Adrenalinová Srí Lanka v době pandemie

Německý spisovatel Hermann Hesse v roce 1911 prohlásil: „Toto je ráj, opravdu, toto je ráj.“ Jistě mu během návštěvy ostrova, známějšího pod původním názvem Cejlon, dáte za pravdu. Kromě dovolené na pláži či návštěvy čajových plantáží ale nabízí i vzrušující zážitky.

Výhled na Sigiriya Rock je odměnou za náročný výšlap na skálu Pidurangala

Na vrcholu skály Sigiriya

Safari nedaleko města Habarana

Dambulla

Nine Arches Bridge

Naše cesta začíná na západě ostrova v hlavním městě Kolombo. Název nemá nic společného se slavným detektivem. Pochází původně ze slova Kolamba, které v sinhálštině znamená přístav. Britové po kolonizaci ostrova změnili název do dnešní podoby. Hlavní město je velmi hlučné a rušné. Z dvouproudé silnice se bez mrknutí oka stává silnice čtyřproudá, kde řidiči troubí před, během i po předjíždění. Dopravní chaos je adrenalinovým zážitkem jen při samotném pozorování z dálky. Místní ho ovšem zvládají s buddhistickým klidem. Každou chvíli vás oslovují řidiči vozítek tuk-tuk, kteří kromě svezení k památkám nebo tržnicím, nabízejí také své rady. My, dvě typické Evropanky se světlou pletí, totiž mezi místní úplně nezapadáme a všem je tak jasné, že se mají zaměřit právě na nás. Pandemie koronaviru způsobila nejen lidem, jejichž živobytí závisí na turismu, nedostatek příjmů, ale i změny v chování místních. Povinnost nosit roušky tu platí všude – musíte je mít v obchodech, hromadné dopravě i na ulici. Telefon mi kolem poledne ukazuje teplotu 32 °C, pocitovou teplotu pak 39 °C. Udýchat procházku v roušce není jednoduché. Když jdeme po ulici, kde nikoho nevidím, roušku si stáhnu k bradě. Vedle mě se najednou objeví postarší paní, která mi gestem naznačí, že si mám rouškou opět zahalit nos a ústa. Srílančani se zkrátka chovají zodpovědně a turistům nedodržování opatření jen výjimečně tolerují.

Vlakem bez zavřených dveří

Po rušném prvním dni v Kolombu se vlakem přesouváme do asi 180 kilometrů vzdáleného městečka Habarana. Kvůli velkému horku jsou dveře ve všech vagónech permanentně otevřené. Cesta na toaletu tak znamená dávat si velký pozor na to, aby sebou vlak v tu chvíli příliš neházel. Místní jsou ale na tento způsob nakolik zvyklý, že se s dětmi v náruční ještě ze dveří vyklánějí a pozorují nádherou přírodu, kterou míjíme. Vlak má sice hodinu zpoždění, ale náš řidič, kterého jsme si domluvili na vlakovém nádraží v Kolombu, s tím počítá a čeká na nás. Autem nás odveze do ubytování v domku na stromě, které jsem s nadšením rezervovala ještě doma v Česku. Paní domácí uvaří na přivítanou to nejlepší, co Srí Lanka nabízí – pravý cejlonský čaj. Nikde jsem nepila lepší.

Ruiny královského města

Habarana je totiž ideálním výchozím bodem pro návštěvu hned tří úchvatných míst. Jedná se o ruiny města z 11. a 12. století Polonnaruwa, skály Pidurangala a Sygiriya a dechberoucí jeskynní chrám Dambulla. Polonnaruwa bylo po tři staletí hlavním městem a centrem sinhálského království. Nachází se zde pozůstatky mnoha paláců, soch Buddhy obrovských rozměrů i zahrad s umělými jezírky. Protože se jedná o posvátné místo, návštěvníci do většiny ruin musí chodit bez bot. Průvodce, který se nás ujal hned po příjezdu do rozsáhlého areálu, nám vysvětluje i architekturu staveb. Mnoho z nich obsahovalo dřevené trámy, které se nedochovaly. Mezi výkladem se nám svěří, že teď kvůli koronaviru neměl dva roky práci a proto je vděčný, že nám může vše o historii tohoto místa, které bylo v roce 1982 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO, povědět. Následující den se vydáváme na výšlap na skálu Pidurangala. Vyrážíme ještě za tmy, abychom byly na vrcholu skály při východu slunce. Náročnost výstupu nás ale natolik překvapí, že na nás slunce s prvními paprsky nepočká. Těsně pod vrcholem totiž výšlap připomíná spíše horolezení. Místní, kteří už jsou dávno nahoře, nám podávají ruce a snaží se nás dostat na vrchol bez odření kolen. A daří se jim to. Výhled je pak natolik odzbrojující, že na adrenalinový závěr ihned zapomeneme. Před námi se majestátně tyčí úchvatná skála Sigiriya.

