Co vám o Izraeli nikdo neřekl (a možná měl)
NEŽ ZAČNETE ČÍST: Opět se jedná o můj OSOBNÍ a tedy silně neobjektivní souhrn VLASTNÍCH zkušeností a poznatků, které se snažím trochu zábavnější formou předávat dál. Nejedná se o žádná dogmata.
Cestopis z roku 2022 napsala terez_vodakova
Absence motivace absolvovat každoroční vánoční šílenství a touha dohánět resty z minulého roku nás přivedla na starý známý webový stránky MZV, kde jsme loni dozvěděli, že se nám do Izraele vlastně zas až tak nechce. Letos už se ale podmínky vstupu do Svaté země tvářily o mnoho přívětivěji - škoda jen, že se totéž nedalo říct o ceně letenek. Zdá se, že letenkám za 500 Kč už definitivně odzvonilo (edit: ne tak úplně, ale zabere dvakrát víc času je najít), protočili jsme tedy očima a 24. ráno jsme se na železničním přejezdu u Suchdolu nad Lužnicí začali modlit, aby ten vlak už konečně přejel a my mohli v klidu pokračovat v cestě na vídeňský letiště.
Tyhle modlitby se ale ukázaly jako předčasný a hodně nadhodnocený, jelikož náš let nabral 2 hodiny zpoždění - jak jsme se dozvěděli hned jak se za náma zavřely vstupní dveře. Jak s oblibou říká můj přítel: "darovanému zubi na koni nehleď", tentokrát jsme si ale oba upřímně řekli, že tuten vánoční dáreček si Wizzair mohl klidně odpustit. Naštěstí jsme si čekání navíc mohli zkrátit frfláním, ke kterému se brzo připojil náš krajan Milda odněkud z druhého konce republiky (ahoj Mildo) a náš skorokrajan Jura z druhého konce republiky pokud se vrátíme zpátky do doby před rokem 1992 (ahoj Juro). Mezitím, co jsme překopávali itinerář podle Jurovo cenných rad, nadávali, že ty dvě hodiny trvají už nějak dlouho a dohadovali se, kdo má a nemá pojištění na covid (jediná podmínka vstupu do Izraele) se k našemu dohadování přidali další Češi (ahoj Aničko, Bróňo, Radko a Jirko), aby mohli přispět do diskuze obavami z cesty z letiště. Poslední autobus jsme totiž nestíhali asi tak o půl hodiny, byli jsme teda domluvení s Mildou a Jurou, že se složíme na taxík. Jak jsem se tak ale rozhlížela po naší nový cestovatelský skupince, napadlo mě, že by nám možná i mikrobus byl malej.
Všechny naše obavy byly tradičně vyřešený příletem na letiště. Dvě hodiny jsme si odseděli ve Vídni, pojištění na covid nikoho nezajímalo a autobus na nás čekal přímo před příletovou halou.
A teď už konečně něco, co by se vám mohlo hodit:
1) Pokud máte zpoždění a žádné autobusy už nestíháte, nestresujte se. Autobusy pořád jezdí, i když nejsou vidět v Google mapách
2) Z elektronický SIMky nejdou sdílet data, ale z tý, co si koupíte na místě jdou
3) Snad vás to nepřekvapí tolik jako nás, ale i v poušti může pršet (a to docela dost)
4) Neumí stavět přístřešky, kde byste se schovali před deštěm (aspoň ne na Masadě)
5) Jídlo je tam fakt drahý - jak v obchodech, tak v restauracích
6) Často tu potkáte (většinou) mladý lidi v zeleným se zbraní v ruce (případně na zádech, jsou to docela velký zbraně)
7) Autobusem se dostanete všude (pokud není šabat)
8) Půjčený auto je super, ale třeba v Jeruzalémě se za ten nápad budete nenávidět
9) Terén v poušti není vždycky ideální (ne, určitě není vhodnej pro kočárky...)
