Írán - tipy a triky

Založil Honza9 před 2 lety ve fóru Cestopisy
6 odpovědí

Je to země, která v západním světě (počítám tam i naší republiku) nemá úplně dobrou pověst. Všude nás tu straší, jak jejich vláda tam straší. Když člověk překoná porod při zíkávání víz na letišti (viewtopic.php?f=53&t=3229), tak se před ním otevře krásná země s přátelskýma lidma, kteří jsou hrozně zvědavý a hlavně hrozně ochotní. Pokud přemýšlete, jestli tam jet, tak pro vás mám jednu radu. Jeďte tam a budete mile překvapeni.

Někde na fóru jsem slíbil, že trochu popíši svoje zkušenosti. Tak je popisuji a zároveň rozděluji na několik etap. Abych vás neutrápil dlouhým čtením. Pro zvědavce – zde je pád fotek z cesty: https://instagram.com/vo.cas.ontheway/

Úvod
Díky super akci s Pegasus Airlines je nyní Írán plný českých turistů a mnozí se ještě chystají. Zde je pár tipů (pro ty, kteří se tam ještě chystají), jak to v této obrovské zemi šlape.

Írán takhle navenek z Evropy působí jako velmi konzervativní země, kde celým děním hýbe náboženství. Do určité míry je to pravda, takže se připravte, že dámy by měli mít zakryté vlasy (alespoň z části), dále by měli mít dlouhé kalhoty a rukávy. Pánové mají jediné nepříjemné omezení (krom zákazu pití piva) a to je, že musí nosit dlouhé kalhoty.

Dále bych rád upozornil, že víkend v Íránu trvá také dva dny (technicky je to 1,5 dne). Což není pro našince zase tak překvapivá informace. Možná trochu překvapivěší informace bude ta, že víkend začíná ve čtvrtek a končí v pátek. Hlavně v pátek je dost obchodů zavřených (hlavně v bazarech). Jinak se nemusíte bát, malé obchody převážně s čipsy jsou otevřeny neustále, takže hladovět nebudete.

Peníze

Další věcí, která je v Íránu poměrně omezující, je to, že zde nemůžete používat západní kreditní karty. Nedá se jimi platit a ani se nedá vybírat z bankomatů. Kolují zvěsti, že příští rok se sankce uvalené na Írán zmírní a tato „nepříjemnost“ ubude. Nyní Vám, ale nezbývá nic jiného, než si vzít dostatečný obnos z domova. S Eury a s dolary chybu neuděláte.

Další zajímavá věc, která se točí v Íránu kolem peněz, je jich počítání. Oficiální měnou je íránský riál, který oplývá velkým množstvím nul a aby se to všechno nepletlo, tak si místní obyvatelé vymysleli trochu nelogické vylepšení. Všechny cenovky (když už jsou někde napsané), všechny domluvy v taxíku nebo v bazarech se odehrávají v tomanech. V zásadě se jedná o to, že riálu škrtnou jednu nulu a hned tu mají toman. Proč těch nul neškrtají víc, mi stále vrtá hlavou, nul na škrtání je tam spoustu. Jenom tak pro pořádek - 100.000 IRR = 10.000 Tomanů = hruba 82 Kč (kurz se i v průběhu dne mění i o koruny).

Doprava

Jak jsem psal, země je to opravdu obrovská. S rozlohou takřka 1.648.000 km2 pokryje celou Francii, Spojené království a Německo a ještě tam zbyde hodně místa na několik Českých Republik. Otázkou je, jak v této zemi cestovat. Cestuje se velmi snadno a to autobusem. Ceny za autobus jsou velmi příjemné a jejich četnost mezi velkými městy je velká. Když netrefíte špatný den, kdy se vrací studenti do svých domovů, tak budete v pohodě a své místo i bez rezervace najdete.

Cena jízdenky závisí jakým druhem autobusu se vydáte. Pokud zvolíte tzv. VIP bus, který má v jedné řadě 3 sedačky (místo normálních 4), tak si oproti jiným trochu připlatíte, ale budete hýčkání velmi kvalitními službami. I když měříte dva metry, tak se tam i tak v pohodě vměstnáte. Cena za zhruba 220 km je kolem 120 Kč. Obyčejnější busy se s cenou pohybují na ½ až 2/3 ceny VIP autobusů. Jinak všude je někdo jako stevard (stejně jako u Student Agency) a u každého spoje se roznáší menší občerstvení.

Pokud chcete lítat, máte v zásadě dvě možnosti. Buď si letenku koupite až v Íránu a nebo ji koupite z domova. Spoje stojí vždy stejně, stát garantuje jednotnou cenu pro všechny dopravce. Takže je jedno, kdy letenku koupíte. Letenku v Íránu můžete zakoupit na mnoha místech v různých turistických kancelářích. Dejte si jenom pozor, aby jste platili správnou cenu.

