Alpský víkendový cyklovýlet
I ten, kdo je skromný, se musí občas spokojit i s těmi nejnáročnějšími cíli.
Cestopis z roku 2019 napsal Jaromír Volavý
Pojedeme na víkend k sousedům do Rakous a pojezdíme tam tak trochu na kole. Tak to byla taková prvotní myšlenka pro realizaci čtyřdenní návštěvy Rakouských Alp. Ústředním motivem tohoto výletu byl však, jak jinak než, kultovní výšlap po Grossglockner strasse na Edelweissspitze. Kyž už, tak už. Konec konců, bylo to v rámci posledních příprav na solo výstup, bez kyslíku :-), na Kilimandžáro. Do čtyřdenního itineráře jsme narvali vše, co se narvat, v daném čase, dalo.
V pátek 16. srpna jsme ráno v osm třicet vyrazili z Brna ve stařičkém Citroenu Jumpy v kempové úpravě. Ta spočívala v umístění dvou karimatek do nákladového prostoru a příjmutím do inventáře malé štokrdle a klasický PB vařič dvoukolák. Abychom nemuseli narušovat platební kázeň v předraženém zahraničí, tak jsme si vzali dostatečné zásoby jídla a pití s sebou.
První etapa k jezeru Mondsee
Cesta probíhala poměrně rychle a tak v pravé poledne jsme již vytahovali kola z auta, aby jsme mohli udělat menší vyjížďku kolem překrásného jezera Mondsee. Jezero se dá v podstatě objet celé na kole, ale jelikož voda v jezeře byla příjemné teploty, vrátili jsme se po pár kilometrech na pěkné místní koupaliště. Tam jsme setrvali až do čtyřech odpoledne, aby jsme alespoň částečně amortizovali slevněné odpolední vstupenky.
Na vyjížďce jsme postáli u pístu
Bylo tak trochu pod mrakem
Takové polojasno
Občas vysvitlo slunce
Voda byla teplá
Navštívili jsme tedy místní koupaliště
Po prvních patnácti kilometrech v Rakousku na kolech, kolem Mondsee a odpolední koupačce v jezeře jsme naložili kola do auta a uháněli kolem Salzburku do Ferleitenu. To je ta vesnice, kde je umístěna mýtnice pro Grossglokner strasse a také výchozí bod pro naše čtrnáctikilometrové stoupání na kole se sklonem 12% .
Jízda do cílové zastávky Ferleiten
Když jsme dorazili k mýtnici, začalo se už smrákat, jelikož Ferleiten je v hlubokém horském údolí. Během krátké chvíle jsme se zorientovali a zaparkovali hned na parkovišti pod mýtnicí. Piva jsme dali chladit do protékající horské říčky, na vařiči již voněl domácí guláš a záchody u mýtnice byly čistý. Je také velkou výhodou, že tam mají zdarma teplou sprchu po absolvování výjezdu na Edelweissspitze. Kempu tedy netřeba a to se vyplatí, jak by řekl známý teleshopingový prodejce Horst Fuchs. Mýto pro přejezd horskou silnicí je pro auta a motorky poměrně vysoké( 34/24 Euro). Dokonce před časem uvažovali o tom, že cesta bude zpoplatněna i pro cyklisty. Silná rakouská cyklistická lobby tyto návrhy zavčas zarazila a na kole můžete i nadále zadarmo.
Parkoviště pod mýtnicí
Mýtnice ve Ferleitenu
Dlouhé rovné úseky už mají potřebný sklon
Je důležitý nepřepálit začátek
Ideální počasí pro tenhle výšlap
Jezdí tam i autobusy
Ráno jsme šli na to hned po snídani. Počasí nám přálo a podmínky pro brutální výjezd byly takřka ideální. Čekal nás výjezd, který měl poslední 2 kilometry sklon 16%. Hned za mýtnicí začala silnice nabírat stoupání 12% a nehodlala se napřímit ani v dlouhých rovných úsecích. Cítili jsme, jak se nám salstvo začíná pomalu zahřívat do provozní teploty a začali jsme i doplňovat tekutiny. Ono se to nezdá, ale na takový čtrnáctikilometrový úsek je pořeba minimálně 2 l vody. Jeli jsme na horských kolech a tak nebylo divu, že nás neustále předjížděli na silničkách. Člověk si pak připadal, že skoro stojí, když se kolem prohnala skupinka silničářů a nestačil ani pozdravit lámanou Vídeňskou němčinou. Krystir kot. Nasadili jsme monotónní šlapací rytmus, s převody vpředu malý, vzadu největší a upřený pohled do vozovky tak čtyři metry před sebe. Je to důležitý pro psychiku. Nikdy se nedívat nahoru, jak daleko a vysoko ještě zbývá. Jelikož jsme tentokrát nezávodili a i traťový rekord jsme nehodlali atakovat, dali jsme si takový rámcový úkol, že to vyjedeme v klidu, něco kolem tří hodin. Dělali jsme tedy i občas krátká zastavení pro focení a rozhlížení se po krásném okolí. Vždyť bylo nádherný počasí a bylo na co se koukat. Je dobré vyjet brzo ráno, jelikož silnice se postupně začíná plnit dalšími dopravními prostředky. Začínají vás dohánět motorkáři, automobilisté a v neposlední řadě autobusy.
