Chiang Rai

Krátký úvod: Momentálně  na cestě po JV Asii - vyrazili jsme v lednu 2023, nezaměstnaní, připraveni objevovat mnohé země, začali jsme právě v turisticky přátelském Thajsku. Budu s vámi sdílet stručný zápis z městečka Chiang Rai na severu Thajska. Pokud máte rádi klidná menší města, kde je blízko do přírody, tak je tento cestopis právě pro vás. Jsou zde popsány dny 34-40 naší Velké cesty.

DEN 36

Ráno jsme vyrazili na White Temple. No, ráno… Než jsme se rozkoukali, nasnídali, dovezli nám skútr, byla hromada hodin. Na chrám jsme přijeli skoro až v 11 a bylo to poznat, že jsme si měli pospíšit. Hromada lidí, ale chrám nádherný. Bilý a třpytil se, můžete se projít po mostíku do modlitebny vevnitř, vše krásně čisté. Mimo jiné jsou tu i toalety, které jsou údajně jedny z nejhezčích veřejných toalet v celém Thajsku, ba možná i na světě. Zvenčí vypadají jako malý zlatý chrám, a byly opravdu krásné.

White Temple (100 bathů vstup)

Toalety u White Temple

Na programu dne byl dále vodopád Khum korn, s výškou 70 m je nejvyšší v Chiang Rai. Cestou ještě míjíme Singha park, kde se ale jen fotíme se symbolem našeho oblíbeného piva, zlatou sochou, a jedeme na zmíněný vodopád. Je to jedna z nejkrásnějších cest (ano, dnešek je plný nej), na skútru míjíme banánovníky a jsme na silnici skoro sami. Sluníčko nás hřeje na kůži, ale celkově je velmi příjemně, je poznat, že jsme na severu, už žádných 35 stupňů. Sever je chladnější a užíváme si jízdu. Tak jako 1,5 km dlouhou procházku džunglí, kde jsou i malé mostíky z bambusu.

Silnice před vodopádem je lemována stánky, u jednoho stojíme na oběd. Sezení je tu vyřešeno velmi netradičně, a to na řece jsou z bambusu postaveny malé platformičky, na kterých když sedíte, tak si můžete namočit nohy do chladné řeky. Platformička má asi 2,5 m x 2,5 m a je na ní malý plastový stoleček. Objednáváme smaženou rýži a klasicky Singhu. Leč je posezení pitoreskní - obědváte a za zády vám hučí říčka, nad vámi plachty, abyste byli ve stínu, dále opět stromy - tak je zoufale nepohodlné. Nemáte se o co opřít a bambus mi otlačuje již ze skútru otlačený zadek. Dáváme paní spropitné, protože nám dala zdarma vodu, a opravdu jsme se dobře najedli, a čeká nás hodinová cesta domů.

Cestou necestou brázdíme severní Thajsko

Khum Korn Waterfall

Cesta bambusovou pěšinkou

Oběd na řece

Singha Park

DEN 38

Včera jsme vyrazili na čajové plantáže Choui Fong, potom do netradičního muzea Baan Dam, kterému se v překladu říká také říká černý dům, a které připomínalo rurální muzeum v přírodě v Rožnově. Den jsme završili sochou Buddhy Wat Huang Pla Kung. Ano, další Buddha. Musím říct, že je mi Chiang Rai opravdu sympatický. Máme skromné ubytování, do centra je to asi 25 min chůze, ale užíváme si to. Žádný provoz před domem, ubytování má bazén a skvěle a levně v něm vaří celý den. Bereme tu dny pohodově a odpočíváme a loučíme se s Thajskem. A je tu poměrně chladno, ráno jsme jeli v dlouhých rukávech a bylo asi ‘jen’ 16 stupňů. Výhoda, že se tak nepotíme jako na jihu. Tady na severu se můžete jít projít a hned z vás neteče, což je velmi sympatické.

