Čína 2024 - 3 týdny na objevování krás Říše středu

Konečně jsem se dokopala k sepsání cestopisu z třítýdenního putování po Číně, kam jsme v srpnu-září 2024 vyrazili na svatební cestu. Téměř veškeré plánování bylo na manželovi, který se toho rád ujal, na mně bylo (ne)odsouhlasení plánu, vyzvednutí víz v Česku, objednávání ubytování a pak na místě komunikace v čínštině. A taky sepsání tohoto cestopisu. :)
Předem upozorňuji, že cestopis je poměrně detailní – je to proto, že jej píšu v prvé řadě pro nás, abychom si uchovali vzpomínky. Pokud Vás ale „delší délka“ neodradí, tak směle do čtení! Třeba v cestopise najdete i pár užitečných tipů či inspiraci, pokud se do Číny chystáte.
(Poznámka: názvy míst v čínštině jsou psány v ustálené formě v češtině nebo v pinyinu, tj. v oficiální transkripci čínštiny do latinky. Pokud byste chtěli vědět, jak přibližně dané slovo v pinyinu číst, zadejte si je do transkripční tabulky: https://www.cinsky.cz/transkripce)

Den první 16. srpna + den druhý (let Praha-Peking, ubytování v Pekingu)
Po příletu do Pekingu v brzkých ranních hodinách si koupíme u stanice metra kartu Yikatong (viz tipy & triky na konci cestopisu) a jedeme rovnou do ubytování, které se nachází poblíž stanice metra Dazhong Si. Ubytování jsme zvolili s ohledem na poměrně výhodnou polohu – bylo celkem blízko do centra a také jen jednu stanici od Beijing North Railway station.
V ubytování nás recepční napřed trochu vystraší tím, že prý cizince neubytovávají, ale někam zavolá a ověří si, že tomu tak není. S brzkým check-inem naštěstí není problém, takže jdeme do pokoje a rovnou spát. Navečer se jdeme projít po okolí, narazíme úplnou náhodou na restauraci „Bulage“ (čínsky Praha), kde mají třeba Marlenku, vepřové koleno, plzeň nebo postavičky Švejka a krtečka, a procházku zakončíme večeří v ujgurské restauraci poblíž ubytování.
Jinak okolí ubytování není nic moc, je to hned vedle rušné silnice a obytných panelákových čtvrtí, takže, vyjma té zmíněné výhodné polohy a také docela dobré ceny (na Peking) moc předností nemá.

Česká restaurace

Večeře v ujgurské restauraci

Den třetí – Náměstí Nebeského klidu, Zakázané město, Jingshan Park, Beihai Park
Dáváme si budík na brzy ráno a vyrážíme metrem na náměstí Nebeského klidu a do Zakázaného města. Chvíli po výstupu z metra bloudíme – všude jsou zátarasy a dá se jít jen jedním směrem – ale brzy se zorientujeme, zařadíme se do správného směru a jdeme si vystát dlouhou frontu. Po několika desítkách minut se dostáváme ke „vstupu“ na náměstí = policejní budce, kde předložíme pas a kontrolují nám zavazadla. Musíme před policajty také udělat hlt vody z lahve, kterou jsme si přinesli (kontrola výbušnin). Poté již konečně pokračujeme na samotné náměstí a odtud následně do Zakázaného města, kam máme předem koupený dopolední vstup. Vystojíme si opět několik desítek minut frontu a jsme konečně uvnitř.
Za sebe musím říct, že jsem si Zakázané město moc neužila. Můžu si sice „odškrtnout“, že jsem na tomto must-see místě byla, ale požitek nebyl téměř žádný. Asi kombinace jet lagu a třiceti tisíc lidí v areálu udělaly své a já se upřímně těšila, až se konečně skrz ty davy prodereme k východu. Manžel si Zakázané město určitě užil víc než já.
Poté jsme pokračovali do parku Jingshan, odkud je docela pěkný výhled na celý areál Zakázaného města; dále do náhodně zvolené restaurace na pekingskou kachnu, a poté přes Beihai Park na metro a zpět na ubytování.
Z celého dne se mně líbily nejvíc dva zmíněné parky, a to hlavně proto, že byly oproti Zakázanému městu úplnou oázou klidu. V prvním zmíněném parku jsme dokonce narazili na místní hudebníky. :)

Náměstí Nebeského klidu

Zakázané město

Východ ze Zakázaného města a všudypřítomné kamery

Den čtvrtý – Longqing Gorge
Abychom do našeho pekingského programu zařadili i trochu přírody, rozhodli jsme se udělat si jednodenní výlet vlakem do cca 80 km vzdálené soutěsky Longqing Gorge. Po výstupu z vlaku na stanici Yanqing jsme si přes Alipay objednali taxi, které nás odvezlo k pár kilometrů vzdálenému vchodu k soutěsce Longqing.
Během několikahodinového pobytu si užíváme: „krásný“ dračí eskalátor, projížďku na lodičkách, výšlap k pagodce či buddhistické svatyně. Vidíme také neuvěřitelné množství cedulí přikazujících/zakazujících nejrůznější věci – taková čínská realita, s kterou se setkáváme během našeho putování velmi často. Objednáváme si opět taxi a jedeme do centra Yanqingu (celkem příjemné město na zastávku a procházku, mimochodem) na pozdní oběd a následně procházkou jdeme na vlak zpět do Pekingu.
Celkově výlet hodnotím jako docela příjemný, byla to fajn změna oproti předchozímu dni v přeplněném Zakázaném městě. Současně ale, pokud bychom do Longqing Gorge nejeli, bychom o nic zásadního nepřišli, zas taková bomba to nebyla. Něco podobného jsme ale víceméně čekali, takže to celkově splnilo očekávání.

Dračí eskalátor v soutěsce Longqing

Longqing Gorge

Svatostánek v Longqing Gorge (nemáte-li s sebou nic fyzického, můžete vyjádřit úctu i přes QR kód)

Město Yanqing

Všudypřítomné příkazy/zákazy

Den pátý – Letní palác a hutong Nanluoguxiang

Pokračujeme v prozkoumávání Pekingu, dnes nás čeká Letní palác (Yiheyuan), rozsáhlý park s komplexem chrámů a obytných budov, dřívější letní císařské sídlo. Krásné, zajímavé, rozsáhlé – ale tolik lidí, že jsem si to nedokázala bohužel úplně užít. Nejvíc se nám líbilo na jižním konci areálu u mostu Xiuyi Bridge, kde se podél vody táhla příjemná a klidná stromová alej, nicméně to pro nás bylo na konci celého areálu a časově a energeticky už nám tak na procházku alejí nezbýval moc prostor. Takže jsme vyšli jižním vchodem a šli na nejbližší stanici metra, odkud jsme se přesunuli do hutongu Nanluoguxiang, kde jsme si chvíli pochodili v úzkých uličkách tradičních přízemních domečků, a poté jeli na ubytování.

