Ahoj, sepsal jsem další cestopis, tentokrát z krásného ostrůvku Barra, který se nachází ve Vnějších Hebridách západně od Skotska. Je jedinečný tím, že se zde nachází jediné letiště na světě, kde přistává pravidelná letecká linka přímo na písčité pláži! A právě proto jsem tam vyrazil. A jsem moc rád, protože jsem si tenhle výlet opravdu užil – krásná skotská příroda, nádherné pláže, milí lidé a hlavně ten klid. Byl jsem tam snad jediný turista. Cestopis najdete na našem blogu: Ostrůvek Barra: Jak jsem si zaletěl na pláž. A to doslova. Kdyby vás něco zajímalo, ptejte se. Určitě rád odpovím, pokud budu vědět. .
Protože se to teď na netu hemží levnýma letenkama do Karibiku, rozhodl jsem se konečně napsat cestopis z výletu do Guadeloupu loni v listopadu, kde jsme strávili 12 dní od 19. listopadu do 2. prosince. Celý nápad jet do Karibiku vznikl minulé Vánoce. Dost mě už štvalo to sychravo a nikde žádný sníh, takže jsem hledal, kam bych mohl vyrazit. Jako první mě napadla Dominika (díky slavné vlajce s papouškem), což je ostrovní stát hned vedle Guadeloupu. Jedná se hornatý ostrov, celý pokrytý pralesem a národním parkem Morne Trois Piton (UNESCO). Pokud toužíte po trecích v nedotčené přírodě pralesem okolo vodopádů a jezírek a pokud chcete mít pláž jenom pro sebe, vyražte tam. U nás tento plán ztroskotal na půjčení auta (minimálně 25 let a dále na ceně přepravy z Guadeloupu (2800 kč zpáteční lístek). Když to srovnám zpětně, možná by cenu lístku vyvážilo drahé jídlo na Guadeloupu. Nakonec jsem se tedy rozhodli pro francouzský department Guadeloupe(prales, hory, pláže), v březnu se naskytly letenky z Paříže za 12100 kč, tak jsme neváhali a zamluvili na konec listopadu. Dokonce jsme na Guadeloupu našli velmi levné ubytování u Čecha (http://www.guadeloupe-karibik.com/). Nejlepší doba vyrazit na Guadeloupe je sice od Vánoc do Velikonoc, to se ale Karibik hemží haldou turistů a všechno je dražší. V létě zase hrozí hurikány a prší pořád. Konec listopadu se tedy jeví jako správná volba. Hned na letišti jsme si půjčili auto (cena 1500 na osobu, cena benzínu 37 kč/litr) a pokud porovnám cenu a čas vzhledem k autobusům, určitě se vyplatí půjčit auto. Veřejná doprava je tragická a s autem jste naprosto nezávislí na čase i místě. Pokud každý den vyrazíte v 6 až 7 ráno, u všech zajímavostí a památek budete sami. Bohužel se asi nevyhnete častým dopravním zácpám okolo měst Pointe a Pitre a Basse Terre, je třeba s nimi počítat. Hlavně si ale dobře naplánujte cesty zpět do ubytování, byste se vyhnuli neskutečný kolonám přes kus ostrova v dopravních uzlech. Velkým stereotypem je nedomluvení se. Mluví se zde samozřejmě francouzsky a málo památek je v Aj, cedule sou všechny ve francouzštině. Neznamená to však, že neumíte-li francouzsky, nejezděte sem. V nejdůležitějších místech jako letiště, půjčovna, obchod se anglicky domluvíte. Při cestě autem se rozhodně neztratíte( v půjčovně dostanete i mapu), vše je velmi dobře značeno. Stačí akorát vědět, že 1ère à gauche je první doleva a à droite doprava. Suivre znamená směrem na... Co bohužel není stereotypem, je ultra drahé jídlo. Ceny tak 2,5 krát dražší než v ČR, trošku jsem spoléhal na místní trhy s ovocem, ale i banány jsou občas dražší než v Česku, což je paradox, když se odtamtud vozí sem. I vstupy do muzeí a zahrad je třeba zvážit. Jestli se nechcete vyfotit s papouškem na rameni v Jardin Botanique de Deshaies, tak 15 euro neplaťte a jděte raději přímo do pralesa. Stejně tak v ZOO Parc des mamelles, což je normální zoo akorát v pralese s visutým chodníčkem v korunách stromů. Moc nedoporučuji ani Maison du Café, kde jsme málem v serpentýnách spálili brzdy a je výklad je pouze ve fj. Naopak doporučuji Maison du cacao, kde je sice vstup 7 eur, ale výklad je v aj a je spojen s degustací. Určitě navštivte Muzeum rumu v Sainte-Rose (vstup 6 eur) a destilérku Damoiseau (vstup zdarma). Pokud chcete jet i na okolní ostrůvky, je to na vás. Nejlepší je půjčit si lodičku u frantíka z Marseille oblečenýho do síťovky v Sainte-Rose za 50 eur na půl dne za celou loď bez nutnosti mít lodní průkaz (http://www.lagoonlocation.com/topic/index.html) Neplatí se ani žádná záloha a prodejce se snaží mluvit anglicky. Nemusíte mít obavy z řízení lodě, je to primitivní a jedete celou dobu podle trasy v gps. Takto navštívíte korálovou bariéru, vrak lodi a když si loď pučíte na celý den, tak zajedete i na Ilet caret, což je malý ostrůvek s palmami a barem. Pláže a prales jsou ale skutečnými lákadly. Ostrov Grande Terre je na přírodní krásy chudší. Je to vlastně taková vápencová placka, která končí vysokými útesy na březích Atlantiku a na druhé straně mangrovovými porosty. Nejhezčí pláží je podle mě pláž v Sainte Anne a hned vedlejší Plage de la Caravelle (musíte ovšem jít vchodem pro nečleny Club Med) Pěkná pláž je i Petite Havre a Plage du Souffleur s hezkým výhledem na sousední ostrov. Nejzajímavější úkazem je ale mys Pointe des Chateaux, což je vysoká skála do které narážejí 5ti metrové vlny oceánu. Určitě se sem vyplatí zajet na východ slunce, ale pozor na foťák, slaná mlha je kvůli větru všudypřítomná. Určitě si něco kupte od pouličních prodejců, kteří vás stejně nenechají odejít s prázdnou, nejlepší je kokosový punč nebo koření. Přírodně zajímavější je ostrov Basse Terre. Rozsáhlý prales, který je národní parkem, lemují banánové a třinové plantáže. Největšim lákadlem je výstup na sopku La Soufrière, což je nenáročná tůra horskou savanou. Pečlivě si naplánujte tůru podle počasí, většinu roku je sopka totiž v mracích, ale nebojte se vyrazit i za přeháňky, stejně rychle, jak začne pršet, tak se i stejně rychle vyjasní. Ze sopky padají i vodopády Chutes du carbet, které mají oba 100 metrů a dostanete se až k nim. Za poplatek 2 eura na osobu dojdete k prvnímu vodopádu asi za 15 minut a rozhodně se nenechte odstrašit pracovníky parku a jděte i k vyššímu vodopádu. Je to asi 2 hodiny trvající cesta pralesem a připodobnil bych to ke kratší cestě na Sněžku, akorát jdete celou dobu skleníkem. Pláštěnky nechte doma, nemají význam, protože jste tak i tak úplně mokrý. Prales skýtá i množství menších kaskád, které jsou dobře přístupné, například Cascades aux écrevisses, které jsou kousek od silnice nebo Cascades aux Paradise. Vždy se ale ujistěte, jestli se zde můžete koupat (pozor na krevničku či nějakou amébu žijící v teplých vodách). V Cascades aux écrevisses se můžete vykoupat zcela bez starostí. Rozhodně ale doporučuji navštívit vodopád Saut de la Lézarde, kde místní borci skáčou z 10 metrů do vody. K vodopádu se dostanete přes nevábný squat ve vesničce Vernou v ulici Chemin de la Glaciere. Nejhezčí pláží na Guadeloupu je asi Plage de la Grande Anse, která je nejen obrovská, ale i liduprázdná a místní stánky dotvářejí pravou karibskou pohodu. Určitě zajímavá je i pláž v Trois-Rivières, která je z vulkanického písku, takže je celá černá. Podobně pláž Malendure, která je součástí rezervace Costeau a je tak nejlepším místem na potápění. Plavat vedle želvy není nic neobvyklého. Za malý poplatek se dostanete i na ostrůvek Pigeon, která Jacque Costeau označil za jedno z pěti nejlepších míst k potápění na světě. Nakonec ještě pár informací: Nemusíte se bát žádných živočichů ani rostlin. Jedovatá zvířata, se kterými byste se mohli setkat jsou akorát velká stonožka nebo ryba perutýn. Nicméně se ani s jedním pravděpodobně nesetkáte ( Já sem tedy viděl obojí .
