3 týdny napříč Vietnamem

První naše dovolená v Asii padla na Vietnam. Letenky jsme měli již od června, takže čekání do dne odletu 25. září bylo dlouhé. Před cestou jsme si zabookovali nějaký transfery a přelety, vybavili lékárničku, naočkovali cestovatelský základ (žloutenka A,B a tyfus), český koruny v peněžence vyměnili za dolary, pojistili se a požádali o zvací dopis kvůli vízu a mohli jsme vyrazit. Cesta neutíkala tak rychle jak jsme si přáli, ale po 12 hodinách jsme z Berlína doletěli do Singapuru a už pouze po dvou hodinách letu jsem přiletěli do Ho Chi Min City, kde naše dobrodružství začíná. Hnedka pro začátek přihodíme pár praktických informací: skútr na den stál max. 150 dongů, peníze jsme si měnili hnedka na letišti, kde jsme si koupili i simku, potom se dají peníze měnit v cestovních kancelářích, z bankomatu šlo vybrat max. 3.000.000 dongů, největší bankovka je 500.00 dongů a nikde neměli problém s velikou hodnotou a měli vždy na vrácení, v hotelech ani v restauracích se nedá platit kartou, a když jo, tak si účtují 3 % z částky jako poplatek. Dolarů jsme s sebou měli málo, a tak jsme každý 3 dny navštěvovali bankomat a poplatek české banky nebyl malý.
Během prvního dne jsme koupili repelent (!) a navštívili pár památek, využíváme Sygic Travel Premium, který funguje i offline. Při procházení města jsme si objednali na další den u Vietnam Adventure Tours organizovaný jednodenní výlet do Delty Mekong. 

Notre-Dame

Druhý den jsem tedy strávili na vlnách řeky Mekong, kde si budete připadat jako důchodce na prodejní akci, ale jinak to stojí za to. Průvodce byl skvělý, organizace taktéž, vyzvednou vás i přímo na recepci hotelu. Jako bonus, při konci období dešťů, nás večer zastihla hodinová průtrž mračen, že jsme byli rádi za včasný ukryt.

Delta Mekong

Další den jsme se vydali na cestu, všechny transfery jsme řešili přes Baolau.com nebo přímo na místě v kanceláři Hanh Cafe. Po 5 hodinách ve Sleeper buse, kde to bude mít vysoký člověk za trest, jsem uviděli moře, náš cíl bylo Mui Ne - provincie, která je největší světový dodavetel Dragon fruit a rybí omáčky. Nálety taxikářů na mopedech jsou už i zde na denním pořádku, poobědvali jsme ve stánku maso s rýží za 25 korun, možná chytli žloutenku, a po ubytování jsme se vydali do písečných dun - Red Sand Dunes. Jestli někdo prosím víte, proč ten písek vůbec nepálil do nohou jak jsem zvyklí z pláží, dejte mi vědět. Potom nás čekalo ochlazení v moři, i přes všechny řeči o tom, že si nemáme do Vietnamu ani brát plavky, že je tam špinavo, byly vyvráceny. Je tu velmi větrno, přes 200 dní v roce fouká, tak jsme se s místními obyvateli vyblbli ve vlnách a šli načerpat síly na další cestu.

Red Sand Dunes

Čtvrtý den jsem se opět 5 hodin autobusem přesunuli do horského střediskaDa Lat. Jestli si myslíte, že tu máme špatné silnice, ve Vietnamu jsou bud jenom nové a zatím dobré, a nebo plné děr. V hotelu jsme si půjčili skútr a vyrazili na obhlídku vodopádů. Po cestě jsme viděli obří skleníky plné kytek a pole s kávou. Po 30km jsme dorazili k Sloním vodopádům, přečkali deštík a vyrazili k vodopádům Pongour, ke kterým jsme nedorazili. Určitě jste si již všimli, že Google Maps občas nepozná stav nebo třídu silnice, ve Vietnamu už vůbec ne, silnice první třídy byla polní cesta, a jelikož každý den ještě doznívalo období dešťů, tak jsme se lapili do pasti moderní technologie a uvízli v blátě. My to nezvládli, kdežto místní obří louže plné bláta projížděli, jako by se nic nedělo. Když jsme vyprostili motorku i ztracenou žabku z bláta a vrátili se zpět na normální asfaltovou silnici, našli jsme benzínku a motorku, která měla dokonalé bahenní maskování, umyli. Jenže to jsme nevěděli, že o 10 minut později začne pořádná monzunová přeháňka. Pláštěnka moc nepomohla, bylo to jak když na vás chrstnou kýbl vody, nedalo se ani koukat na cestu jak to bolelo, a když jsme po 2 minutách deště zastavili v kavárně, z kecek jsem vylila vodu, dali výbornou kávu (jako vždy) a počkali až déšť přejde. Díky tomu vlhku co tam je, jsem ty boty sušila 3 dny. Večer jsme vyrazili na vyhlášený Night market, kterých je po Vietnamu nespočet. V horách bylo asi jenom 25°C, místní měli na sobě péřovky, kulichy a stánky na trhu nabízeli zimní oblečení.

