Ne úplně povedená vysněná Keňa
Semtam se stane, že nějaká dovolená nevyjde úplně podle plánu. Nám se to stalo zrovna v Keni.
Cestopis z roku 2024 napsal michaljakubik
Plánování cesty
Běžně plánuji dovolené tak s půlročním předstihem. Loni jsem se ale trochu zasekal, a nakonec jsem začal až 3 měsíce do odletu, což je na mě šibeniční doba, hlavně co se letenek týče. Naštěstí se nějaké našly i tak a rovnou do Keni, konkrétně do Nairobi. Bohužel multi-city Krakov – Nairobi/Mombasa – Krakov by vyšly asi na trojnásobek, tak jsem byl nucen vzít zpáteční Krakov – Nairobi. I přes to, že se jednalo o docela pozdní nákup, poprvé se mi stalo, že byly lety hned několikrát měněny. Nic ideálního, ale dalo se s tím pracovat.
Po nákupu hlavních letenek přišla má další oblíbená část – plánování a tvorba itineráře, s tím si já umím vyhrát. Mám vše do posledního puntíku naplánované, kdy, kam jít, jak se tam dostat, co navštívit, za kolik… mno, u Keni mi to bylo prd platné a hodiny a hodiny tvorby naprosto zbytečné, ale o tom až později, nebudu přeskakovat. Alespoň se o to pokusím.
Po tvorbě prvotního plánu jsem šel doladit návaznosti na vnitrostátní lety plus jednu jízdu vlakem, zažádal o ESTU (moje chyba, prvně se žádá, pak kupují letenky… ale nebyl problém ji dostat.) Všechno krásně pasovalo. Cenově jsem se teda nebezpečně přiblížil celkovému budgetu, ale vzhledem k tomu, že se jednalo téměř o třítýdenní výpravu, tak proč budget trochu nenavýšit. Letenky koupené, hotely booknuté, plány připravené, vše, krom igelitových sáčku, sbaleno a je na čase vyrazit.
Krakov - Frankfurt
Letěli jsme německou Lufthansou – naše první zkušenost s ní. Nejbližším mezinárodním letiště je pro nás Krakov, případně Katovice, ale Krakov má mnohem lepší konektivitu – většinou tedy bereme jej. Ostravu teda nezmiňuji, to je letiště pro chartery, Ryanair a jediná využitelná aerolinka pro nás je tedy LOT. Thank U, Next.
První let z Krakova do Frankfurt jsme měli již v 6:25 ráno. Původně jsem chtěl přespat na letištním hotelu, nakonec jsme se ale domluvili, že vyjedeme po půlnoci a pojedeme přímo na letiště. No, kdyby to bylo velké letiště, tak ok. Krakov je ovšem poměrně malé, i když odbaví téměř podobný počet pasažérů jako to pražské. Vše zavřeno, žádná kavárna během hodně brzkého rána ani tak. Takže jsme si chvíli poseděli. Check-in se otvírá 3 hodiny do plánovaného odletu, ale s krakovským personálem to nevypadalo moc hezky. Víc se zajímali o to, aby si s kolegy dobře pokecali a nebáli se to dát vědět celému letišti. Docela nepříjemná zkušenost. Check-in dělám online, takže jen odevzdáváme zavazadla a bereme si fyzické palubní vstupenky a směřujeme o patro výše do business salónku. Opět super, otevírá se ve čtyři. Jsou tři. To jsem samozřejmě věděl předem, ale mohli by to trochu napasovat na ty časy prvních check-inů. Co se týče salónku, tak ten je na krakovském letišti jediný. Bohužel. Byť je pěkný, moderní, svěží a čistý, tak je jednoduše malý a jediné, čeho má dostatek, je alkohol. Jídla pomálu, ale člověk se nají. Jen si nemá moc z čeho vybrat. Leda by chtěl snídat koňak.
Máme business letenky, ale ne status, takže nastupujeme jako druhá skupina. Tj. jako první. :D
První asi hodinový let je operován typickém Airbusem A320 s klasickou evropskou business třídou – záclonka. :P A samozřejmě mají větší rozteč sedadel – prvních řad má rozteč o 5 milimetrů větší, než zbylé letadlo mimo exitová sedadla. A to se vyplatí. V čem teda business třída na evropských linkách vyčnívá, když ne sedadly. Tak hlavní rozdíl, alespoň dle mě, je servis jídla. Jelikož v dnešní době ani plnohodnotní dopravci někteří omezili jídlo na krátkých letech (například Air France a KLM ne). My měli ranní let, čekala nás tedy snídaně a servis nápojů. Samozřejmě neomezeně. Dalšími výhodami je štědřejší zavazadlová politika, flexibilita (změna/storno letenek), Sky Priority a další. A pro lidi, kteří cestují častěji, tak taktéž rychlejší sbírání mil a referenčních bodů (u některých programů). Samozřejmostí většinou bývá vstup do salónku (ne ovšem vždy). Až na to poslední dvě zmiňované se dle mého business v Evropě vůbec nevyplatí a dává to pouze smysl, pokud se jedná o tzv. feeder flight v angličtině, po kterém následuje x-tý let, který trvá násobně déle.
Celkově mě Lufthansa v tomto zklamala. Check-in byl vcelku chaotický, nástup do letadla taktéž. Na snídali jsme dostali 3 plátky sýra, 2 plátky salámu a vlašák… přesněji půlku vlašského ořechu. :D Úsměvné. Mohlo by to být lepší, ale přímo špatné to asi nebylo, no.
Snídaně. No, vypadá vtipně. :)
Frankfurt - Nairobi
Ve Frankfurtu jsme měli asi dvě hodiny na přestup. Měli jsme možnost vyzkoušet dva salónky – Lufthansa a Air Canada. Jelikož letíme s Lufthansou, rozhodli jsme se pro ni. Škoda. Trochu. Salónek byl velký, čistý, s poměrně slušnou nabídkou opět alkoholu, achjo, a trochu lepší nabídkou snídaňového občerstvení. Bylo to lepší, ale od Lufthansy jsem čekal asi trochu více. Nealko mě opět trochu zklamalo. Salónek Air Canada má lepší hodnocení, ale už nemělo smysl se někam přesouvat, při relativně krátkém přestupu. Druhý let bude trvat asi 9 hodin a je operován Airbusem A340-300. Širokotrupým letadlem pro 279 pasažérů. Není to moc velké letadlo, ale asi s dvojnásobnou kapacitou oproti A320. Boarding teda začal více jak hodinu před odletem. Opět boardovací skupina 2 a jelikož menší verze A340 nemá první třídu a elitních členů je asi minimum, opět jsme nastupovali jako první. Jooo, je to příjemné. Nikdo aspoň nezaseká uličku před vámi svou neschopností.
Lufthansa je pověstná svou zastaralou business třídou. Stejně jako třeba LOT, Air India, Ethiopian Airlines a další šperky letecké dopravy. Konfigurace 2-2-2 prostě není ideální a není ani pohodlná. Zvlášť na nočních letech.
Na sedadlech již čeká velice pohodný polštářek s bavlněným povlakem, ne takovým tím umělým, jako u některých aerolinek, deka, láhev vody a amenity kit v obalu Porsche Design. Obal je super, dá se využít, obsah samotný je ale dle mého hodně slabý. Seděli jsme teda u okna na levé straně s výhledem na pidi mini motory tohoto stroje. Při vzletu to jde opravdu znát.
Letušek jsme měli v Businessu pro 30 pasažérů celkem asi 4, nebo 5, ale reálně nás obsluhovali jen dva poměrně mladě vypadající lidé. Naše strana vychytala mladou, usměvavou a velice customer-oriented letušku. Hádám tedy, že se školili, jelikož zbylé letušky spíš jen pokukovaly, zda je vše v pořádku a pouze jim vše připravovaly v kuchyňce. Do chodu kabiny se aktivně nezapojovaly. K mému velkému překvapení byl servis perfektní – rychlý, svěží, proaktivní a snad nikdy nekončící. Než jsme začali popojíždět, servis nápojů proběhl asi 4krát. Jako welcome drink dostává pasažér na výběr ze šampaňského – dle menu se jedná o Champagne Duval-Leroy Brut Réserve. Ale já se v tom nevyznám. Dále je k dispozici pomerančový džus a voda.
Pár minut po vzletu probíhá servis obědu. Jedná se o denní let, servis je tedy poklidný, systematický a efektivní. Začíná se opět servisem nápojů, následně při každém chodu jsou nápoje nabízeny znova. Oběd se skládá z pěti chodů a na výběr bývá z vícero možností. Viz níže.