10) Kontakt se zvířátkama je super, ale v Rudým moři by to nemuselo dopadnout úplně dobře (to platí nejen pro Izrael)
11) Je tam hodně toulavých koček, ale většina si vás nebude vůbec všímat, maximálně budou chtít pohladit
12) Cesta na Masadu se může kvůli špatnýmu počasí (vítr, déšť) uzavřít - pokud jste už nahoře, svezou vás lanovkou dolů zadarmo (pokud si teda koupíte vstup, což byste samozřejmě měli)
13) V autobusech je šílená zima (prej i v létě)
14) V Jeruzalémě si nemusíte vůbec nastavovat budík, neustálý troubení aut vás vzbudí nejdýl kolem 6:30
15) Do větších obchodů se vchází po security checku
16) Je tu docela problém sehnat čerstvý poživatelný ovoce (v životě by mě nenapadlo, že banán může bejt tak hnusnej)
17) Pokud chcete vystoupit z autobusu, musíte na sebe upozornit, jinak řidič projede zastávku
18) Ne na každýho může voda v Mrtvým moři působit dobře
19) Mrtvý moře je vlastně docela bahňák, takže pokud se neradi koupete ve špinavý vodě... tak to jednou budete muset přežít, vždyť je to Mrtvý moře
20) Nikoho nezajímá, jestli máte zakrytý kolena a ramena (pokud nepůjdete do ortodoxních čtvrtí, ale upřímně nevím, co byste tam chtěli dělat)
21) Doprava v Jeruzalémě je šílená
22) Nejsou vůbec připravený na zimu, taže nespolíhejte na to, co vám říkali ve škole o pouštích a tu zimní bundu si klidně vezměte (jako v létě vám teda asi fakt bude k ničemu, ale v zimě ji minimálně v severní části země unosíte)
23) Ženám vřele doporučuju zvýšenou opatrnost, pokud jsou donuceny pohybovat se v arabských čtvrtích např. v Jeruzalémě (osobně bych tam bez doprovodu muže nešla)
24) Mají ošklivý a hodně poničený pohlednice
25) Někdy se tváří, že jim nefunguje terminál a občas si dokonce chtějí brát poplatek za platbu kartou, takže se vždycky hodí mít s sebou hotovost
26) Možná vás občas vzbudí svolávání z mešity nebo odbíjení zvonů, zvlášť ve městech
27) V Nazaretu je nejlepší výhled ze skládky (tu najdete nahoře na kopci nad Nazaretem)
28) Neplavejte ve Středozemním moři v Tel Avivu - stejně je obestavěný cedulema se zákazem plavání
Samostatná kapitola - bezpečnostní kontroly při příletu a odletu do a z Izraele:
Tenhle fenomén se hodně diskutuje mezi každým, kdo kdy do Izraele jel, chystá se tam nebo o tom aspoň uvažuje. Takhle jsme to zažili my:
Přílet: v Eilatu nám při pasový kontrole vrazili do ruky modrej papírek, kterej jsme pak ukazovali na letišti v Tel Avivu. Ptali se nás na takovou tu klasiku, kde budeme, proč jsme přiletěli, jak dlouho tam budeme, atd. Asi jsme nevypadali podezřele, protože nás pustili dál a pak už se nás nikdo na nic neptal. Pro Mildu si prej došla slečna ještě na letištní dráze a chtěla po něm pas, ale třeba to bylo proto, že se jí líbil.