Caute, cca pred mesiacom sme boli na dvojtyzdnovom vylete po Spojenych arabskych emiratoch a Omane, kam sme sa dostali vdaka lacnym letenkam Air Serbia, na ktore sme narazili prave tu na CL. Z vyletu som napisal strucny blog, ktory mozete najst na mojej stranke: http://www.romanherda.com/category/sae-oman-2015/ .
Ahoj, před pár dny jsme se vrátili z Paříže, kde jsme strávili prodloužený víkend. Je to opravdu nádherné město plné krásných památek. Napsali jsme článek o našem výletu na blog: http://cestovnidenikham.blogspot.cz/2014/08/francie-pariz-7-8-2014-11-8-2014.html Možná jste stejně jako my zakoupili letenky se společností Transavia v akci díky cestujlevne.com, tak snad se vám bude článek líbit a třeba i inspirovat. .
Ahojte Začal som postupne spisovať nejaké zajímavosti a poznatky z mojej poslednej návštevy Japonska kde sme prešli miesta ako Tokyo, Nikkó, Yokohama, Kamakura, Kiso Valley (Tsumago, Magome, Nagiso), Kyoto, Nara, Hiroshima, Miyajima, Nagasaki a Osaka. Info o vlakoch včetne JR passu, cestovanie miestnou autobusovou dopravou, SIM karty a internet alebo aj ranný odlet z Itami v Osake Priebežne doplňujem Možno sa niekomu hodí .
Zdravím všechny! Pokud plánujete cestu na Srí Lanku věřím, že se Vám budou hodit mé články. Najdete v nich rady a tipy před cestou, plán trasy, rozpočet, průměrné ceny a popis našich 17 dní na tomto krásné ostrově. https://beabruska.wordpress.com/2015/03 ... stovatele/ https://beabruska.wordpress.com/2015/04 ... en-po-dni/ Nenechte si ujít i ostatní články, které Vás třeba inspirují k dalšímu výletu. Přeju pěkné čtení a plno skvělých zážitků během Vašich cest! beabruska .
Ahoj, ráda bych Vás pozvala na můj blog, kde momentálně najdete články z výletů po Floridě. http://pajuskanacestach.cz/ Navštívili jsme Florida Keys, Key West, Key Biscayne, jeli po Miami na kole... A taky jsme se vypravili do Crystal River šnorchlovat s kapustňáky, i když už jich tam moc nebylo. Doufám, že najdete inspiraci pro další cesty ) .
Krásné počasí, úžasná atmosféra a hotel za 9 Kč! To byl dubnový výlet do Berlína... Více si můžete přečíst v novém článku na blogu. http://cestovnidenikham.blogspot.cz/2015/05/nemecko-berlin-24-4-2015-26-4-2015.html .
Napsal jsem krátké povídání o našem vzpomínkovém výletu na německý ostrov Usedom, který býval oblíbenou destinací řady Čechů a Slováků, v době kdy se jinam nesmělo... Dnes je řada jiných lukrativních a exotických destinací, ale možná jej neprávem opomíjíme. Cestovat se sem dá asi nejlépe autem, případně z Berlína jsem viděl akční jízdenky busem za 11,- EUR. Mně se povedlo sehnat 3 dny v hotelu pro 2 se snídaní za 60,- EUR. Spojili jsme to s 3 dny v Berlíně a byl to hlavně pro mojí mámu parádní retrovýlet. Pokud někoho inspiruje, budu rád. http://cali9134.blog.cz/ .
Tenhle tripreport jsem psal pro airways.cz, takže koho nezajímají letadla a podrobnosti letu, nechť tuhle část přeskočí. Letenku jsem kupoval podle jedné z akcí, která byla zveřejněná i tady - za zpáteční Mnichov - Montevideo jsem platil 11.700 Kč a jak se můžete dočíst níže, kroky letecké společnosti TAM mi cenu snížily na konečných 7.800 Kč a to už je sumička velmi pěkná sedadlo 40E doporučované pro spáče, možnost opření o stěnu schodiště do podpalubí Z původně tříhodinového čekání na další let se díky změně časů mělo stát hodin sedm, no nakonec se stalo o dost víc, ale o tom budu psát kousek níž. Mr. Soundman please contact gate agent... Z letadla jdeme rovnou směrem transfer. Projdeme rentgenem a zastavíme u přepážek TAMu - potřebujeme udělat check-in na let GRU - MVD. Z 5 agantů za přepážkami mluví anglicky 1, ostatní jen portugalsky, a to my zase ne. Dívčina zápasí s angličtinou i systémem, radí se i se všemi ostatními přítomnými kolegy, ale po 20! minutách nakonec dostáváme boarding pasy na předvybraná místa 7A a 7B. Náš následující let JJ8040 má plánovaný odlet v 15:25 ze stejného terminálu. Když se po 14. hodině začnou plnit sedačky našeho gatu 33, vytrhne mě z pozorování brazilských a uruguayských spolucestujících hlášení: "Mr. Soundman and Miss Soundman please contact our staff at gate 33..." Hrklo ve mě. Bude nějaký problém. Už jsem se viděl jak doplácím tisíce za chybějící palivo... Ulevilo se mi, když nám oznámili, že let je overbooked, potřebovali by do letadla nacpat nějaké svatebčany a když se vzdáme míst a poletíme až před desátou večer, dají nám každému voucher na jídlo a 200 USD. Říkám, musíme se poradit, už jsme na cestě dlouho, potřebujeme sprchu... Než to stačím doříct, nabídka se mění na hotel, večeři a 200 USD each. V Montevideu bychom byli původním letem v půl sedmé, jeli bychom autobusem do hotelu a asi šli spát, takhle tam budeme po půlnoci, do hotelu pojedeme taxíkem a půjdeme spát. Žádná újma se nekoná, spíš naopak. Dostaneme se dřív do sprchy a dostaneme večeři. Souhlasíme. Čeká nás dalších 6 hodin v Sao Paulu. Než se vyřídí všechny formality, vytisknou vouchery, nové palubky a než nás shuttle hodí do hotelu, je půl šesté odpoledne. Dáme si sprchu, půl hoďky se věnujeme internetu a jdeme si dát výbornou večeři. V osm jedeme zpět na letiště. Přestože se nikde nezdržujeme, ke gatu se dostáváme až na konci boardingu mezi posledními. Zajímalo by mě, jak si letecké společnosti vybírají, koho osloví, když mají přebookované letadlo. Podle této zatím jediné zkušenosti bych řekl, že si seřadí cestující podle částky, jakou zaplatili za letenku, protože těch 200 dolarů co nám nabídli, byla cca třetina ceny naší zpáteční letenky MUC - MVD. minibus do hotelu výhled z "hodinového hotelu" u letiště, dlouho jsme tam nepobyli... .