I v létě bývá v Alpách sníh
Pohled k vrcholu
Kolem silnice vidíte a hlavně slyšíte sviště
Finále před odbočkou na Edelweissspitze
Kopec je to teda pořádnej a není vzácností, když před vrcholem spatříte auto s otevřenou kapotou a přehřátým motorem. Netrénovaný cyklista středního věku už má toho taky plný zuby, ale kousek za křižovatkou asi 2 km před Edelweissspitze ho čeká prémie. Horská prémie v podobě 16% dalšího stoupání. Okamžitě vám v uších zazní známá píseň od Mirai a jedete, co to dá. Po cestě potkáváte degradované cyklisty, jdoucí vedle kola, ty co to už nedali. My jsme tak hluboko neklesli a hrdě jsme jeli až na úplný vrchol. Nevím, jak je to možný, ale zcela jistě jsme byli ten den v životní formě.
Pohled z vrcholu
Ještě 800 m a jsme tam, pohled dolů na druhou stranu
Takto vypadá 16% stoupání
Ještě 150 m
Jsme v cíli
Rozhledna a parkoviště na Edelweissspitze
Hodinu jsme se kochali výhledy na vrcholu, kde bylo čím dále více lidí. Vyšlapali jsme pěšky ještě pár schodů na místní kamenou rozhlednu, kde jsme krásně viděli na všechny strany. Potom jsme si oblékli bundy a čekal nás dlouhý a strmý půlhodinový sjezd nazpět do údolí. Dole jsme opět dali chladit pivo do horské říčky a vytáhli štokrdle s PB dvoukolákem.Mezi tím jsme se stačili osprchovat v krásných koupelnách v patře domu vedle mýtnice. Klíče vám vydá obsluha mýtnice, ale musíte být v cyklistickým a tvářit se, že jste právě zdolali etapu Tour de France.
Je ráno, neděle 18. srpna a obloha nádherně modrá. Ke Krimmelským vodopádům je to 85 km a my upravujeme náš původní cyklistický itinerář. Je to dohromady 170 km tam i zpět a taky potřebujeme alespoň 3 hodiny na poklidný trek největšími vodopády Evropy. Balíme štokrdle, vařič a kola, jedeme dnes autem. Při vzpomínce na včerejší výšlap jsme se shodli, že to bylo správné rozhodnutí. Za necelé dvě hodiny již parkujeme na parkovišti u Krimmelských vodopádů.
Spodní vodopád je vidět již ze silnice
Vede k němu lesní cesta
Po pár minutách jste u něj a ve vzduchu vodní tříšť
Krimmelské vodopády jsou vlastně tři vodopády za sebou v kaskádě a kolem nich vede vyhlídková cesta bujným lesem. Jdete stále do prudkého kopce a máte k dispozici nádherné vyhlídky po celé cestě. Vodní tříšť často vytváří za slunečného počasí barevné duhy přes celé údolí.
Duha přes údolí
Silný proudy
Prostřední vodopád
Vrchní vodopád
Ty tři hodiny určené k prohlídce Krimmelských vodopádů jsou opravdu optimální a rozhodně stojí za to. Na cestě je pěkná hospůdka s vyhlídkou, kde celkový dojem z horského treku doladí správně vychlazené tupláky.
Pro dodržení pitného režimu tu mají tupláky
Cestou dolů pak objevujete další a další krásné výhledy s vodopádovou tématikou. Během hodnocení dnešního výletu v horské restauraci s vyhlídkou jsme se shodli na návrhu návratu do Ferleitenu, odkud další den podnikneme čistě cyklistický výlet do Kaprunu a pak dále objedeme jezero Zell am See s návratem opět do Ferleitenu.
