3 DNY V HONG KONGU

Za 10 hodin čínským expresem a v HK metrem, jsem bez problémů ve svém Hostelu v HK. (za problémy nepovažuju vyhlídkovou okružní jízdu bouřkou posedlým Guilinem, ani to, že půlhodinová jízda expresem do hraničního Shenzenu mě stála 2x víc než dvouhodinová jízda stejným expresem jinde, že čínskej celník mě poslal doprava, místo doleva kde odbavují cizince, že v Čínském freeshopu neberou karty a že prodavač u stánku vedle metra do HK nevěděl jak se jmenuje tahle stanice - to už je jenom folklór). Za problém nepovažuju ani to, že můj "pokoj" bez okna je o 40 cm větší než postel a wc se sprchou je 90x90 cm. To je tak malý, že se to nedá ani vyfotit. Ještě nevím jestli při sprchování budu mít v hajzlu jen jednu nohu nebo obě. Byl jsem se trochu vyprášit a zkroucenej jsem ještě teď. Za ty prachy... Bydlim v centru centrovatym a to se hodnotí.

To není město, to je blázinec. Chaos. Absolutní šilenost. Tolik lidí pohromadě jsem nikdy neviděl. Děsivý davy se valí sem a zase tam - neskutečný. Jak brabenci. Doslova. Miliardová Čina hadr. Ceny jsou tu tedy chlapácký. To co v Číně za 20, tady za 50. Ale už jsem našel snídani za 30 Kč, pivo za 18 a večeři za 90, takže se dá. Tohle už není Čína, hemží se to tady barevnejma všeho druhu, furt všechno nabízej - o ubytování by nebyla nouze. O ostatní taky ne. Ale já mám svou noru předplacenou. I se starejma anglickejma zásuvkama na který jsem si nevzal redukci. Strkám tedy místo zajišťivaciho kolíku 6 párátek. Málo. 2 přidám, bigo. Zástčka jde zastrčit. V jedné zásuvce je integrovaný USB. Kdyby fungovalo, dobrej nápad. U nás v baráku jsou 2 výtahy. Jeden jezdí lichá patra, druhý ta druhá. Displeje jsou všude na oba, jen dveře zazděný. Je to tu celý udělaný stylem řemeslo braň se. No, on je celej tenhle dům propachtovanej Indama. Tak se teda nedivim ani tomu "pokoji". To je indickej standard. Nikde jinde jsem totiž nic horšího neviděl. Taky tady mají úchylný londýnský metro - to znamená že na jednom nástupišti jezdí 2 linky. A když double decker bus, tak i patrová tramvaj, aby to ladilo. Jezdí se tu vlevo. Takže člověk (tedy já) nikdy neví odkud se co vyřítí. Zvlášť když my Krhůti máme problémy s rozeznáváním stran. A jsou tu vymakaný přechody pro chodce. Svítí zelená na půlce silnice, tam se musí počkat, protože na druhý půlce je zrovna červená.

