Filipíny – usměvavý ráj tisíců ostrovů…

Filipíny - země, jež má vlajku tak podobnou té naší jsou ve všem ostatním diametrálně odlišné.

Když bohové v čistém modrém moři vytvořili první filipínský ostrov, byli tak nadšeni z toho, co se jim povedlo, že stvořili dalších 7000 rajských ostrovů, které dnes patří k Filipínám. Je to jenom legenda? Vítejte v zemi úchvatné přírody, kultury a nezapomenutelných dobrodružství! Pro letošek byly vybrány ostrovy CEBU a BOHOL. Těšíme se na vše, čím jsou Filipíny známe, třeba na návštěvu Čokoládových hor, plaváni se žralokem tygřím a delfínami a samozřejmě na velkou dávku bílého písku, slunce a tropů. Prostě naše letošní „divoká jízda“ po Filipínách může začít! Je nás celkem 18.

Odlétáme v sobotu 28. února ráno v 7 hod. přes Amsterdam a Hong Kong na Filipínský ostrov CEBU, vzdálený „jenom“ 10.472,36 km. Čeká nás 20 dnů sladkého nicnedělání odpočinku a dobrodružství v zemi, o které každý mluví jenom v superlativech…tak uvidíme. Program nám za provizi pomohl zajistit Miki Lombart, který dlouhodobě žije na ostrově Cebu.

Když na letišti vylezete z letadla, musíte se posadit. Devadesátiprocentní vlhkost znamená, že jste v cíli, 28-30 stupňů je tu stabilně, a pod 16 stupňů je už fakt zima. Musíte mít ale velkou smůlu, abyste na ni narazili, na Filipínách slunce svítí téměř celý rok.

Na Filipínách poznáte radost a uvidíte bídu. Vykoupete se na jedné z nejkrásnějších pláží světa a vyšplháte na čokoládové kopce. Údajně se tu narodilo jo-jo, jak ho známe dnes (yo-yo má filipínsky znamenat "pojď-pojď"), bydlí se tu na ulici a při pohledu na vyzdobené chatrče, které prorůstají městem, vás slovo smutek nenapadne. Tahle země je dokonalý lék na depresi.

Země nese název po španělském králi Filipovi II. ze šestnáctého století, což je památka na španělskou kolonizaci, která začala v roce 1529. Díky tomu jsou Filipíny jedinou asijskou zemí, kde převládá dodnes římskokatolická víra. Jižní ostrov Mindanao je ovšem z valné části muslimský.

Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 88 574 614 obyvateli (2007). Filipínská ekonomika je 47. největší na světě. Filipínci a Filipínky jsou velcí migranti za prací. Miliony jich pracují po celém světě (odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců), hlavně však na Blízkém východě a na západním pobřeží Spojených států. Bývalý český premiér Jan Fischer dokonce v Manile jednal o možnosti práce filipínských zdravotních sester v českých nemocnicích.

Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu a zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv. kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice,

Na stabilizaci situace na Filipínách zareagovala pozitivně ekonomika. V roce 2013 dosáhly jedny z nejlepších výsledků ekonomiky v historii, v prvním čtvrtletí roku 2013 rostlo HPD země o 7,8% oproti ČR, kde je HDP 0,65.

Protože čtvrtina území je pokryta deštným pralesem, žije zde více endemitů než např. na Madagaskaru.

Filipíny, podobně jako Indonésie, jsou mimořádně pronásledovány přírodními katastrofami. Povodněmi, bouřemi, sesuvy půdy, výbuchy sopek. Hrozí zde také cyklóny a tajfuny, a to především v období od června do listopadu. Do historie se zapsala především mohutná exploze sopky Pinatubo v červnu 1991, která přinutila statisíce lidí k evakuaci. V zemi je celkem 37 sopek, z nichž 18 je stále aktivních. Zemětřesení, které postihlo Filipíny v prosinci 2013 zanechalo za sebou spoušť, po které se budou Filipíny dlouho vzpamatovávat.

