1. Thajsko bez turistů
aneb monzunům navzdory 1. část Bangkok a Kanchanaburi
Cestopis z roku 2018 napsal cestik
Kdy? No přece v monzunovém období!
V roce 2018 letím do Thajska už potřetí, tentokrát i s mou partnerkou Martinou. Poprvé jsem byl v Thajsku v srpnu 2013, podruhé v červnu 2016 a tentokrát v říjnu. Motivace byla vždy jasná, mimo sezónu je levněji, málo turistů a tedy není problém si vybrat ubytování třeba den dopředu. A období dešťů? Ani zdaleka nikdy nepršelo každý den a když už tak většinou k večeru nebo v noci. A když výjimečně sprchlo přes den, tak jsme zrovna byli pod střechou.
Říjnový termín vyplynul z toho, že jsme si chtěli prodloužit léto. V září tady bývá ještě celkem teplo a listopad už z různých důvodů nepřicházel v úvahu. Letenky jsem hlídal už od února, ale protože jsme byli vázáni přesnými daty, tak moc na výběr nebylo. Nakonec jsme se rozhodli letět z Vídně s EVA AIR, podařilo se mi v červnu chytit letenky za 13 000 Kč. Měl jsem štěstí, předtím i potom byly jen dražší. Máme to do Vídně blíž než do Prahy a jedná se přímý let.
Plán je jasný - máme vybráno spoustu míst na jihu, východu i severu. Chceme primárně na jih, ale operativně se rozhodneme podle počasí.
Setkání s terorismem
5. října dopoledne startujeme auto, odlet je sice až v 18:35, ale radši budeme čekat delší dobu na letišti, než dobíhat na poslední chvíli. Cestou se ještě stavujeme na oběd, času je pořád dost, takže šetříme i za rakouskou dálniční známku a v klidu přijíždíme na předem rezervované parkoviště park2fly. Zaplatíme 90 Euro za 24 dní a už se vezeme na letiště. Tam dostáváme instrukce k odvozu po návratu a jdeme zkouknout letiště, jsme zde poprvé. Celkem pohoda, ale hledáme jsme bankomat, nacházíme jen dva na příletech, oba s limitem 500 Euro, tak vybírám nadvakrát. Máme akorát 2 hodiny do odletu, jdeme tedy na pasovku a bezpečnostní kontrolu. Bdělý bezpečák o váze asi 130 kg odhaluje mé pašované zbraně - skládací příbor za asi 70 Kč - a s výhružným výrazem ho zabavuje. No však ať se s ním třeba udáví. Já se automaticky stávám podezřelým z terorismu, musím vyskládat všechno z batohu, bumbrlíček to opatlává papírky, i po mě párkrát přejede a pak je strčí do nějaké mašinky. Sláva, jsem negativní. Se zklamaným výrazem mě pouští dál, na mně si povýšení nevyslouží! Paradoxně v letadle dostaneme kovový příbor s mnohem delší čepelí. Tak zase musím všechno naládovat zpátky do batohu. No, do batohu. Spíš batůžku, máme jen příruční zavazadla, vlezli jsme se oba dva pod 7 kg. A příště to do těchto končin zvládneme pod 5 kg!
Konečně startujeme
Odlet se blíží, na bráně měníme onlinové letenky za opravdické boarding passy. Check in jde udělat 48 hod. předem, místa jsem vybral hned po nákupu na webu aerolinky, ale kupoval jsem je přes CL. Letadlo je plné, především Asiatů. Místa jsem vybral na krajní trojsedačce, místo u okna jsem nechal volné a doufáme, že nám tam nikoho nedají. Bohužel, usazuje se nám tam šikmooká tetka, před námi i jinde je pár jednotlivých míst volných, ale my máme prostě pech. Let je celkem fajn, letadlo se občas v mini turbulencích trošku zatřese, Martina mě křečovitě chytá za ruku, ale postupem času si "zvyká". Nebo spíš otupí? Jídlo celkem normální, dostáváme večeři a snídani, žádný nezapomenutelný zážitek, dezert a ovoce je nejlepší.
Bangkok 6. - 8.10.
