Nedobrovolně v Business class
Nedobrovolně v Business class
Úvodem článku chci poděkovat serveru cestujlevne.com, který mi rychle pomohl s nalezením letenky, kterou jsem sice nevyužil, ale pro nás cestovatele je tento server rozhodně přínosem. Proto jsem také kývl při prosbě o sepsání reportáže, pokud se to tak dá tedy nazvat.
Moře, pláž, hřiště Ameriky, Miami, Mexiko... Ano, plány mám před odletem za velkou louži veliké.
Let z Prahy do Amsterdamu utíká jako voda. Třináct hodin čekání na Schipholu naštěstí přežívám v pohodě a pak už jenom let do Los Angeles. Sedadlo v exit row, takže místa na nohy mám požehnaně.
Začínám se sžívat s časovým posunem a o víkendu jedu na jeden den do Vegas. Defekt pneumatiky na autě mě stojí tři hodiny času, , takže do hotelu Paris přijíždím kolem desáté večerní. Mladá slečna na recepci vidí, jak jsem unavený, tak mne hned upgraduje do střešního apartmá. Celý zájezd vychází tak, jak má, všechno je super.
Po příjezdu do LA jsem si pronajímám dům v Hollywood Hills s výhledem na Universal City. Skvělé místo za senzační cenu, jenom blázen by tu nabídku nevzal. To však ještě netuším, že je to poslední noc, kdy spím v USA mimo nemocnici.
Pondělí ráno, spánek typicky do dvanácti, hodina na počítači a pak vyrazit na něco k jídlu. Sjedu dolů na hlavní cestu a koukám, kde se najím. Panda express bude super volba, nikdy jsem tam nejedl. Zaparkuji na kraji silnice a koukám po drobných na zaplacení parkovného. Vylezám ven z auta a to je to poslední, co si pamatuji. Pak už jen stříhání oblečení v nemocnici, uražený kus zubu, zašívání hlavy (ano, skutečně sešívačkou vám zašívají hlavu) a neskutečnou bolest v pravé noze. Začínám si uvědomovat, že se stalo něco vážného.
Moje jediná otázka v tu chvíli je, kdo je viník nehody. Do USA jsem se totiž nepojistil. Říkal jsem si, že v USA sportovat nebudu a proto není nutné se pojistit. K mé spokojenosti dostávám odpověď, že s největší pravděpodobností je vinen řidič druhého vozidla. A tak se mi alespoň trochu ulevuje.
Začínám volat do ČR a vysvětluji situaci. Jediné dilema mám, zda to říci mamce, se kterou jsem se před plánováním dovolené pohádal a tudíž neví, že jsem tady. Nakonec po zhodnocení mého stavu doktorem usuzuji, že je nutné jí to říci. Mamka nasedá hned do prvního možného letadla a přilétá i s kamarádkou, protože ví, že pokud se o mne bude starat, tak nezvládne tahat zavazadla, zařizovat letenky a tak.
Moje diagnóza zní: tři zpřetrhané vazy v pravé noze, takže se skutečně kývá jako metronom. Tržné rány po celém obličeji (málem jsem přišel i o oko), naprasklé žebro, uražený zub a spousta podlitin a odřenin. Jediné plus vidím v injekcích na bolest, které jsou čtyřikrát silnější než Morphine a po které mne skutečně nic nebolí.
Z důvodu oteklé nohy mne nechtějí operovat, tak s mamkou usuzujeme, že je důležité se dostat do Prahy. Noha však musí být stále natažená, takže záhy usuzujeme, že Economy class není to pravé ořechové, že musíme letět Bussines class. Po krátkém hledání zjišťujeme závratné ceny těchto letenek, obzvlášť když chceme letět následující den.
Jediné co nám vychází jako „levná“ varianta je Finnair s přestupem na JFK a v Helsinkách. Jednosměrná letenka vychází na 62 tisíc. Mamince se moc nelíbí ty dva přestupy, tak hledáme jiné možnosti. Zkoušíme Lufthansu a její First class , která vychází asi na $7800. Mamka přiletěla s British Airways, tak zkoušíme i je. Upgrade z Economy do Business stojí $5000 a moje nová letenka $7000. Narážíme však na problém, a to s placením. Ale po probuzení ředitele pobočky v neděli v pět hodin ráno (díky časovému posunu) je náš problém vyřešen a letenky za $17,000 jsou koupeny.
Druhý den jedeme na letiště, nečekáme žádnou frontu na check-in, předkládáme potvrzení Fit to Fly, projdeme letištní kontrolou – já teda projíždím na vozíčku, neboť moje noha visí na posledním vazu a opravdu musí být v klidu.
Business lounge je skutečně krásný. Všude spousta jídla, pití, wifi zdarma. Akorát to prostředí a lidé působí hodně vlažně. Všichni jsou na svých iVěcech, 80 procent lidí sedí single. Náš let do Londýna má půl hodiny zpoždění, takže si o půl hodiny déle můžeme užívat luxusu salónku.