Filipíny jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii, rozkládají se na 7107 ostrovech na ploše o rozloze 300 tisíc km2. Vzdálenost mezi nejsevernější a nejjižnější částí je 1900 kilometrů. Od Asie jsou vzdáleny asi 1 000 km. Břehy Filipín jsou omývány čtyřmi moři. Z východu Filipínským, ze západu Jihočínským, z jihu Suluským a Celebeským mořem. Filipíny se dělí do čtyř ostrovních skupin: Luzon, Visayas, Palawan a Mindanao.

Povrch Filipín má rozlohu 300 000 km², z toho 96 % připadá na 11 největších ostrovů: Luzon, Mindanao, Samar, Negros, Palawan, Panay, Mindoro, Leyte, Cebu, Bohol a Masbate. Tři čtvrtiny všech ostrovů zaujímají vysočiny, nížiny najdeme pouze při pobřežích anebo v říčních údolích. Souostroví se nachází v poměrně neklidné oblasti, co se sopečné činnosti týče. Je zde 50 velkých sopek. 

Ostrov Cebu leží v centrální části Visajského souostroví mezi ostrovy Negros, Bohol a Lyete. Cebu je 225 km dlouhý a 40 km široký ostrov s rozlohou 4 468 km² a je obklopen dalšími 167 ostrovy. Žije zde 3 629 540 obyvatel.

Je nejhustěji obydleným ostrovem Filipín a hned po Luzonu také nejdůležitějším strategickým a především ekonomickým centrem země. Je také zásadním centrem Visajských ostrovů a častým cílem migrantů z celé země, kteří sem přicházejí, aby se usadili v logisticky šikovně položeném a výrazně klidnějším místě, než je Manila. Ostrov, navzdory silnému stavebnímu rozvoji, si zachoval místa, kde si ještě pořád můžeme užít panenské přírody. Pláže na Cebu jsou čisté a krásné.

Hlavním městem ostrova CEBU je Cebu City. Je starší než Manila a je také druhým největším filipínským městem s 866 171 obyvatel/2007. Časový posun plus je 7 hodin. Cebu City je důležitým obchodním místem a mezinárodním přístavem. Mezi hlavní průmyslová odvětví patří stavba lodí, těžba mědi a rybolov.

Památnik Lapu-Lapu –Ferdinando Magelan-slavný mořeplavec se na ostrově Mactan  v roce 1521 se svými asi 60 vojáky vylodil s úmyslem zkrotit obyvatelstvo ostrova. Podcenil však moc a sílu místního domorodého vojevůdce Lapu Lapu. Španělé se po bitvě, v níž byl mořeplavec smrtelně zraněn, museli se stáhnout a z ostrova odejít.

Osudová bitka však Magallenovo jméno z učebnic nevymazala. V nich zůstane navždy zapsán jako ten, který vedl námořní výpravu, jenž jako první obeplula celý svět, a to přesto, že z původních 270 mužů se jich do Španělska vrátilo pouhých osmnáct. Pro Filipínce ale pak zůstane tím, kdo do jejich země přinesl křesťanství.

Král Lapu Lapu je dodnes uznáván národním hrdinou.  

Dominantou města je Magellanův kříž, který patří k symbolům křesťanství. Je památkou na první křesťanskou mši slouženou na Cebu. Když r. 1521 připlul Magalhães na Filipíny, nechal na ostrově Cebu vztyčit dřevěný kříž. Na stejném místě měly proběhnout dne 14. dubna roku 1521 také první křty na filipínské půdě.

Kousek od Magellanova kříže se nachází bazilika Minore del Santo Nino – kostel Svatého dítěte, která opatruje sochu malého Ježíška s údajně zázračnými schopnostmi.  Je to původně augustiniánský kostel vybudován z tesaného kamene. Byl postaven r. 1565, třikrát vypálen do základů a do dnešní podoby přestavěn r. 1737. Časté požáry by mohly být přikládány za daň proudům poutníků se svíčkami, kteří se sem přicházejí pomodlit k vlámskému obrazu Jezulátka.

