3. Thajsko bez turistů

17. - 19.10. Surat Thani

Středa - přijíždíme do Surat Thani, minivan se pomalu vyprazdňuje a my si můžeme vybrat, kde nás řidič vysadí. Probíhá to tak, že mi podá svůj mobil se spuštěnou navigací a já zadám cíl. Volíme autobusák, k hotelu to máme pěšky pár minut. Tady musíme zaplatit zálohu na klíč a jdeme se vybalit.

Asi nejlepší ubytování

Jsme kousek od řeky, tak se jdeme projít po nábřeží. Hned nám tam nabízí projížďku lodí po říčních ramenech, z 500 B za hodinový výlet hned slevují na 400 B - prý Secrets of Surat Thani. Není nám to úplně proti mysli, ale jsou 2 odpoledne a slunko peče jak blázen, říkám, že možná zítra ráno. Nejsou nijak dotěrní, i když mimo sezónu moc zákazníků nemají. Procházíme okolí hotelu, kupujeme si pití, ovoce a banány smažené v těstíčku v malých nebo pojízdných stáncích, nikdy se nás nesnažili nějak natáhnout. Většinou tam neumí anglicky ani slovo, my umíme thajsky pozdravit, poděkovat + pár slovíček a vždycky se domluvíme. Nakonec přicházíme k ulici vyzdobené fáborky - Night Market - tady jsme ve svém živlu.

Night Market

Mini palačinky - hodně sladké, hodně dobré

Je ale ještě dost brzy, stánky se teprve staví, jdeme tedy dál courat po městě, centrum je celkem malé. Se setměním se vracíme na tržnici, stánky jsou v plném počtu včetně bočních uliček. Moc se nám tu líbí, procházíme 2x tam a zpátky, pořád je na co koukat, co čuchat. Kupujeme pár drobností na jídlo, všechno nám chutná, stánkaři tady aspoň trochu anglicky umí. Najednou se zatahuje a okamžitě se spouští liják, naštěstí jsme blízko chrámového přístřešku, kde se můžeme schovat. Pojídáme a popíjíme nakoupené zásoby, přitom sledujeme Thajce, které nějaký liják nemůže rozhodit. Pokračují v nákupech, s deštníkem v ruce nebo jen s igelitovým pytlíkem na hlavě. My zbaběle čekáme až přestane pršet, potom jdeme podél pobřeží k přístavišti, odjíždí odtud lodě na ostrovy Ko Samui, Ko Pha Ngan a Ko Tao. To bylo v podstatě jediné místo, kde jsme potkali turisty čekající na odjezd. Jdeme na hotel, už je skoro půlnoc a my se ukládáme k spánku, když v tom nás budí zvuky pyrotechniky a hlasitá hudba. Přímo pod okny prochází průvod - i tady se slaví konec období dešťů.

Čtvrtek - od rána je pěkné počasí, plníme tedy náš slib a jdeme na nábřeží, domluvit ten výlet. Jsme jediní zájemci, zkouší na nás zase 500 B, ale připomínám včerejší nabídku za 400 B, bez problémů ji akceptují. Mimochodem, mají to dobře zorganizované, naháněči dodávají zákazníky a majitelé lodí se pravidelně střídají ve vyjížďkách, peníze inkasuje naháněč. Nastupujeme na loďku, je tak úzká, že musíme sedět za sebou, a vyrážíme vstříc objevování těch Tajemství. Moc jsme si od toho neslibovali, ale nakonec se nám to opravdu líbí. Po chvíli plavby hlavním tokem odbočujeme do spleti říčních ramen, projíždíme okolo domků postavených na kůlech až ve vodě, lidé se v řece myjí, perou oblečení i loví obživu. Na březích džungle, palmy občas domek, v jednom místě palmy vytváří nad vodním kanálem tunel. Hodina uplyne rychle, loučíme se s kormidelníkem, platíme naháněči a jdeme na autobusák.

Zítra chceme pokračovat do Chumponu vlakem, ale nádraží je asi 15 km od centra v městečku Phunphin, google mi poradil, že tam jede místní doprava za 20 B. Spojujeme příjemné s užitečným, uděláme si výlet a zároveň ověříme, jestli je nutné kupovat jízdenky předem. Jedeme něco přes půl hodiny, taky dobrý vědět, na nádraží zjišťujeme, že lístky na náš vlak se prodávají až hodinu před odjezdem.

Klimatizace funguje jen za jízdy

Phunphin není moc velký, ale poctivě ho procházíme, hledáme, kde se najíst. Zkoušíme to v jedné vývařovně s mladším personálem a ptám na jídelní lístek, děvčata horlivě kývou a vevnitř nám ukazují toto.

Obrázky nám moc neříkají a nápisy vůbec nic. Nakonec se nám podaří objednat vepřové koleno vařené v sojové omáčce pro mě a polévku pro Martinu. Výsledek byl tento.

