Filipíny

Napsal lenka981 2012-10-17T11:21:30+02:00 ve fóru Hledám letenku

tiez si myslim ze max Coron+Palawan, Coron je len o tych island hoppingoch, priamo na ostrove toho vela nie je. 

Som si aj myslel, ze max Coron + Palawan. Asi nebudem vymyslat a pekne to tak urobim ako som planoval. Predpokladam, ze najlepsie je medzi nimi preletiet :)

Uz jsem to napsal vyse, stejne jako baca12. 10 dni je tak akorat na Palawan. Vubec nepocitas s dlouhymi prejezdy. Prelet myslis jaky? Z Coronu do El Nida se jezdi na lodi, jak se tu psalo nedavno.

Malo by sa dat pekne preletiet cez Manilu. A ak aj nie tak presun lodou je cca 5 hodin co nie je tak hrozne :) Ten trajekt chodi podla internetu rano o 6:00, takze okolo obeda by som mal byt uz na mieste. 

Air Juan a AirSwift by mali letieť priamo z Coronu na Palawan

Ano ten AirSwift som pozeral, ale nechodi kazdy den. Ale cez Manilu to ide denne. Takze su tam moznosti. Pri mojom type cestovania, ked nevydrzim viac ako 3 - 4 dni na jednom mieste to budem musiet dako vymysliet :D ked nepojde lietadlo, tak pojde lod...

ako realne ten Coron je tak na 4-5 dni, kazdy den iny island hopping a jeden den si dat tie plaze na vychode kusok od mesta a hot springs 

Včera se objevil mezi cestopisy jeden z Filipín (autor byl, myslím, nějaký Miloslav) a v komentářích se objevilo "Bolek a Lolek na wakacjach", na což někdo reagoval pár poznámkami odsuzujícími cestopis, které si už přesně nepamatuju, ale při čtení cestopisu včera večer mi přišly jako neadekvátní a další reagoval v podobném duchu mj., že také potkal nějakého Čecha, který strávil na každém ostrově jen 3 dny (ten to asi ani nečetl, protože oni byli na Panglau s výlety na další ostrovy týden, navíc 3 dny na ostrov je na Filipínách celkem běžné). Ani se nedivím, že autor ten cestopis včera večer smazal (a možná další dva, které sem vložil), ale je to škoda, už jen kvůli tomu, že tu žádný cestopis z Filipín není (kromě odkazu na 2 krátké cesty tonica na jeho webu, což neznalý těžko najde).

Popisovaná cesta byla zvládnutá dobře, nízkorozpočtově a řekl bych standardně, jak cestuje většina zdejších přispěvatelů. Panglao a okolí projeli podobně jako tonic a mimo to jeli i na denní výlet na Cebu do Oslobu na žraloky velrybí, se kterými mají překvapivě kvalitní fotky. Zvládli i 1-denní výlet busem z Manily na sopku Taal, od kterého mě odradily nejasnosti, jak se tam dostat, a předražená loď po jezeře (místní nenechají sdílet náklady turisty, pokud nepřijdou společně). Oni ji usmlouvali z 2500 pesos na 1200 pesos (prý pod 1500 místní při smlouvání nejdou, ale oni si nevzali s sebou dost peněz, tak se pak nějaký kluk našel). Sepsáno to bylo podle mě pěkně, jen chyběly občas mezery mezi slovy hlavně u předložek. Faktická chyba byla jen v tom, že skály u El Nida jsou vápencové a ne sopečného původu. Tak se, prosím, samozvaní kritici cestopisů nad sebou zamyslete. David vás za to určitě nepochválí. 

Střední část cestopisu jsem si včera nestihl přečíst a zkopíroval jsem si ji. Postnu ji sem, aby si ti, kteří si cestopis nestihli přečíst, mohli sami udělat představu. Pokud bude autor chtít, abych to smazal, provedu.


19.3.2017 Cebu City

Do Tagbilaranuse dostáváme tricyklem i sbagáží a čekáme na loď Super Cat, která nás odváží na ostrov Cebu do Cebu City. Vpřístavu nám čekání krátí slepecká kapela. Plavba trvá dvě hodiny a nic zajímavého se neděje, i to je dobré napsat do deníku. VCebu jdeme na pěšky do hotelu a odmítáme taxikáře. Oproti Boholu zde panuje čilý ruch města, všude davy lidí a špína. Ulice obklopeny prodavači čehokoli. Na první pohled trochu nebezpečné. Nejprve se stavujeme na oběd a podle obrázku vybíráme, co si dáme. Jídlo celkem chutné, tučné a obsluha jako obvykle pomalá. Vhotelu dostáváme pěkný pokoj a poukázku na drink, kterou využijeme večer vbaru. Zde potkáváme turistkyzEvropy a radíme jim,co navštívit na Boholu. Ve městě jdeme nejdříve obhlídnout HeritageofCebu Monument – mohutné sousoší. Pokračujeme směrem kmoři. Vcestě nám stojí dva kostely a mezi nimi ohromné volné prostranství. Volné by tedy bylo, kdyby neprobíhala bohoslužba a nebyly tu tisíce lidí. Prodíráme se davem, jsem o půl metru vyšší než všichni ostatní a tak lehce vidím co se děje úplně vpředu. Nutno říci, že Filipínci stojící za mnou a dívající se na moje záda, nejsou úplně spokojeni.

Konečně se dostáváme ke kříži, který zde nechal vztyčit známý mořeplavecFernão de Magalhães vroce 1521. Nedlouho potom byl zabit na vedlejším ostrově Mactan vboji snáčelníkem Lapu Lapu. Pokračujeme kpevnosti San Pedro. Pěkná procházka po hradbách společně spřilehlým parkem Plaza Independencia kontrastuje sruchem a špínou města. Vparku jsou davy lidí, některé skupinky tančí,jiné cvičí nebo jezdí na skatu. Krásně to tady žije. U moře na hrázi posedává množství Filipínců. Ptáme se dvou holek, kde tady probíhají kohoutí zápasy. Nejdříve moc nerozumí, co chceme (zřejmě to není typická zábava pro šestnáctiletá děvčata). Nakonec, pochopí,aleříkají,že je to celkem daleko. Což je vrozporu stím, co nám řekl policajt vpevnosti San Pedro, kterého jsme se ptali na totéž. Při dotazech navíc používám výraz rooster a ne cock, takže nevím, kde je problém. Jdeme kolem basketbalového hřiště, hráči přestávají hrát a koukají na mě. Dávají mi najevo, že při své výšce bych byl velkou oporou jejich týmu. Můj učitel tělocviku měl kdysi jiné mínění.

Obecně lze říci, že je tady méně turistů a když už, tak to jsou Asiati, tudíž všude budíme pozornost a mile na nás civí. I večer to vulicích pořád žije, prodává se všechno možné od oříšků po žabky. Vracíme se kolem Metropolitní katedrály, kde je taky mše, zpět na hotel.

20.3.2017 Jedeme na Palawan

Vyspali jsme se vpohodlné posteli a jdeme do masérského salonu, který jsme včera viděli. Bohužel otvírají až v11 hodin, takže měníme plán a vydáváme se do nedalekého nákupáku, kde také dělají masáže. Dáváme si na půl hodiny masáž horní poloviny těla včetně hlavy. Po masáži za pár korun jsme krásně uvolnění a máme mastné vlasy. Na hotelu se odhlašujeme a necháváme si zavolat taxi na letiště. Projíždíme městem na ostrov Mactan. Check-in proběhl bez problémů, přestože je zde přísný váhový limit 10 kg na osobu a vpropozicích psali o potřebě platební karty, kterou se platily letenky. Mám ji doma na stole. Společnost Air Swift je jediná, která létá přímo do El Nida, používá malá vrtulová letadla ATR 42-600. Ostatní společnosti létají do vzdálené Puerto Princesy. Letadlo bylo super, pohodlné, jen trochu chladno a chybělasváča, kterou mělapřipravit letuška a o které se zmiňovali na check-inu. Přistáli jsme na polním letišti, dnes již díkybohu vybetonovaném. Od letadla nás veze jeepney – typický dopravní prostředek na Filipínách. Příletová hala je vzdušná dřevěná chýše. Když se k ní blížíme, slyšíme zpěv domorodých žen, stojících vřadě jako uvítací výbor a zpívajíce hymnu El Nida. Vchýši nás čeká drobné občerstvení vpodobě nápojů, sladkých koláčků a rýžových rolek vpalmovém listě se skořicovým sirupem. Tricykl nás odváží do hotelu, který vypadá jako staveniště stemným vchodem, pokoj trochu zatuchlý a nic moc. Wifi nefunguje. Nutno říci, že místní architekt se tady vyřádil. Beton imitující dřevo je toho jasným důkazem. Nicméně strochou rumu se na to díváme pozitivněji, tedy až do doby než otevřeme dveře na balkon odkud je výhled na „krásnou“ neomítnutou zeď.