Santo Niňo de Cebu je polychromovaná dřevěná plastika vysoká 30,48 cm, dílo flanderského mistra, které přivezl Magellan ze Španělska. Představuje malé dítě oblečené do šatiček se zdobeným pláštíkem a korunou na hlavě. Pravou rukou žehná, v levé drží zemský globus završený křížem.

Další významnou stavbou v Cebu City je pevnost San Pedro postavená v roce 1565 španělským dobyvatelem Filipín Miguelem Lopezem de Legazpi. Původně zde stávala pouze dřevěná pevnost, která však byla později nahrazena touto kamennou. Pevnost za druhé světové války sloužila jako japonské vězení.

V 16. století se stalo Cebu City součástí rádžovství Cebu s obyvateli vyznávajícími islám, hinduismus a animismus. Dne 27. dubna 1521 tady přistál Portugalec Ferdinand Magellan  na Cebu se svými třemi loděmi. Za své plavby, kdy vyjel ze Sevilly západním směrem, našel cestu do Indie obeplutím amerického kontinentu do Tichého oceánu úžinou, která dnes nese jeho jméno. Přivítal ho král Cebu, rádža Humaban. Ten se již dne 14. dubna 1521 nechal spolu s manželkou a asi 700 místními obyvateli pokřtít. Při této příležitosti věnoval Magellan Pražské Jezulátko místní královně Humamai ke křtu, kdy přijala jméno Juana podle královy matky, zatímco její manžel radža Humabon byl pokřtěn Carlos podle krále. To se odehrálo v neděli 14. dubna 1521. To vše zachycují malby v museu této pevnosti.

O týden později na místě křtu Magellan vztyčil kříž. Dodnes je Magelanův kříž jednou z nejdůležitějších památek Filipin.

Nad městem stojí část jménem Beverly Hills, kterou v 70. letech postavili Američané a vstup do ní je dodnes hlídán. Mezi výstavními vilami se vyjímá taoistický chrám, z kterého je nádherný výhled na celé Cebu City, okolí města Mandžue a Lapu Lapu.

Moalboal  leží v jihozápadaní části ostrova Cebu asi 90 km od Cebu City. Je veliký 124,86 km² a žije zde asi 28 000 obyvatel. Většina obyvatel se živí rybolovem. Ti, kteří žijí v horských oblastech, se věnují zemědělství. Útesy podél západního pobřeží jsou domovem pro rozmanitý podmořský život.

Vodopády Kawasan (Kawasan Falls) s průzračnými jezírky na stejnojmenné řece se nacházejí asi 30 km jihovýchodně od Moalboal. Je to krásné místo v přírodě, kde se můžete kochat četnými vodopády. První z nich je největší je zhruba 1 km od vstupu. Po 15 minutách chůze do kopce se objeví další vodopády a zase další.

Filipíny jsou považovány za jedno ze světových středisek biodiverzity. Protože čtvrtina území je pokryta deštným pralesem, žije zde více endemitů než např. na Madagaskaru.

Boljoon  - je jedna z provincii na ostrově Cebu ležící na jihovýchodní straně ostrova.

Kostel v Boljoo, založili v r. 1599 první španělští misionáři jako jeden z prvních na ostrově Cebu. Je ale otázkou, zda stávající kostel stojí na základech toho původního. To by prokázaly arechologické vykopávky, které započaly v okolí kostela v r. 2007.

Výlet za velrybími žraloky rybářská osada Oslob ležící na nejjižnějším cípu ostrova Cebu čelí v posledních několika málo letech nezvyklému náporu turistů. Důvodem je výskyt žraloka velrybího v místních vodách poblíž pobřeží. Na Filipínách existují pouze dvě místa, kde můžete žraloka velrybího pravidelně pozorovat.

