Bangkaru - jeden z posledních rájů na zemi
Třídenní zážitek na opuštěném ostrově 100 km západně od Sumatry. Krokodýli, ještěři, mořské želvy, loskutáci a mnoho dalších zážitků, které jsem v tomto ráji zažil
Cestopis z roku 2018 napsal Tomáš Brzek
Při svém prvním dobrodružství mimo hranice evropy jsem mimo jiné měl tu možnost zavítat na souostroví Pulau Banyak, ležící asi 40 km západně od Sumatry. Druhým největším ostrovem tohoto souostroví je Pulau Bangkaru, jeden z posledních rájů na zemi. Strávil jsem tu dvě noci a za tuto dobu jsem zažil víc zážitků, než za všechny předešlé výpravy dohromady.
Den 1. - noční dobrodružství s krokodýly a karetou obrovskou
Vyrazili jsme pozdě odpoledne na motorovém člunu v sedmičlenné posádce. Potřebovali jsme se přesunout na druhou stranu souostroví, tedy něco okolo 70 km a ačkoli jsme měli tzv. speed boat, cesta měla trvat 4 hodiny.
Na člunu to bylo zdlouhavé, ale rozhodně ne nudné. Stále bylo na co se dívat. Viděli jsme létající ryby, opice pohybující se po ostrovech, které jsme míjeli nebo delfíny plující v dáli. Asi po necelé hodině cesty jsme udělali krátkou přestávku na ostrově Sikandang, kde jsme si dali kafe u místních domorodců, zchladili se ve vodě a zase pokračovali v cestě.
Návštěva ostrova Sikandang
Klasický pohled na pláž s kokosovými palmami
Asi po dvou hodinách se začalo stmívat. Měli jsme krásný výhled na západ slunce nad Indickým oceánem, který byl snad nejhezčím západem, který jsem kdy viděl. Když slunce zcela zapadlo a my jsme se zahalili do tmy, ještě víc jsem začal vnímat burácející zvuk motoru a začal jsem doufat, že už budeme na místě.
Západ slunce nad Indickým oceánem
„Jak jsme rozráželi vodu před sebou, vypadalo to, jako by od lodi prskaly zelenomodré jiskry.“
Tento útlum však netrval dlouho. Po nějaké době, co jsem sledoval mořskou hladinu, jsem si všiml občasného záblesku světla ve vodě, které čím dál sílilo. Po krátké chvíli už byla vodá plná těchto záblesků a já jsem pochopil, že poprvé v životě vidím světélkující plankton. Pozoroval jsem hladinu se zatajeným dechem. Bylo to nepopsatelné. Tento plankton byl úplně všude. Jak jsme rozráželi vodu před sebou, vypadalo to, jako by od lodi prskaly zelenomodré jiskry. Bylo to úžasné!
Po více než 4 hodinách cesty jsme konečně dorazili na místo. Připluli jsme k pláži a s pomocí místínch rangerů, kteří ostrov chrání před pytláky, jsme vynesli člun na pláž, abychom o něj přes noc nepřišli. Vzali jsme si věci a přesunuli se do tábora, kde jsme se navečeřeli a čekali na pozdější hodinu, abychom se vydali na pláž po stopách mořských želv.
Společná večeře s rangerama
Asi o půlnoci jsme vyrazili na pláž, která se nacházela asi 25 minut pěšky skrz bažiny v pralese. Byl to můj první zážitek z pralesa a ještě navíc v noci, takže si umíte představit, jak jsem se (ne)bál a jak jsem s každým zvukem ze tmy (ne)poskočil. Ale i přes to jsem si to užíval víc a víc. Vnímat tolik nových vjemů najednou nebylo ani možné. 😍
Cesta skrz prales nakonec utekla rychle a najednou se před námi otevřela obrovská pláž. Sundali jsme si tedy holinky a vydali se hledat mořské želvy
To se nám po necelé hodině i povedlo. Uviděli jsme čerstvé stopy karety obrovské, které vedly pouze z moře. Dva z rangerů se tedy vydali po stopách a my ostatní jsme čekali. Po pár minutách se vrátili se zprávou, že o třicet metrů dál je opravdu kareta a hledá správné místo na založení hnízda. Proto jsme tedy začli čekat, než si hnízdo vyhrabe a začne se snášením vajíček, abychom ji před tím nevyplašili.
Asi po 10 - 15 minutách, jsme se přesunuli blíže a začli pozorovat proces snášení. Želvy jsou při snášení v tranzu, tedy nereagují na okolí a my jsme mohli bez obav přijít až k ní a pozorovat ji z blízka. Pohled byl nepopsatelný. Každé hnízdo obsahuje 100 - 130 vajíček a každé se snáší zvlášt s až 30vteřinovými intervaly, celý proces tedy trvá jednu až dvě hodiny. Krása.
Pohled na karetu při snášení vajíček do hnízda
Detail na želví vajíčka
Po více než půl hodině jsme se potichu přesunuli dál a pomalu se začli vracet zpět do tábora vypravujíc si vzájemně své dojmy. Cestou jsme ještě stihli narazit na malé krokodýly, kteří se nás naštěstí báli, takže začli utíkat dřív, než my a my jsme pokračovali v klidu dál v cestě. Hned po návratu do tábora jsme se odebrali ke spánku, druhý den nás čekal náročný výlet do útrob pralesa.
