Na otočku se psem do Rakouska podruhé

"Ale já si myslím, že letos bychom měli jet zase, to už je taková tradice, víš?" řekl táta, když jsme se bavili o plánech na poslední prodloužený zářijový víkend roku 2023. Předloni jsme se vydali společně i s mojí fenkou stafordšírského bulteriéra Oggie do oblasti Salzburgu (víc jsem o tom psala tady https://www.cestujlevne.com/cest...ouska-2653), letos, abych teda neporušila tradici, jsem naplánovala výlet trochu níž na mapě než loni - do oblasti Kaprunu, kterou jsem už pár let nenavštívila, takže jsme nasedli do auta a vyrazili na čtyřdenní výlet. 

Cestou necestou do Kaprunu

Zabalit psa a ponožky - základem na dovolenou se psem je dobře si zabalit - čekala jsem jakékoliv počasí, ale především déšť a zimu, možná sníh nahoře v horách (jak jsem se jenom spletla). Zabailia jsem tedy pro psa nepromokavou pláštěnku Hurtta Monsoon, botičky (vhodné hlavně na ostrý terén nebo přechody po roštech), kvalitní bezpečnostní postoj do auta, pelíšek a pak všechy nezbytnosti od vodítek, náhubku až po psí pas, bez kterého neodjíždějte a zkrontrolujte si všechna očkování, co má pes mít, já vždycky přibalím ještě cestovní pojištění od PetExpert. Pes musí být všude na vodítku, ale nikdy nás nikdo nekontroloval a už vůbec si nestěžoval nebo špatně nekoukal. Pro sebe jsem zabalila všechno možné od vlněné čepice po sluneční brýle a nakonec jsem vynosila všechno, ty sluneční brýle asi nejvíc :)

V Kaprunu vyšlo ubytování nejlépe v Pensionu Katharinenhof, který vlastní pan Baránek a spadá do skupiny Baranek resorts. Ubytovaní jsme nakonec byli ve vedlejším penzionu, bylo to základní ubytování s milou snídaní a příjemným personálem, který mluví česky (a taky plné Čechů, kdo by to byl čekal, Kláro...). Příště bych určitě zamířila rovnou do Pension Baranekhof (https://baranekresorts.com/cs/dum/baranekhof), kde mají i skvělou restauraci a celý penzion je nově zrekonstruovaný. Všechny jejich penziony jsou dog friendly, psa jsem mohla vzít i do restaurace na večeři.

Kaprun a nejbližší okolí

Do Kaprunu se dostanete z Prahy autem za cca 6 hodin včetně zastávek na venčení a na oběd v Mekáči u Mondsee, kde je povoleno jít se psem na zahrádku. V ubytování jsme dostali zdarma guestcard, kterou jsme hned šli využít do soutěsky Sigmund-Thun-Klamm, kde jsme díky tomu měli slevu na vstupné a platili jenom 5,9 EUR za osobu, pes je zdarma (https://www.klamm-kaprun.at/en/p...urs/prices). Terén není vůbec náročný, je to hezká odpolední procházka, kterou můžete protáhnout o kousek víc - na konci soutěsky najdete jezero Klammsee s příjemnou zastávkou na pivko a štrůdl v bistu Klammseestüberl, kde jsme strávili zbytek odpoledne. Vyvenčit okolo jezera a zpátky do ubytování zabralo asi něco přes hodinu, doporučuju návštěvu v pozdějších hodinách, protože jsme nepotkali skoro nikoho.

Za přehradami Mooserboden a Wasserfallboden

Když jsem byla malá, tak jsme do Rakouska často jezdili, většinou si pamatuju jenom mlhu a déšť. Jedna z mála vzpomínek je taky na takovou divnou lanovku, co vozí autobusy. Tahle divná lanovka se mi připomněla při plánování dalšího místa, kam bychom se mohli jet podívat, a to k přehradám Mooserboden a Wasserfallboden. K přehradám se dá dostat totiž jenom pěšky (to nedělám a dělat nebudu) nebo autobusem. Pokud jedete autem, zaparkujte v parkovacím domě, který je opravdu funkční, i když na to nevypadá :) doporučuju jet do 9. až 11. patra, je to odtamtud nejblíž k zastávce autobusu, kam vás pohodlně navedou šipky, z 11. patra se taky odjíždí pryč z parkovacího domu.

První autobus vyjíždí v 8:10, nikde nebyl k dispozici časový rozpis, tak jsme jeli radši později, a to v 8:45 - zpáteční lístek za 28  EUR pro dospělého zaplatíte kartou na pokladně, autobusy nahoru jezdí vždycky po dvou a samozřejmě se sveze i pes s košíkem a za poplatek 6,5 EUR (košík se dá koupit na kase za asi 6 EUR), poslední autobusy nahoru jedou v 15:30 potom sjíždějí dolů v 16:45, ale záleží na sezóně a určitě i počasí.

Tip: Zkuste přijet brzo ráno po osmé a chytit jeden z prvních autobusů, ať se nemačkáte s množstvím turistů v autobuse a budete mít svatý klid na prozkoumání přehrad.