Jdeme se podívat do „města“ a na pláž. Chceme se najíst, sedíme vrestauraci a objednáme seafood. Servírka nám řekne, že má jen chicken and pork. OK. Objednáme kuřecí. Za 15 minut se vrátí a hlásí nám, že nevaří, protože nejde elektřina. Super. Jdeme jinam a začínám chápat, proč všude hoří louče spetrolejem. Vdalší restauraci dostáváme adobo a krevety, to už docela jde, včetně krásného výhledu na pláž. Jsme vturisticky nejvyhledávanější destinaci, tím pádem i jídlo je o dost dražší, tedy minimálně na místní poměry. Proto Evča rozhodla, že budeme šetřit poslední peníze. Místo vína jsme koupili Borocay rum za 100 pesos – chutná jako Malibu. Dále jsme zítřejší výlet na ostrovy „trasa C“ usmlouvali na 1000 z1400 pesos. Poplatku 200 pesos za ničení životního prostředí jsme se nevyhnuli. Teď si dáme trochu rumu na dobrou noc a zítra hurá na islandhopping.

21.3.2017 Ostrovy kolem El Nida

V9 hodin jdeme knaší lodi, je nás kolem dvaceti plus šest členů posádky. Vplánu je zastavit se na pěti místech, přičemž jedno je na oběd. První zastávkou je Helicopter Island, rafinovaně pojmenovaný podle tvaru helikoptéry. Je tady pěkná pláž a moře na šnorchlování skorály a rybami. Cestou mezi ostrovy proplouváme pod monumentálními skalami, vystupujícími zmoře a tvořícími malé ostrůvky. Zřejmě se jedná o lávové vyvřeliny, mnohdy velmi ostrých tvarů a na některých místech porostlých vegetací. Vkontrastu smořskou hladinou tvoří krásné scenérie. Loď přiráží kostrovu, na kterém se nachází HiddenBeach. Pláž je viditelná až po zabočení za skálu a podle toho, že je skrytá určitě dostala svůj opět originální název. Pláž je obklopena skalami ze tří stran, což vypadá hezky. Foťák jsem nechal na lodi. Další zastávka je na menší pláži,na kteréobědváme. Oběd připravila posádka a vše nám nanosila na břeh. Krevety, sépie, ryby na grilu, vepřové, kuřecí, rýže, meloun, papája a zde nejoblíbenější mango. To všechno jsme si dali. Asijský pár vážící dohromady 350 kg jde pro nášup čtyřikrát a na lodi se ještě docpáváchipsy. Byli dobří pro vyvážení lodi, na kterou nás vyhnal déšť.

Dostat se kSecretBeach, ke které je nutné proplavat dírou ve skále, s několikametrovou hloubkou pod vámi, se ukázalo jako těžko představitelné pro některé suchozemské krysy znaší lodě. Zejména pro Asiaty, kteří neumí plavat a věčně tady šaškují ve vestách a teplákových soupravách, vypadající jako neopren. Divím se, že se vůbec odváží na moře a do vody na hloubku. My plaveme bez problémů i pod vodou, což nám umožňuje dobře pozorovat podvodní svět. Poslední zastávkou je korálový útes plný pestrobarevných korálů, které připomínají rozkvetlou zahradu pod prosluněnou vodou. Pasou se zde rybky roztodivných tvarů a velikostí. Při šnorchlování je trochu chladno, ale tohle stojí za to. Útes se svažuje do temné hlubiny, kde jsou větší ryby. Pozoruji mořské jehlice, klipky, sapíny, ostnatce a další, mě neznámé, druhy.

Výlet byl fajn, až na to, že mě kousla barevná, celkem obtloustlá ryba, která mě nejprve vyděsila útokem na potápěčskou masku, zřejmě si bránila teritorium. Po šnorchlování se na hotelu převlékáme a vyrážíme procházkou na pláž CorongCorong přes rybářskou vesnici, kde je možné vidět autentická obydlí a běžný život domorodců.

