Exotika... wow! Ráj na zemi... kde to je?
V jednom z příspěvků jsem se dočetl, čímž jsem si uvědomí, že mi to před léty říkal i kamarád, že na Mauritiu to bylo fajn, ale není to takové to wau z exotiky či "ráj na zemi".
Čímž mě napadlo, která země, či konkrétní místo (či více míst) ve vás tento dojem probudilo?
Je třeba se na to podívat jinak. Čím člověk více cestuje a vidí tak postupem času ten wow efekt klesá. Když se podívám na sebe tak před 20 lety jsem byl úplně v extázi z první "exotiky" což byla kombinace Singapuru, Bangkoku a KL. V Bangkoku při první návštěvě vysoké stovky fotek chrámů, každého detailu. Při druhé cestě tamtéž stále velké nadšení a hodně fotek, při čtvrté a páté cestě do Thajska už to logicky bylo slabší, chrámy byly v podstatě všude stejné, jednou Budha ležící, jednou stojící, do toho ty stejné sošky, draci, lvi, hadi... Takže dnes vejdu do chrámu, podívám se, udělám pár fotek a jdu dál.
Co se tyce Mauricia, byli jsme jen par dni na jihu ostrova (pak preleteli na Reunion), ale rovnez se u me nejaky specialni wow efekt z Mauricia nekonal. Mam pocit, ze u MIGUELASe take moc ne ... To uz krasne Seychely byly neco uzasneho (nebo na turistiku prekrasny Reunion).
Osobne dostavam wow efekty poslednich 20 let, kdyz navstivim nejake nove kouty zejmena Brazilie a Kolumbie. Samozrejme i jisty wow efekt clovek muze chytit v blizke exotice treba v Alpach ci v Bosne (v kanonu mezi Banja Lukou a Jajcemi treba), atd. atd., atd. ....
Já ty wau efekty mám jak z čeho a jak kde. Poprvé jsem byl vyplesklý co se týče přírody na Martiniku. Daleko vetší pecka bylo Tahiti spolu s Moorea. Tam je ta příroda něco neuvěřitelného. Co se týče pláží tak asi top Maupiti a mám rád své skryté na PhiPhi + PhraNang na Railay. Podmořský svět a fotogeničnost jednoznačně Bora-Bora. Když to vezmu komplexně, tak jsem stále vyplesklý z Thajska (byl jsem 3x) a budu se sem ještě vracet.
To je jako s pornem - dříve 50-tá kopie VHS a obrovský wow efekt a dnes full HD a téměř bez zájmu.
Tak ono je to logické, protože dřív, když nebyl internet, tak bylo všechno poprvý. Teď když někam jedu, tak už dopředu vím, co kde uvidím a jak to bude vypadat. Plus samozřejmě to, že člověk už má něco nacestováno. Je to stejný jako let letadlem. Dřív jsem se vždy těšil na jídlo a co budou mít v zábavním systému, teď se těším tak maximálně na víno a jak se během cesty prospím. Jinak za mě Mauritius taky nic extra a ty očekávání většiny jsou klidně způsobený známkama. Ty zná každý a vždy to byl symbol něčeho výjimečného. Asi není náhodou, že ty tři nejcenější nakonec skončily v Česku.
Jak píše Miguelas výše... pro mě největší wow efekt měla před lety moje první návštěva Švýcarska. Přijel jsem odpoledne vlakem do Pontresiny, bylo zataženo, lilo a kromě šedi nebylo nic vidět. Šel jsem pěšky údolím Val Roseg, na konci jsem se ubytoval a pořád přemýšlel, kde sakra je to nádherné Švýcarsko... Ráno jsem se podíval z okna, bylo azuro, a před okny hotelu zasněžené berninské štíty, z kterých stékaly vodopády... to byla pecka, na kterou nikdy nezapomenu. Musel mě slyšet celý hotel. :-)
Pak jsem wow zažil ještě mnohokrát, namátkou v Jordánsku, Gruzii, Sahara v Maroku, Norsko, Mallorka, Azory, Yosemite... v poslední době třeba Guatemala a pokaždé znovu a znovu mě dostává do kolen Island.
Je to jako drogová závislost, člověk stale potřebuje větší dávku. Pro mne asi Tonsai a Railey v Thajsku
U mňa jednoznačne Nórsko,roadtrip po Škandinávii v roku 2013. Wow efekt z Nórska neprekonal ani Island s polarnou ziarou, Svajciarsko, Yosemite,alebo milovana India.
No a Mauricius podľa môjho názoru krása (známky ma vôbec nezaujímajú 😁 ).
Známky mě nezajímají, před muzeem v Port Louis jsem teď stál a nešel dovnitř z jediného důvodu - zákaz focení. Na taková místa ze zásady nechodím. Ty známky tam jsou chráněny i před světlem a pohled na ně se otevírá jen v určitých časových oknech. Kdo navštívil tak potvrdí nebo vyvrátí.
