2. Thajsko bez turistů

11.10. Trang

Čtvrtek - dopoledne přijíždíme do Trangu, hotel jsem rezervoval během cesty, je doslova na dohled od nádraží. Na check in je brzo, odkládáme batohy na recepci a jdeme procourat centrum, cestou si dáváme kafe na tržnici. Oproti Bangkoku je tady až neskutečný klid. A lidi jsou taky úžasní, když jsme si u stánku kupovali masíčko na špejli, hned se u nás zastavil chlapík a ptal se kolik za to platíme, že se to prodává za 10 B. Přesně tolik jsme platili, nějak nám nikdy nepřišlo, že by se nás někdo snažil natáhnout. Na oběd se stavujeme u Číňana, opět výborné jídlo i když trochu víc pálivé, než bych chtěl. Celé dopoledne drobně mžilo, ale teď svítí slunce a my se rozhodujeme, co s načatým dnem. Nakonec vyhrává Thung Khai Botanic Garden asi 10 km daleko. Hned vedle hotelu je jedna z mnoha cestovních kanceláří spojená s půjčovnou skútrů. Domlouváme si půjčení na 1/2 dne, tentokrát je to i s papírováním, a přebíráme skútr. Zároveň se tu setkávám s anomálií, s jakou jsem se v Thajsku ještě nesetkal - paní majitelka se přiznává, že neumí jezdit na skútru . A to prosím v zemi, kde na nich drandí snad všichni včetně děcek, která sotva vidí přes řidítka. Vesele se loučíme a míříme do botanické zahrady, parkoviště je skoro prázdné, vstupné se neplatí, v zahradě potkáváme jen skupinku školáků.Ono tam nic extra není, popisky jen sporadicky, ale nás láká hlavně Canopy Walkway. Postupně stoupáme až do korun stromů, posloucháme zvuky džungle a je to fajn. A taky vlhko a horko, jak v džungli. Okruhem se vracíme na parkoviště, v Trangu zastavujeme u stánků doplnit tekutiny . A když už jsme mobilní, rozhodujeme se ještě pro noční trh Cinta Garden, je tady spousta stánků s jídlem, angličtinu sice nevedou, ale stačí ukazovat, i ochutnat dají, takže nakonec si oba vybíráme co nám chutná. Ceny jsou neskutečně nízké, platíme to co místní, turisty jsme tady nepotkali. Na čerpačce doplňujeme benzín a vracíme skútr, jen odevzdáme klíče, ani ten benzín nekontrolují. Předpověď počasí nám přeje, žádné trvalé deště se neočekávají a tak u neřidičky kupujeme transfer na ostrov Ko Mook. Ještě doplníme energii u stánku s roti palačinkami a jdeme spát.

To je cena, co?

Zátiší s kbelíkem

Canopy Walkway

Modrá je dobrá

12. - 14.10. Ko Mook

Pátek - snídani máme v ceně ubytování, není nic moc, jdeme se na trh dorazit. Potkáváme spoustu lidí v bílém oblečení, později i průvod, začínají slavnosti konce deštivého období. Na hotelu se balíme a jdeme vedle do CK počkat na odvoz na ostrov. Za chvíli přijíždí minibus, přistupujeme k mladému páru Asiatů a jedeme, protože jsme všichni. Pohodička, můžeme se rozvalovat. Jedeme asi hodinu do přístaviště Khuan Tung Ku Pier, tam nás všechny 4 překládají na longtail boat. Původně jsme měli jet levnějším trajektem, který jede později, ale nabídli nám upgrade zdarma, tak toho využíváme. Kapitán vypadá zajímavě a zubí se na nás. Přikládá k nám ještě několik plynových bomb na vaření a něco si zaujatě vykládá s naším řidičem. Samozřejmě nerozumíme ani slovo, ale ze srandy překládáme - Kapitán: To jsou dnes všichni? Řidič: Jo jo, víc jich nebylo, to musí stačit. K.: No jo no, nějak se podělíme. Ř.: Jasně, ty dva mladý můžete se sežrat hned, budou rychle uvařený. A ty velký sežerete zítra.

Takhle dobře naladěni vyrážíme od mola a těšíme se, co nás na ostrově čeká. 

Opravdu kapitán?

Voda se už vaří

Kapitán nás vysazuje na konci dlouhého mola, mladí jedou dál na Ko Kradan. Na pevnině čekají nabízeči odvozu, my jim odoláváme, ubytování máme kousek od přístavu. Po cestě jsou další nabízeči ubytování, ale když jim říkám, že už máme rezervaci, posílají nás správným směrem. Chvíli čekáme na recepční, ta nám ukazuje jeden z pěti bungalovů, všechny ostatní jsou prázdné, máme absolutní soukromí.

