FRANCOUZSKÁ POLYNÉSIE, Bora Bora-Huahine-Moorea
Dva týdny v ráji jen s batohem
Cestopis z roku 2018 napsal Petr Soukup
Ráj na zemi. Takovým označením se označuje mnoho lokalit na světě, ale já to měl vždy spojeno především s Francouzskou Polynésií. Už od doby, kdy jsem viděl film “Bounty“, který se tam natáčel. Můj sen, podívat se tam, ale vzal za své v okamžiku, kdy jsem v první polovině devadesátých let otevřel katalog cestovní kanceláře (internet jsme tehdy ještě neznali) a uviděl cifru za týdenní pobyt, rovnající se ceně zánovního vozu západoevropské produkce. Nicméně sen stále přetrvával a já si v průběhu času a díky dostupnosti informací uvědomil, že by se mohl zrealizovat, aniž by bylo nutné prodat byt a ledvinu. Z finančního hlediska bylo jasné, že musíme cestovat individuálně a nízkonákladově. Bez cestovky, protože tu k ničemu nepotřebujeme, jak jsme si již ověřili na několika výletech po světě.
Pak to přišlo. Přesně 9.dubna 2018 ráno na mě na webu vykoukla nabídka akčních letenek z Oslo do Papeete s prémiovou aerolinkou Qatar Airways za cca poloviční cenu, než je standard. Následovalo pár telefonátů se ženou a velmi těžké rozhodování, zda ANO či NE. Přece jen jsme uvažovali o ne úplně levném výletu. Říká se, že sny se mají plnit a překážky překonávat, a my se rozhodli pro obojí. LETÍME! V průběhu dne ještě následoval rozhovor s přáteli a najednou jsme byli čtyři. Nákup letenek jsme kvůli finančním převodům museli nechat na druhý den, což znamenalo risk, že zmizí z nabídky, ale brali jsme to tak, že pokud je nám to souzeno, letenky vydrží. A vydržely, 10.dubna je kupujeme, v emailu přistanou E-tickety a není kam couvnout.
Před námi bylo sedm měsíců na naplánování celé cesty. Dost jsem měl už načteno, přesto to jistou míru logistiky vyžadovalo. Nejdříve jsme vyřešili přískok do Norska, a to nákupem přímých jednosměrných letenek z Krakowa s nízkonákladovkou Norwegian. Následoval nákup letenek z Osla do Bruselu a následně do Prahy s Brussels Airlines. Na Novém Zélandu jsme měli 18 hodinový stopover, takže jsme ještě zabukovali hotel v centru Aucklandu a tím byla vyřešena cesta tam a zpět.
Zbývalo sestavit program a itinerář. Volba padla na ostrovy Huahine, Moorea a samozřejmě jsme nemohli vynechat legendární Bora Bora. Nezbylo tedy nic jiného, než koupit Air Tahiti Pass, který pokryl naše potřeby ohledně přeletů mezi jednotlivými ostrovy. Tady bych měl jedno doporučení a sice pohrát si s výběrem letů. Levnější kupodivu bylo koupit čtyři lety místo tří. V následujících dnech a týdnech jsem vyhledal a rezervoval ubytování podle našich představ a financí, zamluvil půjčení auta a některé aktivity.
V souhrnu bylo před námi 18 dnů, 13 letů, přes 63 hodin ve vzduchu, spousta očekávání a adrenalinu.
19.11. ZAČÁTEK
V osm ráno se scházíme u nás. Katka, Radka, Hubert a já. Hubertův kamarád nás veze do Krakowa a těsně před desátou jsme na místě. Dáváme si kafe, jdeme na odbavení a pak už se jen modlíme, ať to letí na čas. Dvakrát nám totiž uspíšili odlet z Osla, dokonce ani nebylo možné online odbavení, takže musíme na chek-in a budeme na to mít jen asi půlhodinu. Když s Norvegianem startujeme s 25 minutami zpoždění, zatínám pociťovat mírnou nervozitu. Ale pilot vše dohnal a přistáváme skoro na čas. Následuje běh celým letištěm a stíháme odbavení asi 15 minut před uzavřením přepážky. Máme radost a to ani nemluvím o tom rekordním běžeckém času. Od otevření dveří letadla jsme letištěm k odbavení proběhli za cca 5 minut. Nemáme čas ani na kafe a rovnou na gate. V 16.15 na čas startujeme. Letíme novotou vonícím A350, s parádním palubním servisem a hlavně dobrým argentinským sauvignonem.