Elefant waterfall

Cesta na Pongour vodopády

Další ráno jsme vyrazili opět na cestu k moři, pátý den nás čekalo město Nha Trang, které rusové obsadili již před lety svými hotely. Odpovídali tomu i ceny v restauracích, které byli několikanásobně vyšší, než jsme si za těch pár dní zvykli. Anglicky moc Vietnamci neumí, buď se ukazuje na prstech nebo bankovky které po vás chtějí, ovšem zde uměli rusky číslice, takže uměli i skoro český, haha. Navštívili jsme market, chrámový komplex Čamů Po Nagar a poté jsem se nechali odvést na městkou, 7km dlouhou, pláž. Bohužel v moři plavalo spoustu odpadků, někteří lidé se koupali, ale bylo to fakt nechutný. Po celoodpoledním válení na pláži jsme nočním vlakem odjeli do města Da Nang. Cesta ani nebyla tak nepohodlná, jak jsme čekali. Batohy jsme si ráno na nádraží uložili, nikde jsme nenašli skříňky, tak jsme oslovili ty, kteří prodávali lístky a batohy nám pohlídali oni. 

Po Nagar

Šestý den ráno jsem si na hotelu v Da Nangu půjčili motorku, dali vyprat oblečení, přebalili se z dvou batohů do jednoho a vyrazili jsme na dvoudenní výlet po středu Vietnamu. Naše cesty vedli hned do zábavnýho parku Sun World v BaNa Hills, (SunWorld má několik parků po celém Vietnamu). Vstup byl trochu dražší a nebýt skoro neprostupné mlhy, tak by to za ty peníze rozhodně stálo. 5km dlouhou lanovku jsme vyjeli do hor, kde jsem strávili skoro celý den. Odpoledne jsme se přesunuli za mě do nejkrásnějšího města v celém státě, a to do Hoi An. Po cestě při pauze na pláži jsme ochutnali kokosový koblížek, nejlepší co jsem kdy jedla! Celé Staré město, které je v UNESCO památce, večer barevně svítil, všude byli lampióny, Night market byl obří, plný suvenýru, jídla a krejčovství, kde vám za 150 dolarů ušijí oblek na míru , a to za den.

Golden Bridge v BaNa Hills

večer v Hoi An

Sedmý den jsem brzo ráno vyrazili do nejvýznamnějšího komplexu čamských památek My Son, a jelikož bylo ošklivě, pláštěnky jsme měli pro jistotu připravený v úschovném prostoru pod sedadlem motorky, kde jsem už i po celou dovolenou nechala kecky, který teda konečně uschli, ale přeci jenom žabkami voda proteče rychleji. Při této cestě přišla na řadu první, a díky bohu jediná oprava skútru, když toto sedátko nešlo otevřít a nemohli jsme se dostat do toho mini kufru pro pláštěnky, a jako bonus se toto celé zjištění odehrávalo v dešti. Naštěstí moto opraven je ve Vietnamu přibližně stejně jako Vietnamců, tak jsme po 100 metrech jednu našli a oprava nás stála krásných 40kč . Odpoledne jsme po cestě zpátky do Da Nangu navštívili i Mramorové hory, taková Ha Long Bay na pevnině.  Kdyby jsme měli více času, určitě bych za mě v Hoi An zůstala třeba o jednu noc navíc, a jela ještě šnorchlovat na ostrov Lao Cham.

