Arménie
Jak nás převezl Wizzair a zbytečně jsem si nabila kredit u Flixbusu
Cestopis z roku 2023 napsala Šárka Skrbková
Nebudu kupovat už letenky na otočku, a hlavně né z Vídně. Je to náročné, zabere to hodně času a člověk se nevyspí. Ale!!! Letenky do Jerevanu, nová linka od Wizzair na 4 dny a přes víkend, za 2 tisíce, to beru. A je to z Prahy. Teda - bylo to do Prahy.
Co vlastně vím o Arménii? Že její nejvyšší hora 5137 m Ararat neleží na jejím území, že na hranicích s Ázerbádžánem to stále vře, to vlastně není moc, tak šup, pojďme zjistit, jak se tam žije. Mimo jiné se jedná se o první zemi, která přijala křesťanství jako oficiální víru. Hlavní město Jerevan má 1,3 mil obyvatel, časový posun jsou 2 hodiny a měna AMD.
První problém – Wizzair ruší zpáteční letenky do Prahy. Asi zjistili, že se jim to nevyplatí. Chvíli zvažuji, zda to nezrušit celé, ale já jsem paličatá a když už si řeknu, že někam pojedu, tak tam prostě pojedu. Takže si nechávám vrátit 120% v kreditech od Wizzair za zpáteční letenku a kupuji na podobný čas za trochu vyšší cenu s příletem do Vídně. Takže nás to navíc stojí vyšší cenu za letenku, cestu z Vídně Flixbusem a hlavně to, že se zase nevyspíme.
Původní plán:
Odlet pátek – 15.9. 14.45 – přílet 20:40, nakonec odlet posunuli na 15:10 a přiletěli jsme lehce po 9
Návrat pondělí – 18.9. 19:30 – přílet 21:40 do Prahy!!
Náhradní let do Vídně, odlet 21:00, přílet 22:45, ideální by bylo stihnout Flix bus 23:25 nebo 23:40, nakonec jsme rádi za Regiojet z 23:35 přímo z letiště
Expo
Památník arménské genocidy na Tsitsernakaberd
Památník arménské genocidy na Tsitsernakaberd
Památník arménské genocidy na Tsitsernakaberd
Opera
Cascade complex
Ceny – pohled 300 AMD, lahvové pivo 500-600 AMD, malá točená zmrzlina 250 AMD, 2 kopečky lepší zmrzliny 1800 AMD, metro 100 AMD, jízdenka bus z letiště 300 AMD, jídlo pro 2 osoby i s pitím od 2300 AMD po 4500 AMD. Jo a 100 AMD je 6 korun, takže je tam opravdu levno.
V pátek jsme se v podstatě jen dostali na hotel a spát. Vzala jsem lepší hotel i se snídaní, který měl na bookingu hodnocení 9,1. I tak to vyšlo ani ne 500/osoba/noc se snídaní. Těch ubytování, co měly hodnocení kolem 5, jsem se trošku bála. Na letišti jsme vlezli do autobusu směr centrum, zaplatili 300 AMD (18 Kč) za osobu a čekali a čekali. V autobuse jsme čekali přes 50 minut až poté se rozjel. Nevím, zda jel podle nějakého plánu, nebo si z nás řidič pouze dělal legraci. Rada – nevybírejte hned po příletu, je tam nevýhodný kurz, v klidu si počkejte až do odletové/příletové haly, kde najdete několik bank a směnáren za normální kurz.
Máme 2 dny na courání po městě a 1 den na výlety po okolí. Spousta lidí nechápe, proč jezdím takhle na otočku. Ale já chci prostě vidět všechno a hned. Dělám si legraci. Ale nemám tolik dovolené kolik bych si přála, a práce by se mi nakupila. A než 1x ročně jet na 2 týdny, přijde mi lepší několikrát ročně se vydat někam na 3-4 dny. Nikdo neříká, že se do Arménie znova nevrátím a neprocestuji ty místa, co jsme nestihla, minimálně už budu mít zkušenost, jak to tam chodí a na co se připravit.
