Angor Wat. Angor Wat? Angor Wat!!!
Nehodlám představovat Angor jako takový, ani jednotlivé chrámy, vezmu to spíše obecně aneb jak byl den z mého pohledu prožit.
Cestopis z roku 2016 napsal miker90
Hle dorazil jsem do města Siem Reap, což znamenalo jedno jediné. Pomyslný vrchol mého putování – Angor Wat byl na dostřel. Neuvěřitelně jsem se těšil! Nebudu sám sebe, a ani nikoho dalšího, zdržovat příliš dlouhým úvodním odstavečkem. Snad jen zmíním, že Siem Reap člověk zmákne projít za jeden den. Jinak je lépe využít všechen čas na prozkoumávání chrámů či návštěvu farmy na výrobu hedvábí, min, apod.
Nehodlám představovat Angor jako takový, ani jednotlivé chrámy, vezmu to spíše obecně aneb jakbyl den z mého pohledu prožit. Dopravní prostředkem pro průzkum areálu bylo po kratičké úvaze zvolenokolo. To lze pořídit od $1 – $5/den. Já zvolil verzi za $2, fungovalo spolehlivě. Tuk-tuk se pohybuje od $10-$15 za den na vozidlo, záleží na množství navštívených chrámů, času stráveném na cestě a umění smlouvat
Také jsem celou operaci poctivě natočil na video, jenž je k shlédnutí zde... > respektive na YouTube napiš: "Angor Wat on bike - Just Incredible"
Vstupenka. Veřejně je známo, že vstupenku lze zakoupit na pár místech, respektive průkaz s fotkou, který je za cenu dle délky návštěvy zhotoven rychlostí blesku. Značně nekambožské… Já pochopitelně zvolil jednodenní variantu za $20 (dnes již $37), cena odpovídá zážitku.
Průkaz lze získat již jeden den před samotným dnem D, respektive po 17h. To nejednomu zvědavci umožní jet okamžitě na Angor a cvičně omrknout západ slunce s příjemnou kulisou. To přesně do doby než turisty vyženou místní securities. Hle, tato milá paní nejspíš krapátek zaspala, tedy pokud to nebyla skutečná šípková Růženka. Na druhou stranu vždycky říkám, že jeden nemůže vědět, co ten druhý dělal po celý den a možná na onu totální únavu měla i plné právo.
Atak jsem slavně dorazil na majestátní Angor. Chrám je ohromný, rozlehlý vodní příkop, vstupní brána a hle, osmý div světa, perla nejen Kambodži je přímo před mým užaslým zrakem.
Rozhodl jsem se krátce zapózovat a zvěčnit svoji osobnost ve světle těchto nevšedních okamžiků. Na koláče a celkovou šílenou upocenost nehledě.
Slunce pomalu zapadalo a já již nedočkavě vyhlížel dalšího rána.
Budík byl nastaven na brzkou hodinu. Úspěšně jsem vstal a drtil to směr Angor Wat. Byla tma, ale cesta je celkem osvětlena. Míjelo mne spoustu tuk tuků, busů, minibusů a dopravních prostředků všeho druhu. Holt, východ slunce u Angoru je žádaným artiklem.Ke chrámu jsem dorazil včas, slunce ještě vyčkávalo za obzorem, lidí ovšem víc než dost, spousta jich již poctivě stála nachystána s foťáky na exclusivních místech.
Každej rozumnej člověk samozřejmě vlastnil repelent, páč u vody ty malý mrchy celkem řádily. Já neměl ani hovno, respektive ani kapičku repelentu, takže jsem zaslouženě trpěl. Pohled na Angor byl ovšem neskutečnej, fakt skvělý.
Jak se slunce pomalu začalo řinout na obzor, tak ještě větší paráda. Velikej zážitek, jeden vloger na YouTube tvrdil, že to za onu ranní snahu a komáry nestojí, rozhodně stojí a to dvakrát.
Navíc fotografové postupně opouštějí svoje pozice, takže i top místa jsou o něco později dostupná.
Prozkoumal jsem palác a pomalu mířil na Grand okruh.
Cestou nastal první technický problém. Konkrétně s mou, vietnamskými sekunďáky slepovanou, botou. Nepříjemná záležitost, leč jedeme dál.
Zahlédl jsem i opičky, které na férovku kradly turistům jídlo, fakt odrzlý stvoření, jedna kolemjdoucí slečna prohazovala, že opičáci zkoušeli splašit i kameru, leč akce jim nevyšla. Opice no.
Nasedl jsem na kolo a jel o kus dál. Zastavil jsem u mini chrámu Prasat Kravan, kde nikdo jinej nestavěl. Jedna holka mi nabízela pití, pohledy, já nic nechtěl, tvářila se nasraně. A asi i nasraná byla. Když jsem se vrátil z prohlídky ke kolu, zjistil jsem, že mám píchlý kolo. Jako šťastnou náhodu už tam samozřejmě orodoval tuk tukář, nabízející odvoz a každej mě hned naváděl na opravu píchlých kol. Sehraná parta.
Po asi 10 minutách chůze jsem na opravnu opravdu narazil, borec dal kolo dohromady za $1.
Když už nic, tak jsem si aspoň zalepil i slavnou botu, která se nacházela ve zbědovaném stavu.
