města, navazující na autobusový uzel a nákupní centrum. Vlaky jedou ve všední dny co 20 minut, o víkendu co půl hodiny . Cesta mezi Southend Victoria a letištěm trvá asi 10 minut. Po příjezdu vlaku do stanice Victoria stačí vystoupit, jít rovně a hned jste u nákupního centra Victoria, na začátku High street, což je hlavní třída Southendu. Pokud jedete doslova jenom na skok, bohatě si s High street vystačíte, je tam nespočet nákupních, občerstvovacích a dalších možností. Na druhém konci High street je další nákupní centrum, Royals Shopping Centre, které ukončuje Hight street a je ve své podstatě přímo na pobřeží. Mimo jiné v Royals najedte i Primark ;) Pokračováním za Royals se dostanete k pobřeží, vlastně na břeh Temže, která v těchto místech ústí do Severního moře. Na pobřeží se nachází zábavní park. Kdo je na pražské Matějské jako doma, tak se nemá moc na co těšit, leda že byste chtěli vidět moře vzhůru nohama :) Uprostřed zábavního parku se nachází začátek slavného Southend Pier, což je více jak 2 km dlouhé molo vedoucí směrem do moře. Po mole jezdí vláček, kterým se za 5 liber svezete až na konec a zase zpátky, až se Vám bude chtít. Vláček jezdí co půl hodiny. O něco méně stojí pěškobus, to je varianta, kdy se po mole projdete tam i zpět po svých, žádný vláček. Na konci mola pořádně fouká, nenechte si zážitek z úžasného výhledu pokazit a připravte se na to předem. Nebo se můžete schovat v kavárně s free wifi, ale moc toho neuvidíte, což by byla škoda. V kavárně se dá pořídit i malé občerstvení, bagety, sendviče, káva, čaj, studené nápoje... Celou dobu jsem se po městě pohybovala pěšky, žádný lístek na MHD jsem nepotřebovala, není to velké město, ale záleží co od svého výletu čekáte. Při zpáteční cestě na letiště jsem využila autobus X30 provozovaný společnostní First, který odjíždí od Travel centra, což je autobusový uzel umístěný přímo u Royals nákupního centra. Letadlo mi odlétalo už v 6:30 h ráno, první vlak jel až později, proto jsem musela využít autobusu, který vyjížděl v 5:00 a na letišti byl asi 5:15. Lístek na cestu jsem si koupila u řidiče za 3,5 liber. Autobus stojí na letišti mezi terminálem a vlakovou stanicí, takže vám hned bude jasné, kde jste. Opět blbuvzdorné. Odbavení z toho letiště lze udělat online a to nejdříve 36 hodin a nejpozději 1 hodinu před odletem. S boarding passem v telefonu jsem prošla letištěm asi za 20 minut. Není potřeba se obávat nějakého časového presu, letiště má celkem 4 gate, takže všechny kontroly probíhají opravdu rychle, nikde nejsou fronty. Při boardingu opět žádné kontroly rozměru a hmotnosti zavazadel, takže můj Osprey nacpaný na 150% prošel suverénně. Tolik moje stručné poznatky z cesty, snad to někomu bude užitečné :) Cestovní zdar!Marie .
Pěkných a čtivých tripreportů je na netu i tady ve fóru spousta, tak jen pár poznatků a postřehů, které se možná budou někomu hodit.Náš program byl klasický, asi jako u většiny běžných cestovatelů sem, tedy z Biškeku půjčeným autem okolo jezera Issyk-Kul s tripy do okolních hor včetně návštěv všech klasických, turisticky provařených míst, od Burany, Skazky, Jeti-Oguz atd.Kyrgyzstán nás nadchnul a shodli jsme se, že je o parník před Gruzií, kterou jsme ve stejném složení, prakticky stejném termínu a s podobným programem absolvovali minulý rok. Celkově hory, krajina, úroveň ubytování, jídlo, koupání i ten koňak a šašlik se nám zdál lepší:-) Je to ale narovinu dáno i obdobím, protože to hodně ovlivnilo i pěkné počasí a právě koupání v nádherném a neuvěřitelně čistém Issyk-Kulu. Být tu v březnu nebo listopadu, možná bych to viděl jinak.Let s Turkish z Prahy mě vcelku zklamal, starší narow body stroje, na letu z Prahy oproti zvyklostem už jen