Areál Letního paláce

Areál Letního paláce a spousta lodiček

Areál Letního paláce - most Xiuyi

Hutong Nanluoguxiang

Den šestý – Peking – Ulanqab

Opouštíme Peking a přesunujeme se do cca 350 km vzdáleného města Ulanqab (Wulanchabu) ve Vnitřním Mongolsku, kam nás rychlovlak z Pekingu doveze za 2 hodiny. Ulanqab jako takový ničím moc zajímavý není, město jsme si pro přespání na následující 4 noci vybrali proto, že mělo celkem strategickou polohu pro naše výlety v této oblasti.
Po poledni dorazíme do Ulanqabu, ubytujeme se, namyslíme si program a ve zbylém čase jdeme objevovat město – místní park + jakési bizarní liduprázdné „fejkové“ historické staré městečko, které, jak jsme vydedukovali, bylo nejspíš někdy nedávno postaveno proto, aby nalákalo turisty do jinak nezajímavého Ulanqabu. Ale plán se nejspíš nezdařil, protože obchody a restaurace v tomto uměle vytvořeném historickém městě vypadaly těžce zavřeně.

Pohled na Ulanqab z nádraží

Před nádražím - trochu "jiné" lampy

Nadpisy v čínštině a mongolštině

"Historické" staré městečko v Ulanqabu

Místní specialita - jehněčí (myslím) a brambory, to nahoře jsou těstoviny

Den sedmý – Huitengxile Grasslands

Do Vnitřního Mongolska jsme se vydali mj. proto, abychom viděli mongolské pastviny, které se ale nacházejí poněkud dál od měst a uzlů veřejné dopravy, takže jsme přemýšleli, jak se tam dostat. Půjčit si auto je v Číně pro cizince velmi komplikované, takže s touto variantou jsme vůbec nepočítali. V Česku jsme strávili docela dost času zkoumáním různých možností – veřejná doprava, organizované zájezdy, ceny taxíků, atd., dokonce jsem i díky známému (díky moc Adame, pokud to čteš! :) ), který v Číně pracuje, dostala kontakt na borce z Vnitřního Mongolska, se kterým jsem si psala ohledně možností jak se tam pohybovat, atd.
No nakonec jsme došli k závěru, že veřejná doprava nepřipadá v úvahu, a že zbytek snad nějak vyřešíme na místě. Věděli jsme, že pronájem taxíku na celý den by měl stát okolo 600 yuanů. Při check-inu jsem vznesla dotaz v hotelu, jestli nám můžou někoho zprostředkovat – a klaplo to.
Takže ráno okolo 8. hodiny na nás u hotelu čekal příjemný pan řidič, který byl za 500 yuanů na ten den jen náš, a vyrazili jsme do cca sto kilometrů vzdálených pastvin Huitengxile Grasslands. Kde jsme chtěli, tak nám řidič po cestě zastavil, dalo se s ním příjemně pokecat, takže super.
Celkově výlet hodnotíme se smíšenými pocity. Cesta tam poté, co jsme se vymotali z města a okolí: krásné výhledy, rozlehlé planiny, pasoucí se koně – super. Bylo také moc zajímavé vidět, jak vypadá místní venkov a vesničky.
Samotné Huitengxile Grasslands – byly by taky krásné (krásná krajina, všude louky), nebýt všudypřítomných turistických lákadel typu vláček prohánějící se po pastvinách, hlasité megafony prodavačů (mimochodem, věc pro Čínu dost typická) řvoucí na kilometry daleko, lanovka, hlasitej čínskej bigbít, desítky turistických jurt a stánků s kdečím, včetně velmi populárních půjčoven „mongolského“ oblečení, ve kterém se Číňané velmi rádi fotili; hory odpadků válejících se (nejen) u vstupu...
Bylo nám také smutno z toho, když jsme v areálu, kde jsme se pohybovali, narazili na – s největší pravděpodobností – jedinou skutečnou jurtu a její obyvatele. Byl to opravdu smutný pohled, usoudili jsme, že se nejspíš jedná o starousedlíky, kteří se odmítli přestěhovat pryč, a teď musí snášet to, že jim pár desítek metrů od obydlí jezdí sem a tam turistický vláček a proudí davy turistů.
Bylo každopádně zajímavé to vše vidět a asi bych doporučila tam pro ten celkový zážitek zajet. (Mimochodem, my šli hlavním vstupem a platili vstupné, ale celý areál pastvin je obrovský, takže předpokládám, že když člověk jde pár set metrů od hlavního vstupu, tak se bez problémů „dovnitř“ dostane zdarma.)

Cesta Ulanqab-Huitengxile

Projíždíme místní vesnicí

Cesta Ulanqab-Huitengxile

Huitengxile

Den osmý – Hohhot
Z Ulanqabu jedeme vlakem do 40 minut jízdy vzdáleného Hohhotu (Huhehaote), správního střediska Vnitřního Mongolska, kde navštívíme/projdeme si:

· The Great Mosque of Hohhot – nejstarší a největší mešita ve Vnitřním Mongolsku (jsme i svědky muslimské svatby a mladí novomanželé se s námi velmi ochotně fotí :) ) – vedle této mešity se měla podle informací a pár let starých fotek z internetu nacházet další mešita a před ní obrovská Aladdinova zlatá lampa, avšak ani jedno už tam není. Nyní místu dominují čínské pagody.

· Saishang Old Street – přes 400 let stará ulička s historickými budovami z dynastií Ming a Qing, v současnosti je to ulička plná obchodů

· Xilitu Zhao Temple – buddhistický klášter, založený v 16. století, sídlo 3. a 4. dalajlámy

· The Five Pagoda Temple – z r. 1732; na stupě je 1563 vyrytých obrázků Buddhy, z nichž každý je lehce jiný

Jsem ráda, že jsme Hohhot navštívili. Měli jsme toho v plánu vidět ještě trochu více (např. Dazhao Temple), ale z časových a energetických důvodů jsme to už nezvládli, zvolili jsme spíš pohodovější a kochací tempo. Večer jsme pak jeli zpět vlakem do Ulanqabu.
Mimochodem, pokud čekáte, že ve Vnitřním Mongolsku narazíte převážně na Mongoly, tak se nejspíš nedočkáte. Přestože ve Vnitřním Mongolsku žije více Mongolů než v samotném Mongolsku, ve „své“ autonomní čínské oblasti tvoří Mongolové jen necelou pětinu celkové populace, zatímco cca 80 % tvoří etničtí Číňané.

