Do Indie na Kumbh Melu
Malá návštěva Velké Mely v Indickém Praygraj 2025
Cestopis z roku 2025 napsal Štěpán Frána
příjezd na královskou koupel
V letadle z Delhi do Prayagraj si vedle mě sedá sympatický pán ze Singapuru, jehož jméno si neumím zapamatovat. O existenci Kumbh Mely, se prý dozvěděl před třemi dny a hned objednal letenky, aby to viděl na vlastní oči. Nejsem na tom o moc jinak. Sice o této události vím již léta, ale jet se na ni podívat na otočku do Indie jsem se rozhodl jen o pár dní dříve. Na rozdíl ode mě nenechává můj soused nic náhodě a ukazuje mi čtyřdenní program zajištěný místním průvodcem pro skupinu 25 lidí. Trochu mu závidím, protože já nic podobného zajištěno nemám a vlastně netuším, do čeho jdu. Rezervováno mám pouze ubytování u místních v rodině, které bylo na bookingu jako jedno z posledních. Také mě znejistila diskuze dvou Němek s jejich průvodcem na letišti, kterou jsem tajně poslouchal. Královskou koupel svatých můžů Sádhú, která je plánovaná na 3.února a kvůli které jsem zvolil právě toto datum, prý lze vidět jenom z velké vzdálenosti, jinak je to nebezpečné. Na to, že mi šéf posílá zprávy o ušlapání mnoha lidí z minulého týdne, ani nemyslím. Jsem trochu nervózní z toho, co mě čeká a co vlastně uvidím.
Za chviličku již smlouvám cenu taxi z letiště a další chvíli poté kvůli uzavírkám nasedám jako spolujezdec na motorku a jedu do centra. Pak už jen pluji v proudu zvuků, vůní, lidí a krav směrem k místu ubytování, které mám vyznačené v mapě a které je ale úplně někde jinde. Za půl hodiny od vystoupení z letedla jsem pohlcen v Indickém mumraji. Ubytovávám se u místní rodiny. Pokoj je špeluňka, místo oken škvíry, koupelnu tvoří lavor a díra v zemi a před vchodem vegetují tři krávy. Majitel je sympatický mladík, který se o mě s rodinou stará. V ceně je místní jídlo od maminky a doprava motorkou s jeho bratrem, snad kamkoliv si řeknu. Jinak se baví tím, že si mě natáčí na akční videa cestou k řece.
to není demonstrace, ale nadšená koupačka
Pomalu se stmívá. Přicházím ke ghatům a padá mi brada úžasem. Čekal jsem lecos, včetně komerčního pekla, ale nacházím nejvíc autentickou událost, kterou si lze představit. Nechci popisovat, co je Kumb Mela zač a proč je letos mimořádná, to si najděte na internetu. Pokusím se jen shrnout své pocity a poznatky.
Přede mnou je nekonečné množství světel táhnoucích se po obou březích do dáli. Spolu s tiše tekoucí řekou to působí, jako mléčná dráha, která jakoby spadla na zem. Ve světlech proudí davy lidí. Nejsou to ale nepříjemné davy. Lidé se tváří přátelsky a usměvavě. Kolem řeky je postavené stanové město. Každá náboženská škola, ašrám nebo sekta zde má základnu, ze které se z amplionů ozývá přednáška často zpívaná. Přes řeku jsou postavené pontonové mosty, po kterých proudí návštěvníci. Na březích jsou vymezené prostory pro koupel, respektive očistu, které lemují zábrany, aby se lidé nedostali do hloubky. Celý prostor vibruje a vibrace mnou prostupují a ihned mě přenáší do jiné reality. Je to největší náboženská pouť na světě. Nepotkávám běžné nepříjemnosti Indie v podobě samozvaných průvodců nebo žebráků. Atmosféra opravdu působí relaxačně, ač to zní jakkoliv divně. Kumbh Mela se koná asi 40dní a nyní je poločas. Prý ji stihlo navštívit již 300milionů lidí a podobný počet se čeká do konce. To znamená cca 15milionů lidí denně a to je obtížně uvěřitelné a naprosto nepředstavitelné. Procházím se přes pontonový most na druhou stranu a chvíli bloumám podél břehu. Cestou zpět musím přes jiný most, protože místní policie udržuje většinu cest jednosměrnou, což je rozumné opatření proti šlapanicím, ale nachodím spoustu kilometrů navíc.
skupiny Sádhu ...
... pomalu přijíždějí ...
