Plán 1.den - Let PRG-DBX se společností Smartwings 2.den - Část Deira (Gold Souk, Spice Souk, Old Deira Souk, Bur Dubai, výlet loďkou Abra, večer Dubai Mall + vyhlídka "At the Top" na Burj Khalife 3.den - oblast Jumeirah - Stará mešita, Jumeirah Beach, Burj Al Arab, Marina of Dubai, Mall of Emirates 4.den - Abu Dhabi - Grand Sheikh Zayed mešita 5.den - hotel Atlantis + Aquarium, Pearl Jumeirah 6.den - hotel Atlantis – Aqualand Rozpočet: parkování 300,-, letenka 6300,-, ubytování 4 noci snídaně, EWA DUBAI DEIRA *** 4206,-/1 osobu, 1 noc polopenze hotel Atlantis ***** 4600,-, “At the Top” - Burj Khalifa 1213,- Celkem: 16 619,- První den začal příjezdem do Prahy a využitím parkování u společnosti parkia.cz (6 dní za 300 kilča). V klidu jsme si zaparkovali auto, přehodili kufry do transporteru a vydali se s milým pánem na letiště. Po cestě nám sdělil instrukce, jak si máme zavolat odvoz po příletu. Důrazně nám řekl, že máme volat až budeme na místě naložení. Ať nejsme jak Středočeši, kteří volají u čekání na kufry, a nebo nejhůř jako experti z Moravy, kteří volají z letadla. Holt pravidla jsou pravidla:) odbavení proběhlo bez problému, celníci pouze chtěli informaci o ceně letenky od mé sestry, zřejmě hráli hru, kdo odhalí během šichty nejlevnější letenku do Dubaje. No nedivím se, v té kukani musí být otrava sedět 8 hodin. Doba letu necelých 6 hodinek, dá se to vydržet, pokud necestujete s bandou nevychovaných dospělých, kteří nutně musí pít whisky po dobu turbulencí a pobíhat s lahvemi po letadle a neuposlechnout 3 příkazy posádky. Jsem rád, že jsem člověkem nikoliv zvířetem jako oni. Po příletu se vydáváme cestami po dubajském letišti k pasové kontrole. Během cesty jsem zahlédl výslechovou místnost jako z kriminálky Miami. Kamera, prosklené jednostranné okno, stůl, 2 židle. No upřímně bych se tam ocitnout fakt nechtěl. Docházíme k pasové kontrole, celkem tak 20 místních celníků si prohlíží důkladně pasy, udělají vám sken oční sítnice a cvaknou razítku do pasu. Doba čekání cca 20 minutek. Poté se vydáváme ke kufrům a v plánu je jet metrem k našemu hotelu EWA DUBAI DEIRA. Zřejmě jsme nebyli moc sympatičtí a po vyzvednutí kufrů jsme museli znovu nechat kufry projet skenerem na pokyn četníka na letišti. Stane se, žádný stres. Navigace na letišti do metra je bezproblému a docházíme k turniketům. Tam si zakoupíme tzv. NOL card Silver za 25 AED, 19 AED je již kredit na jízdy. Ještě jsem si stihl vyměnit doláče za dirhamy za směnný kurz 3,61. Záměrně jsem to sledoval na různých místech, v centrech, v ulicích, v různých částech Dubaje a vesměs se to pohybuje od 3,59 do 3,64 AED za 1 dolar. Kurz přijatelný akorát by člověk mohl nakupovat doma ty dolary levněji, ale ČNB řekla NE. MY BUDEME OSLABOVAT KORUNU, abychom byly v zahraničí zase jako chudáci. Zpět k věci, z letiště do části DEIRA jsme jeli za 3 AED. Pohoda, zvykněte si ale pípat, když jdete dovnitř i ven, v metru to jinak nejde, ale v buse si na to myslete, jinak zaplatíte tu nejvyšší sazbu za jízdné. První pocity v starší části Deira trochu nedůvěřivé, přece jenom to byl můj první výlet do arabského světa. První nákup v supermarketu voda 1,5l za 1,75 AED, pita chleba malý 6ks 1,25 AED, pakistánské pomeranče/ks 1,15 AED a malá tortilla s kuřecím kebabem ve stánku na ulici za 5 AED. Hotel měl celkem slušné vnitřní vybavení, nicméně zřejmě většina pokojů je kuřáckých a i přes požadavek nekuřáckého, bylo neustále cítit zápach na pokoji. Záměrně jsme tento hotel nevybírali s ohledem na služby, ale cenu, jelikož jsme tam opravdu trávili sotva 8-9 hodin na spánek. Ale osobně nedoporučuji, snídaně ušlo to, ale asi se dá sehnat lépe, já čekal až na rezervaci cca 3 týdny před odletem a utekly mně lepší hotely např. Ibis v centru ač bez snídaně. Nevýhodou hotelu také bylo blízké letiště a přelety letadel nad hotelem. Avšak pro letedlofily ideální hotel, na střeše je bazén, kde v klidu můžete sledovat okolí a prolétávající letadla z lehátka u bazénu či v bazénu. Druhý den jsme se vydali poznávat starou Dubaj, části Deiru a Bur Dubai. Procházka okolo řeky v Deiře je příjemná a my jsme se vydali hledat Gold Souk(souk=trh), má představa starých dřevěných stánků vzala za své, když GOld SOuk je vlastně obchoďák se zlatem, nikoliv moc tržiště. Jelikož nás toto moc nezajímá, nehledali jsme dále a pokračovali v cestě ke starému tržišti v Deiře. Zde jsem již cítil lehký nádech orientu při procházení obchůdků s kořením a rozhodně doporučuji si nějaké dovézt. Zároveň jsme ochutnali datle v čokoládě s mandlí, také výborná záležitost. Datle jdou sehnat všude a je to jedna věc z místní dubajské produkce. Např. čokoládu se mně nepodařilo najít, pouze norskou loďka trošku houpe, škube a fakt bych se tam nechtěl vykoupat. V běhli jsme náhodou do dalšího tržiště, kde byl houf lidí u prodejce s pashminama za 10AED, klidně vám to hodil na 5 