teplá bageta… Jedině CIP Lounge v Istanbulu a hlavně skvělý výběr vín trochu napravila reputaci. Jinak v životě jsem snad nezažil tak přeplněné letiště pasažéry, ale během pár sekund byla jasná příčina – vrcholící období odletů na hajj.V Biškeku jsme měli domluvené na letišti auto od Sergeje z http://avtoprokat.kg/start/en/. Mohu opravdu doporučit, cena, jednání, vrácení super. Měli jsme letité Mitsubishi Montero Sport, což je v USA prodávané Pajero Sport, ale tímto tomuto vozu skládám hlubokou poklonu, protože nás dovezlo spolehlivě všude a to jsme jeli kolikrát hodně off road. Jediným malým nedostatkem bylo přehřívání motoru ve vysokých výškách, ale i to šlo pořešit. Jinak cena benzínu průměrně ca. 11-12 Kč/l.Na letišti je dobré koupit místní sim, my jsme používali od Megacom, týden s 3GB dat stál 140,- SOM, tedy 43,-Kč. Směšné… Nevýhoda je, že celý proces trvá dost dlouho, obsluha musí vyplnit několik papírů, v podstatě uzavřít smlouvu. Pokud jsou před vámi 3 lidi, je to na hodinu.Apropos, pokud by někdo chtěl, mám 4 již aktivovaná, zdarma věnuji.Dobrá znalost ruštiny je fajn, otevře vám srdce místních a i ušetří peníze, když ve vás místní vidí Rusy…Četl jsem historky o problémech s místní policií, je fakt, že na silnicích hodně měří, ale většinou jste upozorněni protijedoucími řidiči. Dokonce když nás chytili v Karakolu při vjezdu do jednosměrky, policista nás v pohodě navedl na správnou cestu.Ubytování jsme měli v klasických hotelech, podmínka bylo sociálka na pokoji. Ceny se od těch nejobyčejnějších hostelů lišili minimálně. Snídaně obecně nebyly nic moc, je lepší si koupit na ulici čerstvé lepjošky. Řada hotelů není v žádných vyhledávačích, ale tyto pak zpravidla byly nejlepší. Příroda a krajina je opravdu úchvatná, chvílemi jsem si připadal, jako bych jel v Death Valley nebo třeba Escalante. Ale navíc s naprostým minimem turistů…Asi nejvíce nás nadchly cesty průsmykem Kök-Ank Ashuu v národním parku Chong-Kemin a cesta přes Barskoon Ashuusu ke zlatému dolu Kumtor.Z těch profláklejších pak soutěsky Semenovsky a Grigoryevka a třeba slané jezero Kara-Köl.Moc pěkné je i termální koupaliště Chong-Öröktü.Absolutní je ale koupání v Issyk-Kul na jižním prostředí. Množství různorodých pláží, takřka liduprázdno, svěží průzračná voda. Koupání tady ve svém žebříčku řadím na přední místa. Severní část je také fajn, ale tam už léta bují turistický průmysl se všemi důsledky.Kyrgyzstán je jedna se zemí, kde pro našince je poměrně dost levno...I oko chlapa si najde zalíbení...Ještě poznámka pod čarou, lounge v Biškeku je mizerná a pokud nemáte status, rozhodně bych za ní neplatil nebo neplácal priority pass.Škoda, že v letních exponovaných měsících nelze čekat nějaké akce na letenky. Rozhodně se sem ale ještě podívám. A ještě totální místní letní hit (asi každoroční:-) https://www.youtube.com/watch?v=...ZdkRsU#t=2 .
Film LITVA BEZ HRANIC: Cesta za levnými cepelíny: https://www.youtube.com/watch?v=PzozA8Av6MAitva je malá země, která na jihu hraničí s Polskem. Nemá ani tři miliony obyvatel a většina z nich se tísní ve velkých městech. Na venkově jsou to samá pole, louky, jezera a bažiny. Kdo má rád horskou turistiku, ať jede jinam - nejvyšší kopec má 293 m. n. m. Nejvíce se tu mluví litevsky – extrémně nesrozumitelným jazykem, který se nepodobá ani angličtině ani češtině (jsme nahraní). Mnoho lidí umí také ruštinu (tu také neumíme). S angličtinou je to horší (sami jsme zjistili)...Kromě Litevců tu žije dost Poláků a Rusů. Hlavním náboženstvím je křesťanství, konkrétně římskokatolické. Pouze 6 % obyvatel se přiznává k ateismu. Ceny jsou jako u nás, ale brambory mají levnější. Dřívější platidlo litas (LTL) bylo nahrazeno eury. Litva