Den 2. - po stopách za loskutákem niaským
Druhý den ráno jsme ihned po snídani vyrazili do pralesa. Na tomto ostrově před pár lety jeden z členů výpravy totiž objevil loskutáka niaského, který byl dlouho dobu považován za vyhynulého (snad si to pamatuji dobře). Vydali jsme se tedy tento velmi ohrožený druh najít a nejlépe zachytit na fotkách.
Cesta po kopcovitém a rozbahněném pralese v teplotách přes 30 stupňů a vlhkosti blížící se 100 % byla velmi náročná. Každou chvíli jsme narazili na něco nového, ale na loskutáka ne a ne narazit.
Po téměř třech hodinách prozkoumávání pralesa jsme zaslechli loskutákův zpěv. V tu chvíli v nás zasvitla naděje. Jeden z nás začal napodobovat loskutáka a tím ho vábit, aby se přiblížil k nám. Flora v pralese totiž dosahuje až k 70 metrům do výšky, takže i když mohl být loskuták přímo nad námi, neměli jsme šanci ho vidět. Takto jsme ho volali celou cestu až k táboru, kdy se s námi přesouval a dokonce jsme měli pocit, že se čím dál víc přibližuje, ale ani jednou se nám neukázal. 😕
Po návratu do tábora jsme zvolili odpočinkový večer u kávy a odhánění varanů skvrnitých z kuchyně.
Varan skvrnitý, ...
... něco jako protivná kočka u nás, ...
... která leze do kuchyně a krade jídlo.
Den 3. - malé karetky a odjezd z ostrova
Poslední den jsme se rozhodli vstát ještě za tmy a zkusit štěstí a uvidět líhnutí mláďat ze želvího hnízda. Přesunuli jsme se tedy na pláž, kterou jsme navštívili první noc a začli s hledáním. Měli jsme ale poměrně smůlu, protože jsme cestou narazili na 11 hnízd, které byly čerstvě vylíhnuté, takže nám želvy stihly pláchnout těsně před očima.
Náladu jsme si tím ale zkazit nenechali a rozhodli se podívat do již vylíhnutých hnízd, jestli se náhodou nenarazíme na nějaké mládě, které se nedostalo dostat ven s ostatními. A po chvíli se ukázalo, že to byl dobrý plán. V každém z hnízd jsme našli minimálně pár neoplodněných vajíček, takže jsem měl možnost si jich pár ošahat.
Pohled na neoplodněné vajíčka karety
Mrtvé embrio, které se nestačilo vyvinout
Stopy po 100 malých želviček mířících do moře
Když už jsme si mysleli, že na žádné živé mládě nenarazíme, objevili jsme hned dvě. Jedno bylo zdravé, jen se zaseklo o kámen a druhé bylo nedorostlé, takže nemělo šanci na přežití. I tak jsme obě dvě vypustili do moře.
První ze zachráněných mláďat
Druhé ze zachráněných mláďat
Cestou zpět směrem k táboru jsme ještě narazili na jednu želvu, která se vracela ze snášky a v moři zahlídli páření dvou karet. V tolik zážitků v jedno dopoledne jsme ani nedoufali.
Pohled na netknutý prales
Jen co jsme dorazili zpět do tábora začlo pršet. Využili jsme tedy déšť k balení a obědu. Naštěstí pršet přestalo a my jsme mohli za sucha podstoupit cestu na domácí ostrov.
Krabi na pláži
Kareta vracející se do moře po snášení vajíček
Stopy želvy
Cizopasník obklopující strom
Pářející se karety
Čekání a sušení
Jak se ti cestopis líbil?
Tomáš Brzek procestoval 38 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hezky cestopis. Sam jsem byl na Pulau Sikandangu min. rok a musim potvrdit,ze Banyak jsou jednou z posledních rájů. Jen Bangkaru jen pohledem na mapu urcite neni nejvetsi ostrov a Sikandang je jen půl hodiny cesty lodi od vaseho vychoziho bodu,coz neni polovina cesty. To jsou ale malickosti.Co mi ale chybi jsou jakekoliv praktické informace, které by podle me v dobrém cestopise mely byt.Myslim tím, přes koho jsi se tam dostal a treba nejake info o ceně podobného výletu.Tim myslim na Bangkaru.
Ahoj, díky za upozornění, nepřesnosti opravím.
Co se týče informací, které ti tam chybí, tak jsem se tam dostal s kamarádem, kterého jsem tam byl navštívit. On pracoval na Balai jako dobrovolník a na Bangkaru měl cestu pracovní, takže jsem zaplatil poměrnou část za palivo a vstup na ostrov. Tyto informace jsem tam nechtěl uvádět, protože mi nepřišly důležité a hlavně nevím, jak a za kolik se tam dostane klasický turista.
Každopádně díky za zpětnou vazbu.
Ahoj.Tak to to vysvětluje.Ono tyto praktické informace jak, za jak dlouho a za kolik zajímají lidi co cestují
především. Mě to zajímalo obzvlaste, protože když jsem procital min. rok všechny dostupné informace o Banyak islands, tak jsem na možnost navštívit Bangkaru jako turista nikde nenarazil. Kazdopadne super zážitek.
Niemandos, na Bangkaru sa ako turista nedostaneš, preto tieto informácie ani nikde nenájdeš :)
Dostať sa tam dá len vrámci dobrovoľníckeho programu Justice for Nature (Oceán dětem, Blue life), pre ktorý zrejme pracoval ako dobrovoľník aj Tomášov kamarát.