Čínské putování: provincie S'-čchuan a Jün-nan
Tři zimní týdny s památkami, přírodou, davy lidí, velkoměsty, pandami, ...
Cestopis z roku 2019 napsal divan
Úvod
Cestovali jsme do jiných míst, než do kterých obvykle míří zahraniční turisté. Důvodem byl mj. termín cesty na přelomu ledna a února, kdy bývají místa jako Peking, Xi'an apod. nehostinná: zima, smog, déšť, ... Naopak v místech, která jsme navštívili, bylo (snad s výjimkou Chengdu) téměř ideální cestovní počasí. Šlo o moji první návštěvu Číny, takže mě čekal kulturní šok. I když díky studiu dcery v Číně - se kterou jsme cestovali - jsem zhruba tušil, co můžu čekat.
Chengdu
Den 1: Ráno vystupuji po letu z Prahy v Chengdu (Čcheng-tu), správním středisku provincie Sichuan (S'-čchuan), kde na mě čeká dcera :-). Sichuan je proslulý pikantním jídlem. Mohu potvrdit, např. drcené velmi pálivé chilli papričky jsou zcela běžným kořením. Město má podle různých údajů asi 10-15 mil. obyvatel. Náš hostel (byl super a v recepci všichni mluvili dobře anglicky, což je v Číně jev ne zrovna obvyklý) ležel 10 minut chůze od stanice metra na náměstí Tianfu (Tchien-fu). To je hlavní a největší náměstí v Chengdu. Dohlíží na něj kromě mnoha policistů také obří předseda Mao. Jeho socha ostatně dohlíží na spoustu náměstí. Mao je mj. i na bankovkách všech hodnot. Po ubytování jsme vyrazili do blízkého People's Parku a z něj do sítě pěších zón Wide and Narrow Street, vzniklých ze starých ulic. Dnes jsou tam vesměs drahé obchody, čajovny, restaurace. Je to „must see“, i když jiná podobná místa mě pak oslovila mnohem víc. Večer jsme prošli Jinli (Ťin-li) - starou ulici s řadou obchodů, restaurací, stánků a spoustou turistů. Všude svítily nebo byly teprve rozvěšovány červené lampióny - blížil se 5. 2. 2019, tedy začátek lunárního nového roku. Únava po cestě a jet lag mě pak v hostelu rychle uspaly.
People's Park
Pouliční čističi uší
Rozsviťte lampióny!
Náměstí Tianfu
Den 2: Na okraji Chengdu leží světoznámá chovná stanice s desítkami pand velkých a pand červených (vstupné 55 yuanů). Pandy většinu času tráví pojídáním bambusových výhonků a spánkem. Vhodná doba návštěvy je brzy po ránu, kdy jsou nejaktivnější. Pandy jsou super, odcházíme až kolem poledne. Míříme do Wenshu (Wen-šu) Monastery, což je krásný, v Chengdu největší a nejlépe zachovaný buddhistický chrám s počátky v 7. století. Večer jdeme na Chunxi (Čchun-si) Road, supermoderní pěší zónu s nepřeberným množstvím vesměs luxusních obchodů.
Kůru oloupat a zahodit, dužinu sníst
Wenshu Monastery
Chunxi Road
Noční most
Den 3: Jedeme metrem+vlakem+busem na celodenní výlet k Dujiangyan (Tu-ťiang-jen) Irrigation System. Je to zavlažovací systém zapsaný v seznamu UNESCO. Dodával a stále dodává vodu pro zemědělství a chrání před povodněmi. Byl budován od 3. století př. n. l. V okolí je několik taoistických chrámů, historické kryté mosty, velký lanový most, staré město, …
Paneláky na předměstí Chengdu
Slečny v krojích (a s mobily v rukávu)
Krytý most v Dujiangyan
Jeden z chrámů v Dujiangyan
Den 4: Ráno balíme batohy a necháváme je v úschově v hostelu. Jedeme do Wuhou (Wu-chou) Temple (vstupné 60 yuanů), rozsáhlého komplexu chrámových budov a pečlivě udržovaných zahrad. Jeho počátky sahají dvě tisíciletí zpátky. Povečeřeli jsme vynikající pekingskou kachnu, stavili se v hostelu pro batohy a nočním letem na jihozápad (který nám místní low cost posunul o několik hodin poněkud zmatečnou SMS, která byla - jak jinak - jen v čínštině) se přenesli do města Lijiang (Li-ťiang). Tím jsme opustili provincii Sichuan a ocitli se v provincii Yunnan (Jün-nan). Ta se vyznačuje nejvyšším počtem různých národnostních menšin v Číně. Část Yunnanu je historickou částí Tibetu. Yunnan sousedí na jihu s Vietnamem, Laosem a Myanmarem (bývalou Barmou). Zároveň jsme se rozloučili s pošmourným počasím. Zatímco v Chengdu jsme viděli sluníčko během 4 dnů jen chvilku, po zbytek cesty svítilo prakticky od rána do večera.