20.11.
Pět minut po půlnoci přistáváme v Doha, a protože máme čas jen něco přes hodinu, míříme rovnou na gate k dalšímu odletu. Před námi je 16 a půl hodiny dlouhý let do Aucklandu. Tohoto segmentu jsem se trochu bál, ale kupodivu se to dalo dobře zvládnout. V průběhu letu 3 x teplé jídlo, dále různé oplatky , čokolády, zrmrzlina, chipsy, velmi častá roznáška vody a džusu. Holky si dávaly Baileys, Hubert pivo a já tentokrát jihoafrické chardonnay a nějaký koňáček ke kávě. Deky a amenity kit samozřejmostí. S QR jsme letěli už několikrát a mám pocit, že úroveň servisu na palubě stále stoupá.
Po 16 hodinách a 15 minutách přistáváme v Aucklandu. Trochu protahujeme tělo, dáváme si kafe a nějaké ovoce a dobu čekání na další let trávíme pozorováním přistávajících letadel.
21.11. a zase 20.11.
V devět ráno místního času opět do oblak, směr Tahiti. S Air New Zealand letíme poprvé a překvapil mě hlavně palubní personál. Převažovali totiž pánové ve zralejším věku. Jinak letadlo bylo poloprázdné, takže děvčata se mohla natáhnout a zdřímnout si. Já v letadle nějak spát nemůžu, tak jsem si četl, zkouknul nějaký film a cesta uběhla celkem rychle. Po nějakých pěti hodinách přistáváme o den dříve. Překročili jsme totiž časovou osu, takže je opět 20.listopadu, čtyři odpoledne a jsme v Papeete. Měníme peníze v letištní směnárně. Kurz je pevný 119 XPPF/EUR, ale platí se poplatky za směnu ve výši 700 XPF, takže doporučuji měnit větší částky méně často. Pokud částky v XPF vydělíte pěti, dostanete zhruba přepočet na české koruny. Co se týče peněz, platí se tady Polynéským frankem, případně EUR i USD. Ale místní měnu preferují obchodníci i poskytovatelé služeb.
Jdeme se odbavit na další , už pátý let v pořadí. Na přepážce se nás ptají, zda nám bude vadit, když poletíme dřívějším spojem, což odsouhlasíme, v 17,30 startujeme a po 45 minutách přistáváme v záři zapadajícího slunce na Bora Bora. Jsme konečně tady. Čekáme na domluvený odvoz do našeho ubytování, následuje rychlé přivítání a celkem brzy jdeme unavení spát.
21.11.
Bydlíme v Chez Nono přímo na slavné Matira beach. Ubytování jsem našel a rezervoval přímo přes jejich web. Máme krásnou plážovou vilku s dvěma ložnicemi, společným obývákem a plně vybavenou kuchyní. Za tři noci platíme 105 000 XPF. Je to nejdražší ubytko v rámci celého výletu, ale je to holt Bora Bora a cena je na tuto lokalitu velmi přijatelná. Tady je prostě všechno dražší.
O půl deváté nás přímo před naším bydlením vyzvedává David. Už šest let žije s manželkou na BB a provozují agenturu H2O. Máme s ním domluven výlet na lagunu. David na rozdíl od ostatních se staví k přírodě šetrně, nepřikrmuje živočichy pro pobavení turistů a hlavně bere na lagunu max. 4 osoby. Je tak jistota, že se vám bude věnovat, nepolezete do vody s dalšími třiceti lidmi a dozvíte se o zvířatech vše důležité. Za půldenní výlet na rychlém člunu s občerstvením jsme zaplatili 10 000 XPF na osobu. Viděli jsme manty, siby, krásné korálové zahrady a jen na baracudy jsme neměli štěstí. Byl to hodně povedený výlet. Doporučuji.
Zbytek dne jsme strávili válením na pláži, nákupem potravin a prozkoumáváním nejbližšího okolí. Odpočinek po tom náročném cestování opravdu potřebujeme. V noci se pořád budím. Když kouknu na klimatizaci, svítí tam údaj 26 stupňů. Káča ráno říká, že prý bylo zima a chtěla přitopit :) To nevymyslíš…..
Beach villa Chez Nono
Lagoon tour s H2O
Matira beach brzy po ránu
Lagoon tour s Davidem
22.11.