Sobota - přistáváme asi o hodinu dříve oproti plánu, tak s námi pilot hezky třískl o dráhu, abychom věděli, že jsme na zemi. Jdeme přímo na pasovku, fronta je minimální, kartičky máme vyplněné už z letadla, takže procházíme celkem rychle. Na letišti chci koupit SIM kartu, ale u všech operátorů jsou fronty, tak to odkládáme, nijak nutně ji nepotřebujeme. Cestou na Airport Rail Link měníme peníze a jedeme na konečnou Phaya Thai, tam přesedáme na světle zelenou a potom tmavě zelenou linku nadzemky. Vystupujeme na stanici Wongwian Yai, nedaleko máme rezervované ubytování. Je to oblast "za řekou", vřele doporučuji, mimo hlavní turistické cíle, takže minimum turistů, ceny všude v okolí jak pro místní, nikdo se vás nesnaží nijak ošulit a přitom 2 zastávky na přístaviště Sathon Pier - řeka Menam Čao Praja je důležitá dopravní cesta - nebo několik dalších stanic kamkoliv jinam.
Zdánlivě chaotická doprava vyvádí Martinu z míry, musíme totiž jít ulicí bez chodníku a motorky a auta míjející ji o pár centimetrů se snaží vyvolat její hysterickou reakci. Ale je statečná a se zaťatými zuby mě následuje až na hotel. Vedle sebe se chodit moc nedá, chodníky v Thajských městech totiž buď nejsou vůbec nebo úzké a ještě zastavěné stánky nebo různě rozčleněné zasazenými stromy. Na pokoji odkládáme batohy, připomínám Martině systém, jak se pohybovat v městě - sledovat dopravu hlavně před sebou, nedělat náhlé změny směru a rychlosti a ti za námi se nám vyhnou. Ono se to lehce poslouchá doma, ale realita je trochu jiná... Ale však si zvykne.
Náš první úkol je objednat oblek, firmu mám vybranou podle recenzí na Tripadvisoru - The Wall Street Tailor, je to nedaleko Khao San Road, na místo se dostáváme kombinací nadzemka + loď+krátká procházka. Cestou stíháme lehký oběd a kokosovou zmrzlinu. Když se blížíme ke krejčovství začíná kapat, raději zrychlujeme krok a jen zapadneme do krámu, spouští se pravý tropický liják. Hned se nás ujímá chlapík a vysvětluje různé kvality materiálů apod. Já vím rámcově co chci, Martina je má módní poradkyně a řeší detaily. Nakonec domlouváme oblek a 2 košile z lepších materiálů. Hned jsem oměřen, platím zálohu a domlouváme zkoušku na pondělní odpoledne. Mimochodem chlapík je z Barmy a umí česky. Tedy 1 slovo a to spíš moravské - košula. Asi má z Česka dost zákazníků. Po téměř 2 hodinách je i po lijáku, ještě trochu procouráme KSR a jedeme zpátky na hotel. V okolí je spousta stánků, kupujeme pár věcí, které nemohly být v odbaveném zavazadle, a trochu ovoce na zítřejší cestu a jdeme spát.
Neděle - vstáváme brzy, chceme totiž chytit vlak z Wongwian Yai do Maha Chai v 7:40. Cesta trvá asi hodinu a dostáváme se do rybářského městečka s velkou tržnicí. Zatím ji jen proběhneme k molu a jedeme přívozem přes řeku Tha Chin do míst, kde jsme za exoty, tady se bílé huby evidentně nevyskytují. Zato thajské kafe s vydatnou dávkou kondenzovaného mléka kupujeme za 20 B (14 Kč).
Wongwiam Yai
Přívoz přes Tha Chin
Ne všichni Thajci jsou štíhlí
Už z dálky mával.
Trochu pochodíme, pofotíme a jedeme přívozem zpátky. Procházíme tržiště, v místním obchoďáku konečně kupuji SIMku, slečna anglicky moc neumí, ale nakonec se domluvíme. Mám připojení na internet na měsíc za asi 350 B. Ještě pořizujeme Martině žabky, je to tady naše oblíbená turistická obuv, skoro každý den v nich nachodíme přes 10 km. Po poledni usoudíme, že nám to tady stačí a jedeme zpět.
Představte si tu vůni
Nikde není pěší zóna
Tady to taky vonělo
Sušené krevetky
Na hotelu relaxujeme u bazénu, ale je škoda celé odpoledne jen prolenošit a tak jedeme nadzemkou na Siam, kousek pěšky k vodnímu kanálu a lodí na konečnou Phanfa Bringe. Odtud je to kousek na Golden Mountain Temple, odkud je pěkný výhled na město. Celkem dlouho se kocháme, při odchodu nás doprovází modlitby mnichů, které se linou z reproduktorů.
