Prodloužený víkend v TURECKU

Letošní jaro nestojí za nic, tak se chceme někde trochu ohřát. Musí to být prodloužený víkend, musí tam být teplo a nesmí to být drahé. Ale je teprve duben...

Letenky: Moc levných letenek na nová místa poslední dobou není, ale jednu na azair.cz vidím. Z Bratislavy do Dalamanu za 880 Kč (Ryanair). Nevím, kde je Dalaman, ale let je za tu cenu podezřele dlouhý :) Za 5 minut (google) už do Dalamanu strašně moc chci a letenky kupuji. Pro mě neznámá část Turecka, historické památky na každém kroku, krásné zátoky, hory, řeky, moře, slunce!! A taky mám ráda letiště, ze kterého můžeme pěšky až na pláž a do ubytování a tady to jde! Za dalších 5 minut už jsem věděla, že se nebudeme jen "ohřívat", to by byla škoda a asi bychom to ani nevydrželi. Necelé 3 hodiny jízdy autem z Dalamanu je totiž Pammukkale! No a půjčit si auto v zemi s extrémní inflací je docela sranda. Stejně jako všechno kolem: ubytování, jídlo, vstupy, restaurace, benzín!

Itinerář: žádná velká příprava, jen screenshoty map a zajímavostí. Malý okruh jihozápadní částí Turecka: Dalaman - Dalyan - Toparlar - Pamukkale + Hierapolis - Kibyra - Kaş - Kaputaş Beach - Patara Beach - Saklikent - Ölüdeniz - Dalaman.

Ubytování: Ubytování (booking) vybírám každou noc jinde po celé naší trase, levné, pěkné, s hodnocením 9 a více, u místních (dětem jsme vždy říkali u "hodných") lidí, s dobrou tureckou snídaní. Jen poslední noc chci pokoj u moře, abychom splnili naši původní potřebu "ohřát se". Jako vždy řadím svoje požadavky od nejlevnějších a koukám na all inclusive hotel přímo na pláži Ölüdeniz. Pro 2 za 1700 Kč/noc s večeří, snídaní, nějakou zmrzlinou a drinky od rána až do noci. Hotely fakt nemusíme, tohle je navíc ten klasicky hlučný, diskotékový, animační, ale v dubnu to nemůže být taková hrůza, 1 noc tam vydržíme a ještě se najíme před zpátečním letem. Tady ale musím zaplatit předem a doufám, že Ryanair let nezruší. Ubytování na 4 noci pro 2 se snídaní, z toho 1x all inclusive celkem: 5180 Kč.

Auto: Autopůjčovny volíme často levnější mimo letiště, většinou mívají lepší hodnocení než ty letištní, auta jsou v lepším stavu a personál je také příjemnější. Čekají nás na letišti s cedulkou, nemusíme nic hledat ani stát ve frontě, dovezou nám bezproblémové a čisté auto a za 4 dny nás odvezou až k terminálu. Auto na 4 dny včetně plného pojištění (Essence Car Rental): 2500 Kč, benzín tu prý stojí jen 20 tureckých lir (TRY) = 22 Kč!?

Den 1. - přílet, Dalyan

20.4. Na letišti nás čeká sympatický Turek s cedulkou, odveze nás do kanceláře, kde dostaneme vodu, předání auta je fofr. Majitel se ptá obvyklou otázku, kam pojedeme, a rozzáří se nad mou odpovědí, že 1. noc budeme v Dalyanu: "Ale tam já bydlím! To jste nemohli vybrat lépe! Tam se Vám bude líbit! Je tam řeka a hrobky a ..." a já se jen usmívám.. a on říká, že to asi všechno znám z Internetu a já, že jo :) Půjčují nám pěkného Fiata Fiorino, hned se v něm zabydlujeme a vyrážíme na turecké silnice!

Dalyan je malé město na stejnojmenné řece u více než 3000 let starých lýkijských hrobek. V Dalyanu bydlíme v "1. lajně" (= přímo u řeky) za krásných 1224 Kč za noc se snídaní. Mluví tu jen Turecky, ale i od toho máme ruce a nohy. "2. lajna" je o pár set korun levnější, ale bez výhledu, bez řeky... a my večer i ráno sedíme na molu a z oken pokoje (i postele) máme opravdu krásný "výhled na památku" (jak tomu říká booking). Pokoj je jednoduchý, ale velký a čistý. V noci je tu ještě zima, jen asi 9°C a nikde se netopí, ale ve skříni jsou deky navíc. Ve dne nad nimi doslova mávneme rukou, ale v noci budeme rádi, že tu jsou. 