My Son

Mramorové hory

Po noci v Da Nangu jsme se ráno vlakem přesunuli do Hue, kde jsme měli celý den na prohlídku města. Při jízdě vlakem se Vám naskytne nejlepší výhled na světě, vlak jede po úpatí hory po pobřeží. Hlavně si sedněte na pravou stranu vagonu, z leva to nebylo úplně ideální. V Hue jsme náhodou, ale díky za to, navštívili restauraci zmíněnou snad ve všech průvodcích, a to Lac Thien, Lac Thanh a Lac Thuan, jedná se o tři sesterské restaurace. V jedné jsme se naobědvali cestou do císařského města, v druhé po cestě zpět na nádraží. Měli jsem před s sebou 14 hodin v nočním vlaku do hlavního města.

Císařské město v Hue

Devátý den v Hanoi jsme prošli pár památek, a v hotelu si na další den objednali dvoudenní cruise do Ha Long Bay, kde se natáčel film King Kong: Ostrov Lebek. 

Želví věž v Hanoi

Na začátku výletu jsme navštívili rybářskou vesnici, kterou jsme mohli projet na kajaku, perlovou farmu, pak nás čekalo zakotvení a nocování v Bai Tu Long Bay, kam oproti Ha Long Bay jezdí o stovky méně lodí. Spoustu turistů je i prý na ostrově Cat Ba, takže ten nás taky nelákal. Druhý den jsme se přesunuli k jeskyni, kterou jsme si prohlédli a relaxovali jsme na pláži. Při cestě do přístavu jsme měli i kurz přípravy závitků. Po návratu z výletu jsme se jako správní backpackers (batůžkáři) ubytovali v hostelu, v pokoji pro 14 lidí. Domluvili jsme si na další den ráno půjčení motorky, uložili si v hostelu zase jeden batoh a vyrazili jsme na 4 denní výlet po severu.

Návštěva rybářské vesnice

Západ slunce v Bai Tu Long Bay

Dvanáctý den ráno jsme sedli na skútr a vyrazili do prvního cíle naší cesty po severu, a to Voňavá pagoda. Asi radši doporučuji organizovaný výlet, protože nás tam pěkně ojebali. Zaplatili jsme balík nějaký paní v plechový loďce, co nás odvezla na okraj pralesa a čau, projděte se. Asi po 3 hodinách hledání obří voňavé pagody jsme se vrátili zpět, viděli jsme 2 vyzdobený jeskyně a propotili triko. Pak nás tedy vzali ještě na jednu pagodu, a výlet byl u konce. Ale něco zlý je k něčemu dobrý, a tak jsme aspoň stihli dojet do Ninh Binh. Určitě ochutnejte jejich specialitu, a tou je koza. 

Ráno, třináctý den, jme vyrazili do krásné přírody, která je v této provincii. Nejdřív jsme navštívili Trang An, kde Vás na lodičce svezou mezi horama, pagodami a proplouvá se i  jeskyněmi. Můžete si vybrat ze 3 tras a také se zde natáčel King Kong. Pak jsme přejeli do Hang Mua, odkud byl po vyšlápnutí několika(set) schodů krásný výhled na hory i rýžová políčka. Na závěr dne jsme přijeli k největší pagodě v Jihovýchodní Asii Bai Dinh Pagoda. Večer jsme navštívili dle Trip Advisoru skvělou rodinnou restauraci Bao Anh, kde jsme při čekání na jídlo dělali anglické učitele dcerce majitelů, která se anglicky začíná učit ve škole.

Trang An

Hang Mua

Bai Dinh Pagoda

Čtrnáctý den jsme vyrazili z Ninh Binh na cestu do národního parku Pu Luong v provincii Mai Chau, kde nebyl po turistickém ruchu ani památky, a to byl ten důvod, proč jsme toto místo vyměnili za SAPU. Ty výhledy byli skvělý. První polovinu cesty v parku jsme jeli pouze do kopce, tedy jenom Tom jel, já musela jít pěšky, protože převýšení 18% náš skútr dohnalo na pokraj kolapsu. Děti ve vesničkách na nás mávali, jako kdyby viděli turistu poprvé v životě. Přespali jsme v méně známém městečku Hoa Bing, kde jsme opět dělali lektora angličtiny dcerce majitelů hotelu. Ale tady jsme za to dostali aspoň pivo a čerstvě pražené arašídy.

