Božské Thajsko

Poprvé v Asii - Thajsko (jak jinak)

Měli jsme pouze 14 dní dovolené, kdy jsme do těchto dnů museli narvat cestu tam a zpátky a ještě tunu zážitků, krásných pláží a dobrého jídla.

Hlavně jídla. Z toho jsem tedy měla se svým žaludkem největší strach. Takže moje lékárnička obsahovala hodně probiotik, černého uhlí a dalších podobných preparátů. Naštěstí jsem potřebovala pouze preventivně probiotika a zbytek jsem dovezla zabalené domů. Naštěstí žádné kontroly léku na letišti neprobíhaly (nevím, co by si pak o mě mysleli :)).

Skleněné nudle

Big flat nudle

A opět nudle - s krevetkami

Chtěla jsem letět dvoupatrovým letadlem Airbus A380. A doopravdy, společnost Emirates měla "akční" letenky, takže jsme hned kupovali. No... letadlo zvenku moc pěkný, služby ucházející, ale jednou stačilo.

Jelikož jsem se chtěla podívat do Bangkoku, který jsme si nechávali na konec, museli jsme se nejdříve dopravit na ostrov Koh Samui. Samozřejmě, nejrychlejší cesta vede dále z BKK letadlem. Ale nejlevnější varianta například autobusem! Takže jsme zkusili nejprve autobus a zpět letadlo. Ačkoliv byl noční autobus pohodlný, klimatizovaný, s občerstvením, s dekou, s plynulou thajštinou... už bych tuto cestu po 12 hodinách v letadle a dalších několika hodinách na letištích nechtěla znovu absolvovat. Ale díky Bohu, dojeli jsme!

Trajekt na Koh Samui

U přístavu se nás hned ujali penězchtiví taxikáři a po 2 dnech bez pořádného spánku jsme ani nebyli sto pořádně smlouvat. Něco málo jsem usmlouvala, ale jen aby se neřeklo a byli jsme rádi, že nás někdo odveze. Zatím byli všichni hrozně moc milí, usměvaví a vstřícní. Na první ubytování jsme přijeli v ranních hodinách a nebyl vůbec žádný problém nás ubytovat (uf!). Bungalovy byly kousek od moře, ale v části, která nebyla absolutně rušná. Na plážích a v restauracích jsme skoro nikoho nepotkali, všude panoval mír a klid. Když jsme si po hodině spánku utřeli poslintaný polštář, vyrazili jsme na pořádný dlaboš.

První ubytování v bungalovech

Další den jsme si hned ráno půjčili skútr z půjčovny kousek od našeho ubytování. Klasika, záloha pas, dvě sexy kebule na hlavu a jeli jsme. První pláž, kterou jsme poctili svou návštěvou, byla Maenam Beach - 7 km dlouhá pláž, kde opět nebyla skoro ani noha, krásný palmy, žlutý písek a oběd jsme si dali na skvělém místě - Tree house. Všechno zde vypadalo jako v ráji.

Krásné slunečné počasí během chvilky vystřídala černá mračna a ačkoliv jsme na ubytování jeli jak draci, stejně nás první rychlá sprška neminula a přijeli jsme sice úplně mokrý, ale vysmátý jak leča - no, pláštěnky jsme si chytře nechali na pokoji.

Maenam Beach

Tree house

Večeře jsme si vždycky vychutnávali na různých večerních trzích, kde jsme zpočátku valili oči, co všechno mají a co si dáme a co si nedáme a co to vůbec je, ale na konci dovolené jsme si to prosvištěli jak profíci. Trocha kuřecího, krevetek, nějaká rybka, nudle a na závěr ta nejlepší palačinka s nutellou. Palačinka s nutellou je základ, ta nesmí snad nikdy chybět. Jednou ochutnáš a už nebudeš chtít jinou. Jo a samozřejmě doplnění vitamínů - čerstvé ovocné smoothie. Mňam mňam.