leží v chladnějším mírném podnebí. V červenci teplota sotva vyšplhá k 18 °C, přes zimu bývá –15°C. O chladných nocích se snad nemusím zmiňovat...Nás Litva zaujala kvůli její poloze (850 kilometrů od Prahy), a cesta nás tedy nevyšla tak draze. Proslulá dřevěná architektura, krásná příroda a Baltské moře byly dalšími lákadly. Rozhodli jsme se ji prozkoumat se vším všudy: historii, kulturu, chutnou i nechutnou kuchyni, slavná i méně slavná místa. Sestavili jsme okružní trasu celou zemí: od Kaunasu na poloostrov Kurská kosa, odkud přes Klaipėdu a Šiauliai do metropole Vilnius. 17. července 2017 jsme autobusem plného Rusů a Litevců dorazili do Kaunasu, druhého největšího litevského města. Ani jsme se nestačili provětrat, a už na vybafl domluvený Couchsurfing hostitel - mladý student politologie. Doufali jsme, že nás provede Kaunasem, prozradí nám tajné výhledy na město a k večeři společně ukuchtíme cepelíny. Místo toho nás propašoval na studentskou kolej, označil na mapě pár památek a se slovy „bye, bye“ zabouchl dveře.Museli jsme se z toho zhladit v Akropolisu - obrovském obchoďáku, kde seženete všechno. Vendy tu vyhrabala červený banán, který byl sladší než med. Prohlídka památek začala v Aleji svobody (Laisvės alėja). Je to nejdelší pěší zóna ve východní Evropě. Kromě předražených kaváren a restaurací tu najdete i rozkošné kovové sošky.Po stranách se tyčí majestátní kostely a ve vedlejších uličkách se ukrývají graffiti od profesionálních malířů. Protože Vendy už bolely nohy, zaběhl si Pavel k soutoku řek Neris a Němen sám. Nedaleký Kaunaský hrad nás vážně okouzlil, ale zpáteční cesta mimo pěší zónu už ne. Mnoho starých továren, výfukových plynů a přechodů, na kterých se dlouho čeká.V podvečer jsme se vkradli zadním vchodem na kolej, kde jsme byli nelegálně ubytováni. Po příchodu se potvrdily naše nejčernější myšlenky: Na matraci, kde jsme měli spát, se válel cizí ožralý student. Pokoj vypadal jako po výbuchu atomové bomby. Z nejvyššího patra k nám doléhala hlasitá muzika a řev. Pozvánku na párty jsme dostali i my.Naše představy o pohodovém večeru při svíčkách se rozplynuly. Zatímco jsme šli nakoupit drinky, Pavel navrhl zbabělý útěk. Otočili jsme se, tajně vnikly do pokoje hostitele a sebrali naše batohy. Na nejbližší wifině jsme odeslali připravenou výmluvu. A jako omluvu jsme přiložili pozitivní recenzi. Byla to podařená tajná akce, která ale neřešila, kde se dnes vyspíme. Na to, abychom rezervovali hostel, jsme měli naši peněženku příliš rádi.Přes pochybné uličky a sídliště jsme proklouzli do lesa. Bylo tu ale i hodně soch a chodili tu lidé se psem. Trvalo věčnost, než jsme našli díru v zemi, kde jsme se utábořili. Přes noc nás budili komáři, mrholení, ohňostroj a zima. V pět ráno došla Vendy trpělivost a vyrazili jsme na autobusák. Autobus nás vezl do pobřežního města Šilutė přes poklidný venkov. Mezi nekonečnými rovinkami se občas mihlo dřevěné farmářské stavení. V dálce se rýsovala větrná elektrárna. Kam oko dohlédne, jen samé pole.Dál jsme už museli po svých. Loď vyplouvala za 3 a 1/2 hodiny a do přístavu to bylo 20 kilometrů. Při plánování trasy v teple domova jsme si mysleli, že to dáme jako nic. Vendy tu ale mohla vypustit duši. Kvůli močálům neexistovala možnost jít zkratkou. Klestili jsme si cestu proti silnému větru.Zřejmě bychom loď nestihli, kdyby nás nenabral soucitný mladý pár Litevců. Dovezli nás až do přístavu v Uostadvaris a ukázali, odkud vyplouváme. Zajistili nám přístup do majáku, připravili velkou hostinu (z toho, co se jim válelo v kufru) a nabídli i vlastní stan. Mezitím jsme si povídali o životě a cestování.Brzy připlula loď a přepravila nás přes Kurský záliv na poloostrov Kurská kosa. Zakotvila ve