lyžování v Gruzii-tripreport

Založil pruspe před 8 měs ve fóru Cestopisy
1 odpovědí

Ahoj všichni,

začátkem září jsme s ženou a kamarády koupili letenky Berlín - Kutaisi v termínu 16.1.2017 -23.1.2017 a naplánovali lyžovačku v Gruzii. Informací jsem našel poskrovnu a tak jsem si řekl, že se s Vámi o ně podělím, třeba se někomu budou hodit smiley

Záměrně sem nedávám fotky, protože sám na ně při plánování cest nerad koukám. Kazí to překvapení smiley

Celé to začalo tím, že jsem natrefil na zpáteční letenky Berlín - Kutaisi (jsme z Ústí nad Labem) na týden za 1000 Kč pro jednoho. Následoval rychlý telefonát kamarádovi a za chvíli už mi přišel potvrzovací mail. Začalo zjišťování jaká jsou v Gruzii lyžařská střediska. Prvotní zjištění bylo vcelku kladné - 10 lyžařských středisek, různých obtížností. Po vyfiltrování a pročtení těch pár informací, co se o nich dalo najít, zůstaly v úvaze pouze 2: Bakuriani a Gudauri. Zbylá střediska byla většinou jeden až dva vleky + pár sjezdovek.

Z letiště v Kutaisi je to do Gudauri cca 300km, dá se sehnat mnoho různých dopravců, ale vzhledem k tomu, že jsme byli 4, tak jsme se rozhodli půjčit si auto s tím, že si domluvíme 4 noci v Gudauri a poté uvidíme, buď se někam přesuneme nebo zůstaneme celý pobyt tam.

Další věcí kterou bylo potřeba vyřešit bylo, zda si vezmeme svoje lyže nebo si je půjčíme na místě. Přeprava sportovního vybavení s Wizzair vyjde na 30 euro v jednom směru a vybavení může mít 32kg. Otázkou bylo, zda je možné dát 2 snowboardy a 2 lyže jako jedno vybavení nebo je potřeba, aby každý cestující měl svoje. V přepravních podmínkách nic takového uvedeno není (vlastně tam je uvedeno, že informace o tom, jak má být vybavení zabaleno najdete níže, tam už ale žádná zmínka není). Poté co jsme nenašli žádné informace ani nikde na internetu, rozhodli jsme se zavolat na helpdesk, kde nám paní přečetla přesně to, co je v obchodních podmínkách. Po zopakování dotazu řekla, že je možné, že nám to vezmou, ale také je možné, že to na letišti budeme muset přebalit a zaplatit 60 euro za jedny lyže/snowboard v jednom směru. Nedověděli jsme se tedy nic. Následoval telefonát na helpdesk určený pro UK. Tam nám potvrdili, že do vaku můžeme nandat cokoliv souvisejícího s lyžováním do hmotnosti 32kg. Bylo tedy rozhodnuto, vzali jsme jedno lyžařské vybavení a jedno velké zavazadlo pro nás čtyři.

Přišel den D a ve tři ráno jsme vyrazili směrem Berlin Schönefeld, za 2 a půl hodiny jsme byli na parkovišti nedaleko letiště a už jsme překládali naše věci do transitu parkovní společnosti. Přišel okamžik, kterého jsme se obávali nejvíce - odbavení zavazadel. Na letišti byly rentgeny jak před odbavovacími přepážkami, tak za nima. První kontrola proběhla v pořádku, pouze s poznámkou od místní security, zda se takhle nesnažíme ušetřit za letenku pro tchýni, nemohl tušit, že letenka pro lyže je skoro 2 krát tak drahá jak letenka pro osobu smiley . Na přepážce si pracovník pouze vzal vytištěné potvrzení o check-inu, dal nám polepky na zavazadlo a odkázal nás k přepážce pro nadrozměrná zavazadla.

Za 3 a půl hodiny jsme dosedli na letišti v Kutaisi, autu se schůdky vypověděl motor a tak jsme chvilku počkali, než se seběhlo cca 7 zřízenců letiště a auto k letadlu dotlačili. Spolu s razítkem dostal každý turista malou lahev vína (0,3l) jako dar od místního ministerstva zahraničí. Víno bylo výborné a potěšilo. V hale už na nás čekal pán z půjčovny. Auto jsme měli půjčené přes http://www.cars4rent.ge (měli jsme od nich auto už při naší minulé návštěvě Gruzie). Půjčují starší SUV a offroady dovezené z USA, platí se v hotovosti při předání a nechtějí žádnou zálohu, fuel policy funguje ve smyslu - nechte mi tam alespoň tolik benzínu, abych dojel k nejbližší benzínce. Auto bylo v naprostém pořádku, nájezd byl lehce přes 210 000 mil. Auta mají většinou obsah 2,5 litru a více. My měli Mitsubishi Montero sport s obsahem 3 litry. Prvotně jsme se báli spotřeby, ta nakonec byla cca 13 litrů na 100 km, ale při ceně benzínu 20 kč za litr to nebylo nijak hrozné. Auto jsme přebírali ve 4 odpoledne a před námi bylo oněch 300 kilometrů do Gudauri. Cestou jsme si udělali zastávku v Gori, rodném městě Stalina, kde je k vidění dům v kterém se narodil a muzeu věnované jeho osobě. Muzeum jsme vynechali prohlídli si domek, neprůstřelný vagon, který používal k dopravě po SSSR a v místní sámošce nakoupili jídlo a pití na večer. Do Gudauri jsme dorazili kolem 21 hodin. Konkrétně jsme bydleli v New Gudauri, to je komplex apartmánů hned u spodní stanice lanovky. Celým údolím a do hor jsme vjížděli už za tmy a až ráno nás přivítal pohled na krásné vrcholy Kavkazu. Jezdíme každoročně do Alp, ale toto bylo trochu něco jiného. Celé středisko je nad pásmem stromů, bydlíte přímo v údolí uprostřed hor v nadmořské výšce 2000m,některé vrcholy mají i přes 5000 m. Všude se třpytil sníh a my se nemohli dočkat až vyrazíme na svah.

