CORNWALL - Pěšky z Konce země k Ještěrce - Díl 4.
Už jste někdy slyšeli o South West Coast Path? Pojďte se mnou tuto (nejen)cornwallskou pobřežní stezku procestovat s krosnou na zádech!
Cestopis z roku 2023 napsala VeronikaJehane
CO LEŽÍ ZA MARAZIONEM?
Už třetí den pořád ta samá scenérie. Kouknete na moře a vidíte hrad. A víte, že se ho asi jen tak nezbavíte! Vydáváme se opět na cestu, před námi dnes leží spousta kilometrů prašných cest, nespočet krásných pláží, útesů a malebných vesniček. Ale kdykoliv se otočíme přes rameno, pořád na nás vykukuje TEN HRAD! Ne že by nebyl úchvatný. Ne že by nebyl majestátný. Ne že by nebyl okouzlující. Ale tak nějak máme pocit, že jsme se za ty 3 dny cesty vůbec nikam neposunuly.
V následujícím úseku několikrát míjíme cedule upozorňující na nestabilní útesy. V této oblasti zřejmě bývají eroze a sesuvy častější, proto doporučuju dávat si tady velký pozor a nechodit moc blízko k okraji útesů. Dodržovat tohle pravidlo pro mě vůbec nebylo snadné, přestože se jaksi bojím výšek. Ale i přesto, koukat do rozbouřených vln, co se dole rozbíjejí o skály, je svým způsobem vzrušující a neodolatelné! No co naplat, skončit bych tam nechtěla. S krosnou na zádech se asi plave docela blbě a zkoušet to zrovna nemusím. Ale pro jistotu jsem si v hlavě vytvořila pár bezpečnostních postupů na téma "Co dělat, když skončíš s krosnou ve vodě!".
Když míjíme zátoku u městečka Perranuthnoe, hrad se nám na chvíli ztrácí z obzoru. Ne však nadlouho. Stačí ujít pár set metrů po pláži a onen ustálený výhled je zpátky. Definitivně se s hradem loučíme až na mysu Cudden point, kde se na chvíli zastavujeme a naposledy se ohlížíme za starým známým. Vstříc novým zítřkům se vydáváme dále po pěšinkách, co jsou široké tak akorát pro králíky, a blížíme se k Prussia cove. Tahle zátoka v sobě má cosi tajemného, ukrytá mezi skalami, člověk by ji snadno přešel bez povšimnutí. My se tady ale na okamžik zastavujeme. Jednak proto, že jsme se rozdělily a stačily jsme už pozbýt jednoho člena výpravy - je tady hustší, vyšší porost a špatný signál, takže toho člověk kolem sebe moc nevidí, ani se nedovolá. A potom jsme se taky zastavily, abychom se podivovaly nad miniaturními domečky místních rybářů z dob dávno minulých. Domečky sotva o dveřích a jenom okýnku obráceném vstříc moři a rozmarům počasí. Jaké to asi bylo, vyhlížet odtud hejna sardinek a vyrážet každý den na vlny za nejistým úlovkem? Moře nebo doly - to jediné tady po dlouhé věky místní živilo. Teď je to turistika. No a tak jsme tady, abychom místním pozvedly morálku!!!
V okolí Perranuthnoe
Prussia cove - domky rybářů
PRAA SANDS
Stejně jako spousta dalších místních pláží, i tato sloužila v dřívějších dobách převážně pašerákům a vykradačům vraků. Zdejší pobřeží s rozeklanými útesy, drobnými tajnými zátokami a širokými plážemi k tomu bylo nanjevýš příhodné. I dneska na zdejším pobřeží tu a tam něco ztroskotá, jak jsme mohli vidět už na startu naší cesty, ale pašerák by se tím už sotva uživil. Takže zase zůstaneme spíš u té turistiky. A že se na Praa Sands turista vyřádí do sytosti, o tom nemůže být pochyb. Pokud se rádi boříte po kolena do písku, může vás nekonečná pláž zlákat k dlouhým procházkám. Doporučuji ale toto cvičení provádět bez nějaké enormní zátěže, např. krosny, protože vyšplhat se potom po nestabilních svazích zpátky na pevnou zem, to už chce trochu vytrvalosti. Vyžíváte-li se v otužování, je pro vás ideální koupačka v rozdivočelých vlnách. A konečně se v tom vlnobití dá taky slušně surfovat, pokud jsou právě příhodné podmínky. My jsme dokonce při naší krátké návštěvě byly svědky cvičení místní pobřežní hlídky. Takže můžete být klidní, i kdybyste se chtěli utopit, tak se vám to pravděpodobně nepovede.
