19 dní v jihovýchodní Asii - Singapur - Malajsie - Langkawi
Malajsie projetá autobusem s batohem na zádech
Cestopis z roku 2019 napsala Veronika .hra
Termín: Listopad/Prosinec 2019
Destinace: Singapur, Melakka, Kuala Lumpur, Cameron Highlands, Penang, Langkawi
Chladné středoevropské počasí nás donutilo přemýšlet, kam za teplem. Tentokrát jsme zvolili naši druhou asijskou destinaci – Malajsii. Zemi, která nás překvapila svou rozmanitostí a kulturou.
Letenky jsme koupili tři měsíce dopředu přes leteckou společnost Qatar Airways, přímo na jejich stránkách http://www.qatarairways.com. Plán cesty jsme sestavovali přibližně měsíc dopředu. Ubytování jsme hledali přes server http://www.booking.com + http://www.airbnb.com . Jízdenky na autobusy, kterými jsme se přemisťovali (+jedna plavba lodí na Langkawi) jsme rezervovali přes stránky http://www.easybook.com .
Při výběru ubytování se vždy řídíme hodnocením – obzvlášť v Asii jde o nejdůležitější faktor při výběru, pokud nechcete být nepříjemně překvapeni :). Autobusy jsou v Malajsii luxusní záležitostí, velká, pohodlná a prostorná sedadla, spousta místa na nohy a přesnost odjezdů. Přesnost dojezdů záležela na dopravní situaci a náladě imigračního, ale o tom až později. Cesta lodí pak byla peklo na zemi (tedy vodě, bohužel), ale co s přírodními živly zmůžeme? Nic.
A teď k věci. Jaký jsme měli plán cesty, co vidět a nevidět a proč by Malajsie neměla chybět na vašem travel listu?
Itinerář
- 1. den – odlet z Prahy a noční mezipřistání v Dóhá
- 2. - 3. den – přílet do Singapuru a první chvíle v Asii – noční Marina Bay Sands a Gardens by the Bay
- 3. - 5. den – První chvíle v Malajsii a kolonizací poznamenaná historická Malakka
- 5. - 8. den – dvě tváře Kuala Lumpur a nezapomenutelný zážitek – horský trek
- 8. - 10. den – ochlazení v Cameron Higlands a nekonečné čajové plantáže
- 10. - 12. den – Penang, jeho historické centrum George Town, prales v Národním parku, Budhistický chrám Kek lok a Avatar Secret Garden
- 12. - 14. den – finální destinace našeho cestování po Malajsii, ostrov Langkawi
- 15. den – Langkawi– Island Hopping – výlet k ostrovu těhotné dívky, pozorování orlů a koupačka na Besar Basah
- 16. den – Langkawi– Na skútru k adrenalinové lanové dráze, Sky Bridge a poznávání ostrova na dvou kolech
- 17. – 19. den – Langkawi– Poslední dny na ostrově, noční prohlídka Dóha a mrazivý návrat do Prahy
1. den - odlet z Prahy a noční mezipřistání v Dóhá
27.11.2019 – den našeho odletu, přesný čas zavření gatu 13:50. Aktuálně, 9:00 – budíček a uvědomění se, že nemáme sbaleno. Dopoledne tedy probíhá v mírném stresu (rozumějte velkém stresu, kterému moje Neláska k létání nepomáhá), nicméně o pár hodin později voláme Uber a s dvěma krosnami a příručním batůžkem míříme na místo odletu – Letiště Václava Havla. Odbavení probíhá bez problémů a o hodinu později už nás vítají usměvavé letušky Qatar Airways na palubě letadla. Tak my fakt letíme. Komfort economy třídy nás nezklame. Deka, polštáře, noční balíček, prostor a zábavní portál let podstatně zpříjemňují. Jídlo dobré, personál snaživý, ale i přes to, Emirates (let do Thajska, 2018) jsou za nás o pár příček výš.
Letíme!
Po necelých 6 hodinách bezproblémového letu přistáváme na obřím mezinárodním letišti v Dóhá, kterému dominuje obří zlatý medvěd a nad námi sviští vlaky, které přepravují cestující mezi terminály. Potkáváme Čecha, vojáka, který si letí vybrat dovolenou do Thajska. Společně, a jako správní Češi usedáme na pivo a po dvou hodinách a dvou pivech pro každého jsme o 35 $ (850 Kč) lehčí. Zabolelo to, ale ještě že v Asii bude levně. Snad.
2.- 3. den – přílet do Singapuru a první chvíle v Asii – noční Marina Bay Sands a Gardens by the Bay
Hodiny odbily půlnoc a nás čeká delší, horší, 8hodinový let do Singapuru, zakončený silnými turbulencemi a hodinovým kroužením nad singapurským letištěm.
Po úspěšném přistání na mezinárodním letišti v Singapuru (s hodinovým zpožděním) zdoláváme první důležitý milník – společně s námi po páse přijíždí i naše krosny, a obě! Vítězně procházíme první imigrační kontrolou, kde nám mimo jiné kontrolují i tělesnou teplotu. Kam by nás zavřeli, pokud bychom měli 37,1, naštěstí nezjistíme. Po přesvědčení pána u kontroly, že ty spreje v krosnách nejsou pepřové spreje, ale repelenty na komáry vcházíme do letištní haly. Pokud nám letiště v Dóhá přišlo megalomanské, těžko popsat toto. Ze střechy padá obří vodopád, okolo kterého je vytvořena džungle všech možných rostlin, od pestrobarevných kytek po palmy. Do toho všeho bizardního výjevu se uprostřed tyčí obrovský vánoční strom. Právem se toto letiště několikrát za sebou umístilo na první příčce, v rámci cen Skytrax World Airport Awards.
Vodopád na Singapurském letišti
Jako správní batůžkáři chceme dojet do centra Singapuru autobusem. Po první facce vedrem, neschopnosti najít správný autobus, a velké únavě to brzy vzdáváme. Poté, co nám bankomat úspěšně přijímá naši kreditní kartu (další důležitý milník), vybíráme singapurské dolary a voláme Grab, asijského bratra Uberu. Letištní Wi-Fi nám však náš plán na ušetření nedopřává, a tak poníženě odkráčíme k oficiálním taxíkům, které jsou bohužel cenově nastřelené. Ale co, hlavně že jedeme! Pan taxikář nám lámavou angličtinou ukazuje všechna důležitá místa a vychvaluje architektonické skvosty moderního centra.
O půl hodiny později vysedáme v našem prvním ubytování, Hotel G Singapore. Malý, ale desingový pokoj za přijatelnou cenu nás příjemně překvapí. Bezprostředně po ubytování přichází průtrž mračen. Ta nám alespoň umožní si bez pocitu viny odpočinout před prohlídkou města. Když se probudíme, za okny je tma. Nic si nevyčítáme, stejně je Singapur nejhezčí v noci. Naše představa že po dešti bude vedro snesitelnější vzala za své. Venku je jako v prádelně. Dáváme si první jídlo a vyrážíme k hlavním lákadlům nočního Singapuru.
Možná je to deštěm, ale město se nám nezdá jako nejčistější na celém světě. Špinavo tu není, ale ze země bychom přesto nejedli. Po půl hodinové procházce dorážíme celí splavení k první zastávce – Marina Bay Sands Singapore. Jde o luxusní hotel, který je architektonickým unikátem. Znázorňuje obří loď, která se zasekla na třech obřích pilířích a má poukazovat na ekologickou krizi. Pohled na ni přes stejnojmennou zátoku prosvětlenou okolními mrakodrapy je vskutku impozantní, posuďte sami.
Zátoka Marina Bay
Pohled na Marina Bay Sands
Plovoucí fotbalové hřiště
Procházíme nákupním střediskem – The Shoppes at Marina Bay Sands, kterému dominuje obrovitánský závěsný „lustr“ a řeka, po které se můžete plavit na lodičce. Samozřejmě nechybí obchody nejluxusnějších značek světa, kde můžete utratit veškeré své peníze. Ty zdárně míjíme, a vcházíme do jednoho z pilířů Mariny. Z toho prostoru se nám zatočí hlava. Celý pilíř je uvnitř „dutý“ a strop se ztrácí kdesi hodně vysoko. Nezdržujeme se a vcházíme do Gardens by the Bay. Nádherných rozlehlých zahrad o celkové ploše 101 hektarů, které jsou známe pro své osvětlené umělé stromy. Tyto stromy, nazývané jako SuperTree Grove dosahují až 50 metrů a v areálu je jich celkem 18. Nejsou tu jen na ozdobu – jedná se o ekologický projekt. Stromy jsou prorostlé liány, kapradím a dalšími rostlinami. Na jejich vrcholu jsou solární panely na výrobu energie, a také zadržují dešťovou vodu, kterou město následně využije.
Gardens by the Bay
Gardens by the Bay
Lampionky
Přijdeme si jako na Pandoře. Frontu na vyhlídku jednoho ze stromů vzdáváme, na hodinové čekání jsme unavení a přeci jen, nejsme milovníci výšek. Projdeme si celé zahrady, shlédneme audiovizuální přestavení s videomapingem (doporučujeme) a pomalu se centrem města vracíme k našemu ubytování. Po cestě zamíříme do milovaného 7-Eleven a nakupujeme zásobu vody na zítřejší přesun autobusem do Malakky, prvního města naší cesty po Malajsii. Ráda bych napsala, že padáme únavou do postele, ale díky časovému posunu koukáme do tří do rána do zdi. Ještě, že nás zítra čeká 4hodinová jízda autobusem, tam spánek doženeme…
Řeka v obchodním centru
Átrium obchodního centra
Hot G Singapore – 161 SGD (2 799 Kč) /1 noc
Vstup do Gardens by the Bay – zdarma
3. - 5. den - První chvíle v Malajsii a kolonizací poznamenaná historická Malakka
V 8 hodin se probouzíme, využíváme hotelovou snídani, a poté v rychlosti letíme sbalit věci. Prostřednictvím Google Maps, které tu fungují skvěle, bez problémů nacházíme autobusové nádraží, odkud nám odjíždí náš dnešní spoj do Malakky.
