Malawi - radostní a chudí lidé

Cesta do Malawi - výlet, humanitárka nebo mise?

Vždy jsem obdivoval cestopisy a v koutku duše jsem snil, že to, co vidím v nich, jednou zažiju na vlastní kůži. Až se mi naskytla příležitost cestovat s církevní organizací do míst, kde bělocha ještě neviděli, do míst, o kterých se v určitých oblastech dalo bez nadsázky říct, že jsem se ocitl o 2-3 století nazpět.

učím děti skákat českého panáka

děti jsou všude

Cílem pobytu v Malawi byla pomoc místnímu obyvatelstvu. Jelikož je tento web cestovatelský, zmíním se o těchto aktivitách pouze v tomto odstavci. Do Malawi jsme jeli na pozvání člověka, který sám pochází z dětského domova (rodiče mu - tak jako mnohým - zemřeli na AIDS) a následně založil 15 center pro místní sirotky (na Afriku nebývalý způsob smýšlení, pro Evropana relativně běžný způsob). Mimo peněz na pořízení stáda koz a misijního působení organizátorů cesty jsme měli za úkol za pomoci improvizované polní optické kliniky předat lidem se špatným zrakem dioptrické brýle.

Testování zraku

Lidé v Malawi

Lidé v Malawi jsou báječní. Úsměv a vděčnost - ta dvě slova vystihují vše, co o nich potřebujete vědět. Na to, v jaké bídě žijí, si ten život umí opravdu užít a jejich radost snad nejde ani falšovat. Večerní bubnování, zpěv a tanec nejdou popsat, to se prostě musí prožít. Možná trochu budete bojovat s hygienou - určitě doporučuju nějakou pálenku pro všechny případy (samozřejmě si ji musíte přivézt, na alkohol jsem v Malawi nikde nenarazil). Toalety a koupelny jsou zde všech, kterou si vyberete, ta je vaše. Koupelny jsou bez střechy, takže pokud se políváte vodou z lavoru, můžete si přitom povykládat s místními nebo pozorovat hvězdy. Pozor: koupelny slouží i jako pisoáry, takže je z nich cítit močovina, koupejte se vždy v žabkách nebo v jiné obuvi. Toalety už střechu mají, pod ní je jen díra do "septiku" a jinak nic, občas z té díry umí vylézat švábi, nebo se tam zatoulá had, takže je třeba být ostražitý.

Co se týká oblečení, je vhodné i na místní teploty nosit dlouhé kalhoty (muži) nebo sukni, vždy minimálně pod kolena. Na vesnicích se toto dodržuje striktně, ve větších městech můžete chodit oblečení po evropsku. Základní výbavou každého muže je oblek, u žen je to zase zavinovačka.

koupelna

umyvadlo

Doprava

Místní silnice nejsou ani tak silnicemi, jako spíš polními cestami. Občas působí úsměvně omezení rychlosti na 25 km/h, když se po cestě snad ani rychleji jet nedá. Stejně humorně působí i zpomalovací retardéry z hlíny, protože pomaleji jet se už nedá. Na cestě má přednost dobytek i jiná zvířata, pokud nějaké srazíte, máte povinnost ho uhradit. Krádež dobytku nebo skotu je velmi těžkým zločinem!!! Ale jinak kriminalita v Malawi je téměř nulová, klidně můžete na vesnici zapomenout batoh a za 2 dny vám ho místní s úsměvem vrátí a víte, že se nic z něho neztratilo. Je občas obtížné se všemu tomu mumraji vyhnout, neboť kromě dobytku na silnicích potkáváte opravdu spoustu lidí - zkuste si představit, že by lidé u nás místo aut chodili po silnici pěšky. Kolik aut, tolik lidí. A tak nějak to vypadá v Malawi. Jinak je zde spousta "taxikářů", auta pro cca 12 cestujících většinou čekají na zaplnění, poté "taxi" vyráží. Ve městech jsou i cyklotaxi, poznáte je podle vypolstrovaných nosičů na kolech, které mají něco jako u nás SPZ.

Jako v Cestě do pravěku

baobab

koryto řeky

Příroda

Příroda je opravdu kouzelná. Baobabů s postupným přemisťováním na jih přibývalo, na samotném jihu jsou už přímo aleje baobabů. V období sucha jsou řeky vyprahlé, dobytek vyhublý, na druhou stranu jsme naštěstí neviděli jediného komára nebo mouchu CeCe. Z exotických zvířat jsme viděli pouze hady, štíry a opice. Poměrně dost často jsme naráželi na pavouky všech velikostí a ochlupení a také na šváby. Pokud vás uštkne had, je dobré si zapamatovat, jak vypadal, místní vám pak pomohou s léčbou nebo s odvozem na kliniku, kterých je zde však pomálu. Prostě to chce obezřetnost. Opravdu doporučuji s sebou moskytieru, neslouží pouze jako ochrana před komáry, ale před veškerou havětí, zejména pavouky, kteří se snaží vždy protlačit do škvír zdejších stavení. Ale platí pravidlo, pokud vy si nevšímáte pavouků, oni vás také ne :-). Krajina byla v době našeho tripu vyprahlá, urputně čekala na vodu. Řeky byly vyschlé, dlouhé hodiny jsem trávil v jejich korytech a hledal známky života.

místní krajina

krajina

Strava

Stravovali jsme se s "domorodci", tudíž jsme jedli jejich jídlo. Základem na snídani, oběd i večeři byla rýže a nsima, což je kaše z kukuřice. Nsima je v zásadě bez jakékoliv chuti, ale nasytí. Je dobré vzít si sebou koření, po dochucení chutná skvěle, teda opět na místní podmínky. Určitě doporučuju ochutnat ovoce - papája, banány a zejména mango, které vám dodá potřebné cukry. Asi nemá cenu se rozepisovat o tom, že chutná úplně jinak než to, které známe z Tesca (je to stejné, jako když lidem z Prahy nabízí v moravském sklípku víno - taky nic moc). Na trzích je pak možné koupit kobylky, rybičky, hranolky. V restauracích si pak můžete dát klasické evropské jídlo (kuřecí řízky, smaženou rybu a další).

Děti byly všude :-)

děti

Západy slunce

Západy byly opravdu neskutečné. Něco tak krásného jsem léta neviděl a s těmi evropskými se nedají srovnávat. Chce to však být ve střehu, neboť máte pocit, že slunce svítí nad vámi a najednou je slunce za obzorem. Stmívalo se opravdu velmi rychle, možná 15 minut jsme měl vždy na to, abych nějaký ten západ ulovil do foťáku.

západ slunce

západy

Na závěr

Malawi je nádherná země, kde se lidé radují, tancují, usmívají a zpívají. Všem, kteří chtějí zažít opravdovou a nefalšovanou radost ze života doporučuji místní vzdálené vesnice. Nikdo vás nevyhodí, každý vás pohostí a samozřejmostí je jim poděkovat něčím, co pro ně není dostupné (štangle salámu, boty, oblečení, ale i peníze).