Palačinky, které nesmí nikdo vynechat

Večerní trhy

Druhé ubytování bylo na opačné polovině ostrova u Lamai Beach, kde to bylo o poznání rušnější a do "města" to bylo 5 minut na skútříku. Všichni zase moc moc milí a všechno moc moc krásný, jen tam trochu chybělo moře. Prostě uteklo a bylo moc moc daleko. Takže náš plán vyvalit se u bazénu na lehátkách, občas se vyčvachtat v moři a nohy hore moc nevyšel, ale... stejně by nás to nebavilo.

Výhled z pokoje

Moře bez moře

Aby to nebyla jen válenda u teplého moře, chtělo to trochu kultury. Jelikož ze mě lil pot normálně, stačilo trochu víc pohybu v tom pařáku a potřebovala jsem rovnou odkapávač. Ale co se dalo dělat, když kultura volá, nedá se jinak. Takže jsme navštívili obří sochu Buddhy a poté přilehlý chrám. S porovnáním s Bangkokem byl vnitřek chrámu tak krásně barevně vyzdobený a lidí akorát. Odpoledne vitamin sea a vše bylo zas tak, jak má.

Bohyně soucitu

Big Buddha

Další den také nebyl ve znamení vyvalení bílých těl na pláži, ale byla naplánovaná velká akce. Nejprve kamenné útvary - dědek a babka. No než jsem pochopila, jak je to myšleno, tak se tam navalily davy turistů se selfie tyčkama a s průvodci, kteří jim odevzdaně dělali velice "originální" fotky jak na běžícím páse. Tak to jsme raději vzali nohy na ramena a ujížděli dál. Našla jsem vyhlídku s názvem Overlap stone - pro mé štěstí se dala většina vyjet na skútru. Ale i ten měl co dělat, obzvlášť, když zvolíte špatný kopec, který byl ještě prudší. Poté se projdete po cizí zahrádce, kde stařeček okopává kus půdy, zaplatíte dobrovolné vstupné a jste tam.

Dědek

Bába

Overlap stone

Tak to byla ta lepší část dne. Vodopády nás teprve čekaly - nejprve ku mé radosti a poté ku mé zlosti. Vodopády číslo 1 byly brnkačka. Zaplatíš za parkování a hned vedle už malý vodopádek. Pěkný. Také zde vyrostla nová sloní farmička - bylo mi slonů poměrně líto, ochočení sloni na zádech vozili turisty k jejich potěšení.

No nic, popojedem k vodopádu číslo 2. Projedeme kolem hadí farmy, jenom se strachy otřeseme, zaplatíme za parkování a hned dostáváme ke vstupence vodu "zdarma". Tak se opatrně ptám, jak je to asi daleko. K mé úlevě "jen" půl hodinky do kopce a měli bychom tam být. Ano, ano... měli bychom. Zaplatíme tentokrát za vstup na vodopády (dostáváme další vodu), tak to asi musí být bomba, když se platí i vstup za to, že se na ně jdeme mrknout, říkám si. Po půl hodině jdeme, spíše šplháme po kamenech někde v džungli úplně sami, nikde ani noha. Jen komáři. Já čekám na každém stromě nějakého hada a pod každým kamenem pavouka, který mě každou chvilku kousne a já tu pomalu umřu a už mě nikdo nikdy nenajde. Tady už ani odkapávač na pot nestačí a možná proto mě žádný had ani pavouk nechce. Jen ti komáři jdou po mě jak po flusu.

Došli jsme poměrně vysoko a teda z vodopádu tu byl jen vodopádek a po té cestě mě ani ten krásný výhled netěšil. Ale to nebylo všechno. Ještě výš má být "swimming pool", kde se můžeme vykoupat. Sbírám poslední zbytky odvahy a sil a vydáváme se nahoru. Potkáme jednu stejně nadšenou dvojici, která také hledá ten bazének. Já to vzdávám s tím, že počkám, zda bazén je nebo není, ale po chvilce samoty v džungli se rychle vydávám za svojí drahou polovičkou, protože umřít sama nechci. Bazén nebyl, vodopád bídnej, cesta strašidelná. Rovnou hlásím, že na chrám, který měl následovat už jet nehodlám. Mám hlad, jsem smradlavá a chci moře.