Bouřlivá voda
Klidní cestující
Růžová je dobrá
Golden Mountain Temple
Panorama rozvojového města
Převtělení našich politiků
Začíná se stmívat, to znamená, že nás cestou na Bobae Market zastihne liják. No tak posedíme pod markýzou, Thajci pod tou vedlejší z nás mají druhé Vánoce. Vlastně první, budhisté totiž Vánoce neslaví. Liják přechází ve mžení a my pokračujeme v cestě. Bobae Market je v tuto večerní hodinu spíš velkoobchodní,ale nacházíme stánek, kde si spíš za symbolickou cenu dáváme večeři. Opět jsme v tomto místě a skoro noční době za exoty. Ale ne úplně, potkáváme jeden bělohubý pár. Jsme už celkem unavení, jdeme na nadzemku, ale ještě bychom dali nějaký relax. U hotelu nalézáme masážní salón, za hodinu thajské masáže pro mě a hodinu masáže nohou pro Martinu platíme 420 B (cca 300 Kč).
Pondělí - dnešní plán je jasný - sbalit svých pár švestek, odhlásit se a po obědě se dostavit na zkoušku ke krejčímu. K našemu překvapení jsou hotové kalhoty a jedna košile komplet. Ze saka korpus, rukávy se přišpendlí na přesnou délku. Závěrečnou zkoušku domlouváme až za 2 týdny ve čtvrtek, protože dnes odjíždíme z Bangkoku. Nemají s tím žádný problém, jenom zkusí, jestli bych nedoplatil zbytek. To odmítám, dokud nebudu mít hotové zboží v ruce, respektují to a ještě děkují. Jdeme k řece, lodí na druhý břeh a pěškobusem na nádraží Thonburi odkud nám jede ve 13:55 vlak do Kanchanaburi. Byl jsem tam sice už 2x, ale rád se tam vracím. Počítám, že odjezd bude podle thajského času, o čtvrt, o půl, možná o hodinku později. Kupodivu, odjezd je přesně na čas, to se mi stalo za celkem 7 týdnů strávených v Thajsku poprvé. I vlak do Maha Chai a zpátky jel víceméně na čas.Snad si na to zvyknu. Do Kanchanaburi přijíždíme taky na čas, včera rezervované ubytování je jen kousek od nádraží, odrážíme tedy všechny nabídky odvozu a jdeme se ubytovat. Musíme si na zítra sehnat skútr, vyrážíme tedy na místní Walking Street, která vede až ke známému mostu přes řeku Kwai. Nabídek "rent bike" je spousta, náhodně vybírám jednu restauraci, kde jsem byl asi i při minulé cestě. Očekávám standardní papírování, ale tetka za barem si jen fotí pas, donese 2 přilby a předá klíč od samohybu. Tak mě to překvapilo, že jsem se ani nezeptal na cenu - no paráda. Dlouho před dovolenou mi Martina zdůrazňovala, že na motorce seděla naposledy jako spolujezdkyně někdy před 28 roky a že se toho dost bojí. Několikrát mi to do odjezdu připomněla. Takže říkám rázně "nasaď si přilbu a jedem". Naštěstí neodmlouvá a my jedeme už potmě a vlevo - to nemohla dlouho rozdýchat -k ubytování. Tady skútr necháváme a jdeme procházkou na Night Market povečeřet a pomlsat. A jde se do hajan, zítra nás čeká náročný výlet.
Kanchanaburi 8. - 10.10.
Úterý - vstáváme brzy, chceme totiž jet na Kanchanaburi Waterfall dřív, než přijedou organizované výpravy. To se nám daří, i když cesta je pro naše zadky dlouhá a děláme si krátkou přestávku v dědince u stánků s ovocem. V parku platíme vstupné, nabudíme se ice coffee u stánku u prvního stupně vodopádu a vyrážíme vzhůru.
Úlitba duchům
Kořen nebo kmen?
Jdeme cestou necestou, po souši i vodou, pořád vzhůru až přicházíme k nejvyššímu 7. stupni. Odkládáme svršky a noříme se do osvěžující vody. O věci se nemusíme bát, sedí tam hlídač a opice se neodvažují přiblížit. Je nás tam cca 15 lidí, většinou omladina, my dost zvyšujeme věkový průměr. Hodně turistů to vzdává už okolo 3. - 4. stupně, většinou značkově oháklých, v módních střevících vhodných akorát tak na procházku ve městě. Vracíme se k parkovišti a využíváme celkem pěkné a čisté sociální zařízení a sprchy, abychom se zkulturnili a převlékli z mokrých plavek.