metrů, abyste se pokochal, a když se vám to nelíbilo, tak jste to hodili prodejci zpátky bez problému. My už jsme měli vzrušení ve starém městě dost, tak jsme šli ke stanici metra Al - Buthem a směr k Dubai Mall. Metro opět příjemné, 1 vagon = tzv.Gold class = 1.třída, 2. vagon pro ženy s dětmi a 3. vagon pro ženy s dětmi od neděle do čtvrtka v hodinách od 7-9 a od 17-21. Dodržujte, ať nejste za paštikáře z Česka, není nic na tom respektovat místní pravidla. Jelikož jsme měli rezervovaný vstup na vyhlídku "At the Top" v Burj Khalife na 17.00, tak jsme si jeli vyzvednout lístky raději dříve. Vstup je v LG flooru v Dubai Mall centru. Zajímavost: ze stanice metra Dubai Mall do obchoďáku je to teda pěkný kus cesty tubusem, (všude jsou jezdící pásy, tak se dá odpočinout) ale zase uvidíte různé první výhledy na Burj Khalifu případně na ostatní budovy v okolí. Na doporučení jsme si rezervovali lístky na vyhlídku již přes internet předem, otvírají vždy termíny měsíc dopředu, a doporučuji NEVÁHAT. U vstupu na vyhlídky At the Top je spousty pracovníků, kteří vám pomohou s vyzvednutím lístků. Kdo zná, self-ticket kiosk z letenek, je to to samé, z mailu naťukáte příjmení a číslo rezervace. Buď to dáte na poprvé a vyhnete se panice, když po prvním zadání jsem uviděl Booking doesn't exist nebo na podruhé a uvidíte padat lístky do připravené přihrádky. Ve čtvrtém patře je vstup do Aquaria a ve 3. je prosklená vyhlídka i pro všechny návštěvníky centra. Dostali jsme hlad, tak jsme celkem letěli do FoodCourtu. Naleznete zde od indických, arabských, italských až po americké fast foody. Klasicky KFC, MCdonalds, Burger King, cokoliv. My jsme na italskou, tak jsme šli po pizze. 1/4 pizza + chicken wings 3ks + coke = 21 AED. Malá pizza velikost normálního talíře 14 AED. Měli jsme ještě hodinku a půl před výjezdem, tak jsme šli prozkoumat okolí před Dubai Mall. Je tam také další Souk naproti Dubaj Mall a uprostřed je bazének, kde jsou večerní vystoupení tančících fontán, případně je možnost projížďky na loďce. Tak jsme se vydali okolo bázenků s fontánami pořídit hlavně selfie s Burj Khalifou. Každý tam fotí jak vyšinutý, je to skvělý. Ač je to masiv železa a skla, tak má něco do sebe. Je to přece nejvyšší budova světa. Je tam poblíž také parčík s trávou, kde se dá kecnout a nabrat trochu bronzu nebo sil, jak je libo. AT THE TOP - již netrpělivě čekáme před branami vstupu k výtahům na vyhlídku na nejvyšší budovu světa. Prokážeme se lístky a jsme vpuštěni do uvítací místnosti s maketou mrakodrapu a interaktivní pultem, kde si můžete prohlédnout informace o stavbě či porovnat s ostatními výškovými budovami. Poté již jdeme do uliček vedoucí ke kontrole a skenerům, holt bombu tam asi nepropašujete. Vše proběhne rychle a už se vydáváme nádhernými chodbami k výtahu. Stavitelé se opravdu snažili, je to jako bych se ocitl na výstavě „ Jak vznikala stavba.“, po cestě si můžete přečíst, jak probíhala stavba a co bylo vybudováno v jednotlivých letech. My se ale ženeme k výtahům, před výtahy se ještě řada rozčleňuje zřejmě na VIP a NEVIP návštěvníky, nějak jsem to nepochopil. Následně už stojíme před výtahem, kde se na dveřích zobrazuje čas od 1 do 60 sekund, za takovou dobu je výtah nahoře nebo dole. My jsme vyzváni obsluhou, a řadíme se po čtyřech na startovní čáru a už nám přijíždí výtah. Lidé s úsměvem děkují obsluze a po uvolnění se již cca v 16 hrneme dovnitř. Zamáváme obsluze, zařveme odpověď na otázky obsluhy, jestli jsme ready, sborovým YEAH a dveře zavřou. Začíná světelná show, problikávání led diod v černém designu s hlasem Big Brothera: "Welcome at the top" a sledováním ukazatele pater, 1,2,3...až 124. patro je cílové. Bez pocitu přetížení, bez jakékoliv závratě. Na vyhlídce si užívejte jak dlouho chcete, uslyšíte také často křik padajících lidí z vyhlídky, ale v zádní části mají svojí show fotografové, kteří na lavičce imitují pády z budovy a za velký peníz vám udělají fotomontáž. Nicméně obrázek jak rodiče drží své děti nad propastí na vyhlídce mě velmi pobavil Jelikož jsem hlupák měl kratasy pod kolena, tak jsem chtěl usmlouvat oblek i pro mě, aby to mělo ten správný nádech, ale bohužel...moje oblečení bylo Oukej. Nicméně poté mně sestra naznačila, že v té černé abaye je vedro jako pr...Na check-inu odevzdáte kufrový lísteček, ukážete pasy, zaplatíte ubytovací taxu (je ve všech hotelech v DUbaji) a na oplátku dostanete kartičky, kterými se prokazujete prakticky všude. Ještě se vás zeptají, jestli chcete dát kreditku a platit vše až při odjezdu, nebo budete platit vždy, když něco budete nakupovat. Zvolili jsme druhou možnost, abychom se při check outu nedivili, za co jsme všechno prošutrovali:) Pak už dostáváme číslo pokoje, dvanácté patro, west tower, výhled na celou Dubaj. Stolní voda, káva, čaj na pokoji gratis, jako na přivítanou nějaké to ovoce. Zazvoní zvonek, vběhne poslíček