Indie - nejzajímavější kulturní zážitky
no každá moje cesta do Indie zatím skončila v nemocnici, občas už tam, občas potom cestou dál...
Většinou Entamoeba, jednou i Ascaris.
Přenos fekálně-orální cestou. Tzn. doslova konzumace výkalů. Pro ty, kdo by chtěli testovat místní kuchyni, zejména potom streetfood ;-)
Jinak pro mě nejtypičtější zážitky v Agře na nové silnici, vedoucí k vyhlídce na Taj Mahal z druhé strany řeky. V levém pruhu řada defekujících občanů (používán coby toaleta), produkty sušeny a sbírány na vaření (doufám, že jen coby palivo).
Nebo koupačka na (podivuhodně prázdné) pláži v Tamilnadu, zjišťujíc na odchodu, že vedlejší pláž slouží coby defekační místo pro celé městečko. Mňam.
A jak už někdo napsal, byrokracie tam...když vás tam oloupí, potvrzení pro pojišťovnu vám dají jen, když to úspěšně vyšetří, tj. nedají.
Smrad a výkaly tu zemi definují naprosto dokonale.
Co se mi fakt líbilo, byla cesta autobusem TATA přes ten 5.5k m vysoký průsmyk do Ladakhu. Štěnice na místě už ovšem trochu méně.
V březnu se chystám tuhle kapitolu navždy uzavřít, a vidím to na packaged food only.
Co se týká podvodníků, za jeden den zřejmě použijete frázi "f**k off" víckrát než za dosavadní život.
Na druhou stranu se tam za určitých okolností dá trávit čas (a přesuny) neuvěřitelně levně (otázka je, jestli to za to stojí).
Určitě bych nepodceňoval zdravotní pojištění. Tak na zdraví
Všem moc díky za zážitky 😃 pamatuji si, jak jsem tohle vlákno žral i na AL. Indie je jinej svět a nevím, jestli mě láká jí navštívit, ale definitivně mě baví číst vaše zážitky. Pokud máte i doporučení na autentický videa těch bizárů na YouTube, tak budu rád.
Z podvodníků mě dostal předposlední den hotel. Nakonec na hotel kilometr od letiště v Dillí jsem musel jet taxi, protože mezi ním a letištěm je široká dálnice. Prakticky vybitý mobil, úzká ulička, kde GPS není moc přesná, tak jsem uvěřil týpkovi z recepce, který mi tvrdil, že je to hotel z rezervace. Jmenoval se prakticky stejně, tak jsem mi věřil, než jsem ráno z okna pokoje uviděl ten správný název na asi 200 metrů vzdálené budově.
Potvrzení od pojišťovny jsem dostal, i když oprsklý policajt omílal dokola, ze ho není potřeba podepsat a orazítkovat. Tak si pak pojišťovna vytřela )( s orazítkovaným a podepsaným. 😆
Fekální velmoc to je, o tom žádná. Jejich dryáky na průser ale celkem zabírají. Je potřeba baštit co nejvíc kořeněné. 🤣 Jednou jsem dokonce zapomněl na týden jíst maso. Asi podvědomí; viděl jsem na ulicích dost masovo-hygienických katastrof.
Fuck off bych moc nehrotil. I bez toho jsem jednoho podvodníka namíchl, že začal být agresivní.
Zde kdysi na pokračování zveřejněná kniha Vrásky z Indické lásky je dost dobré čtení.
Ještě by pan Brum mohl dát něco o zážitcích z indických vlaků a průvodčích s rákoskou a o tom, jak ho honili ve Varanásí a musel kupovat dřevo místním samozvaným funebrákům.
Tak jsme zpátky a musím říct, že na začátku jsem si ten kulturní šok dost užívala (respektive to ani moc šok nebyl, protože jsem to takový čekala), ale ke konci už to bylo trochu náročný a cítila jsem, jak už mě Indové začínají štvát 😅. Špunty do uší byly dobrej nápad, využila jsem i přes den 👌.
No a nejdivnější (= nejlepší) zážitek bylo zavírání indicko-pákistánský hranice, je to hroznej masakr 😁. Skutečnost předčila všechny moje očekávání. Taky se mi líbilo v Jaipuru (nejhezčí město, kde jsme byli) a ve Varánásí, ačkoli tam to bylo dle očekávání intenzivní (ale měla jsem z toho nakonec vlastně dobrej pocit, myslím, že mají o dost zdravější vztah ke smrti než my a doufám, že jsem si z toho taky něco odnesla). Návštěvy jakýchkoli rituálů v chrámech byl zážitek, a to pokaždé jinej. Ve Varánásí jsme jednou byli v chrámu boha trestu (nebo tak nějak) a dostali jsme rákoskou přes záda - nijak moc, ale rozhodně nás to překvapilo 😅. Byli jsme na svatbě a u jednoho kluka doma, to bylo taky fajn. A skoro víc než Zlatý chrám (doporučuju kdyžtak spíš večer, osvětlenej je krásnej) jsem si užila nakouknutí do místní jídelny, která denně nakrmí 50 - 100 000 lidí, automatizace level milion!
"doufám, že jsem si z toho taky něco odnesla"
Já vždycky naopak doufám, že tentokrát ne :-)
nucene premisteny brumak napsal(a):"doufám, že jsem si z toho taky něco odnesla"
Já vždycky naopak doufám, že tentokrát ne :-)
Jojo, říkala jsem si, jestli to nepřeformulovat ;)).
Jox: Pojíst se tam dá, ale vzhledem k příběhům o tom, jak někdo skončil z jídla v Indii na kapačkách, jsme byli extra opatrní a snažili se minimalizovat riziko, jak to jen šlo. Bez střevních potíží jsem vydržela celých pět dní 🥳 (pak přišla velmi intenzivní noc v nočním vlaku a pak už jen mírný obtíže, takže vlastně pohodička)
vignette napsal(a):[citace="nucene premisteny brumak"]
"doufám, že jsem si z toho taky něco odnesla"
Já vždycky naopak doufám, že tentokrát ne :-)
Jojo, říkala jsem si, jestli to nepřeformulovat ;)).
Jox: Pojíst se tam dá, ale vzhledem k příběhům o tom, jak někdo skončil z jídla v Indii na kapačkách, jsme byli extra opatrní a snažili se minimalizovat riziko, jak to jen šlo. Bez střevních potíží jsem vydržela celých pět dní 🥳 (pak přišla velmi intenzivní noc v nočním vlaku a pak už jen mírný obtíže, takže vlastně pohodička)
[/citace]
"Na kapačkách" může být trochu zavádějící. U mě tomu tak vždycky bylo, ale mám trochu pocit, že ty nemocnice to dělaj rády, bo když řeknou, že je potřeba kapačka, je to:
1. jednoznačnej důvod k hospitalizaci, tj. platba od pojišťovny bez debat,
2. když máš pár dnů entamoebu, je to nejjednodušší cesta, jak zabránit dehydrataci a kolapsu (ano, můžeš pít litry vody, ale ty projdou velice rychle traktem a (zadem) opět ven, což úplně nepotřebuješ, běhat po každym napití...
J0x napsal(a):S těmi obtížemi vždy počítám. Naopak bych se divil, kdyby nepřišly. 😆
Já taky, nejen v Indii teda ;). Právě mě spíš překvapilo, že jsem celých pět dní vydržela komplet bez nich - a možná kdybych se nezapomněla a nevyčistila si zuby kohoutkovou vodou, tak to mohlo být i dýl! ;)) Ale zase je pravda, že pak to nebyly jen střevní potíže, a to se mi na cestách naštěstí zas tak často neděje. (Naposledy jsem byla v šoku, když mi bylo úplně dobře tři týdny v kuse v Bolívii, dokonce jsem se v těch výškách nikde ani nespálila, prostě nic! A pak jsem si den před odletem užila přesně takovou noc jako v Indii, možná ještě o trochu horší - a čekal mě let do Švýcarska, den v Curychu a deset hodin nočním busem domů, krása 😅.)