Odlet (Tel Aviv): Pokud letíte s batohama, musíte před security checkem do fronty ke stolečku, kde vám zkontrolujou modrej papírek, kterej jste dostali při příletu a začnou se vyptávat. Většinou se ptají i na osobní otázky - nás se třeba ptali jak dlouho spolu jsme, jestli bydlíme spolu a kde. Znovu se vás zeptají kde jste byli, proč jste tam jeli, jestli jste navštívili nějaký Palestinský území nebo nějakou jinou zemi (pokud máte v pasu razítko z Egypta, očekávejte otázky i ohledně vaší návštěvy Egypta), jestli tu máme nějaké přátele (protože za ten tejden si jich asi stihnete hodně udělat), jestli máte v Egyptě nějaké přátele... kdo vám balil batohy, jestli jste od někoho dostali nějakej dárek a na víc už si nevzpomínám. Pokud k tomu výslechu jdete třeba s přítelem, je fajn se domluvit, aby se vaše odpovědi shodovaly (pozor na po sobě jdoucí otázky: jak dlouho jste spolu a jak dlouho jste tady, protože když jim řeknete, že jste spolu tejden a v Izraeli jste byli taky tejden, působí to docela divně).
Bróňovi s Aničkou, našim přátelům z druhýho konce republiky odnesli dvakrát pasy, pak jim je přinesli a poslali je někam úplně pryč - a to šli na řadu hned po nás. Pak z nich vypadlo, že šli na podrobnější security check a během toho, co jsme na ně hodinu a půl čekali museli vyndat všechny věci z batohu a deštník, kterej dostali darem v nějakým hotelu radši vyhodili do koše na záchodech.
Ani náš, respektive můj security check se neobešel bez problémů. Po výslechu nám na pas nalepili samolepku s čárovým kódem a mě nenapadlo nic lepšího než si pas nastrkat zpátky do pouzdra, ve kterým ho nosím. Tím se samozřejmě celá báječná samolepka strhla a NEPOŠKOZENÁ se přilepila na pouzdro.
Byl to obrovskej problém. Hodila jsem pas do bedýnky, abych ho nemusela tahat s sebou a kdovíproč mi ho moc milá paní ze security checku sebrala a snažila se ho vyrvat z pouzdra. Když zjistila, že by na to potřebovala o jeden titul z vysoký školy života navíc, nechala mě, abych ten pas vyndala sama a zjistila tu nečekanou věc - že se samolepka přilepila na pouzdro. Okamžitě začala volat kolegyni z druhýho security checku, aby se na ten zázrak fyziky přišla podívat osobně, ta ale neměla moc času. Moji rýpavou poznámku "Quite obvious how this happened, isn't it" slečna ignorovala a další půlhodinu řešila, co má s tím nepříliš dobře naloženým teroristou s kruhama pod očima dělat. Evidentně totiž narozdíl od svojí kolegyně neměla pravomoc mě podrobit dalšímu výslechu, zeptat se na stejný otázky Martina a pustit mě odtamtud pryč.
Z toho, co vím má každej jiný zkušenosti, tak sem dávám ty naše, ale je to spíš jenom orientační. Pár lidí nás strašilo i prohlídkou tělních otvorů, což bylo docela vtipný - teda do tý doby, než jsme tam přijeli.
Zajímalo by mě, jestli jsou domluvený, že budou čekat na zpožděný lety, nebo prostě normálně jezdí a Google mapy o tom nic neví.
Prej tam prší jednou do roka. Nám tam pršelo dvakrát za dva dny. Nějak mi to nevychází.
Proč toulavý kočky u nás nemůžou vypadat taky tak?
To je tam, kde neumí stavět ty přístřešky proti dešti. Zato ale zavřou cestu, když prší.
Fakt to není dobrý pro kočárky.
Prostě ne.
Jak se ti cestopis líbil?
terez_vodakova procestovala 14 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil19 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Autorčiny cestopisy mám moc rád. Sice se nic zajímavého o dané destinaci nedozvím, ale vše je bohatě vykompenzováno jejím vytříbeným slovníkem v diskuzi.
Hmm, ani som to poriadne nečítal. Snáď rada (aj keď by sme mali riadiť až keď sme požiadaní).
VY NIKDE NECESTUJTE !
A asi to nebude dobre ani v osobnom živote, všímať si spatnych vecí,...