s kufrem a začne vám vysvětlovat, kde co máte a jak co používat. A když budete něco potřebovat, stačí zavolat. Upřímně jsem fakt nevěděl, jestli mu dát dýžko nebo ne, z toho důvodu jestli to je slušné či nikoliv. Nakonec jsem mu jej přece jen dal a očividně byl rád, když uviděl dolary, takže svoji chvilku nejistoty jsem měl za sebou. Vybavení pokoje je super, spousta ručníků, župánky, žabky, žehlička, fén, zkrátka kompletní servis, ani kartáček na zuby nemusíte mít vlastní. V minibaru jsou ceny lehce přemrštěné cena panáku 0,05 Chivas Regal stojí cca 500,-, brambůrky Lays 35g/cca 130,- Kč. My se však dále vydáváme mramorovými chodbami do prohlídky hotelu, stojí za to vyjet do nejvyšších pater a nafotit Dubaj nebo oceán z druhé strany. Chodby vlevo a vpravo v patře hlavního vstupu jsou lemovány luxusními obchody a v přízemí se nacházejí restaurace a na jedné straně aquarium a na druhé vstup do aqualandu. Do Aquaria - Lost CHamber je vstup zdarma, tak jsme si ho prošli, stihli jsme i show s potapěčema, kteří dělali srandičky pro obecenstvo, a nakonec došlo na krmení:) poté jsme šli pro velkou večerní a na večeři do restaurace Kaleidoskop. Po prokázání kartičkou, že opravdu máte nárok na večeři, jsme uvítali, že obsluha nám řekla, co a jaká kuchyně je a dovedla nás k našemu stolu. Jako ve většině hotelů je večeře bez pití, voda stála 1,5l cca 150,- Kč. Na výběr bylo z indické, arabské, italské, japonské kuchyně. Já jelikož rád testuji nové věci, jsem ochutnal vždy po malých kouskách od všeho, co jsem uznal za zajímavé. Personál je všude velmi milý, stačí říct, oni vysvětlí i co je za suroviny ve směsích atp. Samozřejmostí byl i vělký výběr dezertíků a spousty ovoce, sýrů etc. Po večeři jsme šli už jenom relaxovat na balkon a užívat si výhledu na Dubaj a já si dal jasmínovou koupel pro trošku buržoazie:) Ráno se probouzím v 6 hodin při záři slunce přímo do postele a pozoruji z postele ranní Dubaj. No řekněte, není to bezva? Vydáváme se opět na snídani do Kaleidoscopu, při prokázání se kartičkou, se nás obsluhující filipínka zeptá odkud jsme? Říkáme z ČR a věděla, že to je vedle Německa. Ještě odhadla náše podobné rysy, tak jsme jí netrápili a řekli, že jsme sourozenci:) Usadila nás ke stolu, na výběr káva nebo čaj, dle libosti. A opět si jdeme vybírat, zjistil jsem, že arabové, nevím jestli přímo arabové, ale všude byl dostatek různých buchtiček s různými náplněmi apod. Já si vybírám opět na zkoušku vše lákavé a hlavně velmi kvalitní sýry, ty dokážu ocenit. Omelety dělají na přání. Místo večerního sushi jsou na vláčku (jedoucí pás s pokrmy) jogurty, taktéž různé variace. Usedám si k občerstvení a ještě musím dát autogram na účet, kde je i cena za snídani. Nebojte se, nic neplatíte, pokud máte snídani v ceně.(jinak cena snídaně byla 155 AED) Je to podle mě jenom pro kontrolu, abyste nešli do více restaurací po sobě na snídani. Ta možnost tam je vybrat si i jinou restauraci na snídani. Po snídani se pobalíme a sjedeme ke hlavnímu vstupu na check-out, kde také necháme kufry oproti lístečku. A jdeme chytat bronz na hotelovou pláž, která je směrem k Dubaji. Vezmeme si osušky a jdeme si užívat pohled na Burj al Arab, BUrj Khalifu a Dubai Marinu. Já to po chvilce nevydržím a jdu vyzkoušet aquapark. Sestra se přidá a necháme se svézt golfovým vozíčkem k Poseidonovi věži. Bohužel jenom tato věž byla otevřena, jelikož zbytek aquaparku prochází rekonstrukcí, ale i tak to stálo za to. Vybíháme do předposledního patra, kde jsou široké tobogány určeny pro sjezd na člunech pro 6 lidí, sedáme si k nějakým dětičkám, kteří mně připravili alespoň na půl hodiny po sjezdu o sluch:) Já ještě vyzkouším tobogán s názvem Slitherine, jedoucí z nejvyššího místa věže. Na otázku zdali je to drsný, dostávám odpověď, že ne, že se to jenom kroutí. Kroutilo, ale neskutečnou rychlostí až se vám lehce pálí záda, jelikož voda prostě nestíhá, dojedu dolů a vítězný čas je 21,7, po druhé jsem se nebál a stlačil to na 19,7. .
Ahoj cestovatelé, chceme se s Vámi podělit o naše zážitky ze třítýdenní cesty po čínských provinciích Yunnan a Sičuan. Nejslavnější čínské památky jako Velkou čínskou zeď, náměstí Nebeského klidu v Pekingu či terakotovou armádu jsme raději vynechali, ale rozhodně jsme toho nemuseli litovat. Odměnou nám byla krásná příroda, méně turistů a autentičtější poznání čínské kultury. 1. Jak jsme kupovali jízdenky na vlak 2. Jak nám téměř zabavili nůž 3. Pohodové velkoměsto Kunming 4. Výlet to tajuplného Kamenného lesa 5. Jianshui, prozatím bez komerce 6. Rýžové terasy Yuanyang u hranic s Vietnamem - doporučujeme 7. Ve 4000 metrech nad mořem v Dali 8. Čínský turismus v Lijiang 9. Trekování v soutěsce Skákající tygr - doporučujeme 10. Ochutnávka Tibetu Odkazy na poslední dva příspěvky najdete níže. Pokud vás bude cokoliv k cestování v této oblasti zajímat, tak napište. Rádi zodpovíme .