... na vozech zdobených květinami
někteří mají dredy tak dlouhé, že je musí nést v ruce
jsou to vesměs milí chlapíci
Zítra se má konat takzvaná královská koupel (Shahi shan) svatých mužů a strážců víry. To mají být asketičtí mniši žijící kdesi v odlehlých jeskyních. Rád bych z toho něco viděl, ale mám jen velmi málo informací. Spíš tuším, než vím, že zahájení má být již ve tři ráno někde v místě soutoku Gangy a Yamuny. Mapy moc nepomáhají, informace na netu také ne a musím se vyspat. Vyrážím hodinu před úsvitem hledat to správné místo. Bohužel zjišťuji, že ráno jsou všechny sektory, kde má ke koupeli dojít, uzavřené. Bloumám z jedné strany řeky na druhou a pomalu se smiřuji, že z královské koupele nic neuvidím. I bez ní, ale návštěva Mely rozhodně stojí za to. Nuda tu není. Po několika hodinách a mnoha kilometrech obcházím kus města a společně s menší skupinou poutníků se přes zónu slumů dostávám do těch správných sektorů. Za chvíli vidím přijíždět konvoj alegoricky vyzdobených vozů, na kterých na každém jede skupina svatých mužů. Jsou jich stovky. Ale jsou asi 150m daleko. Mezi nimi a obyčejnými lidmi je trojitý plot hlídaný obdivuhodným množstvím policajtů a vojáků. Na konci konvoje a na konci plotu se mi naskýtá příležitost a jeden mladý policajt mě pouští přes zátarasu dovnitř.
pohled na nekonečné stanové město
břeh je zpevněný a návštěvníci smí do vody jenom po okraj
stanové město vybudované jenom pro tuto akci
Na jednu stranu jsme jako běloši v Indii natahování a okrádáni při každé příležitosti a ani čaj si nekoupíme za místní cenu, na druhou stranu máme oproti jakési privilegia, ať s tím souhlasíme nebo ne. Díky tomu a asi díky foťáku v ruce jsem uvnitř uzavřeného sektoru spolu s nekonečným množstvím svatých mužů a jejich doprovodů. Se mnou tu je natáčecí štáb nějaké televize, rozptýlená ostraha a pár lidí, kteří tu asi přespávali. Davy zůstali někde jinde. Pořád mi v hlavě rezonuje varování o bezpečnosti, které sděloval průvodce těm dvou Němkám na letišti. Ale situace je jiná. Nikdy jsem nepotkal veselejší tlupu lidí, než jsou tito svatí muži. Každý se na mě usmívá nebo mi mává. Rádi zapózují na foťák a hlavně si to strašně užívají. Seskakují z aut a po skupinách za skandování hesla „Har Har Mahadev“ míří k vodě a zase se vykoupaní – tedy očištění – vrací a lezou zpět na střechy svých vozů. Jsem nadšený. Dostal jsem blízko a vidím úžasné věci a úžasné lidi. Většina Sádhú má rozpletené turbany a své masivní dredy často musí nést v ruce, jinak by je vláčeli po zemi. Někteří se natáčí na mobily. Vojáci si to také točí. Noční zahájení akce na východním břehu jsem nestihl, ale zakončení zde na Sangam ghat je parádní.
silná víra překoná bolest, nůž je pravý
Po nějaké době, přesycen vizuálními zážitky a unaven slunečními paprsky se vracím a mířím na oběd do mého skromného ubytování. Odpoledne už jsou svatí muži pryč a celý areál je znovuotevřený a slouží pro běžné poutníky. Užívám si opět relaxační atmosféru, procházím stanové město, občas potkávám neuvěřitelnou postavu, občas si sednu na kořeněný čaj a bavím se s místními a poskytuji nespočet fotek. Určitě více lidí fotí mě, než kolik jich fotím já. Až nyní si uvědomuji, že jsem za tři dny tady neviděl jediný obchod se suvenýry a že za celou dobu potkávám pouze čtyři zahraniční turisty a vlastně netuším, kde se ty skupiny s místními průvodci nachází. Ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak. Vůbec si tu nepřipadám nepatřičně. Vše je nějak přirozené. Dokonce i řidič rikšy mě veze zadarmo, což je jinak nemyslitelné. Domů letím z Váranásí, kde si ještě jeden den odpočinu a trošku to celé vstřebám. Prodloužený víkend v Indii zní jako nesmyslný nápad, ale jinak to nešlo a i přes ty nejvíc krkolomné letenky to rozhodně stálo za to.
nejžádanější koupel je u soutoku Gangy a Jamuny
mnoho lidí si odnáší vodu z řeky domů
břehy zpevňují pytle s pískem
dočasné pontonové mosty
Jak se ti cestopis líbil?
Štěpán Frána procestoval 55 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 9 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
no, jako dobré, ale chtělo by to méně polonahých škaredých chlapů, nejlépe žádné ;-)
no, jako dobré, ale chtělo by to méně polonahých škaredých chlapů, nejlépe žádné ;-)
To je síla :-D Super cestopis, i když tentokrát nedávám "To chci taky zažít!"
To je síla :-D Super cestopis, i když tentokrát nedávám "To chci taky zažít!"
super ! .. a díky za fotky .. tu atmošku jde cítit, ale tohle je pro mě takový extrém, že si raději o této události něco přečtu nebo podívám na report, skutečně to zažít je až moc za moji komfortní zónu .. takže stejně jako Ala, klik na " to chci taky zažít " ode mě nečekej, ale jinak paráda !
super ! .. a díky za fotky .. tu atmošku jde cítit, ale tohle je pro mě takový extrém, že si raději o této události něco přečtu nebo podívám na report, skutečně to zažít je až moc za moji komfortní zónu .. takže stejně jako Ala, klik na " to chci taky zažít " ode mě nečekej, ale jinak paráda !