Naštěstí Lipa Noi Beach to všechno zachraňuje. Opět ani noha, moře pozvolné, písčité a tak teplé, že jsme se potřebovali někde ochladit. A za odměnu thajská masáž - občas jsem tedy měla problém s angličtinou. Chtěla jsem masáž hlavy a šíje, ale k mému překvapení jsem dostala celotělovou olejovou. Ale hlavně, že nějaká byla.

Vodopád číslo 1

Výhled z vodopádu č. 2

Vodopád číslo 2

Lipa Noi Beach

Další den už jsme se potřebovali trochu opálit. Navštívili jsme Crystal beach - krásný bílý písek a poté na komerční Chaweng Beach, kde teda lidí bylo pozoruhodně, ale moře bylo nádherné.

Chaweng Beach

Večer trhy a další den přesun na Koh Phangan - to znamenalo vrátit skútr, koupit lístky na rychloloď a za 20 minut jsme už byli na druhém, menším ostrůvku, který jsme z dálky obdivovali. Tentokrát už jsme byli chytřejší a více fresh a se slovy "No taxi, thanks" , "No, no, thank you" jsme se prokopali přes penězchtivé taxikáře a podobné maníky a chystali jsme se na půjčení nového skútra. Náš cíl byl skútr za 150bth za den a ještě jsme potřebovali, aby měli otevřeno ráno od půl 7 - kvůli brzkému vracení.

Měli jsme štěstí, hned první půjčovna splňovala všechny naše podmínky. Odevzdat pas, nasadit sexy kebule a mohli jsme vyrazit. Provoz byl zde se srovnáním s provozem na Koh Samui tak pohodový, že to snad více ani nešlo. Úplně to lákalo člověka si při cestě zakřičet - vítr ve vlasech, cesta prázdná a kolem pouze džunglička.

Přesun na Koh Phangan

Sexy kebulky

Ubytování na tomto ostrově jsme nevybrali úplně šťastně (ačkoliv 'naše' pláž byla pěkná), všechny ty 'hezké' pláže jsou orientovány na druhé straně ostrova a ani personál resortu tu není tak milý, jak jsme byli zvyklí. Asi jsme už moc zhýčkaní. Ale nenecháme se odradit, sedáme na náš nový stroj a hold se vydáváme najít nějakou večeři a drink, abychom naplánovali, co další dva dny podnikneme.

Hat Yao Beach - ubytování

Přeci ta nejlepší palačinka!

Po snídani jsme se tedy vydali objevit jednu část ostrova (severozápad) a zaujala nás Mae Hat Beach - pláž, která je propojená s malým ostrůvkem. A jelikož bylo moře stále málo, propojení bylo velice značné. Písek bílý, moře průhledné, ale skoro jak v Chorvatsku - hodně kamenů, ježků, ale když se cestičkami mezi nimi prošlo, mohli jsme vidět korály a spousty rybiček. Jůůů.

Další pláží měla být Bottle Beach, která je podle recenzí špatně přístupná. Ale že ze západní strany nebude přístupná vůbec, jsme nečekali. Náhradní plán - náhradní pláž- nám taky nevyšla, šnorchlování u našeho resortu nám kvůli zakalenému moři taky nevyšlo, tak už nám nezbývalo nic jiného, než se jet někam projet. Vzala jsem tedy řízení na svá bedra a jeli jsme na vyhlášenou pláž, kde se koná každý měsíc Full Moon Party. Pak už jen dali romantický drink při západu slunce a mohli jsme jít skoro spát.

Mae Hat Beach

Hat Rin Beach

Další den tedy konečně Bottle Beach z druhé strany - cesta k samotné pláži nebyla moc příjemná, můžeme být rádi, že jsem za řidítky neseděla já. Když jsme dojeli k ceduli 'Only 4x4 car' a tam zaparkovaný skútr, tak jsme to pro jistotu taky vzdali (bohužel) a vydali se pěšky, respektive nás dolů svezlo auto. Už na korbě jsem litovala, že jsme to vážně na skútru nezkusili, protože cesta zpátky bude očistec. Taky že byl. Povedlo se mi mým zpoceným a udýchaným zjevem odradit další dva páry, co se tam chystali. Ale to byla škoda, protože to byla nejhezčí pláž z celé dovolené. A měli tam i malinký prasátka...