Lijiang
Den 5: Ve 3 ráno jsme v hotelu. Pokoj se dost výrazně liší od popisu na Bookingu. Výhled do zdi místo do zahrady, plesnivý závěs v koupelně. Snažíme se to průběžně trochu řešit, ale když nám ve finále nabízí přestěhování, necháváme to už být. Na zbývající 2 noci se nám stěhovat už nechce. Jako omluvu nám dali 2 dl láhev 5% sladkého borůvkového "vína" :-D. Celý den procházíme křížem krážem staré město a park v Lijiangu. Staré město je rozsáhlá spleť uliček s historickými dřevěnými domy. Jeho počátky sahají více než 800 let zpátky. Dnes jsou domy proměněny vesměs na čajovny, hospody, jídelny, hotely. Je tu spousta vodních kanálů a tím pádem i množství kamenných a dřevěných můstků. A spousta květin. A taky turistů. Staré město je kouzelné; je právem zapsáno v seznamu UNESCO. Park je krásný, s několika jezírky, mosty, pagodami, velkým bonusem parku byla minimální přítomnost turistů. V Lijiangu a okolí žije mj. minorita Naxi (Na-si). Město leží v nadmořské výšce 2400 m. Přírodní dominantou je nedaleký horský masiv Yulong Xueshan (Jü-lung Süe-šan), anglicky Jade Dragon Snow Mountain. Vrchol se tyčí bez pár metrů do výšky 5600 m.
Dvůr našeho hotelu. Uvnitř až tak krásný nebyl...
Nejstarší most v Lijiangu
Park s Jade Dragon Snow Mountain v pozadí
Noční Lijiang
Den 6: Výlet pěšky do kopečků nad Lijiang, krásné výhledy na město a hory. U startu turistické cesty na vyhlídku na nás číhal stůl s úřednicí, která kontrolovala pasy/ID karty a zapisovala výletníky do knihy. Řekla nám, že z bezpečnostních důvodů musíme jít nejmíň ve čtyřech… Naštěstí tam zrovna stála paní se synem a řekla nám, ať jdeme s nimi. Zkrátka čínský úřad a kontrola jsou všudypřítomné. Večer opět bloudíme spletitými uličkami starého města.
Lijiang z vyšších poloh
Jade Dragon Snow Mountain
Lunárněnovoroční výzdoba
Citrus Buddhova ruka vypadá zajímavě, ale chuťově nic moc
Den 7: Brzy ráno vyrážíme s cestovkou (bez ní by bylo extrémně složité, ne-li nemožné, to za den vše stihnout a zorganizovat) na celodenní výlet na Jade Dragon Snow Mountain. V ceně asi 700 yuanů na osobu je mimo dopravy mikrobusem, lanovky, oběda a vstupů i teplá bunda a láhev kyslíku. Vyjeli jsme lanovkou do 4506 m a pak šli na vyhlídku s kótou 4680 m. Bez kyslíku bych tu cestu asi neudýchal a neušel. Zdaleka ne sám - každý druhý šel co noha nohu mine a často odpočíval v sedě na schodech nebo na lavičkách a co chvíli si pomáhal kyslíkem. Bez aklimatizace je to zkrátka těžké. Výhledy jsou úžasné. Pak ještě návštěva Blue Moon Valley, což je krásně modrá řeka s několika jezírky a menšími vodopády a se zasněženými vrcholky hor v pozadí.