Když jsme s manželkou poprvé v životě letěli na zahraniční dovolenou k 20. výročí svatby vybral jsem právě Izrael. Bez jakýchkoliv předchozích zkušeností, s úrovní angličtiny - znalost 10 slov ... jsem si byl schopný najít prakticky všechno a to vč. průměrných teplot, srážkových úhrnů pro konkrétní místa a měsíce v roce .... a všechno prakticky v čj. Díky tomu jsme zažili nádhernou dovolenou.
Pokud někdo jede do Izraele, pro který je jedno z nejznámějších specifik, že vojenská služba je povinná i pro ženy ... a je překvapený, že "6) Často tu potkáte (většinou) mladý lidi v zeleným se zbraní v ruce (případně na zádech, jsou to docela velký zbraně)" , tak bych to spíš viděl na problém jinde.
"22) Nejsou vůbec připravený na zimu, taže nespolíhejte na to, co vám říkali ve škole o pouštích a tu zimní bundu si klidně vezměte (jako v létě vám teda asi fakt bude k ničemu, ale v zimě ji minimálně v severní části země unosíte)" Nevím jak koho z vás, ale mě třeba už za těch prolhaných komunistů na škole učili, že poušť nedefinuje teplota, ale celkový roční úhrn dešťových srážek. Dokonce jsme se učili, jak velké rozdíly teplot na pouštích využít k výrobě vody ...
V Jeruzalému jako v celé Izraeli se jezdi v autě asi jako v Praze, prostě v pohodě. Palestina byla ve městech trochu horší, ale o 1000% lepší než Jordánsko.
Na Masadě je poměrně dost míst, kde se dá schovat před deštěm (stejně jako před sluncem) a hadí stezka se zavírá i v teplých dnech pro pěší v cca 9.00 hodin ráno z důvodu, že jim tam kolabují lidi. Není to jednoduchý výstup pro netrénované lidi. Jako hlavní vstup se proto prakticky víc používá západní strana, kde se nic nezavírá, je z ní nenáročný vstup.
Na nějakou skládku pro výhled na Nazarth se všichni vybodněte. Cca 20 km od města je posvátná hora Tábor a z ní krásné výhledy, ... Nebo kousek si zajeďte do Kány, kde je krásný kostel s připomínkou prvního Jažišovo zázraku. Můžete navštívit Hattínské rohy (32°48′ s. š., 35°27′34″ v. d.) , místo, kde proběhla velká bitva mezi křižákama a Saladinem, kousek od toho je Tiberias, Hora blahoslavenství s hezkým výhledem na Galilejské jezero, nádherné Kafarnaum... prostě mnoho krásných a silných míst, které jsou symboly pro termín - Svatá země.
Svatou zemi nedefinuje přece přístřešek na Masadě, hustota provozu na silnicích, teplota na pouštích, ....
My letěli do Tel Avivu, žádné rozhovory na letišti, ... jednoduché odbavení tam i zpět.
Platby kartou naprosto v pohodě všude. Jsou dost před čr.
Pohlednice mají i krásný a neponičený. Informace, že jsou hnusný a poničený nerozumím - asi nějaká osobní frustrace
. Jídlo je drahý, ale stačí si zajet do Betlému ... na palestinské území a rázem jste na 50% cenách. I ubytování je tam výrazně levnější.
Mrtvé moře není žádný bahňák. Ano, pláž v Bokeku je zakalená, ale z důvodu, proč tam jezdí na léčení desetitisice lidí - léčebné bahno. A voda a bahno tvoří kalnou vodu. To by mohlo pochopit i malé dítě. Ale stačí si najít místa, kde je podloží ze soli a tam je voda krásně čistá.
Koupání v Tel Avivu je běžné. Koupali jsme se tam se spoustou dalších xxxx lidí. Pochopím, že třeba v zimních měsících to možná zavřou, ale jde o bezpečnost, když nejsou plavči ...
No nic. Vidím to tak, že někdo v pocitu eurounijní nadřazenosti není schopný pohledu optikou Izraelců, Palestinců. Už se oprostěte od přiblblých eu ideálů.