Z míst, kde jsem nebyl bych viděl jako wow Fr. Polynésii, Havaj a Seychely.
Kde jsem byl a sedl si na zadek bude měsíční trip po všech NP západu USA, Karibik, v Asii Thajsko/Filipíny/Indonésie/Barma/Vietnam, velmi slušná je střední a jižní Amerika...
Letos nej destinace byla Panama, Bocas del Toro a Isla Zapatilla2, to je pro mně etalon ráje. Kulturním rájem byl zase letos Baalbek...
Pro me teda wow efekt mel pred 20 lety Egypt, cesta na vlastni pest podel Nilu. No a pak pozdeji Peru (Machu Picchu, Nazca atd.) Ted z poslednich let jak pisete, uz clovek potrebuje vetsi davku, ale treba zatoka Orosei na Sardinii a snorchlovani tam.
Pro mě jsou wow zážitky většinou spojené s místními obyvateli. Namířena brokovnice v domorodé vesnici v Malajsii, návštěva posvátného stromu, kde se provádí obřízka nebo snaha přepít partu popelářů ve Vietnamu. Tomu se žadné pláže na světě nevyrovnají.
Austrália 12 Apoštolov a potápanie na Veľkej korálovej bariére. USA roadtrip po juhozápade a hlavne jazda pobrežnou cestou č. 1 po pobreží Tichého oceánu medzi LA a SF, niečo úžasné.
Nepál, než se z něho stala masovka. Mauretánie a opakovaně Sahara. Obecně cestování z dob před rozmachem internetu a chytrými telefony mi pokaždé přišlo mnohem víc 'wow', jak už tu někdo ostatně psal.
Nejsilnější zážitky mám spojené s místními. Wow efekt naposled před několika týdny ve vesničce Bhalil v Maroku.
Azul napsal(a):Nepál, než se z něho stala masovka. Mauretánie a opakovaně Sahara. Obecně cestování z dob před rozmachem internetu a chytrými telefony mi pokaždé přišlo mnohem víc 'wow', jak už tu někdo ostatně psal.
S nástupem globalizace a levného létání se cestování pozvolna přeměnilo na výletování, kde je úplně fuk, kde jste a jak to vnímáte, záleží jen na vlastní definici a sumě peněz, kolik jste ochotní do toho vrazit.
Na turisty narazíte všude, nakonec může být zajímavější nějaká zapadlá dolina pod Vtáčnikom než osamělý ostrov na konci světa.
Samozřejmě stále je pár velmi obtížně dostupných končin, ať již z vízových či válečných/bezpečnostních důvodů, ale i to je dnes jen otázkou peněz a vůle.
Čili asi to nemá smysl srovnávat - každý hledá něco trochu jiného.
Pro mě byl asi největší zážitek bornejská Semporna. To podle mě už nic nepřekoná. Nejenže tam byla neskutečně nádherná příroda a moře, ale nejsilnější to bylo s kombinací obrovský chudoby místních lidí, který čekají na zbytky po turistických lodí narvaných Číňanama.
Nemám toho tolik nacestováno, jako většina z vás. Dalo by se ale říct, že pojítkem všech mých míst s wow efektem je málo lidí. V Jordánsku nejvíc Wadi Rum, v Panamě San Blas, jako celek azorský Sao Miguel a Island i s polární září. Trochu sem ulítlej na živly. Jistotou je moře a vulkány. Moře, když je ideálně divoké. Jak ze souše, tak na plachetnici. Sopky, ať už právě na Islandu nebo azorech, ale i Pico de Teide, Etna a Vulcano. Etna a Vulcano zmiňuji i protože sem tam byl prvně před 20ti lety.
Moc mě mrzelo, že mi pandemie znemožnila jet na Reunion. A mám ještě pár dalších míst “v šuplíku”.
Ano, internet trochu tlumí wow efekt. Z fotek, videí a cestopisů ale nesálá atmosféra toho místa. Která mě naopak mnohdy mile překvapí. Ale hlavně bez internetu by mě třeba ani nenapadlo do některých destinací jet a už vůbec plánovat tam cestu. Škoda, že je tak málo peněz a času :-)
U mě se nejvíc wow efekt objeví někde v krásných odlehlých horách (nejlíp s ledovci), kde je minimum civilizace a lidí. Nepozoruju snad ani, že bych v těchto místech měl wow efekt postupně slabší, když už jsem viděl takových hor spoustu. Ani předchozí prohlížení fotek na internetu ho nezeslabí. Nakonec i před internetem byly knihy, časopisy, dokumenty v TV a cestovatelské přednášky s promítáním fotek. Na internetu se vše najde snadněji, takže základní představu o místě má skoro každý, ale jak píše Standa, atmosféra a dojem na místě se předem nezíská. Jako příklad můžu uvést mnoho míst v Andách, na Novém Zélandu, severní Norsko, Aljaška a západ Kanady, Nepál (na odbočkách mimo hlavní treky).