Středisko v Gudauri nabízí 60km sjezdovek a 11 lanovek. Z toho je jedna kabinková, zbytek sedačky. Sedačky jsou většinou staršího typu odkoupené od Alpských středisek, která se modernizovala. Nástupní stanice je v 2000 m.n.m a jezdí se až do 3500 m.n.m. Lanovky jezdí od 10:00 do 17:00 a jezdí se výhradně na přírodním sněhu (uměle zasněžovaná byla pouze jedna sjezdovka určena pro noční lyžování). Gudauri je považováno za jedno z top středisek pro freeride a věřím, že tomu tak je. Jezdit se dalo téměř všude, bohužel v době naší návštěvy uběhl skoro měsíc od pořádné chumelenice a tak bylo vše tvrdé a mnohem lépe se jezdilo na sjezdovkách, které byly každý den upravované. Dle údajů střediska bylo na svazích 150 cm sněhu, ale vzhledem k absenci stromů či jakýchkoliv překážek se našlo pár míst, kde byli vyfoukané pláně a místy i kameny. Celodenní permice stojí 400 Kč, na 4 dny 1500 Kč. Na svahu byly otevřené dvě chaty s občerstvením, toalety byly venku formou kadibudek s tureckým záchodem. Dole pod vleky byly další cca 3 restaurace a několik barů, kde byly normální záchody. Cena za polévku, jídlo a pivo cca 160 Kč. Gruzijci mají rádi české pivo a na výběr je spousta značek, ještě ale asi neumějí ocenit kvalitu, Staropramen byl dražší než Plzeň smiley

První dva dny bylo naprosté azuro, třetí den po obědě přišla oblačnost a za chvíli nebylo vidět dál než na pár metrů. Rozhodli jsme se tedy lyžování ukončit a zkusit se zajet kouknout na památník Gruzijsko-ruského přátelství, který se nachází cca 10 km od Gudauri. Večer proběhla porada a dohodli jsme se, že pokud se počasí nezlepší přesuneme se do střediska v Bakuriani a uděláme si pauzu v Tbilisi přes noc. Ráno nás přivítala pořád hustá oblačnost a navíc začalo chumelit. Pobalili jsme věci, odevzdali pokoj a vyrazili jsme směrem hlavní město, po cestě jsme navštívili pevnost Ananuri a klášter Džvari. Ubytovali jsme se v jednom rodinném guesthousu a vyrazili jsme regenerovat do místních sirných lázní. Pokud je vás víc jak dva, tak se určitě vyplatí si připlatit pár korun a pronajmout si místnost označenou No.1, ve všech lázeňských areálech to značí ty nejluxusnější. Za hodinu jsme zaplatili 1000 Kč, v ceně byla privátní převlékárna, velký bazén se sirnou lázní, malý bazén se studenou vodou, sauna a toaleta, vše hezky udělané a zdobené. Za příplatek 100 Kč bylo možno zařídit pěnovou nebo scrub masáž (délka trvání cca 10 minut). Při naší předchozí návštěvě jsme zaplatili pro dvě osoby 400 Kč (jedna z nejlevnějších možností No.5) a dostali jsme místnost, kde byl bazének, se sirnou lázní a sprcha se studenou vodou, kachličky místy chyběli (ale také to mělo své osobité kouzlo). Večer jsme si prošli centrum a zašli na večeři.

Ráno jsme ještě autem dojeli do parku nad městem odkud je celé město jako na dlani. Poté přišel přesun do sklaního města Uplistshike (není to skalní město jako naše pískovcové skály, ale vytesané prostory do skály, kde žili lidé) a odtud do Bakuriani. Ubytování jsme zařizovali po cestě přes booking. V 17 hodin jsme byli na místě, převlékli se a vyrazili na noční lyžování.

