Kyrgyzstán na pohodu a bez plánu
Cestopis níže je soupisem jednotlivých příběhu a historek z Kyrgyzstánu a zároveň může posloužit i jako inspirace pro Vaši cestu a částečný průvodce.
Cestopis z roku 2024 napsal roman.palka
Letenky nakupuji v lednu v akci Pegasus za 120 EU zpáteční, Vídeň – Biškek s přestupem v Istanbulu. Odlet 28.4. – návrat 11.5. V Kyrgyzstánu mě tedy čeká 14 dní. Pevný harmonogram nemám, jedu sám, ale chtěl bych se podívat do Karakolu, Oše a pak zpět do Biškeku.
Den 0 odlet
Z Brna na letiště do Vídně odjíždím flixbusem, který přijíždí o 30 min později a po cestě nabírá ještě další hodinu zpoždění. Vše však stíhám. Pegasus letí plně obsazený a na čas. V letadle si užívám moderní tureckou rodinu, kdy manžel svoji polovičku neustále fotí s kafem u okýnka a mezitím si jejich syn odkládá nohy na mě. V Istanbulu na Sabiha Gokcem mě čeká přeplněné letiště, wifi na 30min a odlet za dalších 5hodin. Holt člověk musí za 120 Eu něco vydržet.
Den 1. až 4. – Karakol
Po příletu v neděli v 5:00 do Biškeku nakupuji Sim za 700 som = cca 175kč/neomezená data na měsíc. Vybírám z bankomatu a beru připravenou maršutku do města. Cena cca 40 som a 40 minut. V Biškeku zůstávat nechci a tedy s Francouzem z maršutky dáváme dobrou a vydatnou snídani v místní stravovně za 500 som. Já následně beru share taxi do Karakolu za 1000 som a on si počká na noční bus do Taškentu. Jinak somy prostě vydělte 4 a dostanete cenu v czk.
Po příjezdu Karakol působí jako pohodové město. Na místním bazaru se nechávám za 250 som ostříhat, protože sem v ČR nestíhal a nakupuji power banku. Během cesty na hostel narážím na Zoo. Z dálky působí tak, jako to zní – zapadlá, zanedbaná zoo uprostřed hor. V hostelu je různá směsice národností i dobrodruhů a každý večer se potkáváme na pokec v kuchyňce či vyrážíme na výlety. Příště bych se tu ubytoval znovu – Karakol based hostel.
Během následujících dvou dní vyrážím na výšlap do hor, kde se dostávám kombinací maršutky a stopu. Zastavuje mi milý Ruský pár, který ale za týden musí být zpět doma a pracovat, či starší Kyrgyz, který sloužil dokonce v Praze a na Prahu vzpomíná rád😊. ČR na něj určitě taky. Ptám se ho, jak mu u nás chutnalo pivo. To však nepije. Okupaci bych ještě přešel, ale to, že nepije pivo se tolerovat nedá.
Dále vyrážíme s kolegy z hostelu do zoo. Zoo je bídná, což jsem čekal, ale je třeba to i vidět. Vstup 100 som a nevím, jestli v zoo spáchají sebevraždu dřív ty zvířata či já. Postupně procházíme sněžného leoparda, smečku vlků, koně, orly, alpaky i pštrose:) Nejvíc mi je líto psa, který je uvázaný na řetězu daleko od všech zvířat v rohu a každý jej ignoruje. Zatlačuji poslední slzu a odcházíme do místního muzea Karakolu – doporučuji.
Chuť mi dále spravuje výlet na termální prameny, a to maršutkou do nedaleké vesnice. Vstup 200 som, 3 bazény i možnost se zchladit v řece.
Z Karakolu a okolí ještě doporučuji navštívit Seven bulls rock či skazku. Stačí vzít maršutku či stopovat. V Karakolu je i Dungan mosque, která je za mě dost o ničem, ale projít se tam při dlouhé chvíli, proč ne. Dále doporučuji Bar Hut a cafe Zarina pro dobré jídlo – zde dokonce měli první den točené pivo. Poté už ne.