vesničce Nida - nádherném a poklidném letovisku Baltského moře. K vidění tu je tradiční dřevěná architektura, mola, sochy a zajímavé dekorace. Všechno je nové, naleštěné a čisté. Za celou cestu ke guest housu jsme nenarazili na jediný odpadek ani žebráka.Majitelka guest housu uměla anglicky leda „hello“. Možná to bude tím, že šlo o nejlacinější ubytování široko daleko. Dalo se čekat, že v pokoji narazíme na škvory, v kuchyňce bude nefunkční sporák a dveře do koupelny budou mít poškozený zámek. Naštěstí jsme zvyklí improvizovat: Vařit na náhradním plynovém sporáku jsme se naučili a zámek jsme vyspravili párátky. Neustále jsme se ale museli mít na pozoru, abychom nepoužili majitelky šampon či hřeben.K Baltskému moři na druhé straně poloostrova jsme dorazili se západem slunce. Studený vítr nás ale odradil od skoku do rozbouřených vln. Za tmy jsme došli k majáku, ze všech stran obklopenému borovicovými lesy. Blikající světélko nahoře láká mnoho lidí k noční procházce. Po schodech jsme sestoupili do centra Nidy, kde byla noční zábava už v plném proudu.Pavlovi se zatím vybila navigace a cestu do hostelu jsme si příliš nepamatovali. Kolem nás se začali srocovat teenageři. Do hostelu dorazila Vendy hladová, vyděšená a s bolestí nohou. Pavel dostal čočku za to, že je mizerný navigátor. Rozkázala, že dlouhé trasy se od teď pojedou autobusem. Ačkoli se Litevci v pití krotí více než u nás, odradilo nás to od návštěvy místní hospody.Druhého dne jsme odešli do pouště. Cestou jsme narazili na vysokou mohylu původního božstva a dřevěnou židli velkou jako dům. I když byl skoro čas oběda, na konci mola stále podřimoval starý rybář. Po úmorných schodech jsme se vysápali na duny. V dálce se před námi rýsoval hraniční přechod s Kaliningradskou oblastí. Mile nás překvapilo, že bylo dovoleno prozkoumat skoro každou část pouště. Tento volný výběh jsme ale využili jen my, ostatní turisté se drželi bezpečí dřevěných cestiček a ukazatelů.V poledne se nezvykle oteplilo - správný čas vyrazit na pláž. Měli tu zařízené převlékárny, bar, popelnice a nad všemi bděla ochranná ruka plavčíka. Vendy si koupání v rozbouřených vlnách užívala, ale Pavlovi 18 °C nestačilo. Přestože nám ostré slunce opalovalo záda, lidí tu nebylo mnoho.Před odjezdem do Klaipėdy jsme chtěli ochutnat místní specialitu, uzenou rybu kambalu. Hodinu jsme strávili hledáním té nejlevnější restaurace. V jedné zapadlé u přístavu ryby nejen sami chovali, ale i udili a kořenily. Ačkoli naše kambala byla studená, žaludek spokojeně vrněl. Gurmánský zážitek trochu Přes záliv do Klaipėdy nás přepravilo velké ocelové monstrum, původně snad určené pro tanky. Klaipėdský přístav je největší v Litvě, a pozná to úplně každý. Kovové jeřáby, tankery, nákladní lodě i malé plachetnice zaclání výhled na celé město. Celým centrem se táhne řeka Danė, kterou okupují desítky šlapadel. V těch nejkrásnějších lokalitách kotví středověké koráby, nabízející předraženou večeři na palubě. Na souši se nachází velké množství soch, památníků, parků a fontán. Na druhé straně řeky zase stojí staré přístavní sklady a Klaipėdský hrad, ráj archeologů. Po druhé světové válce tu zbylo 20 obyvatel. Dnes je to třetí největší město Litvy s velkým počtem Rusů (28%).Jako správní piráti jsme ochutnali typický nízkoalkoholický nápoj Gira (kvas), vyrobený z tmavého žitného chleba a s příchutí rozinek. Kdybychom nemuseli spěchat do hostelu, vypila by Vendy ještě další dvě. Pavel ještě nikdy v žádném hostelu nebyl, a tento na něj udělal skvělý první dojem. Recepční s úsměvem od ucha k uchu, provoněné záchody, čisté peřinky, bonbony a čaje zdarma. Zatímco Vendy kuchtila večeři, polská babička u vedlejší plotny jí šeptala do ucha rady, jak