Cestopis

Památky Bangkoku

Po památkách bez průvodce, většinou pěšky a jak zkusit nenaletět bratrancům s tuk-tukem.
Cestopis z výpravy „Důchodci na cestách“ z roku 2018 napsal Petr Novák

Rád bydlívám na výletech v historickém centru. Kupodivu tam nejsou předražené hotely, je slušný výběr restaurací s místními specialitami, blízkost tržišť a hlavně památky jsou v dosahu pěší procházky.  V Bangkoku se nám to povedlo nad očekávání. Asi 50 metrů od Democracy monumentu, vlastně uprostřed mezi starým a novým královským palácem a všechny nejznámější waty v dosahu. Ještě doma jsem si naplánoval cestu z letiště nadzemkou a pak autobusem. Trasu jsem několikrát virtuálně prošel ( mám své zkušenosti). Vypadala v reálu úplně jinak. Zastávka nikde,  ale při jejím hledání jsem narazil na svůj první tuk-tuk. Ono vlastně  nejde na ně nenarazit. Jsou všude. Podle nastudovaných instrukcí jsem dohodl cenu a nastoupili jsme. Řidič nezklamal. Velmi pečlivě uvázal naše zavazadla a za zvuku klaksonu vyrazil. Přejel napříč šesti nebo osmiproudou ulici v plném provozu ( trošku jsem zavřel oči, jinak do osmi počítám bez problému ) a zařadil se do půlmetrové mezery mezi dva autobusy. Cestou ho zastavili jen závory u kolejí a projíždějící vlak. Dovezl nás v pořádku, velmi rychle a za dohodnutou cenu. Kufry donesl až na recepci. A s úsměvem nás předal do rukou slečny recepční.

Hotel s honosným znakem RR ( Ratchadamnoen Residence ) je čistý, klimatizovaný ( kromě haly a schodiště ) a bez výtahu. Je hic a 100% - ní vlhkost. Zřízenec nám pomáhá s kufry do třetího patra. Čumím do peněženky na nejmenší bankovku v hodnotě cca 800 našich korun a  s nablblým úsměvem ho poklonkuji ven. Zdvořile se usmíval. Začínám si zvykat. Usmívají se všichni. Ja brzy odpoledne. Po nastudování vyrážíme k nejbližšímu chrámu a do města. Loha Prasart je typický budhistický komplex chrámový komplex. je krásný a stojí za vidění. Obdivujeme..."Helou..." Oslovil nás thajský, rozzářený a mírně úslužný úsměv. Přiznávám se úsměvu, že jsme v Bangkoku poprvé. Rozzáří se mu oči. Vzápětí u nás zastavuje tuk-tuk. Čistě náhodou je to bratranec úsměvu. Na mapce nám vysvětlí co všechno a za kolik musíme vidět. Všude nás doveze a všude na nás počká. Něco jsem usmlouval, ale je to moje první setkání s bratranci a cena zůstala na násobku běžného tuk-tuku. Projel s námi čtvrť křížem krážem. Navštívili jsme tři waty, dvě místní cestovky, prodejnu hedvábí a jedno bistro, vše kromě watů patřilo dalším bratrancům. U další cestovní kanceláře jsme se rozloučili, došla mi trpělivost, bratranci od úsměvu jsem dohodl a vyplatil poněkud jinou částku a po chvíli bloudění jsme dorazili k řece a pak do míst, odkud jsem trefil do hotelu. Ostatně po dlouhé cestě a čtyřech klášterech jsme měli nárok na odpočinek.

první jízda tuk-tukem
Loha Prasart před příchodem bratranců
Wat tri
Wat Makut
najvyšší Budha v Bangkoku
rybáři na Čao Praja

 