Village Garden Bungalows

Jen odložíme věci a jdeme a průzkum ostrova. Začíná trochu pršet, to je signál zapadnout do nejbližší restaurace, okamžitě se spouští tropický liják. Využíváme toho a dáváme si obědovečeři v Team Restaurant. Všechno, co jsme si objednali, bylo výborné včetně dezertu, to byl přímo gastronomický orgasmus.

Papájový salát

Banány v kokosovém mléce

Protože už neprší a je ještě světlo, pokračujeme v pěším prozkoumávání ostrova. Přecházíme na druhou stranu ostrova na Charlie Beach a litujeme, že jsme si nevzali plavky. Před setměním se vracíme, projdeme pár uliček, které tvoří centrum ostrova, dorazíme se obligátní roti palačinkou a jdeme spát. 

Sobota - Ráno si půjčujeme skútr a vyrážíme opět na Charlie Beach, tentokrát i s plavkami. Na pláži jsme sami, v okolních resortech finišují přípravy na hlavní sezónu.

Pláž mimo sezónu

Jelikož nás nebaví polehávat dlouho na jednom místě, sedáme na motorku a jedeme se podívat po zcela opuštěné pláži, kterou jsem si vygůglil. Cesta je tam dobrodružná, beton se střídá s pískem, úzká akorát na jednu motorku, naštěstí nikoho nepotkáváme, jen jedna koza stojí těsně u cesty, naše kolena ji míjejí jen těsně. Pak se dostáváme do kopců, cesta je vymletá, po deštích blátivá, výjezdy jsou na silničních gumách dost drsné, Martina radši pod každým kopcem sestoupí a vybíhá po svých. Poslední nejprudší sjezd radši neriskujeme, skútr odstavujeme a scházíme dolů. A je to ona, krásná malá plážička, nedaleko 2 malé rybářské loďky, které za chvíli odpluly. Prostě romantika jak blázen.

Kvalitní, bohužel slepá ulička

Tohle si naplno užíváme, ale začíná se zatahovat. Radši se balíme, v dešti bych zpáteční cestu absolvovat nechtěl. Je sice vidět, že tudy místní běžně jezdí, ale na terénním vzorku. Později si všímám, že i některé skútry mají obuté do drapáků. V pořádku se vracíme, mraky se trhají a déšť se nekoná. Nevadí, v bungalovu se zkulturníme a jdeme do včerejší restaurace. Dnes jsme oběd zase odbyli, tak se nešetříme a objednáváme opulentní hostinu  - 2 ryby (s česnekem a sladkokyselou), pivo, šejk, papájový salát atd. Nakonec platíme asi 1100 B, je to naše největší útrata za jídlo, ale stojí to za to.  A na ostrov to zase není tak zlé.

Ostrov je krásný, ale zítra se chceme pohnout zase o kus dál. Vybíráme Ko Lantu, jdeme vrátit skútr a zrovna si domlouváme transfer. Rádi bychom jeli lodí, ale mimo sezónu nejezdí, tak musíme přívozem na pevninu a pak minibusem. Chlapík nám všechno vysvětluje anglicky, jde mu dobře rozumět. Opět procházíme všechny, asi 3, ulice, žádný noční trh se tu nekoná, dáme ještě nějaký šejk a jdeme si sbalit, zítra se odjíždí brzy.

Neděle - ráno dobalujeme a čekáme na odvoz, máme v ceně dopravu do přístavu. Opravdu přijíždí chlapík se sajdkárou a těch pár set metrů k přívozu nás odváží, vysvětluje, jak poznáme svůj odvoz a loučíme se.