Přidal jsem foto. Ahoj všem cestovatelům, nedvno jsem zde stejným způsobem zveřejnil cestopis z ndočíny ( viewtopic.php?f=29&t=1036), nyní si zde dovoluji si opět zveřejnit cetopis, tentokrát z Turecka, který sepsala moje máti. Děkuji, máti, za krásné zpracování a myslím, že se velmi brzy vydáme po vašich stopách / v Číne jsme byli vloni v srpnu, Indočnu jsme ale minui, do Turecka se možná vydáme letos. VÁNOCE 2014 V ISTANBULU Psáno pro http://cestujlevne.com __________________________________________________________________________________ Celkové nutné náklady pro dva na 5 dní: letenky, hotel, jídlo = 20 000 Kč. Letenka se dá pořídit výrazně za míň třeba z Vídně, ubytování asi levnější v centru nenajdete, na jídle se dá určitě ušetřit, to ale nebyl náš případ. Letenky : 11 942 Kč, Turkish Airlines (Pelikan.cz) Pojištění : 1288, 5 dní vč. storna letenek (Evropská cestovní pojišťovna) Ubytování : 4800 Kč hotel Sevila, Sultanahmet, dvoulůžkový pokoj vč. snídaně (booking.com) Kurz = 1 TL 9, 30 Kč, 1 euro = 2, 8 TL Počasí – asi jako v říjnu u nás, když je hezky ______________________________________________________________________ Štědrý den, odlet v poledne. V Praze kolem 10 stupňů, inverze. Přistáli jsem na letišti Atatürk ve tři odpoledne místního času (časový rozdíl 1 hodina). Dostat se do centra, kde jsme měli předem rezervovaný hotel, bylo snadné. Přímo na letišti je totiž vstup do metra. Prochází se turnikety, předem si musíte koupit žeton v automatech kolem, berou (a vrací) jen turecké liry - mince i bankovky. Pracovník dopravního podniku s koupí žetonu ochotně poradí, příště už to zvládnete sami. Cena 4 TL na celý den, pokud neopustíte přepravní prostor. Při přestupování se však musí koupit znovu žeton. Tyhle prodejní automaty jsou taky u všech stanic tramvají a autobusů. Vstup na nástupní ostrůvek je možný přes turniket, na to dohlíží zaměstnanec dopravního podniku. Řekněte si mu o Istanbul Rail Network Map, bude se vám hodit. Cestování po Istanbulu je rychlé, pohodlné, čisté, značení přehledné, nemůžete ani zabloudit nebo přejet. Revizory tu nezaměstnávají, nač taky? Systém přepravy nedá černým pasažérům vůbec šanci. Možná ale, že cena žetonu nestojí místním za řeč, možná jim hrdost nedovolí přeskakovat tepané železné plůtky nebo podlézat pod turnikety. Možná to nedělají proto, že podvádět se zkrátka nesluší. Tramvaje jsou velmi moderní, jezdí doslova jedna za druhou, provoz končí u většiny linek s půlnocí. Z metra vystupte na stanici ZEYTIBURNU a přejděte nadchodem na tramvaj (černá linka T1), jiná možnost stejně není. Musíte si ovšem koupit nový žeton. V Istanbulu jezdí jen páteřní tramvaje, po trase je několik možností přestoupit na jinou nebo metro či autobus. Nemusíte tedy vědět, jaká tramvaj jede do centra – je totiž jen jedna jediná, musíte však nastoupit správným směrem - KABATAS, to je konečná. Teď se může hodit ta mapka nebo se jednoduše zeptáte. V tramvaji běží displey s názvem příští stanice a ještě to docela srozumitelně, i když turecky, hlásí. Vystupte ve stanici SULTANAHMET, přímo před vámi je Blue Mosque, Hippodrome, Hagia Sophia, hned vedle Topkapi Palace, The Basilica Cistern, Gülhane Park a další pamětihodnosti této vyvýšené části města, které se říká Golden Horn stejně jako zaplavenému údolí pod ním. Podle legendy sem měli Byzantinci během osmanských nájezdů naházet tolik pokladů, až se vody začaly třpytit zlatem. Z letiště do historického centra to trvá asi 40 minut. Cestou uvidíte moderní, výstavní, čisté velkoměsto, se spoustou minaretů a mešit, parků, fontán a značkových obchodů. Hotel SEVILA je pár metru od tramvaje. Má malou recepci a jen 8 dvoulůžkových pokojů, v posledním 5. patře terasu. V prosinci byl poloprázdný. Vybalili jsme „pyžama a kartáčky na zuby“ a šli se najíst na hlavní třídu, do jedné z mnoha restaurací. Tady se ovšem Vánoce nedrží, jak víme, takže žádná ryba s bramborovým salátem…..Hned přiběhl Turek s menu v angličtině, tak jsme se ponořili do nabídky. Za hluboký talíř výborné husté fazolové polévky s masem platíme dohromady v přepočtu necelých 40 Kč, pečiva můžete sníst kolik chcete a neúčtuje se (jako trapně u nás). Hlavní jídlo pořídíte asi za naši stovku. Víno ani pivo tu k jídlu ale nedostanete. Pivo se točí jen v některých barech. Čaj i káva nebo nealko stojí kolem 1, 50 TL , čaj se podává ve sklenkách, ke kávě vždy voda. V tureckých bufetech nebo přímo u stánku na ulici je vše pochopitelně levnější. Za 3 TL dostanete třeba dva kousky skvělého ořechového štrůdlu nebo pečenou rybu v bagetě se salátem. Docela levné jsou také indické, mexické, ruské, francouzské, japonské a další cizí kuchyně, ne jako u nás, kde z toho ještě pořád dělají tak trochu luxusní záležitost. Nedávejte si tureckou kávu, je to maličký šálek za 5 TL, na dně spousta lógru, je opravdu hodně silná. V restauracích se nekouří, a tak hodně lidí sedí u stolků na chodníku. Shora fouká teplý vzduch, deka na židli zase hřeje zdola, ale 16 stupňů fakt není žádná zima. Turci (a Turkyně) hulí všude, i na ulici, ale na rozdíl od (nejen) Prahy vajgly nikde po zemi neuvidíte. Na ulici je totiž každých pár metrů stojací popelník a taky odpadkové koše. Na každém rohu narazíte na čističe bot, který tu rozhodně nemá nouzi o práci. To u nás by rychle přišel na buben, ale Turci v Istanbulu si zjevně potrpí na čisté boty. Co ještě v Istanbulu neuvidíte, to jsou díla sprayerů , poškrábaná skla v dopravních prostředcích, polámané lavičky, kde co oblepené reklamními plakáty, žádné bilboardy, žádní bezdomovci, žádní žebráci……..Asi tu mají lepší zákony. „Turecké hospodářství“? Zapomeňte. Aspoň v Istanbulu. Zato všude jsou tu kočky, dobře živené, krásně zbarvené, s pěknými kožíšky. Kdo se o ně stará, nevíme, stejně jako o velké psy s výrazným čipem na uchu. Polehávají na trávě a nikoho si nevšímají. A že byste do něčeho šlápli, to fakt nehrozí. Co se týče cen - ať už jídla, oblečení, bot, elektroniky, potravin - jsou víceméně srovnatelné s našimi. Některé značky lihgt cigaret stojí jen 3 TL, tedy ani ne 30 Kč. Číšníci