V malé budce sedí starší paní, která nám perfektní angličtinou vysvětlí, odkud nám pojede autobus. Na kus papíru napíše jeho číslo (lístky na autobus jako v Česku nečekejte) a my usedáme na nedalekou lavičku vyčkávat příjezd. Po dvou hodinách čekání a pročítání průvodce po Malajsii konečně přijíždí náš autobus (neujel nám – další důležitý milník). Zvenku vypadá pěkně, ale to, co je uvnitř, nás překvapí ještě o něco víc. Místo klasických sedaček “dvě – ulička – dvě“ jsou sedla uspořádána “jedno – ulička – dvě“. Tím vzniká velký prostor a sedačky jsou na vrch toho všeho opravdu pohodlné. Usedáme na naše místa v plně obsazeném autobusu vyrážíme k hranicím.
První hraniční kontrola je neskutečně dlouhá. Všichni naši spolucestovatelé jsou už dávno zpět v autobusu, a pouze my se ve frontě ani nehneme. Jsme trochu nervózní – u sebe máme jen pasy a všechny ostatní věci zůstaly v autobusu. Uklidní nás, až když zpozorujeme našeho řidiče, který na nás celou tu dobu čeká přímo za branami imigračního. Celý spoj jsme touto kontrolou opozdili minimálně o půl hodiny, ale nikdo si nestěžuje. Po půl hodině jízdy nás čeká další kontrola, zde nám kontrolují i batohy. I když, kontrola je silné slovo. Batohy sice pokládáme na klasický pás, nicméně o jejich obsah se nikdo nezajímá, a tak naše repelenty zůstávají pro tentokrát bez povšimnutí.
Na území Malajsie už cesta ubíhá v poklidu a my si užíváme prostorných polohovatelných sedaček. Do Malakky, na terminál Pahlawan, který je nejblíže našemu ubytování přijíždíme za tmy. Bereme batohy a vydáváme se k našemu hotelu, který má být ten nejhezčí za celý náš pobyt – Hatten Place Melaka. Vzhledem k našemu obvyklému štěstí se v hotelu právě odehrávají personální změny, a tak dostáváme neuklizený pokoj, na kterém bojkotuje svou práci i teplá sprcha. Po dvou hodinách a několika stížnostech dostáváme krásný seniorní pokoj v nejvyšším patře. Dovolená v Malajsii může začít!
Probouzíme se do krásného slunečného dne a po skvělé snídani (na catering si zaměstnance naštěstí nechali), se vydáváme na naši první poznávačku. Jako první se vydáváme na Sky Deck Hatten City – 360stupňovou vyhlídku ve 44. patře, na kterou jsme dostali volný vstup v rámci ubytování. Nahoře nás zaskočí poměrně silný vítr, ale ten výhled, ten za to stojí. Prosklené zábradlí nenavozuje pocit bezpečí, ale výhled na moře, město a okolní přírodu za to vážně stojí. Posuďte sami.
Výhled ze Sky Deck no. 1
Výhled ze Sky Deck no. 2
Výhled ze Sky Deck no. 3
S vyfoukanou hlavou sjíždíme zpět na bezpečnou zem a vydáváme se do historického centra Malakky. Tato původně rybářská vesnička byla postupně dobyta Portugalci, Holanďany i Brity, a na místní architektuře je to opravdu znát.
Velmi brzo zjišťujeme, že jsme si měli silného větru na vyhlídce vážit. Mezi baráky je pocitová teplota 40 stupňů, a z nás regulérně lije. Abychom si trochu vyrovnali kulturní a podnební šok, navštěvujeme McDonald, který nás (bohužel), ještě párkrát zachrání. Posilněni se vydáváme k pozůstatkům portugalské pevnosti A Famosa, ze které zbyla jen vstupní brána. Odtud se škrábeme do kopečka ke kostelu svatého Pavla (St Paul's Church). Kostel je bohužel v naprostém obložení turistů a přes deštníčky a selfie tyče zaniká jeho podstata. Po cestě zpět míjíme desetiletého klučinu, který prodává nakrájené ovoce. Je nám ho trochu líto, ale vypadá poměrně šťastně. Mají to tu nastavené jinak. Jelikož nás slunce začíná pomalu, ale jistě spalovat na uhel, vydáme se do sultánova muzea – Melaka Sultanate Palace Museum. Po zaplacení drobného vstupného 10 MYR (56 Kč) se dostáváme do krásných zahrad, které přiléhají k dominantní dřevěné stavbě sultánova paláce. Boty necháváme venku, a vstupujeme do vnitřní expozice, která znázorňuje život sultána. Figuríny vypadají autenticky a celkově se nám tu moc líbí. Větráky u stropu tomu dost přidávají.
Pozůstatky pevnosti A Famosa
Sultanate Palace Museum
A jeho interiér
Je čas vyrazit dál. Kupujeme zásobu vody, a vydáváme se do části, kde je díky rudým budovám patrný holandský vliv. Po cestě ke Kristově kostelu (Christ Church Melaka) míjíme první tuk tuky. To by nebylo až tak zvláštní, v Thajsku jsme jich viděli nespočet, ale tyhle zvláštní jsou. Proti nám se vyřítí obří Pikachu, ze kterého duní hudba do širokého okolí. Hned za ním se řítí Hello Kitty, a v závěsu královna Elsa. Fascinující, ale radši to vezmeme po svých. Po shlédnutí holandského kostelíku pokračujeme k námořnickému muzeu – Maritime Museum, kterému dominuje krásná dřevěná loď v původní velikosti, replika portugalské lodi Flor de la Mar, která vyplenila zásoby Malakky a poté se nedaleko od jejich břehů potopila. Po cestě, která lemuje řeku Melaka míjíme vstup na noční market, na který se večer chystáme. Nyní však prázdná ulice nenasvědčuje tomu, že se za pár hodin promění v místo, kde koupíte vše, na co si vzpomenete, a ještě vás k tomu ušlapou. Po obhlídce lodi a přilehlých hradeb si na místním trhu u Korunovačního parku (Coronation park) kupujeme párečky na špejli a vydáváme se zpět k hotelu. Musíme načerpat síly před večerním pokračováním. Po cestě se stavujeme na první zchlazující pivko a s nadšením zjišťujeme, že je pitelné. 😊
Všudypřítomné tuktuky
Náměstí poznamenané holanskou kolonizací
Historické opevnění
Portugalská loď Flor de la Mar
Po zaslouženém odpočinku v klimatizovaném pokoji se vydáváme na nejznámější noční trh – Jonker Street Night Market kterým je Malakka vyhlášená. Máme štěstí, že je sobota, a my si ho můžeme užít ve vší parádě. Poprvé voláme Grab, obdobu evropského Uberu. (Grab můžeme doporučit, jde o levnou, a rychlou přepravu, která funguje spolehlivě po celé Malajsii). Tentokrát ještě přes hotelovou Wi-Fi, stánek s Malajsijskou SIM jsme bohužel během dne nenašli. Řidič přijíždí během chvíle, a v překlimatizovaném autě nás odveze přímo k Jonker Street. Před bránou na trh stojí několik desítek tuk tuků, které, aby toho nebylo málo, za tmy blikají všemi možnými barvami. Vstupujeme na trh a dostáváme se na přeplněnou ulici plnou stolů s elektronikou, bižuterií, ale především vším možným i nemožným jídlem (kuřecím pařátkům jsme odolali). Konečně narážíme na stánek s mořskými plody, kde si dáváme skvělou grilovanou chobotnici. Ještě chvíli procházíme změtí všeho možného, až se konečně domotáme zpět ke vstupní bráně. Po cestě na hotel dáváme chlazený drink v roztomilém baru, který je ověšený lampionky a pak už míříme zpět na pokoj. Zítra nás čeká další přesun, do hlavního města Malajsie – Kuala Lumpur.
Noční trh na Jonker Street
Mořské plody - konečně!
Dá se tu koupit vše -
opravdu vše.
Hotel Hatten Place Melaka – 337 MYR (1900 Kč) / 2 noci pro dvě osoby
Autobus Singapur-> Malakka – 25 SGD (432 Kč) /dvě osoby
Vstup Melaka Sultanate Palace Museum – 10 MYR (28 Kč) / za dvě osoby
5. - 8. den - dvě tváře Kuala Lumpur a nezapomenutelný zážitek - Dračí trek
Po klidném dopoledni stráveném v hotelu voláme Grab, abychom se včas dostali na vzdálenější autobusové nádraží Melaka Sentral, odkud nám jede přímý autobus do Kuala Lumpur. I přes dopravní špičku se na nádraží dostáváme s lehkým předstihem, a tak máme čas na jeho prozkoumání. Po chvíli nacházíme vymodlený stánek s Malajsijskou SIM kartou. Za 40 MYR (225 Kč) dostáváme 5 GB dat (+ další neomezeně, mimo špičku). Paní nám SIM ochotně vloží přímo do telefonu, a vše zaktivuje. Teď už si Grab můžeme zavolat odkudkoliv.
Na pokladně tentokrát dostáváme klasické papírové jízdenky, a po chvíli už opět sedíme v super prostorném autobuse. Seznamujeme se s Polkou, která cestuje skrz celou Malajsii sama. Vysvětluje nám, že je sólo cestování lepší. Nemusí se s nikým dohadovat a jede si kdy chce, kam chce. Je to zajímavé, ale my přeci jen zůstaneme u našeho párového cestování. 😊
Po 3 hodinách jízdy přijíždíme na obrovské autobusové nádraží TBS (Terminal Bersepadu Selatan). Po projití celého terminálu se konečně dostáváme na místo, kde nás má nabrat Grab. Prostor pro taxíky vypadá jako výrobní pás, několik desítek aut, které jen přistaví, vyhodí pasažéry, a o pár metrů dál naberou nové. Po několika minutách nasedáme do auta, a míříme do centra KL. Nebe se začíná mračit, ale že by nám první den v KL sprchlo, nepřipouštíme. Po chvíli, těsně po ubytování v D’Majestic Places (Aribnb) se strhne liják který vydrží až do večera, a tak z plánů není nic.