Poprvé nastupuji jako úplně první pasažér do letadla. Po příchodu k odletové bráně na nás už personál čeká a doveze mne až k letadlu - krásný Boeing 777. Odtud jsem se musím dostat nach berlí ke svému sedadlu, či spíše posteli. Nikdy jsem neabsolvoval delší let s BA, tak mne hodně mile překvapují jejich sedadla. Každý má pro sebe takovou vlastní buňku a sedadlo, které se dá úplně sklopit a použít jako normální postel.
Podávání jídla je bezva. Výběr ze tří druhů předkrmů a čtyř druhů hlavního jídla, žádné plastové příbory, žádné plastové kelímky. Jediné, co je naprosto srovnatelné s Economy, jsou toalety, ale troufám si tvrdit, že Airbus A380 bude mít lepší záchody pro First a Business třídu.
Beru si prášky na bolest a usínám. Nikdy v životě mi let neutekl tak rychle jako tento. Dostáváme skvělou snídani a pomalu se blížíme na Heathrow. Na LAX jsem nepožádal o special assistance, takže, ač nerad, se uvádím do pozice, kdy maminka musí tlačit vozík z pátého terminálu na třetí. Máme dvě hodiny na přestup na náš let do Prahy. Vypadá, že to stíháme. Najednou však narážíme na problém, kdy nás řidič autobusu nechce odvést kvůli mému vlastnímu vozíku. Let odlétá za 30 minut a my už víme, že ho nestíháme. A tak znovu hledáme zákaznický servis British Airways a necháváme se přesunout na pozdější let.
A tak jedeme do lounge i v Londýně, který má senzační výhled na runway, a dáváme si pár octových chipsů se zázvorovou limonádou. Naštěstí už mám zařízenou asistenci, takže mne odvážejí na korbu nějakého nákladního auta a vysazují nás přímo v letadle. Cesta do Prahy už není tak pohodlná, neboť místa na nohy mám skutečně minimum, ale dvouhodinový let se dá přežít.
Nikdy jsem nebyl šťastnější, že vidím Letiště Ruzyně, tedy vlastně Letiště Václava Havla. V následujících týdnech mne čeká operace postranního vazu, teď mám před sebou dva měsíce kurýrování. A pak mne čeká další operace, tentokrát křížového a zadního vazu a pak zase dlouhá rehabilitace. A moje prognóza? Když to všechno klapne, tak snad za rok si zase budu moc zahrát svůj oblíbený tenis.
Závěrem bych chtěl z celého srdce poděkovat své mamince a její kamarádce za ohromnou pomoc, bez které bych transport ani další důležité věci jistojistě nezvládl.
Letět v Business class byl velký zážitek, i když bych to uvítal za jiné situace. Ale zaplatit za to takové horentní sumy? Naprostý nesmysl. Jednosměrná letenka pro tři osoby stála jako slušné auto a jsem si jistý, že za takovou cenu žádné přednostní nástupy na palubu, vína v letištním salonku, brunch nebo jakékoli skvělé jídlo v letadle nestojí.
Nejdou mi sem hodit fotografie, tak jsem to uložil na http://nedobrovolnevbc.rajce.idnes.cz/Let_z_LAX_na_Heathrow/
Moc hezky napsané. Díky!
Kolik stál přibližně pronájem toho baráčku? Rozumím tomu správně, že řidič automobilu tě tedy smetl na silnici?
PS: nikdy jsem nechápal proč se vinegar chips neprodávají i v ČR... 
(
Ten barák, respektive takové studio s kuchyňkou, vyšlo na 89 dolarů za den. Byla tam i vířivka na terase, takže za tu cenu super.
Ano, vyšel jsem z auta do silnice, zavřu dveře, jdu podél něho a bum. Nejdřív mi zničil nohu předkem svého náklaďáku a pak trefil bočním zrcádkem do hlavy, náraz to asi musel být velký, neboť jsem pak hlavou rozbil zadní okno u auta.
Mohlo to ale dopadnout hůře 
.
fíha tj síla... správnej přístup brát to tak jako že jsi se podruhý narodil a o to víc si vážit toho co člověk má...
Neměl by si třeba přímo linka na dané studio? Parádní cena za fajn luxus...
Ahoj,
přeju ti at se co nejdříve uzdravíš! To by teda zážitek.
Jinak B class - letos jsem letěla do Ruska a od známého jsem dostala jako dárek B class ne T class, kterou létám obvykle. Chci jen potvrdit tvá slova...je super dostat klasický příbor, skleničku, vlastní toaletu a naše skupina měla pro sebe i letušku, která se celé 2,5h starala jen o mě a kamarády, sedět v kůži, natáhnout si nohy....Jenže jak říkáš správěně. Opravdu to za to nestojí!!! Když si uvědomím, že by letenka stála 3x tolik...ne díky. Raději si sednu do economy a pojedu na dovolenou za půlroku znovu.
Tak to zírám. Tu cenu letenek jsem si raději přečetl třikrát, abych si to potvrdil. Je to neuvěřitelná suma... V pondělí letíme taky do USA a doufám, že nás nic podobného nepotká. Přeji brzké uzdravení a do konce roku se také podělím o zážitky. Snad budou zcela jiného rázu