Oběd

Nemůžeme si stěžovat, opět úžasné. O kousek dál si dáváme roti palačinku, musíme do fronty, ale na čekání nám nabízí židle a chtějí si povídat, odkud jsme, kam jedeme, prostě klasika. Samozřejmě netuší co to je Česká republika, však taky Bangkok má téměř stejně obyvatel co náš stát. Jdeme zase na autobus, cestou vidíme partičku mnichů, no asketové to zrovna nejsou. Zvlášť někteří.

Jó, když si umíš vyžebrat...

Máme spoustu času, cestou zpátky vystupujeme asi v půlce cesty u obchodního centra, tady jsou ceny oproti stánkům o mnoho vyšší. Ale v přízemí jsou i ty stánky.

Značkové zboží

Winter is coming

Než se tam ochladíme a všechno o okoukneme, už stojí venku 2 řady stánků, to si nemůžeme nechat ujít. Kupujeme ovocné šejky, usazujeme se na schodech a pozorujeme cvrkot. Po hodince se přesuneme na zastávku a jedeme zpět do města. Znovu procházíme Night Market, nemůžeme se ho nabažit, je jeden z nejlepších, turistů tady moc nepotkáte, jídlo autentické, ceny nízké. Zase kupujeme co se nám líbí a voní, z ničeho nejsme zklamaní. Na hotelu se balíme na zítřejší přesun.

Pátek - snídáme mango with sticky rice, co jsme včera koupili na trhu a vyrážíme na autobus směr nádraží. Všechno jde hladce, na nádraží jsme dost brzo, jízdenky na vlak kupujeme na 3 pokus, nejdříve špatné okénko, potom nejde koupit dřív, než hodinu před odjezdem vlaku. Nakonec se ale zadaří, zajdeme si ještě koupit něco na cestu a už čekáme na perónu. Vlak přijíždí na čas, za 2 hodiny jsme v Chumponu.

19. - 21.10 Chumphon

První město, kde se na nás nevrhají nabízeči odvozu, ubytování máme stejně jen pár minut chůze, přímo na ulici, kde je každý den Night Market. Je brzké odpoledne, stánků je zatím jen pár. Ubytujeme se a jdeme se projít , centrum není moc velké, kupujeme pár drobností, zchladíme se v obchodním centru a mezitím se naše ulice zaplňuje spoustou stánků. U jednoho si objednáváme pad thai, usazují nás ke stolku a my sledujeme celý postup přípravy. Celkem slušné porce, dohromady za 80 B. Ještě máme na něco chuť, vedle dělají omelety s vyloupanými škeblemi, tak si dáváme jednu dohromady. Nikomu to nevadí, dostáváme automaticky 2 příbory. Celou tržnici si pěkně procházíme, další je u nádraží, tu taky nemůžeme vynechat. Plánujeme zítřejší výlet na pláž a jdeme spát.

Už se nám to chystá

A to je výsledek

Omeleta

Kokosovo-rýžové lívanečky

Sobota - ráno je uplakané, leje jak z konve, na výlet to teda moc nevypadá. Jdeme na snídani, majitel nám ji dal zdarma jako upgrade. Sice jen basic, ale bohatě stačí. Zatím přestává pršet, tak se vydáváme pěšky ke Clock Tower, odkud by snad mělo něco jet na pláž Hat Sai Ree. Nemáme vůbec tušení, co tam jede, tak stopujeme první songtó, ale ten nás posílá na protější stranu. Tak jo, opět stavíme songtó, ale prý musíme počkat na big bus. Nevíme, co si pod tím máme představit, nakonec se z toho vyklube něco jako Avia 15, vypadá to takhle.

Big bus

Ale pro trpaslíky

Nastupujeme v hlubokém předklonu, abychom si neurazili hlavy, místňáci z nás mají nepokrytě srandu. Platíme 20 B za hlavu a jedeme až na konečnou. Tam nám řidič říká, že zpátky se jezdí vždycky v celou. Jdeme podél pláže, není moc hezká, až dojdeme k pomníku Thajského loďstva. Je to válečná loď, zrovna ji renovují, tak ji obhlížíme jen z venku. Nad ním je na kopečku svatyně, zrovna tam je nějaká slavnost, jdeme se teda podívat. Nic moc tam ale není, hlavní atrakcí je pyrotechnika, kterou odpalují v takovém malém plechovém domečku a dělá to jen randál. Radši se jdeme podívat po jídle k restauracím u pláže. U jedné nás odchytává sympatický děda. Objednáváme si papájový salát s kraby a rybu, prý bude velká jak ruka (předloktí). Nakonec byla menší, ale dostali jsme ještě půlku další, najedli jsme se dosyta. Ale dezert musí být, u stánku si dáváme kokosovou zmrzlinu v kokosáku za 20 B a k tomu ledové kafe. Pomalu jdeme zpátky na big bus a jedeme do města.

Hat Sai Ree

Nejedeme až ke Clock Tower, vystupujeme u městské tržnice, je tam chlapík co vypadá jak bezďák, ale předvádí triky s kartama, staví lahve na hrany apod. Snaha se cení, taky mu přispíváme.