jídlo vylepšit.Na důkaz přátelství jsme od sebe navzájem pokrmy ochutnali. Vendy musela pozřít její „zeleninový koktejl“ z brokolice, cukety, hub a cibule. Mňam! Po večerní procházce do sochařského parku jsme si ještě chvíli povídali s ostatními hosty. Ačkoli tu byl Němec, Číňan, Rus a Polka, připadali jsme si jako jedna rodina. Ráno jsme od polské babičky dostali snídani téměř do postele. Křepelčí vejce nás oba oslovilo a pažitka tomu dodala správný šmrnc.Se spokojeným žaludkem jsme vyrazili na průzkum druhé části Klaipėdy, kde jsme měli zarezervovaný další hostel. Cestou jsme viděli mnoho kostelů a místní tržnici. Nabízeli tu oblečení, šperky, houby, ovoce a zeleninu. Na turisty tu nebyli zvyklí, tak jsme se raději klidili. Zbytek cesty vedl podél rušné hlavní silnice, kterou jsme museli tisíckrát přecházet. Na přechodech nás respektovali více než v České republice. Po přejití dálnice jsme se ocitli na předměstí, v labyrintu bytovek, neudržovaných parků a voňavých kantýn. Tady, Po 13 kilometrech chůze, už Vendy připadalo, že má do noh zapíchané hřebíky.Hostel se tísnil v jedné z bytovek. Přesto byl moderně zařízený a recepční uměla tak dobře anglicky, že nás skoro nepustila ke slovu. Bohužel byla výjimkou. Prodavačky, ostatní recepční, řidiči autobusů či stánkaři v Litvě ovládají mnohem častěji ruštinu.Využili jsme příležitosti a zeptali se na zajímavá místa v okolí. Vyvalila oči a podala nám seznam taxíků a autobusů mířících do centra.My jsme na mapě přesto nalezli zajímavé místo, les za městem, kterým protéká řeka. Ani recepční o něm neměla potuchy. Brzy jsme zjistili důvod: Les byl obehnán barikádou z houští a rákosí. Řeka, která vypadala na mapě průzračně modrá, byla spíše odpadní stoka. Navíc se tu srocovali puberťáci.Cestou zpět nahlédl Pavel do kostela na bohoslužbu pro důkaz, že je Litva skutečně křesťanská země. Téměř všechny lavice byli obsazené, mnoho lidí mělo formální oblečení. Zrovna zpívali chorál.Další ráno při nákupu Goudy a chleba v místním supermarketu se nás ptali na věrnostní kartu - litevsky. Při cestě na zastávku museli projít tržnicí. Mnoho starců nás tu hlasitě zdravilo „laba diena“. Díky tomuto zapadlému hostelu jsme mohli z blízka pozorovat běžný život.MHD nás odvezlo na druhý konec Klaipėdy. Mířili jsme do vytíženého přímořského letoviska, Palangy. Počasí bylo na dlouho tůru jako dělané. U pobřeží se nacházelo dost starých bunkrů z druhé světové války, které si vzali do parády sprejeři. V jednom z přístupných jsme našli úctyhodně dlouhou řadu piv a pár nacistických symbolů. Raději jsme se klidili.Stezka pokračovala po strmých srázech nad pláží. Jak je v Litvě zvykem, na každý kopec vedou schody nebo lanovka. Protože jsme se nacházeli na území regionálního parku, trasu lemovalo mnoho dekorací, vyhlídek, chytrých informačních tabulí a laviček (pro Vendy poklad).V Karklė se navigátor Pavel opět vyznamenal. Abychom nemuseli jít po opravované silnici, vymyslel cestu přes tábor teenagerů. Rocková muzika, tisíce očí propalující vám záda a vedoucí, který se chystá zasáhnout. Naštvané pohledy dělníků frézujících silnici byl proti tomu med.Po probojování se obcí jsme ale vstoupili do nejkrásnější části regionálního parku: Výhled na Plazė jezero plné kormoránů, další písečné duny a odbočka na neturistickou pláž. Dnes byla voda obzvlášť svěží, tak jsme si jen smočili nohy. Bohužel dál vedla už jen nudná asfaltová cyklotrasa, na které na nás cyklisté pokřikovali jakési „geden“. Netušíme jestli nás zdravili, nebo nadávali, že tu nemáme co dělat. Každopádně slovník mlčel...V parku Palangy jsme vystoupali na posvátný kopec Birutė, kde stojí malá cihlová kaplička. Dle legendy tu odpočívá paní Birutė, která