Tato cesta by se taktéž dala nazvat jako asijskývíkend (obdoba eurovíkendu). Důvod cesty nebyl turistického charakteru, takže mě prosím nemějte za blázna sedíme v prvních řadách a tím nám odpadá strkanice s další stovkou korejců letících ve stejné sekci. Letadlo je znovu nabušené k prasknutí. K dispozici je opravdu kvalitní IFE. Skvělý ICE program od Emirates, nabízí všechny možné filmy (Dark Knights Rises, trilogie Pána prstenů, Expendables 2, MiB 3 atd.) a seriály (HIMYM, Friends, Simpsons a jiné), online zpravodajství a nechybí ani hry pro více hráčů. Systém reaguje o 100% rychleji než na předešlém letu, ale stále je co zlepšovat. Pokud při svých cestách vozíte vlastní sluchátka, nezapomínejte na adaptér do letadla. Klasický jack 3,5 zde nevyužijete. A pokud náhodou máte kvalitnější kousek, film si stejně nevychutnáte – po celou dobu Vás bude rušit nepříjemný šum. Další vychytávkou je USB napájení a klasické zásuvky na 115V – pasuje i český konektor. K dokonalosti chybí jen Wifi – na palubě sice je, ale není zdarma. K jídlu je podávána snídaně a menší oběd. Nezasytí ale zachutná. K dispozici je taktéž pár ponožek, zubní pasta s kartáčkem a klapky na oči Dnešního dne trochu lituji a doufám, že zítřek bude lepší. Pokud byste se náhodou někde ztratili nebo potřebovali pomoc, téměř všude najdete chodící informační stánek, kde Vám se vsím poradí. Poslední den v Soulu vstávám po půl dvanácté a meškám check-out. Naštěstí je vše v pohodě a před jednou jsem již ve městě. Let zpět do Dubaje mi letí až o půlnoci, takže mám spoustu času. Cíl je jasný, oběd v Myeong-Dangu. Tržnice není ještě v provozu, takže znovu zkouším zapadlou restauraci. Tentokrát je to opravdu hospoda 4. cenové. S jídlem je to však o trochu lepší. Rýže s pár kousky vepřového? (jemně se rozpadalo na jazyku, až jsem o původu masa měl pochyby). Obyčejný vývar a kimchi – naložené zelí, chuťově zajímavé, ale o pochoutku se z mého pohledu nejedná. Voda je všude zdarma, zde dokonce i kafe – cena 5.000w. V ostatních restaurací se ceny za jídlo pohybují na 2-3 násobku. Cestou pokračuji skrz zapadlou uličku, kde je asi 30 stánků plus kamenných „obchodů“ s hodinkami. Hodinky všeho druhu, všech velikostí. Najdete zde doslova sta tisíce hodinek. Nejde mi do hlavy, jak se vedle sebe uživí tolik prodejců. Dále se vydávám kolem potoka Cheonggyecheon až k bráně opevnění starého Soulu - Heunginjimun. Cestou procházím skrz tržnici Gwangjang a Dongdaemun Chain marketem – WAU – tržnice jak má být se spoustu možnostmi k jídlu. Škoda, že už jsem jedl – nebo snad naštěstí? Kromě čerstvě uvařeného jídla taktéž zmrzlé ryby, krabi naložené v čili omáčce, různé cukroví atd. Výběr převeliký, ale nic pro mě. Co si však dávám je obdoba lívance plněná skořicí a kukuřicí – luxusní záležitost. Za 1.000w si pochutnávám jak nikdy předtím. Během dne si kupuji ještě 3. Doporučuji však pouze čerstvě dělané, někde se prodávají předsmažené a pouze se ohřejí – těsto je pak ztvrdlé. Nakonec se mi Soul zalíbil – kvalitu oblasti soudím vždy podle kuchyně. Cestou zpět se vydávám navštívit palácový komplex Changdeokgung. Vstupné je 3.000w, je možné si připlatit a jít i do zahrad, což v tomto období nemá smysl. Komplex mě opravdu nadchl, možná i díky společnosti místních slečen .
Ahoj, na jaře jsme se vydali do nádherné Budapešti. S Eurolines a jejich akcí 1+1 se tam člověk dostane už za 500 Kč, popřípadě i autem je to kousek a opravdu to stojí za to. Cenově je to zde velmi přívětivé, plno dobrého jídla a termální lázně. Určitě se sem rádi vrátíme. http://cestovnidenikham.blogspot.cz/2015/04/madarsko-budapest-19-3-2015-22-3-2015.html .
Na našem webu najdete mnoho turistických informací jak z Čech tak i ze zahraničí, ale nejobsáhlejší je více než 15-ti dílný Cestopis z Číny http://www.autovylet.cz/category/cina/ .
Nikdy by mě nenapadlo jet do Dánska, protože spíš preferuji hory než placky, ale když si známí pořídili letní dům na úplném severu Dánska, vyrazili jsme za nimi. Nejlepší spojení je cesta autem, která sice trvá 12 hodin, ale nemusíte nic řešit, hlavně dopravu na místě. Kolo si neberte, zbytečně trápíte auto a kol je v Dánsku dostatek na půjčení a rovný terén a kvalitní cyklostezky a silnice přímo vybízejí k projížďce. Celou dobu jsme bydleli ve vesničce Bindslev a doporučuji bydlet někde v této oblasti, ať máte všechno na dosah. Přestože je krajina dost placatá a zemědělská, pobřeží je to, kvůli čemu sem opravdu stojí za to jet. Západní pobřeží má charakter útesu v průměru tak 20 metrů vysokého, východní pobřeží pozvolna klesá do moře. Pláže jsou pouze písečné, stejně tak útesy, které na západě podléhají erozi a moře se tak posouvá každoročně víc a víc na východ. Moře je i v létě docela studené, my jsme ale měli štěstí a dorazili jsme v době vrcholících teplotních rekordů. Kdo si může říct, že se koupal v Severním moři na 58° severní šířky. Baltské moře moc ke koupání nebylo, je plné medúz a ani není slané. Nyní již k místům, které stojí za to vidět. Nejzajímavější je určitě nejvyšší duna Dánska Rubjerg Mile, na které stojí ruina majáku Rubjerg Knude. Duna je dobře viditelná, protože výrazně převyšuje okolní placku. Výška od moře je 60 metrů. Duna se pomalu přesouvá na východ a odhaduje se, že v roce 2023 maják spadne do moře, takže vyražte co nejdříve. Druhou zajímavou dunou je Rabjerg Mile u města Skagen, která není vysoká, za to je pořádně rozlehlá a připadáte si jako v poušti. Posledním písečným úkazem je nejsevernější mys Dánska Skagen, kde se setkávají Severní a Baltské moře a vzácně lze pozorovat i předěl daleko do moře, podobně jako je tomu na soutoku Vltavy a Sázavy .
Ahoj, před pár dny jsme se vrátili z téměř měsíční dovolené v Thajsku, kde jsme navštívili ostrov Phuket a Ko Phi Phi. Vyšlo nám skvělé počasí, ani jednou nepršelo a moc jsme si to užili. Teplo a moře v zimě, to jsme přesně chtěli zažít a díky cestujlevne.com to máme již za sebou navíc s Emirates - skvělé! .
Ahoj, kdo z vas byl prosim v Portoriku? Chtel bych se zeptat na par veci / ubytovani / strava / doprava atd atd.. Muzete mi napsat sem a ja se ozvu nebo soukromou zpravu? Diky .