Dnes je plán jasný. Nic nedělat a užívat si sluníčka. Takže koupačka, snorkeling a obligátní návštěva místního krámku. Objevili jsme, že v něm každý den ráno grilují kuřata, takže si jedno koupíme za 1 200 XPF a uděláme si hostinu, kterou spláchneme vínem, které vybrala Radka. Je vynikající, hlavně když se zředí vodou :)
Mimochodem k cenám:
bageta ……od 60 XPF
12 vajíček…….600 XPF
litr tahitského rumu…..2 000 XPF
plechovka piva Hinano……240 XPF
plechovka koly……..120 XPF
balená šunka 100g……..od 450 XPF
sýr…………………….od 280 XPF
láhev slušného vína v obchodě.....od 2 300 XPF
jídlo v restauraci ..........od 2 500 XPF
litr výborného džusu .......od 280 XPF
Levně tady není, ale to jsme věděli. Po návratu z obchodu nemohu nezmínit rozhovor s Káčou.
Já: Kde jsou klíče od pokoje?
K: Pod polštářem na sedačce v obýváku.
Já: Tam nic není.
K: Fakt? …………..Aha, jo, vlastně já je dala do ledničky.
Já: ??????
K : Jsem myslela, že si budeš chtít dát pivo, tak abys je našel.
Já: Aha. Ale ani v ledničce nejsou.
K: To není možné. Zas abych ti je našla a dala přímo do ruky.
Po deseti minutách se klíče našly. Ve skříňce , ale ta byla blízko ledničky. Tak asi proto.
oblíbený krámek
23.11.
Dopoledne se loučíme s Bora Bora. Když čekáme na recepci na odvoz na letiště , prší. Ale po hodině je opět jasná obloha a o půl druhé odpoledne, s půlhodinovým zpožděním, se vznášíme k jasné obloze a míříme na ostrov Huahine.
Na letišti nás už čeká Frederick, majitel Motelu Vanille, kde bydlíme. Ubytování jsem našel na internetu a vyřešil přímo s majitelem po emailech. Žádná záloha nebyla potřeba. Máme bungalovy, umístěné v bujné tropické zahradě a k dispozici je i bazén, což je fajn, protože k moři to máme pár minut na kole. Ano, ke každému apartmánu patří dvě kola a je to báječná věc. Hned sedláme naše stroje značky Pacifik , které podle vzhledu pamatují určitě zahájení první světové války. Jedeme do největší vesnice na ostrově, Fare, kde v místním supermarketu děláme nákup a zkoumáme nejbližší okolí.
Za čtyři noci i se snídaní platíme 36 000XPF za dvoulůžkový bungalov. Ubytování je trochu horšího standardu než na Bora Bora a bez klimatizace, ale zvykáme si a po pár panácích Tahitian Rumu s kolou si připadáme jako v Hiltonu. Zahrada je mimochodem plná stromů s různými plody, tak se trochu za pomoci internetu vzděláváme. Třeba takové ovoce Noni prý vyléčí cokoli, ale smrdí jak ďas a věřte, že byste si ho nedali. Ale např. avokádo používáme místo másla na bagetu s tuňákem. Špica.
bungalov, Motel Vanille
24.11.
Časový posun dělá své, budíme se pořád velmi brzy. Na dnešek jsme si naplánovali výlet na kolech na pláž u bývalého hotelu Sofitel. Je tam prý super snorkeling. Po výborné snídani se od Fredericka dozvídáme, že je to asi sedm kiláků, což je pohoda. Je to krásná cesta okolo slaného jezera Fauna Nui, cestou navštívíme místní muzeum Fare Potee ve vesnici Maeva, prohlédneme si rybí kamenné pasti v blízkosti Motu Ovarei a za chvíli jsme na krásné pláži. Informace se zakládaly na pravdě, nacházíme krásné korálové zahrady Jardin de Corail a užíváme si snorkeling a opalovačku. Hubert nám dokázal, že by přežil jako trosečník, protože se mu povedlo po cca hodině tvrdé práce víceméně holýma rukama rozbít kokos :) Místní mládež, která jeho snažení pozoruje, z toho má pořádnou čurinu.
Cestou zpátky jsme se stavili na pivko, zajeli objednat do půjčovny auto na další den a večer proběhl u bazénu i s drinkem.
Tour de Huahine
muzeum Fare Potee
kamenné rybí pasti
pláž u bývalého Sofitelu
pláž u Sofitelu
jezero Fauna Nui
25.11.