14. - 17.10. Ko Lanta

Neděle - na přívozu jsou jen 2 bělošky (asi matka s dcerou) a jinak jen místní. V přístavišti na nás už mává řidič (jak nás poznal? že bychom vyčnívali z davu? mám 187 cm), nasedáme do minivanu s místňáky, několik míst zůstává volných a valíme do Trangu. Tam to trochu zaskřípe, městem prochází průvod a veškerá doprava stojí, k CK se nemůžeme dostat, tam totiž máme přesedat na další spoj. Náš řidič to ale nevzdává, někam volá, zachvíli přijíždí z volné strany osobák, který nás nakládá a veze na autobusák. Tam nás vyloží přímo u minivanu, který nás odveze na Ko Lantu. Opět je několik míst volných, takže si batohy odkládáme za sebe a jsme připraveni si užít jízdu. Ale řidič je proti, jeho způsob jízdy je dost podivný, s plynem pracuje stylem sešlápnout, povolit, sešlápnout, povolit a tak pořád dokola, buďto má Parkinsona nebo je to magor. Na Ko Lantě vystupujeme na první zastávce, na křižovatce hned za mostem. Okamžitě se na nás vrhnou taxikáři, ale máme ubytování kousek od Saladan Pier, jeto pár set metrů, tak jdeme pěkně po svých. Na pokoji odkládáme batohy, osvěžíme se a jdeme se projít směrem na jih po hlavní silnici. Cestou se stavujeme na jídlo, kupujeme ananas - na tom ujíždíme, naše nejoblíbenější ovoce - taky nějaké pití. Jdeme asi 3 km, pak po druhé straně zpátky, pořád je na co koukat. Jedna pěkná masérka nám nabízí masáž, s díky odmítám, Martina se diví, na masáž přece chceme jít. Tak jí vysvětluji, že není masérka jako masérka, tady ta v minisukni a s hlubokým výstřihem není ta úplně pravá. Pokud chceme opravdu kvalitní masáž, musíme se dívat po masérkách v jejich typickém oblečení a čím starší, tím zkušenější. Takové nacházíme kousek od našeho ubytování, necháme si namasírovat nohy, k tomu samozřejmě patří i masáž krku a ramen, málem u toho usínáme. Je to tu podstatně dražší než v Bangkoku, přeci jenom jsme v turistické destinaci, i když mimo sezónu, ale turisté zde jsou, naštěstí ne moc. Ještě procházíme obchody, v jednom mají krásné vzdušné šaty, Martina se nemůže rozhodnout, jestli bílé s motýly nebo fialové s kytkami. Nakonec bereme radši oboje. Na večeři si dáváme jen ledňáka ze 7/11 a jdeme spát.

Pondělí - půjčujeme si skútr a vyrážíme směr národní park. Cestou se chceme někde nasnídat a vykoupat, po nějakém kilometru odbočujeme vpravo do jednoho resortu. Na koupání to není, pobřeží je díky odlivu samá skála, tak si dáváme aspoň snídani. Obsluha je ochotná, ale neumí ani slovo anglicky. Nebo možná usoudili, že umíme thajsky, když jsme je pozdravili po jejich. Jídelní lístek mají naštěstí dvojjazyčný, takže si objednáváme. Kávu a čaj chceme ledové, ale dostáváme konvičku horké vody a pytlík čaje a instantní kávy. Bereme to sportovně, co nám taky zbývá, však se nezblázníme. Posílení pokračujeme v hledání nějaké pěkné pláže, tu nacházíme až o mnoho kilometrů dál, ale Bakantiang Beach se nám líbí, je taková opuštěná. Parkujeme až na nejjižnější konci, kde se akorát jedna mladice potetovaná od hlavy až k patě opaluje, nevím moc co, nepotetovaných kousků kůže má jen pár. Ale jinak je asi 200 metrů pláže jen naše, tak si to užíváme. Když jsme dost vyplavaní, pokračujeme do národního parku. Po zaplacení vstupného zaparkujeme a jdeme se projít. Opět se setkáváme s opičáky, místní dozorci na ně dohlížejí, aby se chovali slušně. Procházíme se po pobřeží, ale láká nás maják na nejjižnějším bodě. Cesta nahoru je celkem drsná, zvlášť v žabkách, ale zvládáme to a ty panoramata za tu námahu opravdu stojí.

Siesta

Panoramata

Přepadá nás hlad, naštěstí kousek před NP jsou restaurace s krásným výhledem na Bamboo Beach, na této pláži taky skoro nikdo není, po výborném jídle se tam tedy vracíme a chvíli relaxujeme v moři. Pak přejíždíme napříč celým ostrovem na východní pobřeží podívat se na Old Town, projdeme se okolo spousty stánků a restaurací, ale není tu nic extra zvláštního. Doplníme aspoň tekutiny a pokračujeme podél východního pobřeží směrem domů. Celkem spěcháme, začíná se totiž zatahovat a vypadá to na další liják. Nakonec nespadne a ni kapka, cestou už jen odlovujeme kešku u Sala Dan Bureau of Monks. Chvíli si odpočineme na pokoji a pak se jedeme podívat po nějaké tržnici, zatím jsme viděli jen nějaké opuštěné. A opravdu, tam, kde včera byly jen bambusové přístřešky, dnes to naplno žije. Pěkně si to všechno projdeme, koupíme nějaké mlsy a pití a je pomalu čas jít na kutě.

