Uruguay, listopad 2014

Napsal soundman73 2014-12-09T19:18:16+01:00 ve fóru Cestopisy
14 odpovědí

Tenhle tripreport jsem psal pro airways.cz, takže koho nezajímají letadla a podrobnosti letu, nechť tuhle část přeskočí.

Letenku jsem kupoval podle jedné z akcí, která byla zveřejněná i tady - za zpáteční Mnichov - Montevideo jsem platil 11.700 Kč a jak se můžete dočíst níže, kroky letecké společnosti TAM mi cenu snížily na konečných 7.800 Kč a to už je sumička velmi pěkná smiley



1. směr Uruguay
2. Let Sao Paulo - Montevieo a jízda po runway 03-21
3. pobyt v Uruguay
4. letiště Montevideo a let do Sao Paula
5. Sao Paulo a zpáteční let







Předmluva

Letos v červnu se mi naskytla možnost koupit levné letenky do Montevidea v podzimním termínu, ve kterém jsem si mohl udělat volno v práci a tak jsem je po krátké konzultaci s přítelkyní obratem koupil. Směrem tam poletíme z Mnichova (MUC) do Montevidea (MVD) s tříhodinovým přestupem v Sao Paulu (GRU) a směrem zpět budeme mít v Sao Paulu 23 hodin na přespání a prohlídku města.

Mám toho už pracovně i soukromě nacestováno celkem dost, ale tohle bude můj první trip report. V posledním roce jsem si tu přečetl řadu zajímavých reportů a tak bych taky rád přidal jeden, do destinace, kterou jsem tu zatím nenašel. Mým primárním zájmem letadla nejsou, takže fotky asi nebudou v takové kvalitě, na jakou jste zvyklí, ale některé se snad líbit budou. Fotil jsem starším kompaktem a mobilem.

Časy letů se do našeho odletu několikrát změnily, takže náš výlet vypadal nakonec takto:


Cesta směr Uruguay

V úterý 18. listopadu prší a protože jsem zvyklý být všude včas a rád si nechávám rezervu pro nečekané okolnosti, kolem poledne sedáme do auta a vyrážíme do Mnichova. Moc dobře se sice nejede, ale žádné komplikace se nekonají a cesta je plynulá, před Mnichovem jsme po třetí odpoledne a rozhodujeme se odpočinout si před dlouhým letem pár hodin v termálech v Erdingu. Byli jsme tam už několikrát dříve a můžu Erding jen doporučit.
Po důkladném vymáchání míříme do vedlejší vesnice na rezervovaný parking a před osmou hodinou nás minibus vykládá před terminálem 2 mnichovského letiště.
Odbavení jsme z domova, boarding pasy máme v mobilech, ale já si i přesto v kiosku tisknu znovu papírové, rád si je nechávám na památku, což elektronická verze nesplňuje.
Odbavit se dá jen na první segment do Sao Paula, ani na přepážce nás dál neodbaví, ale zavazadla až do Montevidea ano.




Ve 21:40 začíná boarding, i přes pouze poloviční obsazenost v economy nás vytlačují až 2 minuty před plánovaným odletem a startujeme ve 22:31.

Místa na nohy mám i při své výšce dost.



Prakticky hned po startu začíná servis.



Letušky i letušáci jsou příjemní, kromě obvyklé angličtiny, němčiny a na letu do Brazílie pochopitelné portugalštiny, jsou mezi nimi i FA se znalostí španělštiny, francouzštiny, řečtiny a jazyka Quechua.

K večeři je na výběr beef nebo chicken, oba bereme hovězí. Omáčka je pálivá a násládlá, žádný šlágr, ale jíst se to dá. Salát dobrý. Brownie výborná.





vtipná výzdoba jedné z toalet



Let probíhá klidně, po večeři si pouštím film Jersey Boys, občas pozoruji světelné pavouky z pouličních lamp a semaforů v městech pod námi. V pozorovaní rozsvícených měst pokračuji i nad Afrikou.
Až po opuštění Afriky nad Dakarem začínají turbulence, nejsou nijak extrémně silné, ale pořádně se klepeme víc než hodinu. Když se let uklidní chvílemi klimbám, ale od cca 8 hodin (stále ještě evropského času) pozoruji východ slunce, to už jsme nad Brazílií.





Hodinu a čtvrt před přistáním se podává snídaně.




Vejce ani špenát nemusím, tak zobu jen rajčata a brambory.



Nebe nad Sao Paulem je bez mráčku a v 10:50 dosedáme na dráhu. V Sao Paulu je 7:50 ráno.









Jsme v Sao Paulu, cestou z letadla si fotím interiér.
Řada 48, ve které jsme seděli má okénko, do kterého se musí člověk lehce předklonit a při sklopení sedačky se nedá moc dobře opřít o stěnu, protože má člověk hlavu přesně v půlce okna v řadě za sebou. Poučení pro příště. A340 jsem letěl poprvé. Daleko lepší je řada 49 nebo 51, má okna 2 a při sklopení sedačky se dá opřít o stěnu. Na zpáteční cestě jsem vybral řadu 49 smiley






sedadlo 40E doporučované pro spáče, možnost opření o stěnu schodiště do podpalubí







Z původně tříhodinového čekání na další let se díky změně časů mělo stát hodin sedm, no nakonec se stalo o dost víc, ale o tom budu psát kousek níž.


Mr. Soundman please contact gate agent...

