Fuerteventura - prázdná a ještě prázdnější - díl 1.
Cestopis z naší druhé návštěvy tohoto Kanárského ostrova v krátké době, nyní ovšem za časů pro cestování ztížených.
Cestopis z roku 2020 napsal Tesna
Fuerteventura je posledním ze čtyř velkých Kanárských ostrovů, který jsme navštívili. První naše cesta sem vedla v lednu 2019, kdy jsme na ostrově strávili 10 dní. Letos v létě jsme si to na týden zopakovali, bohužel za nám všem známých a mnohem komplikovanějších podmínek. Mohli jsme se tak na vlastní oči přesvědčit, jak se panika a opatření okolo koronakrize podepsaly na cestovním ruchu tohoto španělského ostrova.
Maják v Morro Jable
Když bylo v květnu zřejmé, že restrikce na cestování jsou politicky i ekonomicky dále neudržitelné, zvláště pro státy, které mají velkou část HDP postavenu právě na turistice, začal jsem se koukat, kam by se dalo v létě z blízkých letišť logisticky rozumně (přímým letem) vyrazit. A mezi horké kandidáty patřila právě Fuerta z Katovic. Ve chvíli, kdy Wizzair přišel s akční nabídkou na flexibilní letenku za 1 EUR, bylo rozhodnuto, protože tím padlo i případné riziko na zrušení nebo nutný přesun letů.
Low cost s cenou luxusu
Zde jen krátká odbočka, jak krásně umí lowcosty pracovat s cenou letenek. Ta zpáteční se v půlce května dala jako holá, bez příplatků, pořídit okolo 600 zl. A ani v dalších týdnech nešly ceny moc nahoru. Ovšem na přelomu června/července tato rozumná cena skokově vystřelila na pro Kanáry již cenu naprosto mimo – okolo 4.000 zl (24.000 Kč). Následoval postupný velmi mírný pokles, ale daná kombinace letů se vyprodala někde na úrovni okolo 3.000 zl.
Cofete a Barlovento
Naše cesta tak započala na letišti v Katovicích, kde jsme jako obvykle zaparkovali na soukromém parkovišti kousek od terminálu. To bylo zaplněno tak z jedné poloviny. Když jsem parkovištěm procházel, viděl jsem jen polské SPZ, českou nebo slovenskou žádnou. Na letišti, kde nyní probíhá rekonstrukce terminálu B, je tak pro odlety v provozu pouze terminál A. Na letiště, kam šlo vejít jen jedněmi dveřmi, nás pustili pouze s rouškou a namátkově kontrolovali i teplotu příchozích. Na letišti bylo vzhledem k velmi omezenému leteckému provozu poloprázdno a vše probíhalo v naprosté pohodě včetně nástupu do letadla, které bylo úplně plné. Co mne zarazilo, byli jsme téměř jediní, co letěli na Wizzpriority se dvěma příručáky. Ale je možné, ceny zavazadel jsem nesledoval, že s časem nákupu vyšlo jedno odbavené větší zavazadlo levněji než dva menší příručáky.
Příletová hala
Přistání na letišti duchů
Na Fuertě jsme ten den přistávali jako poslední velké letadlo a letiště tak bylo v 9 večer úplně vylidněné. Před příchodem k pásu se zavazadly byla průchozím kontrolována teplota a všichni jsme se museli prokázat QR kódem nebo se na místě zaregistrovat. My, stejně jako asi čtvrtina lidí, jsme měli vytištěný QR kód, takže průchod byl otázkou pár desítek sekund a jednoho pípnutí. Roušky zde povinné ve všech vnitřních prostorách. Mrtvo bylo i u řady půjčoven v příletové hale, zamířilo tam doslova pár zákazníků z našeho letu. My jsme měli domluveno auto u Sixt a maník, který se tam nudil, ve chvíli, když viděl, že míříme k němu, evidentně ožil, že se konečně zase blíží nějaká práce.
Předzahrádka
V době našeho pobytu (konec července) bylo možné pořídit pronájem těch nejmenších aut za ceny jindy těžko představitelné – od 35 EUR na týden (!!!). I my jsme využili jedinečných cenových podmínek a za cenu jindy běžnou za normální malé auto jsme si vypůjčili Audinu v kabrioletu, která normálně a bez pojištění stojí víc než 2 letenky na Kanáry dohromady.