Úterý - včera jsme východní pobřeží jen prolítli, tak se tam dnes vracíme. Nejdřív odbočujeme do resortu Lanta Parklife, je tady pěkné minigolfové hřiště rozložené okolo malého jezírka i na ostrůvcích. Jenom si to prohlídneme, ale je tam úplně mrtvo, pokračujeme tedy dál. Rádi bychom se podívali do mangrovových lesů, včera jsem si cestou domů všiml odbočky. Ujedeme asi 3 km a vidíme šipky do NP Green Lanta. Naháněče u křižovatky míjíme a lístky na plavbu do mangrovů kupujeme u vstupu. Je to celkem drahé, ale co už, když jsme tady. Jdeme na takové malé dřevěné přístaviště, kde nás po 20 minutách vyzvedává náš průvodce na longtail boat, máme ji celou pro sebe. Proplétáme se různými kanály, někdy to vypadá, že nikam nevedou, ale lodivod to tady má v malíku. Pak vplouváme do průlivu Lat Bo Nae mezi Malou a Velkou Lantou, vyplašíme několik velkých dravců, kteří na stromech odpočívají a číhají na kořist. Přijíždíme ke břehu Malé Lanty a už vidíme na břehu opičáky, nevím, jestli jsou větší atrakce oni pro nás nebo my pro ně. Opičí kousnutí není nic moc, ale průvodce to má zmáknuté. Nejdřív na loď pouští hlavního opičáka a nechá ho, aby si všechno prohlédl, ale nic mu nedává. Samozřejmě na něho nepůsobí jen silou své osobnosti, v ruce má plastovou tyč (obdoba naší vodovodní trubky PPR) a opičák hned ví, kdy se musí stáhnout. Po chvíli ho tedy z lodi vyhání, a to už je přiravená omladina, skáčí na loď jak piráti. Odrážíme od břehu, opičí šéf se chvíli na břehu vzteká, ale pak se usazuje na stromě zády k nám a ignoruje nás. Mlaďoši zatím běhají po lodi i těsně okolo nás a zjišťují, jestli bude něco na zub. Průvodce vytahuje pár extrudovaných kukuřičných trubiček a spravedlivě je všechny podělí. Je to o dost lepší než je sledovat v ZOO.

Máš? Nemáš?

Taky dostanu?

Jo, jo, máš.

Ještě...

Nezkoušej mi na to šáhnout!

Je to pro nás úžasný zážitek, nelitujeme peněz za tento výlet. Jenže najednou se začíná zatahovat a průvodce odváží chlupaté piráty ke břehu i když jsme viděli, že se umí potápět i plavat. To se hodí hlavně těm, kteří nedoskočí na břeh.

Úprk na břeh

Zpáteční plavba probíhá za neustále silnějšího lijáku, my jsme trochu krytí pod plachtovou střechou, ale průvodce to schytává naplno. Ale zdá se, že mu to nijak nevadí. Na mole čekáme, až přestane pršet a pak jedeme dál. Míříme k Mai Kaew Cave, dovnitř nechceme, pro klaustrofobiko - arachnofobika to není to pravé ořechové, takže by Martina na mě musela několik hodin čekat. Jde nám spíš o jídlo, u takové atrakce se musí něco najít. A taky nacházíme minirestauraci se 2 stolky, sice to ze začátku vypadá beznadějně, ale kuchař je přivolán místními povaleči a nakonec se z toho vyklube výborný oběd. Je čas se někde taky chvíli válet, rozhodujeme se pro Bamboo Beach, ta se nám včera moc líbila. Cestou potkáváme další tržnici, neodoláme a jdeme se courat, jsou tu jenom místní. Tak si kupujeme nějaké mlsky a pití za místní ceny. Konečně přijíždíme na pláž, na parkovišti potkáváme tlupu opičáků i s miminy.

Mami, co to je?

Ále, nic zajímavýho.

Bamboo Beach

Pláž je fajn, opět skoro liduprázdná, tak se nám to líbí. Vracíme se domů, odevzdáváme skútr a v nedaleké CK objednáváme transfer do Surat Thani. S paní je jednoduchá domluva, minivan nás má vyzvednout přímo u ubytování v 8 hod., dostáváme vizitku, kdyby měl zpoždění, máme jí hned volat. Jdeme si zabalit, ať nemusíme ráno moc brzo vstávat.

Středa - ráno se odhlašujeme a za pár minut přijíždí minivan, sedáme si dozadu, na odložení batohů je dost místa. Během cesty lidé nastupují a vystupují, ale vždycky je pár míst prázdných. Už se těšíme do Surat Thani.

Pokračování příště...