Večer nám to nedalo a vyrazili jsme ještě jednou. Taky nás asi vyhnal hlad. Restaurací a bister je v uličkách hodně. Hned první den jsme našli velmi zvláštní jídelnu, které se otvírá až večer pro místní. Plastové židle a oplechované stoly sice nevzbuzovaly moc důvěry, ale  jídlo bylo horké a vynikající. Miluju ryby, miluju mořské plody, mám rád ostrá jídla. S výběrem nám pomohla anglicky mluvící školačka v uniformě, která byla s rodiči na večeři. I na večeři byla ve stejnokroji. Rodiny se školáky ostatně tvořily většinu hostů. Trocho ještě řešíme hygienu a pijeme vlastní balenou vodu. Ještě se procházíme nočním, slavnostně osvětleným městem. Končí právě týden oslav narozenin královny. Přez desetiproudé ulice se klenou slavnostní brány s obrazy královny, všechny stromy jsou ověnčené žárovičkami a  na Královském náměstí jsou obrovské stany k ochraně návštěvníků oslav, je přeci období dešťů. Před půlnocí jsme na hotelu s pocitem, že Bangkok nás uchvátil.

Je ráno. Snídaně je jednodušší, odpovídající velikosti hotelu. Evropská i thajská jídla. Thajská polévka po ránu se skvělá. Vyrážíme k Velkému paláci. Zastavíme se v národní galerii a kolem Sanam Luangu míříme do největšího komplexu historických budov. velký palác se jen velmi těžko dá popsat. Je to směs nádhery, historie, stavebních a uměleckých stylů, keramiky, obrazů, pozlacených chrámů i soch, barev a vůní. Nejde to popsat, musí se to vidět a zažít. Striktní omezení nefotit platí v chrámu smaragdového Budhy a  muzeu královské rodiny. Smaragdový Budha je relativně malá soška (65 cm) na velikém zlatém trůnu, pokud o ní nevíte a nehledáte ji, tak si ji ani nevšinete. Je to ale jeden z nejposvátnějších náboženských symbolů v zemi a dotknout se jí smí jen panovník a ten také několikrát ročně během obřadu mění její slavnostní roucho.  Než jsme prošli všechno bylo 15 hodin a nás vyhnali z muzea královské rodiny. O hodinu a půl později i z celého komplexu. Stejně už jsme nebyli schopni vstřebávat další nádherné zážitky. Cestou jsem si dal durianového nanuka ( manželce raději banánového ) a cosi jako grundle, smažené rybičky.  Na večeři jsme vyrazili do místní restaurace tentokrát spíše mezi větší skupiny, asi kamarádů nebo spolupracovníků. Sedí spolu kolem velkého stolu plného misek s rozličnými dobrotami, které jim takřka nepřetržitě donáší personál restaurace.

 

 

zlatá nádhera
malované příběhy
královský palác

Ráno jsme zas trochu zaspali. Je po 11 hodině a jdeme podle kanálu k Wat Pho. Míjíme chodce. "Helou..."Úsměv. Thajský, rozzářený a mírně úslužný. Aha, bratranec. Ne, ne, ne... Už mě nedostanete...Jdeme kousek spolu. " Ale Wat Pho dnes otvírá až ve 14 hodin, pane..." Jsem ve střehu. "Máte čas tak právě na projížďku po grand kanálu a návštěvu plovoucího trhu přímo v Bangkoku..." Zastavuje u nás tuk-tuk. Bratranci ! Nechci žádnou smlouvu, nechci nikam vozit. Nakonec připouštím aby mě dovezli k chrámu. Je to jen kousek. U zdi chrámu zastaví a společně se mnou dojde asi 20 metrů k řece, kde parkuje několik čluny hang yao ( úzké čluny s motorem na dlouhé tyči). Ani nevím jak, ale už smlouvám a s manželkou odjíždíme v jednom z člunů napříč přez Čao-Praja do ústí grand kanálu. Čeká nás asi jeden a půl hodinová platba místy, která jsem si ani neuměl představit. Včetně malého plovoucího trhu, několika chrámů, mnichů, krmících sumce a karasy, zkrátka nezapomenutelný zážitek. Byli to bratranci a cena je dvojnásobná, ale stejně to stálo za to. Po přistání konečně vyrážíme do chrámového komplexu Wat Pho na velkého ležícího Budhu. Další nádherný zážitek. Je ho kus. Má nádherná chodidla vykládaná perletí se 108 kladných vlastností Buddhy. Rozloučili jsme se s ploskami velikosti volejbalového hřiště a pokračujeme v prohlídce chrámu, sedících i stojících pozlacených budhů, stúp a hlavního chrámu Wat Pho s budhou na vysokém trůnu. Venku mně zaujalo i nádherné bambusové lešení. Jsou 4 hodiny a je čas se vydat podle zdí velkého paláce k hotelu. Cestou jsme minuli několik zadních branky do paláce. Nedalo mi to a u jedněch vrátek jsem manželku vyfotil. 