Výhledy z výšky ~4600 m n. m.
Blue Moon Valley
Jak
Blue je opravdu blue
Dali
Den 8: Tříhodinový přesun pomalým rychlíkem (skutečný expres byl už vyprodaný) nás přenesl dál na jih do města Dali (Ta-li). Celých asi 200 km cesty byl kolem trati plot (vesměs dvojitý) s žiletkovým drátem. Bydleli jsme ve starém městě, kam jsme k večeru vyrazili na procházku. Blíží se nový rok, všude jsou davy turistů, i když na fotkách to tak nevypadá. Dali je jedno z nejpopulárnějších míst v Yunnanu s mnoha přírodními krásami a historickými památkami.
Bydlíme kousek od jedné z bran do starého města
Dali je obklopeno horami
Narazili jsme i na křesťanský kostel
Buddhistický chrám
Den 9: Jdeme pěšky do areálu Chongsheng (Čchung-šeng ) Temple & Tři pagody (vstupné 120 yuanů). Celý areál je na seznamu UNESCO a je úžasný. A navíc je tam v den naší návštěvy téměř liduprázdno! Hlavním lákadlem jsou Tři pagody. Nejstarší z nich je z 9. století. Je vysoká 70 m a patří k největším v čínské historii. Další dvě jsou asi o 100 let mladší a vysoké 42 m. Dohromady tvoří rovnostranný trojúhelník. Podle pověsti sloužily k ochraně před draky, kteří v této oblasti žili a způsobovali zde pohromy. Pagody přežily mnoho katastrof přírodních i lidských bez větší újmy. Areál Chongsheng Temple obsahuje mj. 599 pozlacených měděných buddhistických soch. Je to celé rozsáhlé a působivé, strávili jsme tam půl dne.
Je předvečer lunárního nového roku, jakýsi místní Silvestr. Spousta ohňostrojů a dělobuchů. Davy lidí v ulicích starého města. V hotelu jsme dostali jako pozornost jiaozi (ťiao-c'), vařené taštičky s různými druhy náplní. V rybí hospodě, kde jsme večeřeli, nesměla paní přebalit mimino, podle obsluhy by to vadilo ostatním hostům. O chvíli později zabíjela stejná obsluhující rybu přímo před zraky hostů tím, že s ní mlátila o zem tak dlouho, dokud se ryba nepřestala hýbat... Před půlnocí jsme oslavili lunární nový rok panákem místní domácí švestkové pálenky, na kterého nás pozval Francouz, se kterým jsme se náhodně dali do řeči. Žije ve starém městě už 10 let a má tam se svou čínskou manželkou bar.
Tři pagody
Jeden z chrámů
Jeden z draků
Trocha zlata
Den 10: Výlet do vesnice Xizhou (Si-čou), mj. návštěva 100 let staré a dokonale zachovalé usedlosti nejbohatšího vesničana národnosti Bai (Paj). Tam jedeme 'šedým taxíkem', před nástupem je nutné dohodnout cenu. Návrat busem do Dali, v parku kamélií jsme se stali svědky koncertu místních hudebníků. Později jdeme k nedalekému jezeru Erhai (Er-chaj). Má tvar ucha, dlouhé je 40 km, široké 8 km. K večeři jsme měli místní variaci hotpotu: připravuje se na rozpálené kameninové desce trochu potřené olejem.
V Xizhou
Trocha kultury
Dobrá práce čínských elektrikářů ;-)
Variace na hotpot
Den 11: Lanovkou jedeme na blízké pohoří Cangshan (Cchang-šan), což je globální geopark UNESCO. Prošli jsme víceméně po vrstevnici několik km tam a zase zpátky pěknou přírodou s výhledy na hory, jezero Erhai a město Dali. Jak bývá v Číně zvykem, turistické cesty jsou až na nějakou tu výjimku dlážděné, betonové či asfaltové, takže někteří to zvládali v papučích, žabkách, lodičkách na rozdíl od našich trekových bot...