Druhá zmíněná možnost je složitější, ale zase budete mít jistotu letenky. Letenku standartním způsobem zakoupit nelze (díky již zmíněným sankcím). Dá se to, ale obejít. Stačí napsat do některé kanceláře Íránských společností v Evropě. Oni Vám letenku zabookují a vy jim pošlete peníze. Svoje peníze neposíláte rovnou do Íránu, takže nic neporušujete. Zde je jeden tip na jednu z kanceláří ve Vídni, která je schopna komunikovat v Anglickém jazyce a reaguje velmi rychle na emaily. http://www.iranair.at/de

Jinak pro orientaci zmíním cenu za jednosměrnou letenku z Teheránu do Shirazu (něco přes hodinu letu) a ta byla 58 Euro. Tento spoj byl obsluhován společností Iran Air, která nabízí, co v Evropě není již zvykem a to relativně hodně jídla a pití i na tomto krátkém letu.

Příště se podíváme, jak je to s ubytováním (je to trochu složitější) a pak na nějaké tipy, co navštívit a kolik se zhruba platí za náštěvu většiny hlavních turistických atrakcích. Dále se otřeme o téma bezpečnosti v Íránu a vyjasníme pár mýtů.

Dík za info chystám se tam v květnu tak se mi to náramně hodí .

Pecka, díky za praktické postřehy!

Dlhe nohavice nie su povinne, bez nich vas akurat nepustia do mesit.

Za zvazenie stoja aj vlaky. Su pohodlne, listok z Teheranu do Mashhadu alebo Shirazu stoji v jednom smere do 20 € v 4-miestnom lozkovom kupe. A navyse usetrite za jednu noc v hoteli. Vagony su nove a casto sa v jednom vagone nachadza ako turecky, tak aj normalny zachod.

Vlakem jsem nejel, jak je z textu patrne. Na druhou stranu jsem o nich slysel, jak od cestovatelu, ale hlavne od mistnich, ze jsou vetsinou o dost pomalejsi nez autobusy. Take jsem slysel, ze vypadaji nove a pohodlnejsi budou urcite - je to vlak.

Jinak jedna prihoda: Chtel jsem jet z mesta Qom vlakem do Teheranu (na mistni pomery je to kousek) a ptal jsem se ve meste, odkud jede vlak. Odpovedi byl usmev a sdeleni, abych neblbnul a jel autobusem. Taky je, ale je pravda, ze to je radove mensi vzdalenost nez Teheran-Mashad.

K tem nohavicim: co jsem se tak ptal mistnich, tak to defakto povinne je. Muzes si jit zabehat v kratasech, ale kdyz jsem videl lidi behat, tak vzdy meli dlouhy kalhoty. Nikde na ulici za celou cestu jsem nevidel nikoho v kratasech. Moje rada zni - radsi mejte dlouhy kalhoty a zbytecne neprivadejte mistni do rozpaku.

Práve som sa vrátila a tu je pár mojich postrehov (nebudem opakovať užitočné triky uvedené vyššie - vďaka za ne):
Išla som základnú trasu Teherán, Širáz, Jazd, Esfahám, Kašan.

Teherán by som úplne vynechala. Rozhodla som sa tam zastaviť len kvôli Národnému pokladu v Banke Melli http://www.cbi.ir/page/1475.aspx, veď kde človek uvidí taký kopec drahokamov, ale aj tak je tam také šero, že človek aby si oči vyočil, ak chcel niečo vidieť.

Teherán je hnusné mesto preplnené autami, kde síce majú metro, ale to jazdí úplne slimačím metrom, takže ja som sa z letiska síce nechala doviesť taxíkom k najbližšiemu metru ešte s dvoma Nemcami, ale potom mi trvalo ešte hodinu a pol, než som sa metrom a busom dostala do severnej časti mesta k svojej hostiteľke. Ak sa zastavovať v Teheráne, tak jedine s ubytovaním niekde na Ferdowsi, aby človek nestrácal čas a energiu v MHD alebo shared taxis. NB: Taxíkom si v dopravnej zápche nepomôžete.

Ďalšie pamiatky v Teheráne by som tiež oželela: Národné múzeum s pamiatkami s Persepolisu je zbytočné navštevovať, ak sa človek chystá do Persepolisu samotného. Golestanský palác nahradia podobné paláce napr. v Širáze.

V Širáze by som vynechala návštevu mešity, omnoho krajšie budú v Esfaháne. Ide o to, že vstupné stojí kľudne 5 eur (200.000 riálov), takže už by som nevymetala úplne všetky pamiatky, len tie naj. Páčili sa mi paláce Naranjestan a Khan-e Zinat ol Mok. Ak ich navštívite tu, ze zbytočné zastavovať sa v Kašane, tam sú sice iné, ale úbohejšie. Čo sa týka systému prirodzenej ventilácie v kašanských "palácoch", ten uvidíte v Jazde. Pevnost v Širáze stačí zvonku. Určite by som šla k Hafezovmu hrobu, len nie so svojím couch-hostiteľom, ktorý mal akurát chuť rozoberať so mnou svoje životné trable nábožného gaya v Iráne - couchsurfing môže byť pekná otrava! Ale zas vďaka nemu som sa večer, navlečená do čádoru, ocitla v neskutočnej svätyni s nádhernou zrkadielkovou výzdobou https://en.wikipedia.org/wiki/Shah_Cheragh