ochotní, usměvaví, domluvíte se s nimi i v zastrčených uličkách anglicky, stejně jako s prodavači. V noci jsme seděli na zasklené terase, pili kávu, která je zde – i čaj - k dispozici non-stop, a kochali se pohledem na osvětlený Istanbul. Společnost nám dělal recepční, mladý kluk, který se sám učil anglicky, tak jsme se docela nasmáli. My o koze, on o voze. Usnuli jsme po půlnoci a ani nás neprobudili muezzini, kteří ze všech tří stovek zdejších mešit svolávají věřící k ranní modlitbě. A potom ještě čtyřikrát, den co den, megafony. Čtvrtek, 1. svátek vánoční Od rána modrá obloha, teplo. Při snídani nám dělali společnost jen rackové, obrovští šedobílí ptáci se slétali na okolní střechy, posedávali na komínech, kroužili v hejnech nad námi a protivným křikem se dožadovali nějakého mlsu z naší snídaně. Dokázali se docela brutálně porvat o pár kousků veky. Hitchcockovi Ptáci. K snídani jsme si mohli vybrat sýry, uzeniny, rajčata a papriky nebo nebo müsli, byla uvařená vajíčka, voněla polévka. Též máslo, med, marmeláda, bílá veka, čaj, káva, mléko, džus. Tak ještě kávu a cigárko a pak vyrážíme na Galata Tower. Sem se dostanete tramvají - směr KABATAS. Tramvaj jede přes Galata Bridge, který od rána do večera okupují Turci s rybářskými pruty. V dolní části mostu jsou restaurace a obchůdky, na nábřeží rybí trhy a rybí restaurace. Vystupte na stanici KARAKöY. Cesta k věži vede uličkami do prudkého kopce až do 140 m nad mořem, cestou minete plno restaurací, barů, čajoven. V několika jsme si prostě museli odpočinout…..Je tu asi o 20 % levněji než v Sultanahmetu. Za vstupné do věže chtějí 17 TL, žádné slevy pro nikoho. Nahoru jede výtah, poslední část už musíte po svých úzkými točitými schody. Původně dřevěná věž, vysoká téměř 67 m , byla postavena někdy kolem roku 500 n. l. císařem Justiniánem, v polovině 14. století přestavěna na kamenný maják. Výhled je na všechny strany uchvacující. Zpátky pěšky přes most jsme zaregistrovali, že rybářů přibylo. Taky jsme zjistili, že to, co plave v kbelících u jejich nohou, není návnada, ale úlovky – čudly. Jde zřejmě o společenskou zábavu, protože pánové si u toho poklábosí, pokouří, navíc jsou na čerstvém povětří a nezlobí doma tureckou manželku. Na té „naší“ straně mostu je dominantou New Mosque, kam se lidé zrovna scházeli k modlitbě. Vstup volný. Mešita není zas až tak nová, ale už ze 17. století. Je obložena modrými, bílými a tyrkysovými kachlíky s květinovými vzory. V určité hodiny do ní může vejít každý, ale na sultánovu tribunu nebo do jeho komnat se nepouští. Dřív tu byly veřejné lázně, taky nemocnice a škola. V restauraci v přístavu jsme si dali dost pozdní oběd, něco velmi tureckého, dohromady za 10 TL. Na vodě se to jen hemžilo plavidly – od malých rybářských bárek až po velké zámořské lodě, kotví tu také výletní jachty. Odtud se dostanete trajektem na asijskou stranu Istanbulu. Obě místa spojuje hned několik mostů, ten nejznámější je asi visutý Bosporský most, kdysi 2. největší na světě. Při nočním osvětlení střídá barvy i styly. Tudy je to z Evropy do Asie jen 1, 5 km. Pěšky – jako před 30 lety - se tam už nedostanete. Večer jsme se posadili do jedné kavárny blízko Modré mešity, orientální atmosféru dokresloval tančící derviš. Dost se tu kouřily vodní dýmky. V mnoha restaurantech narazíte přímo u vchodu nebo dokonce ve výloze na ulici na zahalenou Turkyni, jak válí těsto na gözleme, ty báječné turecké placky, které si hned můžete objednat - slané nebo sladké, asi za 2 TL. Turecká kuchyně nám chutnala. Je prý po francouzské nejpestřejší a nejbohatší. Hodně čerstvé zeleniny, hodně ryb, olivový olej, grilované maso. V tureckých „fast foodech“ většinou vidíte kuchaři buď přímo pod ruce nebo je jídlo vystavené v boxech a vyberete si očima. Protože voní to všechno kráááásně, vypadá to dobře a navíc je to zdravé. Jen ty turecké cukrárny, to je tedy hotová past! Mám ráda sladké, ale tohle jsem fakt nedala….Dortíky vypadaly jakoby ještě před chvílí byly na nějaké mezinárodní soutěži, z bonbónů tekl cukrkandl, turecký med měl úplně jinou chuť než ten náš turecký med, a těch čokolád a ořechů…. Pozdě večer se vracíme kolem historických tureckých lázní Tarihi Sifa Hamami, jsou tu už od roku 1777. Z propagačního letáku jsem Borkovi přečetla, co by nás – odděleně - čekalo: Předehřátí v sauně a na vyhřívané mramorové desce, potom pořádné vydrhnutí žínkou s množstvím mýdlové pěny. Po opláchnutí kůže (Borek: sedřený kůže) následuje masáž (Borek: takový jemný a ohleduplný lámání kostí). A na konec tohoto úžasného prožitku odpočinek pod vyhřátou osuškou a čaj. To vše trvá 90 minut stojí pouhých 30 TL i se zapůjčením prostěradla nebo bederní roušky. To nemůžeme vynechat, když už jsme tady, přece. Užuž beru za kliku, že půjdeme dovnitř, jenže Borek se k tomu nemá! Že prý ten kníratý Turek, co určitě mluví jen turecky, se mu dvakrát nelíbí, a co tam prý bude celou tu dobu dělat, když si s ním ani nepokecá. Tak jsem šli na kávu k tomu dervišovi…..Vracíme se před půlnoci, na ulici je pořád dost lidí. Rozhodně tu ale máte pocit bezpečí, ne jako když jdete po desáté z Vinohradského divadla přes Václavák…. Pátek, 2. svátek vánoční Snídáme nad Istanbulem, je oblačno, od Bosporu trochu fouká. Ideální den projít památky, aspoň ty, které průvodci zařazují do TOP 10 of Istanbul. Máme je nejen na dohled, ale přímo u nohou. Sejdeme „naší“ uličkou dolů k Hippodrome, volnému prostranství, v dávné minulosti využívanému jako sportovní aréna. Dominují mu Konstantinův sloup, litinový Hadí sloup a Egyptský obelisk, ten je starý 3500 let. Ačkoliv je brzy dopoledne, je tu plno lidí, převažují Japonci, fotí všechno shora, zdola, zleva, zprava. A ještě pár foteček s celou rodinkou….Už nemusí nikoho prosit, aby zmáčkl spoušť. Všichni mají selfie a navíc jsou vybavení hitem letošních Vánoc, totiž selfie tyčí. Já chci taky! S Hippodromem sousedí impozantní Blue Mosque, stavba v byzantsko-islámském stylu z počátku 17. století. Má – jako jediná na světě - 6 minaretů, což vždy příslušelo jen mešitě všech mešit (proto musel sultán