Slunce zapadá, jdeme se projít a najíst. Vybíráme z několika desítek restaurací, tolik otevřených vedle sebe jsem několik let neviděla, a to je teprve duben, navíc mají všechny hodnocení 4 až 5! Koukáme na ceny, no tady u řeky je to síla, ale my máme řeku u pokoje, nemusíme ji mít i u večeře. Jdeme trochu dál a vybereme "tu pravou" restauraci, kde sedí hodně lidí, ta bude určitě dobrá a levná, raději to kontrolujeme venku na ceduli, ceny skoro poloviční než v těch (krásných!) restauracích přímo u řeky. A už sedíme venku na zahrádce, uvnitř je plno, objednáme si adana kebab s chilli a rybu a salát a čekáme, až se uvolní místo uvnitř, začíná nám být zima. Asi za 15 minut nám dojde, že je tu s námi zájezd anglických důchodců rozesazených po celé hospodě, cumlají pivo, začínají dokonce soutěžit a chystá se i karaoke! Nakonec se ale míst i první turecké večeře dočkáme. Kebab je výborný, později si najdu, že "adana kebab je druh kebabu typický pro město Adana ležící na jihu Turecka. Pro přípravu se používá pouze mleté skopové maso kombinované s tukem z ocasu. Toto grilované maso má výraznou chuť, protože je smíchané s mnoha druhy koření a feferonkami "pul biber". Už večer vyndáváme teplé deky, spokojeně usínáme a vždy, když se v noci napůl probudím, kontroluji přímo z postele "výhled na památku". V pořádku, svítí celou noc.

Den 2. - İztuzu Beach, Pamukkale, Hierapolis

21.4. Turecká snídaně u vody je prostě skvělá! Přišli jsme (jako vždy a všude) první, užíváme si ranní slunce a klid u řeky a všechno to turecké, domácí jídlo. I na turecký silný, oslazený čaj jsme si rychle zvykli. Stihli jsme ranní prohlídku tichého Dalyanu, celé město ještě spí. Když se vracíme na check out, ostatní teprve vstávají. Dáváme si ještě něco malého a jedeme na jih! 

Z Dalyanu jedeme nejdřív na jih kolem mokřad a jezírek na İztuzu Beach. Pláž je vlastně úzký přírodní výběžek mezi sladkovodní deltou řeky Dalyan a Středozemním mořem. Na pláži İztuzu je zakázána spousta věcí, protože zde kladou vajíčka mořské želvy (karety obrovské). Od večera do rána je pláž zavřená. Nesmí se tu ležet ani kopat nebo zapichovat slunečníky, aby se nepoškodila želví hnízda. Na pláži je hezká malinká mešita se 2 vchody (pro muže a ženy). Několik obrovských mořských želv pozorujeme v místní želví záchranné stanici a nemocnici. Vstup je zdarma, ale v dubnu žádná vejce ani malinké želvičky neuvidíte. Také jsem se pustila do záchrany želv :) Ale jen těch suchozemských na silnicích. Jedeme nahoru na vyhlídku, poslední 1,5 km musíme pěšky. Shora pláž İztuzu vypadá ještě lépe a je vidět i ústí řeky Dalyan.  

A už jedeme na sever. Zastavujeme na krátký trail k vodopádu Toparlar. Parkovné zdarma, cesta jednoduchá, voda ledová, přesto se tu někdo koupe a skáče z útesu. Na silnici zachraňuji 2. želvu!

Po 2 hodinách jízdy je tu zlatý (spíš bílý) hřeb našeho výletu: Pamukkale. "Bavlněný hrad" z travertinu. 2700 m široký a 160 m vysoký. Sem chci asi 30 let! Přijdeme schválně až kolem 18 hod. před západem slunce, jinak je tu šíleně moc lidí (i v dubnu!). Vstupné opět podražilo (inflace), dostáváme přelepené vstupenky z 200 TRY na 400 TRY, s tím jsme úplně nepočítali, ale přece to teď neotočíme. Zouváme si boty (to se tady musí), pomalu stoupáme střídavě vlažnou a teplou vodou, klouže to, ale jen místy a málo. Máme radost, že davy lidí se hrnou proti nám a v našem směru už skoro nikdo nejde :), v 8 zavírají. Koupat se tu nemá, ale spousta lidí to dělá. 