Asi mi wow efekt trochu klesl u běžných sopek oproti první cestě na ně, protože to jsem byl kromě Vesuvu a Vulcana (tam i na dně kráteru) i na vrcholu Stromboli se spaním v horní části a díval jsem se na erupce i do kráteru Etny (skoro kolmo dolů).
Vzpomněl jsem si, jak jsem před začátkem mého samostatného cestování byl na promítání o NZ a viděl jsem tam fotku těchto hodin ve městě Hokitika https://eu.zonerama.com/liborste.../128225165 s komentářem, že je to poslední město na západním pobřeží Jižního ostrova a pak už je až na pár osad jen divočina. Když jsem je viděl poprvé naživo, bylo to wow, já jsem tady! Když jsem je viděl v úvodu mé čtvrté cesty po NZ (z níž je fotka) počtvrté, byl to samozřejmě rozdíl, ale stejně jsem si NZ projel s chutí dost důkladně a třeba Milford Sound jsem navštívil před treky a i po nich tj. celkem už 5x (ten se neomrzí).
Abych se vrátil k původnímu dotazu na wow z exotiky či "ráj na zemi", čímž byl myšlený asi nějaký tropický ostrov. Na Mauriciu jsem nebyl, ale podobný komentář už jsem četl i dřív. Vzhledem k tomu, že mám jako Standa pojítko s wow efektem málo lidí, a na rozdíl od většiny lidí nepožaduju ubytování běžného standardu (luxus už vůbec ne), běžné restaurace s běžným jídlem a služby (stačí nějaké ubytko a jídlo), pro mě takový ráj byl třeba ostrov Ay v Banda Islands, kde jsem byl v tu dobu jediný cizinec a měl jsem pláž na západě ostrova jen pro sebe (je tam jen 1 vesnice): https://eu.zonerama.com/liborste...74239518 K tomu jsou tam i další ostrovy v souostroví, kde byly další zajímavosti včetně super šnorchlování a výstupu na sopku (taky bez lidí).
Z mých cest se k tomuto mému ideálu tropického ráje dá zařadit např. ostrov Uoleva na Tonga, ostrůvek Caqalai na Fidži, části pobřeží souostroví Samoa a severozápadní pobřeží ostrova Kauai (pláž Kalalau, ale tam jen vlastní stan a jídlo a dojít pěšky).
S tím wow efektem to mám tak, že poslední dobou mám nejúžasnější zážitky s mistňáky (nejlépe v hospodě) nebo s divokými zvířaty. Upřednostňuju přírodu než města, ale když už má člověk něco nacestovano, tak nakonec už nějaká podobná místa viděl. Bohužel nebo bohudík má první velká cesta byla před 20 lety na NZ a ten se hodně těžko překonává.
Co mě poslední dobou oslovilo bylo Galapágy, Ekvádor, cenoty v Mexiku, safari v Africe, nebo pivko s Japonci a i grand Canyon (větší díru jsem v životě neviděl) :)
To je hezký téma :-) ... už asi před deseti lety jsem si říkala: z čeho si já ještě někde sednu na zadek? Uvidím ve světě něco, u čeho to WOOOW udělám? A jo, bylo. Cesta Egyptem před dvaatřiceti lety, například. kromě Nového Zélandu, který se stal mojí srdcovkou, se mi líbilo na La Digue na Seychelách a letošní Francouzskou Polynésii asi jen tak nic dlouho nepřekoná.
Moje první cesta do exotiky byla na Havaj, nikde jinde takhle daleko jsem nebyl, tak to asi bude na vždy srdcovka. Tam jsme se zasnoubili, tak trochu přemýšlím kam na svatební cestu. Proto jsem částečně i tohle téma založil :) Nejvíc mě teď lákají Seychely a Fr.Polynesie, obojí tu nejmíň 2x zaznělo, ale uvidím, jestli něco vyjde :)
já jsem asi šťastný idiot :) Mně se líbí skoro všude a stačí mi málo. Loni jsem třeba byla poprvé v létě v Dolomitech a muž se mi dodnes směje, jak jsem šla s nosem zabořených v kytkách a na každém kroku vykřikovala, jakou má ta kytka úžasnou barvu a jak roztomile roste z toho šutru.
Ale jinak wow efekt ve mně spolehlivě zanechává možnost pronájmu domku na samotě u moře, kde nikdo jiný nebydlí, nechodí mi tam po pláži cizí turisti a nehlomozí bary a restaurace. Musí to být přímo u moře, abych mohla po ránu hned skočit do vody a pak si zase zalézt na svoji zahrádku. Poslední léta realizuju hlavně v různých koutech Řecka