Z letadla jdeme rovnou směrem transfer. Projdeme rentgenem a zastavíme u přepážek TAMu - potřebujeme udělat check-in na let GRU - MVD. Z 5 agantů za přepážkami mluví anglicky 1, ostatní jen portugalsky, a to my zase ne. Dívčina zápasí s angličtinou i systémem, radí se i se všemi ostatními přítomnými kolegy, ale po 20! minutách nakonec dostáváme boarding pasy na předvybraná místa 7A a 7B. Náš následující let JJ8040 má plánovaný odlet v 15:25 ze stejného terminálu.

Když se po 14. hodině začnou plnit sedačky našeho gatu 33, vytrhne mě z pozorování brazilských a uruguayských spolucestujících hlášení: "Mr. Soundman and Miss Soundman please contact our staff at gate 33..."

Hrklo ve mě. Bude nějaký problém. Už jsem se viděl jak doplácím tisíce za chybějící palivo...
Ulevilo se mi, když nám oznámili, že let je overbooked, potřebovali by do letadla nacpat nějaké svatebčany a když se vzdáme míst a poletíme až před desátou večer, dají nám každému voucher na jídlo a 200 USD. Říkám, musíme se poradit, už jsme na cestě dlouho, potřebujeme sprchu... Než to stačím doříct, nabídka se mění na hotel, večeři a 200 USD each.

V Montevideu bychom byli původním letem v půl sedmé, jeli bychom autobusem do hotelu a asi šli spát, takhle tam budeme po půlnoci, do hotelu pojedeme taxíkem a půjdeme spát. Žádná újma se nekoná, spíš naopak. Dostaneme se dřív do sprchy a dostaneme večeři. Souhlasíme. Čeká nás dalších 6 hodin v Sao Paulu.

Než se vyřídí všechny formality, vytisknou vouchery, nové palubky a než nás shuttle hodí do hotelu, je půl šesté odpoledne. Dáme si sprchu, půl hoďky se věnujeme internetu a jdeme si dát výbornou večeři. V osm jedeme zpět na letiště. Přestože se nikde nezdržujeme, ke gatu se dostáváme až na konci boardingu mezi posledními.

Zajímalo by mě, jak si letecké společnosti vybírají, koho osloví, když mají přebookované letadlo. Podle této zatím jediné zkušenosti bych řekl, že si seřadí cestující podle částky, jakou zaplatili za letenku, protože těch 200 dolarů co nám nabídli, byla cca třetina ceny naší zpáteční letenky MUC - MVD.

minibus do hotelu


výhled z "hodinového hotelu" u letiště, dlouho jsme tam nepobyli...

19. 11. 2014

Na gate 48 jsme došli mezi posledními, boarding pasy jsou nám ještě před načtením kódu zkontrolovány proti pasu a orazítkovány TAM security. Nastupuje se do autobusů, čekáme ještě 10 minut na opozdilce a po krátké projížďce po ploše vystupujeme u naší A320 s registrací PR-MAV. Moje česká poznámka, že s maďarskými drahami jsem zatím letěl jen do Nových Zámkov, prošla kvůli jazykové bariéře a neznalosti reálií zcela bez povšimnutí smiley

Při dobrovolné změně letu jsem hlavně hlídal, aby proběhl check-in a dostali jsme boarding pasy a méně už, co je na nich napsáno. Proto mě potěšilo, že k dalším "dárkům" od TAMu patřily i místa v exit row. Sice tam někdo seděl, ale po mém dotazu, jestli si pánové jsou jisti, že mají právě tahle místa nám je bez jediného slova uvolnili.

Letadlo bylo zaplněno do posledního místa. Po zavření dveří se začala z klimatizace hrnou mlha, to už jsem v podobném podnebí zažil. Novinkou pro mě bylo, že jeden ze stevardů "bouchnul" nějakou bombičku a s hlasitým syčením přošel uličkou tam a zpátky. Moc dobře to nevonělo, ale účel to asi splnilo, mlha se rozplynula smiley

V čase plánovaného odletu (21:45) nás vytlačili a přesně ve 22:00 jsme z otočky zahájili start na dráze 09L.

Let byl klasický přískok (2h 45m), jakých jsem zažil už mnoho.
V A320 už se mi několikrát stalo, že mě po nastoupání do letové hladiny začala prudce bolet hlava, tentokrát také. Vždycky to odezní při sestupu do nižších FL. Buď mám smůlu nebo je něco systémově špatně v A320kách, protože v jiném typu letadla se mi to ještě nikdy nestalo a na výkyvy tlaku jsem bohužel citlivý...
Let drobně ozvláštnily jen turbulence, kvůli kterým byl 3x přerušen servis. Bylo roztomilé pozorovat, jak se profesionální úsměv na tváři jedné z letušek mění ve výraz nejvyššího naštvání, když po prvním i druhém desetiminutovém přerušení servisu nalila první skleničku a letadlo začalo zase tancovat smiley
Jako občerstvení se podávala nechutná houska se šunkou a sýrem.

"vychovaní" spolucestující v páté řadě





V Montevideu jsme přistáli 2 minuty před plánem, v 0:13. Pasová kontrola byla rychlá, když jsme prošli duty free obchodem k pásům, některá zavazadla už se vozila.
Ale naše ne, ani po 20 minutách. Když bylo jasné, že čekáme marně, šli jsme je reklamovat.
Našli je rychle, přiletěla tím předchozím letem, kterým jsme měli letět i my. A to přesto, že v Sao Paulu si naše baggage tagy brali na gatu kvůli vyložení celkem dvakrát.