Letos jsme takhle na otočku navštívila Moldávii a Podněstří, Egypt a Izrael, Bosnu a Hercegovinu, Dubaj, Chorvatsko – Rijeka, Arménie – Jerevan, Norsko – Stavanger a ještě mě čeká Belgie – Brusel, Gruzie – Kutaisi a Nizozemsko – Rotterdam.
výhled na město
vojenské muzeum
fotit se furt učím, ale takhle fotka se mi líbí
socha Matka Arménie
Garni
poničilo ho zemětřesení
Takže co navštívit v centru?
Ve městě jsme strávili dva dny a užili si jak památek, tak posezení v parcích. Nákup suvenýrů jsme trochu odbyli, ale na naši obranu jsme našli jen jeden krám s upomínkovými předměty. Doporučuji zavítat na Matenadaran, institut pro staré rukopisy. Oficiální název je Ústav starých rukopisů Mesropa Maštoce. Pozor, v pondělí zavřeno. Jedná se o největší úložiště arménských rukopisů na světě, schraňuje asi 23 tisíc rukopisů, fragmentů a 500 tisíc dalších dokumentů. Zvenčí vypadá spíše jako obrovský kostel. Hned jako první jsme navštívili technologickou exibici Expo, které bylo již 22. v řadě a během pár dnů tam zavítalo přes 22 tisíc návštěvníků. Bylo to v impozantní budově Yerevan Karen Demirchan Sport and Concert Complex, budova vypadá jak palác ufo především z pohledu z výšky. Nad městem se nachází Tsitsernakaberd – památník arménské genocidy na kopci Tsitsernakaberd, ze kterého krásný výhled do kraje. Pozor na toulavé psy. To byl asi můj nejhorší zážitek z celého pobytu. Šli jsme parkem a tam začali štěkat tři divocí psi, řekli jsme si, že to můžeme obejít a vrátili se. Vzali to jinou uličkou a doufali, že tam psi nebudou, když tak se vrátíme. Ale zuřiví psi se rozběhli proti nám, v tu chvíli by se ve mně krve nedořezalo. Od té doby, co mě jako malou pokousal pes, se jich bojím. Marcel stojí a začne řvát a odhánět je rukama. Naštěstí má respekt a psi postupně přestanou útočit. Já stojím opodál a dost se bojím. Zařvu jednou, když se ten malej snaží kousnout Marcela z boku. Popravdě nevím, kde jsme vzala tu sílu zařvat a dost se divím, že nebyl slyšet můj rozklepaný hlas od strachu. Já před sebou držím batoh, kdyby šli po mně, tak je tím můžu praštit. Marcel v ruce nemá nic. Doporučuji mít kameny nebo klacek. Ale nejvíc doporučuji se do podobné situace vůbec nedostat. Marcel je můj hrdina a můj strach se zase o něco prohlubuje. Tenhle zážitek už si nepotřebuji zopakovat. A to všude krmím toulavé psi a kočky. Jejich agresi nechápu, možná jim lidi udělali něco zlého, možná chránili svoje území, možná tam měli mladé, těžko říct. Ale vyděsili mě teda dostatečně, ne že ne.
A to náš původní plán byl jít přes park v noci !! Díky bohu, že jsme tak neudělali. Kdyby na mě ty psi vyběhli někde ze tmy, a ještě jsem je pořádně ani neviděla, pravděpodobně bych dostala infarkt.