Plán 1.den - Let PRG-DBX se společností Smartwings 2.den - Část Deira (Gold Souk, Spice Souk, Old Deira Souk, Bur Dubai, výlet loďkou Abra, večer Dubai Mall + vyhlídka "At the Top" na Burj Khalife 3.den - oblast Jumeirah - Stará mešita, Jumeirah Beach, Burj Al Arab, Marina of Dubai, Mall of Emirates 4.den - Abu Dhabi - Grand Sheikh Zayed mešita 5.den - hotel Atlantis + Aquarium, Pearl Jumeirah 6.den - hotel Atlantis – Aqualand Rozpočet: parkování 300,-, letenka 6300,-, ubytování 4 noci snídaně, EWA DUBAI DEIRA *** 4206,-/1 osobu, 1 noc polopenze hotel Atlantis ***** 4600,-, “At the Top” - Burj Khalifa 1213,- Celkem: 16 619,- První den začal příjezdem do Prahy a využitím parkování u společnosti parkia.cz (6 dní za 300 kilča). V klidu jsme si zaparkovali auto, přehodili kufry do transporteru a vydali se s milým pánem na letiště. Po cestě nám sdělil instrukce, jak si máme zavolat odvoz po příletu. Důrazně nám řekl, že máme volat až budeme na místě naložení. Ať nejsme jak Středočeši, kteří volají u čekání na kufry, a nebo nejhůř jako experti z Moravy, kteří volají z letadla. Holt pravidla jsou pravidla:) odbavení proběhlo bez problému, celníci pouze chtěli informaci o ceně letenky od mé sestry, zřejmě hráli hru, kdo odhalí během šichty nejlevnější letenku do Dubaje. No nedivím se, v té kukani musí být otrava sedět 8 hodin. Doba letu necelých 6 hodinek, dá se to vydržet, pokud necestujete s bandou nevychovaných dospělých, kteří nutně musí pít whisky po dobu turbulencí a pobíhat s lahvemi po letadle a neuposlechnout 3 příkazy posádky. Jsem rád, že jsem člověkem nikoliv zvířetem jako oni. Po příletu se vydáváme cestami po dubajském letišti k pasové kontrole. Během cesty jsem zahlédl výslechovou místnost jako z kriminálky Miami. Kamera, prosklené jednostranné okno, stůl, 2 židle. No upřímně bych se tam ocitnout fakt nechtěl. Docházíme k pasové kontrole, celkem tak 20 místních celníků si prohlíží důkladně pasy, udělají vám sken oční sítnice a cvaknou razítku do pasu. Doba čekání cca 20 minutek. Poté se vydáváme ke kufrům a v plánu je jet metrem k našemu hotelu EWA DUBAI DEIRA. Zřejmě jsme nebyli moc sympatičtí a po vyzvednutí kufrů jsme museli znovu nechat kufry projet skenerem na pokyn četníka na letišti. Stane se, žádný stres. Navigace na letišti do metra je bezproblému a docházíme k turniketům. Tam si zakoupíme tzv. NOL card Silver za 25 AED, 19 AED je již kredit na jízdy. Ještě jsem si stihl vyměnit doláče za dirhamy za směnný kurz 3,61. Záměrně jsem to sledoval na různých místech, v centrech, v ulicích, v různých částech Dubaje a vesměs se to pohybuje od 3,59 do 3,64 AED za 1 dolar. Kurz přijatelný akorát by člověk mohl nakupovat doma ty dolary levněji, ale ČNB řekla NE. MY BUDEME OSLABOVAT KORUNU, abychom byly v zahraničí zase jako chudáci. Zpět k věci, z letiště do části DEIRA jsme jeli za 3 AED. Pohoda, zvykněte si ale pípat, když jdete dovnitř i ven, v metru to jinak nejde, ale v buse si na to myslete, jinak zaplatíte tu nejvyšší sazbu za jízdné. První pocity v starší části Deira trochu nedůvěřivé, přece jenom to byl můj první výlet do arabského světa. První nákup v supermarketu voda 1,5l za 1,75 AED, pita chleba malý 6ks 1,25 AED, pakistánské pomeranče/ks 1,15 AED a malá tortilla s kuřecím kebabem ve stánku na ulici za 5 AED. Hotel měl celkem slušné vnitřní vybavení, nicméně zřejmě většina pokojů je kuřáckých a i přes požadavek nekuřáckého, bylo neustále cítit zápach na pokoji. Záměrně jsme tento hotel nevybírali s ohledem na služby, ale cenu, jelikož jsme tam opravdu trávili sotva 8-9 hodin na spánek. Ale osobně nedoporučuji, snídaně ušlo to, ale asi se dá sehnat lépe, já čekal až na rezervaci cca 3 týdny před odletem a utekly mně lepší hotely např. Ibis v centru ač bez snídaně. Nevýhodou hotelu také bylo blízké letiště a přelety letadel nad hotelem. Avšak pro letedlofily ideální hotel, na střeše je bazén, kde v klidu můžete sledovat okolí a prolétávající letadla z lehátka u bazénu či v bazénu. Druhý den jsme se vydali poznávat starou Dubaj, části Deiru a Bur Dubai. Procházka okolo řeky v Deiře je příjemná a my jsme se vydali hledat Gold Souk(souk=trh), má představa starých dřevěných stánků vzala za své, když GOld SOuk je vlastně obchoďák se zlatem, nikoliv moc tržiště. Jelikož nás toto moc nezajímá, nehledali jsme dále a pokračovali v cestě ke starému tržišti v Deiře. Zde jsem již cítil lehký nádech orientu při procházení obchůdků s kořením a rozhodně doporučuji si nějaké dovézt. Zároveň jsme ochutnali datle v čokoládě s mandlí, také výborná záležitost. Datle jdou sehnat všude a je to jedna věc z místní dubajské produkce. Např. čokoládu se mně nepodařilo najít, pouze norskou loďka trošku houpe, škube a fakt bych se tam nechtěl vykoupat. V běhli jsme náhodou do dalšího tržiště, kde byl houf lidí u prodejce s pashminama za 10AED, klidně vám to hodil na 5 metrů, abyste se pokochal, a když se vám to nelíbilo, tak jste to hodili prodejci zpátky bez problému. My už jsme měli vzrušení ve starém městě dost, tak jsme šli ke stanici metra Al - Buthem a směr k Dubai Mall. Metro opět příjemné, 1 vagon = tzv.Gold class = 1.třída, 2. vagon pro ženy s dětmi a 3. vagon pro ženy s dětmi od neděle do čtvrtka v hodinách od 7-9 a od 17-21. Dodržujte, ať nejste za paštikáře z Česka, není nic na tom respektovat místní pravidla. Jelikož jsme měli rezervovaný vstup na vyhlídku "At the Top" v Burj Khalife na 17.00, tak jsme si jeli vyzvednout lístky raději dříve. Vstup je v LG flooru v Dubai Mall centru. Zajímavost: ze stanice metra Dubai Mall do obchoďáku je to teda pěkný kus cesty tubusem, (všude jsou jezdící pásy, tak se dá odpočinout) ale zase uvidíte různé první výhledy na Burj Khalifu případně na ostatní budovy v okolí. Na doporučení jsme si rezervovali lístky na vyhlídku již přes internet předem, otvírají vždy termíny měsíc dopředu, a doporučuji NEVÁHAT. U vstupu na vyhlídky At the Top je spousty pracovníků, kteří vám pomohou s vyzvednutím lístků. Kdo zná, self-ticket kiosk z letenek, je to to samé, z mailu naťukáte příjmení a číslo rezervace. Buď to dáte na poprvé a vyhnete se panice, když po prvním zadání jsem uviděl Booking doesn't exist nebo na podruhé a uvidíte padat lístky do připravené přihrádky. Ve čtvrtém patře je vstup do Aquaria a ve 3. je prosklená vyhlídka i pro všechny návštěvníky centra. Dostali jsme hlad, tak jsme celkem letěli do FoodCourtu. Naleznete zde od indických, arabských, italských až po americké fast foody. Klasicky KFC, MCdonalds, Burger King, cokoliv. My jsme na italskou, tak jsme šli po pizze. 