Co vám o Izraeli nikdo neřekl (a možná měl)
Opět se jedná o můj OSOBNÍ souhrn vlastních zkušeností a poznatků, není tedy třeba se rozčilovat, že lžu.
Cestopis z roku 2022 napsala terez_vodakova
Absence motivace absolvovat každoroční vánoční šílenství a touha dohánět resty z minulého roku nás přivedla na starý známý webový stránky MZV, kde jsme loni dozvěděli, že se nám do Izraele vlastně zas až tak nechce. Letos už se ale podmínky vstupu do Svaté země tvářily o mnoho přívětivěji - škoda jen, že se totéž nedalo říct o ceně letenek. Zdá se, že letenkám za 500 Kč už definitivně odzvonilo (edit: ne tak úplně, ale zabere dvakrát víc času je najít), protočili jsme tedy očima a 24. ráno jsme se na železničním přejezdu u Suchdolu nad Lužnicí začali modlit, aby ten vlak už konečně přejel a my mohli v klidu pokračovat v cestě na vídeňský letiště.
Tyhle modlitby se ale ukázaly jako předčasný a hodně nadhodnocený, jelikož náš let nabral 2 hodiny zpoždění - jak jsme se dozvěděli hned jak se za náma zavřely vstupní dveře. Jak s oblibou říká můj přítel: "darovanému zubi na koni nehleď", tentokrát jsme si ale oba upřímně řekli, že tuten vánoční dáreček si Wizzair mohl klidně odpustit. Naštěstí jsme si čekání navíc mohli zkrátit frfláním, ke kterému se brzo připojil náš krajan Milda odněkud z druhého konce republiky (ahoj Mildo) a náš skorokrajan Jura z druhého konce republiky pokud se vrátíme zpátky do doby před rokem 1992 (ahoj Juro). Mezitím, co jsme překopávali itinerář podle Jurovo cenných rad, nadávali, že ty dvě hodiny trvají už nějak dlouho a dohadovali se, kdo má a nemá pojištění na covid (jediná podmínka vstupu do Izraele) se k našemu dohadování přidali další Češi (ahoj Aničko, Bróňo, Radko a Jirko), aby mohli přispět do diskuze obavami z cesty z letiště. Poslední autobus jsme totiž nestíhali asi tak o půl hodiny, byli jsme teda domluvení s Mildou a Jurou, že se složíme na taxík. Jak jsem se tak ale rozhlížela po naší nový cestovatelský skupince, napadlo mě, že by nám možná i mikrobus byl malej.
Všechny naše obavy byly tradičně vyřešený příletem na letiště. Dvě hodiny jsme si odseděli ve Vídni, pojištění na covid nikoho nezajímalo a autobus na nás čekal přímo před příletovou halou.
A teď už konečně něco, co by se vám mohlo hodit:
1) Pokud máte zpoždění a žádné autobusy už nestíháte, nestresujte se. Autobusy pořád jezdí, i když nejsou vidět v Google mapách
2) Z elektronický SIMky nejdou sdílet data, ale z tý, co si koupíte na místě jdou
3) Snad vás to nepřekvapí tolik jako nás, ale i v poušti může pršet (a to docela dost)
4) Neumí stavět přístřešky, kde byste se schovali před deštěm (aspoň ne na Masadě)
5) Jídlo je tam fakt drahý - jak v obchodech, tak v restauracích
6) Často tu potkáte (většinou) mladý lidi v zeleným se zbraní v ruce (případně na zádech, jsou to docela velký zbraně)
7) Autobusem se dostanete všude (pokud není šabat)
8) Půjčený auto je super, ale třeba v Jeruzalémě se za ten nápad budete nenávidět
9) Terén v poušti není vždycky ideální (ne, určitě není vhodnej pro kočárky...)