22.3.2017 Nacpan a prasklá guma

Dnes se jedeme podívat na NacpanBeach, což je místo na severu ostrova Palawan. VEl Nidu jsme si půjčili skútr a jako ID kartu do zástavy použili pražskou Open Card. Pak, že je to jen tramvajenka. Chlápka, který nám skútr půjčuje, se ptáme, jestli tato motorka, cestu kde není asfalt, zvládne. On odpovídá,že jo a ať na něj dáváme pozor, že má málo najeto. Po dotankování vpřístavu jedeme na sever mimo městečko. Míjíme osady a rýžová pole sbuvoly. Hledáme první naši zastávku a tou jsou termální prameny – Hot Springs. Odbočku, která je neznačená, a je to jen vyšlapaná pěšina vtrávě, jsme našli až na potřetí. Nikde žádná šipka nebonápis a tak jdeme podle navigace. Ptáme se místních, prý stačí přelézt ostnatý plot a jsme tam. Jenomže ještě musíme projít bažinatým močálem a skákat po náhodně rozmístěných prknech a klaccích, pár desítek metrů k cíli. Před námi se objevuje jezírko svařící vodou.

Vracíme se zpátky a po krátké jízdě odbočujeme na polňačku, která vede kpláži Nacpan. Cesta je jen bláto a štěrk. Když ji po pár kilometrech projedeme, platíme poplatek na rozvoj turistiky voblasti. Zřejmě proto, aby to tady v budoucnu nebylo tak přírodní, přirozené, liduprázdné a hezké. Ještě než jdeme na pláž, dáváme si oběd a bavíme se se skupinou Čechů. Zjišťujeme, že byli na stejných místech jako my. Oběd dobrý, jen ryba zgrilu trochu zuhelnatělá. Konečně na pláži. Nacpan je rozlehlá, široká sjemným pískem a teplou tyrkysovou vodou. Všude kolem rostou kokosové palmy. Na koupání a slunění nejlepší místo co jsme na Filipínách viděli. Trávíme zde celé odpoledne.

Cestou zpět chceme ještě vidět vodopády Bulalacao. Zhlavní betonové cesty odbočujeme na štěrk, který se posléze mění na velké kamení, nicméně to zvládáme a přicházíme kbrance, kde se vybírá 50 pesos za vstup.Dnes už mají zavřeno. Když už jsme tady tak prolezeme plot a 20 minut jdeme pralesem kvodopádům. Přitom 6x přebrodíme říčku. Vidíme nějaké údržbáře, jak vaří večeři a odpočívají. Zkásli nás o vstup, budou mít na pivo. Vodopády jsou tady tři nad sebou, ale ta hrozná cesta. Tak zase zpět. Po chvilce jízdy nejhorším úsekem zjišťuju, že máme prázdné zadní kolo. Skvělý, za chvíli bude tma, máme hlad a žízeň, mobil se mi vybil už vpoledne a na hlavní silnici to je ještě kus cesty. Chvíli jedeme po prázdným kole stím, že dojedeme aspoň na hlavní betonovou cestu.Potkáváme manželský pár na motorce a pomáhají nám vymyslet, co stím. Pán bere svoji pumpičku, kterou vozí pro tyto případy, ale děravé kolo nafukuje marně. Berou Evču ksobě na motorku, já tak budu lehčí a dojedeme na hlavní.

Míjím chýši, kde stojí dva kluci. Volají na mě, že mám prasklou gumu a přibíhají. Po krkolomné domluvě nám naloží skútr na jejich klecový sidecar a za 200 pesos nás vezou do „pneuservisu“. Už je tma a na motorce se sajdou jedeme čtyři lidi a skútr. Kluci Josef a Gebls, tak nějak se jmenovali, zastavují vkrámku, kde prodávají kromě potravin i benzín vlitrových lahvích. Já kupuju vodu, Pepa palivo. Dojedeme do dílny a našeho skútru se hned ujímá zručný Filipínec. Pod pojmem „dílna“ se rozumí kompresor sgenerátorem, pumpička, trocha nářadí a otevřený oheň sdržákem na svařování duší. To vše je umístěno na zemi u chýše na okraji silnice. Za půl hodiny máme zavařeny dvě díry a můžeme frčet do El Nida. Platíme 120 pesos. Chlapík, který nám skútr půjčil není knalezení. Přibíhá teta, která si skútr přebírá a vrací nám Open Card. Asi třikrát se ujišťuje, jestli je stroj vpořádku a jestli není nic skolama. Vše jsme zapřeli a řekli že ne.