V hale jsem "přepadl" bankomat a vybral první uruguayská pesa a šel objednat dopravu do hotelu. Jeli jsme minibusem s dalšími 7 turisty. Po zběsilé jízdě nočními ulicemi a dvou zastávkách v jiných hotelech, nás 5 posledních vystoupilo v našem hotelu América.
Do postele jsme se dostali ve 2 hodiny ráno místního času, kolik měla na "biologických hodinách" naše těla, jsem raději ani nedomýšlel smiley (oproti našemu času +3 hodiny)


Projížďka po runway 03-21

Ta věta z titulku vás asi bude zajímat, takže tady přeskočím o pár dní dopředu a uvedu vše na pravou míru. Montevideu a Uruguay (bože, to se blbě skloňuje... česká podoba "Urugvaji" se mi nějak nelíbí, tak Uruguay skloňovat nebudu) se budu věnovat v následujícím příspěvku.

26. listopadu jsme z Punta del Diablo, kde jsme pár dní bydleli, jeli na výlet do parku San Miguel a pohraničního města Chuy.
Kousek za národním parkem Santa Teresa je na silnici číslo 9 značka "pozor letadla" a po dalších pár metrech velká cedule s nápisem ve špaňelštině s mnoha vykřičníky a částí textu červeně. Vyrozumněl jsem, že tam nemáme v žádném případě zastavovat (vyfocenou jí bohužel nemám a z opačné strany už nebyla).

No a po dalších asi 200 metrech jsme najeli na runway! Přejeli "přechod" označující začátek dráhy, číslo dráhy a dělící čára ztloustla smiley
Přejeli jsme runway 03 smiley












Cestou z výletu jsme si jí dali ještě jednou, tentokrát ve směru 21.
Zastavil jsem na obou koncích, abych pořídil fotky smiley

Na Google mapách je označena jako Pista de Emergencia
https://www.google.com/maps/place/Pista+de+Emergencia/@-33.9557676,-53.5495899,1383m/data=!3m1!1e3!4m2!3m1!1s0x0000000000000000:0xf3921d15310dc95f

Uruguay je krásná země plná kontrastů, přívětivá k turistům, s výborným vínem a masem a krásnou přírodou.

Byl jsem fascinován šíleným technickým stavem řady jezdících! dopravních prostředků, kravami, pasoucími se pod palmami i volně žijícími tuleni, které jsme mohli pozorovat ze vzdálenosti 20 metrů.

Hlavní město Montevideo je opravdovým velkoměstem se vším pozitivním i negativním, co k tomu patří. Taky v něm žije celá třetina obyvatel země. Venkov je osídlený jen velmi řídce, v přímořských nížinách se rozpínají stovky čtverečních kilometrů pastvin s hovězím dobytkem, osly, koňmi, ovcemi, kozami i pštrosy.


Přívětivost k turistům

Všechny parky, botanická zahrada i zoo, které jsme navštívili, byly zdarma a daly se projíždět autem. Většina muzeí byla zdarma, narazili jsme jen na 2 místa, kde se platilo vstupné - pevnost Fortaleza del Cerro nad Montevideem (60 Kč) a maják v Cabo Polonio (20 Kč).

Vracení dph - nikde jsem se nedočetl proč, ale při platbě kartou (vyzkoušeno s debetní i kreditní VISA, kreditní MasterCard a Dinners) nad určitou sumu automaticky vrací až 18% zpátky. Někde nám tvrdili, že je to až od útraty 1500 UYU (cca 1500 Kč), ale fungovalo to i na částky mnohem nižší a na komodity, které obvykle nejsou tax free, jako půjčení auta nebo jídlo. Nevysledoval jsem v tom žádný logický systém. Někde ponížili útratu rovnou, sleva byla vyčíslená na účtence z platebního terminálu a jindy jsem zaplatil částku celou a po cca týdnu se mi na výpise objevila jak celá zaplacená částka, do té doby jen blokovaná (mínus), tak i vratka daně (plus).

Nikde se nás nesnažili "natáhnout", dokonce ani taxikáři ani číšníci v turisticky provařeném Mercado del Puerto, ti se jen slušně zeptali, zda můžou do účtu přidat 10% za servis.
Veřejná WC s obsluhou i bez byla také zdarma.

Ceny jsou v průměru lehce vyšší než u nás, taxi (22 Kč za km) nebo mhd (jízdenka 23 Kč) vyjdou na stejno, kvalitní kožené věci a boty o dost levnější. Jen benzín je tu ještě dražší, cena je pravděpodobně regulovaná, na všech pumpách byla 41,80.
Potkávali jsme hlavně turisty z Brazílie a Argentiny, sporadicky anglicky, německy nebo francouzsky mluvící.


Montevideo

Čtvrtek 20. listopadu, den první - jdeme se podívat na hlavní turistické taháky, vyrážíme na Plaza Independencia s jezdeckou sochou Artigase (což je místní Jánošík / Masaryk, který vybojoval nezávislost a v každém městě je po něm pojmenovaná ulice, náměstí, škola, cokoli a často tam má i sochu) a jeho mauzoleem.








Pokračujeme kolem divadla Teatro Solís dále pěší zóně na náměstí Plaza Constitutión s bleším trhem a metropolitní katedrálou, přes Plaza Zabala až k Mercado del Puerto.






Mercado del Puerto je bývalá přístavní tržnice, ve které a kolem které je spousta restaurací, které připravují výborné maso na grilu, pod kterým topí dřevem.






Vedlejšími uličkami dojdeme k oceánu a zpátky na náměstí Fabini.






