CORNWALL - Pěšky z Konce země k Ještěrce - Díl 5.
Už jste někdy slyšeli o South West Coast Path? Pojďte se mnou tuto (nejen) cornwallskou pobřežní stezku procestovat s krosnou na zádech!
Cestopis z roku 2023 napsala VeronikaJehane
ZEMĚ ŠACHET A DOLŮ
Za devatero horami a devatero zátokami a za Rinsey Head leží území dolů. Už předešlého dne jsme míjely majestátní komín Engine house Wheal Propser. Podle všeho se tady těžila hlavně měď a cín. Chytré zdroje praví, že důl byl v provozu 6 let, nepřijde mi to mnoho. Hned vedle za kopcem stojící důl Trewavas byl mnohem úspěšnější, ale i ten nakonec čekalo překotné uzavření, protože jeho podmořské tunely zaplavila voda. A takových tady jistě bylo víc. Ty nejznámější ale stojí na západní straně cornwallského výběžku, tak o těch zase někdy příště.
Důl Trewavas - Engine house
PORTHLEVEN
Nevím, jestli už jsme si za tu dobu na pochodu zvykly, nebo jdeme od Marazionu jednodušším terénem. Mám ovšem pocit, že je v těchto místech stezka nějak méně kopcovitá, méně náročná a méně zarostlá. To nižší množství přerostlé vegetace je velice příjemná změna oproti tomu, co nás doposud místy potkávalo. Ono prodírat se s krosnou džunglí krušin, kopřiv a ostružiní není ani roztomilé ani kratochvílné. Nehledě na to, že vás sem tam nějaká pružnější větvička hodí pár kroků zpátky, takže si chtě nechtě přidáváte metry navíc.
Cestou míjíme několik zátok povážlivě zakousnutých do útesů. I tady úřaduje eroze, takže opět je tady na místě doporučení - pokud se nechcete koupat, k okraji útesů se raději moc nepřibližujte. Naše dnešní první město se jmenuje Porthleven. A to je konečně přístav, jak má být! Příliv je téměř na maximu a moře neklidné. To vše dohromady dává krásně dramatický obrázek typického přímořského městečka. V nohách máme prvních 6km, tak si dáváme krátký odpočinek hned u přístavní hráze, kde potkáváme velmi sympatického dědu. Sedí tady očividně už nějaký čas, užívá si čerstvého vzduchu a domů ho to ani trochu netáhne. Přisedám si k němu, nevypadá, že by mu to vadilo, a chvíli mlčky koukáme k dalekému obzoru. Je ale čas jít dál, dnes před sebou máme ještě hodně dalekou cestu, tak se s dědou rozloučíme stejně mlčky, jako jsme se přivítali, a jde se dál. Mám ale pocit, že pokud sem někdy zavítáme znova, najdeme dědu na stejném místě, kde jsme ho zanechaly :D
Porthleven -socha námořníka
Porthleven
Abychom mohly pokračovat po trase, musíme projít celým přístavem do vnitrozemí a zase zpátky k moři. Díky tomu si můžeme prohlédnout místní trhy s různými dobrotami, hand-made šperky a upomínkovými předměty. A musím říct, že jsou místní umělci opravdu šikovní! Na úvazištích se houpe pár lodiček a ve vodě jsme odhalily jednoho plavajícího otužilce. Porthleven je městečko, ze kterého dýchá přímořský klid a pohoda. Pokud teda zrovna nezuří bouře, to se vlny rozbíjejí před přístavem o promenádu a voda šplíchá až k domům. Ale při naší návštěvě se moře drželo od ulic dál.
LOE BAR - DVA SVĚTY
Hned za kopcem nás čeká úplně jiný svět. Pěšina se pozvolna ztrácí v širokém pruhu písku, na nějž z jedné strany doráží vody mořské a ze strany druhé vody jezera Bar. Jestli se za divočejších dní vody mísí, mi není známo. Kdysi ale místo tvořilo ústí řeky. Typ terénu by tomu odpovídal. Plavat v moři se tady nedoporučuje, ačkoli k tomu široká přehledná pláž zrovna vybízí. Mořské proudy jsou v těchto místech obzvláště silné, a tak nad místem většinou vlaje červená vlajka značící nebezpečí. Na následující trase už se krajina příliš nemění. Mírně zvlněná stezka nás posouvá Cornwallem stále blíž k mysu Lizard. Míjíme rozbouřené zátoky, skalnaté útesy, nad hlavami nám křičí rackové a vítr se nám snaží zacuchat vlasy ještě víc, než už po dlouhé cestě jsou. Slunce, které se včera k večeru schovalo do mraků, už se dneska neukázalo. Ale i pochmurně zamračená krajina má své tajemné kouzlo. Snad ještě víc, než ta sluncem ozářená.
Loe Bar
Loe Bar z druhé strany
HALZEPHRON INN
K pořádnému poznávacímu zájezdu neodmyslitelně patří také místní gastronomie. Ne že by toto byl klasický zájezd, jak si jej mnozí z nás představí, ale nakonec pokud chceme zemi dobře poznat, je samozřejmě na místě zaměstnat nejen zrak, čich, hmat, sluch, tyto smysly si bezpochyby přijdou na své hned krátce poté, co poprvé vystoupíme z autobusu z Londýna. Ale co buňky chuťové? Ty samozřejmě nesmí přijít zkrátka! A tak jsme se je rozhodly provětrat v tradiční hospůdce Halzephron Inn poblíž městečka Chyanvounder. Hospůdka je asi 500 let stará a dýchá z ní pohoda a pohostinnost. Stejně jako spousty další má samozřejmě i toto místo pohnutou pašeráckou historii. A tak nás zákonitě napadá otázka - byla třeba zrovna tahle hospůdka předlohou pro světoznámou Jamaica Inn? Třeba ne, ale nedivila bych se tomu. My jsme si ovšem užily přátelské prostředí a příjemné posezení doprovázené výborným a vydatným jídlem. Já osobně doporučuji tento výběr z letního menu: Butchers’ faggots in a rich sage and onion gravy, served with root mash and mushy peas. Jsou to v podstatě masové koule v husté cibulové omáčce, k tomu se podává rozmačkaní vařená kořenová zelenina a hrášek. Delikatesa! Pastva pro chuťové pohárky! Co víc dodat, vyzkoušejte sami ;)
Jak se ti cestopis líbil?
VeronikaJehane procestovala 15 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 10 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
No, tak na ty koule z vnitřností bych odvahu nenašla. Jaké to bylo? Jinak opět hltám každé slovo, doufám, že bude pokračování 😊
Ono to v podstatě bylo něco na způsob karbenátků ;) Takže ať už tam pomleli cokoliv, výsledek byl velice chutný! Pokračování určitě bude ;)