Žralok velrybí je unykátní živočich, který patří mezi velmi ohrožené druhy. Na celém světě se jeho populace odhaduje na pouhých 1000 jedinců. Je to stěhovavý druh dorůstající úctyhodných rozměrů. Dospělé zvíře může měřit až 18 metrů a vážit až 35 tun! V podstatě je žralok velrybí největší parybou na světě. Jeho naplno otevřená tlama může být velká až dva metry. Žralok velrybí se vyskytuje pouze v tropických vodách a narazit na něj při potápění je opravdovou raritou. Navzdory svému rodovému názvu se živí pouze planktonem. Je to mírumilovný, hravý tvor milující pozornost.

V Oslob láká turisty především jistotou jeho pozorování. Důvodem je jeho umělé přikrmování krevetami místními rybáři. Ač se to zdá být jakkoliv nepřirozené a ač vědci tuto činnost rybářů často zavrhují jako nevhodnou, jelikož narušuje přirozené potravinové vzory, v Oslobu se velrybím žralokům líbí a samotní ochranáři nakonec připouštějí, že přes všechny šedé zóny kolem turistického pozorování žraloka velrybího nakonec tohle vše přece jen přispívá k jeho ochraně v kontrastu s jeho nelegálním zabíjením v některých oblastech Pacifiku.

V Oslobu platí pro pozorování žraloků určitá pravidla, tj. se se žraloky velrybími můžete pod dohledem pořadatelů dokonce i potápět. Na žraloky je přísně zakázáno sahat, jakkoliv je omezovat v pohybu a přibližovat se k nim na vzdálenost menší než 4 metry. Žraloci jsou ovšem tvorové zvědaví a občas si některého turistu spletou s rybářem nabízejícím potravu a připlují k němu čelem téměř na dosah ruky. Samotní rybáři si zde s nimi během krmení často hrají a hladí je. Zdá se, že to žraloky nikterak neobtěžuje a naopak se jim to líbí.

Rybáří v Oslobu uměle přikrmují asi devět až dvacet jedinců a udržují je tak stále na jednom místě. Krmení probíhá vždy ráno mezi šestou hodinou ranní a končí v jednu odpoledne. Žraloci následují malé rybářské loďky bankas a jsou lákání k loďkám zvědavých turistů. Ti je zde mohou vidět z bezprostřední blízkosti přímo z loděk, těm odvážnějším je pak dovoleno si s nimi krátce zaplavat a vyfotografovat se s nimi. Focení s bleskem je přísně zakázáno a doba pobytu jedné loďky pro cca 6 lidí kolem žraloků nesmí přesáhnout 45 minut.

Tento prazvláštní druh ekoturistiky přinese ročně do ekonomiky Filipín obrovské sumy peněz a nabízí také mnoho pracovních míst pro místní.

Hledat pomyslný střed Filipín je pěkná pošetilost. Z hlediska cestovatelského by se za něj dalo považovat Cebu, moderní město na stejnojmenném ostrově. Jeho letiště či přístav je totiž tou nejdůležitější křižovatkou, z níž se dostanete do prakticky všech koutů souostroví. Pokud ale budete hledat střed jen tak, dost možná vám zrak spočine na nezvykle kulatém ostrově hned vedle Cebu. Jeho jméno je Bohol.

Čokoládový BOHOL Leží jihovýchodně od ostrova Cebu a svojí rozlohou 3 269 km² se řadí na desáté místo mezi Filipínskými ostrovy. Žije zde 1 163 790 obyvatel. Hlavním městem je Tagbilaran (96 792 obyvatel). Kolem Boholu najdeme 73 malých ostrůvků. Hlavní ostrov má mírně zvlněný terén a jeho nejvyšší nadmořská výška v hornaté části je 870 m n.m. Ostrovem protékají 4 velké řeky.

Z dějin je známý jako místo nejdelšího protišpanělského povstání trvajícího pětaosmdesát let. Za to, že právě on patří mezi jedny z nejčastěji zobrazovaných symbolů Filipín, však vděčí jiným skutečnostem - dvou hříčkám přírody, za nimiž se musíte vypravit do jeho vnitrozemí.