The Great Mosque of Hohhot

The Great Mosque of Hohhot - svatba

Saishang Old Street - občas vtipné překlady

Stupy u Saishang Old Street

Den devátý – Vulkanický park Wulanhada
Se stejným řidičem, který nás vezl do Huitengxile Grasslands, jsme z Ulanqabu vyrazili ráno do cca sto kilometrů vzdáleného vulkanického parku Wulanhada, kde se návštěvníci mohou podívat na 8 hlavních sopek. Je určitě potřeba nějaké motorové vozidlo, většina sopek od sebe není v docházkové vzdálenosti. Do areálu jako takého ani k sopkám samotným se vstupné neplatí.
Zastavili jsme u několika sopek, které nám přišly nejzajímavější, řidič na nás vždy čekal, až si to prochodíme, případně pro nás někam popojel. Je to velmi zajímavá krajina a určitě doporučuju sem jet, budete-li v této oblasti. Celkový dojem kazily, stejně jako na jiných turistických místech v Číně, všudypřítomné hlasité megafony prodavačů a konkrétně zde i neskutečné množství odpadků, válejících se všude možně. Celkem vtipně působila turistická lákadla jako půjčovny kostýmů pro kosmonauty (protože vulkanická krajina = podobné Měsíci), ve kterých se Číňané hojně fotili, nebo třeba půjčovna koz – prostě jste si půjčili malou kozičku, se kterou jste se prošli k sopce.
Na cestě zpět nám řidič z vlastní iniciativy nabídl, že nás vezme ještě do nedalekého chrámu (Agui Miao), což jsme uvítali, bylo to zas něco jiného. A opět moc pěkná krajina plus jako bonus jakási bizarně vypadající „turistická vesnička duchů“, nacházející se pod chrámem. Ve večerních hodinách jsme se vrátili zpět do Ulanqabu.

Místní vesnice

Sopky v pozadí

První ze sopek + parkoviště, odpadky, stánky

Můžete si půjčit kosmonautský oblek

... nebo kozičky

Wulanhada

Den desátý – přejezd Ulanqab – Pingyao
Opouštíme Vnitřní Mongolsko a pokračujeme do provincie Shanxi, konkrétně do starobylého městečka Pingyao, kde máme ubytování.
Po hotelové snídani a kratším odpočinku vyrážíme sbalení na vlak z Ulanqabu do Taiyuanu, kde přestupujeme na vlak do Pingyaa (stanice Pingyaogucheng). Cesta vlaky trvala celkem cca 5 hodin.
V Pingyau na nádraží na nás čekala moje čínská spolužačka z dob VŠ studií se svým přítelem. Odvezli nás ke starobylému městu, dovedli k našemu ubytování uvnitř městečka a poté nás ještě pozvali na večeři.

Den jedenáctý – starobylé městečko Pingyao
Celý den máme na objevování a vychutnávání si Pingyaa ve společnosti mé kamarádky a jejího přítele. Nechce se mi tu odněkud opisovat historie Pingyaa, tak jen velmi stručně – dobře zachovalé starobylé městečko, jehož historie sahá do 8./9. stol p.n.l.; někdejší hlavní centrum čínského bankovnictví, dnes spadá pod UNESCO. Pro zájemce více info třeba zde: https://www.chinatours.cz/rejstr...ching-jao/
Pingyao nás příjemně překvapilo. Je to samozřejmě turistické, ale tak „snesitelně“ a dají se tam najít krásná klidná zákoutí mimo hlavní ulici. Myslím, že jeden celý den je na prohlídku Pingyaa přesně akorát – stihnete si městečko pohodově projít a vychutnat. Současně tím, že je městečko celkem malé, tak víc dní už by asi bylo zbytečné, pokud by člověk nechtěl vidět znova ta stejná místa a/nebo se ponořit do zkoumání historie Pingyaa hlouběji a detailněji.
Večer nás naši dva milí průvodci berou na hot pot.

Pingyao - vlevo dveře do našeho pokoje

Pingyao - naše ubytování

Pingyao

Pingyao - vtipný překlep

Den dvanáctý – Mianshan + přejezd do Xi’anu
Ráno opouštíme Pingyao a vyrážíme do autem cca tři čtvrtě hodiny vzdálených hor Mianshan. Čínská kamarádka nám tvrdila, že to jsou takové „obyčejné hory“, prý nic zvláštního, nicméně mě a manžela to dle fotek hodně zaujalo, takže jsme se s našimi dvěma čínskými spolucestovateli domluvili, že tam pojedeme – a ještěže jsme jeli, za nás dva super.
Bez auta bychom se do Mianshanu hromadnou dopravou dostávali těžko, navíc jsme potřebovali stihnout poté vlak z Pingyaa do Xi’anu (v češtině Si-anu), takže jsme byli i vázaní časem.
Po příjezdu k parkovišti a koupi vstupenek jdeme na turistický autobus, který nás vyváží do hor. Autobus vždy zastaví u nějakého „scenic spot“ a my buď jedeme dál, nebo vystoupíme, pokocháme se a poté zase nastoupíme na bus a pokračujeme.
Nemáme dostatek času si prochodit celý areál, ale pro nás dva ta nejzajímavější místa zvládáme nejspíš všechna.
Soudě podle největší koncentrace čínských turistů a také zvýšeného množství různých turistických ptákovin (jako např. soch zvířat rozesetých různě po lese) se jako nejpopulárnější místo jevila konečná zastávka, kde byl les, chodník, podél chodníku řeka a semtam nějaký minisplávek. Ale mě a manžela mnohem víc zaujaly hory s různými chrámy a pagodami na skalách.
Naši čínští přátelé nás zavezli do Pingyaa na vlak, kde jsme se s nimi rozloučili.
S manželem jsme dál pokračovali do Xi’anu. Ten pro nás sloužil jen jako přestupní stanice, kde jsme jednu noc přespali blízko nádraží (mimochodem, ve sdíleném bytě v paneláku, tj. v jakémsi čínském airbnb, s tím jsem se do té doby ještě nesetkala) a další den pokračovali dál.