Náměstí Fabini je vánočně vyzdobeno a všechno v noci svítí.











sice nevím, co má kosmonaut společného s Vánocemi, ale budiž



Odtud dojdeme až Palacio Legislativo, což je parlament. Komentovana prohlídka začíná až za 2 hodiny, ale četl jsem, že za to stojí, tak se chvilku procházíme v okolních ulicích ne příliš pěkné a na můj vkus i celkem nebezpečné čtvrti. Raději se vracíme blíž k parlamentu a sedáme si do restaurace na místní typické Chivito. To je něco jako hamburger, ale místo mletého masa obsahuje hovězí plátek a vejce. Za vyzkoušení to stálo, ale příště už si to nedáme.






V zastrčené pokladně kupujeme vstupenky (70 Kč) a za chvíli si nás vyzvedne průvodkyně. Jsme jediní 2, kdo má anglický výklad, větší skupinka španělsky mluvících turistů jde po nás. Parlament je krásný a rozhodně stojí za vidění, hlavní hala je volně přístupná i bez průvodce kdykoliv, senát, poslanecká sněmovna a další prostory ale ne.
Parlament je vyzdobený mozaikou ze 70 barev mramoru, sochami i malbami. Na vnitřní fasádě má sgrafiti. Z výkladu o historii a parlamentu mě zaujolo hlavně to, že uruguayské peso bylo svého času nejsilnější měnou kontinentu, že prezident smí v parlamentu mluvit jen jednou za 5 let, jindy tam může být maximálně jako divák. Senátorů mají 29 a poslanců 99, takže na rozdíl od nás, by hlasování nemělo končit fifty-fifty.
















Jdeme zpátky k hotelu čtvrtí, kde je v délce 20 bloků jedna autoopravna vedle druhé. Při stáří části vozového parku není divu. Mě se ta auta ze 70 i 80 let v takovém stavu moc líbí a často si je fotím.

Typický stav, prorezlá, otlučená, leč pojízdná Škoda 120 GLS smiley


























a poslední dnešní fotka se na airways víc než hodí smiley




Všichni urugvajci byli v Praze!

Nebo jejich známí, případně o ní minimálně slyšeli. Takovou máme zkušenost.
Když nás lidé slyší mluvit, začínají hovor a zajímají se, odkud jsme. Říkáme: "Repúblika Checa", na to se chytá málokdo. Pokračujeme: "Prága". To už znají všichni a sami často pokračují: "Á, čékoslovákia". Říkáme: "Sí" nebo "Yes", podle situace. Nevysvětlujeme. V našem případě mají navíc pravdu - já jsem čech a přítelkyně je slovenka smiley
Říkají nám: "V Praze jsem byla minulý rok", "Sestra tam byla na dovolené", "Byl tam kamarád", nebo vědí, že: "Praha je krásné město" smiley
Vždy nás srdečně vítají a přejí krásný pobyt.

Roaming nám funguje nějak divně. SMS chodí, ale dovolat se nám nedá. Občas nám volají uruguayská čísla, ale zvednout se hovor nedá, okamžitě se ukončí. Nedovoláme se ani vzájemně, volajícímu to do ucha vyzvání, ale volanému telefon ne.
Protože SMS chodí, neřešíme to. Navíc wifi je tu v každé hospodě. Karty berou taky skoro všude, jen bankomaty odmítají až výjimku spolupracovat s kartou, ze které jsem plánoval hlavně vybírat (debetní visa ZUNO), funguje jen v Banco Republica, jiné karty funguvaly všude, kde jsem to zkusil.

Pátek 21. listopadu, den druhý - průvodkyně v parlamentu nám poradila výlet do pevnosti Fortaleza del Cerro na kopečku na okraji Montevidea. Píšu schválně "na kopečku". Montevideo je velká placka a jediná vyvýšenina v okolí je právě onen kopeček s pevností.
Na recepci hotelu se ptám, jesli jízdenka na autobus mhd stále stojí 23 pesos, jak jsem se dočetl. Odpovídají že ano a zajímá je, kam vyrážíme. Když jim to řeknu, tak mě odrazují. Jednak v pevnosti prý není co vidět a taky je v jejím okolí prý nebezpečno.
Nenecháme se ale odradit. Za několika rohy chytáme (všechny zastávky jsou na znamení) autobus 125 a asi 40 minut projíždíme městem. Autobusů tu jezdí ohromné množství, jiná mhd tu není, a pekelně čmoudí...






Když podle navigace vystupujeme, řidič se nás ptá kam míříme, po odpovědi říká, že vystupujeme správně a máme se dát doprava do kopce.
Jsme ve čtvrti, která sice není výstavní a pár chatrčí na jejím okraji je, ale žádný Chánov nebo Luník IX se nekoná. Prakticky celou cestu se střídavě dobíháme a předbíháme s pošťákem, takže se není čeho bát smiley


















Na volně pobíhající psy jsme si už zvykli, nijak neobtěžují, vetšinou si nás vůbec nevšímají. V pevnosti je vojenské muzeum, busta Artigase, pěkný výhled na město, jen hrozně fučí.








Cestou tam, jsme viděli tržiště, nakže na zpáteční cestě vystupujeme, fotíme a kupujeme si skvělé ovoce. Pomeranče co chutnají jako pomeranče, banány, citrony, a jak to všechno krásně voní... Prostě nádhera!
Jinak se tu na zemi prodává i veškerá veteš, co kdo někde našel.



























Odpoledne se už jen procházíme po centru a když začne pršet, přesunujeme se opět autobusem do nákupního centra Punta Carretas, kde mimo jiné objevíme reklamu na Prahu i s Karlovým mostem a zlatou kapličkou smiley





Sobota 22. listopadu - máme už z domova objednanou prohlídku vinice a degustaci vín v Bodega Bouza. Tam i zpět jsme jeli taxíkem, za vzdálenost cca odpovídající cestě centrum Prahy - Kladno jsme platili asi 700 Kč. Vína byla skvělá, hlavně Tempranillo a místní typická odrůda Tannat. Vinice se obírají mezi únorem a březnem.