1/4 pizza + chicken wings 3ks + coke = 21 AED. Malá pizza velikost normálního talíře 14 AED. Měli jsme ještě hodinku a půl před výjezdem, tak jsme šli prozkoumat okolí před Dubai Mall. Je tam také další Souk naproti Dubaj Mall a uprostřed je bazének, kde jsou večerní vystoupení tančících fontán, případně je možnost projížďky na loďce. Tak jsme se vydali okolo bázenků s fontánami pořídit hlavně selfie s Burj Khalifou. Každý tam fotí jak vyšinutý, je to skvělý. Ač je to masiv železa a skla, tak má něco do sebe. Je to přece nejvyšší budova světa. Je tam poblíž také parčík s trávou, kde se dá kecnout a nabrat trochu bronzu nebo sil, jak je libo. AT THE TOP - již netrpělivě čekáme před branami vstupu k výtahům na vyhlídku na nejvyšší budovu světa. Prokážeme se lístky a jsme vpuštěni do uvítací místnosti s maketou mrakodrapu a interaktivní pultem, kde si můžete prohlédnout informace o stavbě či porovnat s ostatními výškovými budovami. Poté již jdeme do uliček vedoucí ke kontrole a skenerům, holt bombu tam asi nepropašujete. Vše proběhne rychle a už se vydáváme nádhernými chodbami k výtahu. Stavitelé se opravdu snažili, je to jako bych se ocitl na výstavě „ Jak vznikala stavba.“, po cestě si můžete přečíst, jak probíhala stavba a co bylo vybudováno v jednotlivých letech. My se ale ženeme k výtahům, před výtahy se ještě řada rozčleňuje zřejmě na VIP a NEVIP návštěvníky, nějak jsem to nepochopil. Následně už stojíme před výtahem, kde se na dveřích zobrazuje čas od 1 do 60 sekund, za takovou dobu je výtah nahoře nebo dole. My jsme vyzváni obsluhou, a řadíme se po čtyřech na startovní čáru a už nám přijíždí výtah. Lidé s úsměvem děkují obsluze a po uvolnění se již cca v 16 hrneme dovnitř. Zamáváme obsluze, zařveme odpověď na otázky obsluhy, jestli jsme ready, sborovým YEAH a dveře zavřou. Začíná světelná show, problikávání led diod v černém designu s hlasem Big Brothera: "Welcome at the top" a sledováním ukazatele pater, 1,2,3...až 124. patro je cílové. Bez pocitu přetížení, bez jakékoliv závratě. Na vyhlídce si užívejte jak dlouho chcete, uslyšíte také často křik padajících lidí z vyhlídky, ale v zádní části mají svojí show fotografové, kteří na lavičce imitují pády z budovy a za velký peníz vám udělají fotomontáž. Nicméně obrázek jak rodiče drží své děti nad propastí na vyhlídce mě velmi pobavil Jelikož jsem hlupák měl kratasy pod kolena, tak jsem chtěl usmlouvat oblek i pro mě, aby to mělo ten správný nádech, ale bohužel...moje oblečení bylo Oukej. Nicméně poté mně sestra naznačila, že v té černé abaye je vedro jako pr...Na check-inu odevzdáte kufrový lísteček, ukážete pasy, zaplatíte ubytovací taxu (je ve všech hotelech v DUbaji) a na oplátku dostanete kartičky, kterými se prokazujete prakticky všude. Ještě se vás zeptají, jestli chcete dát kreditku a platit vše až při odjezdu, nebo budete platit vždy, když něco budete nakupovat. Zvolili jsme druhou možnost, abychom se při check outu nedivili, za co jsme všechno prošutrovali:) Pak už dostáváme číslo pokoje, dvanácté patro, west tower, výhled na celou Dubaj. Stolní voda, káva, čaj na pokoji gratis, jako na přivítanou nějaké to ovoce. Zazvoní zvonek, vběhne poslíček s kufrem a začne vám vysvětlovat, kde co máte a jak co používat. A když budete něco potřebovat, stačí zavolat. Upřímně jsem fakt nevěděl, jestli mu dát dýžko nebo ne, z toho důvodu jestli to je slušné či nikoliv. Nakonec jsem mu jej přece jen dal a očividně byl rád, když uviděl dolary, takže svoji chvilku nejistoty jsem měl za sebou. Vybavení pokoje je super, spousta ručníků, župánky, žabky, žehlička, fén, zkrátka kompletní servis, ani kartáček na zuby nemusíte mít vlastní. V minibaru jsou ceny lehce přemrštěné cena panáku 0,05 Chivas Regal stojí cca 500,-, brambůrky Lays 35g/cca 130,- Kč. My se však dále vydáváme mramorovými chodbami do prohlídky hotelu, stojí za to vyjet do nejvyšších pater a nafotit Dubaj nebo oceán z druhé strany. Chodby vlevo a vpravo v patře hlavního vstupu jsou lemovány luxusními obchody a v přízemí se nacházejí restaurace a na jedné straně aquarium a na druhé vstup do aqualandu. Do Aquaria - Lost CHamber je vstup zdarma, tak jsme si ho prošli, stihli jsme i show s potapěčema, kteří dělali srandičky pro obecenstvo, a nakonec došlo na krmení:) poté jsme šli pro velkou večerní a na večeři do restaurace Kaleidoskop. Po prokázání kartičkou, že opravdu máte nárok na večeři, jsme uvítali, že obsluha nám řekla, co a jaká kuchyně je a dovedla nás k našemu stolu. Jako ve většině hotelů je večeře bez pití, voda stála 1,5l cca 150,- Kč. Na výběr bylo z indické, arabské, italské, japonské kuchyně. Já jelikož rád testuji nové věci, jsem ochutnal vždy po malých kouskách od všeho, co jsem uznal za zajímavé. Personál je všude velmi milý, stačí říct, oni vysvětlí i co je za suroviny ve směsích atp. Samozřejmostí byl i vělký výběr dezertíků a spousty ovoce, sýrů etc. Po večeři jsme šli už jenom relaxovat na balkon a užívat si výhledu na Dubaj a já si dal jasmínovou koupel pro trošku buržoazie:) Ráno se probouzím v 6 hodin při záři slunce přímo do postele a pozoruji z postele ranní Dubaj. No řekněte, není to bezva? Vydáváme se opět na snídani do Kaleidoscopu, při prokázání se kartičkou, se nás obsluhující filipínka zeptá odkud jsme? Říkáme z ČR a věděla, že to je vedle Německa. Ještě odhadla náše podobné rysy, tak jsme jí netrápili a řekli, že jsme sourozenci:) Usadila nás ke stolu, na výběr káva nebo čaj, dle libosti. A opět si jdeme vybírat, zjistil jsem, že arabové, nevím jestli přímo arabové, ale všude byl dostatek různých buchtiček s různými náplněmi apod. Já si vybírám opět na zkoušku vše lákavé a hlavně velmi kvalitní sýry, ty dokážu ocenit. Omelety dělají na přání. Místo večerního sushi jsou na vláčku (jedoucí pás s pokrmy) jogurty, taktéž různé variace. Usedám si k občerstvení a ještě musím dát autogram na účet, kde je i cena za snídani. Nebojte se, nic neplatíte, pokud máte snídani v ceně.(jinak cena snídaně byla 155 AED) Je to podle mě jenom pro kontrolu, abyste nešli do více restaurací po sobě na snídani. Ta možnost tam je vybrat si i jinou restauraci na snídani. Po snídani se pobalíme a sjedeme ke hlavnímu vstupu na check-out, kde také necháme kufry oproti lístečku. A jdeme chytat bronz na hotelovou pláž, která je směrem k Dubaji. Vezmeme si osušky a jdeme si užívat pohled na Burj al Arab, BUrj Khalifu a Dubai Marinu. Já to po chvilce nevydržím a jdu vyzkoušet aquapark. Sestra se přidá a necháme se svézt golfovým vozíčkem k Poseidonovi věži. Bohužel jenom tato věž byla otevřena, jelikož zbytek aquaparku prochází rekonstrukcí, ale i tak to stálo za to. Vybíháme do předposledního patra, kde jsou široké tobogány určeny pro sjezd na člunech pro 6 lidí, sedáme si k nějakým dětičkám, kteří mně připravili alespoň na půl hodiny po sjezdu o sluch:) Já ještě vyzkouším tobogán s názvem Slitherine, jedoucí z nejvyššího místa věže. Na otázku zdali je to drsný, dostávám odpověď, že ne, že se to jenom kroutí. Kroutilo, ale neskutečnou rychlostí až se vám lehce pálí záda, jelikož voda prostě nestíhá, dojedu dolů a vítězný čas je 21,7, po druhé jsem se nebál a stlačil to na 19,7. .