10) Kontakt se zvířátkama je super, ale v Rudým moři by to nemuselo dopadnout úplně dobře (to platí nejen pro Izrael)
11) Je tam hodně toulavých koček, ale většina si vás nebude vůbec všímat, maximálně budou chtít pohladit
12) Cesta na Masadu se může kvůli špatnýmu počasí (vítr, déšť) uzavřít - pokud jste už nahoře, svezou vás lanovkou dolů zadarmo (pokud si teda koupíte vstup, což byste samozřejmě měli)
13) V autobusech je šílená zima (prej i v létě)
14) V Jeruzalémě si nemusíte vůbec nastavovat budík, neustálý troubení aut vás vzbudí nejdýl kolem 6:30
15) Do větších obchodů se vchází po security checku
16) Je tu docela problém sehnat čerstvý poživatelný ovoce (v životě by mě nenapadlo, že banán může bejt tak hnusnej)
17) Pokud chcete vystoupit z autobusu, musíte na sebe upozornit, jinak řidič projede zastávku
18) Ne na každýho může voda v Mrtvým moři působit dobře
19) Mrtvý moře je vlastně docela bahňák, takže pokud se neradi koupete ve špinavý vodě... tak to jednou budete muset přežít, vždyť je to Mrtvý moře
20) Nikoho nezajímá, jestli máte zakrytý kolena a ramena (pokud nepůjdete do ortodoxních čtvrtí, ale upřímně nevím, co byste tam chtěli dělat)
21) Doprava v Jeruzalémě je šílená
22) Nejsou vůbec připravený na zimu, taže nespolíhejte na to, co vám říkali ve škole o pouštích a tu zimní bundu si klidně vezměte (jako v létě vám teda asi fakt bude k ničemu, ale v zimě ji minimálně v severní části země unosíte)
23) Ženám vřele doporučuju zvýšenou opatrnost, pokud jsou donuceny pohybovat se v arabských čtvrtích např. v Jeruzalémě (osobně bych tam bez doprovodu muže nešla)
24) Mají ošklivý a hodně poničený pohlednice
25) Někdy se tváří, že jim nefunguje terminál a občas si dokonce chtějí brát poplatek za platbu kartou, takže se vždycky hodí mít s sebou hotovost
26) Možná vás občas vzbudí svolávání z mešity nebo odbíjení zvonů, zvlášť ve městech
27) V Nazaretu je nejlepší výhled ze skládky (tu najdete nahoře na kopci nad Nazaretem)
28) Neplavejte ve Středozemním moři v Tel Avivu - stejně je obestavěný cedulema se zákazem plavání
Samostatná kapitola - bezpečnostní kontroly při příletu a odletu do a z Izraele:
Tenhle fenomén se hodně diskutuje mezi každým, kdo kdy do Izraele jel, chystá se tam nebo o tom aspoň uvažuje. Takhle jsme to zažili my:
Přílet: v Eilatu nám při pasový kontrole vrazili do ruky modrej papírek, kterej jsme pak ukazovali na letišti v Tel Avivu. Ptali se nás na takovou tu klasiku, kde budeme, proč jsme přiletěli, jak dlouho tam budeme, atd. Asi jsme nevypadali podezřele, protože nás pustili dál a pak už se nás nikdo na nic neptal. Pro Mildu si prej došla slečna ještě na letištní dráze a chtěla po něm pas, ale třeba to bylo proto, že se jí líbil.
Odlet (Tel Aviv): Pokud letíte s batohama, musíte před security checkem do fronty ke stolečku, kde vám zkontrolujou modrej papírek, kterej jste dostali při příletu a začnou se vyptávat. Většinou se ptají i na osobní otázky - nás se třeba ptali jak dlouho spolu jsme, jestli bydlíme spolu a kde. Znovu se vás zeptají kde jste byli, proč jste tam jeli, jestli jste navštívili nějaký Palestinský území nebo nějakou jinou zemi (pokud máte v pasu razítko z Egypta, očekávejte otázky i ohledně vaší návštěvy Egypta), jestli tu máme nějaké přátele (protože za ten tejden si jich asi stihnete hodně udělat), jestli máte v Egyptě nějaké přátele... kdo vám balil batohy, jestli jste od někoho dostali nějakej dárek a na víc už si nevzpomínám. Pokud k tomu výslechu jdete třeba s přítelem, je fajn se domluvit, aby se vaše odpovědi shodovaly (pozor na po sobě jdoucí otázky: jak dlouho jste spolu a jak dlouho jste tady, protože když jim řeknete, že jste spolu tejden a v Izraeli jste byli taky tejden, působí to docela divně).