Náhrobky rozptýlené volně po lese
Dali s jezerem Erhai v pozadí
Jinghong
Den 12: Po asi hodině letu na jih (druhou možností bylo 15 hodin cesty lůžkovým autobusem) přistáváme ve městě Jinghong (Ťing-chung), správním středisku autonomní oblasti Xishuangbanna (Si-šuang-pan-na). Je to tropická monzunová oblast, která leží jižně od Obratníku raka. K hranicím Barmy, Laosu a Vietnamu je to pár desítek km. V zimě je zde teplo a sucho, v létě větší teplo a deštivo. Žije zde mj. národnost Dai (Taj). Až k hotelu nás dovezli svým půjčeným autem po marném čekání na městský autobus ochotní čínští turisté. Ubytování a procházka do tropického parku Manting (Man-tching). Vstupné 40 yuanů, spousty lidí, palmy, jiná architektura chrámů, zkrátka jiná Čína. Historie parku je stará přes 1300 let. Přes den je 30 °C, v noci 16 °C. Večer procházka k jedné z nejdelších a nejvýznamnějších světových řek, k Mekongu, čínsky Lancang (Lan-cchang). Kolem Mekongu je promenáda s palmami, květinami, poblíž je spousta barů, uliček s jídlem, ovocem. Všechno žije dlouho do noci.
Manting Park
Manting Park
Manting Park
Řeka Mekong
Den 13: Procházka městem, parky, pak míříme k nábřeží Mekongu. Chceme k němu jet ze vzdáleného konce Jinghongu městským busem - je vedro a jsme uchození. Čekáme dlouho a marně na zastávce, čekají i místní, až nakonec dvě slečny nevydrží a volají si taxi. Pozvaly do něj i nás; po nějaké chvíli vystupujeme pár set metrů od nábřeží. Peníze od nás za shared taxi odmítají přijmout. Byli jsme jejich hosty. Na nábřeží se s námi dali do řeči tři sourozenci, dali by se zjevně i jejich rodiče, jenže neovládají angličtinu. Byli všichni moc milí, dali nám na osvěžení ananasy, zajímali se, odkud jsme, kam jedeme atd. Byl pro ně svátek mluvit s cizinci anglicky a vyfotit se s nimi (ostatně jako ve většině míst, kde jsme byli). Pak jsme smočili nohy v Mekongu. Docela teplý, někteří se v něm čvachtali, plavec tam byl jen jeden - proud je silný a řeka docela široká. Večer jsme v hotelu byli pozvaní na tradiční čajový obřad - zajímavý a čaje výborné.
Nábřeží Mekongu
Bytovka s Mekongem pod okny
Tropické ovoce kam se podíváš
Polední přestávka :-)
Den 14: Celodenní výlet do tropické botanické zahrady Xishuangbanna Tropical Botanical Garden (vstupné 80 yuanů) u města Menglun (Meng-lun). Roste tam přes 3000 druhů tropických rostlin na ploše přes 9000 ha. Je tam i rozsáhlý deštný prales. Krásné, jen docela náročné na chození, ke konci už mi málem upadly nohy.
Těsně u Xishuangbanna Tropical Botanical Garden
Xishuangbanna Tropical Botanical Garden
Xishuangbanna Tropical Botanical Garden
Xishuangbanna Tropical Botanical Garden
Den 15: Jdeme do květinové/botanické zahrady Tropical Plant Research Institute v Jinghongu (vstupné 40 yuanů). Spousta tropických druhů: gumovníky, kakaovníky, … Velmi příjemné místo, navíc na místní poměry jen minimum lidí. Poleželi jsme chvíli pod palmami a řešili při tom dopravu a ubytování na následující dny. Večer opět menší čajový obřad v hotelu - slečna, která tam byla na brigádě a mluvila obstojně anglicky, si nás zdá se oblíbila.