opečovávala významné litevské vévody. Dnes na oplátku Litevci opečovávají toto místo: pod kopcem se nalézá její socha, skalní betlém a výjimečně levný stánek se zmrzlinou.K naším uším už doléhala hlasitá hudba z poutě. Vstup na slavné molo barikádovaly stánky se suvenýry, cukrovou vatou a nóbl restaurace. Trvalo nějakou dobu, než jsme objevili zastrčenou kantýnu, kde jsme pořídili slavné cepelíny. Vendy odradil silný zápach, takže je Pavel musel spořádat sám. Jen škoda, že nemá rád maso.Na nádraží jsme česko-anglickou hatlamatlatilkou vysvětlovali, že chceme dva lístky do Šiauliai. Opět tu rozuměli pouze litevsky. V autobuse jedoucím 150 kilometrů do čtvrtého největšího města si Vendy pořádně odpočala, protože už ji zase boleli nohy. K její radosti se hostel se nacházel až na kraji města. Už se stmívalo a v uličkách mezi bytovkami se začali objevovat první podivné existence. A nejvíce individuí se potulovalo na pozemku, kde měl být náš hostel. Po krátkém váhání jsme vstoupili dovnitř.Z obýváku se linul pach alkoholu a spáleného masa. Na gauči a křeslech se rozvalovalo několik monstrózních Rusů. Se zájmem si nás prohlíželi. Naštěstí se nás hned ujala recepční, drobná a upovídaná ruska (samozřejmě neuměla anglicky), která Pavlovi dala hubičku na uvítanou Chtěla nám ukázat pokoj, jenže se v něm jeden host zamkl. Až po dlouhém přemlouvání nás pustil dovnitř.Pokoj byl chudě zařízený, většina zásuvek nefungovala a ve sprše tekla pouze studená voda. Dveře do koupelny nešly zamykat a nad záchodem bylo azbukou psáno „nevyhazujte záchodové papíry“. Spánek nám rušil spolubydlící svým chrápáním a skřípáním zuby.Ráno Vendy zkontrolovala peněženku a další cennosti a co nejrychleji jsme utekli ven. MHD plné důchodců nás zavezlo na druhou stranu Šiauliai, odkud to bylo 7 kilometrů na Horu křížů. Rovná a dlouhá cyklotrasa byla z jedné strany obklopena polem s mrkví a z druhé rušnou silnicí. Po ní jezdily přeplněné autobusy plné nespořivých turistů mířících až na parkoviště. Tam lze ve stáncích zakoupit kříže v rozmezí 1-3 euro.Hora křížů je tak oblíbená, že se tu konala i svatba. Poslušně jsme se připojili do procesí a s otevřenou pusou zírali, kam všude lidé umístili kříže: kříže zapíchnuté do křížů, na stromech, načmárané na kamenech,... Lidé si kříže také různě dekorovali: Vlajkami, soškami, růženci, nebo i vlastním selfie. Nedaleko stála vyhlídka, na které byly další kříže.Brzy nám z toho šla hlava kolem a zamířili jsme zpět do Šiauliai. U jezera Talšos jsme pozorovali druhou svatbu, tentokrát u kovové sochy lišky s otevřenou tlamou. V centru jsme shlédli obrovskou Katedrálu svatého Petra a Pavla. Protože město bylo v obou světových válkách vybombardováno, je to skoro jediný přeživší kostel.Nedaleký Městský park nás zvábil svým starým ruským kolem a dalšími nefunkčními atrakcemi, které pomalu zarůstaly trávou. Zatímco Vendy zase okupovala lavičku, Pavel omrkl staré nepoužívané venkovní divadlo.Než jsme vstoupili opět do hostelu, posilnili jsme se místním pivem Švyturys, ke kterému jsme zakusovali tradiční kepta duona. Asi bychom tak nepili, kdybychom věděli, že pro nás Rusové přichystali noční párty. V obležení svaloušů jsme museli vypít několik piv a panáků. Z Pavla se chystali udělat otesánka a připravili mu masovou hostinu ze čtyř chodů.Do Vendy zatím lili další a další panáky. Oba jsme si mysleli, že se pozvracíme. Zachránil nás až herecký talent, když jsme sebou ožralí (ačkoli jsme skutečně trochu byli) plácli na stůl. Naši trýznitelé uznali, že toho bylo pro dnešek dost a budeme pokračovat zítra ráno. To jsme nemohli dopustit. Před sedmou jsme se tiše sbalili, vzbudili recepční a vyžádali si check-out.Protože jsme se báli pronásledování, k