Kaskády Krimmelu
Voda teče silným proudem
pohled z dálky
Další pěkná vyhlídka
Voda padá do propasti
Všude samá duha
V naší mateřské základně Ferleiten nás opět přivítaly lamy ze sousedícího ZOO. Odnesl jsem již rutinně další piva k chlazení do zdejší horské říčky a vytáhl štokrdle s dvoukolákem. V mýtnici seděl tou dobou nějakej nepříjemnej děda a nějak nám neuvěřil, že jsme právě přijeli na kole z Grossglokneru a bylo po klíčích od koupelen.
Hned vedle parkoviště je ZOO
Ráno v pondělí jsme se probudili opět do pěkného dne, ale už nebylo takové azuro, jako v neděli. Na cyklovýlet ovšem značka ideál. Vyrazili jsme na kolech do Kaprunu, kde mají pěknou procházku v soutěsce mezi skalami po visutých lávkách nad horskou řekou.
Výstup soutěskou začíná u staré Hydroelektrárny
Visuté lávky působí bezpečně
Soutěskou protéká řeka z horní přehrady
Cesta pokračuje mezi skály
Stále do kopce
Je to dramatické prostředí
Cesta do Kaprunu proběhla velmi rychle jelikož jsme jeli převážně z kopce a pak po rovině. Výstup do soutěsky začíná na konci Kaprunu za starou elektrárnou Kraftwerk Kaprun Hauptstufe. Je to pak taková krátká půlhodinová procházka až k horní přehradě. Ta se dá potom obejít a celková procházka pak trvá hodinu a půl.
Na cestě jsou nesčetné malé vodopády
Říčka proudí vesele dnem soutěsky
Jsou zde i malé bazénky
Během cesty soutěskou začalo trochu mrholit
Zde se lávka rozšiřuje
Někde uprostřed stezky bylo odpočívalo s lavičkou
Za mnou je již vidět konec ztezky
Je tam hráz horní nádrže
Horní jezero
Začalo mírně poprchávat, ale cestu kolem Zell am See jsme přesto absolvovali, jelikož bylo docela teplo.
Náš výlet kolem Zell am See byl poznamenán přeháňkami
Na jezeře byly vodotrysky
Katamaran stál opuštěný
Počasí se pokazilo
S mírnými přeháňkami jsme dojeli odpoledne do našeho mateřského stanoviště a podařilo se opět získat klíče od koupelen. Poslední piva jsme dali chladit do horské říčky a na dvoukoláku jsme si uvařili dobrou večeři z našich zásob. Počasí se tedy trochu pokazilo a tak jsme se rozhodli pro následující den zamířit na Wolfgangsee.
Na břehu Wolfgangsee se připravoval kite
Začalo trochu foukat
Kite na startu
Vítr sílil
U Wolfgangsee bylo zataženo, ale i přes to jsme si udělali na kole výlet kolem jezera z Gschwandu přes St.Gilgen do Waldbad Fürberg a nazpět. Celkem 25 km v nejistým počasí, ale nezmokli jsme. Byl to takový průzkum, jestli se to jezero dá objet na kole. Dá, ale bude to asi dřina. Odpoledne jsme se vykoupali v jezeře a přešli jsme na víno. Pivo už došlo. Přespali jsme na parkovišti, kde naproti byla pláž s čistými záchody a koupelnami. Po ránu jsme sbalili kola a namířili směr domov. Výlet k sousedům do Rakouska se tedy vydařil i přes závěrečné pokažené počasí.
Jak se ti cestopis líbil?
Jaromír Volavý procestoval 71 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 21 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Rakouské Alpy jsou moje srdcovka.... nejvíce mně fascinují bledě modré řeky, říčky, potoky.....byla jsem asi cca 1o krát...
akorát to kolo by mně zabilo asi 😂 nádherné fotky, úžasný cestopis ....
Už se těším na tu smršť nadávek, že jsem grammar nazi, ale fakt si nemůžu pomoct: lávky jsou visuté (od slova viset), ne vysuté. Viz http://ujc.avcr.cz/jazykova-pora.../0062.html
Jinak cestopis chválím, Alpy já taky rád.
Já jsem si to odvodil, jako, že jsou vysunutý do boku, leží na konzolách, tedy nevisí,ale v podstatě by mohly taky viset :-))) Raději to opravím, abych za to nevisel, jako negramotný sysel.