Bluesea Jandia Luz
Fuerta je velký ostrov a proto i tentokrát, abychom jej pohodlně projeli celý, jsme měli rezervováno ubytování na dvou místech. To první, jako základnu pro projetí jižní části ostrova, jsme zvolili v turistickém rezortu Morro Jable, který je dnes mnohonásobně větší než původní rybářská vesnička. Ubytování máme v menším rezortu Bluesea Jandia Luz, který na svých stránkách měl pár dní před naším příjezdem speciální nabídku za 76 EUR/noc pro dva, a to včetně AI. Příplatek proti pobytu se snídaní byl asi 12 EUR/den, takže nebylo co řešit a i propadlé obědy jsme neřešili.
Fasujeme standardně vybavený apartmán, jehož jedinou vadou na kráse je chybějící klimatizace, která by se v červenci fakt hodila. Na recepci jsme taky přiděleni do příslušné skupinky na jídlo. Ty zde jsou tři, a to zcela oddělné.
Rozpis na jídlo
Jídlo podle čísel
Takže ráno si poprvé na vlastní kůži ověřujeme, jaká opatření zde v důsledku korony zavedli a jdeme na snídani ve skupince, kam jsme byli zařazeni. A zjišťujeme, že to rozdělení je čistě formální, nikdo nekontroluje, kdy a kdo jde na jídlo. Možná zde byl nějaký limit počtu lidí v jídelně, kdy by už další nepustili, ale s tím jsme se za náš pobyt nesetkali. Všechny 3 denní jídla tu fungují normálně bufetovým způsobem, jen mimo jídlo je nutné mít roušku, na což personál taktně upozorňuje. Každá skupinka má na snídani ¾ hodiny, kdy personál deset minut před uplynutím lhůty vstup do jídelny zavře a čeká, až se jídelna komplet vylidní, aby mohl pustit lidi z další skupiny. Podobně fungují i obědy a večeře. V uzavřených prostorách hotelu jsou také vyznačeny šipky pro pohyb návštěvníků tak, aby se co nejméně potkávali, a tam, kde se tvoří řady (recepce, jídelna) jsou namalované čáry nebo jiné symboly pro patřičný odstup.
Nábřeží v centru Morro Jable
Ostatně s tímto se pak setkáváme prakticky všude při našem pobytu – v obchodech, restauracích, na letišti. Všude je také připravena desinfekce rukou a někde důsledně trvají na jejím použití. Někde namátkou měřili teplotu při vstupu do obchodu. Všude také visí modré informační tabulky s opatřeními, která jsou na daném místě zavedená (odstup, omezený počet lidí). V tomto kontextu působí komicky třeba fakt, že na letišti byl počet lidí na WC omezen na 20. Skutečně by mne zajímalo, jak to má člověk přes zavřené dveře předem spočítat, včetně těch, co sedí v kabinkách J Ale dost korony, pojďme na cestování.
Centrum Morro Jable
První den ráno po snídani chceme udělat drobný nákup a zjišťujeme, že ze 4 marketů poblíž hotelu není otevřen ani jediný. Sedáme tedy do auta a jedeme hlavní třídou přes Morro Jable a zjišťujeme, že z obchodů obecně je otevřena s bídou jedna třetina. Nakonec nakupujeme až na samotném začátku rezortu v obchodní zóně, kde je otevřený Spar. Pak konečně, vybaveni dostatečnou zásobou tekutin, vyrážíme za jedním z největších lákadel Fuerty – nádhernou písečnou pláží Barlovento, která leží za hřebenem hor, pod malou vesnicí Cofete. Jedná se o místo po všech stránkách zajímavé a unikátní.