Mianshan

Mianshan (tato část byla prý vybudovaná v r. 641)

Mianshan

Den třináctý – přejezd Xi’an – Urumči
Tímto dnem končí náš původní plán z Česka, kterého jsme se doposud drželi. Původně jsme totiž měli v plánu se zdržet den dva v Xi’anu a poté pokračovat přes Luoyang a Shaolin zpět do Pekingu, avšak v Číně jsme během našich cest dospěli k názoru, že tato místa by byla v mnohém nejspíš dost podobná tomu, co jsme už viděli, a že chceme zažít „větší dobrodružství“ než to, co jsme od tohoto původního plánu očekávali. Takže jsme se rozhodli zcela změnit směr cesty, a vydat se na úplný západ Číny, do Ujgurska.
Třináctý den nás tedy čeká celodenní cesta vlakem ze Xi’anu do Urumči (Wulumuqi), správního centra Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang (Ujgursko), která je s 1,6 mil km2 největší územní jednotkou Číny. Mimochodem, Urumči je zapsáno v Guinnessově knize rekordů jakožto město, které je nejvzdálenější od moře.
Během čtrnácti hodin ve vlaku urazíme více než dva tisíce kilometrů, takže vidíme, jak se nám krajina mění před očima, a ocitáme se v úplně „jiné zemi“.
Po příjezdu zjišťujeme, že nám nefungují mobilní data. Doposud fungovala velmi dobře, ale v Ujgursku fungovat přestala zcela. Jedeme rovnou do hotelu a od našeho taxikáře cestou vyzvídáme, zda a za kolik by nás odvezl pozítří na výlet do hor, kam se chceme vydat. Víme, že hromadnou dopravou by to bylo neschůdné. Borec že si není jistý, ale dává mi na sebe WeChat s tím, že se kdyžtak spojíme.

Pohled z našeho ubytování

Paneláky a paneláky

Stále se něco buduje

Pohled z vlaku

Krajina se nám mění před očima

Den čtrnáctý – Urumči
Nějak nás předchozí den zmohl, takže po snídani jdeme opět spát a poté odpoledne vyrážíme prozkoumávat Urumči. Na kontroly v metrech jsme z Číny zvyklí, ale tady přitvrzují – máme celkem 3 powerbanky, ale povolená je jen jedna na osobu, takže jdeme zpět do hotelu třetí powerbanku odložit, pak znova na metro, a konečně pokračujeme prozkoumávat Urumči.
Urumči jako takové toho tolik nenabízí, takže náš cíl je v podstatě jen jeden, a to Xinjiang International Grand Bazaar, tj. islámské tržiště, údajně největší na světě, co se rozlohy týče. Architektura kombinuje islámský styl s kulturami ujgurských etnických menšin. V bazaru najdete nespočet obchodů, restaurací... prostě bazar.
Po cestě na a z tržiště si všímáme zvýšeného vojenského a policejního dozoru v ulicích oproti zbytku Číny, který známe.

Urumči - stánky s jídlem

Xinjiang International Grand Bazaar

Místní paní

Urumči

Den patnáctý – výlet do Tianshanu a Nanshanu
Chceme se vydat někam do přírody, a nakonec to vyhrají pastviny Nanshan a Tianshan, kam se však nedá dost dobře dostat veřejnou dopravou. V hotelu nám nabízí pouze nějaký zájezd s čínskou cestovkou, což nechceme. Takže volba padá na taxi. Zkoušíme více možností – taxikáře z prvního večera v Urumči, ptáme se v hotelu, jestli nám nemůžou někoho zprostředkovat... ale vše bez výsledku, buď to nejde, nebo to je moc drahé. Přes DiDi taxi, který jinak běžně používáme, taky nemůžeme žádného taxikáře sehnat.
Tak si říkáme, že prostě zkusíme nějaký taxík odchytnout v ulici a nějak to dopadne. Dopoledne si tedy na ulici zastavíme taxík s paní taxikářkou a cenu usmlouváme na 700 yuanů/den.
Dováží nás k prvnímu místu – pastvinám Tianshan. Zaplatíme vstupné a jdeme na autobus, který nás povozí po areálu. Vystupujeme a jdeme se projít po pastvinách. Můj dojem – pěkné, ale současně „nic zas tak extra“. Krajina mně přišla podobná třeba Rakousku nebo Krkonoším. Jen ty jurty a pasoucí se koně u nás asi nenajdete. :)
Z Tianshanu pokračujeme do nedalekého Nanshanu, kde si opět kupujeme vstupné do areálu (platíme i za taxikářku a taxík, protože musí vjet do areálu) a jdeme se projít. Zde se nám líbilo určitě víc než v Tianshanu – byla tu pro nás zajímavější krajina a krásné zelené kopce a louky. Procházíme se a kocháme se pohledy na kopce, lesy, hory, jurty... Bohužel už nemáme dostatek času areál více prozkoumat a prochodit, je pomalu čas vyrazit zpět do Urumči.
Zpětně bych Tianshan klidně vynechala a jela jen do Nanshanu.

Tianshan

Tianshan - jurty v pozadí

Tianshan - pasoucí se koně

Tianshan

Nanshan - jurty

Den šestnáctý – přelet Urumči – Kašgar

V brzkých ranních hodinách jedeme taxíkem na letiště, kde čekáme na zpožděný let do Kašgaru (Kashi). Po příletu do Kašgaru chceme na letišti odchytnout taxi a jet na ubytování, ale kupodivu se nám to nedaří. Na rozdíl od jiných míst (nejen) v Číně, kde taxikáři aktivně pokřikují, lákají zákazníky a musíte se jim až skoro vyhýbat, zde je situace zcela opačná – zde nás taxikáři úspěšně ignorují či přímo odmítají a dávají přednost jiným cestujícím. Po několika neúspěšných pokusech o domluvu s ujgurskými taxikáři se obracíme s naším problémem na poblíž stojícího policistu, ten s nějakým taxikářem prohodí pár slov, a konečně nasedáme do taxíku, který nás veze k ubytování.

Kašgar jako takový je naprosto jiná Čína než jakou znám – už jen při pohledu na místní Ujgury na první pohled poznáte, že jste zkrátka „někde jinde“ než v (čínské) Číně.
Pro zajímavost zde jen zkopíruju úryvek z článku, který jsem našla na stránkách časopisu Lidé a Země: Poslední bašta Ujgurů. To je starobylé město Kašgar na západním okraji pouště Taklamakan. Kašgar se pyšní mnoha „nej“. Stojí zde největší mešita v celé Číně i největší socha Mao Ce-tunga na světě. Nejzápadnější město říše středu je považováno za kulturní centrum největší čínské menšiny – Ujgurů. A každou neděli se zde koná patrně největší a nejpestřejší trh v celé Asii.