Výhled na noční KL z terasy našeho ubytování
Večer si alespoň skočíme do restaurace (Restoran Ali Food Corner, Jalan), která je blízko našeho ubytování. Poprosíme o vegetariánskou verzi Kari rýže, ale i přesto nám na talíři přistane maso neidentifikovatelného původu. Ještě, že za porci necháváme pouze 7 MYR (40 Kč) … Malajsijská kuchyně nás bohužel neoslovuje (a bude tomu tak až do konce pobytu) a tak navštívíme náš oblíbený 7-Eleven a smíříme se ze zalitými nudlemi v kelímku. Během večera ještě střešní bazén s výhledem na centrum KL a Petronas Twins. Výhled je krásný, ale po bouřce se značně ochladilo, a tak se vracíme na pokoj dát dohromady plán na zítřejší den.
Jednou z nevýhod Airbnb je, že vám nikdo nepřipraví snídani. Díky Tripadvisoru tomu ale zjišťujeme, že přes ulici máme pěkně hodnocený podnik – snídaňové bistro A • Toast – Breakfast & Juice Bar. Po perfektních sendvičích s kuřecím masem a vajíčkem se konečně vydáváme do víru velkoměsta.
Jako první zastávku máme naplánován Kuala Lumpur Bird Park. Celý areál je jedna velká voliéra, ve které se nachází mnoho druhů ptactva všech barev a velikostí. Park je rozhlehlý, a zabere nám skoro dvě hodiny, během kterých se je na co dívat. Ptáci jsou zvyklí na turisty a zkušeně se nám nakrucují před foťákem.
Nejlepší toasty! Pokud zde budete, nesmíte vynechat. :)
Rozlehlá voliéra KL Bird Parku
Kde žijí takovýto krasavci a mnoho dalších
Po ptačím parku míříme na náměstí Dataran Merdeka. Zde je k vidění vysoký stožár s Malajskou vlajkou. Celé náměstí má připomínat nezávislost Malajsie nad Británií. Tu získali až v roce 1957 a právě z toho důvodu se po celé Malajsii domluvíte bez problémů anglicky, napříč všemi ročníky. Angličtina jim také zůstala i na základních školách, jako povinný, druhý jazyk. Z náměstí je také pěkný výhled na ikonickou stavbu – Sultan Abdul Samad Building, která nyní slouží jako kanceláře ministerstev.
Naší další zastávkou je zajímavé místo – River of Life – na tomto místě se setkávají dvě řeky rozdílných teplot což má za následek efekt kouře, který z vody stoupá. Také se zde můžete dočíst plno zajímavostí o tom, jak se v KL hospodaří s vodou.
Náměstí Dataran Merdeka
River of Life
Dále navštěvujeme známý Central Market KL. V modrém domku naleznete ve dvou podlažích obchody se vším, co potřebujete, a především s tím, co nepotřebujete. Turistické drobnosti, šátky, oblečení, koření, elektronika…od všeho něco. Na Market navazuje China Town, tedy čínská čtvrť. Během chvíle máme pocit, jak kdybychom se posunuli na mapě o pár tisíc kilometrů dál. Obklopují nás červené lampiony, neúnavní prodejci, ale i vůně vonných tyčinek a nádherně zdobené čínské chrámy, jako třeba Sri Maha Mariamman Temple, který rozhodně stojí za návštěvu.
Tržiště v China Town
Sri Maha Maraimman Temple
Jeho interiér
Božstva...
Omámeni všemi těmi vůněmi se vydáváme na hlavní lákadlo KL, Petronas Twin Towers. Po ceste ještě míjíme další ikonickou stavbu KL – Menara Kuala Lumpur. Na vyhlídku se nechystáme, a tak si televizní věž prohlížíme alespoň z dálky.
Nutno podotknout, že vzhledem k šílenému vedru a dusnu nám není zrovna nejlépe, a to i přesto, že poctivě dodržujeme pitný režim. Zachrání nás až obchodní centrum (The Weld), kde si na pár minut posedíme v chládečku. Za boha nedovedeme pochopit, proč jsme ze všech lidí okolo rudí a zpocení a na pokraji kolapsu jen my. Zlaté mírné podnebí. :D
Po 20 minutách chůze přicházíme do business části KL. Menší zástavbu a chrámy střídají mrakodrapy, ze kterých se nám zamotá hlava. Před námi se objeví Petronas Twin Towers a my je konečně vidíme naživo, v celé své velikosti a kráse. Projdeme si nákupní centrum SURIA KLCC, pousmějeme se nad vánoční výzdobou a pokračujeme do KLCC parku, odkud je na dvě věže nejhezčí výhled. Petronas, se svými 88 patry pojí uprostřed posuvný most – ten se může podle potřeby posouvat nahoru či dolů a zamezit tak “rozjetí se“ obou věží.
Velká zelená plocha parku s několika vodními plochami působí mezi tou vší betonovou džunglí jako vítané zjevení. Projdeme si celý park, a zamíříme zpět k obchodnímu centru, odkud si zavoláme Grab zpět na naše Airbnb. Máme nachozeno už dost, a musíme šetřit síly na večer.
Vánoce na asijský způsob
KLCC park
Zajímavé je, že jen co vyjedeme autem z moderní čtvrti, změní se město jak lusknutím prstu. Doteď jsme si toho nevšimli. Míjíme malé domečky s plechovými střechami, kde si malé děti hrají na silnici s tím, co našli na zemi. Hranice mezi luxusem a chudobou je tu hodně znát, i když se jedná o pár metrů. Bohužel, i tyto domečky zanedlouho semele rozrůstající se mrakodrapové centrum…
Po příjezdu na pokoj si objednáme jednodenní výlet – Dračí trek, přes Airbnb, který máme naplánovaný na zítra. Hodnocení skvělé, vyzvednutí v místě ubytování, v 6:00. Zítra si holt přivstaneme.
Když se setmí, vyrážíme zpět k Petronas. Ve tmě mají úplně jiné kouzlo. Na Tripadvisoru jsme si našli hotel Traders Hotel KL, který má volně přístupný Sky Bar, ze kterého je na obě věže krásný výhled. Získáváme místa hned u okna a výhled je opravdu impozantní, stejně, jako ceny za drinky. Když se vynadíváme zamíříme zpět na ubytování, zítra nás čeká náročné dopoledne.
Návštěva Sky Baru
Odkud byl nádherný výhled na Petronas
A z druhé strany
Budík v půl 6 ráno je něco, co na dovolené opravdu nechcete. Alarm několikrát típáme, až do chvíle, kdy mi zavolá nervózní Ben. Ben je Malajec, od kterého jsme si včera objednali Dračí trek (Dragonbeck Trek – odkaz níže), výlet na skály za KL, odkud má být krásný výhled jak na město, tak na sousední jezero obklopené džunglí.
S omluvami se dopotácíme do auta a vysmátý Ben na nás spustí plynou angličtinou celou historii KL. Po cestě nabíráme ještě slečnu z Mexika, a vyrážíme za město. Jízda džípem trvá jen půl hodiny. Vysedáme na pokraji džungle a nad námi se tyčí ostré skály, které vypadají jako dračí tesáky. Tak proto ten název.
Jestli jsme si mysleli, že se jedná o procházku, tak jsme se spletli. Dostáváme rukavice a za chvíli už se prodíráme džunglí a šplháme na příkré kameny. Menší jištění by neuškodilo, ale dle Bena je to „safe“. V džungli je neustálý hluk – cvrčení, skřeky, pištění. Ben na mé otázky, zda se v pralese mohou zjevit obří pavouci, mravenci, hadi, nebo něco horšího (štíři!) odpovídá pouze smíchem. Pod půl hodině lezení se dostáváme na hřeben skal, kde se nám nabízí nádherný výhled na Kuala Lumpur, z druhé strany pak na jezero Klang Gates Dam obklopené džunglí. Přelézáme z kamene na kámen – jeden krok blbě, a letěli bychom dolů. Je to vzrůšo. A ty výhledy. (Pokud se do KL vydáte, tento zážitek nesmíte vynechat!).
Začínáme chápat, proč jsme vyrazili tak brzo. Okolo desáté hodiny se v pralese začne dělat neskutečné dusno. To už ale klesáme svahem dolů. Míjíme stromy durianu, u kterých jsou malé přístřešky. Ty slouží jako útočiště pro sběrače, kteří sedí celé dny až týdny na tomto místě a čekají, než tento smradlavý plod spadne. Asi mají o čem přemýšlet… Na konci treku nás překvapí Gibon houpající se na zdi. Ben říká, že máme velké štěstí, takhle ve volné přírodě se často nevidí! Po převlečení mokrých věcí nasedáme do auta na poslední část výletu – indickou snídani. Ben objednává několik druhů indických pokrmů a celé je to jednoduše – famózní. Poděkujeme za krásný výlet, na který budeme dlouho vzpomínat a necháme se Benem hodit k naší poslední zastávce v KL – Batu Caves.
Dračí trek - výhled na KL
a jezero Klang Gates Dam
Extrémní terén, ale o to krásnější zážitek :)
Batu Caves jsou velké vápencové jeskynní komplexy, ke kterým se stoupá po 275 barevných schodech. Jeskyním dominuje obrovská zlatě natřená socha boha Murugana – boha války, z hinduistické mytologie. Měří neskutečných 43 metrů a postavit ji trvalo celé 3 roky. Do chrámu se může vstoupit pouze se zakrytými koleny a rameny. To, byť těsně, splňujeme, a tak stoupáme schod po schodu vzhůru. Tolik schodů by dalo zabrat i normálně, ve 40 stupních to má ještě o něco větší grády. Nehledě na to, že si musíme dávat neustálý pozor na naše věci. Všude okolo jsou Makaci. Otravný malý opice, který jak jsou chvíli roztomilý, umí být i agresivní. Poté, co vylezeme poslední schody, se nám zají dech. Prostor jeskyně je o mnoho větší, než jsme si představovali.