No, tak já opět gratuluji všem zabedněncům, kteří nechápou nadsázku ani humor, ale i tak stále ztrácejí čas čtením článků, které se jim vlastně vůbec nelíbí a hodnota inteligenčního kvocientu takových individuí se blíží absolutní nule, což jim bohužel dovoluje nadále plýtvat osobním volnem na psaní moralizujících, hloupých a naprosto zbytečných komentářů, o které se nikdo neprosil a nikdo o ně nestojí. Tak si na závěr zatleskejte, jak jste mi to hrozně ukázali a nandali a běžte radši číst muslimomilné cestopisy o tom, jak je arabský svět pouze a výhradně strašně super. Long story short: klidně si sem pište další podobně důležité komentáře, je mi to úplně jedno - a na žádné další takové komentáře nebudu reagovat, protože si narozdíl od vás vážím svého volného času.
Ano, na žádné další komentáře už nereagujte, budeme všichni rádi.
V Jeruzalémě jsem byla týden sama a chodila samozřejmě i do arabské casti, bez problémů, jen si Vás občas někdo prohlidne a možná vás natáhnou vic v hospodě, když jste bez doprovodu. Byla jsem i v Betlémě a cítila jsem se bezpečné. Ale každý to možná cítí jinak.
Fakt? Já bych si sama netroufla ani náhodou. Mně úplně stačilo, když mi nějaký Arab v Jeruzalémě začal schválně nametat na nohy špínu z ulice a když jsem se na něj jenom podívala - neřekla jsem ani slovo - začal mi anglicky sprostě nadávat. A to jsem tam byla s přítelem! Ale každej má jiný zkušenosti 😇
Kde je uvedeno, že při vstupu musí být pojištění na covid?
Jak sám vidíte, nikde. Protože:
a) to nikoho nezajímá (myslím tím, že to na letišti nikdo nekontroluje)
b) je to za snadno dohledatelné pomocí dvou kliků na webu MZV
c) znovu se vraťte k názvu článku a přečtěte si ho tolikrát, dokud ho pořádně nepochopíte.
Nápověda: bod c) úzce souvisí s bodem b). Tuto debatu tedy tímto považuji za uzavřenou.👋🏻🫡
Slušelo by vám trochu více pokory a méně invektiv k diskutujícím;) Názvy vašich cestopisů jsou celkem namyšleně bulvární vzhledem k faktu, že v nich neuvádíte žádná neznámá fakta a leccos z vašich poznámek je přinejmenším diskutabilní.
Súhlasím. Myslím,že vzhľadom k autorke, by trefný názov cestopisov bol "Co NÁM o XY nikdo neřekl...".
@vlastimil_b evidentně jste to nepostřehl, ale o vaše rady se tu nikdo neprosil. Co jste také nepostřehl je to, že uvádím fakta, která bych sama ocenila, aby mi před cestou někdo řekl. Pokud máte pocit, že to píšu kvůli idiotům, kteří mají potřebu prezentovat svoji inteligenci prostřednictvím hloupých, nepřínosných komentářů, tak jste úplně na omylu. Taktéž jsem jasně psala v úvodu článku, že jde o mé osobní zkušenosti a poznatky . Samozřejmě, že jsou přinejmenším diskutabilní, každý může mít jiné zkušenosti.
@reni85 vzhledem k tomu, že jste publikovala přesně 0 cestopisů je nanejvýš trefné, abyste si především hleděla sama sebe, svých neexistujících textů a případně třeba učebnici či kurzům tvůrčího psaní. Kritizovat umí totiž každý, kdo disponuje řitním otvorem, přičemž totéž často neplatí o mozku (to je taková ta věc, kterou máte mezi ušima, kdybyste ji potřebovala najít :) ). Název, který jste psala výše můžete klidně použít, mně to vadit nebude.