Předkrm
- Plátek telecího hřbetu servírovaný s celerem, nektarinkou a estragonem
- Uzený halibut s bramborovým salátkem a okurkou (okurka setá)
- Cizrnovo-mrkový salátek s bylinkovým humusem a sezamovým krémem
Salát
- Sezónní salát s granátovým jablkem a lískovými oříšky
Hlavní chod
- Prso z poularda krmeného kukuřicí s karotkovým krémem, brokolicí a shiitake houbami nakládanými ve sherry
- Treska opečená na pánvi s omáčkou z pečené dýně, kroupové rizoto s chřestem
- Rigatoni s červeným pestem a grilovanou středomořskou zeleninou
Slaný dezert
- Chaumes, středně zralá gouda, kozí sýr a montagnolo
Sladký dezert
- Pěna z vanilkového mascarpone s malinami a citrusy
Ovšeeeeeem. Před a během online Check-inu je možnost si vybrat ze 4 speciálních jídel. Nějaké hovězí, kuřecí, vegetariánské a ryba. Víte přesně, co to bude a jak to asi bude vypadat. Toho jsme využili a objednali si Sauerbraten mit Rotkohl und Klößen. Bylo to vynikající. Opravdu. Sice to nevypadá vzhledově nejlépe, ale chuťově jedno z nejlepších jídel, které jsem kdy jedl, včetně luxusních restaurací. Neskutečné. Jestli byste měli možnost v Lufthansa Business Class vyzkoušet toto jídlo jděte po něm. 100 %. Slabinou byla prezentace. Vykydli to z těch hliníkových nádob, po tom, co to ohřáli a na talíři si s tím nepohráli. Škoda, no. U předkrmu mě zase naopak zaujal celer. V takovém sladkokyselém nálevu s jablky. Taktéž výborné. To mohlo být klidně bez toho telecího, ten celer to totálně posunul do pozadí, jak byl skvělý. Dezert byl taky výborný, plný chutí, a přitom nebyl přeslazený. Takže sice sedadla horší (pomalu instalují nová, ale zatím to má jen pár Dreamlinerů), ale servis a catering na jedničku.
Před přistáním se podávala večeře. Večeře se sestávala ze svou chodů a na hlavní chod bylo na výběr ze dvou jídel.
Hlavní jídlo
- Tataki z lososa s kořenovou zeleninou, bergamotem a kukuřicí
- Těstoviny s fazolovým ragú, zeleným chřestem a fazolkami
Dezert
- Čokoládová pěna s třešničkou
Večeře byla slabší – Ochutnal jsem obojí a jako dalo se to, ale zážitek to nebyl. Ještě rozdali malé krabičky s čokoládou a byl čas přistávat.
Typická Business třída Lufthansy
Nová Allegris Business třída (v provozu na prvních letadled od dubna)
Moc pohodlný a kvalitní polštářek.
Obstojná deka.
Amenity Kit
Amenity Kit
Oběd
Předkrm
Hlavní chod. FOtografování mi moc nejde, ale Lufthanse zase nejde plating. :D
Dezert
Večeře
Možnost č. 1
Možnost č. 2
A dezert
Letiště Nairobi
V Keni jsme byli po desáté večer. Docela mě překvapil stav letiště. Roční počet pasažérů je necelých 20 miliónů – takové středně velké letiště a k tomu se jedná o hub Sky Teamu a Kenya Airways v Africe. Tím pádem jsem čekal nějakou úroveň. Přitom to je špatně organizovaný stan. První zádrhel nastal již při výdeji kufrů. Čekali jsme nezvykle dlouho, než se začal pás vůbec hýbat s prvními kufry, následně se zasekl zjevně ze špatné údržby. Snažili se jej opravit, naštěstí se jim to po několika minutách povedlo. Mezitím se na „imigračním“ udělala řádná fronta. S imigračním to má společného jen tu řadu… nekontrolují reálně nic. To mě docela znepokojovalo. Kufry a zavazadla se skenovala rentgenem, to joooo. Asi každé třetí. A rozhodovali jste o tom vy, co proskenujete a co protáhnete bez kontroly. Skvělé. Hodně, hodně mě toto zaskočilo. No, co už. Nyní ale přichází poslední výhoda Business třídy. Při vstupu do země a kontrole vstupních dokladů jsou vyhrazené kiosky pro diplomaty/humanitární pracovníky/economy pasažéry/business pasažéry. Což znamená asi 5 minut čekání pro všechny, krom economy. Která by taktéž trvala asi stejně dlouho, ale Afričani si hlavu s časem nelámou. Hakuna Matata. A hlavně nezapomeňte, že do Keni nesmíte dovážet falešné peníze, zápalky s fosfore, mýdla s mědí, narkotika, již jednou zmiňované jednorázové plastové tašky, pornografii a, ehm, co to ta tabule na letišti píše?! Pneumatiky? Afrika, dobře, no. Vzhledem k tomu, že je relativně pozdě, máme tedy domluvený odvoz z letiště od ubytování. Sice trochu dražší, ale máme zase téměř jistotu, že se nám jen tak něco nestane.
Nairobi
Ubytování jsme byli v malém skoro až rodinném penzionu hned vedle celosvětově známému žirafímu centru s Giraffe Manor (to je to ubytko, kde s vámi přes okna snídají žirafy. :D Jedna noc tady ale vyjde asi tolik, co zpáteční business letenka, takže jsme to s radostí skippli.) Do žirafího centra jsme to měli asi 5 minut pěšky po asfaltové silnici. Vstup tady vyjde na 1200 KES a hlavním lákadlem je tady krmení žiraf. Každý návštěvník dostane malý kalíšek s nějakými granulemi a může si tím žirafy k sobě nalákat a nakrmit. Většina žiraf byla naprosto klidná a tulivá. Pokud nějaká byla agresivnější, místní zaměstnanec o to informoval dříve, než daná žirafa došla k blízkosti. Znamená to jen to, aby si lidé dávali trochu víc bacha. Přímé nebezpečí asi nehrozí, že by Vám sežrala ruka, nebo tak. Vstup je sice poměrně drahý za 5minutovou aktivitu, ale za mě to teda stojí za to. Dalším obdobným zařízením je sloní sirotčinem, na netu ovšem měli zastaralé info a mají otevřeno jen mezi 11.-12. hodinou. Což jsme nestihli první den, druhý den jsme už nemohli a následující dny jsme již byli na druhé straně Nairobi.
Muzeum Karen Blixenové
Po žirafím centru jsme se teda vydali k další aktivitě – Muzeu Karen Blixenové. Další zádrhel. Kartou se tady nedá platit. Hotově taky ne. Slavný keňský boj proti korupci. Vše se platí přes eCitizen, nebo M-Pesu. M-Pesu nemáme, jdeme platit přes eCitizen. Ten samozřejmě jede jen přes internet. Myslíte, že tady jede? Nejede.
„My friend, connect to our wifi then“.
Myslíte, že ta jede? No samozřejmě že nejede! Nebuďte naivní! Zápasilo nás tam s tím asi 20 cizinců. Nikomu to nešlo. Po dobré půlhodině došly vrátné s tím, ať jim dáme hotovost, že to teda zaplatí přes sebe. Dali jsme tedy cash a šli. Tak ještě že se proti té korupci bojuje. K prohlídce nám přidělili průvodce. Moc mu nešlo rozumět, jako typickému Afričanovi, takže to bylo velice poučné, ale asi nejsem cílová skupina podobných expozic. Barák pěkný, dokázal bych si přestavit bydlet tady. Zvlášť kdyby mě obskakovali jako bývalou paní domu. Ale jinak mi to za ty nervy a čekání asi nestálo. Pokud jste jako já a tu paní neznáte a muzeum nenavštívíte, tak asi o nic nepřijdete. Skoro určitě teda. A mimochodem tady mají i vydání té její nejslavnější knížky v češtině. Průvodce o tom neví, protože se asi dvakrát zeptal, zda jsme z Ruska, nebo někde z tama a o Česku ani neví, že existuje, ale mají ji tady.
Následně jsme se rozhodli, že pojedeme do města. Vybereme peníze a trochu se projdeme. No jako teda smrad slušný, bordel ještě větší. Nevadí, čekali jsme to. Vybrali jsme peníze a šli se projít. Neuteklo snad ani pět minut a už se nás snažili okrást. Lovely. Ještě k tomu nechutně vředovitý týpek (obličej a ramena plná velkých otevřených vředů, lahůdka) se zjevnou žloutenkou. Fyzický kontakt k nezapomenutí. Základní dezinfekce v tašce ale po útěku očividně stačila a zpětně mi nic není, takž cajk. Sotva ale schovám dezinfekci už se natahují ruce pod obličejem. Kouknu dolů a malý černoch „Muzungu, gimme money! At least a thousand Shillinks“ a já jen v hlavě „typííííčo, litr jen tak za nic, jo? No to víš, že jo.“ Pro rychlé počty stačí keňskou měnu dělit pěti. Plus mínus máte koruny. Dvě stovky jsou i na českou republiku jako dost… A v Keni toho ve správném obchodě nakoupíte fakt hodně jako. Jakože třeba plnou tašku nejen základních potravin. No, ani jsem se nenadal a už bylo okolo těch malých… ehm, dětí asi tucet. Problém. Sorry, not sorry, ale nějaké síla musela být použita. Nemyslím jakékoliv ublížení, ale protlačení se silou a následný opětovný úprk. Naštěstí se děcka dala snadno setřást, schovali jsme se v elektru, následně zalezli do evropsky vypadajícího baru, najedli se a hned vedle byl obchod – Naivash. Zašli jsme tedy nakoupit a domů. Tady v tom městě chodit nebudeme. Mezi supermarketem a silnicí nás dělilo asi 30 metrů a pět schodů. „Muzunguuuu, gimme money. For bread for my baby.“ Jako jo, zabolelo mě to, ale ne, nemůžeme pomáhat všem. Musíme odsud vypadnout. A jen tak mimochodem. ovoce je tady levnější než pečivo. Nevím, proč teda chtěla na chleba, ale opravdu nepotřebuju, aby mi žebráci doslova lezli do taxíku, ve kterém chci odjet. Byla v něm až po pás. První den a mám z toho špatný pocit, který si mi ani doteď moc nezlepšil. Šok je pro mě normální. Nějaký ten strach a tak. Ale třeba v Mexiko City to ze mě opadlo po dvou dnech. V Keni ani po třech týdnech ne. Jako chápu, že jsou chudí, ale osobně si myslím, že ti lidi si za to tady můžou sami. Neviděl jsem snahu něco zlepšit za tu dobu, co jsem tady byl. Kdo chtěl, tak pracoval a žil si až jako Evropan. Ale co jsem viděl na ulici, nebo za pár dní u Masajů, tak tady je nějaký pokrok a seberozvoj nezajímá vůbec. To u Evropana, nebo Asiata jen tak nepotkáte. Stejné jako Egypt, dle mého to bylo pod britskou vládou lepší. Byť třeba neměli samostatnost a nějakou svobodu. Ale tady se to bohužel dle mého obrátilo k horšímu. Nemají na jídlo, ale chytrý telefon je must have. Priority.