Cesta autobusem je sama o sobě dobrodružný zážitek a trvá okolo 20 minut - dobrodružná pro ty, kdo mají rádi napínavou jízdu tunelem ve stylu "ale to se tam přece vejde, dycky se vejde" nebo pro dobrodruhy, co se rádi kochají skvělými výhledy a nepohrdnou lanovkou po cestě. Pro zbytek normálních lidí přidávám dole fotky a chápu, pokud si necháte zážitek ujít. První část cesty vede neuvěřitelně úzkými tunely, které podle mě nikdo normální nezvládne projet, doteď moc nechápu, že jsme to zvládli bez jakékoliv škody, ale k lanovce/plošině jsme dojeli včas a v pořádku. Tady se mi právě vrací vzpomínky na lanovku, co vozí autobusy, k mému překvapení se ale nic takového nestalo. Proč? Protože před pár lety se rozhodli už nevozit autobusy samotné, ale jenom cestující, takže se můžete pokochat výhledem na hory při strmé jízdě nahoru. Navazující autobus vás pak doveze přímo až k přehradám za pár minut, určitě si sedněte vlevo po směru jízdy, ať nepřijdete o super výhledy! 

Pokud zvládnete vstát trochu dřív a být na místě okolo 9. ráno, můžete si v klidu obejít (nebo aspoň částečně) přehradu Mooserboden a přes hráz se potom dívat dolů na menší a níže položenou přehradu Wasserfallboden. V areálu u autobusových zastávek najdete restauraci, záchody (zdarma) a lavičky, kde si můžete odpočinout než vám je zasednou davy turistů. Musím říct, že jsme měli fakt štěstí na počasí, protože bylo naprosto nádherně, vlastně jsem ani nemusela moc upravovat fotky.

Pokud zvládnete ujít ještě pár kroků a výškových metrů navíc, vydejte se přes hráz na vyhlídku s křížem Höhenburg Stauseen Kaprun, jsem ráda, že jsem nebyla líná a na kopeček jsem vylezla, výhled na přehradu Wasserfallboden rozhodně stál za to. A pokud budete někoho pomlouvat, že se tam roztahuje na lavičce...tak mi věřte, že nejste jediní, kdo tam mluví česky ;) Dolů jsme se vraceli okolo 11:30, překvapivě jsme měli autobus sami pro sebe, dole na nás čekal skoro plný parkovací dům a my jsme vyrazili směr vodopády do Krimmelu.

Na preclík, pivko a vodopády

Za nejvyššími vodopády v Rakousku, Krimmel Wasserfalle, vám to potrvá z Kaprunu něco okolo hodiny cesty. Parkování vás vyjde za osobní auto okolo 6-7 EUR a my jsme zůstali na parkovišti P4. Za vstup na vodopády zaplatíte necelých 15 EUR včetně parkování (pes je zdarma), pokud si pořídíte combi ticket - víc informací najdete tady: https://www.wasserwelten-krimml....eninghours

TIP: Vedle parkoviště P4 se pasou lamy, jsou oranžový a mají ofinu, naprostá dokonalost!

V návštěvnickém centru vedle parkovišť si můžete koupit vstupenky, nekonečné množství suvenýrů a zároveň se i občerstvit, preclík a gulášovka mi ještě nikdy nezkazily náladu, takže se do téměř letního dne výborně hodily :) Vstup do "areálu" je ohraničený závorou, ale několik set metrů před ním můžete zdarma dojít na vyhlídku pod vodopád, která rozhodně stojí za to, bacha na to, že neodejdete úplně v suchu, my jsme si návštěvu nechali až po cestě zpátky k autu. Celá vycházka okolo vodopádů je "překvapivě" do kopce, ale s počtem mezizastávek, ze kterých můžete vidět vodopád z různých úhlů. Cesta je bezbariérová (pro rodiny s kočárky horší dolů než nahoru), vyhlídky pak jen některé z nich. Je na vás, jak vysoko se vyšplháte (ok, já jsem se trochu drápala do kopce, co si budem), já jsem si dala za cíl dojít do restaurace Berghotel Schönangerl (1306 m n.m.) a potom už jenom kousek na další část vodopádu k vyhlídce Staubige-Reib v 1 330 m n.m., protože v restauraci přestávali vařit v 16:00, tak abych ještě stihla povidlový knedlík po cestě zpátky! Mapa vodopádu a vyhlídek je k dispozici tady: https://www.wasserfaelle-krimml....serfallweg 

Za mě to nebyl nejhezčí vodopád v Rakousku, co jsem viděla, vodopád Gollinger a jeho okolí mi přišlo mnohem zábavnější, tady očekávejte opravdu hodně turistů a rušno, ale určitě to za výlet stojí, výhledy jsou krásné. Moc hezky píšou o další části vodopádu Krauzovi na cestách, kterým děkuju za skvělé čtení a tipy o Rakousku: https://www.krauzovinacestach.cz...y-rakousko . Možná bych změnila názor na Krimmel, kdybych se vydrápala až nahoru, tak třeba příště!