Cesta na Bottle Beach

Bottle Beach

Budíček v 5:30, kebuli na hlavu a za svítání projíždět ostrov a pak doufat, že nebudou problémy při vrácení skútra. Takže asi takhle. Děda z půjčovny vylezl tak před 5 minutami z postele, skútra obešel, vrátil pas a to bylo vše. Jelikož jsme byli bez snídaně (což je pro mě utrpení), hned vedle už na mě mávala cedule s nápisem 'breakfast' a dokonce bylo i otevřeno. Chtěli jsme si dát vajíčka tam a kávu s sebou, ale s naší a jejich angličtinou jsme dostali všechno s sebou a ještě že tak! Než paní snídani ukuchtila, než jsme vyřešili peníze, protože my měli velký a oni takhle po ránu žádný, už nám skoro jel trajekt.

Snídaně byla vyloženě obžerství a alespoň nám cesta do přístavu utekla o něco rychleji. Tam jsme měli přesednout na autobus a jet na letiště. Paní koordinátorka v přístavu všechny kromě nás poslala do autobusů, kteří tam již s nápisem 'airport' čekali. Když jsme se asi po páté ptali, jestli taky nemáme jet, přišli další dva chlapci, které nechala čekat s námi. No aspoň už jsme byli 4, ale jestli nestihneme letadlo...
Všechny autobusy odjeli a naše čtveřice stále čekala a čekala, když v tom se přiřítili prázdný autobus, paní nás do něj nahnala a v prázdném, klimatizovaném autobusu jsme si to drandili až na letiště.

Většinou chytneme nějaký střelce řidiče. Ani tento nebyl výjimkou a tak jsme všechny autobusy a dodávky, kteří z přístavu odjížděli na letiště předjeli a byli na letišti první.

Cesta z Koh Phanganu

Nok air - Koh Samui a Koh Phangan

Bangkok - poprvé a naposled (maximálně na pink ponk show, na kterou jsme nešli)

Já a orientační smysl - to je kapitola sama pro sebe, takže i orientace po ostrově mi dělala problém, ale kdybyste mě vysadili samotnou v Bangkoku, tak mě tam příští rok, až tam zase pojedete, najdete.
Ještě, že moje drahá polovička je na tom naopak velice dobře. Ale i tak, najít cestu na vlak z letiště nám dalo zabrat. Zpožděný vlak přijel naprosto narvaný, ze mě nečekaně lilo zase jak z konve a ve vlaku jsem se mohla se spolucestujícími dělit možná i o párátko. Z nádraží do hotelu kousek a hurááá do velkoměsta.
Bydleli jsme v Čínské čtvrti, kde se hned konali večerní trhy, takže jsme co nejrychleji naplnili naše žaludky, ale taková masa lidí nám dala poměrně zabrat. Večer jsme měli už jen sílu vyjet výtahem na střechu našeho hotelu, kde byl bazén (tak moc chlorovaný, tak moc...) a krásný výhled na všechny ty mrakodrapy kolem.

Zastávka vlaku

China town a Baťa

China town

Výhled z hotelu

Památkový den

Protože jsem v různých FB skupinách, tak vím, že do Královského paláce je velký nával, a proto je důležité tam jet hned brzy na otvíračku. Takže po královské snídani jsme se pěškobusem vydali na památky. Jelikož FB skupiny taky občas pěkně kecají, drahá polovička neměla dlouhé kalhoty, protože 'u kluků to PRÝ vůbec neřeší'. Tak jsme hned museli kupovat hrozně moc slušivý sloníkový kalhoty - velká skupina prodejců hned před vchodem nám nedala jinou možnost. Tak babičce taky budou slušet...

Všechny chrámy a památky byly úchvatný, ale po nějaké chvilce nám přišli už všechny na jedno brdo - k tomu tedy přidalo i příšerné horko.

Na závěr dne jsme zjistili, že jsme se do Královského paláce vlastně ani nedostali (bylo nám divný, že jsme nikde těch 500bth neplatili), ale už nám to ani tolik nevadilo, protože jsme viděli velkýho Buddhu, malýho Buddhu, zlatýho, černýho, ale i smaragdovýho, stojícího Buddhu, ležícího a dokonce i sedícího. Takže jsme sice o tuto památku byli ochuzeni, ale ostatní nám to plně vynahradily.