Většina obyvatel ostrova pěstuje rýži. Tady to vypadá, že se lidé mají líp než v městských slumech, přesto ale stále raději odcházejí do města za štěstím, než aby měli ohnutá záda na poli. Tady žijí nejšťastnější lidé na světě. Proto se tu také dožívají 90 až 100 let. A možná nevíte, že Pan Bůh po 6 dnech tvoření světa, sedmý den odpočíval právě na ostrově Bohol

PANGLAO (9 noci) - Na jihu Boholu leží největší ze sousedních ostrovů - Panglao. S Boholem jej spojují dva mosty. Panglao se rozkládá na 80,5 km². Počet obyvatel tohoto ostrova je cca 68 tis. Panglao patří mezi oblíbené turistické destinace a také zde najdeme mnoho krásných lokalit na koupání, šnorchlování a potápění. Ale hlavně, koupání kousek od rovníku je parádní, i když vás moře moc neosvěží. Je teplé, teplejší než vzduch.

V okolí Boholu a Panglao se neprojevuje celosvětové oteplování moří, neprovozuje se tady žádný průmyslový rybolov ani masivní turistika a nedochází k ničení korálů. Díky tomu je podmořský život neuvěřitelně dobře zachován. Panglao je prostě TOP destinace známá svým úžasným podmořským světem.

Kostel s obličejem: Kostel neposkvrněného početí Panny Marie patří mezi nejstarší kostely na Filipínách. Stavba se nachází v Baclayonu, pouhých 7 km od Tagbilaranu, hlavního města Boholu. V roce 1717 se Baclayon stal farností a byla zde započata stavba kostela. Jako základní stavební jednotka byly použity korálové kameny. Stavba byla dokončena v roce 1727.

Řeka Loboc (Loboc River) Loboc pramení ve středu ostrova Bohol. Dnes je tato řeka oblíbenou turistickou atrakcí, kde vás proveze plovoucí restaurace a vy můžete z paluby pohodlně sledovat krásy okolní džungle. 

Zajímavá je taky adrenalinová atrakce-zip line na laně sto dvacet metrů přes modrou řeku Loboc, protože trocha adrenalinu nikdy neuškodí.

ČOKOLÁDOVÉ HORY

Dívčí ňadra, kopečky zmrzliny nebo krtčí hromádky – při pohledu na unikátní Čokoládové hory vás bude napadat řada podobných přirovnání. Podle filipínských pověstí jsou kopce slzy, které ronil nešťastný obr nad smrtí své milované obryně. Brečel tak usilovně, že kopce-slzy rozházel na malé území 50 km2 závratný počet- jejich počet se udává na 1268 až 1776?

Jeho snahu ocenilo i UNESCO a do svých barev ji zahrnula i boholská vlajka.

Těch 30-120 metrů vysokých slz sopečného původu vystupuje z krajiny plné rýžových teras v takřka pravidelných rozestupech.

Na Čokoládové kopce nabízejí úžasný pohled dvě vyhlídky. Po vystoupání 214 schodů se vám otevře fascinující výhled z 64 metrové výšky na celou planinu posetou stovkami kuželovitých kopců. Stanici vlastní a provozuje filipínská vláda.

Je nakonec nutné uznat, že návštěva této geologické atrakce stojí za to.

Mahagonový les: Hlavní devizou Filipín je ale jejich příroda – 36% země pokrývají původní lesy, v kterých můžete najít třeba vzácný filipínský mahagon. A my jsme takovým mahagonovým lesem projížděli. mango, maniok, rýže a tabák. Zemědělství převládá nad průmyslem.

NARTOUN - Pokud tušíte, že tak zvláštní krajinu budou obývat zvláštní tvorové, rozhodně vás intuice nezklamala. Ve zbytcích boholských pralesů, žije skrytě jeden z nejzajímavějších savců vůbec. Nenápadně šmejdí v hustém podrostu, přeskakuje z větve na větev a pátrá po potravě. Najít ho v přírodě je skutečný oříšek. Tohle vzácné zvíře na své toulky lesem vyráží až po setmění, a navíc je to jeden z nejmenších členů rodiny primátů. Oním přízrakem je nártoun filipínský (Tarsius syrichta), skutečný pohádkový skřítek a další z filipínských endemitů. Tohle scifi kulišácký stvoření je aktivní od soumraku do svítání, takže má trochu velký oči. Žere hlavně hmyzáky, které loví rychlým skokem. Hlavu otočí skoro o 360° a vypadá strašně vykuleně (asi si je vědom toho, že je ohroženým endemickým druhem).