Naše ubytování se nachází hned u jednoho ze vstupů do Kashgar Old City, tj. kašgarského starého města. Vydáváme se do pestrobarevných uliček starého města, přičemž jedním z našich cílů je i policejní stanice, kam nás poslali z ubytování, kde mají údajně vydávat permit, který je potřeba k cestě do příhraničních oblastní. Během našeho pobytu bychom totiž rádi podnikli výlet k jezeru Karakul. To se nachází cca 30 km vzdušnou čarou od hranic s Tádžikistánem a nějakých 130 km vzdušnou čarou od hranic s Afghánistánem, kousek pod tím jsou pak Pákistán a Indie, a do těchto příhraničních oblastí, kde jsou mnohdy území, která si nárokuje více zemí, je vyžadován permit. Nicméně „mise permit“ není tak jednoduchá, jak se zdá. Na policejní stanici, kam nás poslali z ubytování, najdeme jen spící policistku, která o ničem neví, ale posílá nás na další stanici. Tam permit taky nevydávají. Jdeme se tedy zeptat do náhodně zvolené cestovky, kterých je ve starém městě spousta, kde nám říkají, že musíme jet na jednu konkrétní stanici, která se nachází zcela mimo staré město, kousek od letiště. Vzhledem k tomu, že stanice brzy zavírá a následující den je zavřeno na nic nečekáme a vyrážíme taxíkem pro permit. Na stanici nás čekají dvě otevřené přepážky, fronta (převážně čínských) žadatelů minimálně na hodinu, a taky formuláře pro cizince, které jsou však jen v čínštině, což je celkem vtipné. Nějak ten jejich velmi detailní formulář vyplníme (chtějí tam třeba kontakt na zaměstnavatele, pozici, jakou děláme, jméno nadřízeného atd.), a až se na nás dostane řada, úředník na to hodí na dvě vteřiny oko a dá nám hned permit... prostě (čínský) úřad.
Jinak ten permit by se měl dát zařídit i v Pekingu, což by pro nás možná bývalo jednodušší, nicméně tehdy jsme ještě nevěděli, že se vydáme do Ujgurska. V Kašgaru se dá (resp. během našeho pobytu dal) permit na počkání zařídit v 喀什国际自驾车与房车营地 (viz fotka dole) - pod tímto názvem místo naleznete na Baidu mapách. Na Google mapách lze nalézt jako Kashgar District Public Security Bureau Traffic Police Office (喀什地区公安局交警支队车管所). Za vyřízení permitu jsme nic neplatili.

Už konečně s pracně získaným permitem jedeme zpět do starého města a jeho uliček. Jsem ze starého města naprosto nadšená – nádherné pestrobarevné uličky a domy, tradičně oblečení Ujguři, trhy... moje nadšení poněkud opadá následující den, kdy se dočítáme, že ono starobylé město bylo v nedávné době přestavěno, takže tak úplně starobylé není.
Večer si užíváme denní světlo až do pozdních nočních hodin – Čína má totiž jen jeden čas, který se řídí Pekingem.

Kashgar Old City

Den sedmnáctý – Kašgar

Máme celý den na objevování Kašgaru:

· „nového starého“ města

· dále zbytku skutečně starého Kašgaru, který nebyl přestavěn

· mauzolea Afaq Khoja Mausoleum, údajně nejposvátnějšího muslimského místa v regionu

· tradičního nedělního dobytčího trhu – pro našince trochu drsnější podívaná

Samozřejmě nechybí ani ochutnávka místní kuchyně, např. typického nápoje kvassu nebo pokrmů z jehněčího masa.
Obecně můžu říct, že jsou místní lidé velmi vstřícní (až na tu naši zkušenost s taxikáři) a Kašgar jako takový o dost levnější oproti předchozím místům, kde jsme se během našeho čínského putování pohybovali.

Kashgar Old City

Původní Kashgar Old City

Cesta busem

Svatba

Místní oběd - biryani a grilované jehněčí

Afaq Khoja Mausoleum

Den osmnáctý – jezero Karakul

Ráno čekáme u ubytování na řidiče minivanu, se kterým se vypravíme k cca 200 km vzdálenému jezeru Karakul. Jedná se o zájezd s čínskou cestovkou, který jsme si domluvili předchozí den. Na výběr jsme měli jet ve skupince max. 6 osob v minivanu, nebo zvolit o něco levnější variantu autobusového zájezdu. Volíme menší skupinku, a to z toho důvodu, že nám řidič po cestě zastaví, kde budeme chtít.
Ráno tedy čekáme u ubytování na příjezd řidiče, který má zpoždění. V autě je pro nás celkem 6 míst, z toho ta dvě nejlepší už jsou zabraná. Jeden z nás si tedy sedá dopředu vedle řidiče, druhý úplně dozadu, kde je ale jen malé zatmavené okénko, takže výhled nic moc. Během cesty se s manželem vždy po nějaké době střídáme, každopádně tím okýnkem mě to docela naštvalo, protože z něj nešlo moc vidět... Což byla docela podstatná vada.
Po cestě se ještě stavujeme kvůli dvěma čínským spolucestujícím, které nemají permit, na nějaké policejní stanici, aby si ho vyřídily. Za to jsme moc rádi nebyli, protože i tak jsme vyrazili pozdě, a zatímco nás dva stálo vyřízení permitu dost úsilí a času (cizinci si ho totiž můžou v Kašgaru, pokud víme, vyřídit jen na té jedné stanici), pro Číňany by pořízení mělo být o dost jednodušší.
Přes pozdní odjezd a mizerný výhled pro jednoho z nás se snažíme maximálně užívat si výlet. A drsná krajina, kterou po vymotání se z civilizace projíždíme po Karakoram Highway, rozhodně stojí za to. Když někde chceme zastavit, projít se a udělat pár fotek, řekneme řidiči, takže v tomto ohledu dobrý.
Ke konci našeho putování směrem tam stavíme u jezera Bulungkol. Kdo by čekal drsné horské jezero a skoro ani živáčka, tak by se nedočkal. Je to „typicky čínsky turistické“ – tlampače, obrovské parkoviště s mnoha restauracemi (mimochodem pro nás velmi levnými, na to, že jsme prakticky mimo civilizaci), u jezera pak čekají nastrojení jaci, se kterými se můžeme za úplatu vyfotit, lavičky ve tvaru srdíčka, atd. A davy lidí.
Dáváme pauzu na oběd a poté pokračujeme pár desítek kilometrů dál, k cíli naší cesty – jezeru Karakul. Máme tu asi půl hodiny na procházku a kochání se okolními sedmitisícovkami, mimo jiné vrcholem Muztagh Ata (7546 m n.m.), 43. nejvyšší horou světa. Je tu krásně. Rádi bychom se zdrželi o něco déle, ale už je třeba jet zpět. Takže nasedáme a čeká nás zase nějakých 200 km tou stejnou cestou zpět do Kašgaru. Mimochodem, permit je určitě potřeba, po cestě tam i zpět několikrát stojíme na jakýchsi kontrolních stanovištích, kde jej musíme předložit.
Vzali jsme si s sebou spoustu vrstev oblečení, protože jsme nevěděli, jaká teplota bude, ale bylo to úplně v pohodě. Svítilo slunko, takže nějaké podvlíkačky, mikina a větrovka to jistily i v těch nejvyšších polohách.
Celkově jsem určitě ráda, že jsme jeli, v krajině sedmitisícovek jsme byli poprvé (a možná naposledy). Každopádně jeden den s čínskou cestovkou úplně stačil. Lákalo by nás si Karakoram Highway projet dál, ale k tomu by bylo potřeba jednak víc času a hlavně možnost půjčit si auto a pohybovat se po vlastní ose. Tak třeba někdy příště.