Temple of the Emerald Buddha

Wat Intharawihan

Temple of the Reclining Buddha (Wat Pho)

Večer jsme nemohli jinak než navštívit tu slavnou Khaosan Road. Po celém dni v Bangkoku, kdy jsem měla strach vůbec přejít silnici, protože na semafory se tu moc nehraje, se mi už nikam moc nechtělo, ale noční život tu denní dřinu poměrně vynahradil. Na začátku jsme si slíbili, že ty pražený broučky a červíčky a kobylky a žabky ochutnáme. Moc se nám nechtělo, ale zkusit se má všechno ne? A popravdě. Žádná lahůdka to nebyla, ale jedla jsem i horší věci... například smažené prasečí rypáčky ve Španělsku. Jo, ty byly mnohem horší. Fuj. Pak už jsme se jen napili, poslechli živou hudbu, utratili skoro všechny peníze a šli jsme spát.

Ještě musím dodat, že nám tuk tukáři nabízeli pink ponk show. Já neznalá jsem jim skoro odpovídala, že pink ponk moc hrát neumím, takže jsme nikam nejeli. Ale kdybych sem ještě někdy musela, tak jenom kvůli pink ponk show (ať máme v těch životech nějakou zábavu).

Khaosan Road

Pražený hmyz

Poslední den byl už na jednu stranu pohodový, na druhou stranu velmi náročný. Letadlo domů nám letělo až ve 3:40 v noci, ale hotel jsme museli opustit dopoledne. Naštěstí měli alespoň úschovnu zavazadel.

Čekal nás ten den jeden chrám se zlatým Buddhou a poté jsem potřebovala nakoupit nějaké dárky v nákupním MBK centru a nakonec projížďka vodním taxi. Chrám jsme zvládli na jedničku, nacházel se kousek od hotelu a poté jsme se spoléhali na MHD. Autobus do nákupního centra má jezdit každých 15 minut. No, když ani po 45 minutách náš autobus nepřijel, odvážila jsem se a šla se zeptat Thajce, který tam čekal pomalu stejnou dobu jako my, jak to s tím autobusem vlastně je. Po jeho krátkém zamyšlení zavelel a šel jinam. Tak já pobíhala za ním a do toho přemlouvala drahou polovičku, která cizím lidem nevěří, ať jde taky. Nakonec nás pán zavedl na jinou zastávku, doporučil nám 3 autobusy a pro jistotu tam s námi i počkal a dokonce i pár zastávek popojel s námi. Asi aby měl jistotu... MKB centrum bylo tak obří a tak různorodý. Celé patro věnováno pouze šperkům, další pouze pro mobily, najednou jsme se ocitli rádoby na tržišti a najednou luxusní a drahé oblečení.

Temple of the Golden Buddha

MHD

Kadeřnictví na vlakovém nádraží

Hřeb dne byla projížďka vodním taxíkem, které slouží jako MHD. Bylo to božíííí. Vodní taxi má asi 4 linky, které tedy staví na různých zastávkách a opět stojí pakatel. Tuto dopravu by měl zkusit snad každý. A já bych si koupila příště celodenní jízdné a tímto způsobem bych objížděla všechny památky! Po projížďce na řece jsme se už jen sbalili a jeli čekat na letiště.

Jelikož jsme jeli jen s krosničkou (max. 7kg), přivezla jsem si domů čisté pouze jedny ponožky. Alespoň bylo vybalování jednoduché - vše směr pračka.

Příště vynecháváme Bangkok a místo toho dáme dva dny v národním parku u Koh Samui -Mu Ko Ang Thong. To jsme bohužel nestihli.

[Home, svít home]

Vodní taxi

Dubai

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 6 x Velmi praktické!

📷 1 x Krásné fotky!

😂 2 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 3 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Martina _28

Cestopis byl naposledy aktualizován 2019-09-04T15:32:51+02:00

Martina _28 procestovala 17 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

1 komentář

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Jakub Vonšovský

před 3 lety

Docela vtipný. Díky za tip na noční Bangkok. Snad nám trhovci mezitím nevymřeli na covid.