Tropical Plant Research Institute
Tropical Plant Research Institute
Noční občerstvení poblíž nábřeží Mekongu
Yuanyang
Den 16: V poledne opouštíme busem Jinghong, míříme do oblasti Yuanyang (Jüan-jang). Po 8,5 hod. v buse a 1,5 hod. v taxíku přijíždíme pozdě večer do hostelu ve vesničce Pugao Laozhai (Pchu-kao Lao-čaj) v nadmořské výšce asi 1800 m, na svazích hor. Celá oblast je úžasná díky rýžovým terasám, které místní obyvatelé národnosti Hani (Cha-ni) budovali více než 1300 let. Oblast je zapsána v seznamu UNESCO. Na některých místech je nad sebou přes 3000 úrovní teras! Místní na terasách stále pracují, jejich nářadí je motyka a koše, které nosí hlavně ženy často pomocí pásky vedoucí přes čelo. Nosí v nich kamení, písek, hlínu. Tvrdý život. Domy jsou často stavěné původní technologií - z vepřovic, se slaměnou střechou. Ještě tam naštěstí nedorazil ten zcela masový turismus. Je to poměrně odlehlé místo, nikde poblíž není letiště ani železnice, některé silnice se teprve staví, jiné jsou v dezolátním stavu. V uličkách vesnice běžně potkáte buvoly, prasata, drůbež. Malé děti chodí čůrat do stružky tekoucí vesnicí. Terasy jsou přes zimu napuštěné vodou a východ/západ slunce, obloha a mraky se v nich odrážejí jako ve stovkách zrcadel. Celá oblast teras má přes 100 km2. Je to neuvěřitelné místo!
Den 17: Bydlíme 100 m od nejbližší vyhlídky na rýžové terasy. Ráno při východu slunce jsou nejhezčí. Během dne jdeme na procházku nad terasami po cestičkách a po silnici do sousední vesnice.
Stovky zrcadel
Cesta do práce
Cesta do práce
Před hostelem
Před hostelem
Výhled z hostelu na naši vesničku
Den 18: Přímo po hrázích rýžových teras dojdeme do vesničky asi 2 km vzdálené, ležící trochu skrytě mezi terasami. Není tam žádný hostel, obchod, nic. Byly tam na ulici dvě zabíjačky, na kterých se podílely desítky lidí. Zvali nás na jídlo, fotili se s námi, byli moc milí a přátelští. Pozvání jsme s díky odmítli. V hostelu jsme se večer dozvěděli, že zabíjačka se dělá jen při mimořádných příležitostech a jde o velmi významnou událost pro celou vesnici. Večer v hostelu proběhl mezinárodní večer: sešli se tam turisté z Francie, Švýcarska, z Česka; k tomu nám nalil čínský hosteliér místní pálenku z obilí nebo kukuřice.
Idyla na ulici
Odpadky tu neřeší :-(
Jsme zváni na zabíjačku
Podvečer
Kunming
Den 19: Ráno opouštíme rýžové terasy (i když se nám moc nechce) a po celodenní únavné cestě (auto, bus, metro, pěšky) se večer ubytujeme v hotelu poblíž centra 7 milionového Kunmingu (Kchun-ming). Je správním střediskem provincie Yunnan a nazývá se také městem věčného jara. Něco na tom je - bylo tam během dne přes 20°C, všude rozkvetlé květiny a stromy. Večer jdeme do centra: spousty výškových budov, spousta sídel bank. Kunming je významným dopravním uzlem a obchodním centrem mj. díky železničnímu spojení s vietnamskou Hanojí a silničnímu spojení s Laosem a Barmou. Kunming byl bránou jižní větve středověké Hedvábné stezky, která zprostředkovávala obchod mj. s Tibetem a Indií.
Den 20: Po cca 2,5 hodinách strávených v metru a buse vystupujeme u Kamenného lesa Shilin (Š'-lin) (vstupné 130 yuanů). Je zapsán u UNESCO. Ze začátku všude šílené davy lidí, což nás docela zdeptalo. Pak už to bylo lepší a davy se trochu rozptýlily. Krasový kamenný les je pěkný a zajímavý, ale protože máme třeba Adršpach nebo Moravský Kras, tak úplně s otevřenou pusou jsme na to nekoukali. V parku prováděli často příslušníci menšiny Yi (I) v typických krojích.