Karakoram Highway

Vidíme i hodně cyklistů

A místní obydlí

A semtam i nějaká vojenská vozidla

Den devatenáctý – Kašgar – Peking
Ráno si jdeme ještě naposledy prohlédnout pestrobarevné uličky „staro-nového“ Kašgaru.
Musím říct, že ve mně Kašgar zanechal velmi silný dojem – tím, co vše jsem tam viděla a taky tím, co jsem si o něm a o Ujgursku jako takovém četla – a jsem moc ráda, že jsme během našeho putování zamířili zrovna sem. Určitě doporučuju navštívit, pro mě to byl úplně jiný svět a v mnoha ohledech „oči otevírající“ zážitek.
Před polednem vyrážíme na letiště – čeká nás pětihodinový let do Pekingu, kam přilétáme ve večerních hodinách. Opuštěním Ujgurska opět začínají bez problémů fungovat mobilní data. Na pekingském letišti nás u vstupu do metra upoutá monitor počítače na koupi jízdenek, kde mají jako prohlížeč nastavený Google, který je v Číně jinak blokovaný. :) Jedeme se ubytovat – ubytování jsme tentokrát zvolili v hutongu Wudaoying, který je kousek od známého Lama Temple.

Den dvacátý – Velká čínská zeď

Vyrážíme na Velkou čínskou zeď, konkrétně na úsek Mutianyu. Tento úsek volíme proto, že by neměl být tak přeplněný jako úsek Badaling, kam vede z Pekingu přímý vlak, a kam tedy míří většina turistů.
Jedeme z Pekingu vlakem na stanici Huairou Beidajie, kam si přivoláme přes Alipay taxík, který nás doveze přímo ke vstupu do Mutianyu. Cesta Peking-Mutianyu je trochu zdlouhavější, než jsme mysleli, ale jsme konečně na místě. Dáváme si oběd a vyrážíme na Velkou čínskou zeď.
Rozhodneme si to na Zeď vyjít po svých raději než vyjet lanovkou – cesta není moc dlouhá. Na Zdi se několik hodin procházíme a kocháme, není zde ani moc lidí. Většina, nebo alespoň podstatná část, jsou cizinci. Myslíme si, že Číňané jezdí častěji na Badaling zatímco cizinci na Mutianyu.
Poté řešíme, jak se dostat do Pekingu. Taxi nám přijde moc drahé, tak volíme autobus. První bus nás odveze od Mutianyu do přilehlého městečka / předměstí Pekingu (nepamatuju si název), kde nastoupíme na přímý autobus do Pekingu. Zpětně bychom stejný způsob dopravy volili i na cestu tam.

Velká čínská zeď

Den dvacátý první a dvacátý druhý – Peking + odlet

Ráno se v ubytování sbalíme, necháme si tam do večera uložená zavazadla a jdeme zkoumat okolí – navštívíme Beijing Temple of Confucius, druhý největší konfuciánský chrám v Číně, a také Lama Temple (Yonghegong), nejlépe zachovalý a největší lamaistický chrám nacházející se mimo území Tibetu. V Lama Temple nás nejvíc zaujme síň Desetitisíce Buddhů s 18 m vysokou sochou Buddhy, která je údajně celá vyvedena z jediného kusu santalového dřeva. Po následné obědo-večeři (dáváme si kung pao a kao yu – grilovanou rybu se zeleninou a rýží, doporučuju) vyrážíme na metro a na poslední místo, které chceme navštívit – chrám Nebes s přilehlým 267 ha rozlehlým parkem porostlým tisíci cypřišů. Bohužel přicházíme úplně těsně po zavíračce chrámu Nebes – do parku nás pustí, ale ke chrámu ne. Zkoušíme přemluvit pána u vstupu, že to je náš poslední den v Číně, ale je to marné. Chrám tak můžeme obdivovat pouze ze zahrady, odkud přes zeď vidíme alespoň jeho střechu. Třeba někdy příště.
Jedeme zpět na ubytování, vyzvedneme zavazadla, koupíme po cestě pár nějakých suvenýrů, co se nám vlezou do krosny, a jedeme na letiště, odkud po půlnoci odlétáme do Prahy. Naše svatební cesta končí. :)

Beijing Temple of Confucius

Lama Temple

Lama Temple - 18 m vysoká socha Buddhy

Rozpočet
A na kolik nás celé naše putování vyšlo? Počítala jsem to docela důkladně a dobrala se částky cca 60 tisíc Kč/osoba. Tato částka zahrnovala vše, tj. i veškeré útraty s Čínou spojené v Česku.
Jestli jsme mohli někde ušetřit? Podle mě výrazně ne, protože případná úspora (ať už levnější ubytování či např. více využívání hromadné dopravy) by s sebou nesla nekomfort v podobě méně odpočinku, o dost zdlouhavějšího a vyčerpávajícího cestování nebo nemožnosti se na některá místa vůbec dostat. Ohledně ubytování jsme se vždy dívali na polohu, cenu a hodnocení, a dle těchto parametrů se pokoušeli vybrat nějakou nejvhodněji vypadající variantu. Výrazná položka byly taky přelety a přejezdy do/z Ujgurska, ale určitě bych neměnila, jsem moc ráda, že jsme tam byli.
Pár příkladů cen (vše uváděno za 2 osoby):

· 4400 Kč = poplatek za vyřízení víza

· 27 141 Kč = zpáteční let Praha-Peking (16. srpna-6.září 2024)

· 82 RMB = vlak Peking-Yanqing (62 vlak + 20 poplatek zprostředkovateli trip.com – viz sekce níže)

· 30 RMB = taxi Yanqing-Longqing Gorge

· 1796 RMB = první ubytování v Pekingu (4 noci, nic moc, šli jsme po co nejnižší ceně, výhodné poloze a přiměřeném hodnocení)

· 386 RMB = vlak Peking-Ulanqab (336 vlak + 50 poplatek Tripu)

· 500 RMB = celodenní taxi v Ulanqabu, které nás dovezlo k Huitenxile Grasslands a zpět

· 1561 RMB = jízdenka Xi’an-Urumči (1471 vlak + 90 poplatek Tripu)

· 820 RMB = ubytování v Urumči (3 noci, hotel se snídaní, blízko stanice metra)

· 1222 RMB = let Urumči-Kašgar

· 406 RMB = ubytování Kašgar (3 noci, skvělá poloha a úplně nové ubytování)

· 3688 RMB = let Kašgar-Peking

· 51 RMB = taxi Huairou-Mutianyu

--------------------

Info, různé, tipy & triky:

1) V Pekingu pro cesty metrem (a prý i autobusy, taxíky či při platbě v některých obchodech – nevyužili jsme) určitě doporučuji pořídit kartu „Yikatong“. Koupili jsme ji po příletu do Pekingu u vstupu do metra. Je to klasická dobíjecí karta – my ji dobili hned při koupi + znova na letišti při našem druhém příletu do Pekingu – na kterou je myslím nějakých 20 yuanů záloha. Vrátili jsme ji opět na stejném místě, kde jsme ji pořídili.