Fiat Panda,to je kára , kterou si vyzvedáváme v devět ráno v místní pobočce Europcaru. Včera týpek povídal, že budeme platit na osm hodin 10 500 XPF, ale paní za přepážkou účtuje jen 7 300 XPF a předává nám auto s radou, kde natankovat. Protože je neděle a odpoledne bude půjčovna zavřená, máme prý klíče dát Frederickovi, že si prý auto vyzvednou. Fajn přístup.
Naším cílem je objet celý ostrov, což je cca 70 km. Nejdříve míříme na Pearl Farm Maeva, kde se dozvídáme, jak se pěstují proslavené tahitské perly. Farma je umístěna uprostřed laguny, kam nás zadarmo zavezou lodí, ale vyplatí se jim to, protože děvčata samozřejmě kupují perly. Pak nás cesta zavádí za slavnými modrookými úhoři ve vesnici Faie. Žijí v říčce přímo pod mostem a fakt vzbuzují respekt. Pokud si troufnete, můžete je nakrmit z plechovky sardinkami. Projíždíme kopce ve vnitrozemí a ocitáme se v zátoce Avea Bay, která je známá svou krásnou pláží a především restaurací Chez Tara. Máme štěstí a dostáváme stůl i bez rezervace. Vždy v neděli servírují oběd formou bufetu a je tak možnost ochutnat spoustu místních jídel. K tomu ještě produkce tamních hudebníků, dárek v podobě tradičních květinových tahitských věnců a zážitek je dokonalý. Za oběd platíme 3 500 XPF za osobu, 500 XPF přispějeme muzikantům, ale opravdu nelitujeme. Hned u restaurace se uvelebíme na pláži a relaxujeme.
Po návratu ještě koupačka s drinkem u bazénu a pokec s hostitelem, kterému jsme taky odevzdali klíče od půjčeného auta. Od Fredericka jsme se dozvěděli, že pochází z Francie, ale už 22 let žije s manželkou na Huahine a starají se o svůj hotýlek, který postavili. Holky od něj dostaly čerstvý ozdobený kokos a my mu na oplátku nabídli rum s kolou.
Pearl farm na Huahine
modroocí úhoři
nedělní menu v Chez Tara
Chez Tara
pláž vedle restaurace
vyhlídka na cestě okolo Huahine
26.11.
Po snídani jedeme všichni na kolech do vesnice, kde měníme další dávku EUR v bance a pak jedeme do galerie škeblí, která je kousek od našeho ubytování. Následuje rychlý bazén a vyrážíme opět na pláž u Sofitelu, kde se nám moc líbilo. Kromě nás je tam ještě rodinka místních, kteří nás opravdu mile překvapili. Nejdříve nám rozsekli kokos, za půl hodiny nabídli čerstvé mango a za další půlhodinu donesli přímo v mušli k ochutnání syrový potvory, právě z oceánu vytažený. Příliš to nemusím, ale když už nás poctili, tak jsem do toho šel. Kupodivu to s vymačkanou citrónovou šťávou vůbec nechutnalo špatně.
Mimochodem. Polynésané jsou skvělí. Všichni se smějí a hlavně vás zdraví, ať už jedete na kole, v autě nebo pěšky. V každé situaci se snaží pomoci. A když se naučíte pár jejich výrazů, jste jejich.
Ia Ora Na (joraná)……pozdrav
Mauruuru (Marurú)….děkuji
Nana(naná) …… rozloučení
Manuia (manuja)….. přípitek
Večer jsme si dali obligátní bagetu s avokádem a tuňákem, drink a šlo se spát.
ochutnávka od místních :)
27.11.
Po snídani poleháváme u bazénu, trochu čteme a fotíme a připravujeme se opět k odjezdu. O půl jedné házíme věci do batohu, Frederik nás veze na letiště a okolo půl druhé odpoledne odlétáme na ostrov Moorea.
Schválně píšu okolo, protože s přesnými časy si tam nikdo hlavu neláme. Jeden místní let jsme měli zpožděný o půl hodiny, u dalších jsme startovali i o dvacet minut dříve. Takže doporučuji s tím počítat a být na letišti včas. Když už jsme u cestování mezi ostrovy, s půlročním předstihem jsme koupili Tahiti Air Pass, čtyři lety za cca 400 EUR za osobu. Jinak než letecky se mezi ostrovy přesunovat nedá, tedy pokud nemáte jachtu. Jediné trajektové spojení je mezi Moorea a Papeete.
Po dvaceti minutách jsme opět na zemi. Na letišti už čeká chlápek a drží ceduli s mým jménem. Je z agentury Albert Tours, od které máme zamluveno půjčení auta. Opět stačila objednávka emailem, bez jakékoli zálohy. Judycael, jak se ten veselý chlápek jmenuje, nás bere do mikrobusu a jedeme do kanceláře podepsat papíry. Cestou nám ještě se slevou nabídne výlet na lagunu, což je fajn, protože jsme ho stejně chtěli absolvovat. Přebíráme skoro novou Kiu Picanto s lehce nabořeným blatníkem, ale zaznamenáváme to do protokolu. Vše v klidu a s úsměvěm. Za pětidenní výpůjčku platíme 35 000 XPF . Do našeho cíle to máme asi 15 minut, silnice vede stále po pobřeží, tak se kocháme a stihneme i nákup v supermaketu.
Bydlíme v Sunset Beach na mysu Hauru , což je areál s ubytováním různého standardu, přímo u pláže. V průběhu plánování dovolené jsem na něj párkrát koukal, ale byl cenově trochu vysoko. Ale jednou jsem mrknul na Agodu a právě toto ubytování bylo v akci. Máme krásný a pohodlný zahradní bungalov pro čtyři, za velmi sympatickou cenu 600 EUR za pět nocí. Agoda si strhla peníze z účtu týden před příjezdem, takže jsme na místě nic neřešili a jen si vyzvedli klíče. Ubytování bylo krásné, čisté a pár desítek metrů od krásné pláže. Bungalov byl plně vybaven včetně, myčky, pračky, sušičky, kávovaru, toustovače atd. Při našem příjezdu byl dokonce v mrazáku připraven i led do nápojů. Na terase stůl, židle, lehátka. Opravdu toto ubytování doporučuji. Obchod je v docházkové vzdálenosti a parádní restaurace hned za rohem.
Ještě jsme stihli malou zdravotní procházku a večer tradiční drink.
Sunset Beach
pláž u Sunset Beach
celkem pitelné pivo Hinano
28.11.
Budíme se a zase sluníčko a vedro. Po snídani frčíme autem na plánovaný výlet do Lagoonária. Je to malý soukromý ostrůvek kousek od pobřeží, kolem kterého jsou krásné korálové zahrady se spoustou ryb. Majitel každý den praktikuje krmení ryb, které vždy přiláká spoustu živočichů včetně rejnoků a žraloků. Pokud nejste zdatnými plavci, můžete se přidržovat nataženého lana a koukat pod vodu. Vstupné pro dva činí 7 600 XPF, v ceně je odvoz, celodenní pobyt na ostrůvku a také volná konzumace kávy, kakaa a čaje. Na ostrůvku si od šnorchlování můžete odpočinout v malých chatičkách, kde si odložíte i své věci. Bylo tam moc hezky.
Ve tři odpoledne jsme se nechali odvézt zpět a autem jsme si udělali okružní jízdu okolo celého ostrova. Stavili jsme se na malý nákup a večer posezení na terase u Cuba Libre a pivka.
Lagoonarium
29.11.
Dnes si dáme do těla. Jdeme totiž na trek, což těší hlavně Huberta.
Autem jedeme na známou vyhlídku Belvedere, ze které je nádherný výhled na Cookovu zátoku a zátoku Opunohu. Z vyhlídky pak vyrážíme pěšky na Three Coconut Trees Pass, což je poměrně náročný výstup, který se vám ale odvděčí nádhernými výhledy. Doporučuji slušné boty, čeká vás bahýnko, šutry, brod přes potok atd. I s cestou zpět si na to vyhraďte minimálně tři hodiny.
Vše jsme zvládli ve zdraví a další cesta nás vede do Lycea Agricole, což je střední škola kousek pod kopcem, kde můžete ochutnat a také koupit produkty z ovoce. My pořídili super marmelády z ananasu, papáji a maracuji a pochutnali si na mangovém a citrónovém sorbetu. Porce za 250 XPF.
O kousek dál zastavujeme v místní ananasové likérce, kde ochutnáváme místní likéry a výborné džusy, a také něco malého koupíme.
Protože jsme si celkem dali do těla a potřebujeme osvěžení, jedeme na krásnou pláž u hotelu Sofitel. Je blízko letiště a člověk se může zabavit i tím, že kouká na přistávající a startující letadla. Pro ty , kteří rádi plavou, je to dobré místo, laguna totiž není plytká a člověk si zaplave už pár metrů od břehu.
Je večer, takže otevřít ledničku a vzít do rukou sklenice…:)
vyhlídka Belvedere
na treku
na treku
Sofitel Moorea
Sofitel Moorea
pláž u Sofitelu
30.11.