Další den opět v sedle motorky, a to už zpět do Hanoi. Z klidných hor kde nebyl provoz byl návrat do hlavního města rychlým probuzením, miliony motorek se mačkají na čtyřproudé silnici, všude hluk a prach. Prošli jsme zbytek památek, ale strýčka Ho Chi Mina jsme neviděli. Mezi září a říjnem bývá na omlazovací kůře v Rusku. Štěstí jsme měli ale v legendární Hanoi Train Street, kde zrovna projížděl vlak. 

Hanoi train street

Mauzoleum

Poslední dny jsme věnovali velkému relaxu, a to na ostrově Phu Quoc. A tak jsme si šestnáctý den objednali transfer na letiště a odletěli v nejvyšší čas, protože celé ráno v Hanoii pršelo a byla opravdu chladno. Na tropickém ostrově jsme si půjčili motorku pro lepší přepravu, ubytování jsme měli na kraji džungle, pěšky od centra fakt daleko,  a celé odpoledne strávili na pláži, na závěr s krásným západem slunka. Večer jsme navštívili night market, kde mimo sezónu bylo opravdu málo lidí, turistů hlavně. Večeřeli jsme v takovém typu restaurace, že si v akváriu ukážete na to, co se vám nejvíce líbí a oni vám to ugrilují.

Night market

Celý den jsme měli na prozkoumání ostrova. Ráno jsme se jeli podívat na útes, kde je postavená pagoda, potom naše cesty vedli do fabriky na rybí omáčku. Tento ostrov je světový distributor tohoto "voňavého" dochucovadla. Navštívili jsme i pepřovou farmu a jeli se osvěžit do Suoi tranh vodopádu. V průvodci jsme se dozvěděli, že je zde krásná bílá pláž s tyrkysovou vodou, což byl další cíl naší cesty, ovšem jsme se nestačili divit. Sao beach byla ta nejšpinavější pláž, kterou jsme potkali, jelikož nebyla sezóna, asi to nikoho nezajímalo. Snažili jsem se na jihu najít nějakou jinou pláž, ale asi jsme měli smůlu a vrátili se na tu ze dne před tím, kde jsem si opět užili aspoň krásný západ slunce. Před večeří jsem si zařídili na další den celodenní výlet na korálové útesy. Večeřeli jsme v Crab house, jediná restaurace, která měla všechny čtyři stěny, opravdu, jediná za celou tu dobu. Jedli jsme poprvé humra, měli jsme k dispozici bryndák, nůžky, louskáček, kleště a bylo to skvělý. 

Fabrika na rybí omáčku

Pepřová farma

Suoi tranh vodopád

Crab house

Ráno nás odvezli do přístavu, a jeli jsme na 3 krásné, tropické ostrovy, kde jsme celý den šnorchlovali. Večer jsme si konečně k večeři objednali rýžové víno. No jenže to není víno jako víno, je to 40% pálenka, která nemá s vínem nic společného. Víc si toho z večera nepamatujeme. 

Brzo ráno posledního dne jsme odletěli zpět do Ho Chi Min City, kde jsme si zařídili odpolední výlet do Cu Chi Tunelů, které jsou mementem války Vietnamu s USA. Cestovku jsme použili stejnou jako první den, průvodce byl opět skvělí, povídal nám o životě v jejich zemi, a opravdu, buďte rádi za to, co máte. 

Cu Chi Tunel

Poslední dvacátý den ráno jsme odletěli do upršeného Singapuru. Naschvál jsme si nechali na transfer 16 hodin a vyrazili poznat i tento stát. V letištní hale vyplníte vaše údaje, čísla letů na vízum, vyčkáte frontu, dostanete razítko a můžete vyrazit na palubu SMRT, nechali jsme se odvést na jih, kde je zábavný park a také ostrov, který je označen cedulí, že se nacházíte na nejjižnějším bodě kontinentální Asie. V centru, už naštěstí bez deště, jsme prošli památky a na závěr jsme, musím říct, že čirou náhodou, byli v Garden Bay na světelný show (denně 18,45 a 19,45), a ta byla skvělá. A půlnoci jsme už seděli v letadle směr Berlín. 

Nejjižnější bod

Garden Bay