té v Mekce rychle ještě jeden přistavět). Tato zdejší Modrá je turistům volně přístupná zvláštním vchodem, a to na 30 minut a jen dvakrát denně v určité hodiny, v pátek od dvou hodin je zcela uzavřena. Vstupné se nevybírá, fotografování povoleno. Bezvěrci mají vymezený prostor dřevěným plůtkem. Před vchodem je samozřejmě nutné zout boty a uložit je igelitového sáčku, který si před dveřmi utrhnete z obřího válce. Ženy musí mít jakoukoliv pokrývku hlavy. V létě se zde turistům v kraťasech a tričkách zdarma zapůjčují hábity a šátky. Uvnitř už je plno a davy dalších stále proudí dovnitř. Je tu šero, i když impozantní lustr je rozsvícen. Podlaha je zakryta kobercem, vzory ve tkanině mají tu samou úlohu jako značky v tělocvičně. Koberec se ztrácí pod stovkami malých červenobílých modlitebních koberečků. Nad hlavami, ve výšce asi 40 metrů , je obrovská kopule, podpírají ji čtyři mohutné pilíře. Na výzdobě se opravdu nešetřilo, vnitřek je obložen tisíci modrými a zelenými kachlíky, které při slunečním světle barví mešitu domodra. Je tu neustále pohyb lidí, kteří klekají, vstávají, posedávají, odcházejí – než to začne. Topkapi Palace, sídlo osmanských sultánů, kteří tu žili od půlky 15. století skoro 400 let, je asi dvakrát větší než Vaikán. Odtud sultáni celou říši řídili. Žilo tu s nimi asi 4 000 lidí. Můžete si vybrat, co chcete z rozsáhlého areálu vidět, ten nejlevnější okruh stojí 30TL, návštěva pouze harému, kde je 300 místností pro sultánovu matku, jeho čtyři manželky a bezpočet konkubín, stojí 25 TL. Ve frontě na lístky stojíme jen chvíli. Prohlédli jsme si mnoho sálů plných krásných šperků, darů z celého světa, okrasných váz, bohatě zdobeného nádobí, také sultánův šatník i sbírku jeho zbraní a brnění. Prošli jsme sultánovou kuchyní s obrovskými mosaznými hrnci a naběračkami, podívali jsme se do auly, kde úředníci rokovali (a sultán to někdy tajně sledoval dírkou ve stěně), prohlédli jsme zlatem vykládaný trůn a nosítka. Palác stojí ve velkém udržovaném parku s pěknými vyhlídkami na Golden Horn a Bospor. Když po několika hodinách vyjdeme ven, začíná pršet, ale hned se odněkud vynoří prodavači průhledných deštníků. Za jeden chtěli 4 TL, to se ani nesluší smlouvat. Jinak smlouvání je běžnou součástí obchodu hlavně na ulici nebo v bazarech. V kamenných obchodech jsou sice pevné ceny, ale i tady se dají přemrštěné představy prodavače změnit ve svůj prospěch. Borek si tak pořídil vlněný svetr za 20 TL z původních čtyřiceti, já dvě vlněná ponča za 20 TL, vše Made in Turkey. Za pár gramů pravého šafránu v malililinké ampulce jsme dali přesně tolik i po smlouvání, a že to Borek sakra umí. Večer strávíme v pohodlných křeslech na chodníku před jednou, druhou, třetí restaurací. Ale tady se člověk fakt neopije. Všude si dáváme něco dobrého, klábosíme, nebo jen tak pozorujeme ruch na ulici. Je chladno, pončo hřeje. Sobota V noci sice pršelo, ale ráno už je zase hezky. Basilica Cistern, rozlehlá podzemní zásobárna vody pro sultánův palác, postavená začátkem 6. století za vlády císaře Justiniána, dřelo tu sedm tisíc otroků. Fungovala na principu viaduktů, kterými sem přitékala voda z lesů u Černého moře, vzdáleného od Istanbulu asi 20 km. Je krásně nasvícená, strop podepírá 336 osmimetrových iónských, dórských a korintských mramorových sloupů, ve dvou je vytesána hlava Medusy. Vstupné 20 TL. Dříve byly sloupy zcela pod vodou, teď v mělké vodě plavou ryby, dokonce kapři lyscové. Točila se tu bondovka (1963). Před výstupem nahoru je malá restaurace, nechtělo se nám však sedět v šeru, kde kape na hlavu voda. Ve stejné ulici, jen pár kroků odtud, stojí vysoký, žlutý dům ze dřeva, známý z jiného filmu – Vražda v Orient Expresu. Uvnitř muzeum. Grand Bazaar zabral místo po byzantském tržišti. Před desátou ráno a po osmé večer se dovnitř nedostane, je ještě - nebo už - zavřeno. V zastřešených uličkách jeden obchod vedle druhého, většinou orientální zboží od koberců přes vodní dýmky, ale taky čaje, kávy, ořechy, med a jiné sladkosti, zlato i stříbro, také ručníky, sprchové baterie, pletací příze, látky, prášky do myčky, hrnky a skleničky, zkrátka něco jako megasupermarket, znáte to. Nevěřte tomu, že se tu dá lehce zabloudit, to se může stát spíše v Palladiu než tady. Všechny východy jsou označeny a venku na ulici se lehce zorientujete. Je slyšet tramvaj, která jezdí za rohem. Neděle Po snídani couráme starobylými uličkami, míjíme dřevěné domy, které leccos jistě pamatují, ale jsou pěkně opravené. Sem tam malý krámeček, malá kavárnička, čajovna. Čtyři kočky se rozvalují na kapotě auta, jedna se dokonce drbe o anténu. Jdeme pořád s kopce, až se dostaneme k Bosporu, ale aspoň nakouknout do asijské části Turecka už nestihneme. Vracíme se tedy zpátky k Modré mešitě. Zrovna tam vyplivly autokary zdivočelé turisty, pouliční prodavači se rázem probrali z letargie a začali nabízet kávu i čaj, horké pečené kaštany, kukuřici, taky grilované ryby. V sezóně rozšíří sortiment o čerstvé šťávy z ovoce nebo zeleniny. Vyrobí je před vašima očima. Na hlavní třídě narazíme na prodavače zmrzliny, toho, co si dělá legraci z kupujících – je to na youtube. Žongluje s kornoutem zmrzliny tak, že se vám každou chvíli musí rozplácnout na hlavě nebo přistát v klíně. Lidi u toho dost piští. Zmrzlinář se tím evidentně skvěle baví. Všechny zajímavosti Istanbulu můžete samozřejmě absolvovat s cestovními kancelářemi nebo vyhlídkovým busem s průvodcem (bigbustours.com). Hodinová okružní jízda stojí kolem 90 eur, dvouhodinová o něco více. Stanoviště autobusu je v parku Sultana Ahmenda s fontánami a vodotrysky mezi Hagia Sophia a Modrou mešitou. Stačí však, když si průvodci řekněte o náborový leták - je na něm hodně podrobná obrázková mapka, podle které se dobře zorientujete. Všude, co by vás mělo zajímat, je prakticky dosažitelné pěšky nebo tramvají. A cestou toho mnohem víc uvidíte. Elveda Istanbul, asi se sem ještě jednou vrátíme. Fotky nepřikládám, protože se jich na internetu hemží stovky a mnohem lepších. No, tak aspoň jednu, abyste neřekli….No dobře, tak dvě nebo tři. .
