Cesta k moři s větrem v zádech
Na kole k Jadranu za 3 dny v době Covidu
Cestopis z roku 2020 napsal Jaromír Volavý
Začátek roku 2020 se navždy zapsal do historie lidstva. Život se však nezastavil a je třeba pokračovat dál. Všechny připravované ambiciozní plány cestovatelů se postupně rozplynuly a zakoupené letenky čekaly na své zrušení a případné vrácení peněz.
Po letním uvolnění karanténních restrikcí nastal čas opět realizovat další dobrodružné cesty. Tak vzniknul nápad zajet si na kole na lehko k nejbližšímu moři a skočit si ze čtrnáctimetrového ůtesu na nejjížnějším cípu Istrie, na poloostrově Kamenjak. Jako bonus bylo podplavání, na nádech podmořským 16 m tunelem, z útesové jeskyně na volné moře. Ten nápad jízdy k moři na kole ve mně doutnal již několik desetiletí a nikdy na to nebyl čas. Všechno špatný může být i někdy k něčemu dobrý.
V pátek 3.7. 2020 v časné ráno, hned po východu slunce v 5,00 vyrážím s lehkou výbavou na cestu. Beru jen to nejnutnější. Karimatka, spacák, pár triček, ponožek a slipů, mobil, powerbanka, občanka a Visa karta. Vždyť jedu jen na 7 dnů, tak si přeci nebudu brát kufr. Počasí je nějaký divný, začíná mírně poprchávat a vítr sílí. Kontroluji na mobilu předpověď počasí a sakra, přechod studené fronty. Nastavil jsem navigaci a jedu. Kousek za Pasohlávkami zjišťuji, že kolo jede skoro samo, jelikož silný vítr mi fičí přímo do zad. Původně jsem plánoval cestu k tomu Jadranu na 5 dnů, vzhledem k vzdálenosti 700 km. Každej, kdo jen trochu jezdí na kole ví, že hodně silný vítr do zad udělá i z loosera šampióna zcela zdarma. Prostě za 5 hodin jsem úplně odpočatej šlapal za Vídní průměrnou rychlostí 28 km/h směrem na Graz. Po cestě jsem dostal SMS informaci, že Slovinsko zpřísnilo režim na hranicích a požadují projetí Slovinska za 12 hodin, jinak test na Covid. Při zběžné kontrole trasy jsem tedy dal přednost pokračovat na Klagenfurt a tím zkrátit délku trasy přes Slovinsko. Silný severovýchodní vítr jsem měl stále v zádech. V púl dvanácté v noci jsem té zběsilé jízdy měl již plné kecky a po třistasedmdesátipěti (375) kilometrech v Twimbergu jsem sesednul z kola, abych se trochu vyspal. Prázdá zastávka autobusu se stříškou byla idealní místo pro můj bivak. Byla to má nejdelší jízda na kole v mým životě a už ji asi nikdy nepřekonám.
Na lehko znamená karimatka, spacák a 19l cyklistický batoh
Zadání cesty do navigace
Kousek za Pasohlávkami vítr do zad sílí.
O desáté jsem zcela odpočatý ve Vídni
Ráno jsem s probudil o půl šesté a za čtvrt hodiny jsem šlapal na hraniční přejezd Seebergsattel. Po šesté zatáčce jsem si vzpoměl na loňský výšlap Grossglockner strasse. V jedenáct hodin dopoledne jsem přejel hranice do Slovinska a na sympatickou policajtku jsem jen zamával občankou. Následující sjezd Jezerskem mi dal odpočinout i při značné rychlosti. Než jsem přijel do Ljublaně, tak to nařízení o 12h přejezdu Slovinska stejně zrušili. V 11h v noci jsem opět ulehl ke spánku, tentokrát v přístřešku u silnice, nedaleko od Movraže.
Hraniční přechod Seebergsattel 1215 m/n.m
Jezersko ve Slovinsku, kousek za přechodem z Rakouska
Korekce cesty z důvodu restrikce Slovinska
Cykloztezka v Chorvatsku
Nedělní ráno mě čekal blízký přejezd hranic do Chorvatska a pak ještě nějakých 100 km do cíle jménem Premantura. Na přejezdu mi oskenovali občanku, zeptali se kam jedu a vzali si mé telefonní číslo. Vítr již zcela zeslábnul a tak jsem musel jet za svý. Nejvíce stejně utrpěl můj zadek, větry, nevětry. O pěti odpoledne jsem konečně dosáhl cíle. Na malé oblázkové pláži Pinižule bylo již jen pár lidí a mluvili česky. Po dlouhé cestě jsem hned skočil do moře a trochu si zaplaval. Za nějaký čas přišli z kempu další Češi s basou piv, vyčkat na západ slunce. Pivo bylo dobře vychlazený a žízeň veliká. O zábavu bylo postaráno.
Oblázková pláž Pinižula
Čekání na západ slunce
Západ slunce je vždy velká romantika
Plachetnice v dáli
A je to
Kousek od Premantury jsem přespal v opuštěným dezolátním přívěsu a ráno mě probudilo slunce v azuru. Jelikož jsem měl již všechno musli oříškové EMCO 750g ze slevy v TESCU za 65,-Kč snězeno, vydal jsem se zakoupit nějaké potraviny a hlavně cervezu do místního obchůdku. Počasí bylo nádherné , tak jsem pokračoval ve svém plánu. Tento den byl, jako stvořený k návštěvě útesu a jeskyně na konci Kamenjaku. Na kole jste tam z Premantury za půl hodiny, prašnou cestou středem poloostrova.
