Co vám o Kubě nikdo neřekl (a možná měl)

Nebudu se tedy opakovat a navazuji na předchozí tipy:

1) Ne každý Kubánec vás chce oškubat. A ne každý vám chce pomoct. Ale každý za to rozhodně bude chtít zaplatit. V překladu: klidně si nechte od někoho místního pomoct, ale počítejte s tím, že to nebude zadarmo a možná vám ta rada taky bude k ničemu.

2) Vždycky si koukejte pod nohy. Je sice bezpečné tu nosit žabky za pár korun, ale dávejte pozor, abyste nestoupli do děr v chodnících (ostatně i v silnících) v Havaně, na pořádně dlouhé trny kdesi uprosřed tropického deštného lesa v Topes de Collantes (co si budeme povídat, trny jsou ještě docela v pohodě, ačkoliv musím dodat, že na Kubě nežije žádné zvíře nebezpečné člověku - údajně) nebo na ještěrku ve Varaderu (co to vlastně bylo nevím, ale byla docela velká).

3) Víte, proč je park u Kapitolu v Havaně tak krásný? Přesně tak - chodcům je sem zakázaný vstup. A raději se tu moc nezdržujte, nebo z něj veškerou krásu ještě vykoukáte.

4) Často tu potkáte toulavé psy a kočky, narozdíl od těch gruzínských si vás ale vůbec nebudou všímat - lidí se spíš bojí. Na vesnicích je často střídají koně, krávy nebo prasata, ti jsou ale (většinou) uvázaní a pasou se.

5) Jídlo na ulici si vybírejte opatrně - to, že u něj stojí dav lidí neznamená, že je jeho kvalita nebo snad dokonce chuť opravdu dobrá.

6) Na Kubě se neustále na něco čeká. Na obchody, ve kterých nic není, na pumpy, na kterých často dochází benzín (respketive to, čemu Kubánci říkají benzín, ačkoliv to má podle všudypřítomného pachu do benzínu hodně daleko), dokonce i na prodavačku, než vám přes pult v Panamericaně podá to málo, co jste usoudili, že byste si v případě nouze mohli dát. Naprosto běžně se stává, že čekáte úplně zbytečně třeba na autobus, do kterého se stejně nevejdete. Pro nerváky, jako jsem já: čím víc se budete rozčilovat, tím déle budete čekat.

7) Jedno z dalších nepsaných pravidel: nikdy se tu neptejte na wh- questions. Stejně nikdo nic neví a ve výsledku to pak nějak funguje.

8) Život se tu moc nemění - každý den se vás ta samá paní zeptá, jestli nechcete koupit její klobouky, ten samý pán, jestli nechcete taxi collectivo na zítra a jiný pán, jestli nechcete půjčit kolo. Jestli rádi vyhledáváte nová dobrodružství každý den, doporučuji třeba zkoušet jak dlouho vydržíte pod vodou na jeden nádech... nebo něco takového.

9) Smlouvejte. Místní to sice nijak nevyhledávají, ale jsou na to zvyklí. Jinak ty přemštěné ceny za taxík budete muset opravdu zaplatit.

10) Dávejte si pozor, v čem se koupete. Žádná nepříjemná zvířátka jsme ve vodě naštěstí neobjevili, narozdíl třeba od Egypta, zato jsme ale byli svědky toho, jak místní nakládají se svými odpadky. A ano, tomu chlapovi bylo úplně jedno, že na něj nevěřícně zírají dva Evropané.

11) Čas je tu relativní, pro představu ale počítejte na každých 5 minut alespoň půl hodiny.

12) Může se vám stát, že pokud v casa particular řeknete, že chcete večeři, přinesou vám obrovskou nálož jídla - pod pojmem večeře se tu totiž rozumí předkrm, polévka, hlavní chod a zákusek. A většinou ještě něco malého k přikusování, třeba osmažené plátky banánu s trochou koření (chutná to přesně tak, jak to zní).

13) Jestli rádi vyhledáváte ty neojšklivější a nejdivnější záchody, veřejné toalety na Kubě vás rozhodně nezklamou.

14) Nevěřte všemu, co vidíte na mapách. Seznam mapy tu sice fungují celkem spolehlivě, ale mají své mouchy.

Během cestování je (aspoň pro nás) nejdůležitější pravidlo respektovat a brát každou zemi takovou, jaká je. Ačkoliv jsme na Kubě museli řešit řadu problémů a každý den nás něco překvapilo, rozhodně jsme si to tam užili. Sice se tam už neplánujeme vrátit, ale i tak je to krásná země plná příležitostí poznat, jak žijí lidé na druhém konci světa (skoro).

Proč byste na Kubě nikdy neměli chodit bosí - tyhle jsem vytáhla z podrážky od bot, naštěstí.