Den 4. odjezd maršutkou do Narynu
Ve středu ráno odcházím na místní fotogenický autobusák a v 9:00 beru maršutku do Narynu. Odjíždí vždy pouze jedna denně. Cesta zabere cca 7h, 500 som a 380km.
Naryn je pro mě pouze přestupní stanice. Přes booking nacházím ubytko, rezervaci však nedělám. Je stále ještě mimo sezónu a volné místa mají všude. Dělám to tak celý pobyt v Kyrgyzstánu. Obcházím tak poplatky bookingu a je to win-win pro obě strany.
Okolo Narynu je nádherná krajina, treky zde musí být skvělé. Já však pouze dávám pivko na místním hřbitově a vyjdu si na nedaleký kopec. Zastavuji i na jídlo, kde místní obsluha už nemluví ani rusky a tak přejde při konverzaci se mnou do plynulé kyrgyzštiny, asi abychom si snad lépe porozuměli.
Den 5. stopem do Oše – konec již v Kazarmanu
Vše v Kyrgyzstánu probíhá neskutečně hladce, mám dobrou náladu a chtěl bych se tedy dostat stopem do cca 500km vzdáleného Oše. Beru taxi na konec Narynu a začínám stopovat. Postupně mi zastavuje policajt, chlap s mamkou atd. Problém nastane, jakmile se dostanu k místu, kde začínají hory. Je už 11:00 a moc aut okolo nejezdí. Mým směrem tedy spíše vůbec žádné a cesta vypadá také jakoby skončilo.
Pro dokreslení. V Karakolu mi řekli, že dostat se do Oše nebude problém. V Narynu, že je třeba pouze vyrazit brzo, no a po cestě se ukázalo, že mým směrem do Oše nejede nic. Cesta dále pokračuje do 120km vzdáleného Kazarmanu přes hory s cca 3000m převýšením.
Při čekání se na mě aspoň jezdí dívat místní děti na koních či oslech. Volají na mě „děngy, děngy“:) či pochtívají cigarety. Asi bych je snadno mohl odsoudit, ať jdou do školy, ale tak jednoduché to tu bohužel není.
Po 2h své snažení vzdávám, v nejbližší vesnice klepu na místní a ptám se, zda dnes jede nějaké auto do Kazarmanu. Vypadá to, že jedno už jelo a to bylo všechno. Jdu tedy s kůži na trh a nabízím místním 5000 som, pokud mě do Kazarmanu někdo hodí. Místní někomu volají a za dvě hodiny by mělo přijet „taxi“. Nabízí mi odpočinek u nich doma a po čaji a vece a se natahuji v jejich obyváku. Procházím ještě jejich vesnici, která je opravdu horského rázu a užívám si, že tu sem asi jediný turista za poslední dobu.
Ve 4h přijíždí „taxi“, svým hostitelům dávám nějaké somy za azyl a děkuji jim. Problém nastane, jakmile se má naše auto (30let staré Audi) plynuje rozjet. Postupně 4x zdechne a řidič akorát kontroluje vzduchový filtr. Osobně mi to přijde málo:D. Místní děti nás na popáté úspěšně roztlačí a vyjíždíme vzhůru vstříc serpentinám, srázům a 3000m převýšení. Trochu se bojím a představuji si, jak auto zdechne při jízdě v horách v nějakém ne ideálním místě. Kontroluji signál na mobilu a množství vody. Signál již není a vody mám 0,2l. Trochu mě uklidňuje, že jednu noc se s tím dá přežít a zítra by snad mělo jet další jedno auto.
Nicméně přes hory Audina již nezdechne ani jednou a já si uvědomuji, že v Kyrgyzstánu je přesně vše, jak má být. Do Kazarmanu přijíždíme v 19:00 a po cca 4h. Po cestě sem dnešní cíl Oš již vzdal. V Kazarmanu opět klepu na ubytování a ubytuji se za 1000 som v domku, který obývám ještě se třemi cca desetiletými syny majitele. Dostávám večeři i snídání grátis a při odchodu nechávám dýško.
