Toskánsko: vandr v Chianti, antické Fiesole, Pisa trochu jinak
Kam na jednodenní výlety z Florencie, když už davy nebaví?
Cestopis z roku 2024 napsala Hana Táborská
V březnu 2024 jsme podnikli výpravu do slavné Florencie – kolébky renesance, perly Toskánska, kde hlavně milovníci umění a městského života ocení koncentraci světově proslulých galerií, muzeí a obdivuhodných architektonických památek. I v okolí Florencie je ale spousta krásných míst, která stojí za poznání, a která víc než samotná metropole připomínají dávnou etruskou a římskou historii regionu.
Toulky v Chianti
Toskánsko je krajem vína. Kam jinam do zeleně se zatoulat, když ne do vinic? V oblasti mezi Florencií a Sienou se vyrábí asi nejslavnější italské víno Chianti (čte se „kjanti“). Je to cuvée, čili směs vín, ve které největší podíl má odrůda Sangiovese. Mnohá vinařství nabízí komentované prohlídky svých vinic spojené s degustacemi. My jsme ale měli chuť na vlastní procházku.
Tradici vinařství v Toskánsku založili Etruskové už před více než sedmi tisíci lety.
Šikovným výchozím bodem je městečko Greve in Chianti, které leží asi 30 km jižně od Florencie. Greve je srdcem vinařské oblasti Chianti Classico, ze které pochází nejvíc ceněná toskánská vína. Z náměstíčka vychází několik značených okruhů, které jsou dobře vidět i na mapy.cz. Další užitečnou inspiraci jsme našli na stránkách visitchianti.net a alltrails.com („Best Trails in Greve in Chianti“). Chodí se většinou po širších, asfaltových nebo zpevněných cestách, které se různě proplétají vinicemi, loukami, olivovými háji, podél starých klášterů a vesnic. Na části z nich jezdí i auta, doprava ale není nijak veliká.
Volíme trasu, která je na mapy.cz značená jako G8.
Okruhy je možné různě kombinovat, fantazii se meze nekladou.
Montelungo není úplně přehledné. Bus do Greve staví na vyznačeném místě.
Z Florencie do Greve jezdí autobusová linka 365A ze stanice Montelungo kousek od hlavního florentského vlakového nádraží. Spojení jsme nalezli přes rome2rio.com, zaplatit se dá platební kartou přímo u řidiče. Je ale třeba si přijíždějící linku 365A opravdu pohlídat, ráno jsme stáli omylem na zastávce jiné linky asi 40 m vedle a když přijíždějící řidič nikoho neviděl, sotva přibrzdil a jel rovnou dál. Kdo si počká, ten se dočká, do dalšího spoje jsme už nastoupit zvládli.
Po hodince jízdy s pěknými výhledy na zvlněný toskánský venkov vystupujeme v centru Greve in Chianti. Dost prší, ale dobrou náladu si kazit nenecháme a vyzbrojení barevnými deštníky se vydáváme do kopců. Výhledy do malebné krajinky stojí za to, i když počasí není úplně eňo ňuňo. Po vrcholcích jsou rozptýlená stylová vinařství, která často nabízí i poměrně luxusní ubytování, vesměs dostupná na booking.com.
Klášter? Kdepak, zase vinařství.
Kouzlo toskánského venkova nesmyl ani déšť.
Největším zážitkem z trasy je pro nás středověká vesnička Montefioralle z 11. století, monumentálně usazená jako obří hrad na kopci kousek nad Greve in Chianti. Prý se zde narodil slavný cestovatel Amerigo Vespucci. Za deště máme tu čest projít si fantastickou spleť uliček v centru o samotě.
Okruh vinicemi zakončujeme na náměstí v Greve, se skleničkou Chianti a chutnou toskánskou fazolovou polévkou ribollita. Potvrzuju, že Chianti se hodí ke všemu!
Po stopách Etrusků a Římanů do Fiesole
Krásným a organizačně jednoduchým výletem je návštěva malebného městečka Fiesole, které leží asi 8 km severovýchodně od Florencie. Tahle původně etruská osada ze sedmého století před naším letopočtem rozhodně nabízí víc klidu a zeleně než Florencie. Právě sem Giovanni Boccaccio situoval děj Dekameronu, tady se skupina deseti mladých lidí ukrývala před morovou nákazou, která ve Florencii řádila v roce 1348, a vyprávěli si příběhy o lásce.
Ráno nasedáme ve Florencii do autobusu č. 7. Nejbližší zastávku našemu ubytování jsme si předem našli v mobilní aplikaci at (autolinee toscane), kde by měly jít koupit i lístky. My ale ještě využíváme zásobu papírových ticketů, které jsme do zásoby pořídili v automatu před letištěm. Jelikož je Fiesole součást metropolitní oblasti Florencie, stačí každému označit jen jeden za 1,70 EUR. Cestou předjíždíme několik cyklistů – klobouk dolů, z Florencie musí vyjet docela slušný kopeček.
Za asi půl hodiny už vystupujeme přímo v centru městečka, odkud je to jen kousek k archeologickému nalezišti s ruinami římského amfiteátru, přilehlých lázní a rozvalinami etruských hradeb. Součástí areálu je i muzeum, které návštěvníky provází nejen historií Etrusků a Římanů.