nádraží jsme si klestili cestu malými uličkami, daleko od hlavní silnice. Uklidnili jsme se až v autobuse, který mířil do hlavního města Litvy - Vilniusu. Hostel se tentokrát nacházel u centra, blízko parků a krásných vyhlídek. Měli jsme tu zarezervované ekonomické ubytování ve stanu, ale mohli jsme využívat kuchyň a sprchy v hlavní budově. Podnik disponoval vlastní jídelnou, barem a spoustou bonusových služeb. O nich jsme nic moc nevěděli do doby, než si Pavel nabídl jídlo ze švédského stolu v domnění, že je zdarma.Raději jsme se klidili a vyrazili do samozvané republiky Užupis. Bývalo to židovské ghetto, dokud nacisté nevyhladili 95 % Židů ve městě. Levné nájmy přilákaly bohémy, kteří tu roku 1997 vyhlásili nezávislost. Na hraničním přechodu jsme naštěstí nemuseli ukázat občanky a na náměstí jsme načerpali inspirativní myšlenky z Ústavy Užupisu - kočka má právo nebýt přítulná, člověk má právo nemít žádná práva,... Více zde: http://outinthemiddaysun.blogspo...ution.htmlUprostřed náměstí se tyčí socha Anděla Užupisu, který dohlíží, aby to v republice stále žilo. A skutečně, bohémskou atmosféru jsme cítili z každé hospody a vedlejší uličky. Byla tu vysoká koncentrace zapomenutých skleniček od vína, grafitů a líných koček. Do území Užupisu spadá i bernardinský hřbitov, jeden z nejstarších hřbitovů ve Vilniusu. Drolící se hroby tu hlídal velký štěkající pes.Mnohem zajímavější byl ale hřbitov Rasos, jehož součástí je i vojenský hřbitov. Obrovskou plochu 11 hektarů pokrývá ledabyle rozesetá armáda křížů, hrobek a hrobů. Prakticky každý je originál svým tvarem, velikostí a zašlostí. Naleznete tu takové unikáty, jako masový hrob Poláků nebo kenotaf nenarozených dětí. Zvlněný terén a zarostlé cesty dodávají hřbitovu nádech stáří.Jako správní turisté jsme navštívili i Staré Město se spoustou kostelů a trhovců, ale i točitých uliček a pěkných grafity. V ulici Literatų bylo k vidění mnoho básní, textů, fotek a plakátů, některé vypadali jako vypůjčené z diskotéky. Je to památník pro slavné básníky a spisovatele.Majestátní Vilniuská katedrála a její obrovské náměstí nám připomnělo staré Řecko a fakt, že i ve Vilniusu jsou žebráci. Za ní se na kopci tyčí zbytky Gemidinasova hradu. Na něj vede lanovka a kamenitá točitá cesta. My zvolili tu ekonomičtější variantu a kochali se výhledy na celý Vilnius: Staré město, televizní věž, opuštěná sportovní aréna, mrakodrap Europa Tower,... Podobný výhled byl i z nedaleké hory Tří křížů, situované nad krásnou řekou Vilnia. I když voda v ní je dost studená, plaví se tu spousta vodáků. Obyvatelé tu rádi odpočívají a čtou romantickou poezii. My jsme si tu omyli nohy.Protože zde byl náš poslední hostel, rozhodli jsme to oslavit pořádnou večeří. Ze zdarma dostupných ovesných vloček, mouky a vody jsme uplácali těsto, ve kterém jsme obalovali kousky už poněkud starého kuřecího. Pochoutku jsme snědli v jídelně před kroutícími hlavami ostatních ubytovaných. Pomsta na sebe nenechala dlouho čekat - při mytí talířů Pavla buzerovala zaměstnankyně (prý to nemyl pořádně).Další ráno poprvé pořádně lilo. To nás ale nezastavilo před výletem do Trakaie, bývalého hlavního města Litvy. Na vyhledané autobusové zastávce ale bylo psáno Trakųs, ne Trakai. Přesto jsme nastoupili a doufali, že jedeme správně.Zatím se stihlo vyčasit. Na oslavu dobrého počasí Pavel ochutnal místní specialitu kibinai, který tu nabízejí úplně všude. Křupavé těstíčko mu chutnalo, silně kořeněné maso uvnitř (oleptané jakýmsi slizem) už tolik ne. V celém městečku stálo hodně dřevěných domků a čím více jsme se blížili hradu, přibývalo i turistů. Ve městě se nachází dva hrady: Pusiašalio pilis (Poloostrovní hrad) a Šalos pilis (Ostrovní hrad). Ten