Persepolis: Dá sa ísť spoločnými taxíkmi, a to nielen minibusíkmi, ktoré uvádza Lonely Planet, ale presne naproti tomu miestu (t.j. naproti cez ulicu od južného východu z objektu terminálu Karadish Terminal) je ohromné stanovište žltých taxíkov, ktoré fungujú ako shared taxi do Marvdasht. Veľmi rýchlo sa plnia - na rozdiel od minibusíku z objektu terminálu. Jedna cesta stojí 50.000 riálov. Z Marvdasht do Persepolisu sa potom dá už len "dar bastom" za 80.000 riálov.

Do Jazdu som išla busom o druhej odpoludnia, síce VIP, ale nefungovala klíma a na oknách chýbali záclonky, dosť hrôza. Vraj autobusy v dobrom stave varážajú až neskôr odpoludnia, čo môže byť pravda, lebo všetko ostatné VIP boli v poho.

V Jazde som bola jediným hosťom úplne nového Backpack Hostelu. Mala som off-season cenu 10 eur za jednotku s vlastnou kúpeľňou, čo bola po couchsurfingu v Širáze, kde som spala na zemi v obývačke aj sa mamou a sestrou couch-hosta náramná úľava:-) Mail na hostel: info@yazdbackpacker.com Vedú to takí mladí chalani, sympatickí a snaživí. A hlavne je to úplne v centre. Jazd bol zaujímavý, až na to, že som si neuvedomila, že ide vlastne o staré mesto obklopené veľkým "novým mestom." Treba preskúmať systém zásobovania vodou podzemnými "tunelmi" a domysledný systém "klimatizácie" budov pomocou vetracích veží. Veľmi zaujímavé. Z nedostatku iných možností som si kúpila prvý a posledný okružný výlet na Kharanaq, Chak chak a Meybod - hnali nás z miesta na miesto a otravný sprievodca čosi vykladal s nezrozumiteľným prízvukom. Prvé a posledné miesto mi pripadalo vyslovene ako pasca na turistov (čakala som opustenú dedinu v prvom prípade a starý hrad v Meynode niekde uprostred púšte a nie uprostred mesta), pri tom druhom sme aspoň videli dosť pozoruhodnú krajinu.

Mne osobne sa ale čo do architektúry najviac rátal Isfahán. Práve tu by som si dôkladne pozrela obe mešity na námestí Naqsh e Jahan a tiež prastarú mešitu Masjed-e Jameh. Tam som sa ocitla po poludňajšej pauze (mezi 11. a 13. majú zavreté) a nebolo tam takmer nikoho, len kŕdle holubov a ticho. Veĺká sila.
Čo ma ale dožralo hlavne v Isfaháne, bolo, že nádrž na hlavnom námestí a hlavne v paláci Chehel Sotun bola prázdna!!! Maľovali a čistili ich, aby bolo všetko pripravené na Nowruz, iránsky Nový rok. A to isté sa opakovalo aj na ďalších miestach nepr. v Kašane. Tiež veselo opravovali terasu Ali Qapu, kam som sa dostala až na druhý pokus a tam sa vyhýbala robotníkom s fúrikmi:-(

Kašan je také provinčné mesto, opäť preplnené autami. V zúfalstve sme sa nechali vyviesť do ďalšej pasce pre turistov Abyaneh, ale tam sem si aspoň urobili slušný výšľap na kopec naproti do výšky asi 2200 nad morom... Najlepšie na Kašane bolo to, že odtiaľ išiel priamy autobus na letisko, posledný odchádza o 17:30 a fakt na letisko ide a nie len niekde na najbližšie mýto... O oficiálnu zastávku ale nešlo: autobus zastavil priamo pred vchodom do letiskovej budovy, hneď veľa policajného auta:-), ja som vyskočila, podali mi ruksak, a potom hneď odišiel. A ja som konečne pochopila, ako je možné, že na letisko autobusy chodia a z letiska nie...

Záverom by som povedala, že v Iráne už tiež prišli na to, že turisti prinášajú peniaze, ale ešte to tam nie je preplnené. Možno to bolo aj tým, že bolo pred sezónou, ale nestretala som veľke skupiny napr. Číňanov, ktoré sú obvzlášť neznesiteľné. Iránci sa mi ako ľudia veľmi rátali: najčastejšie som tam počula slovo bebachšíd, čo znamená prepáčte... Sú voči sebe zdvorilí, empatickí a srdeční. Voči mne ako samotnej žene boli všetci bez výnimky galantní.
Prípadné otázky kľudne píšte na trsova@volny.cz
PS prenechám LP Irán za cca 350 CZK, k tomu ako bonus pár bankoviek, simku Irancell, dobíjaciu kartu na metro v Teheráne.

Přihlášení a registrace