Takže žádné procházky po města a hned na ubytko.
Masajská vesnice
Další den jsme měli domluvené dvoudenní safari. Domlouval jsem jej asi dva tři měsíce předem. Měli jsme teda midrange private (tj. resort. Low-cost mívá většinou stan), ale za cenu low-costu se skupinou. Takže asi win win. Vyzvedl nás týpek v dodávce a vydali jsme se na Safari. Projížděli jsme i kolem Kibery, kterou jsem měl v plánu původně taky navštívit. V plánu jsem toho měl teda hodně, ale první dojem je nejdůležitější a Keňa si to u mě posrala. A už nikdy si to zcela nenapravila. V Keni máte na výběr z mnoha Safari. Krátkodobých v jednom parku, až po vícero denní s návštěvou třeba 5 parků během týdne. Od Low-cost výletů, po super ultra luxusní. S tím, že i ta low-cost varianta vyjde poměrně draho. Já teda vybral Amboseli. Kdybychom zde byli v období velké migrace, tak ano, vyberu si Maasai Mara, ale my byli v období sucha na jaře, takže jsem neočekával, že by to bylo něco extra tam, navíc se jedná víceméně o Serengeti, jenže v Keni. Takže kdybychom byli v Tanzánii, můžeme vyrazit právě na Serengeti. Zatímco Amboseli by mimo migraci mělo nabízet podobná zvířata plus třešničku na dortu, a to je nejvyšší hora Afriky – Kilimandžáro. To se nachází sice v Tanzánii, často je údajně zahaleno mraky, ale my měli štěstí a viděli jsme ho oba dny. Nádherné.
Před samotným Safari nám řidič nabídl zastávku u Masajů.
„Hmmm… no tak kolik?“
„35 USD per person.“
Tak jsme to vzali. Fanoušci toho úplně nejsme, ale Masajové jsou Masajové.
Dojedeme, už na nás čeká celá vesnice. Sotva nás pozdraví, už vybírají vstupné a proslovem, jak je to pro celou komunitu, a nejen pro tuhle vesnici. Zajímavé. Předvedli nám tradiční tanec s těmi slavnými masajskými skoky, i když asi skákali tak vysoko jako já se svými téměř sto kily. Přidali k tomu ale hrdelní zpěv a top už byl zážitek lepší. To bylo pěkné, ojediněle a nezapomenutelné. Tanec samotný ale nic moc. Dotancovali, dozpívali a hned nás vedli k místnímu… doktor to nazývat nebudu. Šaman to je, byť se sám nazývá doktorem. Ten nám vysvětlil, jak léčí bolest zad touto kůrou stromu, bolest hlavy kůrou stromu, problémy s klouby kůrou stromu, problémy starých můžu kůrou stromů a vzhledem k tomu, že se zde vyskytuje i žlutá zimnice, tak nám nabízel, co jiného, než prášek z kůry stromů. Jestli Vám to nedošlo, je to všechno jeden a ten stejný strom. Neměl jsem asi úplně odvahu mu říkat, že jsme očkovaní a tomu přeci jen věříme trochu více. Ale jeho nabídce odkupu kůry stromu jsme odmítli. 😊 On nás na oplátku taktně vyhnal dál. Ještě nám před neúspěšným obchodem ukázali, jak Masajové rozdělávají oheň. Ehm, viděli jste někdy Survivor? Ať český, americký, nebo švédský originál. Tihle to rozdělávali úplně stejně. Tj, neúspěšně. 😊 Asi ty stopy po pneumatikách v okolí vesnice nejsou jen od turistů. 😊 Po tom skvělém obchodu nám ukázali to, jak zde žijou. Domy mají postavené z větví stromu, které fungují jako konstrukce, na kterou následně používají směs bahna, popela a kravského hnoje. Asi tak staví baráky několik tisíc let. Pokrok nula. Příbytek je skromný, tmavý, bez komínů (větrají oknem…) a pec taky nemají. Dají tři kameny k sobě – pec. No, zajímavé. Zaprvé je zde tma a za druhé okno velikosti peněženky bez komínu úplně otevřený doutnající oheň nevyvětrá. Rozloučili jsme se teda a šli dál.
‚‚Teď půjdete za ženami“, to mě zaujalo. Chlapi totiž pasou kozy, krávy a posedávají. Nic moc nedělají. Tak jsem myslel, že uvidíme to, jak se ženy starají o vesnici. Ne. Jednalo se o Maasai market. Třeba dvacet žen sedělo v půlkruhu s dekou před sebou a vystaveným zbožím. Turisto kupuj! Bylo nám řečeno, že ženy anglicky neumí, ať se s nimi nebavíme, ať si vezmeme, co chceme, ideálně od každé a o ceně se pobavíme na konci. Zaprvé mě ty cetky nezaujaly, zadruhé každá nabízela to stejné… Shein? Nevím. Ze slušnosti jsme pobrali pár věcí, co nás alespoň trochu zaujaly. A šli ke kase.
„Maj fréénd, kolik nám za to nabídneš“ nesnáším.
„My nesmlouváme, kolik za to chceš?“
„Dobře, dám ti jednu cenu, a to moc dobrou“ začne si do ruky vyrývat kusem trávy nápis sumy. „Hmm, dva tisíce.“ Pomyslím si v hlavě.
„Jojo, dva tisíce jsem zhruba tak chtěl dát, víc ne. To berem“
„Maj frééénd, to je sedm tisíc“ …
„Tak to nechci‘
„Ale to je pro nás. Podpoř nás“
„Už jsme ti dali 70 dolarů“
„No neee, to je pro komunitu v okolí, prodej tady je ale pro nás.“
„Dva tisíce“ s těmito slovy jsem si vybral tři věci a nakonec jsme se dohodli. Dvě mističky a otvírák. Jakooooo, docela dost i tak na můj vkus. Zážitek nezapomenutelný, ale asi ne zrovna v dobrém smyslu. Pokračovali jsme tedy v jízdě do resortu. Ubytovali se a vyrazili na první game drive.
Se bojím.
Krasavica.
Proč stavět pec, když můžu k sobě dát tři šutry.
Amboseli
Bylo tedy konec března – konec období sucha. Čekal jsem, že toho moc neuvidíme, ale popravdě toho bylo mnohem víc, než jsem čekal. Neviděli jsme teda všechna zvířata, ale zeber, žiraf, slonů, hrochů či antilop a mnoho ptáků jsou tady velká množství. Co jsme neviděli… tak to byli nosorožci, lvi, supi, gepardi, buvoli, a to je asi vše z toho důležitého. Noc jsme teda strávili v resortu. Žádný luxus nečekejte u této nabídky, semtam nějaký brouček, nebo saranče velikosti golfového míčku na své posteli čekat můžete, ale vyspat se vyspíte, a dokonce i voda teče. Nevýhodou je teda signál, jako v celé Keni, ale tady nebyla ani čárka. Takže dvoudenní detox. Celkově zajímavý zážitek, jsem rád, že jsem to zažil, ale pokud byste neměli tu možnost, nebo nechtěli trávit sedm hodin v autě cestou tam, či sedm hodin cestou zpátky, tak Vám za chvíli sdělím alternativu. Tady jsem vlastně zapomněl dodat, že jsem plánoval jízdu Madaraka Expressem z Nairobi do Mombasy. Pamatujete skvělý boj proti korupci v Keni? Ani tady na to nezapomněli. Jízdenky se dají zaplatit pouze M-Pesou. M-Pesu může mít pouze keňské číslo. Keňské číslo dostanete po příjezdu do Keni. Požádal jsem agenturu, která mi zařizovala safari, zda mi to koupí. „Jasněěěě, není problém, jak dojedete, tak Váš tour Guide Vám s tím pomůže.“ Po prvním Game Drive jsme se teda domluvili, že na to koukneme. Koukli. Vyprodáno. 😊 Týden dopředu. Super. Jako by mě tady nesralo už dost věcí. „Dobré… kašlat. Máme letenky Nairobi – Kisumu – Nairobi. Přebookujeme to." To by tady ale musel být signál, aby to šlo. Takže jsme to odložili až do Nairobi, kde následně strávíme ještě dvě noci.