Kroje menšiny Yi
Kamenný les Shilin
Kamenný les Shilin
I kořen stromu vypadá jak z kamene
Den 21: Jedeme na okraj Kunmingu k jezeru Dianchi (Tien-čch'). Atrakcí je tam krmení tisíců racků, připadal jsem si trochu jako v Hitchcockových Ptácích. Jezero o ploše asi 300 km2 je oblíbené výletní místo. Kvůli zničení okolních mokřadů v období velkých skoků a kvůli dřívějšímu vypouštění odpadů je voda v něm nejen nepitná, ale i nepoužitelná pro průmysl a zemědělství. V posledních letech se jej snaží vyčistit a zachránit, ale zatím ne moc úspěšně. Od jezera jedeme lanovkou, která asi kilometr vede vodorovně přímo nad jezerem, než se zvedne k nedalekým kopečkům Western Hills. Z nich podnikáme pěší výlet do buddhistických chrámů Taihua (Tchaj-chua) a Huating (Chua-tching).
Krmení racků u jezera Dianchi
Jezero Dianchi z Western Hills
Všechno kvete, jsme u města věčného jara
Jeden z chrámů
Den 22: Dopoledne jsme poblíž hotelu narazili na klasickou místní tržnici - maso, zelenina, ovoce, bleší trh, knížky, … Zajímavé produkty a prostředí se spoustami nakupujících i prodávajících. Obrovský kontrast se skleněnými a betonovým výškovými budovami bank jen o pár set metrů dál.
V poledne jedeme metrem na letiště. Dcera odlétá první, já čekám na let do Pekingu. Dvakrát si musím vystát asi 20 minut frontu na odbavení kvůli chybějícímu číslu pasu v systému. Letím Boeingem 787-9 Dreamliner. Přestup v Pekingu stíhám nadoraz s vyplazeným jazykem. Brzy ráno přistávám v Praze. Můj první čínský výlet skončil.
Další moje postřehy, zážitky, více o jídle a pití najdete v samostatném článku na https://www.cestujlevne.com/cest...-nan-1245.
A ještě mapa:
Mapa
Dodatek - něco o cenách
Na základě připomínek v diskusi jsem doplnil do textu ceny těch vstupů, ke kterým jsem našel vstupenku nebo si vzpomněl. Níže píšu o dalších cenách a nákladech. Orientační kurs beru 1 yuan = 3,30 Kč. Cesta do Číny je dražší i organizačně náročnější už jen kvůli vízu za 2700 Kč a množství dokumentů, které pro vydání vyžadují: mj. podrobný itinerář den po dni, rezervace všech ubytování atd.
V obyčejné jídelně na ulici se najíte od 15-20 yuanů. Cena městských autobusů byla 1-3 yuany podle města. Jízdné v metru je v jednotkách yuanů, závisí na ujeté vzdálenosti. Ani vlaky a dálkové busy nejsou moc drahé. Ubytování je široká nabídka v různých cenových relacích, záleží kdo co vyhledává. Obecně čím víc na jih, tím bylo dražší. Při srovnání stejných ubytování na Booking.com a čínských serverech vycházel vesměs líp Booking.com ať už cenou, nebo storno podmínkami. Častá byla možnost provést bezplatné zrušení/změnu rezervace ještě v den příjezdu.
A kolik mě to celé stálo?
- Moje náklady v ČR asi 24 500 Kč zahrnují letenky Praha-Chengdu a Kunming-Peking-Praha (ty samy o sobě stály 18 tis. Kč), vízum, nějaké očkování, vlak a bus na/z letiště v Praze a další drobné výdaje.
- Moje náklady v Číně asi 6800 yuanů (asi 22 500 Kč) zahrnují ubytování, vstupy, jídlo, dopravu, drobné dárky.
- Celkově asi 47 000 Kč za 22 dní, takže jeden den v Číně mě stál ~2100 Kč.
Kolem lunárního nového roku je ubytování, vnitrostátní letenky, často taxi, dražší. Klidně o 100% pokud jsme srovnali cenu vnitročínských letenek místního low costu Lucky Air, kterým jsme párkrát letěli, s jinými termíny. Pokud bychom tedy cestovali mimo exponované období lunárního nového roku a k tomu mohli cestovat tehdy, kdy seženu nejlevnější letenky do/z Číny, dalo by se ušetřit 5-10 tis. Kč.
Samozřejmě dalo by se šetřit dál: třeba 700 yuanů při vypuštění jednodenního výletu s cestovkou, atd. Ale neletěl jsem do Číny šetřit. Letěl jsem tam cestovat a poznávat ji spolu s dcerou :-), které tímto za super společný výlet děkuji!