275 barevných schodů a dominantní socha boha Murugana
Prostory jeskyně, které jsou opravdu OBROVSKÉ
V jeskyni se nachází i chrám
a trocha denního světla
Po prozkoumání jeskyně a přilehlých chrámů opět voláme Grab, a necháme se odvést zpět na ubytování s jasným plánem, a tím je střešní bazén. Konečně! Dáme sprchu, bereme plavky a jdeme si užívat zaslouženého relaxu. Když si bazénu dostatečně užijeme, jdeme se přichystat na další “noční tah“. Tentokrát na noční market – Jalan Alor. Je trochu klidnější než trh v Malace a o to více si jídlo užíváme. Poté pokračujeme na další vyhlášené místo, tentokrát ne pro jídlo, ale pro bary. Ulice Changkat Bukit Bintang je bary doslova posetá. Bar na baru. Toto místo můžeme doporučit obzvláště dámám. Vzhledem k tomu, že je zde co se hostů v převaze mužská část populace, snaží se nalákat dámy do baru tím, že dávají drinky zdarma. A to se vzhledem k cenám alkoholu na pevninské Malajsii opravdu vyplatí. Dáme si pár drinků a míříme zpět na ubytování. Zítra nás čeká pěti hodinová cesta autobusem úzkými, a klikatými uličkami až k vrcholům Cameron Higlands…
Nádhera!
Další noční trh a další mořské plody
které jsme dostatečně zapili v místních barech
Airbnb D’Majestic Places – 678 Kč / 3 noci pro dvě osoby (cena je po slevě od Airbnb, cca 950 Kč)
Autobus Malakka-> Kuala Lumpur – 30 MYR (170 Kč) / dvě osoby
Airbnb výlet Dragonback Trek – 2285 Kč / dvě osoby
Odkaz: https://www.airbnb.cz/experience...;source=p2
Vstup Batu Caves – Zdarma
8. - 10. den - ochlazení v Cameron Higlands a nekonečné čajové plantáže
Po další výborné snídani v A Toastu voláme Grab zpět na TBS, a za deštivého počasí opouštíme KL. Naše cesta pokračuje do značně chladnějšího počasí – Cameronské vysočiny. Před touto cestou jsme byli varováni - autobus se v prudkých horských zatáčkách s cestou zrovna nemaže. V košíčku před sedačkami jsou igelitové pytlíky a spolucestující se ládují prášky proti nevolnosti. Cesta se však zdá mírná. Po dvou hodinách, se už mírná nezdá. Řidič autobusu si zřejmě myslí, že řídí něco o dost menšího a užšího. V horách, na úzkých silničkách se řítí do zatáček v plné rychlosti a aby se neřeklo, tak troubí jak na lesy, aby měla protistrana čas zareagovat. Po celkových 5hodinách jízdy se konečně dostáváme do městečka uprostřed hor – Tanah Rata. Vytahujeme mikiny, ubytujeme se v Fathers Guesthouse a jdeme hledat vytouženou prádelnu. O chvíli později už předáváme milé drobné paní našich pět igelitek špinavého prádla. Ty si můžeme vyzvednout již zítra a za krásných pár korun budeme mít vše voňavé a alespoň na chvíli poskládané.
Tanah Rata mělo v pochmurném počasí zvláštní atmosféru
Zbytek odpoledne trávíme procházkou po městě. Svým zasazením mezi hory působí Tanah Rata zvláštně útulným dojmem. Skočíme si na skvělé placky do Kumar Restaurant, restaurace, která je známá pro výborné jídlo a cenovou dostupnost.
Nyní máme v plánu pořízení výletu na zítřejší den, a tak projdeme několik cestovek, abychom si udělali přehled o místech a cenách. Je to jednoduché – všichni nabízejí to samé za ty stejné peníze. Jdeme tedy do cestovky, která je nám nejsympatičtější a kupujeme půldenní výlet za 140 MYR (780 Kč) pro oba, který zahrnuje nejvyšší bod Cameronské vysočiny Mossy Forest, čajové plantáže a návštěvu továrny na výrobu čaje doplněné o motýlí a jahodovou farmu. Domlouváme čas odjezdu a pak jdeme projít do místního parku Taman Pertabalan. S ohledem na černá mračna utíkáme zpět na pokoj, načerpat síly na další den.
Ráno se probouzíme do husté bílé mlhy. Začínáme mít trochu strach o náš výlet, protože s touto dekou bychom moc čajových plantáží neviděli. Přicházíme na místo srazu, kde nás vítá náš průvodce, říkejme mu Max. Nasedáme do velkého černého džípu a za zvuku chrchlajícího motoru se vydáváme na cestu. Prvně si myslíme, že budeme ještě nabírat další cestovatelé, ale Max nám s úsměvem oznamuje, že dnes máme soukromou jízdu. Paráda! Výlet měl začínat čajovými plantážemi, ale vzhledem k neustupující mlze mění Max plán, a jako první nás zaveze do motýlí farmy. Jsme zde první, a nejspíš mají ještě zavřeno. I tak nás Max procpe dovnitř. Zcela upřímně, motýlí farma nás do kolen nedostává. Uklízeč po noci nestihl uklidit voliéru, a tak míjíme plno motýlů, kteří už jen bezvládně leží na zemi. Živé vidíme asi tři, ale aspoň něco. O něco větší požitek mám ze zdejší mini farmy. Mini klokan, jehňátko a morčátka jsou k pomazlení. Obloukem míjíme vitríny s hmyzem a míříme zpět k autu. Max je zaskočen, že jsme venku tak rychle, ale bez větších dotazů nás odváží na další bod programu – jahodovou farmu. Z té jsme venku ještě dříve. Přeci jen, pro nás, Evropany, není pěstování jahod až tak fascinující, i když pěstování v zavěšených truhlíkách u nás běžné není. Chvíli obdivujeme to obrovské množství truhlíků, a při opouštění farmy kupujeme pár džemů domů, na ochutnání. Max nám sděluje, že to s mlhou není ideální, ale mohlo by být hůř. Mossy Forest tedy necháváme až na konec, a konečně míříme na čajové plantáže.
Neskutečná nádhera!
Když se před námi poprvé otevře čajové údolí, nevíme, kam dřív s očima. Je to vážně nádhera! Max nám ochotně zastaví a fotí nás mezi čajovými keříky. Dozvídáme se, že pokud by se tyto keře nechali růst, dorostly by až do výšky 15 metrů, a proto se musí pravidelně zastřihávat na metr. Při tom neskutečném množství keříků všude okolo máme k lidem, kteří se o keře starají, opravdový respekt. Ke sběračům pak ještě o něco větší.
Čajové plantáže no. 1
Čajové plantáže no. 2
Čajové plantáže no. 3
Po další půl hodince zelené jízdy stavíme u továrny na výrobu čaje. Prohlídka je poměrně krátká, ale o to více zajímavá. Procházíme celým procesem od popisu sběru, po sušení lístků až po rozdělování do jednotlivých pytlů. To vše za plného chodu továrny. Dozvídáme se také několik zajímavých informací. Firma BOH, která zde působí, dovede ročně vyprodukovat až 4tisíce tun čaje, což je pro nás s ohledem na malinkaté lístečky nepředstavitelné množství. Po prohlídce míříme čaj ochutnat, a oslazujeme si život výborným jahodovým dortíkem. Pokocháme se dalším krásným výhledem a zamíříme do místního obchodu, kde nakoupíme několik černých a zelených čajů pro příbuzenstvo. V domluvený čas nás Max nabere, a jedeme směr poslední zastávka – nejvyšší bod Cameronu, Mossy Forest. Ačkoliv už mlha stoupla, nám Max oznamuje, že nahoru jít můžeme, zaplatit vstup taky můžeme, ale nic nahoře neuvidíme, protože vrchol je stále mezi mraky. Za nic se nám platit nechce, a tak volíme Maxem druhou navrhnutou variantu. Jdeme se projít pralesem zpět do údolí, a Max nás po půl hodině nabere. Udělali jsme dobře, míjíme několik dalších vyhlídek a stále se té zeleně nemůžeme nabažit. Zpět do města jedeme stejnou trasou, která je teď však naprosto zaplněna auty. Projíždíme kolem několika kilometrové kolony a jsme rádi, že jsme zvolili dopolední termín. (Odpolední si nekupujte!) Projíždíme okolo místa, kde jsme se před dvěma hodinami fotili, a to je nyní v naprostém obložení turistů vyzbrojených selfie tyčemi. Po hodině cesty přijíždíme zpět do Tanah Rata – celý výlet zabral necelé 4 hodiny a rozhodně za to stál.
Továrna na výrobu čaje
Černý čaj a jahodový dort z místních plantáží byla nutnost
Opuštěná chata uprostřed čajových plantáží
Na zbytek odpoledne máme naplánovaný výlet do nedaleké džungle. Okolo celé Tanah Rata je několik značených cest, číslovaných od 1-14. Treky mají různou délku a náročnost, některé pak jsou, byť jen za malého deště neschůdné. My zvolili číslo 10. Chvíli nám trvá, než stezku najdeme, ale po necelé hodině už se prodíráme hustým pralesem. V dálce jsou slyšet hromy, a tak si cestu krátíme přímým srázem, ze kterého se div neskutálíme až dolů. Vrátíme se do města, vyzvedneme si vyprané prádlo a po zasloužené sprše míříme do vyhlášené restaurace Sing Chapati. Dáváme si skvělé placky se třemi druhy omáček a pálivou rýží. Jen co dojíme, nebe ztmavne a začnou sršet blesky. Zaplatíme, a poklusem se vracíme zpět na pokoj. Těsně unikneme dešti, za což jsme vážně rádi. V této vlhkosti bychom oblečení usušili jen těžko. Před spaním ještě svedeme boj s nejodpornější můrou, co jsme kdy viděli, a jde se odpočívat… Zítra nás čeká další, nejdelší přesun.