23.3.2017 Hřbitov a skála

Ke snídani jsme si šli dát palačinky sbanánem a čokoládou. Při objednávce jsem se zděsil propálené plotny, na které se palačinky připravují. Nicméně se povedly a pochutnali jsme si. Rozhodli jsme se zajít na pláž Caalan. Zklamala nás. Vracíme se tedy do El Nida, kde trávíme čas koupáním a opalováním už bronzových těl, přitom koukáme na mohutné skály, které nás obklopují. Ještě předtím cestou zCaalanBeach míjíme hřbitov. Na Filipínách se nepohřbívá do země, tudíž každá hrobka je vyvýšená a je nad ní přístřešek. Mysleljsme si, že se spíš jedná o lowcost ubytování přímo u pláže. Můj dojem ještě umocňoval plakát na plotě hřbitova nabízející přespání na ostrově.

Již podruhé se vydáváme hledat přístupovou cestu ke skále, která se tyčí nad El Nidem. Tentokrát jsme úspěšnější, ale zjišťujeme, že bez průvodce, vybavení a patřičného poplatku, se tam nedostaneme. Večer děláme piknik na pláži a dopíjíme zbytky rumu Borocay. Malý pytlík chipsů tu stojí 3,50 Kč a flaška rumu 50 Kč. Kvečeři si dávám výtečnou rybu a Evča horu rýžových nudlí.


Libore.Cetl jsem tento cestopis už je to par dni zpátky.Taky mi přišli komentáře neadekvátní. Řekl bych, ze to byl naprosto běžný cestopis.Ani nijak extra cestovatelsky zajímavý, ale ani nijak urážející.  Velká většina lidi co sem chodí cestuje podobně. To ze negativně reagoval zdejší provokatér Leonard, který kromě sarkastickych poznámek do diskuze nijak jinak nepřispívá mě nepřekvapilo. Ale někteří jini ano. Mnozí z místních borcu létají na Filipíny či jinde na týden  a jiné budou kritizovat. 

My sme tiez boli len 4 dni na Palawane a 4 dni na Boracay. Niekde na fore tu mam aj cestopis. Tiez mi prislo par vtipnych poznamok  do sprav na FB a IG. Podla mna si to netreba pripustat. Niekto sa v tom proste vyziva, ze moze rypat a poucovat :)

smutne, ale casto misto prosteho dekuji za sdileni se objevuji vytky ke zpusobu cestovani, slohu a gramatickym chybam. Ja cestopis precetl cely a za me velmi dobre a prinosne. prave sedim ve vanu ze sabangu z vyletu na mistni Punkve, ktery bych za sebe spis nedoporucil, zipline nad pobrezim take nuda. takze dekuji dodatecne za sdileni cestopisu.

Bohužel archive.org nemá CL indexovaný od 9.1. Možná by cestopis šel najít nacachovaný v google hledání

Vraj padaju filipinky nazadok z cudzincov, no zatal sa mi to nezda.

Usmevy na mna hadzu len zenske s muzskou suciastkou medzi nohami :)

To se možná týká cizinců ze Západu, kteří si tam jedou pro nevěstu, ale ne chudého cestovatele, který si chce zadarmo užít.

baca12 napsal(a):

Vraj padaju filipinky nazadok z cudzincov, no zatal sa mi to nezda.

Usmevy na mna hadzu len zenske s muzskou suciastkou medzi nohami :)

Tak hlavne si dej Baco pozor. Rum je levnoučký a dobroučký, tak abys to nepřehnal a nepřehlédl se :-)))

baca12 napsal(a):

Vraj padaju filipinky nazadok z cudzincov, no zatal sa mi to nezda.

Usmevy na mna hadzu len zenske s muzskou suciastkou medzi nohami :)

žena je filipínka. zeptám se, třeba někoho dohodí

V cdo moze teda volaco vybavit :)

V cdo moze teda volaco vybavit :)

baca12 napsal(a):

V cdo moze teda volaco vybavit :)

To je fakt, akorát v CDO není nicmoc zajímavýho. :o)))

Tak potom bukidnon :)

baca12 napsal(a):

Tak potom bukidnon :)

máš PM

Vyhledávání

Přihlášení

Ještě nemáš účet? Zaregistruj se!