V samotném centru města je nejznámější památkou je Gafesčjanovo centrum umění. Jedná se o kaskádovité schodiště s fontánami. Muzeum je uvnitř, kde jsou k dispozici i eskalátory. Pokud si vyšlápnete ještě pár schodů, můžete se dostat k soše Matka Arménie a rozhlédnout se do města. Je tam i vojenské muzeum, venku je vystavený tank a protiraketová střela. Půjdete-li přes Victory park, můžete se zastavit na několik atrakcí, například ruské kolo, dům hrůzy nebo klasická autíčka. Zábavních parků pro děti mají v celém městě nespočet. Samotným středem města je Náměstí republiky – oválný kruhový objezd a bazénem s fontánami, krásný zážitek je navštívit jej ve dne, ale více doporučuji návštěvu v noci, kdy mají svoje kouzlo. Poté si projděte parčík, kde je nespočet barevných fontán. První den volíme k obědu salát a místní chléb lavaš. Jídlo stojí 3 650 AMD tedy cca 222 kč, v pondělí pak zajdeme do pizzerie na polévku a těstoviny, věděli jste, že Arménci milují kopr? Přidávají ho opravdu do všeho. Já zvolím typické jídlo pro Gruzii – Chačapuri – miska z těsta plněná sýrem a vajíčkem, tady zaplatíme za jídlo 4850 AMD tedy 290 Kč. Arménie je též bezvadná pro milovníky starých aut. Auta Lada potkáváme doslova na každém rohu, aut typu Volha tam také jezdí dost.
Zavítáme do bazaru Gumi Shuka, kde můžete ochutnat sušené ovoce, čerstvé ovoce a ve druhém patře koupit nějaké to oblečení z druhé ruky. Ale trhů ve městě naleznete mnohem více, například Vernissage.
památka UNESCO
metro - jen jedna linka
Institut pro staré rukopisy
Ořechy navlečené na niti máčené v horkém sirupu z hroznové šťávy a mouky – šaroc nebo sudžuch
street art
křídla
Co jsme ve městě nestihli:
Modrá mešita z 18. století, myslete na to, že je třeba být zahalen, my její návštěvu bohužel nestihli. Stejně tak jako prohlídku a ochutnávku v Yerevan Brandy Company, kde se vyrábí nejznámější arménský koňak a továrna funguje již od roku 1887. Je třeba si udělat rezervaci minimálně den předem. Katedrála svatého Řehoře Osvětitele byla vystavena teprve v letech 1997/2001. Její posvěcení bylo součástí oslav 1700 let od prohlášení křesťanství státním náboženstvím v Arménii. Jerevanské podzemí bylo vybudováno ručně za 23 let.
Výlety po okolí
Chrám Garni – pohanský chrám, vstupné 1500 AMD. Do Garni se dostanete maršrutkou z Jerevanu z ulice Gai (kousek od Mercedez Benz) v severní části města. Skvělý popis byl v průvodci Lonely Planet, jaký chytnout autobus z centra, odkud jezdí maršutky, jaké je to číslo autobusu i kolik stojí, i když cena byla trochu vyšší (buď za tu dobu zdražili nebo nás řidič natáhl, ale tipovala bych spíš to první, jiný řidič nás zase nechal jet zadarmo, když viděl, že jsme turisti a pravděpodobně jsme nastoupili do špatného autobusu a jeli jen pár zastávek). Chrám si projdeme, ale moc nás nenadchne, ani výhledy do okolí nejsou až tak okouzlující. Ale cesta maršutkou byl zážitek, „autobus“ vyjíždí, až když se naplní, respektive podle mého názoru přeplní. A platí se až při výstupu.
Po prohlídce chrámu si sedáme na oběd, Marcel si dává Kebab, který tak nevypadá, je to špíz v tortile, já si naopak dávám klasický kebab, který se ale zase jmenuje jinak, za 2 jídla a colu platíme 2350 AMD - 134 Kč. Vedle nás sedí Češi, a tak se dáváme do řeči, cestují zde již 2 týdny, většinu projeli stopem a nemůžou si milost a pohostinnost místních vynachválit. Zrovna nám jede maršutka, tak se rychle balíme a nasedáme. Ke klášteru nám ještě kus cesty chybí, a tak bereme stopa, starší děda nás odveze až před vchod. Gerhard, tak tohle mi vzalo dech. Je to památka UNESCO a právem, vstup je nakonec zdarma. Jedná se kostel vytesaný do skály. A místo působí impozantně, projdeme si kostelík, zapálíme pár svíček, ochutnáme svěcenou vodu, procházíme si hrobky a koukáme na výhledy do okolí. Nakonec se vyškrábeme i na kopec, odkud je výhled do okolí a díky tomu uvidíme i vytesané jeskyně, kam se při odchodu vypravíme. Dle průvodce vím, že mniši by měli vázat kusy látky pro štěstí na okolní stromy.