Večeři jsme si dali u stánku vedle jednoho z kanálů. Jídlo ještě lepší než v restauraci. Hygienu už neřešíme. Jen vodu pijeme  dál vlastní balenou.

Na člunu po velkém kanálu
Přez Čao-Praja do velkého kanálu
Největší ležící Budha v e Wat Pho
Budhova chodidla = hřiště
Řady budhů, každý jiný i stejný

Dnes vyrážíme druhým směrem podívat se na největší hroudu zlata na světě, na  5500 kilogramů těžkou sochu sedícího Buddhy z ryzího zlata. Její vznik se datuje do 13. století. Socha má  zajímavou historii. Mniši ji  kdysi ukryli před bramánci pod silnou vrstvu jílu, takže o její existenci téměř dvě stě let nikdo nevěděl. V celé své kráse se tento zlatý kolos vyloupl až v roce 1955. Dělníci sochu při stěhování poškodili a  díky tomu pod objevili uvnitř zlatou sochu. Golden Buddha Temple , chrám skrývající tuto sochu stojí uprostřed čínské čtvrti.  Prošli jsme si ji cestou tam i zpět. V Bangkoku si zvyknete na množství krámků, bister a stánků ve všech uličkách, ale v čínském městě je jich najednou desetkrát tolik a ze všech stran na vás útočí směs světel, barev, zvuků a hlavně vůní nebo pachů. Cestou zpět jsme zabrousili do krámku s čaji a kořením. Čínský majitel, stařík, odhadem osmdesátník a postupně dva jeho přicházející přátelé se mnou ochutnali asi deset druhů fantastického čaje, připravovaného vždy specificky a s obrovskou péčí a zaujetím, hlavně však i s příběhem a historií. Na jeden šálek pozval do krámku i moji a asi jeho manželku, pak jim ale zas jemným gestem naznačil, že pro klid dalšího čajového obřadu již nejsou nezbytné.  Pokusil se mě také učit zásady přípravy čaje a umění, jak si šálek  vychutnat. Koupil jsem víc než  kilo čajů. Už mám jen zbytek a ten si šetřím. Také od té doby kupuji drahé bílé čaje. Stejně to není ono. Pak jsme už značně utahaní ještě navštívili  Golden Mountain Temple, chrám zlatého pahorku. Cestou na vrcholek míjíme řady zvonků a stejně jako tisíce před námi zkoušíme na nich zahrát. výhled z vrcholku je nezapomenutelný, stejně jako celý tento den. Kolem pahorku se rozprostírají chrámy starého města a ne obzoru se tyčí hradba mrakodrapů, svědčící o prosperitě země. Cestou k hotelu jsme maličko bloudili v uličkách a nakonec nás zastihl liják. První a trval asi 10 minut, což na období dešťů bylo vlastně velmi dobré. Večer jsme našli i nóbl restauraci. Jídlo desetkrát dražší, chuť stejná. Ať žijí stánky.