V Pamukkale jsou i termální Kleopatřiny lázně. Lázeňské město zde bylo založeno už v roce 250 př. n.l. Vstup do bazénů se platí zvlášť, ale ten už je levný a za 130 TRY se tu můžete válet v termálních pramenech a při plavání kopat do pravých antických sloupů!

Staré římské město ze 3. stol. př. n.l. Hierapolis leží v těsné blízkosti Pamukkale. Prohlížíme si zachovalé ruiny nekropole, Apollonův chrám, sarkofágové hrobky, Domiciánovu bránu a římské divadlo z 2. stol. s 30 řadami sedadel. Odtud pozorujeme i západ slunce. Na večeři jdeme do jedné z místních dobrých a levných restaurací. K pití si všude dáváme vařící turecký čaj za 5 TRY (5,50 Kč).

Den 3. - Kibyra, Kaş

22.4. Druhou noc jsme spali v domku se zahradou v pěší vzdálenosti od Pamukkale (924 Kč pro 2 s další skvělou snídaní). A míříme zase na jih. Zastavujeme ve starověké Kibyře. Tady je vstupné nízké a dá se tu strávit celý den. Místní stadion i amfiteátr jsou staré 2300 let! Obdivujeme hrobky, zrenovovanou fontánu i původní keramické vodovodní potrubí, na víc nemáme čas. Zachraňuji další želvu a už je přestávám fotit :)

Na horách je ještě sníh. Na oběd zastavujeme u stánku u silnice. Majitel se nám přijde představit, je to bývalý turecký zápasník, všude visí jeho medaile a fotky. Objednávám kokoreç (sendvič z kozích střev a vnitřností - jíst se má všechno) a köfte (turecké masové kuličky). Jídlo je výborné a levné.

3. noc jsme měli bydlet v chatce ve vnitrozemí. Majitel se omlouvá, v chajdě neteče voda, musí nám dát jiný pokoj. A jde s námi k novému kamennému domu s obrovskými posuvnými okny s výhledem na hory, s mramorovými parapety a dřevěnými překlady i podlahami a koupelnou o velikosti 25 m². Krása! A majitel se znovu omlouvá :) Původní plán odjet na večeři padá, musíme si "náš" dům pořádně užít. Nakupujeme maso a zeleninu v Carrefouru v blízkém Kaşu. A pak už se v obýváku balím do teplé deky, popíjím horký turecký čaj, Luky někde v dálce v kuchyni vaří a a já koukám ven (a vlastně i dovnitř) na tu krásu kolem.

Už máme všechny bankovky, ale je to trochu nuda. 6x Mustafa Kemal Atatürk. Bankovkou 5 TRY (5,50 Kč) platíme silný turecký čaj nebo velikou bagetu, 10 TRY stojí velká voda, 20 TRY (22 Kč) litr benzínu!, za 50 TRY se najíme ve stánku na ulici, za 100 TRY koupíme ve vybraném obchodě (muslimská země) lahev červeného vína a za 200 TRY už si pochutnáme na 2chodové večeři v restauraci. Ale za měsíc už to bude zase jinak. V Turecku je inflace 85%!

Den 4. - Patara, kaňon Saklikent, Tyrkysové pobřeží

23.4. ráno jdeme na zahradu na snídani (v ceně toho levného pokoje, ze kterého se vyklubal dům). Vypadá to tu jako v pohádce "Ubrousku, prostři se!" Zatím je tu jen ten ubrus, ale než si prohlédneme zahradu a okolí, ubrus je prostřený :) Vše domácí, turecké, ze zahrádky, od včeliček, slepiček a z místní pekárny. Voní tu rozmarýnový živý plot, slyšíme včely a všechno (kromě té žehličky) sníme!

A hurá k moři! Na každé vyhlídce snídají místní, sedí na dekách a polštářích, z piknikových košů vyndávají místní dobroty a vaří si čaj. Vše pomalu, v klidu. Starší Turci tu mají malé provizorní stánky s oříšky nebo čerstvě natrhaným ovocem.