Pohled na Barlovento z průsmyku
Barlovento - plážový diamant
Tím prvním, na co cestovatel narazí, je mírně problematická dostupnost. Pláž, vzdálená od Morro Jable asi 16 km, je totiž dostupná pouze po nezpevněné cestě. Někde se dočtete, že pro její zdolání potřebujete SUV, ale to je nesmysl. Zvládnete to bez problémů i s tím nejobyčejnějším autem z půjčovny a ani my jsme se po loňské zkušenosti nebáli sem vyrazit s cabriem, které do terénu moc stavěné není. Cesta je totiž přehledná, vcelku uježděná, rovná, s občasnou roletou, takže pokud vydržíte jet 20 minut čtyřicítkou, spolehlivě se tam dostanete. Až na pár míst je i dostatečně široká pro dvě auta. Jen výlet sem nedoporučuji těm, kterým se dělá nevolno v zatáčkách, protože těch si tu užijete. Nejzajímavější část cesty vede přes průsmyk, kterým se dostanete na druhou stranu horského hřebene. Z nejvyššího bodu lze udělat parádní fotky, ale nám tady vždy naprosto šíleně foukalo, takže byl problém otevřít dveře od auta.
Davy na jedné ...
... i druhé straně
Z průsmyku je to odhadem dalších 6 kilometrů po úbočí hor, již po užší cestě, do vesnice Cofete, což je shluk několika málo budov, připomínající slum, kterým dominuje velká restaurace na spodním konci. K pláži je to ještě další kilometr a zde je, hned vedle hřbitova, dostatečně velké parkoviště, kde další cesta končí. Pokud se dostanete až sem, tak odměnou vám bude široká a na pohled nekonečná pláž se žlutým pískem s naprosto unikátním výhledem na horský masív pozvolna se vynořující z moře a stoupající do asi 800 metrů. I přes svůj věhlas je pláž díky své rozlehlosti téměř prázdná, protože lidé se na ní tak rozptýlí, že i vy si můžete najít nějaký ten svůj soukromý hektar nebo i víc.
Ideální SUV do terénu
Vila s nádechem tajemna
Každého, kdo na tuto pláž zavítá, zaujme i jedna zajímavá stavba asi kilometr od Cofete, připomínají malý zámek. Jde o bílou vilu Winter s dominantní věžičkou, která stojí zcela opuštěná v pustém svahu hor. Tu si zde nechal před II. světovou válkou postavit německý továrník Gusta Winter a ta je dodnes předmětem mnoha spekulací a konspiračních teorií, podle kterých mělo jít o maskovanou zásobovací základnu německého ponorkového loďstva pomocí sítě podmořských jeskyní nebo přestupní stanici nacistických pohlavárů při jejich útěku z Německa do Jižní Ameriky.
Villa Winter
Bohužel, dnes již tato zajímavá stavba pouze chátrá a dle recenzí na Tripadvisoru je obydlena nějakými podivíny, kteří sice inzerují jakési „muzeum“, což prý spíše připomíná sbírku věcí z blešáku. To nemůžu potvrdit, protože my jsme si tuto vilu obešli pouze zvenčí a její stav i bordel v jejím okolí nás k bližší návštěvě rozhodně nenalákal.
Jako tajemný hrad v Karpatech
Při návratu do Morro Jable je možné ještě navštívit dva majáky na západním cípu Fuerty, nedaleko nichž je naprosto izolovaná víska Puerto de la Cruz, což ovšem opět znamená další kilometry po nezpevněné cestě.
Maják s muzeem
Morro Jable
My při návratu pokračujeme rovnou do centra Morro Jable, které je dnes stále ještě i celkem normálním městečkem, nejenom turistickým rezortem. A jsme skutečně zaskočeni počtem lidí na městské pláži, která je na místní poměry celkem přeplněná. Jak ale zjišťujeme v dalších dnech, jedná se o naprosto ojedinělý úkaz, obzvlášť v této době.
Letos zde pohled zcela výjimečný
Fuerta je totiž obecně ostrov ve srovnání s Tenerife nebo Gran Canarií podstadně klidnější a turisticky výrazně méně navštěvovaný. Jedné světové statistice ovšem dominuje, v těsném závěsu je sousední Lanzarote. A to v počtu turistů za rok na jednoho stálého obyvatele. Tento poměr byl minulém roce 23:1, protože přes svou velikost není Fuerta až tak moc osídlena kvůli svému suchému a nehostinnému rázu.
Pláž v Morro Jable
Dlouhá a místy opět velmi široká pláž v Morro Jable je opět z těch, kde si mimo centrum bez problémů najdete své klidné místo, podobně jako na mnoha dalších plážích mezi Morro Jable a Costa Calma, což je čistě turistický rezort. My jsme tak namátkou na jednu z nich vyrazili den následující a bylo nás tam možná dvacet. Večer si jdeme projít hlavní obchodní třídu Morro Jable, ale funguje zde pouze zlomek obchodů a pouze pár barů a restaurací. Větší obchodní komplexy a značkové obchody jsou všechny zavřené, takže jindy živoucí tepnu brzy opouštíme.