Hodně vám to oběma zjednoduším - pokud se vám moje články nelíbí, tak je nečtěte. Není za co 🥰
@terez_vodakova Možná jste dosud při svých redukovaných intelektuálních schopnostech nepostřehla, že se pohybujete na cestovatelských stránkách, kde lidé (povětšinou slušně, věcně, nebo aspoň vtipně) diskutují a vyjadřují se třeba i k cestopisům. Kladně i záporně, je to prostě svobodný svět. Smiřte se s tím.
@Reni85: mě zase napadl název "Co XY nikdo neřekl o slušném chování (a možná měl). :)
@vlastimilb. to, že vy se jistě považujete za toho učeného osvícence, který má právo někoho poučovat o tom, jak se (ne)chovat a (ne)psat svoje články neznamená, že já vás tu teď budu uznávat a padat k vašim nohám s pokorou, již si tak přejete. Můžete to zkusit jinde. O tom, jak budu či nebudu odpovídat podobným moralistům, chytrákům, rýpalům, hnidopichům a ostatním lidem, jejichž hodnota inteligenční kvocientu nepřesahuje jednomístné číslo - a tedy i vám - budu rozhodovat sama. Očividně máte spoustu volného času a tak málo sebeúcty, že ztrácíte čas nejen čtením něčeho, co se vám nelíbí, nýbrž i naprosto zbytečným, nesmyslným a neplodným komentováním takového článku. Ujišťuji vás, že nezměním způsob své komunikace vzhledem k již výše uvedeným a popsaným typům lidí, ačkoliv většina jedinců stejně neoplývá takovou kapacitou, aby byla schopna to pochopit, což je i váš případ, v něm jsem však ochotna udělat výjimku, jelikož si narozdíl od vás vážím svého volného času a nerada ho ztrácím tak mrzkou debatou, jejímž jediným vhodným ekvivalentem je výběr "random seat location" u Ryanairu a následné doufání, že budete moct s kamarády sedět vedle sebe. Na vaše další podněty tedy nebudu nadále reagovat, nemám k nim již co říci.
@michi výborně, to je skvělý tvůrčí nápad jak pro vás, tak pro stejně myšlenkově naladěnou @reni85! Těším se, až si od vás obou něco s takovým názvem přečtu, ale žádné podobně hloupé a zbytečné komentáře ode mě čekat nemusíte, já na to totiž narozdíl od vás nemám čas 🥰👋🏻
@terez_vodakova - vy jste opravdu definice ženy s pískem ve vagíně
@eva.vaver zdá se, že s výše popsaným jevem máte vy osobně velké zkušenosti, ale nepotřebuji vědět vše, detaily si nechte pro sebe. Nashledanou 🤢🫡
Ještě bych rád něco dopsal k roli ženy na blízkém východu. Líbilo se mi pochopení, které mi sdělila manželka, kdyz po několika málo zkušenostech řekla: "Už chápu, proč tady (myšleno Palestina, Jordánsko) chodí žena za svým mužem". A Izrael je protkaný arabskou, muslimskou kulturou.
Žena, která si chce prosazovat stejné kulturní zvyklosti jako máme u nás, velmi rychle narazí do pomyslné zdi, zvlášť to platí pro páry bez cestovek, kde nemáte výhodu, že se pohybuje často ve velkých skupinách soukmenovců.
Nám se stalo na chrámové hoře před Skalním dómem, že jsme náhodně požádali jednu francouzkou turistku, aby nás s manželkou vyfotila. Jen jsem vzal manželku kolem ramen a ona mě kolem pasu, což je u nás naprostá samozřejmost. To jsme ale netušili nikdo z nás, že náměstí je hlídáno civilní muslimskou bezpečnostní složkou. Okamžitě u nás byla dvojice urostlých týpků, která nás fyzicky napadla ve smyslu, že mě odtrhli od manželky (jí se nedotkli), zpacifikovali mě ve vteřině na zem a řvali na nás něco arabsky. Díky universu, že jsme o focení požádali zcela náhodně tu francouzku. Uměla arabsky a okamžitě začla k týpkům důrazně, ale pokorně a slušně promlouvat a domlouvat se s nima. Ti mě potom zvedli ze země a chtěli vidět doklady. Ověřili si, jestli jsme skutečně manželé a nechali nás být. Slečna nám potom vysvětlila, že uź jen chycení okolo ramen je pro ně projev neúcty s ohledem na posvátnost místa, což sama netušila ... ale že jim vysvětlila, že jsme manželé a omluvila za nás a naši neznalost ... Byl to "zajímavý zážitek“, kterému přihlíželi stovky dalších návštěvníků a bylo to trochu trapné pro nás, ale ani v okamžiku mě nenapadlo, že bych se na ně zlobil. Spíš sám na sebe, že jsem si nezjistil víc informací resp. že jsem si víc nezjistil, jak hlubokou úctu v sobě mají s ohledem na svoji víru. V kombinaci s frustrací ze života v okupaci je to dost třaskavá směs.