Jezero Hintersee 

Po cestě zpátky do Kaprunu jsme si udělali malou zajížďku, a to k jezeru Hintersee, které se nachází asi 45 minut daleko od vodopádů Krimmel a najdete ho v nadmořské výšce 1 313 m n. m. U jezera je vybudované parkoviště, kde pohodlně zaparkujete autem (v 18:00 jsme už nic neplatili za parkování) a projít se k němu trvá jenom pár minut. Uvítá vás, pro místo typická, otevřená kniha, za kterou se rozprostírá jezero lemované horami a menšími vodopády, naprostá nádhera. My jsme byli na místě okolo 18:00, kdy už okolo jezera nikdo nebyl, ale umím si představit, že během dne se tam tvoří zástupy turistů.

Den třetí, nejvyšší!

Den třetí patřil výletu na nejvyšší horu Rakouska, velikánovi Grossglockneru. Můžu říct, že ve Vídni jsem byla hodněkrát, ale tady na Grossglockneru jsem byla hodněkrát krát 2, protože si nepamatuju jiné místo, které bych v Rakousku navštívila víckrát za svůj život než zrovna tohle. Tento "drobný kopeček" měří 3 798 m a z Kaprunu jsme k mýtnté bráně dojeli podle mě asi za 1 - 1,5 hodiny a vjezd stál okolo 40 EUR pro osobní auto a můžete ho koupit na místě nebo online na https://www.grossglockner.at/gg/...er/voucher . K vyhlídce na samotný Grossglockner se dostanete přes Grossglockner Hochalpenstrasse, která je dlouhá celkem téměř 50 km, a jako všude platí, že čím dřív tam přijedete, tím míň buete čekat a umírat z nekonečného množství turistů. Po cestě můžete uhnout na různé vyhlídky s úplně božími výhledy, extrémně klikatou cestu si spíš užijou spolujezdci než řidiči (nebo psi, co zvrací v autě...)

Už jsem se zmínila, že zase nám přálo počasí? Já to prostě nechápu, čekala jsem od Rakouska všechno, ale úplně modré nebe a sluníčko zrova při výletu na Grossglockner? Nevím, kdo to kde zařídil, ale díky za to! Stavěli jsme náhodně po cestě, protože (ne, pořád to  počasí nechápu) nikde nebyla mlha jako vždycky takže jsme se mohli kochat každou chvilku - odpočívadla a vyhlídky Hochmais, Oberes Nassfeld, Seidlwinkel nebo parkoviště Parkplatz Fuscher Törl 2 a vyhlídka nad ním vás dostanou. Právě u posledního místa jsem letos objevila nejkurióznější výhled, a to výhled rovnou ze záchoda (jsou dokonce zdarma), pokochat se výhledem můžete na fotce níž. Celá cesta od mýta trvá k vyhlídce Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, ze které je nejlepší výhled právě na Grossglockner, okolo 40 minut (bez zastávek), cestou projedete asi milion a půl zatáček a několik tunelů. Zaparkovat se dá hned u vyhlídky, ale zase platí že kdo dřív přijede, ten líp parkuje.

Na Grossglockner se můžete dostat různě - autem, na kole, na motorce nebo dokonce pěšky. Moje kolo by to nepřežilo, kluka s motorkou nemám a pěšky to nepřipadá v úvahu. Autem jsme zaparkovali na nejodlehlejším parkovišti u vyhlídky Kaiser-Franz-Josefs-Höhe a kousek jsme pak došli pěšky. Na místě najdete parkovací dům, venkovní parkoviště a potom restauraci a obchod se suvenýry, kam se dá jít i se psem. Pamatuju si mnohem větší plochu ledovce pod Grossglocknerem pár let zpátky, teď už tam zbyla taková směšná loužička, ale výhled je to pořád parádní.

Stausee Margaritze (jezero Margaritze, 2 000 m n. m. ) se nachází pár stovek metrů z výjezdu z parkoviště u vyhlídky Kaiser-Franz-Josefs-Höhe po pravé straně. Zaparkovat můžete u restaurace Glocknerhaus Kärnten, kde zvládnete vypít pivko s výhledem na Grossglockner nebo si dát knedlík a gulášovku, moje oblíbené rakouské kombo. K jezeru se vydejte po pěšině směrem ke kapličce Kapelle beim Pasterzenhaus, cestou minete starší, zřejmě zavřený penzion Pasterzenhaus, vedle kterého se pase spousta ovcí. Asi za 20 minut pomalejší chůze dojdete na hráz jezera a pokud máte štěstí, tak se vám naskytne krásný výhled na jezero společně s vrcholkem Grossglockneru, zpátky k autu to tak moc nebolí, jak to vypadá, nahoře v restauraci třeba čeká zmíněné pivko nebo něco k jídlu, pokud máte letních 16°C, jako jsme měli my, dá se v pohodě sedět na zahrádce a kochat se výhledy.

Cestou zpátky jsme se ještě otočili vyvenčit Ogginku u jezera Zell am See a pak už jenom na skvělou večeři do Pension Baranekhof a usnout naposled pod horami. Díky, Rakousko, báječnější počasí jsme si nemohli přát, tak snad zase za rok. Když je to teda ta tradice.