Jinak v Kazarmanu asi nic není, ale vidět hrát si, zdravit a běhat místní děti za vámi je vskutku milé.
Den 6. Oš...
V pátek ráno mi ještě majitel potvrzuje, že dostat se do Oše nebude problém. Maximálně budu muset využít share taxi či stopovat. Z omylu mě místní vyvedou hned na autobusovém nádraží, kdy mi tvrdí, že obě cesty do Oše jsou stále ještě uzavřeny kvůli sněhu a jediná možnost je dát se opačným směrem na Biškek a z tama vzít taxi či maršutku. Nějak se mi tomu ještě nechce věřit a vypravím se stejně stopovat. Po cestě ještě kecám s místními, kteří mi tuto těžko vstřebatelnou skutečnost potvrzují. Smiřuji se a přemýšlím co dál. To se mám po 6 dnech a 1000 km vrátit do míst odkud jsem vyjel? :D Určitě ne.
Náhradní plán moc nemám. V Oši jsem chtěl půjčit motorku, případně se podívat do Uzbekistánu a tak nějak to byl můj jediný pevný bod cesty. Najednou u mě zastaví auto a ptá se, zda někam nepotřebuji. Říkám, že do Oše. Řidič Aibek mi nabízí jako alternativu Biškek. Usměju se, odmítám a loučíme se. Aibek mi dá ještě svoje číslo, že kdybych si to rozmyslel, tak za 10 minut jede do Biškeku. Z Biškeku si prý můžu vzít letadlo do Oše:D. Mimoděk si číslo beru.
Sedím na šutru a přemýšlím co dál. Objízdná trasa je dlouhá cca 750 km namísto přímých 200 km. Volám Aibekovi, že uvažuji o jeho nabídce. Odpovídá, že nabírá akorát svojí mámu a může pro mě přijet a vzít mě. Dalších 8h a 400km trávím v autě s Aibekem a jeho mámou. Oba zlatí, po cestě zastavujeme na jídlo, Aibek mi vypráví o jeho prací, rodině i životě v Kyrgyzstánu. Voláme i jeho sestře, jakožto učitelce angličtiny. Moje ruština je totiž dost primitivní a některé věci si nejsme schopni vysvětlit v ruštině. Během hovoru mi přijde, že jeho sestra mluví anglicky asi jako já rusky, ale sem rád, že mám možnost pokecat i se ségrou.
Aibek mě skutečně vyhazuje v Biškeku a já beru maršutku na letiště – deja vu. Na letiště přijdu v 18:00 a jdu k přepážce společnosti, které dneska letí ještě dvě letadla do Oše. Místo by snad mohlo být v posledním letu 20:30, pokud nepřijdou všichni. Mimochodem letadlo má zpoždění, jelikož zastavovalo v Jalal Abadu, aby nabralo děti, které včera srazil kamion při oslavách státního svátku.
Nakonec se pro mě najde místo a letenku 5000 som – stejné cena jako včerejší taxi přes hory zatím nemusím ani platit. Dostávám palubní lístek a peníze nikdo nechce. Odcházím ke gatu a až 30 min před odletem si pro peníze přijde zaměstnanec společnosti, který mi lístek dal u přepážky:D Jak tohle funguje nevím, nicméně dávám mu 5000 som a těším se, že budu v Oši.
Na letišti se ještě zakecávám s Čínankou a domlouváme se, že vezmeme napůl taxi z letiště. Je již 21:00. V Oši mě spolupasažérka překvapuje, jak skvěle mluví rusky. Pracuje v Biškeku pro OSN, tak to smysl dává.
Po příletu do Oše poprvé využívám rezervaci přes booking, protože již nemám sílu jít nezdarům naproti. Cesta mi nakonec zabrala dva dny a 1300km, namísto jednoho dne a 500km. Je 22:30, ubytovávám se a jdu ještě na točené zkažené pivo do místního baru.