Poprvé za celou dovolenou si nenařizuju budík. Včera jsem vyšlápnul místní vyhlídkový kopec Victoria peak. šlapu od pobřeží až k nejvyšší silnici…dvě patra před ní zjišťuju že vedle jsou jezdící schody. Nahoru je to jen 350 metrů. Ale kolmo. Jezdí tam i lanovka. Je sice pohodlnější, ale díky obrovský frontě rozhodně ne rychlejší. A dobře jsem včera udělal. Dneska chčije celej den. To podle rosniček mělo nebejt...ale co bych chtěl, když tu žerou žáby. A ty se jim asi mstěj. Jak se dostanu do Aberdeenu? Ptám se ráno recepční. Metrem. To tam ale nejede, odvětim znalecky. Tak autobusem. (Není to tady tak trochu Čína?) To vim taky. Ale jakym a hlavně odkud? Nó, nějakej tam jede. Hmmm. Pak mi poradila uklízečka skvělou angličtinou a dobře. Z Central, číslo 70. Ale koukám, už tam stavěji metro. Takže příště krtkem. Jel jsem tedy ferrynou na Central, protože jsem si ji chtěl zkusit. A ejhle...je 4x levnejší než metro. Sice se do automatu musí hodit desetidolarovka, ale 7,50 vrátí. 2,50 zaplatit nejde. Tak mám drobný. Pochopitelně tu taky skoro neberou karty, tak jsem musel měnit v bankošmatu...Poslední den byl teda řádně uplakanej, ale ani jsem nevytáhnul můj nový deštník. Zas tak nelilo, je teplo, a při představě že budu sušit v noře nejen sebe, ale i parapršle mě jímala hrůza. K večeři si dávám chicken cake small. Nevím jak tu věc přesně přeložit - kuřeci palčinka, kořecí koláč. Dostávám asi půlkilovou placku. Co by teda byla ta velká? Na letiště pojedu autobusem č.21. Stojí 33HK$ a metro 100. Čili jasná volba. Zbylo mi 6 HK$, ale za to tady nic nekoupim, tedy snad jen malej suvenýr. Malinkej. Jedinej.

Tak jsem zase v ruskym korábu. Mám pět let starou stříbrmou kartu ČSA, dávo už neplati, ale používám jí furt. Na datum se většinou nikdo nedívá a jdu tedy na Sky Priority u Savětskoje Luftwafe.Patnáctihodinová šichta začíná. Start je o 30minut později, v Moskvě mám jen hodinu na přestup. Nemají pivo, pouze víno. Blázni. Jiščo červenoje špitám směrem k sympatickému vozíku. Što? vyhrkla baba. Ukázaná platí . Červonyje - opravuje i snaží se mne probodnout pohledem a znechutit mi už takhle nechutný let. I když to je poměrně nový Boeing 777, takže se v něm dá i sedět. Displeje utřený špinavou žínkou, přes šmouhy skoro není vidět. Letušky hovoří na Číňany běžně rusky. Ke snídani máme na výběr kuře nebo rybu. Dávám si rybu. Je s bramborovou kaší a fazolema. To asi nebude činskej recept. Jako nášup je tam flák vepřovýho. V rohu se tetelí puding, ale na to už nemám odvahu. Vůbec nechápu, jak to můžou čiňani sníst bez klacků. Pravda - příbor ignorují, lžíce to jistí. Stoleček nemá rantl (asi je od pana Boeinga za příplatek) a tak mi tácek neustále klouže do klína. Na báryšňách Eleně a tý druhý co se jmenuje překvapivě taky Elena je vidět že svou práci mají rády. Že teda mají rády spíš ty peníze. S falešným úsměvem, spíše šklebem, fláknou potravinu na stolek a hotovo. Jako zákusek je nasládlá houska s rozteklym máslem. Z Hongkogu do Evropy ještě nestihli postavit pořádnou silnici. Háže to s námi jak na polňačce. Rusové už taky vynalezli wifi v letadle. 10 Mb za 10 USD. USB tu sice mají, ale tablet nabít nedokáže. Jsem možná prvním návštěvníkem WC. Zrovna došel papír. Vot savětskoja mašina. Přistáváme. Ta kráva mi zavřela stolek přes tablet…a freeshop ani nezkoušeli. Asi vědí že všichni vědí že je to předražené. Z Moskvy letim překvapivě s ČSA. Vyžebrám od neobyčejně ochotného personálu první Budvar ještě než otevřou bar. Myslel jsem si jak si pochutnám po těch Činskejch sračkách, ale připadá mi stejně hnusnej...Budvar...pak jedou s vozejkem. Dostávám s úsměvem rovnou 2 piva, abych prej furt neotravoval...

A jsme doma !!!

jobovky nekončí: nedorazila moje taška

Dovezli mi tašku druhý den

jobovky nekončí: je natržená...