2) V Číně je mnoho stránek blokovaných, např. služby Google či facebooku, což cestovatelé obcházejí pořízením vpn. My vpn nepotřebovali, protože jsme si před odletem koupili eSIM do Číny od Airalo, díky které jsme měli nejen data, ale i automaticky vpn, tj. „dva v jednom“. Po zapnutí dat jsme se tak dostali na všechny stránky, na které jsme potřebovali. Šel také udělat hotspot.
Data fungovala všude „v civilizaci“, kde jsme se pohybovali, velmi dobře, vyjma Ujgurska, kde nefungovala naopak vůbec. Psala jsem Airalu potom na podporu a poslali mi na můj Airalo účet zpět část peněz, které můžu použít na koupi další eSIM.
Jinak z mé zkušenosti e-mailový účet na Seznam.cz funguje a vždy fungoval v Číně bez problémů i bez vpn.

3) Pokud rádi používáte street view na Google Maps a chybí vám street view u Číny, běžte na map.baidu.com, kde dole vpravo kliknete na fotku silnice (jsou tam znaky 全景) a pak už kliknete obrázkem kamery tam do mapy, kam chcete (a kde to je samozřejmě nasnímané).

4) Jak platit v Číně? Hotovostí nebo mobilními aplikacemi. Platební karty nejsou běžné, na ty vůbec nespoléhejte. Oproti dřívějšku je nyní možné spárovat i zahraniční platební kartu s čínskou aplikací Alipay, přes kterou můžete např. objednávat taxi, ubytování, letenky či prostě platit v obchodě. Určitě doporučuju si stáhnout, na místě se tato aplikace dost hodí. Stejně tak doporučuju si stáhnout aplikaci WeChat, což je takový „čínský messenger“. Nevím, jestli tato aplikace jde spárovat se zahraniční kartou, my to nezkoušeli, každopádně WeChat můžete využít při komunikaci s Číňany na místě – potkáte-li někoho, s kým budete chtít nebo potřebovat být v kontaktu, např. pojedete-li někam s cestovkou a bude potřeba se s nimi nějak domlouvat a být na příjmu.

5) Koupě jízdenek na vlak: doporučuju začít hlídat pár týdnů před cestou, některé spoje (zejména rychlovlaky) bývají rychle vyprodané. My v Česku kupovali jízdenky přes http://www.trip.com, kde jim platíte i poplatek za rezervaci, ale nepřišli jsme na jiný způsob, jak jízdenky bez poplatku zprostředkovateli pořídit. Přes oficiální stránku čínských železnic (https://www.12306.cn/en) se nám koupě nepodařila – je potřeba čínské tel. číslo.
Jinak lístky na vlak můžete koupit max. 2 týdny dopředu. Takže ty spoje, které jsme nějakou dobu sledovali a viděli u nich, že bývají rychle vyprodané, jsme koupili raději ještě z Česka ty 2 týdny předem, když byly uvolněné do prodeje.
V Číně jsme koupi jízdenek potom řešili přes Alipay – nicméně ty vlaky v aplikaci, stejně jako lety, jdou taky přes trip.com.
Oproti dřívějšku nemusíte mít žádnou fyzickou jízdenku. Na nádraží jim dáte k naskenování pas, na který jste si jízdenku koupili, a je to.

Poznámka ohledně 12306.cn: Teď si o tom čtu něco víc a mělo by to prý fungovat i bez nutnosti mít čínské číslo. Každopádně když jsem se v srpnu 2024 zkoušela registrovat přes jejich oficiální stránky, tak mě to bez čínského čísla ke koupi prostě nepustilo. Zkusila jsem i použít tel. číslo mé čínské kamarádky, ale ta už měla účet vytvořený, takže to nám nepomohlo. Možná je to s aplikací jiné, nevím, to jsem nezkoušela.

6) Rezervace ubytování: ze začátku jsem hledala a porovnávala ubytování na různých stránkách, ale brzy jsem zůstala jen u Bookingu a trip.com – Booking jsem zvyklá používat a Trip nabízí velké množství ubytování, která na jiných (nečínských) stránkách podle mě nenaleznete.
Myslím, že ve finále jsme jen jedno ubytování měli přes Booking a všechna ostatní přes Trip, protože na Tripu byl podstatně větší výběr a i celkově levnější ubytování než na Bookingu.
Stejně jako u vlaků a letů, pokud budete objednávat ubytování přes Alipay, jde to zase přes trip.com.
Jinak některá ubytování v Číně cizince neubytovávají, nicméně u každého ubytování na Tripu, na které jsem se dívala, byla poznámka o ne/ubytovávání cizinců uvedena.

7) Taxi: používali jsme převážně DiDi Travel (opět v Alipay). Zadáte jednoduše odkud jedete, kam jedete, případně kdy chcete jet, a vyjede vám tam několik možností a orientační cena. Pak jen nasednete do taxíku s tou správnou poznávací značkou a po skončení jízdy Alipay strhne peníze. Prostě takový čínský Uber. Pokud nemáte při skončení jízdy připojení k internetu (třeba jako my v Ujgursku), nevadí – až se někdy připojíte, tak zaplatíte.
Mimochodem, jednou po nás chtěl taxikář zaplatit asi trojnásobně víc, než kolik bylo uvedeno při zadávání objednávky. Zkontaktovala jsem zákaznickou podporu Alipay a rychle to vyřešili k naší spokojenosti.

8) Do Zakázaného města doporučuju koupit vstupenky předem, a to přes jejich stránku https://intl.dpm.org.cn/ Už si přesně nepamatuju, kdy nejdřív bylo možné vstupenky koupit (buď to byl týden, nebo dva týdny předem vždy v jeden konkrétní čas), každopádně jsme měli vypozorované, že vstupenky do cca půl hodiny od uvolnění do prodeje byly většinou pryč, takže podle toho jsme se zařídili.