Pokud vám kdokoliv bude říkat, že v Izraeli není nutné mimo arabské části nosit cudné oblečení v podobě např. dlouhé sukně, ... tak za sebe říkám, nedělejte to. Na těch lidech až na jasné vyjjímky nepoznáte, kdo je Izraelec, palestinec, egyptský, nůbijský muslim, etiopský žid, křesťanský arab, ...Izrael je multikulturní. U nás běžný styl v podobě triček do pasu, kožené upnuté gaťky, vše vyzývavé... tím se samy za sebe diskvalifikujete. I když vám nic neřeknou, okamžitě vámi budou pohrdat.
Další dobrá rada pro ženy je, aby neprodávaly automaticky ruku při pozdravu. Většina muslimů nebo i nemuslimští arabové na to nejsou zvyklí. Viděli jsme, jak si po takovém podání ruky s manželkou šli někteří následně ruce omýt, protože se v ten moment stali "nečistí". Paradox je, že jsou tak slušní, že tu ruku podají, protože mají dobré srdce, i když ví, že je to v rozporu s jejich vírou a vnitřním přesvědčením.
Dobré je nechat podat ruku partnera, pokud je s vámi a ideální je, když budete stát za ním a počkáte, až vás představí. Ruku podejte jen v případě, že vám bude nabídnutá. Pokud je to třeba nějaký průvodce nebo majitel ubytování, který vám ruku na pozdrav nenabídl a budete mít pocit, že mu podáním ruky chcete vyjádřit vděčnost, regulérně se zeptejte "mohu vám podat ruku?". A uvidíte, že se mu třeba rozzáří oči a ruku vám podá jako projev vděčnosti za vaši vděčnost. Mladí jsou většinou úplně v pohodě, ale pravidlo to není.
Oni mají násobně větší cit pro nonverbální komunikaci než nadprůměrný eurounijní nadčlověk, jejich pohled je zvlášť u starších muslimů jako skener - sjedou vás od hlavy po boty během jednotek vteřin a odhalí vaši podstatu vcelku přesně už jen z vašich očí, mimiky, gest, ... Tyhle lidi nejde obelhat falešným úsměvem, korektním vyjadřováním.
Prostě manželka pochopila sama od sebe, že je lépe, aby chodila za mnou tam, kde to bylo "kulturně" vhodné. Myslím, že přizpůsobit se, je známkou inteligence. Pro nás to byla docela zábavná hra a manželka to dotáhla k dokonalosti, kdyz sama řekla:"Tak mi dej batoh, přeci ho nebudeš nosit ty. Co by si o tobě mysleli, když ho neseš a máš s sebou ženu". :-). Jediné, co ji vadilo, že kamkoliv jsme přišli a bylo více muslimské prostředí, že ji naprosto ignorovali a bavili se jen se mnou. To mi bylo líto, ale je to jejich země, jejich pravidla a za sebe jsem rád za tyto rozdílné mentality.
Takže holky vofatrně, buďte decentní. Když vám na Masadě nepolezou prsa z dekoltu, při koupání nebudou trčet bradavky nebo nebude spodem vidět až do krku :-), i tak vám nic z ženskosti nebude chybět. A vovovotom to je.