Ahoj cestovatelé, tento deník z cesty vás zavede až na Aljašku v období začínajícího podzimu 2014. Z Anchorage se nejprve vydáme na sever do NP Denali, kde potkáme medvědy grizzly, losy, bobry,… Trochu nám přes noc napadne sníh a užijeme si výhled na majestátně vyhlížející Mt. McKinley. Po Denali navštívíme The Magic Bus z filmu Into the Wild a pokračujeme dále do Fairbanks, kde spíme u místňáka Barryho. Hned první noc nás přivítá polární záře. Zajedeme se vykoupat do horských pramenů Chena Hot Springs, ochutnáme velrybu, americkou pumu a zkoušíme také sami něco ulovit. Následně se přesuneme o 800 km na jih do Sewardu, kde uděláme dva treky - Resurrection River Trail a Lost Lake Trail. Cestou zpět do Anchorage přespíme na řece v Girdwoodu s místní frajerkou Jack. 1. Přílet na Aljašku 2. Jsme kompletní a připravujeme se na divočinu 3. Stopem do Denali 4. Setkání s losem v Denali - doporučujeme 5. První medvědi, karibu i sníh 6. Zasněženi 7. Wonder Lake, nejkrásnější místo Denali - doporučujeme 8. Návštěva Magic busu z Into the Wild - doporučujeme 9. Termální prameny v Chena Hot Springs - doporučujeme 10. Ochutnáváme velrybu a pumu Pokračování níže. Doufám, že se vám zápisky a fotky budou líbit. Pokud vás bude cokoliv k Aljašce zajímat, tak napište. Rád zodpovím .
Ahoj, nedávno jsme se vrátili z Cookových ostrovů a pár řádků jsem o tom napsal na můj blog. Pokud by někoho zajímala tato exotická destinace, stačí kliknout na odkaz... http://jency.info/tag/pacifik/ Z ČR je to pravda trochu daleko, ale spousta lidí vyráží na studium nebo Working Holiday do Austrálie či na Zéland a odsud je to přeci jen blíže. Navíc pokud by někdo cestoval AU nebo NZ > Los Angeles, tak se tam dá udělat stop-over po cestě .
Barmu jsme navštívili v lednu 2014. ...Je tma , když vylézáme s čelovkami na pagodu. Je to dobrodružné, jenom doufám , že někde nezakopneme, když ani nevíme kam lezeme. Je chladno a zatím jsme tady sami. Když se blíží východ slunce, přidává se k nám několik dalších turistů. Očekávání je veliké. Bagan nás přivítá tou nejkrásnější scenérií jakou si můžete představit. V prvních chvílích ve tmě svítí jenom několik zlatých a osvětlených chrámů, probouzející Slunce však pomalu odkrývá jeden chrám za druhým. Paprsky, řezající do mlžnéhu oparu, vykouzlily kolem nás scénu hodnou Oscarovévého velkofilmu. Velkolepé !!!Jsme všichni unavení, po noční jízdě autobusem, loučíme se sympaťákem z Milána který bude po prohlídce města putovat dále směr Mandalay. Zůstáváme s Francouzi a Korejcem a taxíkem pokračujeme do jejich, 3 měsíce předem objednaného, ubytování. My ubytování nemáme.... naše cestování, včetně fotografi, si můžete přečíst na : http://www.kamsevydat.cz/?s=barma Jana Schlitzová .
Špicbergy 2014 Ahojte, chcem sa s Vami podeliť o cestopis, video, a fotky z môjho výlet do Arktídy na súostrovie Špicbergy od 14.10.214 do 18.10.2014. Predstavím vám úžasný zimný výlet do Arktídy na súostrovie Špicbergy v Severnom ľadovom oceáne, 1300 km od Severného pólu. Hlavným mestom tohto súostrovia je mesto Longyearbyen, ležiace na ostrove Spitsbergen, s počtom obyvateľov 2150. Je najsevernejšie položeným mestom sveta a práve toto mesto sa stalo našou cieľovou destináciou. Textový cestopis z tohto výletu môžete nájsť na tejto adrese môjho webu: http://www.cestopisy-norsko.sk/spicbergy.html Video-zostrih z tohto tripu nájdete na webe alebo priamo na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=ueY85T1nZko Taktiež fotky sú umiestnené na webe, prípadne priamy odkaz na ne: http://www.cestopisy-norsko.sk/foto_spicbergy.html .
Zdravím, po jednej našej dovolenke na vlastnú päsť ma napadlo vytvoriť stránku o lacnom cestovaní. Teda nie len "klasický" cestopis, ale podrobné informácie z rozpočtom a podrobným programom každej našej dovolenky. http://www.lacnedovolenky.eu/dovolenky-na-vlastnu-past/. Poznáte stránky s podobne spracovanými dovolenkami? .
Ahoj, jako nadšená čtenářka cestopisů jsem nedávno narazila na tuto knihu http://neoluxor.cz/popularne-naucna/tri ... e--188307/. Nečetl jste jí někdo? Popřípadě můžete mi doporučit nějaké další cestopisné novinky? .
Ahoj, v září jsme strávili 8 dní v Tokiu. Počasí bylo perfektní a moc se nám tam líbilo. Zážitky, tipy a podrobnosti najdete v článku na našem blogu. .
Ahoj, dovoluji si přidat svůj cestopis o Anglii. Celkem nás tento šestidenní výlet vyšel asi na 10 000 Kč/osobu. Bydleli jsme v Londýně, 3 dny jsme strávili prohlídkou tohoto města a jeden den jsme se vydali na anglický venkov do městečka Eastbourne na bílé křídové útesy Seven Sisters. Vím, že Londýn už je celkem provařená destinace, nicméně i tak doufám, že se třeba najde někdo, koho tento cestopis inspiruje .