Mimochodem letěl sem s Tez Jet a můžu jen doporučit. Sdílené taxi z Biškeku do Oše stojí 2000 som a cca 11h. Let zabere 40min a cena bývá okolo 4000 som.
Den 7. až 9. – Oš, odpočinek i nákup koní
V sobotu se těším na volný den, kdy si dopřeju pouze muzea, vyhlídky a bazar. Oš je za mě tak ideální na dvoudenní návštěvu. Dnes tedy mám v plánu projít město a zítra chci jít se třemi Francouzi, které sem potkal na Hostelu na animal market do nedalekého Uzgenu, kde si plánují koupit tři koně a odjet na nich k jezeru Son-kul.
Všechno nakonec bude tak bizarní, jak to zní. Francouzi opravdu vypadají jako střelci. Pořádně na koni umí jen dívka Loar, která se k nim má připojit večer před odjezdem a kterou ještě neviděli. Zbylí dva kluci Dylan a Gabriel se seznámili až při stopování v Arménii. (všichni tři se sem mimochodem dostali stopem.) Gabriel už na koni alespoň pravidelně jezdil, ale Dylan ještě na koni neseděl. Nicméně jeho chladná, flegmatická povaha mě utvrzuje v tom, že to nebude problém. Večer před odjezdem ještě Gabriel nakupuje pravý ruský kožich a beranici na místním trhu a já si říkám, k čemu mu to na tom koni asi bude.
V neděli ráno vstáváme 3:30 a jedeme s místním „kontraktorem“ na trh. Po cestě vyzvídám jaký přesně mají Francouzi plán – nemají. Pouze koupit koně a dojet na nich k 500 km vzdálenému jezeru. Chtěli by to stihnout za měsíc. Když se zeptám, jak dostanou koně z města, tak přikývnou, že je to dobrá otázka. S místním kontraktorem postupně zkoušíme koně, kteří jsou poddajní a v dobré kondici. Je z čeho vybírat. Koní je tu asi cca 100. Za 3h skutečně nacházíme 3 koně od třech různých majitelů a domlouváme cenu cca 1000 EU/kůň. Během toho všeho kontraktor mluví pouze rusky a Francouzi anglicky. Používáme buď google nebo mě jako překladač.
Francouzi skutečně nejsou moc připraveni a odjíždíme teprve vybrat peníze z bankomatu. Dylan však kartu někde ztratil a peníze vybírá pouze Gabriel a Loar. Při opakovaných výběrech však banka zablokuje Gabrielovi kartu a nakonec dají peníze na cca 2,6 koně.
Nastává nevyhnutelné – ptají se mě, zda bych jim mohl půjčit. Není mi to úplně příjemné, ale za ty dva dny sem si mohl všimnout, že jsou sice střelci, ale poctiví. Zbytek jim teda půjčuju. Jdeme hledat funkční bankomat, kterých toho dne ve městě moc není.
Při výběru nastává komická situace, kdy limit výběru je asi cca 3000 som a já tedy musím vybírat na 15x. Za mnou se tvoří fronta cca deseti nervózních Kyrgyzů, kdy mě okřikují ať už přestanu, že oni chtějí ještě taky nějaké peníze. Omlouvám se jim, že jsme koupili tři koně a potřebujeme hodně peněz, ať jsou prosím trpěliví. Obzvlášť starší ženy jsou ale agresivní. Nakonec uchráníme peníze a rychle odcházíme.
Po návratu na trh začíná teprve smlouvání, když Kyrgyzi vidí pohromadě 300 000 som, tak najednou je 100 000 za jejich koně málo. Nicméně vše nakonec proběhne relativně hladce. Francouzi na trhu ještě nakupuji sedla, tašky, otěže na koně atd.
Koně, které jsme koupili jsou docela nervózní a já dostávám na starost Dylana, který na koni sedí poprvé. Vyvádím ho z trhu a nakonec i města. Celá situace je docela netradiční a místní nás neustále zastavují a dokonce nabízí i odkup koně. Je vidět, že pořídili dobře.