Lví skála

Skalní monolit Sigiriya (v překladu Lví skála) ční nad okolní džunglí do výšky 200 metrů. Abyste se dostali až na vrchol, musíte zdolat 1 860 schodů. My máme co dělat, ale pro místní je to evidentně naprostá hračka. Na schodech míjíme staré i hendikepované, nejvíc nás zarazí usměvavý pán bez nohy o dvou francouzských holích. Na vršku je nám ale hned jasné, proč to všem stojí za námahu. Kromě naprosto impozantního výhledu nacházíme i pozůstatky paláců a zahrad, které tu vybudoval nemanželský syn krále Dhatuseny roku 473. Ten nechal usmrtit svého otce, aby získal moc nad celou říší. V pevnosti Sigiriya se pak údajně 18 let skrýval, protože se bál pomsty svého bratra – právoplatného dědice trůnu. Památka je taktéž na seznamu UNESCO, stejně jako jeskynní chrámy ve města Dambulla. Jeskyně, které před více než 2 000 lety obývali mniši, jsou plné podobizen Buddhy. Najdeme zde obrovské sochy ležícího, stojícího i sedícího Buddhy z různých materiálů. Za pozornost stojí i fresky na stěnách a stropech. Některé jsou v perfektním stavu, jiné poškodila zatékající dešťová voda. I přesto, že se jedná o jednu z nejkrásnějších turistických atrakcí na Srí Lance, stále je významným poutním místem. Věřící k sochám pokládají květiny, modlí se a turisty prosí, aby se chovali uctivě. Zakázáno je pořizovat fotografie, na kterých k Buddhovi stojíte zády.

Věž jako z pohádky

Naše další cesta směřuje na jih do samotného středu ostrova. Nedaleko metropole Kandy se zhruba 125 tisíci obyvateli se nachází místo, které připomíná pohádku od Walta Disneyho. Jedná se o věž Ambuluwawa. Vyslovit její název je oproti výstupu jednoduchý. Věž připomínající svým tvarem vrták, která se nachází ve výšce 3 567 stop, se směrem k vrcholu víc a víc zužuje. Největším oříškem je ale pouštění těch lidí, kteří se vracejí zpátky, zatímco ostatní se derou nahoru. Ambuluwawa je také multináboženským centrem. Pod věží se totiž nachází buddhistický i hinduistický chrám, muslimská mešita a křesťanský kostel. Všechna tato náboženství se na Srí Lance praktikují.

Přínos Britů

Železnice, po které se přesouváme do nejvýše položených míst Srí lanky, je tu díky Britům, kteří ostrov kolonizovali 150 let. Trať z Kandy do městečka Ella je považována za jednu z nejkrásnějších na světě. Cestou z okýnka uvidíte vodopády i čajové plantáže. Čajovník se tu začal pěstovat taky díky Britům. Ti přišli na to, že mu vyhovuje místní klima, které je o něco chladnější než na zbytku ostrova. Mezi krásně zelenými lístky můžete zahlédnout sběračky oblečené do pestrobarevných sárí, které ochotně pózují fotografujícím turistům. Britové zde ale zanechali i něco ze své mentality. Lidé se nejen k cizincům chovají velmi slušně. Je pravděpodobnější, že tu nějaký přestupek spáchá turista, než že vám Srílančan něco ukradne. U opic, které potkáte téměř všude, je ale třeba být obezřetnější.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 1 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala junkvla

Cestopis byl naposledy aktualizován 2023-01-03T12:01:39+01:00

junkvla procestovala 18 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil