Filipíny-země krásných panenských ostrovů

Poslední hranice nebo také poslední ráj. Těmito přízvisky je opatřován filipínský ostrov Palawan. A již pohled z letadla dává tušit, že na Palawanu bude co objevovat.

Ostrov Palawan je jeden z nejkrásnějších a nejčistších ostrovů na světě. Často bývá označován jako ráj na zemi. Turisté sem jezdí za krásným a čistým korálovým mořem a nedotčenou přírodou. Korálové útesy Tubataha byly vyhlášeny národním parkem a jsou zapsány v seznamu UNESCO.

Ostrov Palawan leží mezi Jihočínským a Suluským mořem západně od souostroví Visayas. Na délku měří asi 450 kilometrů, na šířku asi 40 kilometrů. Administrativním centrem je město Puerto Princesa, ležící na východním pobřeží. Podél členitého pobřeží ostrova můžete pozorovat dalších asi 1780 malých ostrůvků a útesů. Ostrovem protéká nejdelší známá podzemní řeka, která ústí přímo do moře. Žije zde téměř 90 etnických skupin, které hovoří asi 50 jazyky.

Ostrov Palawan patří k tomu nejlepšímu, co lze na Filipínách vidět. Hlavní poklady ostrova objevíte na jeho severu. Krásné pláže, tropické moře, vápencové útvary. To všechno můžete poznat na vahadlových lodích či půjčených kajacích. A to ještě okolní vody zdaleka nevydaly všechna svá tajemství. Palawan v překladu znamená krásný bezpečný přístav, od osmého století ho využívali zejména čínští obchodníci pro svůj směnný obchod.

Ostrov leží západně od souostroví Visayas. Na délku měří asi 450 kilometrů, na šířku asi 40 kilometrů. Jeho rozloha činí 14 649 km² a žije zde asi 772 000 obyvatel. Hlavním městem a administrativním centrem je Puerto Princesa (222 763 obyvatel), ležící na východním pobřeží. Ostrov má převážně hornatý reliéf, nejvyšším vrcholem je Mount Matalingahan (2 086 m). Rozsáhlé horské oblasti jsou důležitým zdrojem dřeva. Kolem hlavního ostrova, který má poměrně členité pobřeží, je dalších 1780 ostrůvků a útesů. Historie Palawanu je stará 22 000 let, což dokazují kosterní pozůstatky, které byly objeveny v jeskyni Tabon. Jeskyně je známá jako kolébka filipínské civilizace. Na Palawanu žije asi 320 druhů živočichů, podmořských druhů je ještě více. Najdeme zde několik národních parků.

Obyvatelstvo Palawanu je etnicky velmi pestrou směsicí. Na tomto ostrově, který leží trochu stranou, západně od celého souostroví, žijí zbytky původních kmenů přibližně pěti různých etnik. Mimo jiné asi stovka příslušníků kmene Tau’t Batu (V jihozápadní části ostrova Palawan (Filipíny) v údolí řeky Singnapan žije malá skupina kmene Tau't Batu. Toto etnikum čítající kolem dvou stovek lidí se také nazývá "Skalní lidé." Živí se převážně zemědělstvím a část roku - v období dešťů, žijí ukryti uvnitř skal. To je také jeden z důvodů, že příslušníci kmene Taut Batu byli objeveni teprve v r. 1978 a tak se zařadili mezi poslední objevené domorodé kmeny na světě. Narozdíl od kmenů v údolí řeky Balimem na ostrově Papua si lidé Taut Batu stále částečně udržují odstup od vymožeností civilizace a odolávají i misionářům. Pro turisty je přístup do této oblasti značně omezen a to jak díky odlehlosti tak i omezením vlády. Dalším omezením při návštěvě, je, že lidé hovoří vlastním jazykem, neumí číst ani psát a jen několik málo obyvatel z „civilizace“ ovládá jejich řeč)., detailně popisovaných před lety v Koktejlu i světových geografických magazínech. Žije zde téměř 90 etnických skupin, mluví se tu celkem 52 jazyky. Asi 50% obyvatel mluví jazykem tagalog (filipínština), palawanštinou však jen 4%. Nábožensky převažují katolíci, ale jsou tu i skupinky protestantů, buddhistů a muslimů (na jihu ostrova).