Ahoj cestovatelé, chceme se s Vámi podělit o naše zážitky ze třítýdenní cesty po čínských provinciích Yunnan a Sičuan. Nejslavnější čínské památky jako Velkou čínskou zeď, náměstí Nebeského klidu v Pekingu či terakotovou armádu jsme raději vynechali, ale rozhodně jsme toho nemuseli litovat. Odměnou nám byla krásná příroda, méně turistů a autentičtější poznání čínské kultury. 1. Jak jsme kupovali jízdenky na vlak 2. Jak nám téměř zabavili nůž 3. Pohodové velkoměsto Kunming 4. Výlet to tajuplného Kamenného lesa 5. Jianshui, prozatím bez komerce 6. Rýžové terasy Yuanyang u hranic s Vietnamem - doporučujeme 7. Ve 4000 metrech nad mořem v Dali 8. Čínský turismus v Lijiang 9. Trekování v soutěsce Skákající tygr - doporučujeme 10. Ochutnávka Tibetu Odkazy na poslední dva příspěvky najdete níže. Pokud vás bude cokoliv k cestování v této oblasti zajímat, tak napište. Rádi zodpovíme .
Přidal jsem foto. Ahoj všem cestovatelům, nedvno jsem zde stejným způsobem zveřejnil cestopis z ndočíny ( viewtopic.php?f=29&t=1036), nyní si zde dovoluji si opět zveřejnit cetopis, tentokrát z Turecka, který sepsala moje máti. Děkuji, máti, za krásné zpracování a myslím, že se velmi brzy vydáme po vašich stopách / v Číne jsme byli vloni v srpnu, Indočnu jsme ale minui, do Turecka se možná vydáme letos. VÁNOCE 2014 V ISTANBULU Psáno pro http://cestujlevne.com __________________________________________________________________________________ Celkové nutné náklady pro dva na 5 dní: letenky, hotel, jídlo = 20 000 Kč. Letenka se dá pořídit výrazně za míň třeba z Vídně, ubytování asi levnější v centru nenajdete, na jídle se dá určitě ušetřit, to ale nebyl náš případ. Letenky : 11 942 Kč, Turkish Airlines (Pelikan.cz) Pojištění : 1288, 5 dní vč. storna letenek (Evropská cestovní pojišťovna) Ubytování : 4800 Kč hotel Sevila, Sultanahmet, dvoulůžkový pokoj vč. snídaně (booking.com) Kurz = 1 TL 9, 30 Kč, 1 euro = 2, 8 TL Počasí – asi jako v říjnu u nás, když je hezky ______________________________________________________________________ Štědrý den, odlet v poledne. V Praze kolem 10 stupňů, inverze. Přistáli jsem na letišti Atatürk ve tři odpoledne místního času (časový rozdíl 1 hodina). Dostat se do centra, kde jsme měli předem rezervovaný hotel, bylo snadné. Přímo na letišti je totiž vstup do metra. Prochází se turnikety, předem si musíte koupit žeton v automatech kolem, berou (a vrací) jen turecké liry - mince i bankovky. Pracovník dopravního podniku s koupí žetonu ochotně poradí, příště už to zvládnete sami. Cena 4 TL na celý den, pokud neopustíte přepravní prostor. Při přestupování se však musí koupit znovu žeton. Tyhle prodejní automaty jsou taky u všech stanic tramvají a autobusů. Vstup na nástupní ostrůvek je možný přes turniket, na to dohlíží zaměstnanec dopravního podniku. Řekněte si mu o Istanbul Rail Network Map, bude se vám hodit. Cestování po Istanbulu je rychlé, pohodlné, čisté, značení přehledné, nemůžete ani zabloudit nebo přejet. Revizory tu nezaměstnávají, nač taky? Systém přepravy nedá černým pasažérům vůbec šanci. Možná ale, že cena žetonu nestojí místním za řeč, možná jim hrdost nedovolí přeskakovat tepané železné plůtky nebo podlézat pod turnikety. Možná to nedělají proto, že podvádět se zkrátka nesluší. Tramvaje jsou velmi moderní, jezdí doslova jedna za druhou, provoz končí u většiny linek s půlnocí. Z metra vystupte na stanici ZEYTIBURNU a přejděte nadchodem na tramvaj (černá linka T1), jiná možnost stejně není. Musíte si ovšem koupit nový žeton. V Istanbulu jezdí jen páteřní tramvaje, po trase je několik možností přestoupit na jinou nebo metro či autobus. Nemusíte tedy vědět, jaká tramvaj jede do centra – je totiž jen jedna jediná, musíte však nastoupit správným směrem - KABATAS, to je konečná. Teď se může hodit ta mapka nebo se jednoduše zeptáte. V tramvaji běží displey s názvem příští stanice a ještě to docela srozumitelně, i když turecky, hlásí. Vystupte ve stanici SULTANAHMET, přímo před vámi je Blue Mosque, Hippodrome, Hagia Sophia, hned vedle Topkapi Palace, The Basilica Cistern, Gülhane Park a další pamětihodnosti této vyvýšené části města, které se říká Golden Horn stejně jako zaplavenému údolí pod ním. Podle legendy sem měli Byzantinci během osmanských nájezdů naházet tolik pokladů, až se vody začaly třpytit zlatem. Z letiště do historického centra to trvá asi 40 minut. Cestou uvidíte moderní, výstavní, čisté velkoměsto, se spoustou minaretů a mešit, parků, fontán a značkových obchodů. Hotel SEVILA je pár metru od tramvaje. Má malou recepci a jen 8 dvoulůžkových pokojů, v posledním 5. patře terasu. V prosinci byl poloprázdný. Vybalili jsme „pyžama a kartáčky na zuby“ a šli se najíst na hlavní třídu, do jedné z mnoha restaurací. Tady se ovšem Vánoce nedrží, jak víme, takže žádná ryba s bramborovým salátem…..Hned přiběhl Turek s menu v angličtině, tak jsme se ponořili do nabídky. Za hluboký talíř výborné husté fazolové polévky s masem platíme dohromady v přepočtu necelých 40 Kč, pečiva můžete sníst kolik chcete a neúčtuje se (jako trapně u nás). Hlavní jídlo pořídíte asi za naši stovku. Víno ani pivo tu k jídlu ale nedostanete. Pivo se točí jen v některých barech. Čaj i káva nebo nealko stojí kolem 1, 50 TL , čaj se podává ve sklenkách, ke kávě vždy voda. V tureckých bufetech nebo přímo u stánku na ulici je vše pochopitelně levnější. Za 3 TL dostanete třeba dva kousky skvělého ořechového štrůdlu nebo pečenou rybu v bagetě se salátem. Docela levné jsou také indické, mexické, ruské, francouzské, japonské a další cizí kuchyně, ne jako u nás, kde z toho ještě pořád dělají tak trochu luxusní záležitost. Nedávejte si tureckou kávu, je to maličký šálek za 5 TL, na dně spousta lógru, je opravdu hodně silná. V restauracích se nekouří, a tak hodně lidí sedí u stolků na chodníku. Shora fouká teplý vzduch, deka na židli zase hřeje zdola, ale 16 stupňů fakt není žádná zima. Turci (a Turkyně) hulí všude, i na ulici, ale na rozdíl od (nejen) Prahy vajgly nikde po zemi neuvidíte. Na ulici je totiž každých pár metrů stojací popelník a taky odpadkové koše. Na každém rohu narazíte na čističe bot, který tu rozhodně nemá nouzi o práci. To u nás by rychle přišel na buben, ale Turci v Istanbulu si zjevně potrpí na čisté boty. Co ještě v Istanbulu neuvidíte, to jsou díla sprayerů , poškrábaná skla v dopravních prostředcích, polámané lavičky, kde co oblepené reklamními plakáty, žádné bilboardy, žádní bezdomovci, žádní žebráci……..Asi tu mají lepší zákony. „Turecké hospodářství“? Zapomeňte. Aspoň v Istanbulu. Zato všude jsou tu kočky, dobře živené, krásně zbarvené, s pěknými kožíšky. Kdo se o ně stará, nevíme, stejně jako o velké psy s výrazným čipem na uchu. Polehávají na trávě a nikoho si nevšímají. A že byste do něčeho šlápli, to fakt nehrozí. Co se týče