9) Když v Číně jedete na nějaké turistické místo („scenic spot“), velmi často je naprostá většina turistů koncentrovaná tam, kde jsou turistická lákadla jako např. šutr s nápisem toho daného místa, kde se všichni fotí; půjčovny kostýmů; obchůdky se suvenýry, atd.
Nenechte se ale odradit – mnohdy stačí zajít o pár desítek/set metrů dál, kde máte zlomek lidí a stejně krásnou (ne-li ještě hezčí) krajinu či jiné zajímavosti.
Tři z mnoha příkladů z našeho cestování pro lepší ilustraci:

- Hutong Nanluoguxiang = velmi rušná a davy přeplněná hlavní ulice. Stačí však odbočit jen o ulici vedle a v mžiku jste „daleko od hlučícího davu“ a všech obchodů se suvenýry a můžete si hutong v klidu projít a vychutnat.

- Sopky v parku Wulanhada = tak 95 % lidí bylo v blízkosti parkovišť, obchůdků se suvenýry, restaurací a již zmíněných půjčoven obleků pro kosmonauty či půjčoven koz na vyvenčení; o pár stovek metrů dál byla krásná krajina, kde nebylo skoro ani nohy.

- Jezero Bulungkol = hlavní parkoviště – přeplněné, hlučné; u jezera se prodíráte davy lidí, fotícími se s jaky nebo na lavičkách ve tvaru srdce. Přejedete o pár kilometrů dál k trochu odlehlejšímu parkovišti, kde je jen pár stánkařů, žádní jaci a lavičky, a máte jezero téměř jen pro sebe jako na dlani.

To se samozřejmě netýká jen Číny, ale v Číně je to tak nějak víc do očí bijící.

10) Pro navigaci v Číně jsme používali převážně aplikaci Baidu Maps (baidu ditu, 百度地图).

11) V restauracích se nedává spropitné.

12) Dost často jsme si připadali jako celebrity – běžně se stávalo, že nás zastavili na ulici Číňani a chtěli se s námi vyfotit. Já na to byla zvyklá z dřívějších pobytů v Číně, pro manžela to byla premiéra, každopádně nás oba překvapilo, jak často se s námi chtěl někdo fotit. Někdy už jsme i ty lidi odmítali, protože jsme spěchali. Každopádně pokud v Číně zaslechnete „waiguoren“ nebo „laowai“, podívejte se, kdo to říká – dost možná se právě na vás někdo dívá a sděluje někomu, že jste cizinec. :)

13) Jeden z hlavních důvodů, proč mám Čínu ráda, jsou místní lidé. Setkala jsem se během svých cest vesměs s velmi pohostinnými, milými, přátelskými a vlídnými lidmi, kteří měli zájem si povídat, dozvědět se něco o nás a naopak předat nám něco ze své kultury. Nejinak tomu bylo i během našeho cestování, i když, pravda, zde příležitostí k interakcím s náhodnými místními bylo méně.

14) Stále mám někde uložený kontakt na taxikáře z Vnitřního Mongolska, takže pokud byste uvažovali o nějakém výletu v tamních končinách, řekněte, předám. :)

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 8 x Velmi praktické!

📷 7 x Krásné fotky!

😂 2 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 9 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala Kimči

Cestopis byl naposledy aktualizován 1. 8. 2026

Kimči procestovala 30 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 3 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

9 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Hanka K

před rokem

Taky se přidám s díky za cestopis a užitečné informace, skvělé čtení a fotky ! .. jen se musím přiznat, že pojem Vnitřní Mongolsko jsem slyšela vůbec poprvé a zbaběle jsem se musela dovzdělat na googlu :)

Kimči

před rokem

Děkuju za poděkování, jsem moc ráda, že se cestopis líbí! :)

voughne

před rokem

Dik za cestopis, Cina je pecka :)

Pridam este niekolko upresneni. Ak sa v Alipay nahra aj pas, tak si mozes jazdit metrom v ktoromkolvek cinskom meste (treba si vsak vyklikat virtualnu metro karticku). Na vstupe nacitas svoj QR kod, na vystupe tiez a Alipay ti cestu potom zuctuje.

Cinsky mur sme dali do rovnakeho mesta aj miesta, ale z Pekingskej autobusovej stanice pri metre Donghzimen. Bus 916 (chodi cca kazdych 15? Min) siel po dialnici a za 12 yanov, odtial Didi taxi za 28.

Esim som kupoval od Billion connect. 3$ za 5GB na 10 dni. Je to sim pre 26 krajin - vsetko funkcne vratane fb, messenger, map atd.

Hotely sme brali cez booking, lebo tie nase stali na trip.com bud rovnako, alebo este viac.

Zlaty tyzden 1-5 maj tu bolo peklo. Miliarda ludi v pohybe, asi sa je lepsie vtedy Cine vyhnut :)

Kimči

před rokem

Díky moc za doplnění! :)

Květnové dny - to jsem v Číně necestovala, ale úplně si to dokážu představit... a ta představa moc lákavá není... :D

Radeczech

před rokem

Dobrý cestopis!

gdfhdfhdgfhdsf

před rokem

Moc diky za super cestopis, za ty 3 tydny jsi toho dle fotek videla opravdu hodne. Dost mi to pripomina chvilemi: Tadzikistan a Uzbekistan a samozrejme i to Mongolsko:-). Kashgar fakt pecka, nadherne mesto.

Kimči

před rokem

Díky, to jsem moc ráda, že se líbí. :) Jj, byly to velmi pestré tři týdny. A Kašgar + Karakoram Highway byly za mě top celého výletu. My už v Česku, když jsme tu Čínu plánovali, jsme Ujgursko zvažovali, ale usoudili jsme, že by to nebylo úplně efektivní časově ani finančně. Ale jsem moc ráda, že jsme nakonec došli k opačnému názoru a jeli tam. Hned bych se tam podívala znova. V Tádžikistánu ani Uzbekistánu jsem nebyla, ale vždycky mě to do těchto končin lákalo... tak třeba někdy. :)

divan

před rokem

Díky za zajímavý cestopis. Ve Vnitřním Mongolsku a Ujgursku jste asi moc zahraničních turistů nepotkali? Hlavně fotky ze starého Kašgaru a jezer a hor v okolí Karakoram Highway vypadají nádherně.

Kimči

před rokem

Díky za komentář. :) Celkově tam moc "ne-Asiatů" nebylo... Ve Vnitřním Mongolsku si uvědomujeme, že jsme viděli asi tři. V Ujgursku jsme jich potkali sice víc (nejvíc v Kašgaru), ale jen nepatrně...
Jj, v Kašgaru a okolí se mně taky líbilo nejvíc. Tam bych se ráda někdy vrátila.