Druhý den jsme měli slíbený ještě 2-3hodinový game drive, podle toho, kolik uvidíme. No, protáhlo se nám to na asi pět hodin. Jako ne že bychom toho viděli málo, naopak. Ale řidiči se asi dobře jezdilo. :D nevýhodou bylo, že nezavřel pusu… A vzhledem k tomu, že toho neměl zas tolik co říct, tak velice rád opakoval jednu a tu stejnou věc. „Ah, monkey, u see ‚em? I call them blue balls, cause they have blue balls. Hahahha. Michal? U hear me? Monkey, u see ‚em? I call them blue balls, cause they have blue balls. Hahahha“ a tak to bylo u všeho.
Zase Nairobi
Po pěti hodinách jsme vyjeli směr Nairobi. V půli cesty nám zastavit v restauraci na oběd.
„A co tady servírujou“ ptám se.
„To je bufet, nabereš si, co chceš“ odpovídá.
A já tedy s nadšením vcházím. „Kolik to stojí?“, ptám se.
„Tisíc šilinků na osobu.“
„Hmmm, cena ujde, podívám se a rozhodnu se“.
Víte, co bylo v ceně? Pět prázdných gastro mís a hromada bílé rýže… koupili jsme si colu a kakaové oplatky, nebudu to protahovat. Výživný oběd. Naštěstí jsme neměli moc hlad. Takže jsme se dali na cestu. Výhledy při cestě Nairobi – Amboseli jsou fakt úchvatné. Je tady plno stánků po cestě a lidí prodávajících, ale bez stánků. Prodávají jen to, co unesou.
Když chcete jít do hospody v Česku a rozhodujete se, jestli půjdete do hospody A, nebo B. Tak si vyberete asi A, protože tam mají jiné, lepší pivo, že? Tady na to asi úplně nepřišli. A jak jsem na to přišel já, že na to nepřišli? Celé město prodává cibuli. Všichni prodejci v daném městě prodávají to stejné. A v dalším městě? Rajčata. Všichni. A v tom dalším? Pozor, změna! Cibule! A zároveň se diví, že jim to lidi nekupují. Jako nepobírám to. To není třeba 5 prodejců. To jsou možná stovky lidí a stánků prodávající jedno a to stejné. You do you.
Řidič byl sice docela otravný, co se neustálého mluvení týče, ale jako řidič byl schopný. A jelikož nám padly plány v Nairobi, požádali jsme ho, zda by nám vzal do nairobského národního parku.
„Jasné, příteli, a udělám ti to i levně. Pouze 170 dolarů já a auto.“
A já jen „Hmmm, vstup je skoro 50 dolarů na osobu, to není tak špatný deal“.
Na to přišla odpověď „Nene, my friend, vstup si zaplatíte sami, 170 dolarů jde mně“.
Takhle tady oni vydělávají. On, jako Keňan za vstup platí asi desetinu, co my. Ale dovezl nás, šlo vidět, že to auto ovládá lépe než jiní řidiči v parku, byť měli lepší auta, tak jsme se teda dohodli, že ano. Odvezl nás na ubytování v části Westlands a domluvili jsme se na dalším dni.
Druhý den brzo ráno jsme teda vyrazili směr nairobský národní park. Na netu jsem četl, že je to docela nuda, oproti safari to je nezajímavé a taaak. Moc velká očekávání jsem neměl. Naopak. Bral jsem to jako drahou vsuvku místo zrušeného trajdání po městě. Jak já se mýlil. Co jsme neviděli v Amboseli, to jsme viděli tady. Žirafy, zebry? 10× tolik, co v Amboseli. Neviděli jsme lvy? Tady prošel metr ode mě! Nosorožci? V Amboseli nejsou vůbec. V Nairobi? Viděli jsme nosorožčí orgie! Nejen my, ale další dva tucty aut voyerů. Supi, antilopy, nějaký velký plaz. Všechno bylo. Navíc to není vůbec, ale vůbec malý park. Je obrovský. A s panoramatem města je to skvělý zážitek. Za mě nairobský národní park, pokud nemůžete, nebo nechcete utrácet za drahé Safari, které je hodiny daleko.
Než nás hodil na ubytování, požádali jsme řidiče, zda by nás hodil na letiště kvůli letenkám. V mobilu šel pouze změnit termín, nebo stornovat letenky. Takže jsme to potřebovali vyřešit osobně. Vystoupíme, jdeme k terminálu, pokukujem, ať se zorientujeme a za ani ne minutu nás už osloví paní, že co potřebujeme.
„Kiosek Kenya Airways“.
„No jo, ale co přesně?“
„Přebookovat let“
„My fréééééénd, pojď se mou, to tady v Kiosku u nás uděláme.“ Nechce se mi, ale za zkoušku nic nedám.
„Co potřebujete?“ Ptá se druhá paní přímo v kiosku.
„No, my máme tady letenky bla bla bla, potřebujeme tu cestu zpátky rebooknout a protáhnout do Mombasy, ale ne novou druhou letenku. Rebooknout, abychom v Nairobi měli přestup, abychom se tady nezabývali zavazadly.“
„To nejde“
„Jde to.“ odpovídám
„Nejde!“
„Madam, opravdu to jde. Nashle“
„Stůjte, nejde. Prodáme Vám novou!“
Ale už jsme naštěstí na cestě pryč. Prostě Afričani neví, neumí, ale mají potřebu radit. A s tím jsme se bohužel setkali mnohokrát. Našli jsme kiosek Kenya Airways. Situace se ve zkrácené verzi opakovala. Na podruhé, nebo na potřetí to týpek pochopil, ale trochu jinak, než jsem chtěl. Letenka Kisumu – Mombasa s přestupem v Nairobi vyšla na 100 USD. Letenka Nairobi – Mombasa asi na 180 USD. Jenže já už Kisumu – Nairobi koupené měl. Jediné, co jsem chtěl, byl jednoduchý rebooking. Nemám sílu se hádat s hloupými lidmi. Solili jsme skoro 400 USD… hlavně, že máme ty letenky alespoň. Sice mu to trvalo asi půl hodiny, ale nakonec to zvládl. Spokojeni nastupujeme do dodávky a domlouváme se na transferu na letiště na další den. Mezitím jsme ještě dostali odvahu vyjít alespoň pár set metrů ke Keňskému národnímu muzeu. Karta ne! Hotovost ne! Opět. Po tak čtvrt hodině opět vyšla možnost platit cash. Nyní nám ale dali potvrzení platby přes M-Pesu. Náročné, zdlouhavé, ale hlavní je, že protikorupční.
Jedná se teda o muzeum dejme tomu keňské civilizace, které ukazuje způsob života v rozmezí cca 1 000 př. n. l. až do 20. století. Rozdíl tam nenajdete. To je, jako byste šli do českého skanzenu, ale ne do Rožnova, ale do skanzenu doby kamenné. Akorát že v Keni tomu říkají 20. století. Ups. Vypadla elektřina. Část muzea jsme tedy prošli po tmě.
Zajímavostí je, že značná část muzea je zasvěcena Joy Addamsové. Rodačce z Opavy. Tabule s Nápisem:
„Joy Addams
From Opava to Nairobi“
Byla pro nás velice zajímavá, jelikož máme za sebou stejnou cestu. :P Další českou a významnou stopu má Sudan, poslední samec nosorožce bílého severního. Ten je tady i vycpaný teda. Mimo toto je muzeum nic moc. Když k tomu opět přidám problémy se vstupem, tak spíše zklamání. Vedle muzea se nachází i Snake Park – čti miniaturní lowcost zoo. Uvidíte tu nějaké hady, pár krokodýlů a aligátorů zblízka. Plus nějaké želvy. Hmm, milé, ale nenadchne.
Broadwal Mall
Obchoďák, který jsme měli přes ulici od ubytování. Restaurace, kavárny, bary a hlavně supermarket. :D
Keňské národní muzeum
Nairobi - Kisumu s Kenya Airways
Následující den jsme se dočkali. Pryč z Nairobi. Původně jsem měl v plánu téměř týdenní safari, ale vyměnil jsem to za cestu na západ a nemůžu říct, že by to byla škoda. Safari super, skvělý zážitek, ale zaprvé je docela náročné a téměř jistě by se mi to po chvíli okoukalo. Amboseli a Nairobi a já osobně jsem více než spokojený. Klidně i jen nairobský park by mi stačil.