cen - ať už jídla, oblečení, bot, elektroniky, potravin - jsou víceméně srovnatelné s našimi. Některé značky lihgt cigaret stojí jen 3 TL, tedy ani ne 30 Kč. Číšníci ochotní, usměvaví, domluvíte se s nimi i v zastrčených uličkách anglicky, stejně jako s prodavači. V noci jsme seděli na zasklené terase, pili kávu, která je zde – i čaj - k dispozici non-stop, a kochali se pohledem na osvětlený Istanbul. Společnost nám dělal recepční, mladý kluk, který se sám učil anglicky, tak jsme se docela nasmáli. My o koze, on o voze. Usnuli jsme po půlnoci a ani nás neprobudili muezzini, kteří ze všech tří stovek zdejších mešit svolávají věřící k ranní modlitbě. A potom ještě čtyřikrát, den co den, megafony. Čtvrtek, 1. svátek vánoční Od rána modrá obloha, teplo. Při snídani nám dělali společnost jen rackové, obrovští šedobílí ptáci se slétali na okolní střechy, posedávali na komínech, kroužili v hejnech nad námi a protivným křikem se dožadovali nějakého mlsu z naší snídaně. Dokázali se docela brutálně porvat o pár kousků veky. Hitchcockovi Ptáci. K snídani jsme si mohli vybrat sýry, uzeniny, rajčata a papriky nebo nebo müsli, byla uvařená vajíčka, voněla polévka. Též máslo, med, marmeláda, bílá veka, čaj, káva, mléko, džus. Tak ještě kávu a cigárko a pak vyrážíme na Galata Tower. Sem se dostanete tramvají - směr KABATAS. Tramvaj jede přes Galata Bridge, který od rána do večera okupují Turci s rybářskými pruty. V dolní části mostu jsou restaurace a obchůdky, na nábřeží rybí trhy a rybí restaurace. Vystupte na stanici KARAKöY. Cesta k věži vede uličkami do prudkého kopce až do 140 m nad mořem, cestou minete plno restaurací, barů, čajoven. V několika jsme si prostě museli odpočinout…..Je tu asi o 20 % levněji než v Sultanahmetu. Za vstupné do věže chtějí 17 TL, žádné slevy pro nikoho. Nahoru jede výtah, poslední část už musíte po svých úzkými točitými schody. Původně dřevěná věž, vysoká téměř 67 m , byla postavena někdy kolem roku 500 n. l. císařem Justiniánem, v polovině 14. století přestavěna na kamenný maják. Výhled je na všechny strany uchvacující. Zpátky pěšky přes most jsme zaregistrovali, že rybářů přibylo. Taky jsme zjistili, že to, co plave v kbelících u jejich nohou, není návnada, ale úlovky – čudly. Jde zřejmě o společenskou zábavu, protože pánové si u toho poklábosí, pokouří, navíc jsou na čerstvém povětří a nezlobí doma tureckou manželku. Na té „naší“ straně mostu je dominantou New Mosque, kam se lidé zrovna scházeli k modlitbě. Vstup volný. Mešita není zas až tak nová, ale už ze 17. století. Je obložena modrými, bílými a tyrkysovými kachlíky s květinovými vzory. V určité hodiny do ní může vejít každý, ale na sultánovu tribunu nebo do jeho komnat se nepouští. Dřív tu byly veřejné lázně, taky nemocnice a škola. V restauraci v přístavu jsme si dali dost pozdní oběd, něco velmi tureckého, dohromady za 10 TL. Na vodě se to jen hemžilo plavidly – od malých rybářských bárek až po velké zámořské lodě, kotví tu také výletní jachty. Odtud se dostanete trajektem na asijskou stranu Istanbulu. Obě místa spojuje hned několik mostů, ten nejznámější je asi visutý Bosporský most, kdysi 2. největší na světě. Při nočním osvětlení střídá barvy i styly. Tudy je to z Evropy do Asie jen 1, 5 km. Pěšky – jako před 30 lety - se tam už nedostanete. Večer jsme se posadili do jedné kavárny blízko Modré mešity, orientální atmosféru dokresloval tančící derviš. Dost se tu kouřily vodní dýmky. V mnoha restaurantech narazíte přímo u vchodu nebo dokonce ve výloze na ulici na zahalenou Turkyni, jak válí těsto na gözleme, ty báječné turecké placky, které si hned můžete objednat - slané nebo sladké, asi za 2 TL. Turecká kuchyně nám chutnala. Je prý po francouzské nejpestřejší a nejbohatší. Hodně čerstvé zeleniny, hodně ryb, olivový olej, grilované maso. V tureckých „fast foodech“ většinou vidíte kuchaři buď přímo pod ruce nebo je jídlo vystavené v boxech a vyberete si očima. Protože voní to všechno kráááásně, vypadá to dobře a navíc je to zdravé. Jen ty turecké cukrárny, to je tedy hotová past! Mám ráda sladké, ale tohle jsem fakt nedala….Dortíky vypadaly jakoby ještě před chvílí byly na nějaké mezinárodní soutěži, z bonbónů tekl cukrkandl, turecký med měl úplně jinou chuť než ten náš turecký med, a těch čokolád a ořechů…. Pozdě večer se vracíme kolem historických tureckých lázní Tarihi Sifa Hamami, jsou tu už od roku 1777. Z propagačního letáku jsem Borkovi přečetla, co by nás – odděleně - čekalo: Předehřátí v sauně a na vyhřívané mramorové desce, potom pořádné vydrhnutí žínkou s množstvím mýdlové pěny. Po opláchnutí kůže (Borek: sedřený kůže) následuje masáž (Borek: takový jemný a ohleduplný lámání kostí). A na konec tohoto úžasného prožitku odpočinek pod vyhřátou osuškou a čaj. To vše trvá 90 minut stojí pouhých 30 TL i se zapůjčením prostěradla nebo bederní roušky. To nemůžeme vynechat, když už jsme tady, přece. Užuž beru za kliku, že půjdeme dovnitř, jenže Borek se k tomu nemá! Že prý ten kníratý Turek, co určitě mluví jen turecky, se mu dvakrát nelíbí, a co tam prý bude celou tu dobu dělat, když si s ním ani nepokecá. Tak jsem šli na kávu k tomu dervišovi…..Vracíme se před půlnoci, na ulici je pořád dost lidí. Rozhodně tu ale máte pocit bezpečí, ne jako když jdete po desáté z Vinohradského divadla přes Václavák…. Pátek, 2. svátek vánoční Snídáme nad Istanbulem, je oblačno, od Bosporu trochu fouká. Ideální den projít památky, aspoň ty, které průvodci zařazují do TOP 10 of Istanbul. Máme je nejen na dohled, ale přímo u nohou. Sejdeme „naší“ uličkou dolů k Hippodrome, volnému prostranství, v dávné minulosti využívanému jako sportovní aréna. Dominují mu Konstantinův sloup, litinový Hadí sloup a Egyptský obelisk, ten je starý 3500 let. Ačkoliv je brzy dopoledne, je tu plno lidí, převažují Japonci, fotí všechno shora, zdola, zleva, zprava. A ještě pár foteček s celou rodinkou….Už nemusí nikoho prosit, aby zmáčkl spoušť. Všichni mají selfie a navíc jsou vybavení hitem letošních Vánoc, totiž selfie tyčí. Já chci taky! S Hippodromem sousedí impozantní Blue Mosque, stavba v byzantsko-islámském stylu z počátku 17. století. Má – jako jediná na světě - 6 minaretů, což vždy příslušelo jen mešitě všech mešit (proto musel sultán té v Mekce rychle ještě jeden přistavět). Tato zdejší Modrá je turistům volně přístupná zvláštním vchodem, a to na 30 minut a jen dvakrát denně v určité hodiny, v pátek od dvou hodin je zcela uzavřena. Vstupné se nevybírá, fotografování povoleno. Bezvěrci mají vymezený prostor dřevěným plůtkem. Před vchodem je samozřejmě nutné zout boty a uložit je igelitového sáčku, který si před dveřmi utrhnete z obřího válce. Ženy musí mít jakoukoliv pokrývku hlavy. V létě se zde turistům v kraťasech a tričkách zdarma zapůjčují hábity a šátky. Uvnitř už je plno a