Majitel vinice tu ukazuje i část své sbírky automobilů.

















Degustace vín začíná smiley



Ve městě ještě zajdeme do Muzea kovbojů a měny (Museo de Gaucho y Moneda), část s penězi je bohužel v rekonstrukci, ale muzeum je velmi pěkné a opět zdarma.


















Odpoledne si v centru Montevidea dáváme steak a procházku po nábřeží zalitém večerním sluncem.



























Neděle 23. listopadu - podle předpovědi má být víc než 30 stupňů, navíc je v neděli skoro vše zavřené, takže dneska půjdeme na pláž. Vybrali jsme městskou pláž Playa de los Pocitos s obrovským nápisem Montevideo, autobusem jsme tam za slabých 30 minut.
Pláž je upravená a čistá, voda je však ledová, ještě není koupací sezóna, je teprve mezi jarem a létem. Místním dětem to ale v cachtání nezabrání. Už před desátou dopoledne má vzduch teplotu vyšší než 30 stupňů.










Sedli jsme si do hospůdky na zeleninový salát a pivo, potom jednou z hezčích čtvrtí míříme k parku Rodó, kde se v neděli konají obrovské trhy. Prodává se hlavně oblečení, boty, doplňky domácnosti a upomínkové cetky.












Když trh opouštíme, je už 35 stupňů. Jdeme do parku Battle, kde má být bronzové sousoší s bitevním výjevem. Ten nacházíme a je tam i malý lunapark. Je pozdní odpoledne, ale do hotelu se nám ještě nechce, tak se autobusem vracíme zase na pláž, kde jsme téměř do západu slunce.

















Colonia del Sacramento

Pondělí 24. listopadu - ode dneška máme půjčené auto, je to malý Fiat Sienna, ale nám stačí. Máme v plánu dojet do města Colonia del Sacramento, chráněného Unesco a doporučovaného pro svou koloniální architekturu. Cestou nejen prší, ale dokonce padají i kroupy. Dnešek je jediný den, který s malými přestávkami, celý proprší. Do Colonie je to jen nějakách 160km směrem na západ a jsme tam v poledne. Jdeme do přístavní restaurace na salát a potom procházíme malebné městečko.



























Před návratem ještě v supermarketu nakupujeme proviant a konečně objevíme i slušné pohlednice. Vracíme se do Montevidea, zítra nás čeká 300km do Punta del Diablo, kde máme 3 noci a odkud budeme vyrážet na výlety do okolních národních parků.


Punda del Este, Punta del Diablo, Chuy a Cabo Polonio

Úterý 25. listopadu - vyrážíme na východ, cestou zastavujeme v plážovém letovisku Punta del Este, asi nejturističtějším místě Uruguaye. Je to hotel na hotelu a dlouhá zátoka s pláží. Spousta nových hotelů je ve výstavbě.








Chtěl jsem vidět a hlavně si projet proslulý prohnutý most La Barra. Je to opravdu jízda jak na lochnesce. Fotíme si ho a potom si ho dvakrát projedu tam a zpět. Přítelkyně se nedívala dopředu, ale do mobilu a tak jí první "hups" pěkně překvapil smiley A to jsem nejel rychle, max 50.






Dál na severovýchod jedeme po silnici číslo 10 a používám jen navigaci v mobilu, která mi neprozradila, co znamená asi milimetr chybějící žluté čáry silnice u jedné z mnoha lagun, kolem kterých se jede. Ano byl to přívoz! Jede za víc než hodinu a my musíme být v hotýlku do šesti, déle tam recepční (majitelka) nebude. Vracíme se asi 10km zpět a potom po okresce samá díra na dálnici/silnici číslo 9.

Platíme mýto, cena jednotná, za osobák 60Kč. Včera jsme platili 2x tam a 2x zpět, dnes platíme mýto 3x. Cesta je pohodová v Uruguay není mimo Montevideo skoro žádný provoz, potkávámě tak 50 aut na 100km cesty, po dálnici tu občas jede i koňský potah.

Do Punta del Diablo přijíždíme po třetí hodině, ubytujeme se a jdeme se projít po rybářské (dnes spíš surfařské) vesničce. Přítelkyně neprozřetelně nakrmila zbytky od svačiny místního toulavého psa, co se na nás přišel podívat až k nám na balkon, a tak máme na celou obhlídku vesnice věrného průvodce. Bohužel je strašný posera a všichni psi, kolem kterých jdeme, na něj útočí.















Když jsem zveřejnil na FB fotku téhle chatičky, někdo pod ní vtipně poznamenal, že to asi bude letní sídlo Miloše Zemana smiley



Před pátou se ještě autem vydáme do národního parku Santa Teresa, u brány chtějí vojáci vidět dokumenty (mají v parku také základnu), dávají nám vstupenky (opět zadarmo) a my projíždímě parkem. Objíždíme pevnost, jedeme k pláži a zastavujeme až u zoo. Zvířata se většinou pohybují volně mezi lidmi.














Park zavírá v šest, je celkem zima, ale sluníčko ještě svítí, tak jedeme k protějšímu jezeru Luguna Negra, jeho hladina je z dálky opravdu černá. Jedeme jen po prašné uježděné cestě mezi pastvinami a příroda je tu opravdu moc krásná.