Letěli jsme s Kenya Airways – poprvé. A jako nebylo to vůbec špatné. Na netu teda inzerují, že součástí letu je i občerstvení – není. Je moc krátký a z důvodu bezpečnosti se neobsluhuje. Letěli jsme ale Embraerem 190 – úzkotrupé menší letadlo. Uspořádaní sedadel je pouze 2-2, ale sedělo se poměrně pohodlně. Zvlášť na tak krátký let naprosto dostačující. Nachází se zde zabudovaná obrazovka (byla nefunkční), nějaké zástrčky na nabíjení a jack. Velice mě to potěšilo. Moc příjemný let. Sice turbulentní, ale posádka byla moc milá.
Kisumu
Do Kisumu jsme dorazili již za soumraku. Bereme kufry a rychle volat uber. První uber 400 šilinků. Bereme. Za minutu volá. Típáme.
Píše – „Gimme a thousand shillink. You don’t gimme that, u can cancel the ride.“
Takže rušíme. Tohle se opakuje asi třikrát. Jsme nervózní. Stmívá se a nečetli jsme úplně dobré zprávy o náhodných taxících. Nakonec nám nezbývá nic jiného než vzít nějaký random tady na letišti. Bereme jej u dealera před terminálem, který nám jednoho taxikáře domluvil. Baví se spolu svahilsky. Neměl jsem z toho dobrý pocit, takže jsem začal panikařit a vymýšlet si.
„Chlape, jsi skvělý, moc děkujeme, bez tebe bychom byli ztraceni. Jsem travel blogger. Až se vrátíme, napíšu o tobě skvělou recenzi a dám v Česku o tobě vědět“
Usmál se, něco nám řekl a pak opět ještě pár slov k řidiči. Atmosféra se trochu uvolnila. Ale celou cestu šel na řidiči vidět nějaký neklid. Takž jsem ještě vytáhl jednu kartu a to tu, že jsme si ho zamluvili na celý zítřek. Hned se uvolnil a šlo vidět, že je vděčný. Domluvili jsme se asi na nějakých 5000 KES za celý den za auto a řidiče. Což je nic. Nakonec nás teda dovezl přímou před hotel, ale nervózní jsem byl celou cestu.
Ubytování jsme byli v Best Western. Výběr tady moc nebyl a tenhle hotel mi vyšel jako nejlepší poměr cena/výkon. A nakonec jsme byli spokojeni. Hotel slušný. Na tří hvězdičky vlastně moc dobrý. Restaurace otevřena nonstop, klimatizace funkční, voda taky. Takže spoko.
Na Kisumu jsme měli jen jeden celý den. Ráno nás teda řidič vyzvedl a vydali jsme se ke kisumskému muzeum. Po našich zkušenostech s platbami za vstup jsme placením pověřili našeho řidiče. Ten si nechal zaplatit vstup i za sebe. Keňané mají vstup ale za pár korun, takže cajk. Muzeum je takový skanzen/muzeum/zahrada/zoo/akvárium. Od všeho něco, ale od ničeho nic pořádného. Hlavně akvárium bylo extrémně smutné.
Impala Sanctuary
Další na řadě bylo Kisumu Impala Sancturary. Taková místní zoo přímo u Viktoriina jezera.
Opět platil řadič. Tady byl ale důkaz, že nejsme debili my, ale spíše keňská vláda. Ne a ne mu to zaplatit. Dobrou půlhodinu to zabralo. Ani vrátná si nevěděla rady. Po fakt dlouhé době se zadařilo. Vstupné je teda pálka, ale je to velice zajímavé místo. Leží teda přímo na břehu Viktoriina jezera a odpadků na jeho pobřeží a je to vlastně taková zoo. Jsou zde lvi, opice, pštrosi, prasata, buvoli a další. A taky zebry na volno. Skvělý zážitek být od nich na metr.
Bylo zde asi 5 škol na výletě. Školy jsou jinak na výletě všude a vždy. Úplné davy školáků úplně všude. A spíš jsme je zajímali my než zvířata. Pár fotek padlo… Ale opět ne moc dobrý pocit. Doslova se nás báli. Fotka a útek pryč. Vyřvávání „hey, muzungu!“ taky není zrovna dvakrát příjemné. Pár fotek jsme ale dali a šli pomalu zpět k autu.
Pokus o Ndere Island
Dalším cílem byl ostrov Ndere. Cesta byla dlouhá a bohužel končilo období sucha. Noc předtím byla silná bouřka s lijákem. Nejedna cesta byla doslova propadlá do země a často jsme museli měnit trasu. Dokud jsme nezapadli. Naštěstí jen lehce, takže po chvíli jsme se z toho vyhrabali. Řidič nás chtěl k ostrovu dostat za každou cenu, ale nakonec se nechal přemluvit, že to vidět nepotřebujeme a ať nás hodí zpátky do centra, ať si nezničí auto. Ještě jsme se nechali hodit do supermarketu, koupili nějakou vodu, nějaké místní věci na ochutnávku a něco malého i řidiči. Následně zpět na hotel a jelikož jsme byli opět spokojení, domluvili jsme si s ním i transfer na letiště.
Kisumu bylo náhrada za to původní dlouhé safari, které jsem nakonec zkrátil. Rozhodně pokud Vám nevadí dát tisícovku za letenku, případně i vlakem jet celý den, tak proč to nenavštívit. Den dva tady strávit jde. Není to must see, ale pokud člověk doletí za světla, a ne za tmy, jak my, tak se ani tolik být nemusí. V okolí je na vidění vícero věcí.
Kisumu - Nairobi - Mombasa s Kenya Airways
Následující den nás opět čekal let s Kenya Airways a na Check-inu se ujišťuji, že s námi zavazadla letí až do Mombasy. Týpek říká, že dvě letenky teda vidí a že nám je do té Mombasy odbaví. Takže úleva. Ale nešlo poznat, zda to tak udělal již týpek v Nairobi. V Nairobi máme hodinu přestup. Trochu bych se bál vyzvednutí a nového odbavení. Každopádně transit v Nairobi zjevně u vnitrostátních letů neexistuje. Sice jsme se neodbavovali, ale kontrolou jsme projít museli. BTW Keňanům nic neříká fronta a klidně si udělají svou novou a pak Vás seřvou, že nemáte předbíhat. Přesně tohle mi udělala jedna ženská a když jsem ji opáčil, že ona nestála ve frontě a já kvůli ní nestihnu navazující let, mě sjela, že tady žádné navazující lety neexistují a že jsme si všichni rovni a nejsem o nic lepší jak ona. Skvělé míchat rasismu tam, kde nemá být. Opět. Nakonec jsme to stihli, s nepříjemným zážitkem, ale stihli. Let z Nairobi do Mombasy je o něco málo delší, a tady se již nějaká ten snack podával. Konkrétně nápoj – jablečný, nebo pomerančový džus a voda + oříšky. Naprosto fajn. A dokonce i funkční obrazovka byla. Sice nepoužitelná se systémem z roku 2005, ale fungovala. Cabin crew byla taky v pohodě. Přistáváme v Mombase, bereme Uber a nyní je jízda naprosto bez problémů. Takže bereme kontakt a bude nás vozit po okolí. 😊
První den v Mombase a Fort Jesus
Ubytování jsme v Hotelu Sapphire – centrum Mombasy. Je to teda jen 3* hotel, ale již při výstupu z auta nás překvapil. Portýr, welcome drink, chladivé mentolové ručníčky a rychlý check-in, byť jsme bez ohlášení přijeli asi o dvě hodiny dříve. Pokoj obstojný, nemám co vytknout, pouze jídlo v restauraci, především snídaně jsou velice, velice slabé. À la carte na večeři se dá, ale taky žádná hitparáda.
Následující den jsme se vydali na údajně nejdůležitější památku města – Fort Jesus. Při vstupu opět bordel a chaos, ale už ne takový. Dojdeme na řadu a paní hned říká, že nám vstupenky koupí přes svou M-Pesu, když nemáme svou, stačí ji dát hotovost. Během pár sekund nám podává potvrzení platby, které nás pouští dál. Pevnost je velká, je tady co vidět. Ale je to prostě nezachovalé. Nevím, co bych tady k tomu dodal. Dovíte se trochu o způsobu života Portugalců v 16. století tady, uvidíte nějaké kostry, a to nejen zvířecí. Taková pohodová vycházka.
Mamba Village
Trochu víc mě na druhou stranu zaujala Mamba Village. Opět taková zoo, byť o něco lepší než zbylé instituce podobného rázu tady. Jsou tady především krokodýli, ale naleznete zde i hady, želvy a botanickou zahradu. V restauraci můžete krokodýla ochutnat. Ale jako nemusíte, mně to nechutnalo a popravdě mě začalo po chvíli natahovat.
Heller Park a pláže
Kousek od Mamba Village je i Heller Park. Taková za mě hodně dobrá zoo. Jsou zde volně se pohybující opice a želvy obrovské. Ty si můžete klidně pohladit a podrbat – zjevně to mají rády. Opice ne. :D Dále jsou zde k vidění hroši, motýli, žirafy a krokodýli. Tady se mi líbilo, přišlo mi, že o zvířata je vcelku dobře postaráno a výběhy mají taky dostatečně velké. Tohle bych dal na bucket list, pokud plánujete nějaký ten den v Mombase strávit.