Děkuju za reakci. Už od 2019 se chystám sdělit nějaké zkušenosti, kterých máme malinko, ale myslím, že to, co píšu je výrazně blíž realitě a může to pomct vyvarovat se zbytečným nedorozuměním, než co tak často čtu v mnoha cestopisech. V našem pojetí hodnot se tomu říká faux paux a max se při tom začervenáme nebo reagujeme jako ta paní, co si ještě užívá, jak to tu všem nandala. Jenže v muslimském světě by takové jednání mohlo způsobit vážné problémy, a to naprosto zbytečně.
Vlastně mě takové cestopisy hodně pomohli v plánování cest, k získávání cenných zkušeností a beru jako nutnost taky přispět, i když mě o to nikdo nežádal.
Za mě mají Arabové nejlepší vkus a jsou opravdoví umělci. Moc se mi líbí, jak se tam obě pohlaví oblékají, jak jsou ženy cudné (není to o puritánství) a přesto často krásně sladěné. Je to radost pohledět. Možná je to taky tím, že mají to štěstí a rodí se jim tam jen 2 pohlaví a nemusí se zabývat módou pro xx dalších :-).
Mnoha kamarádům jsem doporučil seriál Fauda, který je poměrně věrný s ohledem na reálie a záběry na běžný život. Pokaždé je to stejná reakce - mě ty arabášký dementi v hábitech nezajímají. když se mi povede je přemluvit, aby dali aspoň 1. serii, reakce je opět vždy stejná - ty wole, tohle jsem nečekal, dal jsem sedum dílů za sebou během jedné noci ... a ty ženský i když mají ty hábity a vidíš jen ty jejich namalovaný oči, ... to je nádhera. A dějová linie, která je taky chytne, je až na druhém místě :-).
A někteří už se začli zajímat o ten region seriozně a děkují, že jim to pomohlo změnit názor a už nevidí jen černobíle, jak je jim to podsouvané v médiích.
O podávání ruky jsme se dozvěděli nejvíc v palestinských a jordánských mešitách, které rádi navštěvujeme, protože duch uvnitř je krásně čistý a vždy tam potkáváme skvělé lidi s porozuměním a ochotou odpovědět naše otázky. Jen uvádím, že jsem skoro až nepřítel všech monoteistických náboženství a manželka je silně věřící křesťanka. Právě ona si všimla, ale nebyla si jistá jestli to má souvislost, jak si občas někdo po podání ruky s ní začne ruku jakoby schovávat a po chvíli někam zmizí a za chvíli je zpět. Dostalo se nám vysvětlení a poučení z jejich pohledu.
I žena si může získat respekt v muslimském světě (neuvažuju v měřítku českých médií, která znají jen muslimy z IS). Chce to vlastně jen, aby se nechovala jako blbka. Ale to samé platí i o chlapech a možná i víc, protože smlouva na podání ruky je pro ně zákon. U nás je i psaný zákon jen cár papíru, který ohýbáme jak je libo, natož abychom dodržovali smlouvy podložené podáním ruky. Žádný nemá automatický respekt jen proto, že mu dole visí koule.
Vůbec se vám nedivím, že jezdíte jen do muslimských zemí. Mě už na "západě" nikdo neuvidí. Máme jen dvě destinace, které chceme navštívit - Island a Řecko. Jinak už jen, iin sha' allah, Irán, Irák, Jordánsko, Palestina, Izrael, Omán, SA, SAE. Severní Afrika nás moc neláká, protože je víc nebezpečná. Mám kolegu v práci z Kamerunu a když vypráví o zkušenostech toho regionu, není to nic moc hezkého. Jako ofiko s cestovkou v pohodě, ale to není nic pro nás.
A díky za info o levé ruce, to zas čtu poprvé já. Jsem taky levák a pravačkou bych si dřív vypíchnul oko než se najedl :-).
Ať se vám daří a máte hezké zážitky.