Majitelka hotýlku nám doporučila místní restauraci, tak u ní cestou zpět parkujeme a jdeme jak jinak, než na steak smiley



Středa 26. listopadu - jedeme do parku San Miguel, je tam pevnost, ale jsme tam brzy a je zavřená, ale "zemědělské" historické muzeum má otevřeno.


















Vracíme se do městečka Chuy na uruguaysko - brazilské hranici, kterým jsme ráno jen projeli. Hranice prochází prostředkem hlavní třídy a městečko funguje částečně jako bezcelní zóna, na jedné straně ulice jsou duty free shopy, na druhé supermarkety a jiné obchody. Platit se dá oběma měnami, jak uruguayskýmy pesos, tak brazilskými reály a dokonce i americkými dolary. Do města se může bez kontroly, na výjezdu zpět do Uruguaye je celní kontrola. Moc vážně to ale neberou, kontrolují asi jen namátkově, nás nechali projet bez povšimnutí.


















Kupujeme kartu do foťáku, kterou jsme už zaplnili a zapomněli náhradní smiley a na oběd vybíráme "churaskárii". Maso je opět výborné. Kromě skopového, které nám nevoní, ochutnáváme úplně vše.











chladič na pivo smiley




Čtvrtek 27. listopadu - dnes pojedeme asi 60 km na opačnou stranu než včera do národního parku a rybářské vesnice Cabo Polonio. Ta je známá tím, že nemá zavedenou elektřinu, dnes už asi jen z turistických důvodů, protože do majáku tamtéž dráty vedou. Skoro každý domeček ale na střeše má buď panely na ohřev vody, případně fotovoltaické panely nebo větrnou elektrárničku.

Do vesnice se dá dojet jen autem 4x4, protože cesta necesta vede přes písečné duny, nebo turistickým náklaďákem, upraveným na sezení, který cestu zvládne asi za 40 minut. Zpáteční jízdenka přijde na 170 Kč pro jednoho a parkování na okraji národního parku taktéž na 170 Kč za osobní auto. Když jsme se blížili k náklaďákům, říkám přítelkyni: "Jedno z těch aut vypadá jak IFA". A taky že jo, je to stará východoněmecká IFA, ta nás taky do vesnice veze smiley










Jedeme i po pláži a za chvíli jsme ve vesničce.














Chtěli jsme se podívat i do majáku (vstupné 20 Kč), ale dnes to z technických důvodů nešlo.








Cabo Polonio je ale známé hlavně tím, že se tu dají pozorovat volně žijící tuleni.
My jsme jejich rvačky vydrželi pozorovat víc než hodinu. K tuleňům se dá dostat na vzdálenost asi 20 metrů.












Teď jsme od nich tak 10 metrů, foceno kompaktem, žádným teleobjektivem smiley



Cesta zpět.





Z Cabo Polonio se vracíme až pozdě dopoledne. Chtěli jsme si původně udělat i výlet lodí ke starým stromům (spíš přerostlým keřům) Ombú, ale nestíháme. Tak alespoň cestou zpět dvakrát sjíždíme z hlavní silnice a projíždíme si dvě ospalé přímořské vesničky.


Pátek 28. listopadu - jedeme zpět do Montevidea. Mýto platíme jen 2x, na jedné mýtnici nás nechávají projet bez zaplacení, důvod zjišťujeme po chvilce. V délce asi 100 km silničáři tu obnovují vodorovné značení, jinde opravují krajnici nebo zalévají asfaltem výtluky. Ale prakticky nás vůbec neomezují ani nezdržují, občas musíme jet pomaleji, ale celkové zdržení určitě nebylo víc než pár minut. U cesty vidíme hřbitov autíček, zastavujeme na krajnici a já jdu fotit.














Vrácení auta do půjčovny jsem pro jistotu naplánoval až na následující den dopoledne, kdybychom se cestou chtěli kdekoliv zastavit a přijeli do Montevidea až večer nebo v noci.
Přijíždíme celkem brzy a tak se operativně rozhodujeme, že ještě pojedeme do Zoo v parku Lecocq na samém okraji města. Zoo se dá projíždět autem, aní není moc rozlehlá a zase je zadarmo. Je tu plno školáků na výletě, grilujících rodinek nebo partiček, které svými auty stojí na trávě uprostřed parku u jednoho z desítek grilů, co tu stojí.












Fungoval tu kdysi pro děti i vláček, ale koleje jsou už zarostlé a ani lokomotivy nevypadají příliš provozně smiley Kolem jedné z nich je moc pěkná olejová louže.











Sobota 29. listopadu - poslední celý den v Montevideu věnujeme procházení po centru, nějvětšímu ribeye steaku (700g, jíme ho ve dvou) a ještě naposledy jedeme na pláž Pocitos a cestou zpět do hotelu se znovu zastavujeme v nákupáku Punta Carretas.




Zítra letíme do Sao Paula.

U letiště je letecké muzeum, za plotem na trávě u dálnice je vystaveno několik letadel i helikoptér. Fotku bohužel nemám ani jednu, při příletu bylo po půlnoci a při odletu lilo. Jeli jsme sice dvakrát kolem cestou do Punta del Diablo, ale to mě fotit nenapadlo.