Další dva dny jsme měli původně v plánu další Safari, Tsavo ideálně. Nechtělo se nám ale dávat za to peníze a oba jsme toho popravě viděli dost. Vydali jsme se teda na pláž. Vyzkoušeli jsme Nyali Beach (špatná) a Maasai Beach (obstojná).
Následně jsme se nechali stejný řidičem převést do Diani Beach do Resortu. Domluvili jsme se na částce 5 tisíc šilinků za asi hodinovou jízdu. Nakonec trvala hodiny dvě, díky skvělé práci trajektářů, ale co už.
Diani Beach
Ubytováni jsme byli v Diamonds Leisure. Sice 4* hotel a Leopard vedle s 5* vyšel cenově lépe, ale já vybral tenhle a podle mě jsem neudělal chybu. Pláž lepší, jídlo, pokoje a vše jsme byli spokojení, pouze semtam nějaký zaměstnanec nic moc.
Jako od spousty lidí jsem četl, že Diani Beach je nejhezčí pláž v Keni a dokonce i v Africe. No, jako, Afriku procestovanou vůbec nemám, ani svět a pláže jsem viděl teda hezčí… Za mě teda nic moc. Písek jooo, 9/10, ale zbytek… příroda v okolí 2/10, mořský život 1/10, čistota vody 3/10 voda byla relativně průzračná, ale je zde neskutečné množství chaluh, mořské trávy a dalších porostů. Takže znečištění ne lidské, ale normální přírodní. Pláž vyčistí, ale oceán ne. A další nevýhodou je obrovské množství mořských ježků. Au poslední den. Jako není špatná, ale asi bych ji tolik nechválil. Ne až do nebes.
Měli jsme pobyt s All Inclusive, jídla bylo na výběr spoustu indické, africké i mezinárodní, občas i německé, saláty, dezerty atd. Skoro vždy nám vše chutnalo, až na výjimky. Ale to už bylo asi na preferencích každého. Výběr jako v 5* hotelu v Egyptě/Turecku to rozhodně není, ale i tak jsme byli naprosto spokojení.
Ali Barbour’s Cave Restaurant
Ale i přes to jsme jeden večer vyrazili do Ali Barbour’s Cave Restaurant a nešlápli jsme vedle. Jídlo bylo fantastické, obsluha taky na místní poměry hodně dobrá. Ceny trochu vyšší než v klasické české restauraci – tady je to zážitková restaurace spíš. Můžu naprosto doporučit.
Mombasa - Nairobi s Jambojetem
Po téměř týdnu v Diani Beach a téměř 3 týdnech v Keni je na čase letět dom. Původně jsem plánoval let Diani – Nairobi, ale ani nevím, proč jsem to zaměnil za Mombasa – Nairobi. Asi lepší časy, ale to si už nepamatuju. Každopádně cesta opět dvě hodiny jízdy… nyní jsme ale měli alespoň klimatizované auto. Seznámili jsme se tady s Němcem, který tady jezdí na delší doby a má tady nějakou taxi službu. Takže jsme platili stejně, komfort byl ale větší.
Letěli jsme Jambojetem, Jídlo jsem předobjednal online (za pár korun mimochodem) a jako bylo hodně, hodně dobré. Alespoň to hovězí, ta kuřecí taštička nic moc. Ale za těch pár korun… Zatímco všechny tři lety Kenya Airways byly doprovázeny turbulencemi, tento let byl naopak velice klidný, což mě překvapilo. Popravdě to byla má první zkušenost s turbovrtulovým letadlem a pohodička.
V Nairobi nás čeká delší přestup, ale do města už neplánujeme. Check-in se tady otvíral dokonce 4 hodiny před odletem, takže zas tak dlouho jsme nečekali. Využili jsme volného vstupu do Turkish Airlines lounge, osprchovali se, najedli a osvěžili. Čeká nás noční let do Frankfurtu.
Nairobi - Frankfurt s Lufthansou
Let zpátky byl teda za mě hodně slabší než let sem. A začalo to již letuškami… byly úplně mimo. Jako by letušky z Economy narychlo přišly do Businessu a nevěděly, co dělat. Servis welcome drinků proběhl, ale ne zrovna moc příjemně. Po vzletu následovala večeře. To, že se během nočních letů ne vždy podává menu chápu, ale tím pádem by letušky měly tím tuplem vědět, co nabízejí.
„Chcete jíst?“
„No, jo, chci, no“
„A co?“
„No a z čeho mám na výběr?“
„Hovězí, ryba, nebo těstoviny“
„Hmm, no a s čím jsou ty těstoviny podávané“
„No, ehm, s omáčkou…“
„No to mi tak došlo, ale jakou?“ /Koukla se na sedadlo přede mnou, kterému servírovala těstoviny před minutou/
„Hm, takovou… smetanovou“
„Jojo, super, děkuji, tak si dám hovězí“
Mezitím už druhá ulička měla večeři rozdanou a probíhal další servis pečiva a nápojů. Mezitím obsloužili s nápoji i mě. Pomalé chaotické, kdo ví, co se stalo.
Změnili nám letadlo a sedadla u oken byla zabraná, takže jsme seděli uprostřed. Jeden u levé uličky, druhý u pravé. Jídlo samotné nebylo špatné, ale nebylo ani dobré. Snědl jsem je, ale rozhodně jsem si to neužil, jako u letu Frankfurt – Nairobi. Měli jsme nějaké hovězí se zeleninou, salát s artyčoky a čokoládovou pěnu s malinami. Ale nevím, co přesně, protože menu nebylo. Skoro celý let jsem prospal, byť jsou sedadla fakt titěrná na to, že se jedná o Business plnohodnotného dopravce. Probudil jsem se až na snídani. Což byl jogurt a miska se šunkou a sýrem. Jako ne zrovna můj typ snídaně, ale ušlo to. Takže celkově zážitek slabý, což je škoda, jelikož při předešlém letu byl zážitek naopak skvělý.
Večeře
Snídaně
Frankfurt - Krakov s Lufthansou
Ve Frankfurtu jsme měli nějakou tu hoďku čas, takže jsme opět šli do salónku. První jsme museli opustit, jelikož byl naprosto natřískaný, ale při druhém (Panorama Lounge) jsme měli štěstí a jeden stolek byl volný. Vcelku obstojný, opět ale docela slabý výběr na snídaně. Výběr alkoholu luxusní, ne že ne. Ale když já jsem spíš ten jedlík…
Ale to nejhorší, co nás čekalo bylo při posledním letu. Typická A320, kraťoučký let, co jiného čekat. Crew fantastická. Rychlá, svižná, pracovitá.
Problém? Matky a fotři. Doslova se musel odložit start, jelikož těsně před ranvejí ty matky měly totálně v p*či, zda jejich dítě bude žít, nebo umře. Nepřipoutané, ležící, stojící na sedadlech, opěrky nahoře atd. Tady obrovská pochvala pro posádku. Ti se s tím nesrali, letadlo zastavili, všechny seřvali a pokračovalo se. 😊 Jako jestli jsi matka a tvé dítě minutu do startu leží na sedadle nepřipoutané… jsi vůbec matka? Během letu už byli všichni rodiče vcelku vklidu, už si nic nedovolili. Tak, jak to má být. Opět proběhl servis snídaně, poměrně pěkné. Pečivo, nějaký jogurt s s marmeládou a pistáciemi a opět mísa se šunkou a sýry. Jelikož zde byla větší slaná mísa, najedl jsem se trochu více. A čerstvější pečivo. 😊 Let byl až na ta děcka a rodiče naprosto v pohodě. Na letišti v Krakově jsme akorát zjistili, že obě naše zavazadla jsou poškozená. Následovali jsme značení a našli reklamační přepážku. Tam to sepsali, řekli, co a jak dál a my to nahlásili. Dnes se mi ozvali s výsledkem. Takže jednoduché a rychlé.
Tipy k cestování v Keni
Nairobi: Venia Place
https://www.booking.com/hotel/ke...ce.cs.html
Rozhodně můžu doporučit, pokud se chcete vyhnout velkoměstu a mít klid. Rodinný penzion v takovém to africko-hollywoodském stylu. Sice proud vody slabší, ale jinak vše super. Na snídani Vám připraví, co jen budete chtít. Navíc je to hned vedle žirafího centra.
Nairobi: Taarifa Suites
https://www.booking.com/hotel/ke...es.cs.html
Opět mohu jen doporučit. Nachází se ve čtvrti Westland – jedné z nejlepších čtvrtí v Nairobi, čisté, moderní, na skvělé lokaci a k tomu s ochrankou. Součástí je taktéž restaurace. Poblíž Národní muzeum, či nákupní centrum.
Kisumu: Best Western
https://www.booking.com/hotel/ke...en-gb.html
Opět super hotel, menší, ale mnohem lepší, než jsem čekal. Sice dál od letiště, ale taky dál od města a je tady tedy klídek.
Mombasa: Sapphire
https://www.booking.com/hotel/ke...re.cs.html
Sice jen 3* hotel, ale není se třeba čeho bát. Pokoje hezké, čisté, moderní, voda s dostatečným tlakem. Samozřejmostí je restaurace. Nachází se přímo v centru Mombasy.