Kdo jednou tohle zvířátko uviděl, nikdy na něj nezapomene. Z opravdu veliké, ušaté hlavičky si vás prohlížejí ty největší oči na světě. Sotvaže je víčka zakryjí. Jsou tak gigantické, že jedna oční bulva je dokonce větší než celý nártounův mozek.

Poměr jejích očí  ke zbývajícím částem těla je mezi savci  vůbec největší na světě a díky tomu nártounům patří místo v Guinessově knize rekordů. Člověk má při pohledu do jeho tvářičky neodbytný pocit, že kdyby nártoun dostal pohlavek, obě oči mu musí z hlavy vypadnout.

Virgin Island je od ostrova Panglao vzdálený 15-20 min. plavby z ostrova Panglao. Je to „panenský ostrov“, protože tady nikdo nežije a není často navštěvován turisty, i když je pro veřejnost otevřen. Je to jeden z mnoha ostrovů, který je při silném přílivu zatopen mořem a uprostřed ostrova je pak vidět jenom palmy.

Muzeum mušlí (Shell Museum) Nejhezčí sbírku mušlí najdeme v muzeu, které se nachází přímo v centru městečka Panglao. Majitelem muzea Nova Shells je vášnivý sběratel pan Quirino Hora, který se zabývá studiem mušlí více než polovinu svého života. V muzeu můžete vidět více než polovinu druhů mušlí, které se na Filipínách vyskytují. Ty pan Hora nasbíral během svých výletů po celém souostroví.

Muzeum je otevřeno denně. Je zde také speciální obchod s mušlemi, který přitahuje stále více návštěvníků z řad turistů. Je to zřejmě také proto, že tam pan Hora prodává moderní šperky vyrobené z mušlí a korálů.

Počet druhů všech měkkýšů není přesně stanoven, ale obecně se pohybuje kolem 100 000 a každým rokem se objevují další nové, dosud nepopsané druhy. V roce 2000 se podařilo panu Jaroslavu Derkovi jeden dosud nepopsaný druh najít. Tento báječný objev učinil na ostrůvku Balicasag. Tímto se stal prvním Čechem, po kterém je pojmenovaná mořská mušle.

Balicasag - Ve vodách kolem Balicasagu jsou k vidění každý den brzy ráno delfíni. A my jsme měli možnost jich vidět.

Ostrůvek Balicasag leží asi 6 km jihozápadním směrem od ostrova Panglao. Tento malý ústrůvek je cílem potápěčů a šnorchlistů z celého světa. Patří totiž k tomu nejlepšímu, co lze na Filipínách nalézt. V malé hloubceč pod hladinou jsou celé korálové zahrady s nespočetnými druhy ryb. A nemůžeme nevzpomenout, že tento ostrov byl v roce 2006 navržen na zapsání na seznam UNESCO.

U východního cípu ostrova na takzvaném 'turtle point' žijí velké karety jako stůl, které zde trvale zůstávají. A my jsme měli možnost jich vidět.

Virgin Island je od ostrova Panglao a Balicasag vzdálený 15-20 min. plavby z ostrova Panglao. Je to „panenský ostrov“, protože tady nikdo nežije a není často navštěvován turisty, i když je pro veřejnost otevřen. Je to soukromý ostrov zasvěcen sv. Piovi. Při silném přílivu je zatopen mořem a uprostřed ostrova je pak vidět jenom palmy.

JAZYK - Jazyku, který Filipínci používají, říkají filipino, což je údajně ze 65 procent španělština. Ale pokud španělsky mluvíte, budete ji v jejich řeči poznávat jen velmi pozvolna. "Stejně mluvíme hlavně očima," říkají o sobě.