Loučíme se. Francouzi odchází na 500 km dlouho pouť s 13 000 km převýšením a já sem rád za zprostředkování zážitku. Večer na Hostelu potkávám ještě Čecha a tak dáváme pár piv a vyměňujeme si zážitky.
V pondělí jsem chtěl již odjíždět do Uzbekistánu, nicméně na trhu v Uzgenu jsem potkal místňáka, který mi nabídl, že za mnou v pondělí dojede do Oše a projdeme Oš a pokecáme – zároveň umí dobře anglicky. Tohle se těžko odmítá a pondělí trávím s ním. Kecáme - čím se tu lidí živí – cca 20% dojíždí pravidelně za prací do Ruska, o náboženství – 95% Kyrgyzů jsou muslimové. O těžkostech s vizí do EU a vše možné. Večer dávám nejlepší Šašlik ve městě a rozhoduji se odjet do Uzbekistánu v úterý. Motorky tento výlet vynechám – ušetřím peníze a stejně těch zážitku mám již tolik, že není důvod se hnát.
Den 10. a 11. – Ferganská kotlina
Ráno odjíždím maršutkou za 10 som na hranici s Uzbekistánem. Na hranicích vše ok a za hranicemi beru autobus do Andižanu. Esim od Airalo mi nefunguje a já věřím, že už si tu předraženou Esim vícekrát nekoupím. V Andižanu nic moc není a beru další autobus do Fergany, která je proslavené výrobou hedvabí či spíše nedaleký Margilan. Obecně každé větší město ve Ferganské kotlině je něčím známe a slavné. Klepu opět na hotel a zároveň potkávám staršího Švýcara, který mi nabízí ať se přidám k němu na prohlídku továrny na výrobu hedvábí. Souhlasím a za chvíli již platíme 30 000 sUm za komentovanou prohlídku továrny. Průvodcem je mladý komunikativní Uzbek se skvělým akcentem. Při jakýchkoli dotazech si užívám jeho nejčastější odpovědi "Aj vil šou ju" či "Ju vil si lejtr". Celkově je to vskutku zajímavé a rozhodně návštěvu továrny doporučuji. Se Švýcarem jdeme ještě na jídlo a procházíme místní trh a já se rozhoduji, že v 75 letech chci mít život jako tenhle vitální Švýcar:)
Večer najdu skvělou hospodu kousek od Hotelu – Beer house. 7 druhů točených piv, popíjející muslimové i design hospody jako někde v ČR. Seznamuji se s Angličanem Brettem, postupně dáváme další a další pivo a místní nám dokonce nabízejí hašiš. Seděli bychom i déle, ale hospoda ve 23:00 již zavírá. Před zavíračkou dojdou do hospody policajti oznámit, že budou dávat kontrolovat každému řidiči před hospodou. Takhle nějak si představuji muslimskou policii:) Bez nervů a s nadhledem oznámit, že budou kontrolovat, tak ať nikdo nemá problém.
Druhý den v Uzbekistánu je zároveň mým posledním, ale odjíždím ještě do Kokandu, což je historické města ležící na křižovatce dřívějších obchodních cest. Ostatně přes celou Ferganskou kotlinu vedla hedvabná stezka. Postupně v Kokandu navštěvuji palác, mešitu a muzeum starých rukopisů. Obzvláště v muzeu jsem vítaný, jelikož jsem toho dne první návštěvník – je 14:00. Vedoucí muzea si mě fotí a postupně pro mě rozsvicují i 2. a 3. patro muzea. Já postupně narážím na všech 15 zaměstnankyň tohoto menšího muzea.