Neděle 30. listopadu - dnes mají v Uruguay prezidentské volby. Leje jako z konve. Balíme. Přes aplikaci se snažím objednat taxi. Minule jsem ho našel za 5 sekund a přijelo za minutu. Dnes jak prší a ještě je neděle, tak mi aplikace najde volný vůz až po 10 minutách.
Na letišti jsme ještě o hodinu dřív než by bylo třeba, na baggage drop TAMu ještě nikdo není.
V kiosku tisknu palubky na náš dnešní let, automaticky mi vyjedou i další na zítřejší let do Mnichova s LH, jen sedadla nejdou vybrat a systém nám dává místa přes uličku v druhé řadě economy oddílu. S tím nejsem spokojen, ale na letišti je bezplatná wifi a po odbavení v kiosku už se dá přes aplikaci Lufthansy projít online check-in a místa změnit. Vybírám opět místa v zadní části. Vzhledem k ohlášené stávce Lufthansy čekám že bude plno, pokud vůbec poletíme.

Letiště MVD je strohé, moderní a čisté.










Procházíme celý terminál, fotíme, sedáme si na kafe a později na gatu už jen dodržujeme pitný režim smiley






30. 11. 2014

Vytlačují nás v 17:34 a startujeme v 17:42 z dráhy 24. Let není ničím výjimečný. Houska se šunkou a sýrem je dnes jedlá. Po vystoupání do letové hladiny mi opět začíná prudká bolest hlavy. Zase A320. Před přistáním v Sao Paulu vyčkáváme u pobřeží nad mětem Santos, točíme se kolem něj čtyřikrát.
Přistáváme ve 20:12. Po zaparkování čekáme ještě celkem dlouho než se otevřou dveře, to se stává ve 20:28.









Kufry jsme si nechali odbavit až do Mnichova a s jedním příručním zavazadlem rychle procházíme ven. Z terminálu 3 jdeme asi 10 minut do terminálu 2, sejdeme do přízemí a ven před terminál na zastávku městského autobusu 257, který nás za 4,45 reálu odveze ke stanici metra Tatuapé.

Přestože na Tripadvisoru i jinde varují před jízdou s velkými zavazadly, protože by se na vás místní nekoukali pěkně, jsou to právě místní, kteří naplní velkými zavazadly skoro půlku autobusu smiley

Lístky na metro stojí 3 reály a červenou linkou je to do centra na Praca Republica jen pár stanic. Okolí stanice není moc pěkné, válí se tu bezdomovci a několik "sociální pracovnic" potkáváme taky. Od vystoupení z letadla nám cesta do hotelu trvala jen hodinu a dvacet minut.

Sao Paulo

Pondělí 1. prosince - vstáváme brzy, abychom toho do odletu co nejvíc stihli. Už v osm ráno je poměrně dost teplo a vysoká vlhkost vzduchu. V Sao Paulu jsem nic na pevno neplánoval, chceme vidět jen katedrálu a aspoň jednu z vyhlídek, buď Edificio Italia (bydleli jsme prakticky za rohem) nebo Torre do Banespa. Naslepo se vydáváme směr centrum s tím, že půjdeme kam nás nohy ponesou.




I přes čilý dopravní ruch a spoustu lidí spěchajících do práce se tu všude válí hodně bezdomovců, klidně i na ostrůvku uprostřed křižovatky a taky v každém parku. Přítelkyně zkouší fotit děti-bezdomovce v jednom z nich, bohužel si jí všimly a začínají naštvaně pokřikovat, nakonec naším směrem letí i nějaké kameny. Raději mizíme na hlavní třídu plnou lidí. Skoro na každém rohu tu postávají skupinky ozbrojených policistů. Moc bezpečně se přesto necítím.








Procházíme centrem, fotíme katedrálu, procházíme si jí i uvnitř a potom pokračujeme po pěší zóně dál městem. Je krátce po deváté ráno a stáváme se svědky přepadení banky, tedy spíš toho co následuje. Na pěší zóně je spousta policejních aut s blikajícími majáky, banka už je obehnaná páskou a všude okolo se shlukují davy čumilů. Pro množství lidí se nedaří fotit, jdeme dál, tohle nás nezajímá.










Chceme přejít pěší most, který vidíme v dálce. Za chvíli jsme u něj. Potom scházíme s kopce na vánoční trhy. Jsme zpocení, v tričku a kraťasech na vánočním trhu. Obrovská socha Santa Klause. Absurdní. Je tu tolik lidí, že mám pocit, že v tomhle městě snad nikdo nepracuje. Hlava na hlavě.














Funíme zpět do kopce, proplétáme se davem lidí s taškami vánočních dárků. Zastavujeme se v přízemí banky (jejíž jméno jsem zapomněl), v jejímž posledním patře je vyhlídka na město - Torre do Banespa.
Fronta se nám nezdá dlouhá, zapisujeme se na recepci, opisují údaje z pasů a fotí si nás. Přestože na vyhlídce stopují čas a každý tam může být jen 5 minut, pouštějí tam po malých skupinkách a čekáme 45 minut. Ale čekání se vyplatilo - výhled je impozatní.
















Po výborném obědě v doporučovaném grilu na pěší zóně jdeme pomalu k metru a jedeme zpět na letiště. Celý den na wifinách kontroluji status našeho letu, piloti Lufthansy letos už zase stávkují. Zatím to vypadá, že poletíme. Let LH507, který měl letět 45 minut po nás do Frankfurtu je ale zrušený. B747 sice ráno z FRA přiletěla, vidíme ji později zaparkovanou na ploše, ale večer neodletí.

Bezpečákovi se něco nezdá na našich pasech, bere je a na pár minut s nimi mizí. Žertujeme, že mu asi bylo podezřelé proč jsme podruhé za 14 dní na jeden den v Brazílii nebo celníkům bylo divné proč vezeme tolik kafe... Ale víc než kafe v tom kafi opravdu nepašujeme smiley Pravděpodobnější bude, že se šel zeptat jesli čech a slovenka náhodou nepotřebují vízum do Německa, nebylo by to poprvé smiley

V duty free kupujeme v akci nějaký alkohol na Silvestra a jiné drobnosti. Po usednutí na gatu si dobíjíme telefony. Na každém gatu je tu několik sedadel, která jsou vybaveny zásuvkami.
Za chvilku přivážejí A340 Lufthansy ke stojánce a připojují choboty. Je to stejné letadlo, kterým jsme letěli sem, D-AIHY.