Jedna z pláží na jihu
Sotavento - v říši větru
Třetí den se stěhujeme severněji na druhou část pobytu, takže si projíždíme pár míst na východním pobřeží. Naší první zastávkou je vyhlášená pláž Sotavento nedaleko Costa Calma. Jde o širokou a několik kilometrů dlouhou pláž, jejíž velká část se po přílivu změní v mělkou lagunu. Na severním konci pláže je rozsáhlý a osamělý hotelový rezort. Slunce a jemný písek sice vybízí ke koupání, ale je zde i jeden další pro Fuertu typický faktor - silný vítr. Ten zde dosahuje odhadem 20 m/s, takže v moři místo koupajících turistů řádí desítky jezdců s kitem nebo windsurfingem. My v tom silném větru uděláme jen krátkou procházku k moři a pak pokračujeme dál.
Sotavento
Hotelový komplex u Sotavento
Páni větru
Další naší zastávkou je dlouhá pobřežní promenáda se sochami v Taralejo kolem dlouhé černé a téměř prázdné pláže. I na promenádě jsme téměř sami a prohlížíme si ty momentálně a jen dočasně opuštěné rezorty i ty ze španělského realitního boomu, za minulé krize již nedostavěné.
Promenáda v Taralejo
Odpoledne trávíme na pláži ve vesničce Giniginamar, což jsou dva bloky domů na pobřeží a jinak nic. Parkuje tu asi sedm aut a na černé oblázkové pláži, z obou stran chráněné útesy vybíhajícími do moře, je nás do dvaceti lidí. Naprostý klid, relax a pohoda. V pozdním odpoledni sedáme do auta, bereme azimut do Caleta de Fuste, kde máme mít ubytování pro další dny a noci, ale o tom až příště.
Giniginamar
Nyní ještě pár vět o tom, co lze vidět na jihu ostrova. Ono tu toho totiž s těmi známějšími ostrovy obecně až tolik není, protože jak jsem zmínil, Fuerta není moc osídlená, takže s návštěvou měst nebo památkami je to tu bídné, a co do svého přírodního charakteru je vcelku nudná.
ZOO téměř kontaktní
ZOO a jiné zajímavosti
Asi největším lákadlem je zoo Oasis Park v La Lajita. Nečekejte rozhodně nic tak výjimečného, jako je Loro Park na Tenerife, což je jiný level. Místní zoo je podstatně skromnější a klidnější. A také mimo jiné funguje na čistě soukromé bázi, prý bez dotací, a slouží i jako záchranná stanice pro zvířata zabavená pašerákům. Dá se tu v pohodě strávit celý den, protože mimo běžné prohlídky tu jsou postupně představení s dravými ptáky, papoušky, lachtany nebo plazy. Zajímavá je pro našince sbírka nejrůznějších kaktusů. A vrcholem návštěvy je pak krmení žiraf s jejich půlmetrovým jazykem, takže pokud zde zavítáte, dostatečnou zásobu jablek s sebou.
Vypláznout jazyk teď ...
Myš by nebyla?
Mazlík
La Pared – malý turistický rezort na západním pobřežím s prázdnou černou pláží pod útesem
Pláž v La Pared
Vyhlídka Sicasumbre – vyhlídka na panorama ostrova vedle cesty FV-605
Punta La Entallada – nádherný a architektonicky výjimečný maják, hůře dostupný na opuštěném konci světa za Las Playitas
A jedeme dál ... další díl zanedlouho
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 37 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky, druhá část se tvoří. Nene, Oasis park jsou fotky z loňské návštěvy, letos jsme to ani neplánovali, a navíc, jak jsme zjistili na místě, prakticky vše bylo do 1.8.2020 stejně zavřeno.
Předpokládám, že v Oasis Parku jste byli až teď v srpnu, neboť měl být předtím (do konce července) zavřený, proto jsme tam ani nejeli?!
Jinak díky za postřehy, pěkně sepsáno!
Pěkně a prakticky zpracovanej cestopis. Díky za ty detaily a zkušenosti. 😊