Jízda kolem pobřeží
Cesta vyprahlým středem Kamenjaku
Na konci cesty vás čeká Safari bar
Masážní skluzavka potěší každého
V baru si můžete načepovat víno ze skály
Třeba se i trochu zhoupnout
Dlouho jsem se v Safari baru nezdržel, jelikož jsem měl ještě před sebou zásadní dvě akce, bez kterých by moje cesta byla značně ochuzena. Vždy, když se na tom útesu ocitnu a hledím do té hloubky k mořské hladině, tak mám pocit, že jsem tam poprvé. Už jsem to skočil v životě 4 x a pokaždé jsem chvíli váhal, jestli to ještě dokážu. Teď jsem tam po dlouhé době opět stál a čekal, až na mě příjde řada, po jednom Marokánci, který si neustále dodával odvahu předříkáváním veršů z Koránu. Minuty ubíhaly a kyž se Marokánec pustil do dalšího verše Koránu, předběhl jsem ho se slovy Alláhu Akbar. Po mém třetím skoku skočil už Marokánec také. Za dalších deset let se o to opět pokusím. Podmořskou jeskyni jsem také zvládnul i když mi na konci tunelu znatelně docházel kyslík.
Útes na konci Kamenjaku
Lidé dole jsou 7m nad hladinou
Místo odrazu
Modlící se Marokánec
Skok z útesu 14 m
Podmořská jeskyně
Světlo na konci tunelu
Plavba podél útesu
Hlavní cíl cesty tedy splněn a nezbývá, než pár pěkných výletů po okolí. Kdepak čumět na jednom místě, když máte bicykl. Chce to taky prozkoumat trochu kultury a historie. Plánem na příští den byla návštěva města Pula. Mají tam takové malé Coloseum z doby slávy Římanů. V současné době jsou však všechny kulturní akce v tomto areálu pozastaveny.
Ještě dnes je až s podivem, jak v době slávy Říma prosperoval showbusines
V přilehlé zahradě najde člověk příjemný stín
Tribuny dnes zejí prázdnotou
Historie je tu na každém kroku
Velké náměstí starého města
Než se člověk naděje a je tu úterý. Ještě jeden nostalgický výlet do blízkého Medulinu a ve středu odjezd do Rijeky. Kousek za Medulinem je obrovský kemp, který byl nedávno zrekonstruován, že jsem měl problém ho vůbec poznat. Kažala teď vypadá supermoderně a z předchozích mobilhome tu nic nezbylo.
Cykloztezka do Medulinu
Turistický ruch tu před Covidem prosperoval
Malý poloostrov s Campingem
Noční vichřice zanechala stopy
Kažala dnes vypadá úplně jinak
Je to nóbl ubytování s výhledem na moře
Ve středu dopoledne jsem se ještě zašel rozloučit s mořem na půjčeném surfu a hodinku jsem se proháněl v ideálních větrných podmínkách. Desátá dopolední byla hodinou odjezdu do Rijeky a tedy návrat domů. O půl sedmé k večeru mi odjížděl Regiojet z Rijeky do Brna. Cestou vlakem jsem již přemýšlel o dalším dobrodružství čerstvého důchodce.
Windsurfing na Jadranu
Nazpět vlakem
Cyklovýlet se vydařil
Jaký že plán mě to v tom vlaku napadl? To popíšu až příště a věřte, bude to pecka.
Jak se ti cestopis líbil?
Jaromír Volavý procestoval 71 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 21 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil8 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Fakt dobrý výkon! Jsi evidentně mladý duchem, novopečený důchodče. :-)
Větry nevětry, kdybych nosil klobouk, ta smeknu! Úžasný výkon, skvělý nápad, skvělý cestopis.
Frajer! Kamenjak je snadno dosažitelná perla Chorvatska (pro většinu tedy autem :-) ) a poslední kilometry na kole hodně prašné (v létě tam jezdí sněhuláci na kole).
To já si dal na půjčeném kole jen nej vrcholy Dánska. Majitel prodejny kol mne vyhodnotil jako neškodného blázna (zdolat hory Dánska .....), půjčil mi kolo s košíkem (i když neprovozoval půjčovnu) a popřál mi minimum padajícího sněhu.
Asi vytáhnu SOBI20 na nějaký český kopec a třeba časem mi zafouká vítr do zad.
Díky za pěkný cestopis.
Díky za cestopis, parádní výprava. Je vidět, že jsi nadšenec cestováním na kole. Smekám, jak jsi to v tom vedru zvládnul.
Opravdový tvrďák by to absolvoval na legendárním kole zn. Ukrajina a to tam i zpět. Ale i tak obdivuji. Tvoje prdel zažila středověk.
Hezký cestopis, díky za něj, ten první den ujeto opravdu hodně.
A k celkovému pojetí cesty... respekt!
Měla jsem možnost tuto krasojízdu sledovat online a stejně jako "v přímém přenosu" - i nyní žasnu. Neuvěřitelná výprava (pro má kolena naprosté sci-fi), boží nápad a hlavně - nezapomenutelný "křest" nového kola (teda pokud se nepletu..).
Těším se na další cesty, kola, kajty...prostě vše, co inspiruje, těší a v dnešní době léčí líp jak Remdesvir.
Ale ze všeho nejvíc díky za větu: "Život se však nezastavil a je třeba pokračovat dál." Pod ni se podepisuji všemi deseti a vůbec - jdu najít další cíl nad mraky!
Nebudu gratulovat ani smekat, protože vím,
že pro vás je to normálka 🙈👍😁 Jste totiž cvok! 🙃 BOŽÍ cvok!!! Jen tak dál!
Při zdolání Pico de Teide jste již překročila hranici sci-fi a o to více si vážím Vašich příběhů. Já tedy před Vámi smekám a není to jen z galantnosti. Ano, v životě je pořád kam jít a jen z velkých cílů se dá občas trochu slevit. Na vlažnou vodu však máme ještě fůru času.