Čeká nás Lagoon tour , kterou jsme si zamluvili hned po příjezdu. Po slevě platíme 7 000 XPF za osobu. Řidič mikrobusu nás vyzvedává přesně na čas v 8.25, po cestě zastavujeme ještě pro klienty z jiných hotelů a zhruba v půl desáté se naloďujeme. Tentokrát je to větší masovka, ale co už. Klasické zastávky s rejnoky a žraloky a pak nás čeká oběd na malém ostrůvku. Je to celkem zábava, místní šoumen nás učí připravovat polynéskou specialitu Poisson Cru, což je syrová ryba s limetkou, solí, mrkví, okurkou a kokosovým mlékem. Kromě toho je k obědu i grilované kuře a ryba, čerstvé ovoce. Je to naprosto vynikající a jdu si i pro přídavek. V průběhu odpoledne ještě proběhne výuka místních tanců se zapojením účastníků a je to celkem legrace. Bavíme se.
Po návratu z výletu ještě děvčata v městečku kupují perly a pánové trika na památku. Prodavačka se nás ptá, odkud jsme a po naší odpovědi nás překvapuje tím, že jedním z předků v jejich rodině je krajan jménem Vychodil. Svět je malý.
Lagoon tour Moorea
1.12.
Dopoledne trávíme na naší pláži u Sunset beach, kde dost fouká a my můžeme koukat na kitesurfery.
Odpoledne pak jedeme na pláž Ta Ahiamanu, kde pozorujeme, jak se baví místní. Na dnešek jsme naplánovali večeři na rozloučenou. Jdeme do restaurace vedlejšího hotelu Les Tipaniers, která má velmi dobré reference na internetu. A zklamaní jsme rozhodně nebyli, pochutnali jsme si. My na rybách a Hubert na těstovinách. I s dýškem platíme všichni čtyři cca 15 000 XPF.
U večeře trochu hodnotíme celou dovolenou s tím, že nemůžeme být víc spokojenější. I když jsme cestovali na začátku vedlejší sezóny, tak jsme měli naprosto skvělé počasí. Pršelo jen dvakrát v noci a jednou dopoledne při čekání na odvoz, což vůbec nevadilo. Atmosféra na ostrovech je velmi příjemná, uvolněná a lidé milí a ochotní. A pokud nepotřebujete bydlet v luxusním resortu a jíst každý večer humra, pobyt zde vás finančně nezruinuje. Každý z navštívených ostrovů je něčím odlišný, mě osobně se nejvíce líbilo na Huahine. Není ještě tak moc zasažen turismem a čas tam plyne tak nějak pomaleji.
Večer jsme ještě vyplňovali imigrační karty na Nový Zéland. Naše angličtina je dost „terrible“, tak nám nebylo vše úplně jasné, ale s trochou nervů a douškem Tahitian rumu jsme to nějak zvládli.
pláž Ta Ahiamanu
pláž Ta Ahiamanu
2.12. KONEC
A jedeme domů. O půl šesté ráno jsem si vyrazil naposled zaplavat a projít se po pláži. Sbalili jsme batohy, v deset hodin se odhlásili a odjeli vrátit auto. V půjčovně nás čekali o půl dvanácté, přebrali si klíčky a na auto se ani nepodívali. Hned jsme přesedli do mikrobusu a hodili nás na letiště. Ve 13.00 jsme odstartovali k našemu zatím nejkratšímu letu. Po pěti minutách přistáváme v Papeete, něco malého sníme a v 17.00 nastupujeme na palubu letadla Air New Zealand . Tady se musím zastavit. Ač si většinou v letadle dávám kuřecí, tak jsem udělal změnu a objednal si hovězí. Bylo vynikající, s hráškem a opečenými bramborami . Nic lepšího jsem na palubě ještě nejedl. Palec nahoru. K tomu výborný novozélandský Sauvignon Blanc. A pochválit musím i palubní personál. Byli moc milí a protože jsme měli stejná expediční trička, tak hodně zvědaví :) Okolo desáté večer jsme zase o den později (časová osa)přistáli do chladného počasí v Aucklandu a Skybusem odjeli do centra. Zpáteční lístek stál 36 NZD( cca 550 CZK na osobu). Měli jsme rezervováno a předem zaplaceno ubytování ve Waldorf Apartments (cca 2500 CZK). Sice už nefungovala recepce, ale podle zaslaných pokynů jsme v pohodě našli klíče ve schránce a pohodlně se vyspali v pěkném čtyřlůžkovém apartmá. Tento hotel také musím doporučit.