Klášter Geghard leží v údolí Azat, jeho historie sahá až do 4. stolení našeho letopočtu a byl založen Řehořem Osvětitelem. Jeho hlavní kaple byla vybudována až v roce 1215. Komplex ukrývá řadu hrobek a kapliček.
Cestou zpět se vydáme nejdříve pěšky, poté si stopne auto Ladu, a nakonec dva asi 30 leté kluky, co jedou do Jerevanu na party. Jsou nepřipoutaní a řídí trochu jako šílenec, moc anglicky nerozumí, ale sem tam nějakou větu prohodíme. Dávají nám věnec z ovoce, (možná to bylo Kumquat - možná úplně něco jiného), který je prý dobrý na srdce a poté ještě žvýkačky. Jsou vlastně celkem milý, ale trochu nepříjemný strach ze stopování mám. Když ten jeden odejde a telefonuje, v duchu si představuji, jak volá kumpány a pak na nás naběhnou se sekyrou. Nic takového se samozřejmě nekoná, v pubertě jsem moc koukala na horory a rodiče mě každý rok nutili koukat na Smrt stopařek.
Poslední den pobytu v centru hledáme autobusy na letiště, to se nám nedaří, a tak zvolíme autobus na autobusák a tam už správný spoj na letiště objevíme lépe. Ještě v autobuse si všimneme, že ve vedlejším pruhu jede náš autobus na letiště. Musíme ho chytnout. Celou cestu ho pozorujeme z okénka, na autobusáku vyskakujeme a už vyhlížíme náš druhý autobus. Let proběhne v pořádku, letadlo je téměř vyprodané. Přistaneme ve Vídni a máme cca hodinu na to se dostat z letiště a Uberem na zastávku Erdberg, odkud jezdí autobusy Flixbus. Než vystoupí celé letadlo chvilku to trvá. A kontroly na letišti jsou peklo, žádné urychlení pro občany EU. Tedy, samozřejmě tam jsou, ale pracovník kontroly nás nahnal do krajní fronty. Většinou jsme hodně trpělivá a tolerantní, ale tady zuřím. Když si pracovnice začne číst nějaký návod a povídat s kolegou – ruším náš první rezervovaný spoj ve 23:25. V rychlosti a ve zmatku kupuji spoj ve 23:40 až do Prahy, jenže ten nakonec přijede do Prahy později než potřebujeme, tak ho ruším a kupuji na ten samý čas jen spoj do Brna, z Brna už to musíme zvládnout. Na přepážce to trvá. Lidi z Ruska si přes Arménii zaletěli do Vídně a teď jedou do Říma. Bohužel anglicky nerozumí, kdy se mají vracet si nemůžou vzpomenout (jestli v pondělí nebo neděli?), a tak pěním. Mimochodem je to pár, kterého jsem se ptala, zda je můžeme předběhnout, že nám za chvíli jede autobus. Zjišťuji, že nemáme šanci stihnout ani ten spoj ve 23:40 a tak ho opět ruším. Na poukazech u Flixbusu mám už cca 4 tis, naštěstí na utracení mám celý rok. Ještě nás může zachránit spoj z letiště do Brna od Regiojetu, ale minuty rychle utíkají a fronta se nekrátí. Nakonec dojdeme na řadu, naše odbavení je za pár vteřin a běžíme co nejrychleji z letiště. Autobus stíháme. Dokonce ještě máme 2 minuty. Tak nám řidič radí, ať si jízdenku koupíme online, že je to levnější než u něj. Nakonec objevíme noční spoj z Brna do Prahy a v Praze náš už čeká auto, a tak se oba do práce dostaneme včas. Ale byly to nervy. Přílety do Vídně už prostě nebrat. Připomeňte mi to někdo až budu zase koukat na super levnou letenku.