Jak se ti cestopis líbil?
divan procestoval 19 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Dodatečně jsem přidal ještě poslední kapitolu - s cenami a náklady na cestu.
@Libor_S: Děkuji za poznámku, zkusím pohledat nějaké vstupenky, zavzpomínat na některé ceny vstupů a doplním je do článku. Je pravda, že vstupy do NP a památek jsou v Číně obecně drahé.
Vždycky mě mrzí, že Yuanyang jsem nenavštívil, i když jsem několikrát byl už fakt dost blízko (třeba jen 400 kilometrů vzdušnou čarou), ale zároveň daleko :(
Doprava je tam docela náročná, je to trochu z ruky, ale 100% to stojí za ty dlouhé hodiny v busech, taxících, shared cars. Z Jinghongu nám cesta zabrala přes 10 hodin, a to je vzdušnou čarou něco kolem 200 km. Doporučuji aspoň 3 noci, tj. 2 celé dny. My tam původně jeli na 2 noci, ale na místě jsme změnili plán a zůstali ještě další noc. A vydrželi bychom tam i déle.
Myslím že to tam oslní každého. V hostelu bydlel švýcarský důchodce, vášnivý fotograf, říkal, že je tam už po třetí a pořád tam nachází něco nového. Je to zkrátka úžasné místo. S dcerou jsme se shodli, že se nám tam líbilo asi nejvíc z celé naší cesty.
400 km vzdušnou čarou je třeba i Hanoj nebo sever Thajska. Když jsi nebyl ani v Kunmingu, který je 200 km, byl jsi hodně daleko. Jednodušší je pro většinu turistů v Číně navštívit rýžové terasy Longsheng u Guilinu, ale bude tam víc lidí.
Jinak pěkný cestopis, ale neškodilo by zmínit ceny za vstupy do NP a na památky a jiné zajímavosti (a ten výlet na horu). Ty jsou totiž v jinak celkem cenově příznivé Číně jedny z nejvyšších na světě.
Jo, přesně ta dvě místa jsem myslel, Hanoj a sever Thajska. Takže sice blízko, ale zároveň daleko. V Číně jsem byl nejblíž právě v okolí Guilinu, což je o něco dál, ale bylo by to jednodušší. Longsheng nám kvůli počasí také nevyšel, ale stejně podle fotek to nevypadá tak dobře, jako Yuanyang...
Děkuji za pochvalu. Snad se k pokračování dostanu Třeba pojedete, nikdy neříkej nikdy :-).
Co se týče toulavých psů (a nakonec psů obecně), viděl jsem jich tam minimum a nebudili ve mě žádné obavy. Nějaké stánky s psím masem jsem pak neviděl vůbec. Ono je psí maso podle toho co mi říkala dcera celkem výjimečné a docela drahé. Určitě to není tak, že by tam jedli psy jak na běžícím pásu.
EDIT: tohle je odpověď na dotaz uživatelky s nickem Navaja. Někdy časem dotaz zase smazala, nechápu proč.
Navaja si tu zrušila registraci a tím pádem všechny příspěvky před několika týdny.
Pěkný popis den po dni, ten Yunnan mě docela navnadil. Není ale třeba lepší přejet rovnou do Barmy a nemuset řešit čínská víza (pro mě jako potenciálního cestovatele do těchto míst)?
Yunnan je opravdu pěkný a stojí za návštěvu.
Co se týče opruzu s Čínskými vízy (a že to opruz skutečně byl!) a varianty navštívit třeba Barmu: letěl jsem cíleně do Číny proto, že tam studuje dcera, chtěl jsem ji tam navštívit a s ní tam cestovat.
Když chceš navštívit Yunnan, čínskému vízu se nevyhneš (teoreticky Kunming na tranzit by šel, ale tam nic moc není). Přejezd do Barmy v předchozích letech někdy šel, ale jen draze a komplikovaně viz 3. odpověď tady: https://www.tripadvisor.co.za/Sh...unnan.html
Teď je přechod po bojích v okolí zavřený: https://economictimes.indiatimes...346359.cms