Agenti jsou na gatu skoro 2 hodiny předem a prakticky každý se jde ujistit, že letíme. Já pro jistotu také. S několika místními postupně řeší, to co s námi před dvěma týdny - nabízejí kompenzace za vzdání se místa a let jiný den. Asi se snaží dostat do letadla část z cestujících ze zrušeného letu do Frankfurtu. Taky spoustě lidem asi mění přidělená sedadla, při nastupování jsme viděli minimálně 30 lidí, kterým měnili boarding pasy.

V 18:41 je boarding kompletní a zavírají se dveře letadla. Startují motory a kapitán nás vítá na palubě a oznamuje, že za pár minut budeme startovat. Nic se však neděje. V čase plánovaného startu (19:00) nám kapitán oznamuje, že se dnes letoví kontroloři rozhodli dělat mezi startujícími letadly 5 minutové rozestupy, důvod prý nezná. Z okénka můžu pozorovat, že těch 5 minut dodržují dokonale.
V 19:32 nás konečně vytlačují a po krátkém pojíždění na práh dráhy 09L bez zastavení rovnou z otočky v 19:48 startujeme.
Neznám obvyklý postup, ale první 2 hodiny zůstáváme v poměrně nízké FL, teprve potom stoupáme nad 10 kilometrů.

K večeři je na výběr chicken nebo pasta, bereme si oba těstoviny. Po otevření zjišťujeme, že jsou vegetariánské smiley Ale nevadí, po dvou týdnech "masožroutství" je to aspoň změna.
Salát je chutný a dezert opět výborný, přítelkyně ho nechce, tak mám dva smiley
FA jsou příjemní a pozorní, jako aperitiv jsem si nechal nalít gin s tonikem a když po večeři nabízejí další pití, automaticky mi nabízí to samé.








Letadlo je skoro plné, tentokrát se nemůžeme na noc rozsadit nebo natáhnout na čtyřce a kroutíme se v různých pozicích až do rána.
Prakticky celý let je pod námi neproniknutelná oblačnost. K snídani je cosi vaječného a ještě se špenátem, dávám si raději housku, ovoce a jogurt.






Pouze během snídaně na chvilku vykoukne zasněžený vrcholek nějakého alpského pohoří.
Alpy se nám smějí, že letíme do zimy.




V 10:05 přistáváme do mléka v Mnichově, viditelnost může být tak 100 metrů. Parkovací brzdy piloti "zatahují" v 10:11. Prohlížíme si tabule, plné slovíček "cancelled" nebo "annulliert" u letů LH. My naštěstí pokračujeme po vlastní ose.






Kufry máme během 15 minut, převlékáme se do dlouhých kalhot, svetrů a vybalujeme bundy.
Než jsme v Sao Paulu vlezli do klimatizovaného terminálu, bylo 30 stupňů a svítilo sluníčko.
Tady vylézáme do 2 stupňů a deště. Jedeme shuttlem na parkoviště a autem do Realu ve Freisingu nakoupit sladkosti na Mikuláše, chemii a potraviny. Cestou domů do Prahy buď prší nebo dokonce sněží.


Shrnutí

V Uruguay se nám moc líbilo a to teplo a slunce nás pěkně nabilo.
V ničem jsme se neomezovali, spali ve slušných hotelech (v průměru cca 1100 za noc), měli jsme půjčené auto, chodili na obědy nebo večeře. Celkem dost peněz nám ušetřilo placení kartou v Uruguay a tím pádem vratka dph. Po započítání všech nákladů (benzín tady, parkování na letišti, letenky, ubytování, auto z půjčovny, benzín, mýto, jídlo, duty free shopping) nás těch 14 dní vyšlo na 60 tisíc korun za 2 lidi. Kdybychom nedostali od TAMu kompenzaci za pozdější let, vyšla by nás dovolená na 68 tisíc. Je to hodně nebo málo? Co vím jistě: nelitujeme ani koruny!


Víc fotek si můžete prohlédnout v tomto albu.
(jsou tam jen ty z foťáku)

Zatim nejlepsi trip report (co se cteni tyce) co jsem tady videl.. ! Thumbs up.. Akorat to vypada ze se ti v tom mistama trochu pomichaly fotky.. smiley

Díky za koment, fotky vypadají na svém místě. Podívám se zítra z jiného počítače.

Parádní report! Díky smiley

Super, přečetl jsem jedním dechem...

Skvělé čtení, dík! smiley

Nebylo by nejake podrobnejsi info ohledne prepravy po Sao Paolo?

Diky za pochvaly.

A taky dik, ze si nekdo po pul roce zase vsimnul smiley

Super cestopis, tento rok tiez planujeme navstivit Uruguay tak sa bude hodit pri planovani smiley

Lístek na metro stál a stojí R$ 3,50 a autobus z letiště byl za R$ 4,40.
Aktuální cena je prý R$ 5,15.

Autobusy i metro byly úplně v pohodě.

Hrozny policajtů stojí na každém rohu. Moc bezpečně jsme si tam nepřipadali. Bezdomovci leželi všude po ulicích.

Vyhledávání

Přihlášení

Ještě nemáš účet? Zaregistruj se!