Možná je to pro někoho již ohraný song, ale Palawan byl i za rok 2015 zvolen jako nejlepší ostrov na světě. Zvolili ho čtenáři amerického cestovatelského internetového magazínu Conde Nast Traveler. Do hlasování se zapojilo 128 000 lidí. Palawan vyhrál s hodnocením 85.937 a nechal za sebou takové populární ostrovy, jako je například Bora Bora (84.756) anebo Moorea z francouzké Polynésie (84.656). V první dvacítce se umístil ještě Boracay (80.856), který se propadl z minulé dvanácté příčky na patnáctou a ostrov Cebu (80.404), který se umístil na 19. místě a dostal se tak vůbec poprvé do první dvacítky.

Palawan se svými krasovými mogotami naštěstí není vystaven takovému náporu turistů jako jeho thajští a nebo vietnamští příbuzní. Díky tomu se tu zachoval jedinečně bohatý ekosystém pralesů, mangrovových porostů, bílých pláží, korálových útesů a vápencových skal. Zdejší podmořský svět je jedním z nejbohatších na celé planetě a pyšní se nesčetným množstvím korálových ryb, ale i přítomností velkých živočichů. Častými návštěvníky korálových útesů jsou ladné manty, šťastlivcům se podaří zahlédnout i žraloky obrovské či některé z vodních savců, např. dugongy. Pro všechny potápěče i neplavce tu ale platí přísná pravidla.

Puerto Princessa je vstupní branou celého ostrova. Administrativně toto sedmdesátisícové město pokrývá plochu více než 200 000 hektarů a to z něj dle rozlohy činí druhé největší město na Filipínách. Zatímco jeho příkladně čistými ulicemi se prohánějí typická lokální  vozidla, tricycly, místní mladíci se věnují krocení rattanových míčů při tréninku oblíbeného sportu celé jihovýchodní Asie, takrawu. Místní museum zase uschovává doklady až překvapivě pestré  minulosti Palawanu, zde se můžete seznámit se s kulturou, dějinami i základními informacemi o životě obyvatel ostrova.

• Krokodýlí farma/ Pod střechou v mnoha a mnoha laminátových kádích tu chovají krokodýly mořské. Krokodýl mořský je největší druh krokodýla na světě. Jsou kusy, které mohou dosahovat délky dokonce i hodně přes šest metrů. Protože krokodýli jako jedni z mála živočichů rostou po celý život, dožívají se také úctyhodného věku: i přes sto let.

Krokodýli se chovají  především pro uspokojení poptávky po krokodýlích kůžích. Jako vedlejší produkt při takovéhle výrobě krokodýlích kůží vzniká i krokodýlí maso, které se dodává do restaurací. Legální dodávky krokodýlí kůže ze zdejší farmy na obchodní trhy by měly minimalizovat pytláctví a eliminovat úbytek a přímé ohrožení krokodýlů žijících ve volné přírodě. Druh krokodýla mořského však mezi ohrožené druhy nepatří. Je poměrně hojný a žije nejen na Filipínách, ale v celé široké oblasti jihovýchodní Asie, od Jižní Indie až po sever Austrálie. Zato jeho podstatně menší bratříček, krokodýl filipínský nebo též mindorský, který je doma jen na pár filipínských ostrovech, naopak mezi kriticky ohrožené druhy patří. Počty filipínského krokodýla se ve volné přírodě odhadují nejvýše snad na několik desítek kusů. Tak je jeho populace zdecimována.

V areálu chovné stanice krokodýlů je taky menší přírodní park, a mají i jiná zvířátka. Můžete tu spatřit třeba pštrosy, mají tu i nějakého šedobílého orla, zoborožce, supy a další..

• Motýlí farma/Ostrov Palawan je ale více než s historií spojován s přírodními krásami. Když už na ostrově budete, určitě musíte navštívit motýlí farmu, kde první cíl je chovatelský a druhý potom pak vzdělávací. Farma chce všem svým návštěvníkům nabídnout blízký pohled na motýly, a  tím v nich povzbudit lásku k přírodě.
• Iwahig farm a vězení/- trestanecká kolonie Iwahig / Nedaleká trestanecká kolonie Iwahig je otevřená i návštěvníkům, kteří se tak mohou seznámit s filipínským konceptem rehabilitace odsouzených. Je filipínským originálem. Pokusem o sejmutí břemene z přetížených věznic a také snahou o nápravu těch, kteří by se za mřížemi stali nenapravitelnými. V relativní volnosti tady žije okolo 2000 vězňů, někteří z nich i se svými rodinami. K pokusům o útěk z Palawanu dochází jen zřídka a ještě řídčeji jsou úspěšné. Trestanecká kolonie Iwahig otevírá své brány i turistům, ale hlavní atrakcí celého Palawanu přece jenom není.   