Za šálkem ranního čaje stojí velmi náročná práce

Panoramatické plantáže Choui Fong

Black House

Wat Huang Pla Kung

Dnes ráno jsme zamířili na horké prameny Pong Phabat a něco takového jsem opravdu nečekala. Jsou tam 2 obdélníkové bazény, jeden je nízký a zdarma a slouží jen ke koupeli nohou. Druhý je placený na koupání celého těla a plavání. Hned v prvním bazénku dřepěla paní v plavkách a celá se máčela. Dominantou těchto ‘lázní’ je fontána, kterou také proudí horká voda. Hřebem zábavy je bazén, ve kterém si za 20 THB můžete zaplavat a posedět. Úsměvná částka. Díky tomu, že jsme dorazili krátce po 9, tak jsme skoro hodinu v bazénku sami, a jen se nahříváme a čteme si. Poté si přisedá pán, se kterým se zapovídáváme. Je z Číny a vysvětluje nám více o pálení lesů a říká, že další měsíc nebude vidět ani na nejbližší horu a ukazuje za nás. Ano, to jsem nezmínila. Tyto staré lázně jsou uprostřed ničeho. Můžeme z nich pozorovat pasoucí se krávy kousek od nás. Proč ne. Prostě Thajsko. Po chvíli si přisedají dvě postarší paní, my si čteme a poklimbáváme. Pán nám říká, že se nás s Michalem paní (hovořící pouze thajsky) ptají, odkud jsme, a že nás chtějí poznat. Pár vět nám přeloží, jsem dojatá přátelskostí paní. O to víc, když se s námi jedna podělí o rýžové suchary s karamelem, které má k obědu. Chroupeme je vedle lázně a říkáme si, jaké to máme štěstí. Zastavujeme se ještě v skvostné kavárně a u Modrého chrámu.

Skromné lázně Pong Phabat

Instagramová Lallita Cafe

Blue Temple (zdarma)

DEN 39

Půjčujeme auto a míříme na Zlatý trojúhelník, konkrétně bod, kde hraničí Thajsko, Laos a Myanmar. Za hranicemi vidíme v Laosu krásné vysoké moderní budovy. Kdo ví, jestli to není jen nálička, a zda takové budovy ještě budou, protože podle obrázků o tom máme poměrně pochyby. Ale okukujeme, co nás čeká, a je to napínavé.

Jedeme další 2 hodiny kvůli výhledu Phu Chi Fa, ze kterého je vidět podobné nic jako z předešlých hor, vše v oparu. Ale cítíme sílu hor kolem nás a je to osvobozující.

Mekong zde tvoří přirozenou hranici - stojíme v Thajsku, malinký výběžek je Myanmar a napravo je Laos. Všimněte si i dvoubarevnosti Mekonngu!

Phu Chi Fa

Vysoko jak na Sněžce

Michalovy první kroky v Laosu

Dnes jsem dočetla svého ošoupaného Kmotra, kterého táhnu ještě z ČR, a v našem ubytování Chian Guesthouse se nachází stará knihovnička s rozmanitými tituly v různých jazycích. Obrovskou náhodou mají Siciláana od Maria Puza, tedy volné pokračování knihy, kterou jsem právě dočetla. Ptám se majitele, jestli si mohu vzít jednu knihu z jeho knihovny, a dát tam tu, kterou již nepotřebuji. Na to mi říká krásnou větu: ‘Ále, vem si jich kolik chceš’. Je to starý paperback z roku 1960, ale účel každopádně splni. A jsem zvědavá, za co a kde se mi v budoucnu podaří Siciliána vyměnit.

Na ubytování máme poslední Singhu k večeři. Thajsko předčilo veškerá očekávání a nasadilo laťku pekelně vysoko. Zítra již autobusem do Laosu přes Friendship Bridge číslo 4.

Knihovnička v Chian Guesthousu

Poslední Singha na dlouhou dobu

Překvapivě udržované autobusové nádraží v Chiang Rai

Poslední dotek Thajska na dvě hodiny - Náš autobus k laoským hranicím

Pokud byste měli zájem, přikládám i Instagram, kde zpracovávám všechny naše cesty: https://www.instagram.com/tinytinatraveller/