Zbývá mi posledních 80 000 sum (cca 150 kč) a já si chci vzít autobus do Andižanu. Bohužel narážím jen na taxíky. Autobusy do Andižanu skutečně v Kokandu nejsou a já si beru taxi, přestože neznám cenu. Jaké překvapení, když po 2h a 130km chce řidič taxi za cestu 135kč:D. Zbývá mi 15kč na bus na hranici do Oše a já jsem rád, jak to vyšlo, jelikož bus na hranice stojí 10kč.
V Oši se vracím na stejný hostel jako minule – Park Hostel Osh a večer ještě kecám s Turkem, co má v plánu jít v neděli do Uzgenu na animal market a koupit si osla a následně na něm dojít k jezeru Issyk-Kul. Údajně má nadcházející rok čas a důvodem pro pořízení osla namísto koně je cena, která v případě osla činí 50-100 eur. Zažívám opět pocit deja-vu a cítím, že můj čas v Oši je naplněný.
Den 12. až 15. – Biškek
Je čtvrtek 9.května a já mám v plánu přejezd do Biškeku. Zároveň je v SSSR svátek pobědy (vítězství) a byla by škoda oslavy v Biškeku nevidět. Volím tedy opět letadlo za 4000 som. V Biškeku na letišti nasedám tentokrát na přistavený Gobus, který mě za 30 min a 200 som odveze přímo do centra. Asi lepší varianta oproti maršutce, která do centra nezajíždí.
Stíhám ještě průvody, pódia i kapely v centru. Lidi chodí v uniformách, mávají vlaječkami, nosí portréty svých padlých předků ve velké válce a fotí se s vojáky. Řekl bych, že 50% účastníků jsou Rusové.
Odcházím na ubytko a večer ještě jdu do národního muzea v Biškeku – doporučuji. Z muzea mířím do hospody, kde si za mnou po chvíli sedá starší Kyrgyzstánec, trochu kecáme a já mu kupuji piva. Přidají se za námi ještě dva Rusové a vodku objednáváme po 0,3l. Jsme v Guinnes Pub Biškek. Celkem dražší zařízení, nicméně v tom stavu jsme to neřešili. V průběhu večeře odříkám i šahádu v arabštině. Kyrgyzstánec jakožto muslim je pyšný, že mě získal na svoji stranu. Rus moc nechápe:D
Za večer se ztišíme jen jednou a to když Kyrgyz volá manželce, že dnes nepřijede a my posloucháme jak po něm řve. Je 22:00 a do jeho 100km vzdálené vesnice dnes již nic nejede. Stejně by na autobusák asi nebyl schopný dojít. Kyrgyzstánec mi ještě nabízí své dcery, já však u sebe nemám žádné koně a uctivě odmítám.
Odcházím na záchod, když před záchodem vidím, jak se otevírají skryté dveře, za kterými se nachází bar. Uvnitř je ruská talk show. Moderátor a vždy dva hosti. Zůstávám již zde a celou situaci příliš nechápu. Na hostel objednávám taxi..
V pátek se budím okolo oběda. Původní plán byl vyjet naposled do nedalekých hor, ale vzhledem k průběhu večera a dlouhému spánku navštěvuji bazar a nakupuji suvenýry. Pro suvenýry nedoporučuji pouze Osh Bazar v Biškeku, ale hlavně nedaleký bleší trh podél cesty u bazaru.
Je 19:00, můj let je 5:30. Odcházím tedy na poslední plov a pivo. Nakonec se vracím ve 3:00 z baru, kde sem potkal Kyrgyzstánce co studoval tři roky v ČR. Výživná noc. Kdyžtak No name bar. Beru taxi na letiště a vše stíhám bez problému. Oba lety spím jak mimino.
Shrnutí
Biškek je od zbytku země rozdílný – kluby, 100% ruština, počet expatů aj. Můj čas v Biškeku byl fajn. Nicméně, pokud bych jel do Kyrgyzstánu na týden, tak 1 den v Biškeku naprosto stačí.
V horách jsem příliš nebyl. Tím, že jsem byl v Kyrgyzstánu sám, tak sem preferoval hlavně společnost a seznamování se. Pokud bych ale jel s někým, naplánoval bych si nějaký dvou či třídenní trek. Kyrgyzstánské hory vypadají jako tapeta windows. Za mě po Srí lance nejkrásnější z Asijských zemí.