Pohed na Tanah Rata - výstavba tu jede bohužel ve velkém
Nepropustný prales
a značení, na které je radost se spoléhat
Guesthouse Fathers Guesthouse – 240 MYR (1368 Kč) 2 noci pro dvě osoby
Autobus Kuala Lumpur-> Tanah Rata – 60 MYR (338 Kč) / dvě osoby
Půldenní výlet na čajové plantáže – 140 MYR (780 Kč)
10. - 12. den - Penang, jeho historické centrum George Town, prales v Národním parku, budhistický chrám Kek Lok a Avatar Secret Garden
Ráno zamíříme na hlavní autobusové nádraží Tanah Rata Bus Terminal a zanedlouho se vydáváme na 6hodinovou cestu na ostrov Penang. Cesta neubíhá a co chvíli stojíme v koloně na dálnici. Do přístavu Penang Sentral přijíždíme skoro s hodinovým zpožděním. Jsou dva způsoby, jak se na ostrov dostat. Ferry, z výše zmíněného přístavu, který pluje do Pulau Pingang (centrum města), nebo zůstat v autobuse a jet po jednom z nejdelších mostů na světě, který propojuje pevninskou a ostrovní část. Autobus na ostrově staví na nádraží Sungai Nibong, které je od centra vzdálenější (10 km). Nám vyšla finančně lépe cesta autobusem, a tak pokračujeme v jízdě. Po vysednutí z autobusu dostáváme facku vedrem – teplotní skok oproti horám je skoro 20 stupňů, oproti klimatizovanému autobusu tak 40… Voláme Grab a necháváme se odvést k našemu dalšímu ubytování The Frame Guesthouse, které se nachází přímo v George Townu.
George Town, hlavní město Penangu je zapsáno do světového kulturního dědictví UNESCO, stejně, jako historická Malakka. Známé je především kvůli street artu, pouličním malbám od Ernesta Zacharevice (původem z Litvy), které jsou doplněny o různé prvky jako třeba kolo, či motorku.
Cesta Grabem je poměrně zdlouhavá, centrum je ucpané a na silniční pravidla se tu nehraje. Kdo troubí, ten jede. Po půl hodině jízdy vysedáme u našeho ubytování. Dostáváme pokoj bez oken, který je kompletně z betonu. Podlaha, strop, všechno. Tady se někdo se stěrkou vyloženě vyřádil. Působí to lehce depresivně, ale na pokoji se stejně moc nezdržíme. Chvíli si odpočineme, dáme kalíška slivovice proti všem nemocem světa, a vyrážíme do večerního města. Od recepční víme, že se ve městě konají vánoční trhy, a to si nesmíme nechat ujít. Po promotání se indickou čtvrtí, kde duní Hare Krišna, se dostáváme k velkému parku Penang Esplanade. Indickou hudbu zde střídá „All I want for christmas, is youuu“. Procházíme branou, kterou střeží vánoční armáda a dostáváme se hlavního centra dění. Z reproduktorů zní jedna koleda za druhou, ale co nás vážně dostává, je sníh. Všude okolo nás se snášejí bíle vločky neidinfikovatelného původu. Vzhledem ke skvrnám, které později nacházíme na oblečení, šlo nejspíše o nějaký „přírodní“ koncentrát.
Vánoční trhy v George Townu
Dáme si žampionovou polévku, smažené nudle, a po shlédnutí zeleného stromku tvořeného z pet flašek se pomalu vracíme zpět k ubytování. Po cestě usoudíme, že by tento zážitek zasluhoval spláchnout nějakým tím drinkem. Za alkohol moc utrácet nechceme, je zde pekelně drahý, a nám už se blíží poslední týden na Langkawi, který je celý duty free – tam si plánujeme abstinenci vynahradit. Bohužel pro naše peněženky, míjíme růžově nasvícený bar Beso Rosado by ChinChin, který je, jak zjišťujeme na Googlu, vyhlášeným podnikem na drinky. Usedáme a zkoumáme ceny, které jsou jen o něco vyšší než drink ve Sky Baru pražského Hiltonu. Objednávám si pandí drink a jsem na ten zázrak vážně zvědavá. Po chvíli mi na stole přistává porcelánová panda, které se kouří z mozku – mozek je tvořen jakousi ledovou pěnou. Je to trochu morbidní, ale skvělý! Po tomto zážitku se vydáváme na ubytování. Máme trochu strach, abychom se vyspali. Náš pokoj přímo sousedí se společenskou místností, která je častým bodem stížností na hluk. Naštěstí je ticho, a tak si můžeme pořádně odpočinout na zítřejší výlet do pralesa…
Pandí drink
Vstávání to absolutní tmy je poměrně náročně, ale i tak na poslední, chvíli stíháme snídani. I přesto, že se servíruje „nejchudší“ snídaně ze všech, které jsme doposud měli, je skvělá. Opečené toasty, domácí džemy a meloun. Dnes nás čeká Penang National Park, národní park o rozloze 1213 hektarů, který je protkán několika stezkami. Pár z nich je po hurikánu, který zasáhl ostrov srpnu, stále mimo provoz. I tak ale máme na výběr z několika tras.
Vstup do národního parku
V první řadě se musíme k parku dostat, což není až tak jednoduché, protože je od centra vzdálen 23 kilometrů. Do cílů mimo město je Grab už poměrně dražší, ale vzhledem k tomu, že cesta autobusem trvá okolo hodiny a půl, volíme opět Grab. Přijede během pár minut, a po necelé půl hodině jízdy stojíme před národním parkem. Na recepci dostáváme malou mapku s vyznačenými trasami a zapisujeme se do knihy hostů. Chtějí po nás pas, který u sebe nemáme, ale naštěstí se smíří s občanským průkazem. Dostáváme pár cenných rad. Například to, že nemáme sahat na stromy, protože nikdy nevíme, co jedovatého na nich může být. Také máme dostatečně pít – uvnitř pralesa je extrémní vlhkost. Volíme si trasu A a F, která je zakončena želví farmou na pláži Pantai Kerachut. Trasa má mít okolo 3,5 km, ale nám po půlhodině cesty přijde, že jdeme věčnost. Terén prudce stoupá, aby záhy mohl prudce klesat. Všude okolo nás se ozývají nejrůznější skřeky a my si radši nechceme představovat, co vše se skrývá ukryto pod listy stromů.
Po necelých 2 hodinách chůze dorážíme, totálně propocení na želví pláž. Pantai Kerachut je moc pěkná a lidí je tu pramálo. Na chvíli popadáme dech a pak se vydáváme k želví farmě, kterou zdálky vidíme na opačné straně pláže. Na farmě mají několik malinkatých želviček, které se předhánějí ve velkém lavoru. V obdobně velkém lavoru mají pak i několik velkých želv. Těch je nám trochu líto, mají málo prostoru a točí se dokolečka dokola. Je nám však vysvětleno, že jsou nemocné/zraněné a ve volném moři by nepřežily.
Konečně pláž!
Značení národního parku bylo vcelku dobré
S cestami už to bylo horší :)
Pantai Kerachut, na které se nachází želví farma
A malá želvička
Projdeme si menší muzeum, a jako poslední zastavujeme u ocelových klecí, pod kterými jsou schována želví vajíčka. Takto jsou chráněna jednak proti predátorům, ale taky proti samotným turistům. Vajíčka jsou zahrabaná v zemi a lehko by je někdo mohl rozšlápnout. U mola, které je nedaleko muzea, vidíme pár lodí a ziskuchtivých lodních taxikářů, kteří nám nabízejí odvoz zpět na začátek, ovšem za nekřesťanské peníze. S nuceným úsměvem odmítáme, sbíráme poslední zbytky sil a vydáváme se zpět na trasu. Tu si v její půlce chceme zkrátit další značenou cestou přes Titian Canopi. Značená je, ale vypadá to, že po ní nikdo pár let nešel. Bereme do ruky kus dřeva, kterým rozrážíme pavučinky, které nám stojí v cestě. Po chvílí dorážíme k lávce ve stromech. Na tu jsme původně chtěli jít, ale i ta byla za bouře poškozená a na její opravu ještě nebyl čas. K lávce také přiléhá pár chatek, které nyní zejí prázdnotou. Celé to působí opravdu strašidelně. Zvuky pralesa a neustupující vedro způsobují, že nám prázdné domky připadají děsivější než o půlnoci.
Lehce přidáme na tempu a po další hodince se dostáváme na pobřeží, zpět na začátek parku. Jsme celí od bahna a modlíme se, abychom nebyli bez milosti vykázáni z Grabu. Po několika zrušených jízdách konečně přijíždí vysmátý řidič, který pro nás nalezne pochopení. Po návratu do centra si dáváme zasloužený oběd v MR. Shawerma. Blízkovýchodní kuchyně je příjemná změna.
Dalším dnešním bodem programu je budhistický krám Kek Lok Si Temple, který je jednou z největších ostrovních dominant. Kek Lok je největší chrám v Malajsii a jeden z největších v celé Asii. K chrámu přijíždíme lehce před půl 6 a jsme překvapeni, že není v obležení turistů. Záhy zjišťujeme proč – v půl 6 se jeho brány zavírají. Dnešek je poslední den, kdy můžeme chrám navštívit, a tak se na schodech přilepíme za stařičkého mnicha, a proklouzáváme dovnitř. V hlavním chrámu probíhá mše, která je doprovázena hromadnými zpěvy, ze kterých mrazí. Potichu se přemisťujeme do dalších částí chrámu. Všechno je krásně barevné a areál je opravdu rozlehlý. Ještě chvíli po té kráse bloudíme, a pak už se na pokyn jednoho ze správců poslušně odporoučíme na ulici. Pokud na Penangu budete, tento chrám si určitě nenechte ujít, je to zážitek.
Kek Lok Si Temple
Pohled do jeho zahrad
Areál je opravdu rozhlehlý - a krásný!
Díky pozdnímu příchodu jsme měli prostory chrámu jen pro sebe
Po chrámu se přesouváme zpět do centra George Townu s úmyslem projití hlavního lákadla, pouličních maleb. Tento Street Art se dá pojmout jako celodenní zábava – podle mapky se musí najít všech 52 maleb. My máme málo času, respektive už nezbývá moc světla, a tak obcházíme pár nejznámějších. Moc se nám líbí, ale vyfotit malby bez čínských turistů je skoro nadlidský úkol.