TAYTAY / název vznikl omylem. Jeden misionář se kdysi ptal malého kluka, jak se jmenuje jeho vesnice. Kluk ale otázce nerozuměl,  křičel na otce Tatay, tatay… a kněz to špatně pochopil. Město San Juan del Monte založili v roce 1623 a v zápětí začali stavět mohutnou pevnost. Na svou dobu moderní pevnost sv. Izasbely navrhli otcové Augustiniáni. Původně měla sloužit v boji s čínskými a malajskými piráty, časem se ale stala spíš nástrojem pro následnou kolonizaci a katolizaci ostrova. Bojovalo se tady a velmi krutě. Piráti byli Muslimové a s obránci pevnosti neměli slitování. Obě strany se dopouštěli těch nehrůznějších kruťáren. Čas ale všechno zahojil a nad pevností dnes vlaje filipínská vlajka tak podobná té naši.

Cesta z Puerto Princes do El Nido je 260 km dlouhá a trvá něco více než 5 hodin. Cesta místní dopravou po takzvané Palawan highway se sice s představami o pohodlí poněkud rozchází, ale kdo vydržel, nelituje. Na konci prašné cesty čeká El Nido…

El Nido se nachází v zátoce Bacuit Bay a rozkládá se na ploše 465 km². Žije zde asi 36 000 obyvatel. El Nido je lemováno úžinou Linapacan na severu, na východě Suluským mořem a na západě Jihočínským mořem. Sestává  ze 45 ostrovů a ostrůvků. Každý z nich má své vlastní jedinečné geologické útvary. Nejvyšším vrcholem je Cadlao Island, který se tyčí do výšky 640 m. Paleogénní skály a vápencové útesy El Nido jsou podobné těm, které lze nalézt v Ha Long Bay ve Vietnamu, Guilin v Číně a nebo v Krabi v Thajsku. El Nido je přehlídkou geologické a biologické rozmanitosti. V roce 1984 zde byla zřízena první želví rezervace na Filipínách a v roce 1998 bylo El Nido vyhlášeno mořským národním parkem. Pokud vás už nebude bavit polehávání na plážích, můžete se věnovat některému ze zmiňovaných vodních sportů, vydat se na projížďku na člunu kolem pobřeží, navštívit okolní laguny, jeskyně a skryté zátoky poskytující dokonalé soukromí, nebo si dát do těla při trekkingu či lezení po vápencových skalách nebo vy cháskou do blízké džungle. O jedinečné zážitky tady prostě není nouze.

Port Barton je malá pobřežní vesnice. Většina turistů, kteří navštívili Port Barton, říkala, že je jeden z vrcholů na cestě po Filipínách. Port Barton a jeho nedotčené ostrovy, jsou hodnoceny jako jeden z pěti nejoblíbenějších destinací na Filipínách.

Port Barton přitahuje většinou non-luxusní směřující stav úzkosti rekreanty zdarma. Tento kosuek světa se  v posledních letech stal populární volbou baťužkáře a a dobrodruhy, kteří ocení a vychutnávají vzdálené, místa kvůli, uvolněné a přátelské atmosféře a přírodních krás, které nabízí tento koutek Filipín . Na okolní ostrovy si můžete pronajmout loď. Hlavním lákadlem jsou ale krásné pláže.

Na ostrově Modessa  se dá šnorchlovat, je tam potápěčské centrum, můžete si tam půjčit kajak, dále tam je kulečníkový stůl pro hosty zadarmo, knihovna, stolní tenis, stolní hry, šipky, anebo si po „únavném dni“ můžete nechat dát masáž. Resort nabízí na přespání 19 chatek, které jsou velmi základně vybaveny, nelze čekat luxus. Ostrov také nabízí v oblasti restaurace WiFi, ale dle recenzí je ten internet tak pomalý, že se těžko načte email. Určitě ale záleží na tom, kolik lidí je na tom WIFI připojeno. Elektrika tam funguje od 6 večera do 6 rána.

Jednou z nejhezčích jeskyní na Palawanu je podzemní řeka Puerto Princesa, která je dlouhá bezmála osm kilometrů a jde podle všeho o nejdelší přístupnou podzemní řeku v Asii a druhou nejdelší na světě. Návštěvníci se s průvodcem vydávají na loďkách do jeskynního systému, kde je obklopuje nejen velké množství stalaktitů a stalagmitů, ale také velké síně jeskyně svatého Paula. Výchozím bodem je národní park Sabang s bohatou florou a faunou.