Lidi byli úžasní, kdykoliv mi pomohli a já neřešil ani jeden zádrhel. Snad kromě toho, že jsem se nakonec musel dostat do Oše letadlem. To však beru jako součást ceny. A když jsem se ptal místních, tak o 100km jinde skutečně ani neviděli, že nějaká cesta je stále pod sněhem.
Kyrgyzstánci jsou přívětiví a při setkání si vždy podávají ruku. Tento zvyk jsem jim oplácel, avšak jednou jsem si nedával pozor a opětoval nataženou ruku staršímu pánovi na nádraží, který si zároveň ve stejný moment druhou rukou šahal hluboko někam do útrob varlat či snad konečníku a pro větší dosah u toho stál ještě na špičkách. Od té doby jsem již byl opět více ve střehu, s kým si třesu. :D
Jinak Francouzi mi peníze do dvou dní poslali zpět. Více z Kyr toho mám i na IG - Boris.rip PS: pardon za chyby
Jak se ti cestopis líbil?
roman.palka procestoval(a) 34 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 3 lety a napsal(a) pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil16 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
super čtení. Závidim.
Asi bych vysvětlil svým dětem (12 a 9 let) proč rozhodně nemůžou jet se mnou, bohuželů nemám odvahu to podniknout... (a to rusky celkem umim + kdysi dávno jsem Altaj či Sajany zažil, ale to už je dááávno...)
A proč nemáš odvahu? Já už jsem rusky zdárně zapomněl a obavu bych měl spíš při cestě do Paříže nebo jiných obohacených měst a zemí západní Evropy :-).
to bude tim, že fotrovatim!
O těch problémech s výběrem z bankomatů jsem četl na více místech, nějaký konkrétní tip na bankomat, který najednou je schopen vydat větší obnos? Výběry proběhly z Visa nebo Mastercard? Díky!
Problém byl na straně banky těch Francouzů = 20 opakovaných výběrů a následná blokace.
Já naopak s Visou od Mbank spokojený.
Při výběrech u kyrgiz bank žadný poplatek není a limit 8000 som. Lze najít i nějaký bankomat s limitem 15000 som a poplatek cca 150 som za výběr. To sem ale viděl jen na letišti.
Bankomaty jsou v Kyr všude.
Díky. O problémech s výběrem z karty jsem totiž četl na více místech.
😂 tak to uz zadny cestopis psat nebudu, zdravime z exit row ze zpatecniho letu 😉
😂 Čáo. Napiš. Věřím, že by to bylo také pozitivní. Naši exit row si mlhavě pamatuji 😀
Jen mlhave? 😂😂😂 zasoby z duty free jsi mel stale bohate 😂😂😂
Nejlepší jsou nebeští koně z Fergany!
Fajn cestopis, líbil se mi. Dík.
Hodně dobrý 👍. Jsem zvědavý, co za týden zažiju já. Hlavně nekupovat žádné koně. Doma jich mám už dost 😂😂.
Na animal market ale určitě zajdi. Jsou tam ke koupi i různé drinky z koňskéko mléka apod😀
Hlavně to ne! 😂. Bohužel mám jen tři dny, takže vedle všech hospod v Bishkeku dám aspoň jednodenní trek v horách. Jak to tak čtu, družba je tam solidní, tudíž prvně do hor a pak do hospody. Jinak by na hory nemuselo vůbec dojít. 😀
Kdyžtak mám seznam těch dobrých hospod. 😂
Nevíte někdo zda pro letenky od Pesusu koupené 28.1.2024 platí že si můžeme vzít na palubu jedno zavazadlo 55x40x20 plus např. notebook nebo foťák atd o velikosti 40x30x15 která se vejde pod sedadlo? dle textu při check-inu to tak vypadá ale nejsem si jist. Děkuji:
Ano, je to tak.