4.12.
Ráno pohled z okna nic moc. Prší a nad Aucklandem deka. Jdeme se projít do přístavu, dáváme si výbornou snídani a kafe v pouličním stánku a čekáme , zda se nevyčasí. Chceme totiž na věž SkyTower. Když jsme mysleli, že by to i šlo, tak nás u pokladny upozornili, že viditelnost opravdu není dobrá a byly by to vyhozené peníze. Tudíž jsme to vzdali. Kolem poledne jdeme na zástavku Skybusu a jedeme na letiště. U odbavení řešíme malý problém, protože paní za přepážkou nedokáže pochopit, že cestujeme jen s příručáky. Že prý mají v systému odbavené zavazadlo u kooperujících Air New Zealand. Nakonec se vše vysvětluje , dostáváme palubní lístky a v 16.20 nastupujeme k déle než 16 hodin trvajícímu letu .
SkyTower
v centru Aucklandu
5.12.
Po půlnoci místního času přistáváme v Doha a celou noc trávíme na letišti. Trochu čtení, trochu procházení se , trochu povídání a něco po osmé stojíme na gate s palubními lístky. Najednou nás posílají znovu si sednout. Problém, čekáme na nové letadlo, zpoždění 90 minut. Radka pro zklidnění nervů jde koupit flašku Baileys. Fasujeme malé občerstvení a po hodině začíná boarding. Prima, stíháme další spoje. Letadlo je poloprázdné, tak si užíváme pohodlí a cesta příjemně utíká. Nevím proč, ale stále se mi spíná volání na letušku. Když přijde už potřetí opět s novou sklenkou vína, tak jí už říkám, ať na další volání nereaguje, že si systém žije svým životem. Bere to s humorem.
volná trojka-super
V Oslu další humorná historka, kdy jsme trochu zakufrovali na gate a málem jsme odletěli bez Radky. Paní z Brussels Airlines moc příjemná nebyla, spíš naopak, což mi hned připomnělo milou a pohodovou náturu Polynésanů. Vše ale dobře dopadlo a dvěma návaznými lety přes Brusel jsme přistáli v deset večer v Praze. Dohodnutý transfer do města už čekal, takže jsme v klidu stíhali Ostravan ve 23,49 z Hlavního nádraží do Bohumína. O půl čtvrté ráno otevíráme dveře u nás doma a vítáme se s naším hafanem.
V závěru jen malá myšlenka. Když jsme byli loni na Maledivách, po týdnu jsme se začínali těšit domů. Odtud se nám ale moc nechtělo. Bylo to super, Mauruuru…. Nana
20-ti minutový film z výletu...
Jak se ti cestopis líbil?
Petr Soukup procestoval 25 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 lety a napsal pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil15 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
ahoj,
půjčují na výletech ploutve, nebo musíš mít svoje?
ahoj,
půjčují na výletech ploutve, nebo musíš mít svoje?
Během naší návštěvy to bylo tak i tak, někdo měl na půjčení, někdo ne... My měli svoje, ale pokud nemáte, chce to se zeptat při rezervování termínu.
Během naší návštěvy to bylo tak i tak, někdo měl na půjčení, někdo ne... My měli svoje, ale pokud nemáte, chce to se zeptat při rezervování termínu.
Někde půjčují, někde ne. My všude vozíme své, už jen proto, že šnorchlovat můžeš i normálně( bez nějakých organizovaných výletů).
Někde půjčují, někde ne. My všude vozíme své, už jen proto, že šnorchlovat můžeš i normálně( bez nějakých organizovaných výletů).
dík za odpověď.
ještě jeden dotaz. berou ve směnárnách usd a jsou běžné funkční bankomaty?
dík
dík za odpověď.
ještě jeden dotaz. berou ve směnárnách usd a jsou běžné funkční bankomaty?
dík
Předpokládám, že ano, ale my měli Eura. Na malých ostrovech se na bankomaty nespoléhal.
Předpokládám, že ano, ale my měli Eura. Na malých ostrovech se na bankomaty nespoléhal.
Je to taková cestovatelská lahůdka. Můžu komplet náklady na osobu?
Je to taková cestovatelská lahůdka. Můžu komplet náklady na osobu?
Cca 60 000/osoba
Cca 60 000/osoba
Zážitek (v pozitivním smyslu) to musel být na několik životů. Měli jste nějak ošetřenu možnost, že to v Oslu nestihnete (jak naznačuje Richard níže)? Pokud ne, tak to byl dost hazard.