Jelo se další stanici, Pre Rup. Je skvělý, že lze vyšplhat po schodech až na vrchol chrámu. Dost zajímavý. Krásný výhled.
Což mě přivádí k myšlence, kdy nechápu proč, ale často člověk pořádně nevěděl, jak se chrám jmenuje. Totálně mi chybělo nějaký grandiózni přivítání s názvem chrámu a nějakým popiskem o daném místě. Samozřejmě navigace či mapy názvy prozradí, ale pro lidi s horší paměti jako jsem já, by bodl upgrade. Prostě by to i lépe vypadalo. Informace o jednotlivých chrámech lze samozřejmě také vypátrat, ale bylo by to praktické. Druhou variantou je možnost zaplacení průvodce, kterých je u Angoru k dispozici více než dost, ale to komplexně problém neřeší.
Jedeme dál. Následně bylo mým plánem dojet ke chrámu s velikýma stromama. Samozřejmě jsem neměl mapu a zapomněl si nakešovat Google mapy a pořádně si tedy nezjistil, jak se onen význačný chrám jmenuje. Borec mě poradil, že se jedná o chrám trochu mimo, zvaný Banteay Srei. Čas jsem měl, říkám si ok, jedu tam. Myslel jsem si, že to bude cca 10 km celkem, ale bylo to minimálně 15km jedna cesta, což na mým sporťáku byl slušný záhul, navíc vedro jako prase. Samozřejmě se nakonec jednalo o jiný chrám, mnohem skromnější, leč i tak moc hezký.
Celkem pěknej, jinej než ostatní. Zklamanej jsem byl hlavně ze svojí opětovné a nekonečné laxnosti, za kterou neustále platím vysoké cifry.
Jo a pozor, nešlapat na udržovaný trávník.
Na Benteay jsem potkal Amíka, kterej cestou projížděl kolem mě, jako mnohý dalších turistů v tuk tucích. Říkal, že jet na kole v těchto podmínkách je "really brave" – já se tou dobou cítil víc než slušně vyřízenej. Pil jsem jako bych měl děravej krk, za celej den padlo cca 7l tekutin, a to jsem vůbec nechc.l, pouze ze mě po dvakrát vytekly totální škodliviny. Jinak maso. Navíc jsem předešlé noci spal asi jen 3 hodiny – Liga mistrů na vině. Za celej den jsem taky spořádal jen a pouze oběd, jednalo se o času šetřící opatření, ale místy by se mi extra energie hodila. Taky mě neskutečně bolela řiť, páč ono slavné sedlo nepatřilo k nejměkčím.
Nicméně nezbývalo než razit směr zpět na Angor a tentokrát se nechám správně nasměrovat k onomu chrámu známým pod jménem Ta Prohm. Very nice.
Jediná škoda, že probíhalo období sucha a všechno je tak logicky polomrtvé, stromům chybí více života, zeleně, zákopy na vodu vyschlé. Ale i tak paráda. Trochu mě překvapovala rozlehlost mnohých chrámu, žádné kůlničky na dříví. Opravdu veliký stavby.
Možná jsem očekával, že vícero chrámů bude v udržovaném stavu, ale vetšinou se jedná spíše o kontrolované rozpadliny, což v konečném výsledku vlastně až tolik neva.
Areál fakt šílenej, rozhlehlej, co chrám to unikát, skvělý. Nicméně jeden den je asi akorát, sic pořádně hektickej. Třídenní pas je moc a týdenní pro totální historiky a fanšmejkry, kteří chtějí vyrážet i do vzdálenějších chrámů, řekl bych.
Bayon je po Angoru z mého pohledu druhý nejspektakulárnější chrám. Buddha je zde zvěčněn snad 32x (to hádám) na věžičkách ze všech stran, neskutečný.
Celou cestou mě spolehlivě rozčilovali prodejci všeho druhu, chápu, že potřebují prodat, ale občas to bylo fakt za hranou a extrémně otravný, jako děsně, logicky s opačným výsledkem, než o jaký usilovali. U posledního chrámu jsem si chtěl zakoupit něco na zub, ale s nabídkama se doslova roztrhl pytel, tak mě otrávili, že jsem to raději zabalil a zvolil hladovění.
Naštěstí tyto nepříjemné zážitky spolehlivě překonaly ony desítky pozitivních momentů a minut. Ve finále, když jsem si tak příjemně vysedával na chrámu Phimeanakas, tak jsem si v duchu říkal, jakej vlastně mám pěknej život, je to taková laciná poznámka, ale opravdu jsem byl totálně spokojenej…
Také jsem celou operaci poctivě natočil na video, jenž je k shlédnutí zde...respektive na YouTube napiš: "Angor Wat on bike - Just Incredible"
Jak se ti cestopis líbil?
miker90 procestoval 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky za cestopis. Ale strávit den v Angkoru, v rámci příprav (předpokládám) pročíst nějaké cestopisy a shánět různý informace a nenaučit se správně napsat jméno toho místa, to je taky docela slušnej výkon. ;)
To je takzvaná ledabylost... Na druhou stranu, být seriózně připraven, tak bych vynechal Banteay Srei temple, což by byla škoda. Takhle mě lenost a hloupost nechtíc zavezly o kůs dál :D