Výhled na Bangkok
Chrám zlatého budhy
Zlatý budha
Na zlatý pahorek

Z těch nejproslulejších chrámů Bangkoku nám chybí už jen Wat Arun, komplex na druhém břehu řeky. Nespěcháme, cestou kolem houpačky si dáme i nějaké smažené maličké potvory na špejli. Chroupou. našli jsme i uličku s místními cestovkami, kupujeme si na další den výlet do Sangkhlaburi a Ayutthay. K Wat arunu nás dovezl přívoz z Tha Tien, kousek od Wat Pho. Je nádherně ale fouká a tak dívky na kolem projíždějících člunech piští. Vítr je zkrápí vodní tříští. Wat Arun je zas trochu jiný. Vystoupáme po strmém schodišti a procházíme se po  ochozu. Bangkok je postaven v rovině a tak každá vyvýšenina skýtá nádherné panorama. Oslovil nás  mladík kolem pětatřiceti. Je zde s přítelkyní a je z  Argentiny.  Slyšel nás mluvit česky a má potřebu nám sdělit, že v Praze studoval na ČVUT stavařinu.  Pochvíli se domluvíme. Studoval stejnou školu jako my s manželkou. Najednou je svět o poznání menší a hezčí. Vracíme se přívozem zpět a jdeme  si před cestou na hotel odpočinout do klidu Saranrom Parku.  Domlouváme se, že nový Bangkok s jeho mrakodrapy a nákupními centry přenecháme koupěchtivým. Teď raději odpočinek a noční trhy. Navečer zas vyrážíme ke královskému zámku a dusit zoo. Celé Královské náměstí je zastavěno čtyřmi obrovskými stany. Je noc a tak se na jejich výzdobě tvrdě pracuje. Za stany k oslavám jsme nakonec byli  moc rádi. Zastihla nás druhá průtrž mračen, tentokrát však trvala poněkud déle, ale posléze už nebyla tak vydatná a jezdily tuk-tuky.

Wat Arun
Trůnní sál
zákoutí Saranrom Parku
Stan pro oslavu narozenin královny
Wat Arun

Velmi brzy ráno ještě před snídaní nás vyzvedává mikrobus. Nabíráme několik dalších souputníků z jiných hotelů a vyrážíme vstříc daleko starobylejším městům vyrvaných z náručí džungle. Je to výlet zakoupený v místní cestovce s anglicky hovořícím průvodcem. Docela rád jsem organizaci dne přenechal odborníkům. Ale Ayutthaya je sama o sobě na samostatné vyprávění. Je obrovský komplex několika chrámů.

Ztracená tvář, kterou na denní světlo vynesly kořeny.

Ayutthaya

Královský palác a Dusit zoo.

Koh Chang

Zážitky pro tebe sepsal Petr Novák

28. 02. 2019, poslední aktualizace 2019-07-20T14:42:12+02:00

Petr Novák žije v České republice a procestoval 32 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 7 měsíců, napsal pro tebe 3 cestopisy .

Komentáře

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 11 minut
Autem po krásách Brazílie
Aneta Nováková 2019-08-18T23:04:14+02:00 21 komentářů
Brazílie 2019

Přes národní parky až po pobřeží do Ria a zpět...

Čtení na 5 minut
Jsou SEYCHELLES opravdu podle obrázku co nám google ukazuje?
Exploring Travel 2019-08-18T20:29:42+02:00 4 komentáře
Seychely 2016

Vánoce na SEYCHELLES. Propršený celý týden a sluníčko jen poslední dva dny. Štěstí nám moc nepřálo.

Čtení na 1 minutu
Petrohrad
cizy 2019-08-18T11:35:39+02:00 0 komentářů
Rusko 2019

Jarný lenivý predĺžený víkend v ruskom “hlavnom meste severu” s jednodňovým odskočením si do Vyborgu.

Čtení na 9 minut
Opel Astra in the middle of Negev desert
LNS LND 2019-08-17T20:42:52+02:00 0 komentářů
Izrael 2018

Týdenní roadtrip po Izraeli.

Další cestopisy