Ani jeden není TOP, ale poměr cena výkon dle mého velice dobré. Ani jeden nás přímo nenadchl, ale ani nezklamal. Hlavní účel nějakého odpočinku a spánku všechny splnily. Byli pohodlné, čisté, s možnosti stravování, se super lokalitou atd. Jedinou výtku mám asi k Venia Place, kde byl slabší proud vody.
Amboseli: AA Lodge Amboseli
https://www.booking.com/hotel/ke...i1.cs.html
Já nevím, platili jsme relativně málo (hodně, ale na poměry Safari málo), takže si asi moc stěžovat nemůžu. Ale klimatizace byla slabší a není zde absolutně vůbec signál + WIFI funguje pouze na recepci, baru a restauraci. Chlubí se to 5 hvězdičkami, sám bych tomu dal s přivřeným okem 3. Na přespání ok, semtam nějaké saranče v pokoji, ale jsme v přírodě.
Diani Beach: Diamonds Leisure Beach & Golf Resort
https://www.booking.com/hotel/ke...rt.cs.html
Za mě naprosto v pohodě resort. Žádný luxus, ale byl taky poměrně dostupný, takže poměr cena/výkon naprosto dostačující. Jídlo bylo super, lokalita taky super, pláž je rozlehlá se spoustou slunečníků a lehátek. Barů je spousta a na samotné pláži jsou minimálně dva. Alkohol v rámci All Inclusive je slabší, ale mně to nijak neomezovalo. 😊 Coly bylo dostatek. :D
Pláž čistili snad každý den, security je na každém rohu, včetně pláže. Bohužel je zde mnoho prodejců, ale s tím resort neudělá nic. Mezi lehátka nesmí, ale na samotnou pláž je resort krátký.
V celém resortu se pohybují opice, jedna se na mě ze stromu teda jako vysrala, ale agresivní (jak jsem četl) na mě nikdy nebyly. Ani při krmení. Takže v tomhle bych problém neviděl. Nevýhodou je opět slabší signál/wifi.
Celkově ale můžu jen a jen doporučit. Samozřejmě jsou v okolí lepší rezorty, ale na jiné cenové úrovni. 😊
Kontakty
Carlice Mercy
+254 792 361 288
Vyřizovali jsme s ní Safari. Byla velice ochotná, rychlá a nápomocná. Mohu jen a jen doporučit. 10/10
Moffat Maina
+254 722 807 018
Náš řidič, který nás provezl Amboseli, Nairobi a po Nairobském parku. Ukecaný, ale zkušený. Dodávku má teda starší, ale plně dostačující. Hodnotil bych ho 7,5/10.
Bernard Nunda
+254 725 358 840
Řidič v Mombase. Velice schopný, ochotný, milý chlap. Za mě 9/10.
Alkalito
+254 725 634 993
Řidič v Kisumu. Nebyl moc ukecaný, ale naopak velice, velice pokorný. A super levný. Za celý den po nás chtěl pár set korun. 8/10.
Teddy Tours and Travels
+254 704 783 366
Doprava v Diani Beach a Mombase. Moderní auto, slušný řidič. 10/10
Doprava
Jak se dostat do Keni?
Z Česka a Polska se můžete dostat do Keni přímými charterovými lety. Standardní lety jsou pak záležitostí jednoho přestupu. Nejlevněji zde vychází Brussels Airlines, EgyptAir a Ethiopian. V akci od 6 tisíc korun/zpáteční let/osoba. Topka. Ale super cena je vše do 12 tisíc. S příletem do Nairobi. Mombasa je značně dražší.
Jak cestovat po Keni?
Byť se dá Keňa teoreticky projet i autem, nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem zůstava doprava letecká. Lítají zde národní aerolinky Kenya Airways, dále Jumbojet, Fly540 a třeba Mombasa Air Safari. První dvě jsem vyzkoušel a nemám co vytknout. Na let trvající hodinu až dvě naprosto v pohodě.
Další možností je vlak. Nairobi a Mombasu spojuje nová trať postavená Číňany. Tu jsme teda nemohli vyzkoušet a to je mi velice líto. Bez toho ten zážitek z Keni není takový. Zbylé traťě jsou ovšem v horším stavu a vlaky zde údajně mívají několikahodinová zpoždění.
Na kratší vzdálenosti je super si najmout místního řidiče. Osobně mi to dává větší smysl, než si pronajímat auto za stejnou cenu... Místní budou jen rádi, že si něco vydělají a vy máte zase soukromý transfer. Cenově to snad vyjde možná i levněji.
Závěr
Celkově mě Keňa, jak jste si všimli, zaujala méně, než jsem očekával. Méně se mi líbil pouze Egypt, ale každý to má jinak. Neříkám, že bych sem znova necestoval. To ne, ale rozhodně bych se zde nehrnul. Do resortu asi jo, do vnitrozemí bych si pár let počkal minimálně. Taková velká divočina, no. Jednoduše mi tyto státy s podobnou mentalitou obyvatelstva nesedí. Jiným lidem třeba ano. Po dopsaní cestopisu připouštím, že je možná až moc negativní, ale to byly jednoduše mé pocity z cesty ještě za čerstva.
Jak se ti cestopis líbil?
michaljakubik procestoval 21 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil25 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Zdravím, po přečtení tvého cestopisu jsem si vzpomněl na historku z masajské vesnice, když jsem byl v Keni někdy před cca 20 lety....Taky se chtěli předvádět jak rozdělají oheň pomocí klacíku a dřívka....taky se jim to nějak moc nedařilo....tak to na nás zkoušeli ať ukážeme jací jsme "lovci" .... v naší skupince asi 6 lidí jsme byli 3 chlapi a 3 ženské....mým kolegům se dařilo stejně jako místním masajům....a já měl oheň rozdělaný asi za 3 minutky... :-D... a pak jsem si mohl ten "zapalovač" od nich odkoupit za patřičný bakšiš, no neber to :))))))...ještě to někde doma mám. Ale je fakt, že dnes už to vypadá asi hodně jinak. Jinak když jsem tam tehdy byl, byl s náma kolega cestovatel co tam byl asi 2 roky předtím a říkal, že když jsme vyjeli za přívoz za Mombasou směrem na Diani Beach, tak už tam bylo jen pusto prázdno....za mě tam už vedla asfaltka a působilo to už jako náznak civilizace...o dnešních cenách v Keni si nedělám iluze...
Ahoj a díky za tvé bezprostřední dojmy. Kdo chce, tak si z toho to praktické a poučné vezme. Já ty tvé pocity plně chápu. Mně osobně také nesedí destinace, kde je turista až moc závislý (rukojmím) na místních myfriendech. Bavil mě i tvůj cestopis z Egypta a nebudu určitě sama, která se bude těšit na tvé budoucí cesty a informace z nich.
Souhlas..mě osobně tyhle myfriendi kazi celou dovolenou..jdeš se najíst a celou dobu máš v hlavě že zase něco nebude sedět na uctu:(
Proto do podobných zemí už necestuju. Je to velmi jednoduché. Já si tu dovolenou zkazit nenechám :-)
přesně! :)
No jo...když oni zrovna obsadili pro mě ty nejzajímavější zeme:))
Tohle je takové vzájemné nepochopení.
Letíš do Afriky, protože máš vysněnou představu o safari a divoké přírodě a prakticky nevystoupíš ze své komfortní zóny. Žiješ v bublině turisty co se izoluje v hotelových resortech a dopravuje osobními řidiči. A oni zase mají představu o bělochovi jako chodícím bankomatu, kterému je potřeba ukázat trochu té show, aby se z něj ty peníze sypaly...
Ale já psal, proč to tak bylo.
Opravdu se nechci nechat okrást na hlavní ulici a nakazit se nějakou nemocí. Opakuji to tam snad několikrát. Opravdu mi to za to nestojí.
Rozhodně díky moc za vyprávění (i když problémy business class mi přijdou spíše úsměvné, chápu, že když člověk vysolí takové prachy, něco čeká). Nadpis mě vyděsil, do Keni jsme koupili letenky minulý týden, čekala jsem malárii nebo aspoň záplavy co teď v Nairobi byly. Nakonec jste mě spíš uklidnil. I když si říkám, jak třeba budu zvládat jejich pojetí času, takové čtení je dobrá příprava :) Určitě budeme cestovat hodně jinak, ale třeba doporučení parku Nairobi věřím, že využijeme. Díky.
Tak samozřejmě, když letím economy, tak mi stačí, aby se na mě letuška podívala při vstupu, během letu mi dala nějaké jídlo (mám to rád i u krátkých letů, ale do 4 hodin to zvládnu i bez něj...) :D a byl nějaký servis nápojů. A jsem spoko. Pozdrav, jídlo+nápoje a už si mě nemusí všímat. U Businessu opravdu člověk čeká něco jiného. Ale ty večerní lety jsou na prd skrz to jídlo a ta úzkost toho sedadla taky je mínus. Jsou prostě aerolinky, které to mají lépe udělané. Ale to já vím, ale rád zkouším nové věci. Trochu jsems tím počítal, ale nakonec mě Lufthansa i překvapila. Čekal jsem to horší. :D Ten první let byl fakt fantastický, byť sedadla trochu horší.