Bróňovi s Aničkou, našim přátelům z druhýho konce republiky odnesli dvakrát pasy, pak jim je přinesli a poslali je někam úplně pryč - a to šli na řadu hned po nás. Pak z nich vypadlo, že šli na podrobnější security check a během toho, co jsme na ně hodinu a půl čekali museli vyndat všechny věci z batohu a deštník, kterej dostali darem v nějakým hotelu radši vyhodili do koše na záchodech.
Ani náš, respektive můj security check se neobešel bez problémů. Po výslechu nám na pas nalepili samolepku s čárovým kódem a mě nenapadlo nic lepšího než si pas nastrkat zpátky do pouzdra, ve kterým ho nosím. Tím se samozřejmě celá báječná samolepka strhla a NEPOŠKOZENÁ se přilepila na pouzdro.
Byl to obrovskej problém. Hodila jsem pas do bedýnky, abych ho nemusela tahat s sebou a kdovíproč mi ho moc milá paní ze security checku sebrala a snažila se ho vyrvat z pouzdra. Když zjistila, že by na to potřebovala o jeden titul z vysoký školy života navíc, nechala mě, abych ten pas vyndala sama a zjistila tu nečekanou věc - že se samolepka přilepila na pouzdro. Okamžitě začala volat kolegyni z druhýho security checku, aby se na ten zázrak fyziky přišla podívat osobně, ta ale neměla moc času. Moji rýpavou poznámku "Quite obvious how this happened, isn't it" slečna ignorovala a další půlhodinu řešila, co má s tím nepříliš dobře naloženým teroristou s kruhama pod očima dělat. Evidentně totiž narozdíl od svojí kolegyně neměla pravomoc mě podrobit dalšímu výslechu, zeptat se na stejný otázky Martina a pustit mě odtamtud pryč.
Z toho, co vím má každej jiný zkušenosti, tak sem dávám ty naše, ale je to spíš jenom orientační. Pár lidí nás strašilo i prohlídkou tělních otvorů, což bylo docela vtipný - teda do tý doby, než jsme tam přijeli.
Zajímalo by mě, jestli jsou domluvený, že budou čekat na zpožděný lety, nebo prostě normálně jezdí a Google mapy o tom nic neví.
Prej tam prší jednou do roka. Nám tam pršelo dvakrát za dva dny. Nějak mi to nevychází.
Proč toulavý kočky u nás nemůžou vypadat taky tak?
To je tam, kde neumí stavět ty přístřešky proti dešti. Zato ale zavřou cestu, když prší.
Fakt to není dobrý pro kočárky.
Prostě ne.
Jak se ti cestopis líbil?
terez_vodakova procestovala 14 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 měsíci a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil12 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Kde je uvedeno, že při vstupu musí být pojištění na covid?
Jak sám vidíte, nikde. Protože:
a) to nikoho nezajímá (myslím tím, že to na letišti nikdo nekontroluje)
b) je to za snadno dohledatelné pomocí dvou kliků na webu MZV
c) znovu se vraťte k názvu článku a přečtěte si ho tolikrát, dokud ho pořádně nepochopíte.
Nápověda: bod c) úzce souvisí s bodem b). Tuto debatu tedy tímto považuji za uzavřenou.👋🏻🫡
Slušelo by vám trochu více pokory a méně invektiv k diskutujícím;) Názvy vašich cestopisů jsou celkem namyšleně bulvární vzhledem k faktu, že v nich neuvádíte žádná neznámá fakta a leccos z vašich poznámek je přinejmenším diskutabilní.
Súhlasím. Myslím,že vzhľadom k autorke, by trefný názov cestopisov bol "Co NÁM o XY nikdo neřekl...".
@vlastimil_b evidentně jste to nepostřehl, ale o vaše rady se tu nikdo neprosil. Co jste také nepostřehl je to, že uvádím fakta, která bych sama ocenila, aby mi před cestou někdo řekl. Pokud máte pocit, že to píšu kvůli idiotům, kteří mají potřebu prezentovat svoji inteligenci prostřednictvím hloupých, nepřínosných komentářů, tak jste úplně na omylu. Taktéž jsem jasně psala v úvodu článku, že jde o mé osobní zkušenosti a poznatky . Samozřejmě, že jsou přinejmenším diskutabilní, každý může mít jiné zkušenosti.