davy dalších stále proudí dovnitř. Je tu šero, i když impozantní lustr je rozsvícen. Podlaha je zakryta kobercem, vzory ve tkanině mají tu samou úlohu jako značky v tělocvičně. Koberec se ztrácí pod stovkami malých červenobílých modlitebních koberečků. Nad hlavami, ve výšce asi 40 metrů , je obrovská kopule, podpírají ji čtyři mohutné pilíře. Na výzdobě se opravdu nešetřilo, vnitřek je obložen tisíci modrými a zelenými kachlíky, které při slunečním světle barví mešitu domodra. Je tu neustále pohyb lidí, kteří klekají, vstávají, posedávají, odcházejí – než to začne. Topkapi Palace, sídlo osmanských sultánů, kteří tu žili od půlky 15. století skoro 400 let, je asi dvakrát větší než Vaikán. Odtud sultáni celou říši řídili. Žilo tu s nimi asi 4 000 lidí. Můžete si vybrat, co chcete z rozsáhlého areálu vidět, ten nejlevnější okruh stojí 30TL, návštěva pouze harému, kde je 300 místností pro sultánovu matku, jeho čtyři manželky a bezpočet konkubín, stojí 25 TL. Ve frontě na lístky stojíme jen chvíli. Prohlédli jsme si mnoho sálů plných krásných šperků, darů z celého světa, okrasných váz, bohatě zdobeného nádobí, také sultánův šatník i sbírku jeho zbraní a brnění. Prošli jsme sultánovou kuchyní s obrovskými mosaznými hrnci a naběračkami, podívali jsme se do auly, kde úředníci rokovali (a sultán to někdy tajně sledoval dírkou ve stěně), prohlédli jsme zlatem vykládaný trůn a nosítka. Palác stojí ve velkém udržovaném parku s pěknými vyhlídkami na Golden Horn a Bospor. Když po několika hodinách vyjdeme ven, začíná pršet, ale hned se odněkud vynoří prodavači průhledných deštníků. Za jeden chtěli 4 TL, to se ani nesluší smlouvat. Jinak smlouvání je běžnou součástí obchodu hlavně na ulici nebo v bazarech. V kamenných obchodech jsou sice pevné ceny, ale i tady se dají přemrštěné představy prodavače změnit ve svůj prospěch. Borek si tak pořídil vlněný svetr za 20 TL z původních čtyřiceti, já dvě vlněná ponča za 20 TL, vše Made in Turkey. Za pár gramů pravého šafránu v malililinké ampulce jsme dali přesně tolik i po smlouvání, a že to Borek sakra umí. Večer strávíme v pohodlných křeslech na chodníku před jednou, druhou, třetí restaurací. Ale tady se člověk fakt neopije. Všude si dáváme něco dobrého, klábosíme, nebo jen tak pozorujeme ruch na ulici. Je chladno, pončo hřeje. Sobota V noci sice pršelo, ale ráno už je zase hezky. Basilica Cistern, rozlehlá podzemní zásobárna vody pro sultánův palác, postavená začátkem 6. století za vlády císaře Justiniána, dřelo tu sedm tisíc otroků. Fungovala na principu viaduktů, kterými sem přitékala voda z lesů u Černého moře, vzdáleného od Istanbulu asi 20 km. Je krásně nasvícená, strop podepírá 336 osmimetrových iónských, dórských a korintských mramorových sloupů, ve dvou je vytesána hlava Medusy. Vstupné 20 TL. Dříve byly sloupy zcela pod vodou, teď v mělké vodě plavou ryby, dokonce kapři lyscové. Točila se tu bondovka (1963). Před výstupem nahoru je malá restaurace, nechtělo se nám však sedět v šeru, kde kape na hlavu voda. Ve stejné ulici, jen pár kroků odtud, stojí vysoký, žlutý dům ze dřeva, známý z jiného filmu – Vražda v Orient Expresu. Uvnitř muzeum. Grand Bazaar zabral místo po byzantském tržišti. Před desátou ráno a po osmé večer se dovnitř nedostane, je ještě - nebo už - zavřeno. V zastřešených uličkách jeden obchod vedle druhého, většinou orientální zboží od koberců přes vodní dýmky, ale taky čaje, kávy, ořechy, med a jiné sladkosti, zlato i stříbro, také ručníky, sprchové baterie, pletací příze, látky, prášky do myčky, hrnky a skleničky, zkrátka něco jako megasupermarket, znáte to. Nevěřte tomu, že se tu dá lehce zabloudit, to se může stát spíše v Palladiu než tady. Všechny východy jsou označeny a venku na ulici se lehce zorientujete. Je slyšet tramvaj, která jezdí za rohem. Neděle Po snídani couráme starobylými uličkami, míjíme dřevěné domy, které leccos jistě pamatují, ale jsou pěkně opravené. Sem tam malý krámeček, malá kavárnička, čajovna. Čtyři kočky se rozvalují na kapotě auta, jedna se dokonce drbe o anténu. Jdeme pořád s kopce, až se dostaneme k Bosporu, ale aspoň nakouknout do asijské části Turecka už nestihneme. Vracíme se tedy zpátky k Modré mešitě. Zrovna tam vyplivly autokary zdivočelé turisty, pouliční prodavači se rázem probrali z letargie a začali nabízet kávu i čaj, horké pečené kaštany, kukuřici, taky grilované ryby. V sezóně rozšíří sortiment o čerstvé šťávy z ovoce nebo zeleniny. Vyrobí je před vašima očima. Na hlavní třídě narazíme na prodavače zmrzliny, toho, co si dělá legraci z kupujících – je to na youtube. Žongluje s kornoutem zmrzliny tak, že se vám každou chvíli musí rozplácnout na hlavě nebo přistát v klíně. Lidi u toho dost piští. Zmrzlinář se tím evidentně skvěle baví. Všechny zajímavosti Istanbulu můžete samozřejmě absolvovat s cestovními kancelářemi nebo vyhlídkovým busem s průvodcem (bigbustours.com). Hodinová okružní jízda stojí kolem 90 eur, dvouhodinová o něco více. Stanoviště autobusu je v parku Sultana Ahmenda s fontánami a vodotrysky mezi Hagia Sophia a Modrou mešitou. Stačí však, když si průvodci řekněte o náborový leták - je na něm hodně podrobná obrázková mapka, podle které se dobře zorientujete. Všude, co by vás mělo zajímat, je prakticky dosažitelné pěšky nebo tramvají. A cestou toho mnohem víc uvidíte. Elveda Istanbul, asi se sem ještě jednou vrátíme. Fotky nepřikládám, protože se jich na internetu hemží stovky a mnohem lepších. No, tak aspoň jednu, abyste neřekli….No dobře, tak dvě nebo tři. .
Ahoj cestovatelé, tento deník z cesty vás zavede až na Aljašku v období začínajícího podzimu 2014. Z Anchorage se nejprve vydáme na sever do NP Denali, kde potkáme medvědy grizzly, losy, bobry,… Trochu nám přes noc napadne sníh a užijeme si výhled na majestátně vyhlížející Mt. McKinley. Po Denali navštívíme The Magic Bus z filmu Into the Wild a pokračujeme dále do Fairbanks, kde spíme u místňáka Barryho. Hned první noc nás přivítá polární záře. Zajedeme se vykoupat do horských pramenů Chena Hot Springs, ochutnáme velrybu, americkou pumu a zkoušíme také sami něco ulovit. Následně se přesuneme o 800 km na jih do Sewardu, kde uděláme dva treky - Resurrection River Trail a Lost Lake Trail. Cestou zpět do Anchorage přespíme na řece v Girdwoodu s místní frajerkou Jack. 1. Přílet na Aljašku 2. Jsme kompletní a připravujeme se na divočinu 3. Stopem do Denali 4. Setkání s losem v Denali - doporučujeme 5. První medvědi, karibu i sníh 6. Zasněženi 7. Wonder Lake, nejkrásnější místo Denali - doporučujeme 8. Návštěva Magic busu z Into the Wild - doporučujeme 9. Termální prameny v Chena Hot Springs - doporučujeme 10. Ochutnáváme velrybu a pumu Pokračování níže. Doufám, že se vám zápisky a fotky budou líbit. Pokud vás bude cokoliv k Aljašce zajímat, tak napište. Rád zodpovím .