Co jsme nestihli? Třeba příště …
Vagharšapat – sídlo arménské apoštolské církve, katedrála Matky Boží z roku 618, nejstarší dochovaná křesťanská stavba na světě, památka UNESCO, dostaneme se sem maršutkou nebo busem, cesta z Jerevanu trvá méně než hodinu.
Jezero Sevan – horské jezero, největší jezero na Kavkaze, leží v nadmořské výšce 1900 metrů a má nádhernou zeleno-tyrkysovou barvu.
Chor Virap z tohoto kláštera je jedinečný výhled na horu Ararat. Místo se nachází blízko tureckých hranic a je velmi populární pro svatby nebo křtiny.
Dovětek
Následující den po našem odletu vypukly boje mezi Ázerbádžánem a Arménií v Náhorním Karabachu, Ázerbajdžán se 9 měsíců snažil tuto oblast vyhladovět (blokoval dodávky potravin, léků a plynu) a teď je napadl. Hlášeno je několik mrtvých.
V devadesátých letech 20. století Karabašští Arméni pochopili, že nastala jejich historické šance na sebeurčení. Když se v roce 1988 začal SSSR rozpadat, zorganizovali Arméni v Karabachu referendum a chtěli připojení k Arménii. V té době Arméni tvořili 90 procent obyvatel této oblasti. Referendum však zablokoval Ázerbajdžán a vypukla válka, která trvala až do roku 1994 a vyžádala si přes 30 000 obětí na obou stranách. Arméni vyhráli a od té doby obývali Karabach pouze oni. Odsunuto bylo 400 000 Arménů z Ázerbájdžánu a 600 000 Azerů z Arménie a Karabachu.
Ázerbájdžán však považoval Karabach za ukradené území a v roce 2020 za podpory Turecka na Armény v Karabachu zaútočil s nasazením moderních zbraní včetně dronů koupených od Turecka a Izraele. Arméni se bohužel příliš spoléhali na Rusko, jediného tradičního spojence v regionu, kde jsou ze všech stran obklopeni hostilním muslimským obyvatelstvem. Mezi Armény a Azery panuje hluboká, dlouholetá nenávist. Historie soužití těchto dvou národů je protkána mnoha masakry, pogromy a vzájemnými odsuny obyvatel. Jediné klidné období zažívala tato dvě etnika během éry Sovětského svazu. Náhorní Karabach měl status autonomní oblasti přiřazené Stalinem pod Ázerbajdžán v roce 1923. Jak dopadne spor o toto území je zatím ve hvězdách, v současné době z Náhorního Karabachu po dobití ázerbájdžánskou armádou odešlo již přes 100 tisíc Arménců.
Kritýna Tronečková ve své druhé knize Cesty za štěstím 2 popisuje svoje zážitky z Arménie, knížka mě moc bavila, kdo se chce o této kouzelné zemi dozvědět více, doporučuji.
Platby: 40 euro jsme vybrali a platili metro, maršutku, v menších krámkách
Jinak se všude bez problémů dalo platit kartou.
Rozpočet
Původní zpáteční letenky 2 000 Kč
Nově byl doplatek za letenky asi 1000 Kč, plus cesta Regiojet 1 400 Kč
40 EUR za drobnosti, jízdné
2 700 Kč ubytování se snídaní 3 noci, 2 osoby
1 900 Kč platby kartou – převážně jídlo, suvenýry, vstupy
Cca tedy do 5 tis za osobu.
Jak se ti cestopis líbil?
Šárka Skrbková procestovala 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 26 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky, moc hezké. Letos jsem tam byl dvakrát a Arménie za to stojí. Jen pokud jde o dovětek (v těchto dnech velmi aktuální), dovolte doplnit:
Vloni v Praze podepsaly Azerbajdžán a Arménie dohodu, která po desetiletích sporů uznává, že autonomní oblast Karabachu je součástí Azerbajdžánu. Mimochodem, Arménie Karabach jako autonomní oblast nikdy neuznal, a to přesto, že oblast z drtivé většiny obývají Arméni. Rusko s tím nemá co dělat. Arménie a Azerbajdžán se dohodly, a to je třeba akceptovat.