Zážitek (v pozitivním smyslu) to musel být na několik životů. Měli jste nějak ošetřenu možnost, že to v Oslu nestihnete (jak naznačuje Richard níže)? Pokud ne, tak to byl dost hazard.
Spíš to byl risk, slovo hazard mám spojeno s něčím jiným.
Minimum connection time je v Oslu dvě hodiny, což jsme s původním rozpisem letenek stíhali luxusně, a to jsme letěli jen s příručáky a počítali jsme s online odbavením.
Ale QR nám změnili čas odletu 45 hodin před odletem, navíc nebyl možný online check-in, a to se už moc vymyslet nedá. Protože jsme dlouhodobě sledovali přílety Norwegianu a zpoždění byla minimální, šli jsme do rizika (už jsem v životě přišel o mnohem víc :)
Spíš to byl risk, slovo hazard mám spojeno s něčím jiným.
Minimum connection time je v Oslu dvě hodiny, což jsme s původním rozpisem letenek stíhali luxusně, a to jsme letěli jen s příručáky a počítali jsme s online odbavením.
Ale QR nám změnili čas odletu 45 hodin před odletem, navíc nebyl možný online check-in, a to se už moc vymyslet nedá. Protože jsme dlouhodobě sledovali přílety Norwegianu a zpoždění byla minimální, šli jsme do rizika (už jsem v životě přišel o mnohem víc :)
Hmm, jestli jsem to spravne pochopil, tak stacilo aby norvegian mel treba 1hod zpozdeni na odletu z Polska a uleti Vam to z Osla na Tahiti a cely vylet by byl v....? Nebo by Vam Qatar vystavil letenku na dalsi den? To asi ne, protoze predpokladam, ze to bylo koupenou v tarifu Promo..
Hmm, jestli jsem to spravne pochopil, tak stacilo aby norvegian mel treba 1hod zpozdeni na odletu z Polska a uleti Vam to z Osla na Tahiti a cely vylet by byl v....? Nebo by Vam Qatar vystavil letenku na dalsi den? To asi ne, protoze predpokladam, ze to bylo koupenou v tarifu Promo..
Super cestopis ;) palec nahoru za ty ceny - nicmene je idealni davat je do cestopisu v Eur/Czk - me sice nedela problem delit 5ti, ale treba moje zena by urcite nadavala :))) kazdopadne ja bych mel dovolenou zkazenou jenom tim pomyslenim na 15h segment v monkey class - takze jestli se timhle smerem nekdy podivam, budu tu cestu muset rozbit v US nebo SIN..
Super cestopis ;) palec nahoru za ty ceny - nicmene je idealni davat je do cestopisu v Eur/Czk - me sice nedela problem delit 5ti, ale treba moje zena by urcite nadavala :))) kazdopadne ja bych mel dovolenou zkazenou jenom tim pomyslenim na 15h segment v monkey class - takze jestli se timhle smerem nekdy podivam, budu tu cestu muset rozbit v US nebo SIN..
Ahoj, zajímavý a užitečný cestopis, díky za něj. A dotaz - na Moorea jste si nějak rezervovali přístup na pláž u Sofitelu? Díky, Roman
Ahoj, zajímavý a užitečný cestopis, díky za něj. A dotaz - na Moorea jste si nějak rezervovali přístup na pláž u Sofitelu? Díky, Roman
Pláž u Sofitelu je veřejná. Je tam super šnorchl, ale každopádně doporučuji boty do vody (úlomky korálů a stone-fish).
Pláž u Sofitelu je veřejná. Je tam super šnorchl, ale každopádně doporučuji boty do vody (úlomky korálů a stone-fish).
Je to tak, pláž je veřejná a dlouhá, jen na jejím okraji je areál Sofitelu. Teoreticky by se tam nemělo, ale plot tam žádný není. Ale my neměli žádný důvod se tam cpát.Na celé pláži je jen pár lidí. Na pláž se normálně dostaneš po veřejné komunikaci, nemusíš přes areál hotelu.
Je to tak, pláž je veřejná a dlouhá, jen na jejím okraji je areál Sofitelu. Teoreticky by se tam nemělo, ale plot tam žádný není. Ale my neměli žádný důvod se tam cpát.Na celé pláži je jen pár lidí. Na pláž se normálně dostaneš po veřejné komunikaci, nemusíš přes areál hotelu.
A vždy můžeš provést invazi z vody.
A vždy můžeš provést invazi z vody.