Filipíny jsou třetí největší zemí na světě, kde se angličtina používá. Ta filipínská vám možná přijde trochu komická, ale přijdete jí na chuť. Mluví jí totiž úplně všichni a běžně ji používají i mezi sebou. Neostýchají se mluvit, občas si něco poupraví podle svého. Angličtinu pochytili od Američanů. "Jsou kamarádi a největší sponzoři. Američtina se dostala Filipíncům pod kůži. "Když chceme říci zubní pasta, řekneme colgate, když chceme nealko, objednáváme coke,". Sluší se dodat, že Filipínci byli pod kontrolou USA v minulém století asi 40 let. Nic dobrého si ale nemyslí o Španělech, kteří jim vládli 350 let.

Náboženství - Velmi zbožní Filipínci si totiž náboženství "ohýbají" jak potřebují. 80% je katolíků, patnáct procent připadá na muslimy. Bůh je praktická věc, ne něco, co má život komplikovat. V Evropě se chodíme do kostela klanět a modlit, na Filipínách se v něm žije. Jako na nádraží. Lidé mluví, chodí sem a tam, modlí se, smějou se... Zatuchlinu evropských chrámů tu necítíte.

Když to do kostela nestíháte, poslouží profesionální 'modlička'. Dáte jí peníze a ona se za vás modlí.

Když vám zahýbá muž, Kupte si černou svíčku ve tvaru ženy a spalte ji. Nevěrného manžela pak prý milenka opustí. Pro jistotu to ještě ale stejně vezměte přes kostel.

A co na závěr?

Z Filipín se vracíme opálení, nabití energií a zážitky, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Celkem jsme navštívili 4 ostrovy - Mactan, Cebu, Bohol, Panglao, bydleli jsme na čtyřech různých místech, zažili jsme tu pravou exotiku, šnorchlovali na korálových útesech, plavali s velrybími žraloky, váleli se na bílých plážích pod palmami, koupali se v neuvěřitelné modři, popíjeli filipínský rum a pivo a ochutnali místní jídla, zažili ruch velkoměsta i poklid starobylých chrámů, účastnili se místní mše, viděli jsme Čokoládové hory, létající ryby i delfíny, proletěli se v zip-linu nad hlubokou rokli, cestovali jsme letadlem, trajektem, loďkami bankas, minivanem, pickupem i tricyclem. Zkrátka zážitků máme na celý život. Některé věci jsou prostě k nezaplacení.

Na Filipínách skutečně platí, že pro každého se tady najde něco. Můžete navštívit džungli deštného pralesa, domorodé vesničky, nebo tropické ostrovy plné palem. Země velikých kontrastů a plná úsměvů - přesně takové jsou Filipíny. I Cebu City má přes svůj nepřetržitý chaos určitý šarm, kterým si vás získá.

Filipínský přístup k životu je…“Jsme chudí, nevadí. Pořád slavíme, Vánoce máme čtyři měsíce a máme rádi život! „Filipínci mají přes 30 svátků a volných dní v roce, zatímco my jen 13, a na těchto více než 7 000 ostrovech, roztroušených v Tichém oceánu, se pořád jen smějí. O takovém přístupu k životu si Evropani můžou nechat jenom zdát. Asi proto zde dlouhodobě žijí i Češi. 

A tak se po 22 dnech pobytu v nádherném koutě Pacifiku vracíme domů…do Česka, kde se lidé moc nesmějí a vypadají naštvaně…kde jsou všichni vždy s něčím nespokojení…kde mají všichni nějaký problém…prostě do naší „zlaté“ české reality a v duchu konstatujeme, že Filipíny jsou takový usměvavý ráj, takové antidepresivum. Asi proto, že klíčovým heslem Filipínců je: „co se má stát, stane se“. Proto se na Filipínách nikdy nic neřeší.

Prostě a krátce, Filipíny jsou nepopsatelné na papíře a nepostižitelné ve slovech, Filipíny se prostě musí zažít!!!!!!!

Tady začni psát svůj cestopis...