7. Stupeň
Blízká setkání třetího druhu
Ale to už nás dohání náš největší nepřítel - hlad. Sedáme tedy na železného oře a popojíždíme pár set metrů k místní vývařovně. Dopřáváme si grilovaná stehýnka s rýží, melounový šejk a thai tea a je nám dobře. Anglicky tady moc neumí, ale ukazováčky to jistí.
Velký výběr, nízké ceny
Ona a on
Před kuchyňskou úpravou
Zpáteční cesta je kupodivu stejně dlouhá jako ta ranní do parku, opět děláme zdravotní přestávku u jednoho z mnoha kamenictví podél silnice a obdivujeme jejich výtvory.
Stoleček do obýváku
Prostě něco, abstraktní, ale hezké
Konečně přijíždíme zpátky, zastavujeme na tržnici u mostu a doplňujeme tekutiny. A protože je to tržnice se šperky a polodrahokamy, Martina zatouží po prstýnku, takže obcházíme asi 150 prodejců, nakonec nachází šperk, z kterého učůrává (to je nutná podmínka - její). Daří se nám i něco usmlouvat, ale cena byla i tak celkem nízká. Jsme z toho cestování dost unavení, volíme odpočinkový režim - masáž, pedikůra, večeře, courání po Night Marketu a spát. Taky vracíme skútr, jsem si vědom své nevýhodné pozice ohledně nesjednané ceny, očekávám , že se budu muset dohadovat, ale tetka jen zkontroluje benzín - vracím s větším množstvím - a na moji otázku kolik říká 200 B. Tak mi spadne čelist a znovu se utvrzuji v tom, že v Thajsku se mi líbí zcela oprávněně.
Středa - ráno skočím na nádraží koupit jízdenky z Bangkoku do Trangu, to se dá na kterémkoliv nádraží. Martina touží po spacím vlaku, to není problém, ale raději bych 1. třídu, jenže je vyprodaná a i ve 2. třídě jsou vyprodaná spodní lůžka, tak beru horní, aspoň, že jsou naproti. Po snídani balíme a necháme se zavézt sajdkárou na Fresh Market (my jsme vůbec takoví tržnicoví maniaci, rádi je procházíme, koukáme a čicháme, občas i něco koupíme). Chvíli tedy procházíme uličkami, kupujeme něco na cestu a jdeme na autobusák. Tam se stačí svěřit, kam a čím chceme jet - Bangkok, velký autobus - a hned se nás ujímá teta, inkasuje peníze a vede nás k autobusu. Do Bangkoku přijíždíme na Southerm Terminal okolo poledne, chvíli tam posedíme v nějaké značkové kavárně, kafe stojí asi 4x víc, než ve stánku a jdeme na ulici chytit taxíka. To se daří, jedeme na konečnou nadzemky a pak metrem na nádraží Hua Lampong, odkládáme v úschovně bágly a vzhledem k časové rezervě jdeme projít China Town. Turistů mraky, ale v bočních uličkách klidněji i levněji, tak si dáváme pozdní oběd a vracíme se na nádraží.
China town - odvrácená strana
Pěší zóna? Co to je?
Čínský oběd
Čínské kočky
Konečně se naloďujeme, vlastně navagonujeme a hurá na jih. V našem vagónu jsme asi jediní bílí. Martině trochu tuhne úsměv, když vidí, že horní lůžko je fakt nahoře. A uzounký žebříček, kde si musíte spočítat, kterou nohou začnete stoupat, abyste neskončili u souseda, taky nevzbuzuje příliš důvěru. Nakonec vše dobře dopadá, uvelebujeme se v peleších a slibujeme si, že žádná potřeba - lidská či nelidská - nás nedostane dolů dřív, než ráno.
Pokračování příště...
Jak se ti cestopis líbil?
cestik procestoval 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 5 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Čtivé, až mi to vyvolalo vzpomínky na mou minulou návštěvu Thajska. Jdu omrknout pokladničku, jestli tam nenajdu nějaké drobáky na letenku :D
Díky, letos bych to chtěl zopáknout, je tam ještě spousta zajímavých míst. Nebo možná něco v okolí, Malajsie, Indonésie, no uvidíme.