Ahoj výletníci, minulý týden jsme se vrátili z New Yorku, což byl nezapomenutelný zážitek! Ještě když se nám ho podařilo koupit levně díky tomuto skvělému cestovnímu portálu. Možná si někteří pamatujete na listopadovou chybu v tarifech letů do NY z různých měst Evropy. Zpáteční let z Prahy nás vyšel na pouhých 6 400 Kč za osobu! No řekněte, kdo by odolal? http://cestovnidenikham.blogspot.cz/2014/03/usa-new-york-28-2-2014-4-3-2014.html Najdete nás také na Facebooku: https://www.facebook.com/cestovnidenikham Všechny zdraví, H&M .
Chci jen upozornit na děsnej rozdíl mezi Yucatánem, hlavně okolí Cancúnu a jinýma částma Mexika, vč.hlavního města. Sice jsme v únoru 2014 ulovili levný let Hamburg - Cancún zpátečku za 350 eur na 3 týdny (s TUI). ale obří nevýhodou bylo, že jsem mohl srovnávat centrální a pacifickou část Mexika s Yucatánem. Takže vše zde je jen můj subj.názor: Cancúnu a Playa del Carmen je každopádně nejlepší se vyhnout (kromě z letiště, kde vás budou nahánět do předražených mikrobusů, je nejlepší jet linkovým busem do Cancúnu, tam přestoupit na link.bus do Tulumu, který je z těch všech letovisek asi ještě nejlevnější) Nevýhoda Tulumu je, že ubytování máte buď ve městě /1-2km od pyramid/ nebo drahé na pláži, ale 7km od centra, kam musíte vzít taxík za 120 pesos/180Kč jedna cesta/, protože tam nejezdí colectivos jako jinde v Mexiku. Cancún a 150km kolem je těžkej turist.průmysl a ne typické Mexiko, ubytování v dostupných místech u moře je 7x - 10x dražší než třeba na plážích Pacifiku /Mazunte, Zipolite/mezi Puerto Escondido-Puerto Angel, seženete pohodlnou cabaňu na pláži pro 2, s větrákem, moskytiérou, elektřinou, za 100pesos, zatímco v Tulumu u moře nejlevnější za 50 USD a ještě je štěstí ji sehnat, čistý dvoulůžák u Pacifiku v Mazunte/Zipolite v rod.hotýlku s balkonem, WC/sprchou, přímo na pláži s výhledem na moře byl za 400-500 pesos (600-800Kč) kdežto v Tulumu u moře nejlevnější DBLpokoj s příslušenstvím a s výhledem na moře za 290-300 USD! což je až desetkrát dražší. Jídlo naštěstí jen cca dvakrát dražší. Zatímco na velkých pyramid.komplexech u Mexico city(Teotihuacán) a Oaxaca(Monte Albán) si můžete většinu pyramid a památek sami prolézt /pokud to teda za tu krátkou dobu nezměnili/ celý den tam šplhat, odpočívat či meditovat, na pyramidy v Tulumu a Chichen Itzá/kt.spíš připomíná Matějskou pouť/ se budete dívat z jen z zpoza provazů z bílých cestiček spolu s hordama fotících se rusů, američanů apod. Prolézt se dá až Uxmal (díky tomu že je cca 300km od Cancúnu u Méridy) a bez davů. Když pojedete z Cancúnu do Guatemaly-Tikalu /jen přes Belize/, pozor, na každých hranicích platíte oficiální "odchodné" cca 30 USD, na Guatemalských trochu méně, ale je to neoficiální, takže 3-4 denní výlet z hraničního Chetumalu do Flores a Tikalu v Guatemale vás se všemi vstupy, noclehy a jídlem vyjde na 5-5500Kč při všudypřítomném smlouvání. Když už budete v Belize, lze navštívit 2.největší korálový útes na světě (po Velkém bariérovém) lodí z Belize city např.na Caye Caulker, plavat se želvama, žralokama apod, ale celá ta dvoudenní sranda i s celod.výletem na moře vás bude stát dalších cca 200-250USD. Přes Belize dopor.cestovat jen ve dne!! I když se stává i jinde u Guatemalsko-Mexických hranic v horách Chiapasu u Comitánu, že je řetěz mezi stromy přes silnici a když bus zastaví, domorodci s puškou/těžko říct zda nabitou/ zkásnou hlavně američany o "mýtné" které paradoxně taky lze možná usmlouvat /italové odvážně usmlouvali na nulu!/ kt.jim postačí většinou ve výši 50 USD/osobu. Stává se to ovšem tak jednomu autobusu ze 50 až sta, tak klid, kdo se bojí nesmí do lesa... Ale mnohem větší a naprosto zásadní průser je, když vám najde armádní kontrola jakékoli množství marihuany apod - jdete sedět na několik let a není to fakt sranda. Při cestách busem přes Mexiko (krom Yucatánu) pokud jedete déle než 1-2 hodiny vás pravděpodobně armáda kontrolovat bude, podrobně i zavazadla. Někdy jsou kontroly i namátkou ve městě, tak bacha! To samý půjčeným autem všude v Mexiku. (BUdete-li mít auto, hlavně se na Yucatánu vyhněte placeným úsekům dálnice - je to tak drahý že celá dálnice krom neplaceného úseku zeje prázdnotou! Pak jen bacha na retardéry. Půjč.auta a ježdění jinak bez problémů). Z Cancúnu za úvahu stojí i nedaleká Havana -je to jen hodina letu na Kubu /lze sehnat i pod 5000Kč zpát./ a vízum jde nově sehnat na letišti /viz jiné letošní cestopisy/ je ovšem třeba si předem zajistit ubytování, aspoň na první,druhou noc a ukázat imigračním úředníkům. Jinak zdá se, že cestopisy líčí Kubu trochu nebezpečnější než je, ale to je vše věc osobního názoru, vl.zkušeností a nastavením (Když si budete říkat "hlavně aby mě nikdo neokradl" tak to přitahujete, stejně tak když ale budete nepozorní). Mexičani mi zejména mimo Yucatán přišli zcela bezproblémoví, na rozdíl od turistů-američanů, jen je potřeba znát aspoň 300 slov a pár vět španělsky, dá se to naučit za pár dní /superlearning/a mex.kuchyně mi připadá úžasná, teda když to není zrovna kyselá studená ryba "ceviche" či tortilla s prasečíma líčkama či pražené kobylky jako chipsy). Tedy Viva Mexico y Hasta luego* .