Pokud jde o "obklopení hostilním muslimským obyvatelstvem", máte zřejmě na mysli Turecko a Azerbajdžán. Pokud vím, Irán má naopak zájem status quo v oblasti zachovat.
Objektivně je nutno přiznat, že arménský prezident přijal nejspíš jediné možné řešení. Hospodářská síla Azerbajdžánu a jeho strategické vazby na Turecko nedávají daleko chudší Arménii ani teoretické šance Karabach udržet, i kdyby to Arménie chtěla. Jak se ukázalo, Arménie takový zájem neměla.
Otázkou je, jak se celá věc bude vyvíjet dále, protože vztahy mezi Arménií a Azerbajdžánem zůstávají i po vyřešení Karabachu napjaté.
Do "must see" bych zařadil ještě Noravank, Tatev a dolů na Jih po deschberoucí silnici do Meghri.
Ještě jednou děkuji za pekný cestopis.
A ještě určitě nevynechat ROT-54.
A když už se jede ke Garni a Geghard, tak je fajn se zdržet i u Symphony of Stones.
Ten termín "hostilní muslimské obyvatelstvo", jsem už viděl u novinářky Klicperové, která píše hodně ve prospěch Arménie. Ale jak je zde správně poznamenáno, Írán spíše podporuje Arménii, která zase na severu sousedí s Gruzií, která není ani muslimská, ani hostilní. Co má říkat Izrael, pokud je Arménie obklopena hostilním obyvatelstvem? V každém případě Arménie stojí za návštěvu, stejně tak jako okolní hostilní území.
Ďakujem za cestopis, chystáme sa budúci víkend :) Fotka s krídlami - krásna
Snad využijete i tyhle tipy na arménské jídlo:
https://www.jidlonacestach.cz/ar...a-kuchyne/
Ceny i foto staré doslova jen pár týdnů.
Arménie má i parádní kuchyni a je škoda být tam na chačapuri nebo pizze, pokud to nemá zvláštní důvody :-)
super, ďakujem, mňam :)
Ktoré múzeum odporúčate viac? Ararat alebo NOY? Zdalo sa mi, že Tonicovi sa viac páčilo v NOY, ale ja sa skôr prikláňam k Ararat, predsa, to si asi každý hneď predstaví pri Arménsku.
Byl jsem v obou těsně po sobě, pro Čecha (nebo Slováka) nic nezvládnutelného :-D
https://www.jidlonacestach.cz/ar...dy-ararat/
https://www.jidlonacestach.cz/ar...randy-noy/
Víc se mi líbil Ararat. Je to udělané moderním západním stylem, je tam víc vzorků k degustaci. Noy je také zajímavý, ale je to něco úplně jiného, jakoby z jiné doby. Do Araratu se snadno objednáte i online, u Noy jen přes email.
Ďakujem, ešte popremýšľam, jedno bude stačiť :)
Ani u jednoho neuděláte chybu. Ararat je na kopci, je odtud i zajímavý výhled na město. Vzorky si kupte v supermarketu, ani jedna podniková prodejna není levnější.
Tak to jsou super ceny, budu nad Arménií přemýšlet. S tím cestováním to mám stejně, já se teď zrovna vrátila z Malajsie, byla jsem skoro tři týdny a v jedné skupině se mi jeden pán (žije úplně jiný život, jezdí na několik měsíců, v džungli chodí bos atd) vysmál, že to na tři týdny nemá význam a na co to dělám.. Stejně jako vy, mám radost z každé cesty ač trvá jen pár dnů.
Tak to máme stejně, znám spoustu lidí, co se mi "vysmívá", zda to na 4 dny má cenu. Ale já tam radši budu 4 dny než vůbec. Ty lidi co tam chtějí jet na měsíc, tam stejně většinou ani nikdy neodjedou :D