Nejznámější malba - pokud budete chtít fotku bez turistů, obrňte si nervy
Chlapec na motorce
? :)
A opička
Po pár úspěšných záběrech voláme Grab, a vyrážíme směr naše poslední zastávka na tomto ostrově – Avatar Secret Graden. Už je pořádná tma – ideální doba na návštěvu této světélkující zahrady. Upřímně, mysleli jsme, že bude trochu rozsáhlejší, a tak jsme trochu zklamaní. Kdo ale miluje blikající barevná světýlka a dav lidí na malém prostoru, bude nadšen. Když přijedeme zpět k našemu ubytování jsme překvapeni, jak ulice ožila. Přes den byste tu našli jen dvě otevřené restaurace a pár potulujících se turistů. Teď je však ulice plná pojízdných stánků, hudby a bavících se lidí. V sobotu tu umí žít. Dáváme si Long Island v baru Micasa a trochu nás překvapí, do jak velké sklenice dovedou tento samo o sobě silný drink namíchat. Po jednom drinku se vesele odmotáváme do postele (museli jsme toho Mikuláše nějak oslavit!) …Zítra nás čeká náš první přesun a lodí a především – po 12 dnech cestování a přesunů začíná týdenní pohodička na ostrově Langkawi. 😊
Avatar Secret Garden
Nasvícené to mají krásně :)
Guesthouse The Frame Guesthouse – 227 MYR (1 263 Kč) 2 noci pro dvě osoby
Autobus Tanah Rata-> Penang – 70MYR (392 Kč) / dvě osoby
Vstup národní park, Kek Lok a Avatar Secret Garden – zdarma
12. - 14. den - Langkawi - zasloužený relax na nekonečných plážích, objevování místní gastronomie a kouzlo duty free zóny
Zásluhou tmavého pokoje si přispíme, a snídani pro tentokrát ač ne dobrovolně, vynecháváme. Rychle pobalíme své věci a hezky po svých vyrážíme k přístavu, který je od našeho ubytování čtvrt hodiny rychlé chůze. Dorážíme akorát na čas, a mě lehce znervózní neklidné moře. Lístek na loď máme zařízený už z Prahy (během včerejška jsme si v kanceláři Supper Fast Ferry Ventures, umístěnou v blízkosti přístavu přesunuli naši plavbu z odpolední, na dopolední – vše bez problému a bez doplatku) a tak míjíme frontu a po projití celého přístavu nacházíme naši loď. Není teda úplně velká, spíš dost malá. Pohupuje se na vlnkách a mě začíná být preventivně blbě. S menším zpožděním vyplouváme z přístavu, směr Langkawi. Hurá!
Plavba je opravdovým zážitkem. Z okýnka nic nevidíme, protože je neustále pod vodou a loď se naklání takovým způsobem, že nedokážeme pochopit, jak se z hlediska fyziky může udržet na hladině. Díky bohu za to. Utopit se před destinací, na kterou se těšíme nejvíce – to by bylo velké mrzení. V dálce vidíme dominantu přístavu Kuah Jetty velkého orla Dataran Lang, podle kterého je ostrov pojmenován (Lang – malajsky orel). Tyto krále nebes budeme mít tu čest vidět na vlastní oči, a to hned několikrát.
A jsme tu! :)
S úlevou vysedáme z lodi a voláme Grab, tentokrát to pěšky nepůjde. Naše ubytování je v městě Pantai Cenang které je známé především pro svou stejnojmennou pláž a od přístavu je vzdáleno přes 20 km. Před přístavem je lidí jak na mraveništi, a my jsme rádi, že naši jízdu konečně někdo potvrzuje, a že auto v tomto mumraji vůbec nalezneme. Cesta vede vnitrozemím i po pobřeží a my si tak můžeme užít vyhlídkovou jízdu a nasát atmosféru ostrova. Okolo druhé hodiny vysedáme u našeho prvního (ze dvou) ubytování na Langkawi – Sunset beach Resortu. Náš pokoj ještě není připraven, protože přijíždíme před check-inem, ale milá paní za recepcí nám ochotně schovává naše batohy a my tak můžeme prozkoumávat město na lehko. Jako první se jdeme podívat na pláž, která přiléhá k hotelu a jsme nadšeni. Nikde nikdo! Krásné palmy a vystupující hory z moře jsou jak vystřižené z kýčovité reklamy na dovolenou. 😊
Soukromá pláž u našeho hotelu - ráj existuje :)
Je nám teplo a převlékat se do plavek za palmou nechceme, a tak se rozhodneme pro návštěvu zdejšího vodního světa už dnes. Undewater World Langkawi má poměrně dobré hodnocení, a tak oželíme trochu dražší vstupné 45 MYR (250 Kč). To, ale jak další dny zjistíme, je zde na ostrově poměrně standardní. Vypadá to, že se v areálu pohybuje jen pár návštěvníku a my si tak můžeme vodní svět v klidu užít. Míjíme tučňáky, roztomilé rejnoky, ale i nebezpečně vyhlížející žraloky. Nejvíc nás však dostane obrovská paryba, která s otevřenou tlamou civí přes sklo přímo na nás. Tu bychom tedy v moři potkat nechtěli.
Mořský červ
Nejsou roztomilí?
Želva s nosem
A obrovská paryba - na délku měla okolo 2 metrů
Projdeme si celý komplex, a blížíme se k východu, který však východem není. Jedná se o vstup do duty free obchodu. Hned si kupujeme pár kousků Heinekena a Gin, ceny jsou oproti zbytku Malajsie opravdu úsměvné. Bude drinčík na pláži! S cinkajícími flaškami se vydáváme zpět do resortu. Pokoj už máme připravený a nás čeká milé překvapení. Nejedná se totiž o pokoj, ale o samostatnou chatku, která je krásně prostorná. A hlavně, ta koupelna! Po tom, co jsme se byli zvyklí sprchovat těsně u záchodu, je toto opravdový požitek.
Zásoby máme - relax může začít :)
Vybalujeme, plníme ledničku, a konečně míříme na pláž. Po třech hodinách slunění a občasného smočení se dostáváme nápad. Půjdeme se projít na blízké kameny a uvidíme, kam nás cesta dovede. Nedovede nás nikam, za to od cesty do nemocnice jsme byli jen krůček. Lukášovi se na kluzkých kamenech smykne noha tak nešikovně že spadne, a nepěkně si sedře dlaně. Bohužel, žabky, které s námi už pár kluzkých kamenů procestovaly, docestovaly. Rychle běžím na recepci, kde dostávám dezinfekci ze sumýše, mořské okurky (sea cucumber). Těžko říct, jak to popsat, od našich dezinfekcí to má daleko. Jak ale zjistíme, používají to zde naprosto na vše. Konzistence je poměrně hustá a nejvíce nás znervózňuje tmavě hnědá barva. (Nutno podotknout, že tato tekutina nakonec ruce pěkně zahojila, a mě pomohla na štípance). Volíme přeci jen, naši dezinfekci, a to peroxid, který ještě doplňujeme slivovicí. Myslím, že můžu mluvit za Lukyho když řeknu, že tohle by nepřál ani nepříteli. Nakonec to však vypadá, že mu ruce zůstanou, a tak návštěvu nemocnice rušíme. Pro jistotu ještě kontrolujeme datum tetanovky, které je naštěstí v pořádku, a tak googlíme nejbližší ucházející restauraci. Po chvíli už sedíme v Red Tomato Restaurant & Lounge, kam se ještě párkrát vrátíme. (Tuto restauraci můžeme doporučit především na snídaně, ty tu mají famózní! Omelety, zapečené brambory, ale i sladké palačinky doplněné o čerstvé šťávy vás nezklamou.) Po večeři už míříme zpět na pokoj, dnes bylo zážitků víc než dost.
Večerní pláž
Pondělí nám, stejně jako úterý uteče až moc rychle. Jedinou větší aktivitou je procházka po pláži a přesun z resortu do našeho posledního ubytování – hotelu Langkapuri Inn. Ten se nachází přímo na Pantai Cenang, a je podstatně blíže všemu dění. Večer navštěvujeme místní street food market, na kterém se podávají perfektní mořské plody. Po příchodu k food trucku dostáváme ošatku, do které si nabereme všechny možné mořské příšery a ty nám během pár minut perfektně dochutí a ogrilují. Narážíme zde také na specialitu, kterou jsme zatím neměli možnost ochutnat. Jedná se pikantní rýži s kuřetem, kterou dostáváme zabalenou v banánovém listu. Jen tedy „little spicy“ je spicy tak, že nám vypálí chuťové pohárky. Jdeme tento šok radši zahnat do místního plážového baru. Už je tma a pláž ožívá svým nočním životem. Přilehlé bary dávají plastové židličky spolu s malými lampičkami přímo na pláž a my si tak můžeme vychutnat drink s prsty zabořenými v písku a poslouchat šumění moře. Takhle za tmy má pláž své kouzlo, a tak se sem ještě v následujících dnech vrátíme. Jen kdyby nebylo těch otravných komárů… Můj repelent zklamává, štípance už ani nepočítám a jen se modlím, ať jeden z nich není přenašeč všech těch nemocí, kterými přenašeči jsou.
Ve středu už nás válení na pláži nudí, a tak se poflakujeme po městě a nakupujeme suvenýry. Po cestě narážíme na nespočet kanceláří, které nabízejí půldenní, nebo celodenní výlety. V jedné z kanceláři, konkrétně Asthar Travel & Tours narážíme na nižší cenu, než u konkurenčních kanceláří a kupujeme půldenní výlet, který se zde těší největší oblibě, takzvaný Island Hopping. Výlet zahrnuje Jezero těhotné dívky (Lake of pregnant Maiden), pozorování orlů na Singa Besar Island a na závěr koupání na ostrově Besar Basah Island. Cena zahrnuje dopravu minivanem k přístavu a samozřejmě cestu lodí. (Doporučujeme dostatečnou hotovost, v ceně není zahrnut vstup na jeden z ostrovů). Večer se stavujeme ve zdejší vyhlášené restauraci s mořskými plody – Orkid Ria Seafood. Přicházíme tak akorát, pro nás se ještě dvě místa najdou, ale po chvíli se už před restaurací táhne dlouhá fronta. Dávám si mušle, krevety, omeletu z ústřic a s hodnocením restaurace nemůžu nesouhlasit. Je to perfektní! A za skvělou cenu. Sem se ještě vrátíme, teď už však s mezizastávkou na pláži (opět na drink a dobrovolnou okusovačku komáry), se vracíme na pokoj, ať si na tu zítřejší poznávačku na lodi odpočineme. Snad už se moře uklidnilo.