Pokud člověk dokáže vstřebat tu jejich mentalitu (já to zjevně nejsem) :D, tak si Keňu dokáže, hádám, pořádně užít.
Jediné co mi vadí na té slohovce, že je taková rozháraná, nic jsem si z ní neodnesl. Prostě nezáživné. Čtvrtina je o zmatených letuškách a další čtvrtina jak jsi lenošil v biznysu. Nic proti, ale pokud seš Travel blogger jak zmiňuješ výše v textu, tak by jsi měl na tom zapracovat. Přece jenom, v Lidlu nebyl moc příležitosti rozvíjet spisovatelský talent ;-)
Melounku, já travel blogger nejsem. Doufal jsem, že ta nadsázka jde z kontextu plně pochopit. :) Jinak pokud tě nebaví nějaká část, tak snad není problém ji přeskočit. :) Nebo přeskočit celý cestopis. Mně to je jedno. Já spisovatel nejsem, ale stále si stojím za tím, že ta nadsázka tam je jasná. :)
A i přes to, že jsem během studia pracoval v Lidlu, tak mám pocit, že má čeština je na vyšší úrovni jak tvá. Tak bys na tom mohl trochu zapracovat.
Já byl v Keni 2x, projel jsem všechny parky na safari, několikrát v Nairobi, Mombase, jezera.... Prostě co se dalo. Pročetl jsem cestopis a kdybych Keňu neznal, řekl bych, že je o jiné zemi.
Afrika se musí pochopit, vžít se do situace místních a pak člověk pochopí, že místní jsou fajn lidi. Napsat, že kdo chce, tak pracuje a má se skoro jako Evropan, to může jen člověk, který to nepochopil. Ano, někteří jsou tam bohatí, ale určitě ne proto, že si řekli, budu pracovat a budu bohatý. Jen vzdělání je tam neuvěřitelně drahá záležitost, kterou si může dovolit málokterý Keňan, dopřát svému dítěti. A bez vzdělání, nesežene skoro žádnou práci a když, tak takovou, kde si z výplaty pořádně nezaplatí ani jídlo pro rodinu. Takže tam nejsou žebráci, jako u nás.
Já mám takovou zkušenost, že jsem si nesl z obchodu obyčejný toastovy chléb, dal jsem půlku balení dětem a obrovská radost. Nechtěli žádné peníze, jen jídlo. Za mě Keňa asi největší srdcovka, ještě s Austrálií. 😊
Psal jsem několikrát, že to jsou mé pocity. A mé pocity jsou mé pocity. Jak to vidím já. Co se týče žebráků, těch bylo na každé ulici několik. Většina seděla a ležela, někteří aktivně chodili za různými lidmi a žebrali přímo u nich aktivně. Ale většina z nich seděla/ležela polonahá na ulici a bylo jim totálně jedno, jak vypadají a že nic nedělají. Ani ty odpadky nesbírají a netřídí (jako třeba v Egyptě...). Ale celé je to o mých pocitech, o mých zážítcích a nikde jsem v textu nezmiňoval, že je to svatá pravda. Naopak několikrát jsem psal, že jsou to mé vnitřní pocity.
Vítej v Africe!!
Očekávalo se a nakonec jste viděli aspoň tři z "Big Five" a spoustu dalších zvířat ve vícero parcích. Což by mohl být důvod ke spokojenosti.
S jiným stylem života a fungováním všude možně po Africe se samozřejmě musí počítat. A třeba smlouvání na různých trzích (i řemeslných a turistických) je toho součástí. Dobrá průprava na to už může být třeba z bližších arabských regionů.
A možná i snaha domlouvat všemožné nadálku nemusí být mnohdy nejšťastnější. Někdy to výjde skvěle, jindy zase hrozí scam od podvodníků. Dále například uvedené jídlo formou buffetu jste napřed ani neviděli a nejprve platili?
V Keni jsem zatím nebyl, ale řekl bych, že tam budou nástrahy ale i nezapomenutelná dobrodružství vesměs podobná jako i v dalších afrických zemích.
Tak Afriku za sebou vůbec nemám. Byl jsem jen v Egyptě. Pobřeží Rudého moře a vnitrozemí. Taky mi tam ti lidi vadili. Ale opravdu je to psáno tak negativně kvůli těm čerstvým pocitům. Teď to tak hrozně nevidím, i když vracet se tam jen tak nechci. :D Spolužák byl ve Rwandě a říkal, že daleko větší pohoda. Já bych čekal pravý opak. Proto jsem plán spojit Keňu s Rwandou a Ugandou opustil. Možná to byla trochu chyba.
Africe rozhodně nezávírám dveře, koneckonců vždycky byla mým nejméně oblíbeným regionem, tak se toho moc nemění. Jen to prostě není místo pro mě. Pokukuju se po Jižní Africe, nebo po některých ze zemí západní Afriky, byť se toho trochu bojím. Ale časem příjde řada i na ně. Snad. :D
Pěknej cestopis. V Africe jsi prostě chodící bankomat a musí se s tím počítat. Navyšování domluvených cen nesnáším a okamžitě ruším a domlouvám se jinde. Přitom nemám problém si za dobré služby připlatit nebo podpořit místní. Ale chci si o tom rozhodovat sám. Občas se člověk chytne do pasti při smlouvání. Naposledy jsem se nachytal u věci, kterou jsem ani moc nechtěl a tak jsem na otázku, kolik bych byl ochoten zaplatit, vesele prohlásil, že maximálně pětinu. A už jsem to za tu cenu měl. A v tu chvíli už prostě koupit musím, jinak bych si připadal trapně. Masajové jsou fajn, dobře se s nima pokecá a je s nima sranda. V minulosti to neměli jednoduchý, takže jo, vždycky od nich nějaký cetky koupíme. Občas kecají, že jsou bráchové, tak ať od každého něco koupíme, ale je to jen pohádka pro bílé. Za mě fajn destinace, relativně bezpečná, která má co nabídnout a je tam klídek- pole pole. Mimochodem, když jsem se jednoho masaje ptal, jak se řekne RYCHLE, tak se na chvíli zamyslel a pak povídá: Takové slovo my ale nemáme, nepotřebujeme ho.
No rozhodně jsou Masajové a Masajové.
U kterých jsme byli, tak vystřídají několik skupin turistů denně...
Autentičtí by určitě byli jiní. O kolik jiní to nevím, ale jiní by byli. :D Ale doufám, že bych se tam alespoň necítil jako ten bankomat na peníze.
Domorodé vesničky jsou vábnička na turisty. Ale zase je to i s programem. To mi třeba vadilo v Gambii, kdy každý večer v resortu vystupovala jiná domorodá kapela, že jim po konci představení nikdo nic nedával. Asi měli Němci pocit, že si to už zaplatili v ceně zájezdu. Jinak otázka vnímání hodnoty peněz je v Africe hodně složitá. Někdo si řekne nesmysl za nic a jindy se nám stalo, že se nás zeptala místní na poli, jestli si ji nechceme vyfotit. Tak se ptáme, kolik chce. Řekla si v přepočtu o jednu korunu. To pak není problém ji dát mnohem víc. Život tam není jednoduchý.
Tak to chodili i v Diani Beach do rezortu... jako chtěl jsem už klid a oni si Maasai Market udělali i v restauraci :D
Nad Gambiíí, Senegalem a podobně jsem taky přemýšlel, ale nemám moc odvahu. :D
Na tohle je z Afriky nejlepší JAR( i když to právě/proto není klasická hello my friend Afrika;-), služby a jídlo vynikající, příroda a safari taktéž, dá se jezdit v pohodě vlastním autem atd...
Jinak cestopis fajn👍
Na Jižní Afriku taky koumám. Jako hrozně mě láká, ale celkově ta Afrika není moc pro mě, tak jsem dost na vážkách. Ale Johannesburg a Kapské Město bych viděl moc rád, plus jejich přírodní památky. Třeba se někdy odhodlám. :D
Mně se tvůj cestopis líbil, že jsi to napsal jak to cítíš, člověk tomu věnuje úsilí, čas i peníze a někdy je zklamán.
Popravdě jsem čekal větší počet hejtovacích komentářů, protože negativních zkušeností moc nevidím. :D Takže děkuji. Fakt to byly pocity velice čerstvé. Zásádně špatná byla asi fakt jen jedna věc a to to napadení. Zbylé věci byly prkotiny, ale i ta jedna věc dokáže dost pokazit celou dovolenou a ty prkotiny se pak tím násobí.
Jinak se ke mně dostaly reakce, které tento pocit z Keni potvrzejí i u jiných lidí. Ale opět, každý je jiný. Mně nesedí Afrika, někomu zase nesedí jihovýchodní Asie.
Vstupné na ty žirafy bylo tuším 200 Kč, což mi nepřijde drahé. A v sirotčinci se slony mají aktuální info, že je třeba si rezervovat minimálně tři dny dopředu. Zatím jsme nedočetla, za mě trochu dlouhé, ale k cestopisu se vrátím a dočtu, byla jsem tam v březnu, tak mě zajímá, jak to vnímal někdo jiný :D A na letušky buďte hodní, nemají to snadné :D