Projíždíme tam a zpět poloostrov Kaş a objevíme krásnou pláž s několika stany, kde se právě vstává a snídá. Později na chvíli zastavujeme na oblíbené pláži Kaputaş.

Patara bylo starověké námořní a obchodní město, hlavní město Lykie. Jedeme se podívat na místní ruiny i písečné duny. Zastavujeme u závory vzdálené asi 2 km od moře a platíme každý 200 TRY (přelepená vstupenka z 90 TRY). To už je opravdu dost, navíc tu chceme být jen asi hodinu. K pláži jedeme kolem hrobek a sarkofágů.

Kaňon Saklikent v národním parku Saklikent je 18 km dlouhý, 300 metrů hluboký, je strmý a úzký a je tu asi 20 kýčovitých restaurací pro turisty. Procházka kaňonem začala moc hezky. Zaplatili jsme laciné vstupné jen 20 TRY (22 Kč) a vyšli na můstek. Mělo jít o pohodovou chůzi k vodopádu, místy ve vodě, místy na suchu. Kaňon Saklikent je schůdný od konce dubna, kdy většina sněhu z pohoří Taurus roztála a prošla soutěskou do řeky Xanthos. Letos je ale v pohoří ještě sníh, proud je silný a voda hluboká a ledová! Někteří vyrazili na vodní trail v kozačkách!, ostatní mají tenisky, sandále, kroksy, boty do vody, ale úplně nejhorší je jít bez bot. Cestou potkáváme 4 uplavané plastové boty, 2 zachráníme a 2 skončí v moři :( Brodíme se pomalu ledovou řekou proti proudu, vody přibývá, lidí ubývá. Nohy už zimou necítíme, pod vodou jsou i ostré kameny, některé zase naopak kloužou, máme kamínky v sandálech, pod vodou není nic vidět, netušíme, jak hluboko se propadneme další krok. Bojíme se, že utopíme mobily a pasy. Asi za 40 minut dojdeme k velkému kameni, k vodopádu je to ještě 700 m, řeka je ale užší, vody je čím dál víc a proud pořád silnější. U kamene se raději otáčíme, stejnou cestou se brodíme zpět, po proudu už to jde rychleji, a těšíme se na ponožky a tenisky v autě.

V autě se přezouváme a jedeme do našeho rezortu na pláži :) Naštěstí je nás tu max. 50 (kapacita 300), personálu asi víc než hostů, je úplný začátek sezóny, i na pláži jsme skoro sami. Denní i noční animační program (šipky, aqua aerobic, vědomostní a jiné soutěže) úplně všichni hosté odmítají, animační tým je bez práce, ani diskotéka se nekoná, hosté mají klid a vypadají spokojeně :) Největší atrakcí je tu pozorování paraglidistů, létají nám nad hlavami a přistávají přímo na naší pláži. V jednu chvíli jsme jich ve vzduchu napočítali 40! Jídla je tu strašně moc, nakonec večeříme jen ryby z grilu a spoustu studené i teplé zeleniny, tzatziki a gözleme. 

Den 5. - Ölüdeniz, moře, odlet

K snídani je (pro těch pár lidí) zase všeho zbytečně moc a té včerejší na venkově se stejně dlouho nic nevyrovná. Poslední den se konečně "ohříváme" na pláži a procházíme se v Modré laguně Ölüdeniz. I tady mají na pláži pěknou mešitu, vlastně dvě. Personál hotelu je usměvavý a ochotný, i když jsme tu jen na 1 noc. Na recepci nám vytiskli i letenky, na letišti chtějí papírové. Odpoledne vracíme auto a letíme zpět do Bratislavy.

Závěr:

Hezký víkend to byl a nakonec jsme se i trochu ohřáli :) Turecko je příjemné, krásné, zelené, levné (většinou), bezpečné a čisté! Silnice kvalitní, dobře značené. Všude se buduje, staví, opravuje, uklízí. Turci jsou milí a veselí. Zemi s extrémní inflací jsme si představovali úplně jinak.

Ubytování: 

Dalyan Pension (Dalyan): https://www.google.com/maps/plac...2F1tjp4kq0

Sinter Terasse House (Pamukkale): https://www.google.com/maps/plac...F1hc1mm45m

3 Oda Kaş (Kaş): https://www.google.com/maps/plac...11g2kvnmfd

Belcekum Beach Hotel (Ölüdeniz): https://www.google.com/maps/plac...2F1tfwsgg4