Fantastická večer v Orkid Ria Seafood - nejlepší jídlo za celou dovolenou! :)
Sunset Beach Resort – 396 MYR (2 204 Kč) 2 noci pro dvě osoby
Hotel Langkapuri Inn – 936 MYR (5 213 Kč) 4 noci pro dvě osoby
Loď Super Fast Ferry – Penang-> Langkawi – 144 MYR (807 Kč) / dvě osoby
Vstup Underwater World Langkawi – 90 MYR (500 Kč) /dvě osoby
Výlet Island Hoping – 90 MYR (504 Kč) pro dvě osoby
15. den - Langkawi - Island Hopping - výlet k ostrovu těhotné dívky, pozorování orlů a koupačka na Besar Basah
Ráno stíháme rychlou snídani a přesně v devět přicházíme na hlavní ulici, před náš hotel, kde by nás měl nabrat řidič, a následně odvést do přístavu. Po včerejším zaplacení zájezdu jsme dostali samolepky s logem firmy, které si lepíme na tílka, aby nás poznal. Po chvíli se k nám dost suverénní jízdou přiřítí minivan. Je narvaný dalšími turisty – pro tentokrát se bohužel soukromá jízda nekoná. Po půl hodině jízdy přijíždíme do malého přístavu, který je přecpaný turisty a malými otevřenými loďkami. Nechápeme, jak to dělají, ale i přes tu změť různých cestovních kanceláří, turistů a lodí se za necelých 10 minut poslušně řadíme k nástupu na naši loď. Je poměrně vratká, a nástup některých našich spolucestujících je úsměvný. Zabíráme si místa úplně vepředu, zapínáme svítivě oranžovou vestu a po chvíli se ozve ohlušující řev motoru. Vyrážíme! Rychlosti se nebojí ani náš kapitán. Předjíždíme všechny ostatní lodě a skáčeme přes vlny, které utvořily. Během prvních pár minut jízdy jsme totálně promočení, ale je to sranda. Trocha adrenalinu nikoho nezabila. To si však nemyslí starší japonka, která nám ječí do ucha vysokofrekvenčním tónem.
Nástupní místo výletu - nevypadá to, ale okolo nás byly davy lidí
Projíždíme okolo nádherných skal, které se dominantně tyčí z vody. Na každé z nich je jen pár keříků, stromků a zvědavých opic. Nevíme, kam dříme s očima, z našich předních míst máme opravdu krásný rozhled. Po půl hodině plavby začíná loď zpomalovat, a my vjíždíme do laguny ostrova Dayang Bunting. Stavíme u dřevěného mola a vysedáme u naší první zastávky – Jezera těhotné dívky (Lake of pregnant Maiden). Dostáváme pokyn k hodinovému rozchodu a po mole se vydáváme k dřevěné budce. Platíme symbolické vstupné 4 MYR (22 Kč) a skrz deštný prales míříme k jezeru. Cesta nám zabere přibližně 15 minut a po krátkém stoupání, přešlapání povalujících se opic (nikoliv pošlapání, i když to bylo těsné – tyhle malý mršky fakt naštvat nechceme) a sejití několika desítek schodů se nám naskytne výhled na krásné jezero obklíčené strmými skalami. Celý dojem trochu kazí kýčovité labutě (ty neživé, na kterých se můžete plavit na Vltavě), ale z něčeho tu ti lidé žít musí. S díky odmítáme plovací vesty. Jednak se může plavat pouze ve vymezeném koridoru, který není větší než 50 m2 a za druhé se nám nechce ověřovat pravost zdejší pověsti. Ta praví, že dívka, která se v tomto jezeře vykoupe, do roka otěhotní. Sedáme na molo a namáčíme alespoň chodidla, která nám ožírají zvědavé rybky. Voda je naprosto průzračná, a i přes několika metrovou hloubku vidíme dno jezera. Začínám lehce stresovat, v okolí už nevidím nikoho z naší lodi, a tak se zvedáme o několik minut dříve, než by bylo nutné a míříme zpět k místu vyzvednutí. Lodě jsou jedna jak druhá, a tak nám dává zabrat najít tu správnou. Po pár minutách se už opět pohupujeme na vlnách a jedeme k další zastávce – krmení orlů.
Pohled z lodi na skály vyčnívající z vody
Jezero těhotné dívky - škoda šlapadel, která kazila celkový dojem...
A krmení orlů, pár se nám jich povedlo zachytit :)
Po cestě na krmení si náš kapitán neodpustí vtípek ve formě prudké zatáčky v plné rychlosti a vesele najíždí na velké vlny tak, aby to pořádně skákalo. Japonka má dost. Po divoké jízdě stavíme v zátoce u ostrova Singa Besar, kde už pár lodí stojí. Nad hlavami nám krouží několik nádherných orlů lačnících po kouscích masa, které jim kapitán hází. Zkoušíme je zvěčnit, ale bohužel se nám to moc nedaří.
Když se všichni dostatečně vynadíváme, míříme na naši poslední zastávku – koupání na Besar Basah Island. Tato pláž nás dostává svou azurovou vodou a bílou pláží. V těsné blízkostí lodí je však moc lidí, a tak se vydáváme dál po pláží. Po cestě nacházíme strom převislý přes hladinu, který je v příjemném stínku. Slunce dnes opravdu peče, a tak odpočíváme a po hodince míříme zpět k lodi. Cesta na Langkawi je opět záživná, ale my si ji užíváme. Po vylodění jsme nahnáni zpět do auta a míříme k hotelu. Výlet byl skvělý a byl by hřích ho vynechat. Vzhledem k vedru a sluníčku běžíme do náručí našeho klimatizovaného pokoje. Zbytek odpoledne strávíme odpočinkem na pláži a večer završujeme opětovnou návštěvou nočního marketu a baru na pláži. Dáváme si drink v našem oblíbeném baru a pozorujeme malé děti, které zde předvádí ohnivou show. Už se nad tím ani nepozastavujeme. Dopíjíme, a jdeme naplánovat naši zítřejší cestu – první (a taky poslední) výlet na skútru.
Besar Basah Island
A jeho nádherná pláž s průzračnou tyrkysovou vodou
16. den Langkawi - Na skútru k adrenalinové lanové dráze, Sky Bridge a poznávání ostrova na dvou kolech
Ráno balíme potřebné věci do batůžku a zakoupeným obinadlem obvazuji Lukášovi ruce. Po pádu na útesech nejsou ještě zahojené tak, jak by se na skútr patřilo, ale dnes je naše poslední příležitost na vyjížďku. Míříme do předem vyhlídnuté půjčovny, kde si za 25 MYR (140 Kč) půjčujeme naše červené dělo. Předkládáme občanku, pas a mezinárodní řidičák, který však nikoho nezajímá. Po krátkém sepsání všeho nutného a prohlídce skútru (na to pozor, vždy je nutné pořádně zkontrolovat stav skútru!) nasedáme, kontrolujeme stav benzínu a vyrážíme k první zastávce – lanové dráze, Langkawi Skybridge Cable Car, která vede na vrchol druhé nejvyšší hory ostrova, Machinchang. Lanovka je jedno z největších lákadel ostrova, především proto, že se jedná o jednu z nejstrmějších lanovek na světě, a také proto, že vás vyveze ke známému mostu Sky Bridge.
Zavázat ruce, a můžeme vyrazit!
Lukáš zvládá s přehledem jízdu v levém pruhu, a já se snažím navigovat z map v mobilu, který křečovitě držím jednou rukou. Cestou musíme několikrát zpomalovat, abychom nesrazili početné opičí rodinky, ale nikdy nezastavíme úplně. Nejspíš by nám ukradli batoh i skútr, kouká jim to z očí. Po necelé hodině jízdy se před námi objeví hora Machinchang, na které vidíme onu lanovku. Poleje nás studený pot. Vidíme volně zavěšené kabinky, které se vznáší vysoko, a především volně na zemí. Žádné sloupy, co pár metrů, tak, jak jsme zvyklí z lyžařských středisek. Jak později zjistíme, oba bojujeme s myšlenkou, že bychom to nejradši otočili, ale ani jeden z nás to nepřizná.
Zaparkujeme ve stínu, protože na rozpálenou motorku nikdo sedat nechce, a míříme ke vstupu. Máme štěstí, všichni strašili, že jsou zde obří fronty, ale před námi je jen pár lidí. Kupujeme standardní vstup na klasickou kabinku za 85 MYR/osobu (580 Kč) (můžete si připlatit i za lanovku s proskleným dnem a přednostní vstup). V areálu je také možnost 4DX kina, muzea a mnoho dalšího, ale na to nemáme během jednoho dne prostor. Vcházíme přes první turnikety a pochvalujeme si tu rychlost. To nás přechází v momentě, kdy vystoupáme do depa lanovky. Tam se hadovitým systémem kroutí fronta minimálně 200 lidí – časový odhad čekání hodina – přinejlepším. Začínám z toho chytat panický záchvat. V tu chvíli se ozve slečna, která koordinuje nástup do kabinek a mává rukou s naznačeným číslem dva. Nejsem si úplně jistá, co tím myslí, ale instinktivně se hlásím. Po chvíli nás už vede přímo k nástupišti do kabinek. Svým počtem totiž doplňujeme čtyř člennou rodinu. Z hodinového čekání se stává dvouminutové, a než se nadějeme a stihneme utéct, už nastupujeme do kabinky. Zprvu to nevypadá tak strašně, ale po chvíli, když se kabinka pohupuje několik set metrů nad skalami, měním názor. Mám pocit, že tu musíme zemřít, a Lukáš se přes zavřené oči teleportujte nejspíš na pláž. Tato šílená jízda trvá celých patnáct minut. Při první mezizastávce vystupujeme a dáváme oddech. Výhled je odtud ovšem nádherný. Po chvíli nasedáme na druhou část lanovky, která je ještě o kousek horší. Po absolvování obou jízd vysedáme o 703 metrů výše, a jdeme se podívat na vyhlídky. Je dobrá viditelnost a máme krásný výhled na oceán i okolní přírodu včetně Sky Bridge. Ten nakonec neokusíme, čeká se na něj dlouhá fronta a my máme výšek tak akorát dost. Na mapách hledám, zda se ten „kopeček“ nedá sejít, ale máme smůlu. Odevzdaně usedáme do kabinky a sjíždíme zpět dolů. Kdo má rád adrenalin, přijde si zde opravdu na své.