Areál divadla je klidný a z horních sedadel hlediště se nabízí velkolepý výhled na panorama vinic a toskánského venkova.
Veřejné lázně byly za dob Římanů běžné i v malých osadách.
Než území dnešního Toskánska dobyli Římané, vládli zde Etruskové, jejichž vyspělá civilizace byla pro Římany v mnohém vzorem. Většinou toho po nich mnoho nezbylo. Byli jsme proto zvědaví na pozůstatky etruské nekropole neboli pohřebiště (Tombe etrusche di via del Bargellino) z dob starověkého etruského Fiesole, k nimž nás za 15 minut dovedla červeně značená trasa z náměstíčka. Na místě bylo ale už jen pár vápencových bloků, které tvořily část pohřební komory.
Toho dne už jsme byli zážitků plní, ale za zmínku stojí, že ve vesničce se také nachází jedna z renesančních vil rodu Medicejských (Villa Medici de Fiesole), mecenášů umění a schopných bankéřů, kteří ovlivňovali dění nejen ve Florencii od 15. do 18. století.
Pisa s nadhledem
Možná by se zdálo, že Pisa nebude poklidným únikovým místem od přelidněné florentské metropole. Prohlídka Pisy se ale dá uskutečnit, aniž by se člověk mačkal v davu turistů. Jak na to?
Z Florencie se dá velmi jednoduše a pohodlně dostat do Pisy vlakem. Na hlavním nádraží Santa Maria Novella stačí nastoupit do jednoho z četných spojů dopravce Trenitalia a za hodinu a pár minut jste na místě. Lístky na konkrétní spoj lze pořídit dopředu třeba v aplikaci Omio (za dvě osoby kolem 500 Kč jednosměrně), dají se zakoupit i přímo na nádraží v nějakém z mnoha z automatů Trenitalia - jeden z nich se nachází hned před vstupem do nádražní haly, platit jde i kartou.
V Pise jsme nevystoupili na hlavním nádraží Pisa Centrale jako většina ostatních cestujících, ale až na následující zastávce Pisa San Rossore; odtud je to ke slavnému náměstí Piazza dei Miracoli jen asi deset minut chůze. Pozor, ne všechny spoje z florentského hlavního nádraží sem ale zajíždí.
Na Náměstí zázraků (Piazza dei Miracoli) či oficiálně Piazza del Duomo se na svěže zeleném trávníku nachází několik ohromujících staveb jako z alabastru: zvonice známá jako Šikmá věž, katedrála Santa Maria Assunta, křtitelnice Battistero di San Giovanni a působivý zastřešený hřbitov Campo Santo. Vše dohromady tvoří naprosto unikátní podívanou, která rozhodně stojí za to. V případě zájmu o prohlídku interiérů včetně výstupu na Šikmou věž je však třeba si zarezervovat lístky s předstihem (třeba v období Velikonoc byly prohlídky věže beznadějně vyprodané na celé dny dopředu).
Náměstí zázraků si ale jde relativně v klidu prohlédnout z výšky městských hradeb, Mura di Pisa.
Hradby jsou 11 metrů vysoké. Bývá tu celkem liduprázdno.
Šikmá věž by pravděpodobně bez potíží měla stát dalších 200 let, pak bude třeba dalších stavebních úprav (zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost).
Na hradby existuje několik vstupů; nejšikovnější je vyjít na ně ze západního okraje Náměstí zázraků, tj. kousek od hřbitova. Vstupné je 5 EUR na osobu, lístky jsou bez problémů dostupné na místě. Je až z podivem, jak málo lidí vstup na hradby objeví. Hradby z 12. století jsou zdařile zrekonstruované a lze si po nich udělat velmi příjemnou, asi tří kilometrovou vycházku okolo celé centrální Pisy. O zajímavé výhledy nejen dovnitř historického centra není po cestě nouze.
Jediným pozůstatkem v Pise z dob římské kolonizace jsou dnes Neronovy lázně (Baths of Nero), které se nachází poblíž hradební brány Porta Lucca. Ve středověku ale byly pojmenovány nepřesně – později se prokázalo, že ve skutečnosti byly postaveny o pár desetiletí později, až za vlády Domitiana.
Je třeba počítat s tím, že procházka po hradbách není uzavřený okruh – pokud nevystoupíte některým z bočních východů ještě dříve, konečná Vás čeká v centru města, poblíž řeky Arno. Odtud se dá příjemnou cestou, částečně podél nábřeží, dojít třeba až k hlavnímu nádraží.
Dívat se pozorně kolem sebe je tolik, jako dvakrát žít. — Leonardo Da Vinci
Musím přiznat, že toulky v okolí Florencie jsem si nakonec užila víc, než město samotné. Na její poznání je sice prodloužený víkend krátký, já jsem ale už po prvním dni stráveném v přelidněných ulicích starobylého města začala litovat, že jsem neposlechla svůj vnitřní hlas a nevybrala na velikonoční pobyt něco poklidnějšího. Nehodila jsem ale flintu do žita a víkend byl nakonec parádní! Toskánsko toho ale nabízí ještě spoustu, co už se do prodlouženého víkendu nevešlo. Tak možná příště?
Jak se ti cestopis líbil?
Hana Táborská procestovala 25 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hanko, díky, moc hezké a praktické!
Děkuju, jsem ráda, když je to aspoň trochu k užitku🙂