Středisko v Bakuriani nenabízí tolik kilometrů sjezdovek jako Gudauri, ale působilo na nás mnohem organizovanějším dojmem. První část střediska byla otevřena v sezoně 2015/2016. Na letošní zimu už byli otevřeny všechny části (dohromady 23 km), chybí ale ještě mezi nimi vybudovat propojení. Jsou zde dohromady tři menší střediska mezi kterými se zatím dá přejet pouze autem. Večerní lyžování bylo super, jezdilo se na čerstvém sněhu, uvítali bychom akorát trochu větší osvětlení, ale nebylo to nic, co by nás výrazně omezovalo. Permice na noční lyžování od 18 do 22 hodin stála 100 Kč, jezdilo se kabinkovou lanovkou. Další den ráno jsme dorazili k spodní stanici lanovky největší ze zmiňovaných tří částí. Ceny za permice byly stejné jako v Gudauri. Bohužel kvůli silnému větru se tato část střediska uzavírala a odkázali nás do zbylých dvou částí, která byla v závětří. Po 20 minutách jízdy autem jsme dorazili na místo určení a začali jezdit.

Celkem jsme na svahu byli mi 4, dva policisté (byli v každém středisku) a světe div se, další dva češi. Jinak mimo obsluhy lanovky vůbec nikdo. Kolem 13 hodiny začalo chumelit a nepříjemně foukat, zašli jsme na oběd. Po něm se bohužel nic nezměnilo, tak jsme sedli do auta a rozhodli se, že si prohlédneme lázeňské město Borjomi. Stavili jsme se u turistického centra, koukli na mapu a tam objevili absolutní pecku. Venkovní sirné lázně (v Tbilisi měla voda subjektivně asi tak 1000 stupňů, objektivně tak 45). Řekli jsme si, že vzhledem k teplotě sirných pramenů by se v nich mělo dát koupat i teď. Byla k nim ale z Borjomi 4,5 km dlouhá stezka lesem, všude navíc bylo přes půl metru sněhu, byly tři hodiny odpoledne a my měli v 21 hodin vracet auto na letišti v Kutaisi (cca 130 km). Koukli jsme se na mapu a vydedukovali, že by se dalo zajet autem blíž a projít to jinudy. Turistické centrum bylo ještě otevřené, tak jsme zašli dovnitř zkonzultovat náš názor. A on se ukázal být správný. Lázně leželi v údolí, autem se dalo dostat do vesnice nad lázněmi, a pak sestoupit cca kilometr dolů po červené značce. Lázně jsou přístupné, teplota vody je 37 stupňů, akorát přes zimu jsou zavřené převlékárny. Bylo jasno a my podle instrukcí z infocentra vyrazili. Po 15 minutách jsme ve vesnici a zastavujeme u lesa. Značku nevidíme, ale tušíme směr a jdeme. Po pár minutách narazíme na vyšlapanou pěšinu a za chvíli i na červenou značku. K naší smůle se samozřejmě vydáme opačným směrem. To si asi po 5 minutách uvědomujeme a otáčíme se. Následuje sestup do údolí po pěkně ušlapaném a namrzlém povrchu, spíše se kloužeme než jdeme, kdybych nasadil snowboard jsem dole tak za 2 minuty, sněhu na to bylo všude dost smiley Koupačka byla parádní, voda měla tak 30 stupňů, jen to převlékání bylo trochu horší, nikomu se z bazénku ven do té zimy nechtělo (bylo okolo -10 stupňů).

Výstup nahoru byl o něco jednodušší, do kopce to tolik nepodkluzovalo. Na letiště jsme dorazili s půl hodinovým zpožděním, ale pán z půjčovny měl pochopení.

Náklady (uváděno za všechny 4 osoby):
letenky+lyže+zavazadlo: 7 300 Kč
doprava na letiště + parkovné: 2 000 Kč
půjčení auta: 10 500 Kč
benzín: 2500 Kč (20 Kč/l)
ubytování v New Gudauri na 4 noci 4 lůžkový apartmán s dvěma manželskýma postelemi: 15 000 Kč (byl to jeden z těch dražších)
permice Gudauri+Bakuriani: 8800 Kč (5 krát celodenní lyžování + 1 večerní)
ubytování Tbilisi se snídaní dva dvoulůžkové pokoje: 700 Kč
sirné lázně: 1000 Kč
vstup do skalního města: 160 Kč
ubytování Bakuriani: 1 200 Kč
poslední noc jsme přespali na letišti, letadlo letělo v 6 ráno

Vychází to na 12 290 Kč na osobu, když k tomu přičteme co jsme projedli (a propili smiley ) dostali jsme se přibližně na 15 000 Kč na osobu, každý den jsme byli minimálně jednou na teplém jídle, spíš ale dvakrát a vůbec nic jsme si neodpírali smiley

Do lyžařského vybavení jsme zabalili 2x lyže, 2x snowboard, 1x boty na snowboard. Celková hmotnost i s obaly byla 31 kg.

Do 2 krosen jsme zabalili zbylé boty, helmy, páteřáky, zimní oblečení, nějaké další oblečení, krosny jsme zabalili dohromady folií, výsledná váha byla 30,5 kg. Zbytek jsme si nandali do příručních zavazadel.

Přihlášení a registrace