@reni85 vzhledem k tomu, že jste publikovala přesně 0 cestopisů je nanejvýš trefné, abyste si především hleděla sama sebe, svých neexistujících textů a případně třeba učebnici či kurzům tvůrčího psaní. Kritizovat umí totiž každý, kdo disponuje řitním otvorem, přičemž totéž často neplatí o mozku (to je taková ta věc, kterou máte mezi ušima, kdybyste ji potřebovala najít :) ). Název, který jste psala výše můžete klidně použít, mně to vadit nebude.
Hodně vám to oběma zjednoduším - pokud se vám moje články nelíbí, tak je nečtěte. Není za co 🥰
@terez_vodakova Možná jste dosud při svých redukovaných intelektuálních schopnostech nepostřehla, že se pohybujete na cestovatelských stránkách, kde lidé (povětšinou slušně, věcně, nebo aspoň vtipně) diskutují a vyjadřují se třeba i k cestopisům. Kladně i záporně, je to prostě svobodný svět. Smiřte se s tím.
@Reni85: mě zase napadl název "Co XY nikdo neřekl o slušném chování (a možná měl). :)
@vlastimilb. to, že vy se jistě považujete za toho učeného osvícence, který má právo někoho poučovat o tom, jak se (ne)chovat a (ne)psat svoje články neznamená, že já vás tu teď budu uznávat a padat k vašim nohám s pokorou, již si tak přejete. Můžete to zkusit jinde. O tom, jak budu či nebudu odpovídat podobným moralistům, chytrákům, rýpalům, hnidopichům a ostatním lidem, jejichž hodnota inteligenční kvocientu nepřesahuje jednomístné číslo - a tedy i vám - budu rozhodovat sama. Očividně máte spoustu volného času a tak málo sebeúcty, že ztrácíte čas nejen čtením něčeho, co se vám nelíbí, nýbrž i naprosto zbytečným, nesmyslným a neplodným komentováním takového článku. Ujišťuji vás, že nezměním způsob své komunikace vzhledem k již výše uvedeným a popsaným typům lidí, ačkoliv většina jedinců stejně neoplývá takovou kapacitou, aby byla schopna to pochopit, což je i váš případ, v něm jsem však ochotna udělat výjimku, jelikož si narozdíl od vás vážím svého volného času a nerada ho ztrácím tak mrzkou debatou, jejímž jediným vhodným ekvivalentem je výběr "random seat location" u Ryanairu a následné doufání, že budete moct s kamarády sedět vedle sebe. Na vaše další podněty tedy nebudu nadále reagovat, nemám k nim již co říci.
@michi výborně, to je skvělý tvůrčí nápad jak pro vás, tak pro stejně myšlenkově naladěnou @reni85! Těším se, až si od vás obou něco s takovým názvem přečtu, ale žádné podobně hloupé a zbytečné komentáře ode mě čekat nemusíte, já na to totiž narozdíl od vás nemám čas 🥰👋🏻
@terez_vodakova - vy jste opravdu definice ženy s pískem ve vagíně
@eva.vaver zdá se, že s výše popsaným jevem máte vy osobně velké zkušenosti, ale nepotřebuji vědět vše, detaily si nechte pro sebe. Nashledanou 🤢🫡
V Jeruzalémě jsem byla týden sama a chodila samozřejmě i do arabské casti, bez problémů, jen si Vás občas někdo prohlidne a možná vás natáhnou vic v hospodě, když jste bez doprovodu. Byla jsem i v Betlémě a cítila jsem se bezpečné. Ale každý to možná cítí jinak.
Fakt? Já bych si sama netroufla ani náhodou. Mně úplně stačilo, když mi nějaký Arab v Jeruzalémě začal schválně nametat na nohy špínu z ulice a když jsem se na něj jenom podívala - neřekla jsem ani slovo - začal mi anglicky sprostě nadávat. A to jsem tam byla s přítelem! Ale každej má jiný zkušenosti 😇