první je v ubohém stavu a vypadá jako něčí zahrada. Ten druhý se nachází na pěkném ostrůvku a je od nevidím do nevidím okupovaný turisty.Na břehu kotvila flotila šlapadel a jachet, ze kterých kapitáni nabízeli kolemjdoucím okružní plavbu. Na jezeře se zrovna konal veslařský tréning a u stánků se válelo hodně žebráků. Abychom neuronili slzičku, rychle jsme zabočili na dřevěný most vedoucí k hradu. Za vstup dovnitř se nám nechtělo platit, a navíc toho bylo dost vidět už od pokladny. Hrad nás oba uchvátil svou velikostí a zářivou červenou barvou, kterou mu propůjčovaly cihly. Na druhé straně jezera se rýsovalo panské sídlo Užutrakis.Cesta k němu vedla po klidné cyklotrase podél břehu. Po stranách strašily staré cihlové budovy, dříve sloužící jako stáje či lihovar zámku. V zámeckém parku byla spousta zvláštních mramorových soch a zdobených laviček, které Vendy hned otestovala. Od paláce se nám poté naskytl nevšední pohled na hrad Trakai.Další zastávka se jmenovala Hora andělů. Dali jsme jí přezdívku „neturistická hora křížů“. Kromě andělů tu totiž bylo k vidění i mnoho křížů, betlém a venkovní posilovna, kterou v Litvě strkají úplně všude. Cestou zpět vysvitlo slunce, a hrad se pro počet turistů stal téměř nepřístupný. Vendy už skoro bolestí nohou padala, ale hejna komárů ji motivovala sednout si až v autobuse. Tuto dvacetikilometrovou tůru byla ochotná absolvovat jen proto, že se náš pobyt v Litvě chýlil ke konci.Poslední den jsme jeli do Kaunasu, odkud měl za několik hodin odjíždět náš Ecolines autobus zpět do České republiky. Bohužel jsme zjistili, že nepřijíždí na nádraží, nýbrž do jakési zapadlé uličky blízko obchodního domu Akropolisu.Na zadané adrese na nás vybafla oprýskaná budova staré továrny. V kanceláři Ecolines to vysvětlili jako chybu v jejich matrixu. Aby se nám omluvili, vytiskli nám nové jízdenky s garancí, že budeme sedět vedle sebe. Abychom využili i poslední hodiny před odjezdem, vypravili jsme se MHD k Deváté pevnosti. Jako jediná z Kaunaských pevností byla zrekonstruována a použita jako památník, aby lidé nezapomněli na hrůzy nacismu. Atypický tvar muzea je využíván mládeží, která se kouže ze střechy.Cílem byl obrovský, 32 metrů vysoký památník obětem nacismu, který se ale tyčil až za kasou muzea. Zároveň však nebylo nikde výslovně napsáno, že se musí platit. I tak jsme raději kasu obešli pěšinkou v parku. Kromě památníku tu byl k vidění i zrekonstruovaný bunkr, který za Druhé světové války sloužil jako popraviště Židů a válečných zajatců.Pavel přemluvil Vendy, aby s ním očíhla ještě starý nepoužívaný bunkr, který se měl nacházet jen pár stovek metrů od památníku. Protože jsme se ale báli kontroly vstupenek v areálu muzea, vzali jsme to dvoukilometrovou oklikou. Na místě údajné pevnosti však stály jen novostavby. To byla pro Vendy poslední kapka. Už ji tak bolely nohy, že si lehla na kamenné zábradlí u dálnice.V maxi obchodním domě Mega jsme nakoupili tradiční litevské sladkosti (sušenky grybukai, dort šakotis,...) a s přetékající krosnou vyrazili na MHD zastávku. Na nádraží v Kaunasu právě přijel autobus Ecolines směr Praha. .
Ahojte,pred dvoma tyzdnami sme sa vratili z kratkeho vyletu po Rusku, kde bolo hlavným cielom navstivit Murmansk a malu dedinu Teriberka na pobrezi Barentsovho mora. Z Murmansku sme sa presunuli vlakom za 26 hodin do Petrohradu, kde sme stravili posledne dva dni pred cestou naspät do prace.http://www.romanherda.com/catego...usko-2017/Tentokrat som cisto vytahoval z bankomatu, tak mam aj celkom presnu predstavu o nakladoch (spolu pre dve osoby):viza: 102€letenky: 396€vlak: 80€auto: s benzinom: 130€ubytko: 170v (resp. 134 po cashbackoch)zvysne vydaje: cca 360€spolu teda 1230€ .