RINSEY HEAD
Poté, co jsme si užili luxusu a civilizace surfařského ráje v Praa Sands, se vydáváme zase zpátky do divočiny. Místní krajina ukrývá spoustu připomínek bohaté hornické historie. A tak po cestě míjíme hluboké šachty, dobře ohraničené a označené, takže ani znavený pocestný, co se mu plantají nohy, tam naštěstí nezahučí. O kus dál v protikladu k rovné, placaté pláži se do moře zakusuje výběžek Rinsey Head. Na samé špici výběžku stojí pěkný panský dům. Vzhledem k četnosti nestabilních drolících se útesů v téhle oblasti je to docela odvážný počin. Můžeme uzavírat sázky, jak dlouho tam ještě vydrží, než ho spolkne moře ve svém nenasytném chřtánu. Všude okolo se tady objevují cedulky, že se nacházíme na soukromém pozemku. Ale není třeba se znepokojovat, po vyznačených cestách je průchod povolen.
Což ovšem neplatí pro naše další kroky. Abychom si nemusely zacházet o kilometr navíc (kdo někdy putoval světem s krosnou na zádech, ví, že každý metr navíc může zatraceně bolet), rozhodly jsme se risknout zkratku přes nedalekou farmu. Pro konzultace tras na Stezce většinou používám facebookovskou skupinu South West Coast Path - Discussion Board for Hikers, kde jsou zkušení cestovatelé schopní adekvátně poradit. Tentokrát se ale trochu sekli. V mapách.cz mi zkratka přes farmu svítila jako veřejnosti nepřístupná, místní zase tvrdili, že by to mělo být v pohodě průchozí. A tak jsme teda šly. Inu tabule "Private" mluví za vše. Ale že už jsme byly po celém dni notně utahané a opravdu se nám NECHTĚLO vracet - teď už - 2km, řekly jsme si, že kdyžtak budeme dělat česky mluvící blondýny (blonďatá je z nás tří jen jedna... nevadí). Po jedné ruce kravín (a že ty cornwallské krávy teda umějí řvát, práskačky jedny!), po druhé ruce obytné budovy, lehce se nám nešlo, ale dokradly jsme se až na konec pěšiny nikým nezpozorovány, psa na nás nikdo nepoštval. Zato tu bránu, jejíž skřípění uši drásá na míle daleko, tak tu tam určitě mají schválně! Pelášily jsme, co nám uondané nožky stačily! Tímto rozhodně nenabádám k porušování jakýchkoliv pravidel, ale v nouzi nejvyšší... Další den ráno už jsme cestovaly předpisově pouze po schválených stezkách!
DROPPED ANCHOR CAMPSITE
Tak tento kemp to je kapitola sama o sobě! Žádná elektřina, žádná společenská místnost, žádný obchůdek ani kavárnička či rychlé ba ani pomalé občerstvení. Přesto to byl asi nejkrásnější kemp, v jakém jsem kdy nocovala. Byl totiž naprosto vymazlený! Záchody a koupelny jako pokojíčky, paní majitelka asi přičichla k provence-stylu. Každý stanový plácek nesl název nějaké okolo rostoucí květiny. Například my měli náprstník - foxglove. A tím, že se tady nevyskytovalo žádné veřejné osvětlení, v noci nás mohlo potěšit hvězdné nebe nad hlavou. Nebýt toho, že se navečer obloha potáhla oparem a do rána se to nevybralo. Co naplat, vítejte v Cornwallu.
Dropped Anchor campsite
Dropped Anch. facilities
Dropped Anch. facilities
Jak se ti cestopis líbil?
VeronikaJehane procestovala 15 zemí světa světa, nejvíce Evropu. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hltám každé slovo, těším se na pokračování. Cornwall je moje srdcovka, letos se opět chystáme na týden na Scilly. :-)
Hltám každé slovo, těším se na pokračování. Cornwall je moje srdcovka, letos se opět chystáme na týden na Scilly. :-)
Tak to tiše závidím, na Scilly musí být taky krásně!!! Těší mě, že cestopis baví, pokračování určitě přibude. A snad se mi letos podaří naplánovat i další výpravu, tak se zase posuneme o kousek dál :)
Tak to tiše závidím, na Scilly musí být taky krásně!!! Těší mě, že cestopis baví, pokračování určitě přibude. A snad se mi letos podaří naplánovat i další výpravu, tak se zase posuneme o kousek dál :)