Napsan je nejfotografovanější pláži na světě, protože je  považována za nejhezčí na světě. Cestou džungli se zastavíme u horkých pramenů ke koupání.

Palawan-království perel / Už po staletí jsou symbolem luxusu. Lidé je pokládali za „slzy bohů“ či „měsíční rosu“ a připisovali jim magickou moc a léčivou sílu. O jejich vzniku vypráví mnoho bájí a legend. Realita je ale daleko prozaičtější…

Přírodní perla je totiž čistě jen produktem sebeobrany měkkýše před cizopasníkem nebo cizím tělesem, které se dostane mezi jeho plášť a lasturu. Epitelové buňky pláště pak tělísko „obklíčí“ a začnou vylučovat látky konchyolin a aragonit, které je vrstvu po vrstvě obalují, až vytvoří pravou přírodní perlu. Do konce 19. století se obdivovatelé perel museli spoléhat na přírodu, a protože výskyt perel v lasturách byl spíše náhodný, patřily perly k nejvzácnějším šperkům na světě. A lov perel byl velmi nebezpečnou záležitostí, při které zahynulo mnoho potápěčů a potápěček. Průlom v produkci perel nastal až v prvních desetiletích 20. století, kdy Japonec Kokichi Mikimoto založil první farmu pro chov perlotvorek a postupně zdokonalil metodu pěstování kultivovaných perel, která spočívá v tom, že do zdravé perlotvorky je implantován kousíček pláště „dárcovské“ perlotvorky a tzv. jádro, které je vybroušeno z její lastury. Obojí se vloží do naříznutého pláště živého jedince, kde následně vyvolá obrannou reakci. Jádro je postupně obalováno perletí a za několik let může být z lastury vyjmuta dokonalá perla. Tento postup zachovávají i pracovníci společnosti Jewelmer, která sídlí na filipínském ostrově Palawan a jejíž přísně střežené farmy perlotvorek jsou zde umístěny v končinách mimo civilizaci. V patnáctimetrové hloubce zavěšené na provazech tady spočívají miliony měkkýšů.

Perlotvorky velké se zlatými okraji, které jsou zde pěstovány, patří k největším druhům. Denně se o ně starají potápěči. Lidé jim dodávají potřebné živiny, čistí je a obracejí. Na chov perlotvorek a implantaci jadérek do jejich lastur dohlížejí přední odborníci, kteří bedlivě kontrolují všechna stádia životního cyklu měkkýšů. Cílem je získat co nejvíce nejkvalitnějších perel, které bude možno prodat těm nejzámožnějším zákazníkům. Jejich tvrdá práce, trpělivost a vytrvalost má svůj smysl. Produkují se tu totiž ty nejdražší perly na světě – zlaté perly jižních moří.

Kohoutí zápasy / Na Filipínách jsou kohoutí zápasy oblíbenou zábavou domorodců, a je to pro ně zábava číslo jedna. Asi podobně, jako pro Brazilce fotbal. A kohoutí zápasy jsou spojené také se sázením. Filipínci na vítěze vášnivě a zuřivě sází, jistě s mnohem větším zápalem, než angličtí lordi na koníčky. Někteří kohouti vypadají úctyhodně. Ve srovnání s těmi třasořitkami, co možná znáte ze dvorků vašich babiček, jsou tihle kohouti větší a mnohem mohutnější. Mají vypracované svalnaté nohy, a jejich peří se leskne duhovými barvami, jako by bylo namaštěné sádlem. Však jsou také tihle kohouti krmeni zvláštní potravou a pro boj speciálně cvičení. Možná, že vás napadnou nějaké myšlenky o týrání zvířat. Pravda, ochráncům zvířat by se takovéhle zápasy jistě nelíbily. Tady to ale nikdo neřeší, nikdo neprotestuje. Kohoutí zápasy jsou prostě nedílnou součástí života Filipínců, patří k jejich národní kultuře a především je to nesmírně populární kratochvíle, kde v neposlední řadě hrají roli i velké peníze. My to nedokážeme pochopit. Nežijeme tady, máme jiné kulturní a sociální návyky a jiné standardy chování. Tohle je jejich život a je jiný, i když nám se třeba nelíbí.

Místní Filinec pojídá batul

El Nido

Večeře

BATUL-vařený kachní zárodek

El Nido

Hrající se děti