Z této fotky je patrné, v jakém spádu lanovka byla - pokud nemáte rádi výšky, bude to pro vás velký požitek
Pohled na Sky Bridge
Odměnou za trauma z lanovky byl nádherný výhled na celý ostrov :)
V areálu pod lanovkou nacházíme farmu s roztomilými králíčky. Chvíli se nad nimi rozplývám, zatím co Lukáš vydýchává trauma, do kterého jsem ho JÁ, donutila… Pak už nasedáme zpět na skútr, a míříme k další zastávce – Temurun Watterfall. Po cestě se ještě doporučuje zastávka u Seven Wells Waterfall, ale tyto vodopády jsme viděli už z lanovky a chceme navštívit něco méně turistického. Po cestě tankujeme, a pokračujeme na druhý, severovýchodní cíp ostrova. Po cestě si užíváme nádherné scenérie vnitrozemí ostrova. Vysoké zalesněné kopce, ale i malé vesničky. Lidé zde žijí v malých dřevěných chatičkách, celé rodiny v jedné jediné místnosti, ale i tak vypadají moc spokojeně.
Po další hodině jízdy stavíme na parkovišti u vodopádu Temurun. Moc se tam ovšem nezdržíme. Ze začátku jsme rádi, že jsme zde skoro sami, nicméně záhy zjišťujeme proč. Parkoviště má pod svou mocí obrovská smečka opic. Po tom, co se jeden ze samců rozeběhne naším směrem, vyceněnými zuby vpřed, sedáme v rychlosti zpět na skútr a poníženě zdrháme. Vnitrozemí měníme za cestu po pobřeží, a brzy přijíždíme na Wild Beach. Chvílí nám trvá, než najdeme kudy na ní, ale poté už se procházíme mezi obrovskými, vlnami obroušenými kameny. Jsme tu skoro sami a pláž nás opravdu překvapuje – je tu krásně. Procházíme se po černém písku a pak už míříme zpět ke skútru. Čeká nás poslední návštěva, nejsevernější pláž ostrova – Pantai Tangjung Rhu. Nyní už cesta vede většími městy, a provoz houstne. Jestli před něčím chceme varovat, tak před téměř neviditelnými retardéry, které se tu v zásadě neznačí. Pokud na něj najedete v plné rychlosti, budete nepříjemně překvapeni. Cesta nám zabere půl hodiny. Pláž je tentokrát více komerčnější, ale lidí je tu i přesto málo. Využíváme zdejšího občerstvení a dáváme si výborné toasty s pomerančovým freshem. Posíleni se vydáváme na obhlídku rozlehlé pláže s krásným výhledem na skály vyčnívající z moře. S ohledem na černající se oblohu usedáme zpět na skútr a středem ostrova jedeme zpět, do Pantai Cenang. Majitel skútru neskrývá radost nad našim návratem, a především nepoškozeným skútrem. Jako odměnu za zvládnutý výlet si dopřáváme opětovnou návštěvu Orkid Ria Seafood a už trochu klasicky, večerní drink na pláži doplněný o ohnivou show.
Wild beach
Tyto západy slunce se vážně neomrzí :)
Půjčení skútru – 25 MYR (140 Kč) na celý den za skútr
Langkawi Skybridge Cable Car – 170 MYR (1 160 Kč) pro dvě osoby
17. - 19. den - Langkawi - Poslední dny na ostrově, noční prohlídka Dóha a mrazivý návrat do Prahy
Poslední celý den, který na ostrově trávíme už jen odpočíváme na pláži a chytáme poslední bronz. Poprvé si také procházíme celou pláž Pantai Cenang a po cestě zachráníme několik hvězdic, které vyplavilo moře. Večer prozřetelně balíme většinu věcí, nakupujeme poslední suvenýry a zásobujeme se Ginem se v Duty Free zóně. Bohužel, můžeme vzít jen flašku na osobu, více se vyvážet nesmí. Následující ráno se už nese na vlně smutku. Dovolená je skoro u konce. Sice nás ještě čeká noční Dóha, ale už teď jsme přesvědčení, že jsme radši měli letět navazujícím letadlem… Pokoj musíme opustit už v deset hodin dopoledne, ale vzhledem k tomu, že letadlo nám letí až v pět odpoledne, necháváme alespoň krosny na recepci.
Pantai Cenang a poslední chvíle v teple
Vyrážíme utratit naši poslední Malajsijskou hotovost do nedalekého podniku The Cliff Restaurant, který má bar s nádherným výhledem na moře. Lehce posilněni voláme GRAB, a míříme na letiště. Týden na Langkawi nám utekl velice rychle, ale i přesto jsme si ho užili na maximum. Krásné pláže, teplé moře (doplněné o žahající medúzy – takže opláchnout a rychle ven) a divoká příroda dělají z Langkawi jedno z nejhezčích míst, kde jsme kdy byli. A že už máme něco procestováno.
Letiště je malé, a kontrola probíhá bez problémů. Čeká nás nejdelší let, a to skoro desetihodinový. Do velkého boeingu nás nastupuje jen pár, zbytek osazenstva nabereme při mezipřistání na Penangu.
Jak už to bývá, každá dovolená jednou končí...
Do Dóha přilétáme těšně před půlnocí a to, že noční procházka městem byl totální nesmysl, se potvrzuje. Vše začíná na imigračním. V drdolu, vytahané mikině a zapomenutých teplých ponožkách, které jsem si nevědomky odnesla jako suvenýr z letadla je na mě až smutný pohled. Pánovi za přepážkou se snažím vysvětlit, že nám nevadí fakt, že je všechno zavřené…Pán na mě nevěřícně zírá a po konzultaci s dalšími kolegy a patnáct minut později mi radši dává razítko a pouští mě do země.
Prvním problémem je, že nám zde už neplatí data, a my si nemáme, jak zavolat taxíka. Jsme tedy nuceni opět využít předražených oficiálních taxislužeb. Po chvíli už sedíme v autě, s tím, že chceme k Národnímu muzeu – National Muzeum of Qatar. Už nás ani nepřekvapuje otázka, zda víme, kolik je hodin. Odvětíme, že víme, a když nic nedodáme, taxikář zakroutí hlavou a dále se neptá. Vystupujeme u muzea a musíme uznat, že takto za tmy má své kouzlo. Stavba je vskutku impozantní. Míříme dál, směrem k soše perly – The Pearl Monument a po cestě míjíme muzeum Islámu – Museum of Islamic art. I to je celé osvětlené a nám se moc líbí. Co se nám nelíbí je, že jsme v ulicích skoro sami. Pozoruji, že pokud na ulici někdo je, tak to jsou muži. Až teď si uvědomuji, že už nejsme v přívětivé Malajsii, ale v zemi, kde to prostě funguje jinak. Nepříjemnému pocitu nepřidává to, že hlavní osvětlená část, čtvrť West Bay, kterou jsme chtěli vidět je poměrně daleko, a my to nemůžeme stihnout. Tyto rozpaky nejspíše vycítí projíždějící taxikář a za poměrně vysokou sumu 75 QAR (500 Kč), nám nabízí okružní jízdu po městě s odvozem zpět na letiště. Cena necena, s vděky nastupujeme a necháme se dovést k osvětleným mrakodrapům a dalším zajímavostem. Na letiště se vracíme o tři hodiny dříve, než byl původní plán. Ale co, další země na našem travel listu odškrtnuta. Dvě hodiny se snažíme usnout na nepohodlných sedačkách, což se jeví jako nemožné. V tomto neštěstí mále ale i trochu štěstí. Zanedlouho po našem návratu z města na letiště začíná venku silná bouřka. Jdeme posnídat do McDonaldu a poté už pomalou chůzí míříme ke gatu a našemu poslednímu letu. Ten je „jen“ šestihodinový, ale my jsme z probdělé noci tak unavení, že ho stejně celý prospíme.
Dóha má v noci své kouzlo
Národní muzeum
The Pearl monument
Muzeum Islámu
Nekonečný zelený tunel :)
Na letiště Václava Havla přilétáme na čas, v půl 1 odpoledne. Venku mrzne, a tak oblíkáme mikiny, a po oznámení přistavení Uberu utíkáme do auta. Teplotní šok zprvu ani nepociťujeme, vymražené autobusy v Malajsii nás vcelku otužili. Tímto naše putování po Malajsii končí a my jsme vděčni za to, co jsme mohli navštívit a můžeme zas brzo naplánovat další cestu s batohem na zádech…
… V té době jsme ještě netušili, že si od výletů na asijský kontinent dáme na chvíli nedobrovolnou pauzu… 😊
V závěru můžeme říct, že nás Malajsie mile překvapila a můžeme vám ji s klidným svědomím (a rádi!) doporučit.
Celkové náklady na 19 denní cestu po Malajsii (letenky, ubytování, doprava, jídlo, vstupy, suvenýry) cca 35 000 Kč/osobu.
Jak se ti cestopis líbil?
Veronika .hra procestovala 19 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Moc pěkné, dobře sepsané, pečlivě sestavený itinerář... díky za inspirace. Možná bych ze Singapuru přejel jen do Johor Bahru a pak do KL letadlem, ale to je detail.
Ale oni chtěli navštívit i Malakku, která je cestou do KL.